MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE
F A K U L T A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra politologie
í1
1 Ul
Psychologické operace: případ USA
Bakalářská práce
Autor: Jan Malý (UČO 363851)
Obor: Bezpečnostní a strategická studia - Politologie
Imatrikulační ročník 2009
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Bastl, Ph.D.
V Brně dne: 8. 5. 2012
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Psychologické operace: případ USA
vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Brně dne 8. 5. 2012
Jan Malý
2
Anotace
Bakalářská práce Psychologické operace: případ USA se zabývá popisem vývoje, postavení,
významu, členění a využití psychologických operací v armádě Spojených států amerických.
V práci jsou vysvětleny a odlišeny základní pojmy související s tímto tématem. Je zde
přiblížen vývoj psychologických operací od éry starověku, přes propagandistické období
světových válek, až po moderní vymezení a indoktrinaci v prostředí americké armády.
Jsou zde uvedeny některé vybrané psychologické operace a popsán vliv, jaký měly konflikty
na indoktrinaci psychologických operací. Dále jsou v práci rozlišeny jednotlivé druhy
psychologických operací, které jsou vedeny na různých úrovních války. Poté jsou zde popsáni
aktéři a jejich činnosti v průběhu plánování, vytváření, schvalování a hodnocení produktů
psychologických operací. Závěr práce je věnován možnostem využití psychologických
operací z pohledu armády USA.
Annotation
The bachelor's thesis titled Psychological Operations: The Case of U.S. deals with the
description of development, status, importance, structure and employment of psychological
operations in the U.S. military. The paper explains and distinguishes the basic concepts
related to this topic. There is a closer view to the development of psychological operations
from ancient era, through the propaganda times during world wars, to the modern definition
and indoctrination in the environment of the U.S. military. There are presented some selected
psychological operations and described the impact that conflicts had on the indoctrination
of psychological operations. Further, there are distinguished different types of psychological
operations which are conducted at various levels of war. Then there are depicted actors and
their activities during the planning, development, approval and evaluation phases
of psychological operations products. The last part of the thesis is devoted to the employment
of psychological operations from the perspective of the U.S. military.
3
Klíčová slova
Civilní záležitosti, informační operace, propaganda, psychologické operace (PSYOP),
psychologická válka (PSYWAR), veřejné záležitosti, vojenské informačně podpůrné operace
(MISO).
Keywords
Civil affairs, information operations, propaganda, psychological operations (PSYOP),
psychological warfare (PSYWAR), public affairs, military information support operations
(MISO).
4
OBSAH
Ú V O D Z
1 P S Y C H O L O G I C K É O P E R A C E (PSYOP) 9
1.1 PSYOP, P S Y W A R A PROPAGANDA 10
2 HISTORICKÝ V Ý V O J PSYOP V USA 12
2.1 KONCEPT STARÝ JAKO VÁLKA SAMA 12
2.2 1. SVĚTOVÁ VÁLKA 13
2.3 2. SVĚTOVÁ VÁLKA 14
2.4 VÁLKA v KOREJI 15
2.5 VÁLKA VE VIETNAMU 16
2.6 REVITALIZACE P S Y O P v 80. LETECH 17
2.7 PRVNÍ VÁLKA V ZÁLIVU A C N N 20
3 PSYOP DNES 22
3.1 PSYOP, MISO A I O 23
3.2 POZICE P S Y O P MEZI OSTATNÍMI VOJENSKÝMI SLOŽKAMI V SOUČASNOSTI 25
