Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva BAKALÁŘSKÁ PRÁCE ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND vybrané otázky Barbora Vojkůvková Rok vypracování: 2008 Čestné prohlášení: „Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Zemědělský půdní fond – vybrané otázky zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“ Obsah 1. Úvod ............................................................................................... 4 2. Půda………………………………………………………….….. 6 2.1. Klasifikace půd ………………………………………………….8 3. Zemědělský půdní fond ……………………………………….. 13 3.1. Pojmy ………………………………………………………….16 3.2. Právní úprava zabývající se problematikou zemědělského půdního fondu …………………………………………………19 3.3. Odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu ……………. 21 3.4. Půdní fond a katastr nemovitostí ……………………………....23 3.4.1. Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách ……………………………………………..24 3.4.2. Zjednodušená evidence zemědělských a lesních pozemků …………………………………………….. .24 3.5. Ochrana zemědělského půdního fondu ………………………..26 3.5.1. Globální problémy půdního fondu …………………....27 4. Chráněná krajinná území …………………………………… .29 4.1. Pojmy……………………………………………………….... .31 4.2. CHKO ………………………………………………………....35 4.2.1. Seznam chráněných krajinných oblastí v ČR ……….. 35 4.2.2. Zonace CHKO Beskydy …………………………… . 37 4.3. Zemědělství v CHKO Beskydy ……………………………….39 4.3.1. Zemědělství z pohledu historického vlivu na krajinu Moravskoslezských Beskyd ……………….... 39 4.3.2. Současné zemědělství ………………………………...41 4.3.3. Zaměření zemědělské výroby v CHKO Beskydy ……42 4.3.4. Všeobecné zásady zemědělských aktivit v jednotlivých zónách CHKO Beskydy ……………………………. 44 4.3.5. Zařazení zemědělské půdy do výrobních oblastí……..47 4.4. Půdní poměry …………………………………………………49 4.4.1. Půdní typy ……………………………………………49 4.4.2. Půdní druhy …………………………………………. 49 4.4.3. Hloubka půdního profilu, skeletovitost, pH, svažitost …………………………………………. …..50 4.4.4. Erozní ohrožení ………………………………………50 4.5. Státní dotace do zemědělství ………………………………….51 4.6. Rybníkářství v CHKO Beskydy ………………………………51 4.7. Vodní hospodářství …………………………………………...52 4.8. Zástavba a její architektura …………………………………...53 4.8.1. Zemědělské stavby …………………………………...55 4.8.2. Územní plány, vymezení zastavěných území sídel …..56 5. Závěr ……………………………………………………………57 5.1. Náměty de lege ferenda………………………………………..59 Resumé ............................................................................................61 Prameny …………………………………………………………..64 Přílohy …………………………………………………………….67 1. Úvod „Vznik a zánik národů ovládá tentýž zákon. Ztráta úrodnosti půdy způsobuje jejich úpadek, udržení úrodnosti půdy je základem pro jejich stabilitu, bohatství a moc.“ (Justus Freiherr von Liebig) Zemědělské hospodářství využívá schopnosti přírody jako třeba půdní podmínky, vodní režim území, klimatické poměry tj. zejména délku a intenzitu slunečního svitu, teplotní poměry, vodní srážky a schopnosti rostlin vázat fotosyntézou sluneční energii k hospodářské činnosti. Tato činnost má dlouhodobou tradici. Její počátky můžeme datovat již do období, kdy se lidská populace začala vyčleňovat od ostatních živočišných druhů. Formy a způsoby této hospodářské činností se odvíjejí a závisí na stupni lidského poznání a od požadavků lidské společnosti, které jsou na ně směřované. Půdní fond přitom představuje přímou vazbu procesu územního plánování se zemědělským a lesním hospodařením. Zemědělství využívá k produkci přírodní proces fotosyntézy, který lze považovat za obnovitelný zdroj. S vývojem lidského poznání se také vyvíjí používané technologie, technika, zvyšuje se efektivita a další atributy hospodářské činnosti. Základní přírodní předpoklady jakými jsou zejména sluneční záření, půda, voda a teplota, které podmiňují proces fotosyntézy, jsou však stále nezbytným předpokladem zemědělství. Cíle hospodaření se odvíjí od aktuálních požadavků lidské společnosti, které se v průběhu jejího vývoje upřesňují či mění. I když hospodaření využívá přírodní procesy, vztahují se na ně základní ekonomické zákonitosti jako jsou zisk, rentabilita, návratnost investic, tržní principy, konkurence a další. [1] V dnešní době bohužel dochází k úpadku zemědělství a zemědělská půda klesá na významu. Zemědělství ustupuje progresivnějším odvětvím hospodářství a průmyslu. A přece tomu není ještě tak dávno, kdy Česká republika byla potravinově zcela soběstačná. Nyní je náš trh zahlcen nepřeberným množstvím a druhy potravin, dovezených ze všech koutů světa, které si žádá náročný spotřebitel. České zemědělství, především malí zemědělci, mnohdy nejsou schopni tento nápor ustát, nemůžou konkurovat levnějšímu zboží ze zahraničí, i přesto, že dostávají různé dotace a jsou nuceni svoje hospodaření omezit, nebo v horším případě u nich dochází k úplnému krachu. Dalším hřebíčkem do rakve zemědělců jsou nové předpisy Evropské unie, kterými jsou zemědělci vázáni a nuceni jim přizpůsobit své podnikání. Pro mnohé z nich to rovněž představuje nepřekonatelnou překážku svého hospodaření a raději volí odchod ze zemědělství. Nárůst zemědělců, kteří svou půdu nechávají ležet ladem, protože nemají prostředky k jejímu obdělávání a investují raději do průmyslu, obchodnictví nebo jiných, pro ně mnohem lukrativnějších odvětví, má katastrofální dopad na zemědělskou půdu. Ta je v mnoha případech masivně přetvářena ke stavebním či průmyslovým účelům a už se zapomíná na ochranu a zachování půdního fondu, jako jednoho ze základních faktorů lidské existence. Lidé zapomínají na to, že tato půda je mimo jiné domovem mnoha rostlin a organismů, které těmito zásahy ohrožují a tím zásadně přispívají ke zhoršení přirozené regulace života. Také z půdy pochází většina potravin, nezbytných pro naše přežití. Problém je ale v tom, že mnozí lidé vidí jen hotové potraviny a nevidí cestu, která je nutná k tomu, než se tato potravina dostane na jejich stůl. Bakalářská práce se zabývá ochranou zemědělského půdního fondu, a to jak z obecného hlediska, tak konkrétněji v problematice ochrany půdy v chráněné krajinné oblasti. 2. PŮDA Život na zemi se svým nekonečným koloběhem růstu a odumírání by nebyl možný bez bohatého půdního pokryvu naší planety. Půda je totiž takovou „laboratoří“, ve které se minerály stávají potravou pro živé rostliny a odumírající rostlinné i živočišné organismy se rozkládají na živiny, aby na nich mohly žít nové rostliny. Tento pokryv planety tu ale nebyl od jak živa. Po miliony let byl povrch země jen holou skálou, která postupně s časem zvětrávala. Opakovaným zamrzáním a táním se hornina roztahovala a smršťovala, praskala a rozkládala se chemickým zvětráváním. Skálu rozrušoval i vítr a voda a ty pak přenášely zvětraný materiál z místa na místo. Vliv na rozrušování skály měly i ledovce, které svým pomalým pohybem horninu drtily, obrušovaly a mlely na jemné částice. Postupem času se objevily suchozemské rostliny, které se uchytily buď přímo na holých skalních stěnách nebo na jejich pokryvu, který byl tvořen nahromaděnou zvětralinou a pomalu ji přetvářely v životadárnou půdu. Půda je povrchová vrstva zemské kůry, která je základem zemědělské a lesní produkce a jednou z nejdůležitějších složek přírody a krajiny. Je to složitá substance, jejímž základem jsou zvětralé nebo erodované úlomky hornin – jíl, silt a písek. Tyto složky se stávají půdou jen za předpokladu, že se spojí s organickými materiály, odumřelými či tlejícími zbytky flóry a fauny. Další nezbytnou součástí půdy je voda a vzduch. Tenká vrstvička vody lne k nesčetným drobným úlomkům hornin a vzduch zaplňuje volné prostory mezi nimi. Vlastnosti půdy určuje matečná hornina čili horninový substrát, podnebí, činnost organismů, poloha v terénu s reliéfem a doba, po kterou tyto faktory působí. Půda je živý organismus, ve kterém kypí život, zvláště pak v jejich vrchních vrstvách. Nejdůležitějšími rostlinnými organismy, pokud jde o jejich význam pro látkovou přeměnu v půdě, jsou bakterie, menší význam mají aktinomycety, houby a řasy. Z živočišné říše jsou na předním místě prvoci, červi a členovci, zejména hmyz, také plži a vyšší obratlovci, hmyzožravci, hlodavci a jiní. Některé formy života v půdě můžeme přímo pozorovat. Půdou se proplétají kořeny rostlin, kypří ji žížaly, hmyz, krtci a další živočichové, ale většina obyvatel půdy je neviditelná. V každém hektaru půdy najdeme celé kilometry podhoubí, stamiliony bakterií a spousty dalších mikroorganismů. [2] Téměř všechny půdní organismy žijí z rozkladu organických látek. Zvláště nižší organismy mají rozličné nároky na vlastnosti prostředí. V různých podmínkách mohou existovat specializované druhy, které v nich nacházejí své ekologické optimum. Činnosti půdních organismů se uvolňuje kysličník uhličitý, který potřebují vyšší rostliny a mineralizuje se jím organická složka půdy. Při tom se uvolňují rostlinné živiny a utváří se určitá struktura půdy. Činnost půdních organismů je ekologicky obzvlášť významná na ekotopech s přirozenými typy vegetace, především v lesích a stepích.[3] Půda stále vzniká a zaniká. Voda a vítr odnášejí částečky půdy, kdy větší část takto odplavených a odvátých částic končí v moři, kde se po miliony let znovu konsoliduje jako hornina. Vznikají nová pohoří, která jsou znova vystavena procesům zvětrávání a eroze. Skály se drobí a jejich úlomky se stávají výchozím materiálem pro opětovné vytváření půdy. Tento proces je velmi zdlouhavý a pomalý, ale i přesto můžeme vznik půdy pozorovat přímo. Na holých skalních vyvýšeninách se občas uchycují odolné porosty lišejníků. Tyto primitivní rostliny ke svému životu nepotřebují půdu, protože si vytvářejí kyseliny, kterými rozkládají horninový povrch. V takových prohlubních, kde jsou zvětralé úlomky hornin a odumřelé zbytky lišejníků se může zachytit mech a i ten časem odumře. Vznikne místo, kde se nakupí dostatek zvětralin a začne zde růst plevel nebo jiná rostlina a postupem času vznikne na místě původní skály znatelná vrstva půdy. Půda, která je chráněná rostlinným příkrovem si může plodnost zachovat na věky. Listí a větve změkčují dopad dešťových kapek a změť kořenů zabraňuje přemísťování půdních částic. Jakmile se rostlinný příkrov odstraní, země je vydána na milost a nemilost obnažení podloží a erozi. Prudké lijáky vyrývají na nechráněných svazích hluboké brázdy. Dokonce i slabý deštík dokáže odnést tenkou vrstvu životadárných částic a během několika měsíců se tak odplaví celé tuny hodnotné ornice. Velké množství půdy můžou odvát i větry, a to zvláště v obdobích sucha. Půda, která takto zmizí, je ztracena navždy. Existuje celá řada způsobů, jak úrodnou půdu ochránit před erozí. Ochranné pásy stromoví – větrolamy, zpomalují větry a chrání půdu na své závětrné straně. Ochranné výsevy rychle rostoucích rostlin zabraňují přemisťování zeminy na plochách ležících ladem. Odtok dešťových vod na svazích zpomaluje příčná orba. Stejné výsledky přináší zakládání terasových polí a střídavý výsev pruhů rozličných kultur na svazích. V rámci systému, který je nazýván minimální kultivací, se vysévají některé plodiny jako třeba sója bez předchozí orby, a tedy i bez porušení půdního povrchu. Těmito metodami se zemědělci brání proti ztrátám cenné půdy.[4] 2.1. Klasifikace půd Základem třídění půd je členění půdních profilů v horizonty, které jsou na rozdíl od půdních vrstev podmíněny genetickým vývojem půdy ( viz mapka č. 2). Referenční třídy půd - velké skupiny půd, které vystupují v zahraničních klasifikačních systémech (hlavně WRB) a umožňují české půdy s nimi korelovat (substantivum končící – sol). LEPTOSOLY Půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin či jejich bazálních souvrství, vyznačující se výraznou skeletovitostí již ve svrchních 0,5 m až i mělkostí profilu (litický kontakt do 0,3 m); mohou mít pouze několik typů horizontů svérázné akumulace organických látek v omezeném podílu jemnozemě (melanický, umbrický), jinak běžnou sekvenci O - Ah a náznaky kambického horizontu či mikropodzolizace ► Litozem LI ► Ranker RN ► Rendzina RZ ► Parendzina PR REGOSOLY Půdy vzniklé z nezpevněných sedimentů, zejména z písků a štěrkopísků (někdy vyčleněných jako ARENOSOLY), avšak i z jiných substrátů, postrádající výrazný kambický horizont. Mají pouze běžné horizonty akumulace organických látek (O - Ah, Ap). ► Regozem RG FLUVISOLY Půdy bez výrazných diagnostických horizontů (s výjimkou horizontů akumulace organických látek), s fluvickými diagnostickými znaky, vzniklými periodickým usazováním (alespoň v minulosti) sedimentů, jehož důsledkem je nepravidelné a nebo zvýšené (> 0,3 %) množství humusu do hloubky l m, někdy i zvrstvení půdního profilu. ► Fluvizem Fl ► Koluvizem KO VERTISOLY Půdy s vertickými diagnostickými znaky, projevujícími se u těžkých půd ze smektitických jílů, vyskytujících se v sušších oblastech, tvorbou hlubokých (do 0,5 m), otevřených (> 0,01 m) trhlin v suchých obdobích a tvorbou klínovitých pedů, se šikmo odkloněnou osou, hlouběji prismat a šikmo orientovaných skluzných ploch (slickensides). V podmínkách ČR mají hluboký tmavý tir-sový humusový horizont. ► Smonice SM ČERNOSOLY Půdy s mocným (0,4 - 0,6 m) černickým humusovým horizontem s drobtovou až zrnitou strukturou, v modálním subtypu černozemě s kalcickým horizontem, vyvinuté ze sypkých karbonátových substrátů. ► Černozem CE ► Černice CC LUVISOLY Půdy s diagnostickým horizontem (argi)luvickým, méně či více výrazným (albickým) horizontem eluviace jílu, jen výjimečně (u šedozemě) s melanickým event. i černickým horizontem, výraznější okyselení může nastat pouze v eluviální části profilu, v Bt neklesne V[M] pod 30 %, mělové a moderové formy humusu. ► Šedozem S ► Hnědozem H ► Luvizem LU KAMBISOLY Půdy s výrazným braunifikovaným či pelickým diagnostickým horizontem, vytvořeným v hlavním souvrství svahovin z přemístěných zvětralin pevných či zpevněných hornin či v analogickém souvrství jiných substrátů (zahliněné písky, štěrkopísky), se širokou škálou zrnitosti, vyluhování a acidifikace, s možností výskytu všech typů nadložního humusu a několika typů humózních horizontů (melanický, umbrický, andický). ► Kambiem KA ► Pelozem PE ANDOSOLY Půdy s andickými diagnostickými znaky jako důsledek zvětrávání kyselých vulkanických pyro-klastik, projevujícím se uvolňováním velkého množství volného AI (kyselé zvětrávání) či tvorbou amorfních jílových minerálů alofánu a imogolitu (slabě kyselá reakce). Výsledkem je tvorba kyprého, často hlubokého, silně humózního andického humusového horizontu (stabilizace humusu hliníkem či amorfními jílovými minerály) a kyprého kambického andického horizontu.V ČR nebyly zatím nalezeny, vyskytují se v SR►Andozem AD PODZOSOLY Půdy se spodickými diagnostickými horizonty, buď kyprými neiluviálními, či iluviálními, v tomto případě ležícími pod vyběleným horizontem, silně nenasycené v celém sólu (V[M] níže 30%) a vysoce nasycené hliníkem, výrazná tendence k vytváření surového humusu.