3.3 PSYOP A SOUČASNÉ KONFLIKTY 25
4 D R U H Y PSYOP 27
4.1 BÍLÁ 27
4.2 ŠEDÁ 27
4.3 ČERNÁ 27
5 Ú R O V N Ě PSYOP 29
5.1 STRATEGICKÁ ÚROVEŇ 29
5.2 OPERAČNÍ ÚROVEŇ 29
5.3 TAKTICKÁ ÚROVEŇ 29
6 A K T É Ř I PSYOP A Ř E T Ě Z E C V E L E N Í 30
7 P R O C E S P L Á N O V Á N Í PSYOP 33
7.1 FÁZE 1: PLÁNOVÁNÍ 33
7.2 FÁZE 2: ANALÝZA CÍLOVÉHO PUBLIKA 34
7.3 FÁZE 3: VÝVOJ SÉRIÍ 35
7.4 FÁZE 4: VÝVOJ PRODUKTU A DESIGN 35
7.5 FÁZE 5: SCHVÁLENÍ 35
7.6 FÁZE 6: PRODUKCE, DISTRIBUCE A ROZŠÍŘENÍ 36
7.7 FÁZE 7: HODNOCENÍ 36
5
8 VYUŽITÍ PSYOP 37
8.1 PODPORA SPOLEČNÝM AKCÍM 37
8.2 PSYOP A SPEKTRUM VOJENSKÝCH OPERACÍ 37
8.3 PSYOP A SPECIÁLNÍ OPERACE 38
8.4 MEZIRESORTNÍ SPOLUPRÁCE 39
8.5 MNOHONÁRODNOSTNÍ OPERACE 39
8.6 PODPORA CIVILNÍM ORGÁNŮM UVNITŘ USA 39
Z Á V Ě R 41
S E Z N A M P O U Ž I T Ý C H Z K R A T E K 43
S E Z N A M P R A M E N Ů A L I T E R A T U R Y 44
Počet znaků práce: 73 001 znaků (s mezerami)
6
ÚVOD
Ve své bakalářské práci se budu věnovat fenoménu psychologických operací z pohledu vlády
a armády Spojených států amerických. Psychologické operace, nebo PSYOP, jak se jim také
říká, jsou mezi veřejností velice málo známé a vzbuzují spíše obavy z přetvářky či klamu.
Po dlouhá léta byly spojovány s nechvalně známou propagandou, která se do svých
gigantických rozměrů rozmohla v době druhé světové války. Počátky psychologických
operací však můžeme vysledovat až do časů starověkého válečnictví, kdy rozsévaly strach
v řadách nepřítele. Po tisíciletí se tento koncept vyvíjel až do podoby, kterou každý může
sledovat v televizi z pohodlí svého domova. Psychologické operace jsou dnes mnohem širší
škálou aktivit, než tomu bylo doposud, a stále více ovlivňují chod a ve svém důsledku
i výsledek moderních válek.
Tato bakalářská práce je případovou studií popisující vývoj, postavení, význam,
členění a využívání psychologických operací v armádě Spojených států amerických.
Z pohledu metodologie se jedná o využití kvalitativní metody, s jejíž pomocí se budu snažit
nalézt odpovědi na jednotlivé výzkumné otázky. Zajímá mne, co jsou to vlastně
psychologické operace. Jak souvisí PSYOP s psychologickou válkou a propagandou? Kam
až můžeme v historii vystopovat psychologické operace? Kdy Američané poprvé použili
PSYOP? Jak rozvíjeli své schopnosti v této oblasti? Jakou roli hrají PSYOP v porovnání
s ostatními druhy operací? Jak je Američané integrovali do své vojenské struktury? Dále budu
hledat odpovědi na to, jak se člení, jak se vytváří, kde a jak se PSYOP využívají, kdo je řídí.
Co je vlastně účelem psychologických operací a jak to koresponduje s realitou?
Informace budu sbírat především analýzou oficiálních doktrín vydávaných
Ministerstvem obrany USA, dále z odborných knih, článků, oficiálních internetových stránek
dotčených organizací a vojenských útvarů a v neposlední řadě také z amatérských
internetových stránek týkajících se daného tématu.1
Práci jsem rozdělil celkově do osmi kapitol a řady podkapitol. V kapitole první je
vysvětlen pojem psychologické operace a jeho rozdíl od psychologické války a propagandy.
Kapitola druhá se zabývá historickým vývojem konceptu PSYOP a některými vybranými
operacemi. Ve třetí kapitole popisuji, jaká je dnešní podoba PSYOP a kam se organizačně
řadí mezi ostatní informační aktivity Ministerstva obrany USA. Čtvrtá a pátá kapitola
1
Všechny zde použité překlady textů jsou mé vlastní.
7
se zabývá různými druhy PSYOP a úrovněmi, na kterých operují. Šestá a sedmá kapitola je
věnována procesu plánování a aktérům, kteří se podílí na vývoji, šíření, schvalování
a hodnocení psychologických operací. Poslední osmá kapitola popisuje využití PSYOP
v praxi.
8
1 PSYCHOLOGICKÉ OPERACE (PSYOP)
Doktrína psychologických operací Ministerstva obrany Spojených států amerických z roku
2010 popisuje PSYOP následovně:
„PSYOP hrají důležitou roli v komunikačním úsilí ministerstva obrany skrze
plánované použití řízených programu specificky navržených k podpoře aktivit a politik vlády
Spojených států amerických a ministerstva obrany. Konkrétním účelem PSYOP je ovlivnit
vnímání a následující chovaní zahraničního publika jako součást schválených programů
na podporu politiky vlády Spojených států amerických a jejích vojenských cílů " (Department
of Defense 2010:1-1).
Jsou to: „Plánované operace sdělující vybrané informace a ukazatele cizímu publiku,
za účelem ovlivnění jejich emocí, motivů, objektivního uvažování a ve své podstatě chování
cizích vlád, organizací, skupin a jedinců. Účelem psychologických operací je navodit nebo
posílit cizí postoje a chování tak, aby byly příznivé pro cíle původce. Také se jim říká
PSYOP" (Department of Defense 2010: GL-8). Zkratka PSYOP se používá především
v americkém prostředí. V evropském prostoru se pravděpodobněji setkáme s označením
PSYOPS.
Jednotky PSYOP jsou zapojeny do celé řady vojenských operací a mírových úkolů.
V dobách míru jsou PSYOP naplánované a integrované do národních strategií tak, aby
výrazně podpořily jejich úspěch. Jakmile však diplomatická a ostatní opatření v předejití
konfliktu selžou, PSYOP pomáhají veliteli spojeneckých sil tím, že ustavují podmínky pro
nasazení bojových sil, zneškodňují hrozby, ulehčují snahy o potlačení konfliktu a stabilizují
operační prostor probíhajícího konfliktu. PSYOP mohou informovat, řídit, vzdělávat
a ovlivňovat cíle takovým způsobem, který navýší americkou bojovou sílu a sníží
akceschopnost protivníka. Správně naplánovaná a provedená psychologická operace může
snížit operační riziko, vedlejší škody a především vojenské a civilní ztráty. Operace tohoto
druhu mohou být vedeny také civilními agenturami. Nejedná se tedy výhradně o vojenskou
záležitost už z toho důvodu, že všechny psychologické operace musí být v souladu s národní,
mezinárodní a ekonomickou strategií a politikou vlády Spojených států amerických.
Je však velice důležité neplést si PSYOP s psychologickým dopadem použití
vojenských sil. Akce spojeneckých sil, jako třeba vojenské údery nebo ukázky síly, mohou
mít sice psychologický dopad, avšak nejsou to psychologické operace, jedině že by jejich
primárním účelem bylo ovlivnit vnímání a následné chování cílového publika.
9
1.1 PSYOP, PSYWAR a Propaganda
Termíny psychologická válka (Psychological Warfare - PSYWAR) a psychologické operace
(Psychological Operations - PSYOP) jsou často spojovány v jedno. První známé užití termínu
psychologická válka se datuje do roku 1920, kdy jej použil britský vojenský analytik
a historik J. F. C. Fuller ve své odborné analýze, zabývající se lekcemi z první světové války.
V americkém prostředí se termín Psychological Warfare objevil v lednu 1940, kdy v jednom
populárním periodiku vyšel článek s názvem Psychologická válka ajak ji vést (Psychological
Warfare and How to Wage It). V roce 1945 byl poprvé použit, kapitánem Elliasem
M. Zachariasem z amerického námořnictva, termín psychologické operace, který využil
ve svém operačním plánu navrženém k urychlení kapitulace Japonska (Narula 2004: 178).