► Kryptopodzol KP ► Podzol PZ ► KAd KAd ► KPm KPm ► PZm PZm ► KA KA STAGNOSOLY Půdy semihydromorfní, s výrazným redoximorfním mramorovaným horizontem v důsledku povrchového periodického převlhčení v hloubce do 0,5 m; výraznost mramorování do hlouby klesá; mramorování nalézáme v některých případech pod vyběleným nodulárním horizontem, který může být při výrazném povrchovém převlhčení nahrazen výrazně vyběleným horizontem s rourkovitými novotvary, na svazích pak hydroeluviálním horizontem bez rezivých novotvarů. Možnost tvorby hydrogenních forem nadložního humusu a humózního hydrogenního (umbrického) až histického horizontu. Široké rozmezí nasycenosti sorpčního komplexu. ► Pseudoglej P ► Stagnoglej SG ► LU LU GLEJSOLY Půdy s výrazným reduktomorfním diagnostickým glejovým horizontem v hloubce do 0,5 m v důsledku dlouhodobého provlhčení podzemní ale i povrchovou vodou ze svahových pramenišť při výskytu vrstvy s malou hydraulickou vodivostí při povrchu, při laterálním proudění i s hydroeluviálním horizontem. Relace mezi výskytem výrazně redukovaného glejového horizontu a horizontu s rourkovitými novotvary ev. přechodů ke kambickému horizontu svědčí o (historické) intenzitě a délce provlhčení, stejně jako hydrogenní akumulace humusu až k tvorbě rašelinného horizontu ► Glej GL SALISOLY Půdy s výraznými znaky zasolení, se salickým diagnostickým horizontem a s obsahem rozpustných solí, vyvolávajícím vodivost nasyceného extraktu > 8 mS.cm^-1 do 0,3 m a > 15mS.cm^-1 v salickém horizontu, ev. > 4 mS.cm^-1 při pH nad 8,5. ► Solončak SK NATRISOLY Půdy s natrickým horizontem se sloupkovitou strukturou ve svrchní části a nebo nasyceností sorpčního komplexu do 50 cm sodíkem nad 15 %, často s albickým horizontem ► Slanec SC ORGANOSOLY Půdy s holorganickými, hlavně rašelinnými horizonty o mocnosti nad 50 cm, nad pevnou skálou nad 30 cm ► Organonem OR ANTROSOLY Půdy vzniklé buď výraznou modifikací půdních horizontů kultivačními, melioračními opatřeními, pohřbením původních půdních horizontů nebo půdy vzniklé z přemístěných materiálů, (půdy překryté (sealing) či půdy silně kontaminované) ► Kultizem ► Antrozem AN Půdní typy - hlavní oporné jednotky klasifikačního systému, charakterizované určitými diagnostickými horizonty a jejich sekvencemi nebo diagnostickými znaky (substantivum nekončící – sol) Půdní subtypy - výrazné modifikace půdního typu podle znaků v hloubce níže 0,20 – 0,25 m (adjektivum za substantivem). Půdní variety charakterizují výskyt horizontů a znaků ve svrchních 0,20-0,25 m u lesních půd, dále vyjadřují méně výrazné znaky v půdním profilu než subtypové (druhé adjektivum za substantivem). Ekologické fáze charakterizují formy nadložního humusu lesních půd. Degradační a akumulační fáze vyjadřují projevy kontaminace, intoxikace, eroze, akumulace aj.. Půdní formy vyjadřují typ substrátu, jeho zrnitosti, vrstevnatosti a mineralogického složení, ovlivňujících pedogenezi; je to kategorie spojená s jakoukoliv genetickou taxonomickou úrovní.[5] 3. ZEMĚDĚLSKÝ PŮDNÍ FOND Pojem zemědělský půdní fond (ZPF) je pojmem právním, vytvořeným zákonem č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu. Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, je nenahraditelným výrobním prostředkem, který umožňuje zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty (louky a pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není . (viz tabulka č. 1) Do zemědělského půdního fondu náleží též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.[6] V pochybnostech rozhodování o tom, zda je určitý pozemek součástí ZPF, rozhodují orgány ochrany ZPF. Někdy bývá zemědělský půdní fond ztotožňován se zemědělskou půdou, přesto nelze tyto pojmy zaměňovat. Zemědělská půda představuje pozemky určené k zemědělskému obhospodařování, které jsou zřetelně ohraničeny od jiných částí půdního fondu či jiných zemědělských pozemků, jsou vedeny pod konkrétním parcelním číslem a jsou součástí ZPF. Zemědělský půdní fond je tedy pojmem mnohem širším, zahrnuje jak zemědělskou půdu, která je tvořena ornou půdou, chmelnicemi, vinicemi, zahradami a ovocnými sady, loukami a pastvinami, tak také půdu dočasně neobdělávanou, ale i rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a půdu nezemědělskou, potřebnou k zajišťování zemědělské výroby. Celková výměra půdního fondu ČR je 7 886 tisíc ha. Zemědělský půdní fond tvoří zhruba polovinu (54%) celkové rozlohy České republiky. V nadmořské výšce nad 500 m.n.m. se nachází více než 28% zemědělského půdního fondu, nad 600 m.n.m. více než 10% a nad 700 m.n.m. 3% zemědělského půdního fondu. Oblasti s vyšší nadmořskou výškou (tj. nad 500 m.n.m.) lze považovat za méně příznivé z hlediska provozování zemědělské činnosti. Díky poměrně vysoké hustotě obyvatelstva ČR má však zemědělská činnost tradici i v těchto oblastech a v omezeném rozsahu se provozuje až do výšek 1250 m.n.m.[7] Na jednoho obyvatele republiky připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu ČR tvoří lesní pozemky. Od roku 1995 ubylo 15 tis. ha zemědělské půdy, oproti tomu výměra lesní půdy vzrostla o 16 tis.ha. Zatímco výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, výměra pozemků evidovaných v katastru nemovitostí jako trvalé travní porosty se naopak o 71 tis. ha zvýšila. Polovina zemědělského půdního fondu se nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření (tzv. LFA oblasti- Less Favoured Areas=méně příznivé oblasti) a to jsou právě oblasti, kde se zakládání a udržování luk a pastvin podporuje. Většina zemědělské půdy je nyní ve vlastnictví fyzických a právnických osob. K 31. 12. 2004 bylo ve vlastnictví státu 599,7 tis. ha zemědělské půdy kterou spravuje Pozemkový fond ČR. České a moravské zemědělství lze charakterizovat velkou roztříštěností vlastnictví půdy a velkým podílem najaté půdy (90 %) od velkého počtu pronajimatelů. Velikostní struktura podniků se výrazně liší od struktury podniků ve 25 členských zemích Evropské unie. Podniky s více než 50 ha zemědělské půdy totiž zaujímají 92,2 % z celkové výměry obhospodařované zemědělské půdy. Zemědělská výroba zaměstnávala v roce 2004 přibližně 141 tis. osob a tento počet od začátku 90. let neustále klesá. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství tak činí na 2,9 %.[8] Základní struktura půdního fondu ČR je následující: Struktura půdního fondu ČR k 31. 12. 2001 Druh pozemku Výměra v ha Orná půda 3 075 178 Lesní 2 638 pozemky 917 Trvalé 965 travní 882 porosty Zahrady 160 710 Vodní plochy 159 549 Ovocné sady 48 803 Vinice 15 626 Chmelnice 11 236 Zastavěné 130 plochy a 666 nádvoří Ostatní 679 plochy 927 Celkem 7 886 494 - z toho 4 277 Zemědělská 435 půda - z toho 3 609 Nezemědělská 059 půda Pramen: Český ústav zeměměřický a katastrální - 2002 3.1. Pojmy Katastr nemovitostí je, dle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve svém ustanovení § 1, souborem údajů o nemovitostech v České republice a zahrnuje soupis, popis a geometrické a polohové určení těchto nemovitostí. Eviduje rovněž vlastnická a jiná věcná a další práva. Katastr je zdrojem informací, které slouží k ochraně práv k nemovitostem, pro daňové a poplatkové účely, k ochraně životního prostředí, zemědělského a lesního půdního fondu, nerostného bohatství, kulturních památek, pro rozvoj území, pro účely vědecké, hospodářské, statistické a pro tvorbu dalších informačních systémů. Výpis s katastru nemovitostí má povahu veřejné listiny. Pozemek je definován v § 27 a, zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR, jako část zemského povrchu oddělena od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popř. rozhraním způsobu využití pozemků. Informace o pozemku lze získat především na příslušném katastrálním úřadě, stavebním úřadě nebo notářství. Parcela je pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelačním číslem. Parcelu můžeme označit jako objekt pozemkových vztahů. Identifikací parcel se porovnává v zápisu a zákresu téže nemovitosti v operátech Katastru nemovitostí se zápisem, popřípadě zákresem v jiných operátech nebo právoplatných listinách. Údaje o parcele jsou předmětem pozemkové evidence, například pozemkového katastru, evidence nemovitostí, katastru nemovitostí nebo přídělového operátu. V katastru nemovitostí ČR jsou údaji o parcele: příslušnost do katastrálního území, druh číslování parcel, parcelní číslo, výměra parcely, kvalita výměry, druh pozemku, způsob využití a ochrany nemovitosti, popisné číslo nebo evidenční číslo budovy, příslušnost k vlastníku, rozlišení právního vztahu, označení listu katastrální mapy, příslušnost budovy k části obce, souřadnice definičního bodu parcely, odkaz na položku výkazu změn. Pozemkové úpravy jsou takové úpravy, které jsou prováděny ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, ve veřejném zájmu a které prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují nebo dělí pozemky a zabezpečují jimi přístupnost, využití a vyrovnávání pozemků tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníkům půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Územní plánování je prostorovým vyjádřením hospodářské, kulturní, sociální a ekologické politiky každého města nebo obce. Základním cílem je služba člověku. Proto musí být územní plánování nástrojem demokratickým, které vedle dotčených orgánů státní správy musí respektovat názory a stanoviska občanů, podnikatelů, firem apod. Tvorba dokumentů řešících budoucí rozvoj území je činností vysoce odborných týmů specialistů, jejichž úkolem je skloubit přání a požadavky všech subjektů vyvíjejících v území své aktivity tak, aby území fungovalo jako celek, aby byl zabezpečen soulad všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území. Je zřejmé, že výsledkem musí být kompromis v rozvoji jednotlivých funkčních systémů v zájmu celku. Územní plán je nejdůležitější územně plánovací dokumentací, který je pro další rozvoj obce nezbytným materiálem, má jak regulační, tak motivační funkci. Platný územní plán, uložený na obecním úřadu, je prvním základním dokumentem, s nímž by měl každý investor konfrontovat svůj záměr. Jde o místním zastupitelstvem schválený závazný právní předpis. V průzkumné a rozborové části územního plánu, najdeme důkladnou analýzu všech funkčních systémů (bydlení, výroby, rekreace, infrastruktury apod.). Výsledkem návrhové části územního plánu (děje se složitým procesem projednávání, a to ve dvou krocích - koncept řešení a návrh) je kompromis v rozvoji jednotlivých funkcí v zájmu celku. Nejdůležitější součástí územního plánu je závazná část, kde jsou v textové i grafické podobě specifikované: Regulativy funkčního využití území - každému pozemku v řešeném území je přiřazena určitá funkční náplň podrobně popsaná v textu, bývá určeno, které stavby, resp. aktivity jsou dominantní, vhodné nebo výjimečně přístupné. Funkční regulace se uplatní vždy při umístění stavby nebo souboru staveb, úpravě stavby, změně využití stavby nebo ploch. Regulativy prostorového uspořádání - regulovány bývají jak půdorysné rozměry (uliční, stavební a regulační čáry nebo koeficienty zastavění atd.), tak výškové rozměry staveb ( počet pater, výška římsy apod.). Prostorová regulace se uplatní při umístění stavby nebo úpravě existující stavby. Vymezení veřejně prospěšných staveb ( např. tras komunikací, pozemků pro stavbu škol atd.) - pro ně lze pozemky, stavby a práva k nim vyvlastnit. Důležité jsou i další části územního plánu - např. návrh dopravy, návrh řešení technického vybavení (zejména vodohospodářské a energetické systémy), návrh místního systému ekologické stability atd. Vedle územního plánu mohou existovat i jiné materiály. Mohou to být např. : Rozvojové studie sídel, strategické rozvojové plány, urbanistické studie. Dále pak Generely dopravy, infrastruktury, rekreace, školství a dalších oblastí. 