Již řadu let tak panuje terminologická nejasnost mezi pojmy propaganda,
psychologická válka a psychologické operace. Dodnes jsou mnohými autory tyto termíny
často zaměňované. Klára Kuběnová ve své diplomové práci na téma Psychologická válka
ajejí proměny vprůběhu dvacátého století tuto situaci shrnuje následovně: „To, co jedni
nazývají propagandou, označují druzí za psychologickou válku či psychologické operace
a přitom hovoří o tomtéž. Obecně se dá říci, že pojem psychologická válka je novějším,
v současnosti oblíbenějším označením - minulostí méně zprofanovaným - pro to, co se
skrývá pod pojmem propaganda" (Kuběnová 2002: 7).
Prvotně byla propaganda chápána v neutrálním smyslu. Jejím účelem bylo šířit
a podněcovat konkrétní myšlenky. Časem tento termín získal pejorativní význam. V případě,
že byla zpráva označena jako propaganda, naznačovalo to něco záporného až nečestného.
Dnes je možné propagandu dle G. S. Jowetta a V. ODonnellové charakterizovat jako: „(...)
překrucování a řízení zpráv (v originále - spin and news management - pozn. aut.) odkazující
na koordinovanou strategii k podceňování negativních informací a jejich prezentování
v příznivějším světle, tedy příběh, který může škodit vlastním zájmům" (Jowett, O'Donnell
2012: 3). Podíváme-li se dnes do nejnovějšího vydání slovníku vojenských a přidružených
termínů, který vydává Ministerstvo obrany USA {Department of Defence - DoD), najdeme
zde pod heslem propaganda následující frázi: „(Propaganda je) Jakákoliv forma nepřátelské
zprávy, především předpojaté nebo zavádějící povahy, určená k ovlivnění názorů, emocí,
postojů nebo chování jakékoliv skupiny ve prospěch sponzora, ať už přímo či nepřímo"
(Department of Defense 2012: 269). Můžeme tomu rozumět i tak, že propaganda je speciálně
vytvořená akce lživé povahy, vedená protivníkem nebo určitou skupinou za účelem ovlivnění
10
názoru, emocí, postojů nebo chování cílového publika ve svůj prospěch. Pro účely této práce
budu chápat propagandu ve smyslu černé psychologické operace popsané níže (viz Kapitola
4: Druhy PSYOP) a rozdíl mezi PSYOP a PSYWAR chápu následujícím způsobem.
Psychologická válka může být vedená zúčastněnými stranami za pomocí informačních
prostředků pouze v době konfliktu. Rozdíl mezi PSYWAR a definicí PSYOP uvedenou výše
je v období, kdy se o nich hovoří. Zatímco PSYWAR se odehrává v době konfliktu, PSYOP
se uplatňují i v čase míru a mimořádných událostí. Psychologické operace jsou pojmem
o něco málo širším než psychologická válka.
11
2 HISTORICKÝ VÝVOJ PSYOP V USA
2.1 Koncept starý jako válka sama
Psychologické operace jsou nedílnou součástí vojenství už od starověku. Ačkoliv
ve válečnictví stále dominovala fyzická síla a zvítězit znamenalo rozdrtit protivníkova vojska
na bojišti, objevují se v dějinách osobnosti, které poukazují na význam psychologických
prostředků vedení boje. Propaganda, klam a zastrašovaní šly ruku v ruce s ozbrojeným
konfliktem a tyto techniky byly využívány po staletí mnoha historicky úspěšnými armádami.
Mezi prvními byl čínský generál, stratég a filosof Sun Tzu, který ve svém díle Umění války
popisuje, jak oklamat a zvítězit nad nepřítelem bez vlastních ztrát, a to útokem na jeho vlastní
strategii, aniž by bylo nutné dobýt nepřátelské hlavní město, jak to později popisuje Carl von
Clausewitz. Nej dokonalejším způsobem vítězství je podle mistra Tzu porazit nepřítele bez
boje. Jeden z jeho nejčastěji citovaných výroků zní:
„Není nutné zničit nepřítele. Je třeba zničit jeho ochotu zaútočit. " (Sun Tzu) (Whitley
2000: 1).
Mezi další známé citáty věnující se psychologickým aspektům vedení války patří:
„Na světě existují pouze dvě síly - meč a mysl. V dlouhodobém horizontu mysl vždy
porazí meč. " (Napoleon Bonaparte)
„Zneškodnění nepřítelovy odvahy je stejně důležité jako zneškodnění jeho jednotek. "
(Carl von Clausewitz) (Whitley 2000: 1).
Za vlády Alexandra Velikého se podařilo Makedoncům dobýt většinu tehdy známého
světa. V každé nově dobyté zemi zanechal mladý panovník část svých jednotek, aby zde
udržovala pořádek. Nakonec se však dostal do situace, kdy byla jeho armáda až příliš
rozptýlena a hrozilo nebezpečí, že bude poražen a přijde o svá území. Alexandr byl tedy
nucen se stáhnout a přeskupit své oddíly. Hrozilo mu však, že jej budou nepřátelé
pronásledovat a dojde k bitvě, kdy ho nepřátelé zajmou, nebo porazí jeho zmenšenou armádu.
Alexandr se proto rozhodl použít lsti, a tak nařídil svým zbrojířům, aby zhotovili několik
hrudních zbrojí a helem tak velkých, že by je mohli nosit muži obřích rozměrů. Alexandr tyto
zbroje zanechal v táboře a přes noc se stáhl ze svých pozic. Jakmile je našla postupující
nepřátelská armáda, rozšířil se mezi nimi strach, že pronásledují nepřátelskou armádu obrů,
12
se kterými by zajisté v bitvě prohráli. Ve spojení s historkami, které vojáci slyšeli od kupců
o Alexandrově armádě, se v nepřátelských řadách rozšířila taková panika, že se nakonec
rozhodli od pronásledování upustit. Dalším vojevůdcem využívajícím praktik psychologické
války byl mongolský vojevůdce Cingischán. Ten byl znám svými hordami nemilosrdných
nájezdníků napříč celým Ruskem. Ve válce používal taktiku, kdy nejdříve poslal své agenty,
aby se infiltrovali na nepřátelské území a zde šířili fámy o nezměrné velikosti a brutalitě
mongolské armády. To způsobilo paniku mezi nepřátelskými jednotkami a v mnoha
případech to vedlo i ke kapitulaci celé armády. Díky brilantnímu propojení bojové taktiky
a psychologických operací byl Cingischán schopen dobýt většinu Asie a přiblížit se
až k Evropě (Rouse, on-line text).
Psychologické operace jsou nedílnou součástí americké vojenské historie
už od založení samotného národa. Během revoluce použili Američané v bitvě u Bunker Hillu
tištěné letáky, které znamenaly posun kupředu ve vývoji psychologické války od prvotního
slovního podání propagandy k psanému projevu. Aby Američané přiměli britské vojáky
k přeběhnutí na jejich stranu, využili velmi výrazných třídních rozdílů mezi britskými veliteli
a obyčejnými odvedenci. Dezertérům bylo slíbeno sedm dolarů měsíčně, čerstvé zásoby,
svoboda a mnoho dalšího. V porovnání s předchozími podmínkami v britské armádě tato
technika nakonec slavila nečekaný úspěch (Smyczek 2005: 220).
2.2 1. světová válka
Během první světové války založila americká armáda na svém ministerstvu války expediční
síly přidělené u podsekce pro psychologické války G-2 (Psychological Warfare Subsection
ofG-2 in War Department) a u sekce propagandy G-2 na Vrchním velitelství {Propaganda
Section of G-2 in General Headquarters). PSYWAR na taktické úrovni se v té době
zaměřovala především na produkci letáků, jelikož rádio jako spolehlivý prostředek
komunikace ještě neexistovalo. Vojenská propaganda se zaměřovala především na šíření
výzev ke kapitulaci. Jako hlavní metody jejího šíření byly zejména horkovzdušné balony
a letadla. Mezi léty 1918 až 1941 došlo k výraznému útlumu zájmu o PSYWAR.
Na ministerstvu neexistovalo již žádné zvláštní středisko zabývající se psychologickými
operacemi a v roce 1941 zde pracoval pouze jediný důstojník, který měl praktické zkušenosti
s PSYWAR z předcházející války. Všechny znalosti tak byly na dlouhou dobu ztraceny
(Paddoc 1996: 26).