3.2 Právní úprava zabývající se problematikou zemědělského půdního fondu Ochrana zemědělského a lesního půdního fondu prodělala z legislativního hlediska mnoho změn, především co se týká zemědělské půdy. Federální shromáždění bývalého Československa schválilo zákon o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku č. 229/1991 Sb., o půdě. Tento zákon představuje samostatnou právní úpravu v oblasti restituce zemědělské a lesní půdy a souvisejícího majetku. Otázky vývoje pozemkového vlastnictví v ČR jsou spojeny především se dvěmi pozemkovými reformami. Po vzniku Československé republiky v roce 1919 byly přijaty zákony, které řešily otázky vlastnictví půdy, a které souhrnně označujeme jako první pozemková reforma. Tato reforma probíhala v letech 1919 – 1935. Tyto zákony byly uvedeny zákonem č. 38/1919 Sb., o obstavení velkostatků, který byl jakýmsi úvodem k hlavním zákonům pozemkové reformy. Jde především o zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého pozemkového majetku ve znění pozdějších předpisů. Po druhé světové válce se na našem území přistoupilo k některým opatřením při řešení dalších otázek vlastnictví. Výsledky 1. pozemkové reformy nebyly zcela uspokojivé, a proto se přistoupilo ke druhé pozemkové reformě ( r.1945 – 1948). V roce 1947 byl přijat zákon č. 142/1947 Sb., o revizi 1. pozemkové reformy a v roce 1948 byl schválen zákon č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě. Na základě výše uvedených zákonů byla vlastníkům půdy státem odňaty pozemky převyšující výměru 50 ha. Stát si však tyto pozemky většinou nenechával a přiděloval je jiným občanům. Určitá „fikce“ zachování vlastnického práva k pozemkům byla podpořena dalšími právními předpisy. Jednalo se především o právní předpisy upravující kolektivizaci zemědělství. V oblasti zemědělského družstevnictví šlo především o zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, zákon č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech a zákon č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví. Společným znakem těchto přepisů byla především povinnost členů sdružit pozemky a odevzdat do vlastnictví družstva ostatní výrobní prostředky. Vlastnické právo k těmto pozemkům bylo výrazně omezeno. Další předpisy – zákon č. 90/1988 Sb., o zemědělském družstevnictví a zákon č. 162/1990 Sb., o zemědělském družstevnictví, už vyžadovaly pouze sdružování pozemků, nikoli dalších prostředků. Třetí pozemková reforma se zabývala restitucí a privatizací pozemkového vlastnictví (rok 1990 a násl.) a to především v zákonech č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby („malá privatizace“), zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby („velká privatizace“), zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích nebo zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a dalších. Ochrana přírody a krajiny se podle § 2 odst. 2 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zajišťuje hlavně účastí na ochraně půdního fondu. Zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. V zákoně č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v části první, § 1 odst. 1 je popsaná ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Část třetí tohoto zákona, obsahuje zásady ochrany zemědělského půdního fondu, ve kterých nabádá, aby pro nezemědělské účely byla využívána především nezemědělská půda. V části čtvrté jsou pak stanoveny podmínky a povinnosti ochrany zemědělského půdního fondu a to při územně plánovací činnosti, při zpracování návrhů na stanovení dobývacích prostorů, při zpracování zadání staveb a při stavební, těžební a průmyslové činnosti a při geologickém a hydrogeologickém průzkumu. Dále je v zákoně upraveno odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu, odvody a pokuty s tím spojené a také je zde vymezena působnost orgánů ochrany zemědělského půdního fondu.[9] [10] 3.3. Odnímání půdy ze zemědělského půdního fondu Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, v § 9 stanoví, že k odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu pro nezemědělské účely je třeba souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu, který je nezbytný k vydání rozhodnutí podle zvláštních předpisů, pokud zákon nestanoví jinak. Souhlasu orgánu zemědělského půdního fondu není třeba v těchto případech: Na pozemcích, které jsou: o nezastavěnou plochou zastavěných pozemků o v zahrádkových osadách zájmových organizací, popřípadě jiných právnických osob o účelovými plochami u objektů a zařízení občanské vybavenosti nebo u objektů a zařízení zdravotnických, kulturních, osvětových a církevních o v zastavěném území, jsou ve vlastnictví fyzické osoby a jejichž odnětí se má uskutečnit v zájmu této osoby pro výstavbu: - garáže - zahrádkářské chaty - rekreační chaty - drobné stavby (stavby s doplňkovou funkcí ke stavbě hlavní) - stavby pro drobné pěstitelství a chovatelství - vinného sklepa o určeny pro stavby pro bydlení v zastavěném území o plochy do 30 m^2 (v jednotlivých případech) pro umístění signálů, stabilizačních kamenů a jiných značek pro geodetické účely, stožáry nadzemních vedení, vstupních šachet podzemních vedení o plochy do 55 m^2 (v jednotlivých případech) pro umístění přečerpávacích stanic, vrtů studní a stanic nadzemního nebo podzemního vedení, a větrných jam o pozemky pro nezemědělské účely na dobu kratší než 1 rok včetně doby potřebné k uvedení půdy do původního stavu Půdu ze zemědělského půdního fondu lze odejmout buď trvale nebo dočasně. Dočasně odejmout půdu můžeme jen v případě, že po ukončení nezemědělského využití pozemku bude tato plocha rekultivována podle schváleného plánu rekultivace tak, aby mohla být navrácena do zemědělského půdního fondu. Žádost o souhlas k odnětí půdy ze ZPF podává ten, v jehož zájmu má k tomuto odnětí dojít. V žádosti žadatel uvede účel zamýšleného odnětí a zdůvodní, proč je navrhované řešení z hlediska ochrany ZPF, životního prostředí a ostatních zákonem chráněných obecných zájmů nejvýhodnější. K této žádostí připojí o údaje z katastru nemovitostí o pozemcích navrhnutých k odnětí, včetně výměry a zákresu navrhovaného odnětí ve snímku pozemkové mapy o výpis z katastru nemovitostí o vlastnických, eventuálně uživatelských vztazích k dotčeným pozemkům o vyjádření vlastníků, případně nájemců dotčených pozemků k navrhovanému odnětí o výpočet odvodů (pokud nejde o případ kde se odvody neplatí) o plán rekultivace, pokud má být půda po ukončení důvodu vynětí vrácena do zemědělského půdního fondu nebo zalesněna, či rekultivována zřízením vodní plochy, o předběžnou bilanci skrývky kulturních vrstev půdy a návrhem jejich hospodárného využití Žádostí o souhlas s odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu (návrhem na zahájení řízení) se zahajuje řízení o udělení souhlasu s vynětím. Trvalým odnětím půdy ze ZPF se pak rozumí nevratná změna, která znemožňuje opětovné zemědělské využití vyňaté půdy. Jde především o stavby pevně spojené s pozemkem, důlní nebo těžební dílo nebo provedení takové těžební úpravy, která vyžaduje skrývku na dotčených pozemcích. Při rozhodování o tom, zda se jedná o trvalé nebo dočasné odnětí je rozhodná skutečnost, zda orgán ochrany zemědělského půdního fondu svůj souhlas s odnětím půdy časově omezil či nikoli. [11] [12] [13] 3.4. Půdní fond a katastr nemovitostí V katastru nemovitostí jsou již řadu let evidovány a každoročně bilancovány údaje o jednotlivých druzích pozemků. Z těchto bilancí je patrný dlouholetý vývoj půdního fondu na území České republiky. Současná skladba půdního fondu ukazuje vysoké procento zornění půdy a skutečnost, že plná třetina území naší republiky je pokryta lesními pozemky. V posledních letech dochází k postupné změně a je zde vidět přesun orné půdy zpět do trvalých travních porostů, který postupně eliminuje tlak minulých let na maximální zornění půdy. Vývoj půdního fondu v České republice v letech 1936 - 1998[14] Tato tabulka ukazuje trvalou tendenci úbytků orné a zemědělské půdy, z nichž asi jedna třetina se projevuje jako přírůstek lesních pozemků. Zbylá část přešla především do ostatních a zastavěných ploch. I když se to zdá neuvěřitelné, za posledních 62 let bylo „odepsáno“ ze zemědělské půdy více jak 857 tisíc ha. S touto skutečností souvisí i snížení podílu výměry zemědělské a orné půdy na 1 obyvatele naší republiky. Každoročně k 1. lednu se podle údajů katastru nemovitostí vyhotovují souhrnné přehledy o půdním fondu, které vyjadřují rozložení druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích, obcích, krajích a v celé České republice. Tyto údaje jsou publikovány ve Statistické ročence o půdním fondu, kterou vydává resort zeměměřičství a katastru. Součástí statistické ročenky jsou i přehledy o rozčlenění orné a zemědělské půdy do výrobních podoblastí. 3.4.1. Údaje o bonitovaných půdně ekologických jednotkách (BPEJ) BPEJ je základní určovací a oceňovací jednotka produkční schopnosti zemědělské půdy, vyjádřená číselným kódem. Číslice kódu vyjadřují půdně-klimatické vlastnosti půdy. Jednotky tvoří ohraničený územní celek, který má specifické ekologické vlastnosti a bioenergetický potenciál údaj vyjadřující vlastnosti půdy vzhledem k jejích úrodnosti. Údaje o BPEJ se v katastru mění, když se jedná o změny podle zvláštního předpisu (§ 12 písm. i) zákona č. 284/1991 Sb.), při vzniku digitální nebo digitalizované mapy, při změnách hranic pozemků nebo opravě chyby. Při evidování údajů o BPEJ v katastru se využívají údaje poskytnuté podle § 9 odst. 2. V případě grafické mapy se malý díl parcely podle BPEJ nemusí zavádět do katastru samostatně, pokud jeho výměra nepřesahuje u parcel s výměrou do 500 m^2 trojnásobek a u parcel s výměrou větší pětinásobek mezní odchylky stanovené v bodu 13.2 písm. b) přílohy. Takový díl se zahrne do sousedního dílu téže parcely s největší výměrou.[15] 3.4.2. Zjednodušená evidence zemědělských a lesních pozemků Představuje evidenci zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví osob, jejichž hranice v terénu neexistují (nejsou znatelné), protože tyto pozemky byly sloučeny do velkých půdních celků – honů. Tato evidence je vedena v rámci katastru nemovitostí zjednodušeným způsobem s využitím dokumentace dřívějších pozemkových evidencí (bývalého pozemkového katastru, pozemkové knihy, přídělového a scelovacího řízení, popřípadě evidence nemovitostí). Údaje zjednodušené evidence parcel se považují podle ustanovení § 29 odst. 3 katastrálního zákona za součást katastrálního operátu. Její postupné založení s úplnými údaji o parcelách je spojeno s procesem digitalizace souborů geodetických informací (katastrálních map).[16] 3.5. Ochrana zemědělského půdního fondu Důvod ochrany, která je zemědělskému půdnímu fondu poskytnuta zákonem, vyjádřil zákonodárce v ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, když zde vyjádřil význam této části pozemkového fondu našeho státu. Tento význam je spatřován v sounáležitosti zemědělského půdního fondu se základním přírodním bohatstvím společnosti, s jeho funkcí nenahraditelného výrobního prostředku v zemědělství a v jeho funkci jedné ze základních složek životního prostředí.[17] Jedním z důvodů, proč chránit zemědělský půdní fond, je především díky úbytku půdy, kdy zemědělské pozemky jsou zabírány k jiným než zemědělským účelům. Jde především o ochranu rozlohy zemědělského půdního fondu, případně jeho uspořádání – kvantitativní ochrana. Dalším důvodem je to, že půda je poškozována necitlivým zásahem člověka - nebezpečnými skládkami, přemírou různých hnojiv, důsledky nesprávného hospodaření na něm a v neposlední řadě také kyselými dešti. Všechny tyto faktory nepříznivě ovlivňují vlastnosti půdy – kvalitativní ochrana. Další neopomenutelnou oblastí, která poškozuje zemědělský půdní fond je působení přírodních vlivů, ať už se jedná o vítr, který přenáší částečky půdy, nebo ničivé důsledky vody. Základním cílem zachování půdy jako složky životního prostředí jak v kvalitě tak i v kvantitě je její uchování v takovém stavu, aby nebyla ohrožena její ekologická a produkční funkce. Půda ve výjimečných přírodních podmínkách, jako jsou extrémní a exponovaná místa, vyžaduje nejvyšší stupeň ochrany, obdobně jako půda v oblastech pásem hygienických ochran vodních zdrojů a přirozené akumulace vod, dále v chráněných krajinných oblastech a v národních parcích. Rozhodující část půdního fondu je u nás obhospodařována a její ochrana musí být zamířena především na zachování její přirozené produkční funkce. Snaha zlepšit kvalitativně respektive i kvantitativně půdní fond musí vycházet z poznání příčin jeho poškození. Základem odstranění negativních příčin degradace půdy jsou komplexní meliorační opatření, která jsou po odborné, pracovní i investiční stránce velmi náročná, při čemž jednotlivé zásahy musí na sebe etapovitě navazovat. Základem melioračních zásahů v krajině je: o Odvodňování a úprava koryt toků o Zavlažování (které vyrovnává vláhový deficit v půdě) o Protierozní opatření o Meliorační kultivace (pomocí níž se zvyšuje úrodnost zemědělsky méně hodnotných půd) o Rekultivace (napomáhají znovuzúrodnění zpustošených a zanedbaných půd) Meliorační opatření musí být prováděna po důkladném zvážení, protože jejich důsledky se mohou v krajině projevit i negativně.[18] 3.5.1. Globální problémy půdního fondu Téměř každá lidská aktivita na zemském povrchu se určitým způsobem dotýká půdního fondu, a jsou to nejen zemědělské a lesní zásahy. Na půdu si činí nároky také další hospodářská odvětví. Část půdního fondu je vyčleněna jako funkční ochranná zóna pro rekreaci, hygienická ochranná pásma vodních zdrojů apod. Při těchto polyfunkčních nárocích na půdu dochází často k přerývání zájmů a ke střetům, při čemž by se mělo přihlížet k základní funkci půdy. Pro mnohá hospodářská odvětví je povrch půdního fondu chápán jako prostor pro jiné aktivity. Z hlediska urbanistického je to území pro umisťování sídel, továren a komunikací. Stavebnictví se zajímá o únosnost a odolnost podloží pod půdou a pro povrchovou těžbu surovin je půda chápána jako nepotřebná skrývka, kterou je nutno rychle a ekonomicky odstranit, aby ložisko těžby bylo přístupné. Zemědělská revoluce v druhé polovině minulého století přinesla velké změny v tom, že do zemědělství začala pronikat mechanizace, což umožnilo obdělávat velké souvislé plochy zemědělské půdy. Při práci bylo možno nasadit menší počet pracovníků, byl redukován počet tažného dobytka. Na druhé straně ale velkoplošné monokulturní zemědělství má po jistou dobu své ekonomické výhody, avšak půda je jednostranně vyčerpávána a stává se méně odolnou vůči erozním činitelům. Výměra půdy na Zemi je limitována plochou pevniny a vzhledem k dlouhé době, potřebné ke vzniku půdy je půda v podstatě neobnovitelným zdrojem. Souš, která tvoří 29% povrchu Země, má dosud asi 58 mil. km^2 nenarušených přírodních ekosystémů, dále 40 mil km^2 připadá na ostatní neobydlená území, asi 5 mil. km^2 náleží zastavěným plochám a asi 45 mil. km^2 přísluší k zemědělské půdě. To znamená, že 11% souše je zemědělsky obděláváno.