13
2.3 2. světová válka
Velkého rozmachu se dočkaly psychologické operace až v období druhé světové války,
kdy byly položeny základy pro schopnosti strategického ovlivňování. Propaganda
se objevovala snad všude - na domácí frontě, v místních, státních i mezinárodních zprávách
a napříč celým bojištěm. Byla hojně využívána jak na straně Osy tak Spojenců. Významné
se stalo německé Ministerstvo veřejné osvěty a propagandy pod vedením Josepha Goebbelse.
Hlavním prostředkem šíření propagandy k nepřátelským jednotkám bylo především veřejné
rádiové vysílání. Mezi další patřily megafony namontované na bojovou techniku, které
dokázaly zesílit zvuk lidského hlasu a dosáhnout zhruba na vzdálenost dvou mil
až k nepřátelským jednotkám. Tyto propagandistické aktivity se tak začaly spojovat
s psychologickou válkou.
Většina vojenských operací v P S Y W A R se sice odehrávala na strategické úrovni,
avšak jsou známy některé akce na úrovni taktické. „Dobrým příkladem může být legendární
Tokijská růže (Tokyo Rose), což byla japonská radiostanice, která vysílala hudební programy,
prokládané protiametickou propagandou a různými odstrašujícími proslovy na adresu
amerických vojáků, operujících v Tichomoří. Známé je také vysílání britské BBC, které
probíhalo od května do září 1940, kdy bezprostředně hrozila invaze německých jednotek
do Anglie. BBC v této době vysílala sérii rozhlasových pořadů, které měly odstrašit německé
jednotky a vzbudit podezření, že Angličané vytvořili systém, kterým budou schopni
v průběhu případné německé invaze zapálit rozsáhlé plochy u anglického pobřeží a překazit
tak německou invazi. Ve skutečnosti to byl nesmysl, avšak po skončení války se nalezly
dokumenty, které potvrzovaly, že Němci této dezinformaci skutečně uvěřili" (Němeček 2010:
56-57).
Na počátku 2. světové války neměla ani americká vláda, ani ministerstvo války
organizační schopnost vést psychologickou válku. Neexistovaly žádné komise, agentury nebo
oddělení, které by měly personál učený propagandě a její koordinaci. Armáda neměla žádné
jednotky psychologických operací a do roku 1918 neexistoval ani samostatný úřad
pro psychologickou válku (Gough 2003: 3).
V červnu 1942 vytvořil prezident Franclin D. Roosevelt dvě nové organizace: Úřad
válečných informací (Office of War Information - OWI) zodpovědný za funkce psychologické
války a Úřad strategických služeb (Office of Strategie Services - OSS) zodpovědný
za speciální operace. Tímto krokem chtěl především oddělit válečnou propagandu
14
od strategického zpravodajství a speciálních operací. OWI tak získalo zodpovědnost
za domácí a veřejné psychologické operace, zatímco účelem OSS bylo vést utajené operace
včetně skrytého psychologického boje (Whitley 2000: 1).
V listopadu 1942 bylo na příkaz generála Dwighta D. Eisenhowera aktivováno
Oddělení psychologického boje při Spojeneckém velitelství ozbrojených sil v Severní Africe.
V únoru 1944 se toto oddělení přeměnilo v divizi psychologického boje při Nejvyšším
velitelství spojeneckých expedičních sil (Psychological Warfare Division, Supreme
Headquarters, Allied Expeditionary Force). Základní vojenskou jednotkou pro vedení
psychologické války na taktické úrovni byly roty mobilního rádiového vysílání (Mobile Rádio
Broadcasting - MRB - Company). Jednotky MRB byly obvykle rozděleny do týmů
a přiřazeny k ostatním vojenským složkám. Ačkoliv byl vznik jednotek MRB v letech 1943-
1944 výsledkem improvizace, jejich doktrinální a organizační zařazení se znovu objevilo
i u jednotek PSYWAR během války v Koreji (Paddoc 1996: 26).