[19] Člověk by si měl uvědomit, že příroda sama nestačí na odstranění necitelných zásahů a měl by se jí snažit pomoci a chránit ji. 4. CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ ÚZEMÍ Ochrana přírody a rozumné využívání přírodních zdrojů jsou problémy spjaté se samým vznikem člověka na zemi. Od svého prvopočátku člověk silně ovlivňoval své stanoviště daleko více něž kterýkoli jiný živočišný druh a již tehdy občas narušoval přírodní rovnováhu a tím i svoje dlouhodobé zájmy. Ochrana přírody je jakási soustava opatření k zachování, podpoření a obnovení veškerých jevů, činitelů, vztahů a pochodů na naší planetě, které vznikly, vznikají a působí ve své podstatě bez přičinění člověka. Takto širokou náplň nabývala ochrana přírody velmi zvolna a postupně. Již ve starověku a středověku se chránily posvátné háje, památná místa, některé rostliny, určití živočichové, vymíněné královské a panské honitby a podobně. Tyto snahy lze ale velmi těžko kvalifikovat jako cílevědomou ochranu přírody. Ochrana přírody v pravém slova smyslu prošla dvěmi charakteristickými fázemi: · fází pasivní, záchovnou, ochranářskou, zaměřenou na záchranu jednotlivých živočišných a rostlinných druhů, jednotlivých pozoruhodných přírodních výtvorů, určitých území, před člověkem. Šlo především o opatření zákazová a postihová, namířená proti člověku. · 2. fází aktivní, obnovnou, tvořivou, zahrnující jak záchranu, tak optimální rozvoj celé biosféry, přirozeného prostředí člověka. Tento celek obsahuje obnovitelné přírodní zdroje, prvotního činitele každé civilizace, právě tak jako přírodní krásy. Těžiště činností je v péči o přírodu, ale bez zanedbání působení ochranného a obranného faktoru, zaměřeného proti lidským zásahům, které přírodní zdroje, hodnoty a krásy narušují.[20] Historie nás poučila, že většinou nebyly známy všechny důsledky vědeckého pokroku. Nedomyšlená a nesprávná realizace mnohých užitečných objevů a vynálezů měla za následek závažné negativní důsledky na životní prostředí. Z tohoto důvodu se jeví ochrana přírody a krajiny jako nezbytný předpoklad existence člověka na Zemi. Proto ochrana přírody musí racionálním způsobem zasahovat do veškeré lidské činnosti, která se jakkoliv dotýká biosféry a dbát na to, aby tato činnost byla v souladu s optimálními ekologickými vztahy mezi všemi složkami, které mají vliv na obyvatelnost Země. Ochrana přírody jako hnutí vznikla na počátku druhé čtvrtiny 19. století. Někteří historikové ochrany přírody určují její vznik před rokem 1819, kdy slavný německý geograf Alexander von Humbold poprvé použil termín – přírodní památka. Tento termín se stal po celé dlouhé období hlavním heslem ochrany přírody. Nejdříve však nezanechal žádný ohlas a pro ochranu přírody byl znovu objeven až koncem 19. století. Teprve v roce 1904 vydal profesor Hugo Conwentz první vědecky propracované podklady péče o přírodní památky.[21] Zhruba do konce druhé světové války se ochrana přírody týkala jen péče o přírodní památky. V roce 1960 vyšel zákon o ochraně přírody, kde se objevilo nové komplexní pojetí ochrany přírody. 4.1. Pojmy Národní park Je nejvyšší kategorií chráněných území. Jde o velkoplošné chráněné území, které má z větší části dobře zachovanou původní přírodu, je jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Značnou část území zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. Uvnitř tohoto území jsou nejcennější plochy zvláště chráněny jako státní přírodní rezervace či jiná kategorie chráněného území, kam je zpravidla přístup zakázán, nebo dovolen pouze po označených cestách. Naproti tomu na ostatním území parku je pohyb volný, je však nutné respektovat ustanovení, která jsou označena vývěskami, umístěných zpravidla na přístupových cestách. Stavební a jiná investiční činnost je přípustná jen tehdy, je-li to v souladu s posláním národního parku a v jeho prospěch. Posláním území je v prvé řadě sloužit vědeckému poznávání. O dodržování stanoveného režimu se stará správa národního parku. Národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky se vyhlašují zákonem. Metody a způsoby ochrany národních parků jsou odstupňovány zpravidla do tří zón s ohledem na přírodní hodnoty. Nejpřísnější režim ochrany je v první zóně.[22] Chráněná krajinná oblast Je dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení. Uvnitř území, podobně jako u národního parku, jsou nejcennější partie zvlášť chráněny formou dalších kategorií chráněných území, které mají svůj specifický ochranný režim, obvykle se zákazem vstupu mimo cesty. Na ostatním území je pohyb volný. Činnost na území CHKO není mimořádně omezena, je pouze plánovitě usměrňována, není však připuštěna taková činnost a výstavba, která by zásadně měnila krajinu, vodní režim, ovzduší a podobně. Hlavním posláním CHKO je uchovat typický charakter přírody a krajiny a odpovídající rekreační využití. Rekreační využití je však pod plnou kontrolou státní ochrany přírody, která dbá na to, aby nebyla překročena únosnost (kapacita) krajiny. Obdobně jako u národních parků je třeba dodržovat i zde ustanovení, publikována na vývěskách. O dodržování ochranných podmínek pečuje příslušná správa CHKO. Chráněné krajinné oblasti, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda republiky nařízením. Státní přírodní rezervace Jedná se o menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. V těchto územích jsou zakázány jakékoli zásahy, včetně sběru přírodnin a rovněž vstup mimo cesty je zde zakázán. Hlavním posláním státní přírodní rezervace je uchování území pro vědecké účely. O státní přírodní rezervace, pokud nejsou zahrnuty v některém národním parku nebo chráněné krajinné oblasti, pečuje příslušné krajské středisko památkové péče a ochrany přírody, jinak správa národního parku nebo CHKO.[23] Přírodní rezervace Dle § 33 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je přírodní rezervací menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. Přírodní památka Je kategorie stanovená na ochranu takových přírodních jevů, k nimž je zároveň vázána i významná událost historická či kulturní. Především jde o různé památné stromy, mohou to být i skalní útvary, jeskyně, apod. Maloplošná zvláště chráněná území Základem ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a rostlinstva vůbec je komplexní ochrana jejich stanovišť. Nejúčinnější ochranou rostlinstva je proto územní ochrana v síti zvláště chráněných území. Dřeviny rostoucí mimo les Zeleň, která roste mimo les patří mezi významné krajinotvorné prvky. Její funkce v krajině je nezastupitelná a její zachování je důležitou součástí poslání ochrany přírody a krajiny. Mimoletní zeleň je výrazným prvkem, který dotváří typický ráz krajiny CHKO. Na mnoha místech se dosud zachovaly zbytky zemědělských úprav krajiny z dob pozdní kolonizace. Jejich výsledkem bylo maloplošné členění krajiny mezemi a kamenicemi, které v průběhu let zarostly nejrůznějšími stromy a keři. Vzhledem k rozsáhlým pozemkovým úpravám v době budování socialistického zemědělství došlo k velkému úbytku takovýchto lokalit. Na druhé straně dochází obzvláště v poslední době vzhledem k absenci hospodaření na části zemědělského půdního fondu k rozšiřování náletových dřevin, zvláště při hranici lesa. Tato zeleň nemá charakter plně ohraničené mimoletní zeleně v krajině a z hlediska ochrany přírody je ve většině případů nežádoucí. Dalším významným prvkem, který souvisí s historickým vývojem území je zeleň v sousedství venkovských stavení. Pozůstatkem přírodního i člověkem ovlivněného vývoje krajiny jsou také doprovodná společenství olší, vrb a dalších dřevin kolem vodních toků – břehové porosty. Památné stromy Významným dokladem historického vývoje a vztahu našich předků ke stromům jsou některé dochované prastaré stromy, které byly pro svůj mimořádný význam vyhlášeny jako památné stromy. Záchranné plochy geofondu Záchranné geofondové plochy spolu s maloplošně chráněnými územími tvoří základní nástroj pro ochranu ohrožených druhů a společenstev. Záchranné geofondové plochy představují výběr ploch vysokých přírodních hodnot umožňujícím svým stavem a výměrou dlouhodobou existenci ohrožených druhů, respektive ekosystémů. Můžeme je definovat jako účelově managementové plochy s cílem udržení životaschopných populací ohrožených druhů, případně typických společenstev ekosystémů. Ochrana těchto lokalit by měla být smluvní a hospodaření na těchto lokalitách by mělo probíhat v souladu se zpracovanými plány péče. Územní systém ekologické stability (ÚSES) Jedná se o síť ekologicky významných segmentů krajiny, které jsou v ní na základě prostorových a funkčních kritérií účelně rozmístěny a vytváří tak propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystému, které udržují přírodní rovnováhu. ÚSES je funkční systém a jednotlivé funkční části jsou biocentra, ochranné zóny biocenter a biokoridorů a interakční prvky. Vymezení územního systému ekologické stability je nutno koordinovat v souladu s příslušným ustanovením § 4 odst. 1. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a jeho prováděcí vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona. Přehled ploch chráněných území (viz tabulka č. 3 a mapky č. 3 a 4) Kategorie v tis. % ZCHU ha plochy ZP ČR Národní 119,0 2,78 parky Chráněné krajinné 1035,0 24,18 oblasti Národní přírodní 27,9 0,65 rezervace Přírodní 33,9 0,79 rezervace Plocha 1 28,4 celkem 215,8 Pramen: MŽP 4.2. CHKO Chráněná krajinná oblast, je dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, případně s dochovanými památkami historického osídlení. Na území ČR je vyhlášeno 25 CHKO o celkové rozloze 1 041 612 ha. Hospodářské využívání těchto území se provádí podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány, popřípadě znovu vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území. Rekreační využití CHKO je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných území. Mezi nejznámější a také nejnavštěvovanější CHKO v ČR patří CHKO Šumava, CHKO Český ráj, CHKO Český kras, CHKO Beskydy. CHKO se vyhlašují vládním nařízením. Správa chráněné krajinné oblasti má na území CHKO pravomoci státní správy, tedy vede správní řízení a stavební řízení. Všechny správy CHKO sdružuje jedna zastřešující organizace - Správa ochrana přírody se sídlem v Praze.[24] 4.2.1. Seznam chráněných krajinných oblastí v ČR[25] +-----------------------------------------------------+ |Název CHKO |Datum vyhlášení|Rozloha (ha)| |------------------------+---------------+------------| |CHKO Beskydy |5.3.1973 |116 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Bílé Karpaty |3.11.1980 |71 500 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Blaník |29.12.1981 |4 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Blanský les |8.12.1989 |21 235 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Broumovsko |27.3.1991 |41 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO České středohoří |19.3.1976 |107 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Český kras |12.4.1972 |13 200 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Český les |1.8.2005 |47 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Český ráj |1.3.1955 |18 152 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Jeseníky |19.6.1969 |74 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Jizerské hory |8.12.1967 |35 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Kokořínsko |19.3.1976 |27 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Křivoklátsko |24.11.1978 |63 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Labské pískovce |27.6.1972 |24 500 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Litovelské Pomoraví|29.10.1990 |9 600 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Lužické hory |19.3.1976 |35 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Moravský kras |4.7.1956 |9 200 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Orlické hory |28.12.1969 |20 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Pálava |19.3.1976 |7 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Poodří |27.3.1991 |8 150 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Slavkovský les |3.5.1974 |64 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Šumava |27.12.1963 |94 480 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Třeboňsko |15.11.1979 |70 000 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Žďárské vrchy |25.5.1970 |71 500 | |------------------------+---------------+------------| |CHKO Železné hory |27.3.1991 |38 000 | +-----------------------------------------------------+ 4.2.2. Zonace CHKO Beskydy CHKO můžeme dle kritéria přírodních hodnot území v souladu s nutnou diferenciací odstupňované ochrany přírody rozdělit do čtyř zón ochrany. I. zóna V první zóně se vyskytují přírodě blízké nebo člověkem málo pozměněné ekosystémy s ucelenou mírou samořídících funkcí a ekologickou stabilitou, udržované v žádoucím stavu vhodným managementem nebo ponechané v přirozeném vývoji . Jedná se zejména o zvlášť chráněná území a jejich návrhy, nadregionální biocentra či jejich části a nejhodnotnější regionální biocentra. Způsoby využívání: Omezení lidských zásahů na minimum, řízený management, účelové obhospodařování, vše směřující k obnově samořídících funkcí. Je zde vyloučeno budovat nové stavby a těžit nerosty. Minimální zásahy do vodního režimu, usměrnění nejšetrnějšího rekreačního nepobytového využití. II. zóna Nalezneme zde zejména málo pozměněné lesní porosty, ucelené extenzivní polopřirozené louky a pastviny, regionální biocentra, vodní plochy s vysokou druhovou rozmanitostí, území svažitá, členitá, údolní uzávěry, území s výskytem zvláště chráněných druhů organismů. Vyskytuje se zde rozptýlené zástavba s dochovanými prvky původní architektury a okolní krajina a malovýrobní strukturou. Způsoby využívání: V lesích se uplatňuje maloplošný podrostný způsob hospodaření, maximálně se zde využívá přirozené obnovy. Dále tu najdeme tradičně obhospodařované travní porosty s cílem udržení druhového bohatství, uchování vodního režimu se snahou o renaturalizaci toků, zachování vhodné struktury porostů či soliterů dřevin mimo les. Je zde omezení intenzifikačních faktorů hospodaření a snaha udržet plošné zastoupení kultur a charakter vhodně začleněných staveb jako významného prvku dotvářejícího krajinný ráz. Není vhodné v této krajině rozvíjet další urbanizaci a umisťování nových staveb omezit pouze na nezbytné stavby, které jsou vázané na zemědělské hospodaření, dbát také na jejich architektonické ztvárnění. III. zóna V této zóně najdeme pozměněné ekosystémy, které jsou běžně hospodářsky využívané, dále hospodářské lesní monokultury, rozčleněné zemědělské pozemky - intenzivní louky a pastviny s rozptýlenou zelení a zástavbou, menší obce nebo jejich části bez rozvojových tendencí, rekreační aktivity. Krajina v této části spojuje území v chráněných krajinných oblastech v ucelený celek s charakteristickým rázem. Způsoby využívání: Běžné obhospodařování lesů s minimalizací podílu nepůvodních dřevin, běžné obhospodařování luk a pastvin se snahou o zavádění ekologického hospodaření. Je nutné dbát na zvyšování rozmanitosti ekosystémů. Údržba a obnova zástavby při vhodném objemovém a architektonickém řešení shluků staveb i jednotlivých staveb. Umisťování nových staveb je vhodné v souladu s územními plány tak, aby nedocházelo k urbanizaci krajinného prostředí, důsledná ochrana a dotváření rázu krajiny. IV. zóna Člověkem silně pozměněné ekosystémy. Patří sem souvisle zastavěná území, intenzivně obhospodařované velké celky zemědělských pozemků apod. Způsoby využívání: Hospodaření v lesích a na zemědělských pozemcích je zde bez zvláštního omezení. V obcích a na pozemcích, které jsou určeny pro rozvoj obce jsou umisťovány architektonicky kvalitní stavby, které nijak neohrožují prostředí. Území je začleněno do programů obnovy vesnice a je realizována obnova minimálního lokálního systému ekologické stability. 4.3.Zemědělství v chráněné krajinné oblasti Beskydy 4.3.1. Zemědělství z pohledu historického vlivu na krajinu Moravskoslezských Beskyd Ve vývoji zemědělské krajiny a způsobu jejího obhospodařování lze rozlišit určité základní etapy a mezníky: 1. Počátek zemědělství v podhorské oblasti První osídlení oblasti a s ním související zemědělskou činnost můžeme pozorovat až v souvislosti s osídlením podhůří Beskyd ve 13. a 14. století. Do té doby to byly liduprázdné hory. První počátky zemědělské činnosti lze tedy datovat do doby přibližně před 700 lety. Podhůří bylo osídlováno podél vodních toků a ještě v 16. století končila zemědělská krajina u městeček Vsetín po osadu Hovězí, Rožnov pod Radhoštěm po Vigantice, Frenštát a Frýdlant, na Frýdecku po Vyšní Lhoty, Janovice a Raškovice a konečně na Těšínsku u městečka Jablunkov po osady Návsí, Milíkov a Komorní Lhotka. První rozsáhlejší odlesňování související se vznikem zemědělské půdy zasahujících do okrajových částí současné CHKO spadá tedy do doby přibližně před 500 lety. 2. Počátek a rozvoj salašnického chovu ovcí v horské části Beskyd Počátek vzniku zemědělské půdy v horské části Beskyd spojený s jejím trvalým osídlením spadá do 17. století jako důsledek nedostatku půdy v podhorských oblastech v souvislosti se vzrůstem počtu obyvatel a posunu valašské kolonizace do Moravskoslezských Beskyd. Vznik nových osad v úzkých údolích podél bystřin či sezónních i stálých horských hospodářství na svazích a hřebenech hor byl podmíněn odlesněním – často vypalováním a žďářením, a zbavením veškerého porostu. Po zkulturnění a zkypření takto získané půdy, byla půda přeměněna na pastviny s využitím pro chov početných stád ovcí. K největšímu rozvoji salašnického chovu ovcí dochází v 17. a 18. století v nově založených horských obcích. 3. Zpětné zalesňování salašnických pastvin a horských luk Vzhledem k poptávce po stavebním a palivovém dříví vyvolané rozvojem průmyslu a stavebnictví v návaznosti na úsilí vrchnosti o zavedení výnosnějšího způsobu lesního hospodaření dochází po odeznění vrcholu salašnictví (80. léta 18. století) k násilnému zalesňování horských poloh pastvin. Toto zalesňování pokračovalo do druhé poloviny minulého století. 4. Socializace a združstevnění zemědělství Dochází k nezvýhodňování až likvidaci drobných hospodářství ve prospěch velkovýrobních družstevních celků. Tento násilný přechod k velkovýrobě po roce 1948 je spojen s rozoráváním mezí, rekultivacemi, melioracemi, likvidací mimolesní zeleně, nadměrným hnojením a chemizací, scelováním pozemků do větších zemědělských bloků včetně zpřístupňování pozemků pro těžkou mechanizaci a růstu koncentrace dobytka se všemi negativními důsledky pro krajinu. 5. Transformace zemědělských podniků Počátek 90. let zasáhl svým porevolučním děním pronikavě i do struktury zemědělských podniků. Transformace zemědělských družstev, povinnost vyrovnat se majetkově s oprávněnými osobami, zrovnoprávnění tehdejší velkovýroby se soukromě hospodařícími subjekty a změna zemědělské politiky a s tím související ekonomické problémy vedly mnohde k rozdělení družstev na menší subjekty nebo k jejich likvidaci. Tyto důvody v návaznosti na zpřetrhané a nesnadno obnovitelné vazby vlastníků k jejich půdě vedou v této době sice ke zmírnění intenzity zemědělské výroby, což lze hodnotit z pohledu celkové revitalizace zemědělské krajiny jako prospěšné, na druhé straně však dochází k ponechávání zemědělské půdy ladem, k degradaci bylinného patra a ve vyšších polohách Beskyd obzvláště v části Valašska k další etapě zalesňování luk a pastvin.[26] 4.3.2. Součastné zemědělství Převážná část území CHKO Beskydy se nachází v pícninařské výrobní oblasti. Z toho jednoznačně vyplývá i zaměření rostlinné a živočišné výroby. Zemědělská družstva si většinou podržela velkovýrobní charakter, ale vzhledem k ekonomickým a přírodním podmínkám a v návaznosti na současnou zemědělskou politiku je předpoklad neustálých změn ve struktuře zemědělských podniků spojených se vznikem řady nových subjektů či likvidací některých zemědělských družstev. Další vývoj lze jen odhadovat s tím, že v případě vzniku nových subjektů se bude jednat o širší škálu podniků od rodinných farem s kombinovaným typem hospodaření. V současné době je v Beskydách naprostá převaha soukromých zemědělců ve vsetínské části, a ve frýdecko-místecké oblasti je převaha rolníků. V posledních letech byl ze strany vlastníků pozemků, v souvislosti s dotační zemědělskou politikou, zaznamenán silný nárůst převodů orné půdy na trvalé travní porosty (louky a pastviny). Omezení intenzity zemědělství přineslo úbytek orné půdy v horské a podhorské oblasti. V souvislosti s dotacemi došlo rovněž ke zvýšení převodů z kultury ostatních ploch na pastviny případně louky. Toto uvádění půdy do klidu je provázeno s poskytováním zemědělských dotací na údržbu pozemků. V nepřístupných a ekonomicky nevýhodných podmínkách v návaznosti na dotační tituly k zalesnění a nezájem držitelů půdy pracovat v zemědělství je neustále zaznamenáván tlak na zalesňování pozemků v kultuře trvalé travní porosty. Celkově se dá současná situace zemědělství v CHKOB hodnotit jako neutěšená a to i přes některé pozitivní momenty týkající se především zmenšení intenzity, obzvláště v horské části CHKOB s tradičním pastevním hospodařením. (viz tabulka č. 2) 4.3.3. Zaměření zemědělské výroby v CHKO Beskydy Živočišná výroba Chov skotu V posledních letech byl zaznamenán vysoký úbytek stavu skotu. Současně došlo téměř k úplnému zrušení kooperačního odchovu jalovic, což se projevuje nepříznivě na efektivnosti živočišné výroby s následnými dopady na obhospodařování zemědělské krajiny. V řadě zemědělských podniků specializovaných na odchov mladého dobytka jsou odchovny dobytka prázdné a hledá se zde náhradní využití objektů. Z drtivé většiny je snaha využívat tyto objekty pro nezemědělské účely především pro dřevovýrobu. Chov ovcí Tento, pro beskydskou oblast tradiční chov zaměřený hlavně na produkci masa a vlny zaznamenal největší pokles. Negativní dopad na chov ovcí měla především několikanásobně nižší výkupní cena masa, nezájem o výkup vlny místních plemen a změna dotační politiky. Z veterinární stránky se velmi nepříznivě projevil výskyt nemoci Maedi-Visna, kterou byly napadeny prakticky všechny velkochovy. Ani negativními výběry a izolacemi se nepodařilo očistit chovy od této nemoci a došlo k postupné likvidaci celých stád. Přestože jsou ovce v současné době chovány roztroušeně drobnými držiteli půdy a objevují se první snahy o renesanci chovu v menším měřítku, je toto odvětví stále v silném úpadku. Vzhledem k tradici chovu ovcí v těchto podmínkách, k ideální údržbě svažitých a roztříštěných pozemků, luk a pastvin a zachovávání krajinného rázu a rekreační přitažlivosti území je nutno toto odvětví maximálně podpořit. Chov koní Chov koní není na území CHKOB příliš rozšířen a je v převážné míře situován do rozptýlených soukromých usedlostí s využitím v lesním hospodářství. Přesto se zde můžeme setkat s již tradičními chovy jako například s chovem koní pro závodní účely ve Velkých Karlovicích. V poslední době lze pozorovat snahy o znovuobnovení těchto chovů v návaznosti na rozvíjení a podporu agroturistiky. Jsou tak využívány jednak původní faremní objekty nebo vznikají i stáje nové. Chov prasat Na území CHKO Beskydy je prováděn chov prasat pouze pro samozásobení soukromými zemědělci a drobnými držiteli půdy. Chov drůbeže V tomto dříve ekonomicky zajímavém odvětví došlo ke zvýšení cen vstupů a stagnaci nákupních cen drůbeže. Pro výkrm byly převážně využívány v letních měsících prázdné objekty po ovcích a jalovicích, které byly na pastvě. Přestože rentabilita výroby poklesla u několika hospodářských subjektů, tento chov zaměřený na výkrm krůt, brojlerů a odchov kuřiček stále probíhá. Rostlinná výroba Okrajově je v rovinatých oblastech a v údolních polohách říčních niv Vsetínska pěstována silážní kukuřice nebo obilniny. Ve zvlněných terénech s vyšší sklonitostí je zvýšený podíl jetelotravní směsi. Zaměření ŽV na chov skotu odpovídá rozsahem nejrozsáhlejší výměře luk a pastvin. Brambory jsou pěstovány na nepodstatné ploše v okrajových teplejších polohách a hlavně na drobných plochách v rámci individuálního samozásobení. Došlo k ústupu dříve rozhodujících plodin pro tuto oblast – pěstování trav na semeno a takových tradičních plodin jako pohanka a len. V nižších půdně a klimaticky příznivějších polohách Frýdecko – Místecka jsou pěstovány především obilniny, na menších plochách i olejniny a brambory. Ve vyšších produkčně horších polohách, kde je soustředěn hlavní podíl ploch, jsou to především pícniny – menší plochy jetelotráv a rozhodující zastoupení trvalých travních porostů – luk a pastvin. 4.3.4. Všeobecné zásady zemědělských aktivit v jednotlivých zónách CHKO Beskydy [27] Objekty zemědělské výroby I. zóna – nelze budovat nové stavby, při rekonstrukci stávajících je nutné respektovat principy staveb na území CHKO Beskydy. II. zóna – výjimečně lze zakládat nové objekty → pouze pro místní usedlíky v návaznosti na vlastnictví a obhospodařování větší výměry zemědělské půdy, která je významná z pohledu udržení dochovaného krajinného prostředí a v návaznosti na rodinné domy (seníky, hnojiště, chlévy). III. zóna – v těchto lokalitách lze stavět nové objekty se souhlasem, který je vázán na větší výměru obhospodařované půdy. IV. zóna – v této zóně již nejsou omezení pro stavbu. Ve všech zónách je nutné důsledně dodržovat zásady ochrany životního prostředí. Hnojiště, silážní žlaby a jímky musí být zabezpečeny tak, aby nedocházelo k průsakům a smyvům. Doba a rozsah pastvy I. zóna - pastvu je zde možné provádět pouze po dohodě s CHKO a to dle ochranářských plánů (podle charakteru území a typu vegetace je nutné stanovit optimální dobu zatížení). II. zóna – lze provádět a to včetně košarování s podporou výpasu ovcemi. U velkovýroby je nejprve nutné předložit záměr na plochu a zatížení). III. zóna – pastvu zde vykonáváme téměř neomezeně v souladu s ekologickou únosností pozemků. Zatížení a velikost stád musíme přizpůsobit pozemku tak, aby nedocházelo k eroznímu poškozování půdního povrchu a negativním změnám vodního režimu. IV. zóna – shodná s třetí zónou. Ošetřování luk a pastvin I. zóna – stávající louky a pastviny musí zůstat zachovány v dosavadním rozsahu, nebudou přisévány kulturními druhy travin. Je možný pouze přísev původního druhu rostlin. V případě orné půdy je zde zaznamenán útlum a převod na TTP s druhovou skladbou odsouhlasenou SCHKO. Nelze provádět rychloobnovu drnu a orbu. Obhospodařování těchto pozemků je nutné provádět tak, aby nedocházelo k narušování drnové vrstvy. Doba sečení porostů a odstranění hmoty je stanovena po dohodě s CHKO v termínech dle zastoupení druhů, které je třeba zachovat. II. zóna – není zde povoleno provádět orbu TTP, s výjimkou drobných ploch sloužících individuálnímu samozásobení zemědělskými produkty, pokud to nebude v rozporu se zájmy ochrany přírody. Výjimečně je zde povolena rychloobnova drnu se souhlasem CHKO. Obhospodařování pozemků je nutné provádět způsobem, který nenaruší souvislou drnovou vrstvu s výjimkou případu dohodnutých s CHKO. Pokud to není v rozporu se zájmy ochrany přírody je zde možné zlepšovat porosty přísevem. III. zóna - není zde povoleno provádět orbu TTP, s výjimkou drobných ploch sloužících individuálnímu samozásobení zemědělskými produkty, pokud to nebude v rozporu se zájmy ochrany přírody. IV. zóna – shodná se zónou III. Velikost pozemků I. zóna – nutné zachovat minimálně současný stav, případně rozčlenit z důvodů zmenšení erozního ohrožení pozemků. Zvýšení biodiverzity a zlepšení stavu krajinného rázu. II. zóna – v této oblast se musí přizpůsobit konkrétním podmínkách z hlediska erozního ohrožení pozemků. Maximální velikost zemědělských bloků by neměla přesahovat 5 – 10 ha. III. zóna – je shodná s II. zónou, pouze maximální velikost zemědělských bloků je zvýšena na 10 – 20 ha. IV. zóna – viz III. zóna. Hnojení I. zóna – vyloučena průmyslová hnojiva, kejda, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady. Stejně tak se zde neprovádí vápnění. Výjimečně můžeme aplikovat pevné organické hnojení jako kompost a hnůj, jejichž výši a místo aplikace musí odsouhlasit CHKO. II. zóna – na zájmových plochách CHKO nelze aplikovat průmyslová hnojiva, použít můžeme jen formy průmyslových hnojiv, která jsou výlučně granulovaná v max. dávce do 110 kg/ha (z toho max. 40kg N/ha). Vyloučeno je zásobní anorganické hnojení a mimo zájmové plochy CHKO je povoleno vápnit. Preference organických hnojiv s vyloučením kejdy a rovněž je vyloučena letecká aplikace. III. zóna – preferuje se hnojení organickými hnojivy. Je vyloučeno zásobní hnojení průmyslovými hnojivy. Můžeme vápnit, ale letecká aplikace hnojiv není povolena. Při veškeré aplikaci hnojiv je nutné respektovat režim PHO, CHOPAV (preference kapalných hnojiv) a zájmové plochy ochrany přírody. IV. zóna – vyloučena letecká aplikace hnojiv. Respektovat režim PHO, CHOPAV a zájmových ploch ochrany přírody. Hnojiva a jejich formy, množství, aplikaci a skladování je potřebné volit v souladu se zásadami trvale udržitelného zemědělství a zásadami obecných principů ochrany životního prostředí. Použití chemických látek je v I. a ve II. zóně zcela zakázáno. Ve III. a IV. zóně je povoleno v případech kalamitního výskytu či nebezpečí přemnožení škodlivých činitelů, používat pesticidy. Na celém území je zakázána letecká aplikace chemických látek. Další zásady hospodaření, změny kultur, použití mechanizace I. zóna – V těchto lokalitách je přísný zákaz měnit stávající skladbu a plochy kultur, pokud zde CHKO nestanoví jinak. Nelze provádět změny na ornou půdu, povoleny jsou jen změny ve prospěch TTP. Při sklizni travního porostu musí být uplatňovány šetrné způsoby sklizně a to buď ručně nebo lehkou mechanizací. II. zóna – převody kultur z ostatních ploch jsou zde minimalizovány. Podporovány zůstávají pouze změny z orné půdy na louku nebo pastvinu → ne, opačně. Změny na lesní půdní fond jsou výjimečné a to se souhlasem CHKO po posouzení zájmů ochrany přírody (krajinný ráz, posouzení lokality jako biotopu ohrožených druhů rostlin a živočichů) a možností zemědělského využití. Při hospodaření je doporučené používat šetrnější způsoby, tak aby nedošlo k poškozování a zhoršování půdního povrchu – dle toho volit vhodné použití mechanizace (lehká a střední). Výjimečné případy orby nebo rychloobnovy se můžou provádět zásadně po vrstevnici. III. zóna – Změny kultur jsou možné jen se souhlasem CHKO. Podporují se převody z orné půdy na louku nebo pastvinu, změna na LPF je povolena výjimečně, stejně jako ve II. zóně (zemědělské využití půdního fondu ve spolupráci s orgány ochrany zemědělského půdního fondu). Změnu na kulturu zahrada nebo sad lze posuzovat ve vztahu k existenci RD oři respektování zájmů ochrany přírody. Obhospodařování pozemků se provádí způsobem, kterým nedojde k poškození a degradaci půdního povrchu. To znamená, že použití těžké mechanizace je povoleno jen na nesvažitých a nepodmáčených pozemcích. Orba jen po vrstevnicích. IV. zóna – obdobná jako III. zóna, s tím rozdílem, že při změnách kultur je podporováno vytvoření přídomních zahrad a sadů mimo intravilán jako přechodové zóny do volné krajiny, způsobem, který by nevytvářel rozsáhlé nepřekonatelné bariéry v průchodnosti krajiny (např. při realizaci souvislého oplocení). 4.3.5. Zařazení zemědělské půdy do výrobních oblastí Podle půdních a klimatických podmínek převládajícího podílu půdy zařazené do výrobních oblastí je území CHKO Beskydy v okrese Vsetín zařazeno do zemědělské výrobní oblasti horské – z toho cca 70% HVO horší a cca 30% HVO lepší a jen okrajově zde zasahuje bramborářská oblast (BVO horší). Produkční schopnost půd je zde vysoce podprůměrná – v rámci bývalých okresů ČR zaujímá 69. místo. [28] Nízký stupeň zornění a vysoký podíl území se svažitostí nad 12° určují charakter využití zemědělské půdy s velmi nízkou intenzitou rostlinné výroby. Z hlediska ekonomických ukazatelů patří oblast Vsetínska mezi 6. posledních okresů ČR.[29] V rámci Frýdecko- Místecka zasahuje do CHKOB opět okrajově v nižších polohách výrobní oblast bramborářská a bramborářsko-ovesná s vyšším stupněm zornění (kolem 60%), ale rozhodující část území je zařazena do výrobní oblasti horské s minimálním podílem orné půdy a s nízkou intenzitou rostlinné výroby. Okres Nový Jičín zasahuje do CHKOB jen okrajově, strukturně se jedná o půdy zařazené z poloviny do orné a z poloviny do TTP se zařazením do výrobní oblasti bramborářské. 4.4. Půdní poměry 4.4.1. Půdní typy Převládajícím půdním typem na Vsetínsku jsou střední až typické podzoly, vytvořené převážně na flyšových horninách (svrchní hieroglyfický pískovec, magurský pískovec a jemnozrnný kvarcitický pískovec). Horní Lideč, Karolinka, Rožnov pod Radhoštěm, Dolní Bečva. Druhým typem půd jsou aluviální půdy, které se vyskytují většinou v malých plošných lokalitách podél vodních toků – Vsetín, Velké Karlovice, Zašová. Rovněž v okrese Frýdek-Místek jsou nejrozšířenější skupinou půd půdy podzolované, mramorované, oglejené a silně kyselé hnědé půdy. Skupina silně kyselých hnědých a rezivých půd mírné a chladné oblasti se vyznačuje nízkým stupněm huminifikace a mineralizace, vysokým obsahem organických látek, vyluhováním vápníku se současným uvolňováním oxidů hliníku a železa. Ve svazích na pevné hornině se vytvořila skupina mělkých půd, které rovněž můžeme řadit k hnědým půdám kyselým s mělkým půdním profilem a výraznou skeletovitostí. Mramorované, oglejené půdy se vyznačují dočasným zamokřením se zelenošedým mramorováním půdní spodiny, nedostatkem vzduchu v ornici s pH kyselým až slabě kyselým. 4.4.2. Půdní druhy Převážná část okresu Vsetín je tvořena těžkými půdami. Zejména jižní a jihovýchodní část v katastrech obcí Horní Lideč, Francova Lhota, Pulčín, Valašská senice, Lužná, Vsetín, Karolinka, Vigantice, Horní Bečva aj. Střední, hlinité půdy jsou zastoupeny větší měrou v katastrech obcí Zděchov, Bystřička, Malí Bystřice, Prostřední Bečva, Horní Bečva, Rožnov pod Radhoštěm. Lehké, pisčité půdy najdeme v katastrech obcí Huslenky, Hutisko – Solanec, Valašská Bystřice, Zubří, Dolní Bečva, Prostřední Bečva, Horní Bečva. Převážná část aluviálních náplavů má po stránce zrnitosti složení charakter lehkých půd. Pouze v katastrech obcí Hovězí, Halenkov, Velké Karlovice, Janová, Ústí a Vsetín jsou aluviální půdy tvořeny nánosy střední zrnitosti. Území bývalého okresu Nový Jičín zasahující o CHKO Beskydy katysty obcí Trojanovice, Borovice, Vepřovice a okrajově Hodslavice, Hostašovice, Mořkov, Lichnic a Frenštát pod Radhoštěm je pokryto převážně těžšími jílovitohlinitými půdami. Rovněž rozhodující část území Frýdecko – Místecka je překryto těžkými až středně těžkými jílovitohlinitými půdami, které ve vyšších polohách místy přecházejí ve střední až lehčí půdy písčitohlinitého typu. Rovněž většina aluviálních půd patří k druhově lehkým půdám. 4.4.3. Hloubka půdního profilu, skeletovitost, pH, svažitost Převážná část půd bez rozdílu zrnitostního složení jsou, zejména ve vyšších polohách, půdami mělkými až středně hlubokými. Pouze dolní části svahů s výrazným deluviálním splachem jsou tvořeny půdami hlubokými. Téměř na všech půdách se projevuje štěrkovitost, někdy až kamenitost a balvanovitost, která je obzvláště výrazná v oblasti aluviálních půd. Jedná se o půdy středně až silně kyselé bez obsahu volného uhličitanu vápenatého a s nízkým obsahem humusu. Okrajové části CHKO jsou v rovině či v mírně zvlněném terénu do 7° sklonitosti, většina zemědělské půdy ve výrazném až příkrém svahu nad 12° sklonitosti. Svažitost je určujícím faktorem pro využití zemědělské půdy s velmi nízkou intenzitou rostlinné výroby. 4.4.4. Erozní ohrožení Celé území mimo údolních poloh trpí silnou plošnou a rýhovou erozí, která na mnohých místech strhává celou kulturní vrstvu půdy a obnažuje horninový detrit. Rýhová eroze silně omezuje využití mechanizačních prostředků a vede v mnoha případech k vytvoření strží a erozních výmolů.[30] [31] 4.5. Státní dotace do zemědělství Dotační politika do zemědělství je na území CHKO Beskydy prakticky směřována do údržby krajiny, v převážné míře na sklizeň luk a pastvin kosením nebo výpasem. Dotaze z MZ ČR jsou podmíněny minimální výměrou obhospodařované půdy 1ha, kulturou pozemku – trvalý travní porost a minimálním zatížením hospodářskými zvířaty 0,1 DJ. Významné pro toto tradičně pastevní území je podpora chovu ovcí, která pozitivně ovlivňuje rentabilitu sklizně travních porostů, přestože zemědělská výroba zaměřená na výpas je ekonomicky značně problematická. Další, i když plošně méně významná možnost podpory udržení krajinného rázu a hlavně udržení a zvýšení biodiverzity území je uvolňování finančních prostředků ze zdrojů MŽP ČR přes Program péče o krajinu a management. [32] Tyto prostředky jsou vzhledem k omezeným zdrojům uvolňovány nikoli plošně, ale přísně účelově s preferencí údržby MCHÚ, ploch ÚSES, 1. a 2 zóny CHKOB, zájmových genofondových ploch a na podporu biodiverzity území. Hodnota prostředků uvolňovaných pro tyto účely má vzestupnou tendenci.[33] 4.6. Rybníkářství v CHKO Beskydy Na území CHKOB jsou zejména v posledních letech poměrně časté záměry na výstavbu nových vodních nádrží. Tyto nádrže nejrůznějších velikostí jsou zřizovány z důvodu okrasných, rybochovných, rekreačních nebo kvůli zadržování vody na pozemku pro zavlažování zahrady, jako protipožární nádrže, pro obohacení tohoto území o další přírodní prvek a jiné. Při návrhu větších víceúčelových nádrží je tendence ze strany investorů řešit tato vodní díla jako revitalizační nádrže financované ze státních prostředků určených na revitalizaci. 4.7. Vodní hospodářství Významně postiženou částí krajiny jsou na území CHKO Beskydy a v podhůří vodní toky. Původní přírodní toky byly výrazně štěrkonosné. Na území CHKOB a v podhůří se vyskytoval zcela jedinečně v rámci krajiny ČR typ štěrkonosné divočící řeky. Úpravy, které zde probíhají již přibližně 100 let, zcela opomíjely místní zvláštnosti a charakteristické vlastnosti toků zdejší oblasti. Tak se taky stalo, že dnešní podoba upravených toků je zcela odlišná, značně vzdálená od původního geomorfologického tvaru řečišť daného přírodními podmínkami. Úpravy znamenaly značné snížení entropie říčních systémů, čímž vznikl hodně nestabilní a finančně náročný stav. Při každém vyšším průtoku se toky snaží dosáhnout maxima entropie, tedy rovnovážného stavu s přírodními podmínkami. Z tohoto pohledu představuje hrazení toků neustálý, drahý a v konečném efektu i marný boj s přírodními zákony. Zcela byla zničena nejvýznamnější vlastnost toků – jejich prostorová dynamika, úplně se změnila krajina divočící řeky, bez náhrady zanikly bohatě strukturované poříční ekosystémy, dnové ekosystémy a jejich biota. Více než sto let jsou původně celistvé vodní ekosystémy, které tvoří ucelený geosystém, zpřetrhán stovkami neprůchodných příčných staveb. Za tu dobu prošlo koryty množství povodní, které zcela vypláchly z řečišť veškeré živé organismy. Zpětné migraci proti proudu a opětné kolonizaci původních stanovišť bránily nepřekonatelné výškové skoky příčných staveb. Proto dnešní stav bioty v tocích nemůže být základem pro posuzování vhodnosti revitalizačních opatření na tocích – hlavně zprůchodnění toků. Je potřeba dosáhnout plné průchodnosti říční sítě a na základě rekonstrukcí provádět revitalizace výsadbou druhů. Hranice jejich rozšíření na toku nebo v povodí by pak měla být výsledkem vlastností druhů, nikoliv stavebních zásahů do koryt vodních toků. 4.8. Zástavba a její architektura Sídla na území Beskyd jsou charakteristická rozptýleným typem půdorysů a jejich rozvoj byl důsledkem přirozeného vývoje života v této oblasti. Dříve se město lišilo od vesnice hospodářskou funkcí, pro kterou bylo zakládáno jako středisko nezemědělské výroby a obchodu. Tyto zásadní rozdíly byly vyjádřeny právě již při zakládání měst – většinou okolo 13. století. Měšťané měli řadu sociálních a hospodářských výsad a stavěli si své domy přímo na náměstí, na rozdíl od předměstského obyvatelstva, byli privilegovanější a mohli své domy stavět do patra, což bylo na zastavěném náměstí mnohdy jedinou možností, jak rozšířit svou rezidenci. Proto se horní světnice předsouvaly nad štítovou podsíň, kryjící vstup do domu, který mohl být jen z čelní strany, protože domy přiléhaly těsně k sobě. Podsíně pak vytvářely souvislá podloubí kolem náměstí. Architektura v jednotlivých sídlech, která byla ověřována po staletí, se začala měnit především ve 20. letech 20. století a po roce 1948 doznala největších změn. Všeobecně můžeme říci, že mezi hlavní změny, které ovlivnily charakteristiku a architekturu sídel se počítá zásah do typu půdorysu sídla, do typu zastavění a využití pozemků a do typu domů, výtvarných detailů, které určovaly ráz architektury. Zásahy do typu půdorysu sídla, který se vyznačoval nepravidelně rozloženými usedlostmi se zmiňovaném období 20. let a především pak v 50. letech minulého století mění a to hlavně v centrálních částech sídel, ve kterých se utváří ulicový typ, tedy cizorodý prvek, který poznamenal charakteristiku krajinného rázu. Umístění staveb, soustředěných podél komunikace i v několika řadách, bylo navíc ovlivněno dosud platnými předpisy o odstupových vzdálenostech stavby na pozemku. Došlo tedy ke geometrickému rozparcelování pozemků, na kterých dle těchto předpisů vznikaly stavby, které již nevycházely z tradičního typu venkovského domu. Potlačením tradičního rázu vesnice ve snaze o její vyrovnání s městem, změnou vztahu člověka k půdě a přírodě vůbec, zrušením soukromého hospodaření v 50. letech s následným vyčleněním zemědělské výroby mimo vesnici, byla velmi citelně narušena struktura života, která se nutně odrazila i v architektuře. Objekty rodinných domů se stavily zděné a ještě koncem 50. let a začátkem let 60. se u staveb přes popisované vlivy projevuje jakási snaha o dodržení základních principů a znaků tradiční architektury – obdélníkový půdorys, sedlová střecha, sklon střešních rovin kolem 45°. V dalších letech se tyto snahy vytrácely a nastoupil někdy až velmi necitlivý přístup projektantů, stavebních úřadů a představitelů obcí. V oblastech podhorských sídel se takto objevují objekty s plochými střechami, které jsou z hlediska klimatických podmínek zcela nevyhovujícími typy střech. Objekty se čtvercovým půdorysem jsou opatřovány stanovými střechami, navíc s použitím plechových krytin. Rovněž byly používány nevhodné tvary a typy výplní okenních otvorů, špatně volené materiály povrchových úprav s rozpačitou barevností (např. břízolitové omítky, keramické obklady podezdívek a okenních těsnění, aj.). U staveb se objevuje půdní nadezdívka, která dramaticky mění výraz objektu, protože s sebou přináší změnu sklonu střešních rovin. Mezi další cizorodé prvky lze zařadit štítové lodžie a balkony vůbec. Do venkovských sídel proniká, ve snaze přiblížit se životu ve městech. Výstavba bytových domů, které byly z počátku řešeny jako dvoupodlažní objekty, opatřené valbovými střechami s keramickou krytinou. Později se i zde objevily stavby panelové s plochými střechami. Socializace vesnice se projevovala stavbami občanské vybavenosti s typovými projekty prodejen, zdravotních středisek, škol a jiných s upravenými parčíky, mnohde doplněnými o umělecká díla, které stále připomínají prohřešky proti základním pravidlům života na venkově. V uplynulých letech můžeme sledovat jistý posun. Jednak zde probíhá jakási renesance rodinných domů, prováděných z tradičních materiálů, tradičními postupy a s charakteristickými prvky (např. roubené stavby), jednak se objevují zděné stavby, které hmotně i architektonicky odpovídají tradičnímu typu staveb. Stejně tak umisťování nových objektů je řešeno v souladu s územními plány a dle daných regulativů, které byly projednávány s orgány ochrany přírody. Nově navrhované stavby občanské vybavenosti jsou řešeny úměrně k potřebám obce. Na druhé straně společenské změny s sebou přinesly i návrhy, jejichž cílem je odlišit se a upozornit na sebe výjimečnou architekturou, materiálovým řešením vnějšího vzhledu a v neposlední řadě sadovými, či spíše parkovými úpravami.[34] [35] 4.8.1. Zemědělské stavby Zemědělské objekty a areály byly často budovány na nevhodných, pohledově exponovaných místech, takže se staly dominantami s negativním dopadem na krajinu. V současnosti v důsledku transformace zemědělských družstev se z nich často staly objekty s problematickým využitím. Pokud slouží svému původnímu účelu, tedy zemědělské prvovýrobě, je jejich využití většinou jen částečné a nedostávají se finanční prostředky na jejich opravy, rekonstrukci nebo zavádění nových technologií šetřících životní prostředí. Objekty jsou často využívány k jiným než zemědělským účelům jako sklady materiálu nebo se rekonstruují pro jinou výrobu. Na území CHKO Beskydy je to často dřevovýroba. Opravy, úpravy nebo budování případných nových objektů zemědělské výroby je nutno podřídit těmto základním zásadám: U stávajících objektů o při veškerých úpravách a opravách dbát na tvarové a materiálové zlepšení staveb dle základních zásad a principů pro výstavbu v daném regionu o společně s dotčenými orgány státní správy dbát o zlepšení a dodržování základních podmínek vlivu provozu objektů na okolní prostředí (ČOV, silážní šťávy, sklady hnojiv, aj.) o u stávajících areálů doplnit výsadbu stromové a keřové zeleně místní provincie o změnu užívání a zavedení nové výroby ve stávajících a současně nevyužívaných stavbách zemědělské výroby povolovat jen v odůvodněných případech ve III. a IV. zóně v návaznosti na intravilán a zástavbu, kdy v důsledku provozování nové výroby lze předpokládat, že nedojde k negativnímu vlivu na okolní přírodu a krajinu U nově budovaných objektů o novou výstavbu zemědělských areálů povolovat pouze v případě, že celkový záměr odpovídá charakteru a možnostem zemědělské produkce území a je v souladu se zásadami a podmínkami stanovenými pro jednotlivé zóny ochrany přírody, uplatňovat estetická hlediska kladená na stavby v CHKO o samostatně stojící hospodářské malé účelové objekty (seníky, salaše, aj.) lze povolovat jen v případech, že budou sloužit zemědělské prvovýrobě a jejich návrhy budou v souladu s účelem stavby a s podmínkami odstupňovaných zón ochrany přírody o rodinné domy typu zemědělských farem lze umístit do území pouze za předpokladu vlastnictví patřičné rozlohy zemědělské půdy, která bude přínosem pro zajištění obhospodařování dané části krajiny a jejíž rozloha bude schopna zajistit provoz zemědělské farmy (minimální rozloha řadově 5 až 10 ha v závislosti na konkrétní lokalitě, stavebně ⅔ zemědělského a ⅓ obytného prostoru farmy)[36] 4.8.2. Územní plány, vymezení zastavěných území sídel Z hlediska rozvoje sídel a jejich funkci jsou na území CHKOB stanoveny základní regulativy v platných předpisech ÚPD. Správa CHKOB se aktivně podílí na tvorbě územního plánu s cílem prosadit celkovou revitalizaci krajiny a jednotlivých sídel. Pro rozvoj sídel je potřeba vypracovat charakteristiku krajinného rázu, jako jednoho z podkladů pro vydávání závazných stanovisek k jednotlivým územně plánovacím dokumentacím i pro individuální využití ve správní praxi. Do stanovisek k územním plánům je nutné dopracovat dále problematiku stavebních ploch již neexistujících staveb, kdy pozemky těchto bývalých staveb jsou zahrnovány do zastavěných ploch. Dále je nutné sledovat podklady ÚPD z hlediska zachování prostorového členění a dosavadních limitů tradiční venkovské zástavby a to zejména v prolukách, určených pro novou výstavbu respektive u rozptýlené zástavby. V zónách zemědělské krajiny je potřeba stanovit regulativy pro umísťování rodinných farem (stanovit počet farem v jednotlivých lokalitách, jejich složení a určit základní znaky, dle kterých budou stavby navrhovány). Na celém území CHKOB budou určeny trvale nezastavitelné plochy včetně IV. zón. Jedním z dlouhodobých cílů je přehodnocení stanovených územních rezerv, určených pro výstavbu s ohledem na demografický vývoj. [37] 5. Závěr Předmětem bakalářské práce byl zemědělský půdní fond, vymezení jeho základních pojmů, analýza právní regulace zemědělského půdního fondu a úžeji ochrana zemědělského půdního fondu v chráněné krajinné oblasti. V úvodu jsem definovala pojem půdy, pokusila jsem se vysvětlit odkud se půda vzala a jaký je její význam. Také jsem se zde podrobněji zajímala o klasifikaci půd. Dále jsem práci rozdělila do dvou větších celků. První část je zaměřena především na vymezení pojmů zemědělského půdního fondu a pojmů, které jsou s ním úzce spjaty. Zabývala jsem se právními úpravami, které se dotýkají problematiky zemědělského půdního fondu, nastínila jsem vývoj těchto právních dokumentů především ve třech pozemkových reformách. Následuje problematika půdního fondu ve spojitosti s katastrem nemovitostí, bonitovanými půdně ekologickými jednotkami a evidencí zemědělské půdy. Další kapitolu jsem věnovala ochraně zemědělského půdního fondu. Tuto ochranu specifikují příslušné zákony, jako třeba zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné definuje pojem zemědělský půdní fond. Charakterizuje systém změn kultur zemědělské a nezemědělské půdy, vymezuje zásady a principy hospodaření na zemědělském půdním fondu. Zákon považuje ochranu zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání za činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Ve druhé části bakalářské práce jsem se zaměřila na ochranu zemědělského půdního fondu v chráněné krajinné oblasti, především v CHKO Beskydy. V úvodu jsem definovala, dle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pojmy, které se rovněž zabývají zvýšenou ochranou ZPF. Dále jsem rozepsala zonaci v chráněné krajinné oblasti Beskydy, která rozděluje CHKOB do čtyř odlišných zón, které diferencují ochranu přírody. Pokračovala jsem vývojem zemědělství v Moravskoslezských Beskydách, od první zmínky o osídlení této krajiny spojené i se zemědělskou činností ve 13. a 14. století. Až po zemědělství a zemědělskou výrobu dneška. Od devadesátých let minulého století došlo v zemědělském hospodaření k výrazným změnám. Přibližně po čtyřiceti letech se obnovil institut vlastnictví, kdy do té doby zemědělské hospodaření zajišťovala jednotná zemědělská družstva a státní statky. Soukromý sektor obhospodařoval pouze malé procento zemědělské půdy. Cílem zemědělství bylo tehdy zajistit soběstačnost státu v produkci potravin. Aby byly naplněny cíle zemědělské výroby, byla nutná její intenzifikace, koncentrace a velkovýrobní charakter. To se projevovalo na organizaci půdního fondu, kdy se vytvářely rozsáhlé bloky orné půdy, velkoplošné výsadby ovocných sadů, chmelnic a vinic, velkoplošné upravování vodního režimu – velkoplošné odvodnění, závlahy, zatrubňování drobných vodních toků, odstraňování nelesní vegetace a další. V současné době stále nejsou dokončeny restituce (dosud není zcela dořešena restituce církevního majetku, protože dle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonu o tomto majetku). Problémem je, že řadu restituovaných pozemků nelze v terénu identifikovat, protože jsou zahrnuty do bloků zemědělské půdy a tato skutečnost brzdí trh se zemědělskými pozemky. Základním nástrojem pro vymezení vlastnictví v terénu jsou komplexní pozemkové úpravy. Když porovnáme evidované druhy pozemků, nejsou patrné výrazné rozdíly. Naopak, překvapivý je stále vysoký podíl orné půdy ze zemědělské půdy. Ze speciálních kultur, které patřily k charakteristickým porostům některých regiónů, ubývá výměra chmelnic a také intenzivních ovocných sadů. Mírně se zvyšuje podíl trvalých travních porostů. Také jsem zde popsala všeobecné zásady zemědělských aktivit v jednotlivých zónách CHKO Beskydy a půdní poměry této krajiny. V následujících kapitolách jsem stručně nastínila problematiku státních dotací do zemědělství. V dnešní době může žadatel po splnění podmínek žádat o jednotnou platbu na plochu (SAPS), o podporu méně příznivých oblastí (LFA), podporu oblastí Natura 2000 na zemědělské půdě, může dostat platbu na pěstování energetických plodin (EP) nebo oddělenou platbu za cukr (SSP). Tyto dotace by zemědělcům měly usnadňovat udržet se v rostoucí konkurenci ze zahraničí a také zabránit, jejich odchodům ze zemědělského hospodaření. Půdní fond představuje nedílnou součást vodního koloběhu. Využití území a struktura půdního fondu, ovlivňuje vodní režim území. Vodní retence území mimo jiné závisí i na rozsahu a množství zastavěných či zpevněných ploch. O tomto faktoru přímo rozhoduje proces územního plánování. Další faktor, který má vliv na vodní retenci území představují způsoby, jakým je toto území obhospodařováno. Tyto však územní plánování přímo neovlivňuje. V kapitole věnované vývoji staveb v chráněné krajinné oblasti od dob osídlení do dnešních dnů se dozvíme, že zemědělské i lesní hospodaření vždy mělo výrazné vazby na venkovské osídlení, ze kterého byly zajišťovány nezbytné hospodářské činnosti na půdním fondu. Města jsou rozhodujícím místem spotřeby zemědělské i lesní produkce. Vysoká hustota osídlení v našich podmínkách souvisí mimo jiné se snahou využít k hospodaření veškerou produkce schopnou půdu. Obhospodařování zemědělských pozemků bylo limitováno časem nezbytným pro přepravu ze sídla na pole a zpět. Původně se zajišťoval pohyb v zemědělské krajině pěšky a tažnými zvířaty. V současné době je nahrazen zemědělskou technikou, ale i ta má své časové limity pro přesun. Ekonomický tlak na hospodařící subjekty a technický rozvoj vede k tomu, že zemědělské a lesní hospodaření zajišťuje stále menší počet pracovníků. Pokračuje a zesiluje trend snižování jejich podílu na tvorbě pracovních příležitostí. Územní plánování, které se zabývá výhledovou strukturou osídlení, musí na jedné straně vycházet ze snižujícího významu prvovýroby. Na druhé straně však má struktura osídlení přispět k zachování kulturního charakteru krajiny. Současný charakter převážné části krajiny je výsledkem dlouhodobého zemědělského a lesního hospodaření v území. Můžeme tedy předpokládat, že i uplatnění dlouhodobé koncepce zemědělství a ochrany zemědělského půdního fondu se následně promítne do utváření krajiny. Stát může ovlivnit tyto dlouhodobé koncepce formulací strategických cílů a jejich naplnění podporovat nepřímo formou dotací vyplývajících například z krajinotvorných programů nebo dotací na produkci. 5.1. Náměty de lege ferenda V chráněných krajinných oblastech by zásadním úkolem mělo být udržení a zlepšení dochovaného přírodního a krajinného prostředí a zlepšení stávajícího stavu. Nemělo by docházet k zásadním změnám ve smyslu slevování z těchto cílů. V souvislosti se současnou ekonomikou zemědělství a proběhlou transformací zemědělských družstev došlo na mnoha pozemcích k absenci hospodaření. Touto neexistencí zemědělského obhospodařování dochází k degradaci pozemků zemědělského půdního fondu. Právní řád by mohl stanovit využívání pozemků odpovídajícím způsobem, tj. kosením nebo pastvou. Případně by mohla být provedena evidence neobhospodařovaných ploch zemědělského půdního fondu alespoň na území chráněných krajinných oblastí a kategorizace těchto ploch podle jejich významu z důvodu ochrany přírody a krajiny za účelem stanovení jejich priority při zajišťování údržby. V zájmu trvalé úrodnosti zemědělské půdy, zvyšování kvality zemědělské produkce a respektování zákonných norem na ochranu životního prostředí (jako skladování a aplikace umělých a organických hnojiv, pesticidů, a dalších), by mohla být zavedena ekologická soustava hospodaření zohledňující mimoprodukční funkce vodohospodářské, přírodní, krajinné a také obytné. Problém vidím i v ne zcela dokončené restituci. Stále není dořešená restituce církevního majetku a také některé soukromé restituce. Řadu těchto restituovaných pozemků nelze v terénu identifikovat a tím je blokován trh se zemědělskými pozemky. Právní řád by mohl stanovit určitý časový horizont, do kterého by musely být zbývající restituce dokončeny. Vlivem dřívější zemědělské politiky o soběstačnosti potravin došlo místně k vytvoření nevhodných scelených bloků zemědělského půdního fondu. Tento stav, který mnohde ještě částečně trvá, ochuzuje biodiverzitu krajiny a v kombinaci s nevhodným způsobem obhospodařování zvyšuje náchylnost tohoto území k půdní erozi. Rozčleněním těchto pozemků na menší celky by přispělo k omezení nebezpečí eroze. Bylo by vhodné tyto lokality vytipovat a aplikovat zde protierozní opatření, vytvořit předělovací pásy křovin a stromů u hranic původních parcel a spolupracovat při realizaci pozemkových úprav v krajině. Resumé I my bachelor work I wrote about agricultural land resources. I tried to define the basic concepts, next I tried to analyze the legal regulation of agricultural land resources and the last one it was the protection of agricultural land resources in protected landscape area. In the introduction I defined the term „soil“. I tried to explain where is it from and what’s it’s importance. I also went into details about soil classifikation. I devided the work into two bigger parts. The first part is focused on definition of the agricultural land resources and the terms which are close by connected. I took interest in legal adaptations which are connected with the problematic of agricultural land resources. I adumbrated development of these legal documents especially in three agrarian reforms. Next there is the problematic of land resources connected with land register, land guality and fines of agricultural land. Next part is devoted to agricultural land resources protection. This protection we can fined in some particular laws, for example the law number 334/1992 Sb., about the protection of agricultural land resources (at a later regulations). This law defines the term „agricultural land resources“. In this law we can fined the system of farmland and other land and some changes, delimination of economizining principles, especially on agricultural land resources. The priority of this law is protection of agricultural land resources, it’s improvement and land utilization. In this case the law suposes the environmental the protection and its improvement. In the second part of my work I focused on the protection of agricultural land resources in protected areas, especially in protected landscape area Beskydy. In the introduction I defined (the law 114/1992 Sb., about nature preservation and landscape protection) the terms which investigate the protection of agricultural land resources more. I described the zones in protection landscape area Beskydy. This area is devided into four different zones. They defferentiate natural protection. I continued with the agriculture development in the Moravian-Silesian Beskyds. I mentioned the first settlement in this area. His connected with the agricultural aktivity in the 13.th and 14.th centuries to the agriculture and today’s agricultural production. There were some noticable changes in the agericultural economizing from the minetieth of last century. After forty years the oronership was reconstructed. The unified farmers cooperatives and state farms guaranteed agricultural managament. The private sector was responsible for only few percents of agricultural land. What was the aim? To guarantee the state independence in food production. For this aim of agricultural production, the concentration and o large - scale production was necessary. As a result of this there was some other organization of land resources. There started to appear large blocks of arable land, large areas of fruit orchards, hop-fields and vineyards. Next there was water regione modifying in large areas – drainage, irrigation, putting small watercources into conduit pipes, liquidating of non forest vedetation etc. Now the process of restitution hasn´t been finished yet. (There hasn´t been solved the restitution of church property so far). (There is the law n. 229/1991 Sb., about landed property and other agrucultural property and its modifying. According to this law it is impossible to assign the property, whose inital owner were the Churches, religious societies, orders and congregations to some other people). It will be possible after acceptance these laws about this property. The problem is that a lot of is restituted land is impossible to identify because it is part of the blocks of agricultural land. To define the property in terrain is full landscaping. When we compare registered sorts of land there aren´t any big differences. On the contrary it is surprising that there is big percentage of arable land from agricultural land. There are fewer special crops in some regions. There are ferver hop-fields and fruit orchards. But the percentage of grassland is raisig. I wrote about general principles of agricultural activites in individual zones in protected landscape are Beskydy and the situation with the ground there. In next chapters I briefly adumbrated problematic of the state grant in to the agriculture. Nowadays the petitioner can ask for united payment on area (SAPS), support in worse areas , support in areas natura 2000 on agricultral land. The petitioner can get the payment to grow energy crops (EP) or separated payment for sugar (SSP). This grant should be good for farmes. With this grant it could be easier for them to compete with foreign countries and they shouldn´t leave the agricultural production. The agricultural land resources is part of water cycle. What influences the water system? It is exploitation of areas and the structure of the agricultural land resources. Water retention depends on scale and quantity of building up and stabilized areas. The process of town and country planning decides about this factor. Next factor which influences the water retention are the ways how is this area cultivated. These ways don’t influence the town and country planning directly. In the chapter about buildings‘ development in protected landscape area from the first settlement to nowadays we can find that farming and forestry was always connected with country seats and settlements. From these areas were guarateed economic activities which were necessary. The agricultural and forest production is consumed especially in towns. These are the place of consumption. In our conditions there is high density. I tis connected with the endeavour to use all land. The cultivation agricultural land was limited by time from gong to the field and back. At first people went on food or by draught animals. Now we have agricultural machines. But there are some time limits for transfer, too. Economic circumstances and technical development for some subjects cause that in agriculture and forestry there are fewer and fewer workers. Their percentage to create job opportunities is smaller and smaller. What about town and country planning and the structure of settlement. The importace of basic industries is coming down. On the other land the structure of settlement must contribute to preserve cultural values of landscape. This time the character of landscape is the resoult of the long-range agriculture and forestry in the area. We can suppose that a long-range agricultural conception and protection of agricultural land resources will be projected in the landscape creation. The country can influence this long-range conceptions. How? To define some strategic goals, their realization, to support the landscape with some grants maybe from some landscape programmes or grants for production. Prameny Literatura: BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. 142 s. ISBN 80-7042-728-0. BUZEK, Ladislav; ŠULEŘ, Petr. Studijní materiály pro průvodcovskou službu Valašského muzea v přírodě. DORST, Jan. Ohrožená příroda. Vydání první. Orbis, 1974. 408 s. KUBA, Bohumil; OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. Vydání šesté. Praha: Linde Praha a.s., 1999. 361 s. ISBN 80-7201-154-5. MEZERA, Alois; a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 476 s. PAVELKA, Jan; TREZNER, Jiří. Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 . Orchidea, Vsetín, 2001. 50s. + 64 s. barevné přílohy. PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. Plán péče CHKO Beskydy: Návrhová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. Příručka pro žadatele. Státní zemědělský intervenční fond, 2007. 68 s. SCHEFFEL, Richard L; a kol. ABC Přírody: svět v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: Reader´ s Digest Výběr, spol. s.r.o., 1996. 328 s. ISBN 80-902069-0-5. Právní předpisy: Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky Zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí OOLP/1067/96 Vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 190/1996 Sb. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení www. stránky: Taxonomický klasifikační systém půd v ČR [online]. Beneta.cz, s.r.o., [cit. 13. února 2008]. Dostupné na < http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showPudniKategorie>. Půdní fond: Fondy Evropské unie [online]. [cit. 23. února 2008]. Dostupné na . Tradice snoubivší se s udržitelností[online]. Ministerstvo zemědělství, [cit. 23 února 2008]. Dostupné na < http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=73>. Chráněná krajinná oblast [online]. Wikipedie, [cit. 29. února 2008]. Dostupné na . ------------------------------- [1] DORST, Jan. Ohrožená příroda. Vydání první. Orbis, 1974. 408 s. [2] SCHEFFEL, Richard L, a kol. ABC Přírody: svět v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: Reader´s Digest Výběr, spol. s.r.o., 1996. 328 s. ISBN 80-902069-0-5. [3] MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 476 s. [4] SCHEFFEL, Richard L, a kol. ABC Přírody: svět v otázkách a odpovědích. Vydání první. Praha: Reader´s Digest Výběr, spol. s.r.o., 1996. 328 s. ISBN 80-902069-0-5. [5] Taxonomický klasifikační systém půd v ČR [online]. Beneta.cz, s.r.o., [cit. 13. února 2008]. Dostupné na< http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showPudniKategorie>. [6] Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu [7] Půdní fond: Fondy Evropské unie [online]. [cit. 23. února 2008]. Dostupné na . [8] Tradice snoubivší se s udržitelností[online]. Ministerstvo zemědělství, [cit. 23 února 2008]. Dostupné na < http://www.mze.cz/Index.aspx?ch=73>. [9] PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. [10] BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. 142 s. ISBN 80-7042-728-0. [11] PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 263-266. [12] Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů [13] Metodický pokyn Ministerstva životního prostředí OOLP/1067/96 [14] KUBA, Bohumil; OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. Vydání šesté. Praha: Linde Praha a.s., 1999. s. 42. [15] Vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního č. 190/1996 Sb. [16] KUBA, Bohumil; OLIVOVÁ, Květa. Katastr nemovitostí po novele. Vydání šesté. Praha: Linde Praha a.s., 1999. ISBN 80-7201-154-5. [17] PEKÁREK, Milan; PRŮCHOVÁ, Ivana. Pozemkové právo. Vydání druhé. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. s. 250-251. [18] BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. 142s. ISBN 80-7042-728-0. [19] BUZEK, Ladislav. Půdní fond a jeho ochrana. Vydání první. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. 142s. ISBN 80-7042-728-0. [20] MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 476 s. [21] MEZERA, Alois, a kol. Tvorba a ochrana krajiny. Vydání první. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1979. 476 s. [22] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [23] Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. [24] Chráněná krajinná oblast [online]. Wikipedie, [cit. 29. února 2008]. Dostupné na < http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast >. [25] Chráněná krajinná oblast [online]. Wikipedie, [cit. 29. února 2008]. Dostupné na < http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast >. [26] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [27] Plán péče CHKO Beskydy: Návrhová část.. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [28] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [29] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [30] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [31] PAVELKA, Jan, TREZNER, Jiří. Příroda Valašska (okres Vsetín). Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 . Orchidea, Vsetín, 2001. 504 s. + 64 s. barevné přílohy. [32] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [33] Příručka pro žadatele. Státní zemědělský intervenční fond, 2007. 68 s. [34] Plán péče CHKO Beskydy: Rozborová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [35] BUZEK, Ladislav; ŠULEŘ, Petr. Studijní materiály pro průvodcovskou službu Valašského muzea v přírodě. [36] Plán péče CHKO Beskydy: Návrhová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy. [37] Plán péče CHKO Beskydy: Návrhová část. Správa chráněné krajinné oblasti Beskydy.