I přes všechny snahy zapojených osob byly na konci války všechny jednotky a štáby
PSYWAR rozpuštěny. Následně byla zodpovědnost za PSYOP aktivity přenesena na CIA
(resp. na CIA's Office of Policy Coordination), která s armádou spolupracovala jen velice
zřídka. Z toho důvodu neměla armáda před korejskou válkou žádné plány, doktríny a skoro
žádný personál zabývající se PSYOP (Friedman, on-line text). O několik let později, když
vypukla válka v Koreji, měla armáda pouze jednu akceschopnou PSYWAR vojenskou
jednotku umístěnou na vojenské základně Fort Riley v Kansasu.
2.4 Válka v Koreji
V roce 1950 vytvořil prezident Hany S. Truman v Bílém domě Radu pro psychologické
strategie {Psychological Stratégy Board - PSB), zabývající se národní PSYOP politikou. Rok
poté byla vytvořena štábní agentura (The Office of the Chief of Psychological Warfare OCPW
) řízená brigádním generálem Robertem A. McClurem, který měl dohlížet
nad operacemi psychologické války. V dubnu 1952 založil na vojenské základně Fort Bragg
Centrum psychologického boje (Psychological Warfare Center), které se stalo hlavním
vojenským tréninkovým střediskem pro PSYOP personál (Friedman, on-line text). Koordinaci
mezi dotčenými agenturami měla v té době na starost Komise pro koordinaci
psychologických operací.
V červenci 1951 odplula z Fort Riley do Koreje lst Rádio Broadcasting and Leaflet
(RB&L) Group, kde plnila strategické operace v plném rozsahu zaměřené na strategickou
15
propagandu přímo podporující vojenské operace. Tehdy se mění celkové zaměření americké
propagandy od krátkodobých na dlouhodobé cíle. Propaganda tak měla podporovat
dlouhodobé strategické cíle zaměřené na nepřátelské jednotky, populaci a nepřítelem
okupovaná území. Skupina zde dohlížela nad rozhlasovou stanicí známou jako „Hlas
spojených národů" a produkovala více jak 200 mil. letáků týdně, které byly následně letecky
šířeny v celé oblasti. Letáky byly stále hlavním komunikačním médiem a zaměřovaly se
na širokou škálu témat. Některé nabádaly nepřátelské vojáky ke kapitulaci, a jiné posilovaly
morálku korejských civilistů s odkazem na podporu Spojených národů. Během šedesátých let
se však zájem o psychologické operace v americké armádě opět vytratil (Paddoc 1996: 27-
28).
2.5 Válka ve Vietnamu
V tomto ozbrojeném konfliktu používaly propagandu obě strany. Američané poslali
do Vietnamu svůj 6. prapor psychologických operací (6th Psychological Operations
Batalion), který však trpěl nedostatečnou základnou vytrénovaných důstojníků v oblasti
PSYOP. Do roku 1957 byl prapor personálně rozšířen na skupinu (4th Psychological
Operation Group) po čtyřech praporech, které operovaly ve čtyřech taktických zónách.
Všechny PSYOP prapory měly vlastní zázemí pro tisk novin, výzkum a rozvoj
propagandistických schopností a personál kooperující s jednotkami leteckých sil speciálních
operací při šíření letáků. Těmto praporům ještě pomáhala ze zálohy 7. skupina
psychologických operací umístěná na Okinawě (Paddoc 1996: 28-29).
Veškerou PSYOP politiku pro civilní agentury i pro všechny vojenské rezorty řídila
ze Saigonu od roku 1965 Společná kancelář veřejných záležitostí Spojených států {The Joint
US Public Affairs Office - JUSPAO). Ředitel vydával politická nařízení a řídil celou škálu
strategických a taktických operací. Na svém vrcholu JUSPAO tvořilo až 250 amerických
důstojníků a téměř 600 vietnamských zaměstnanců. Američtí úředníci se snažili nařízení
vytvářet ve spojení s vietnamskou vládou, ale taková spolupráce byla spíše výjimkou nežli
pravidlem. PSYOP materiály nabádaly nepřítele, aby se vrátil domů, věřil spravedlivé vládě
a nabízely bezpečný průchod pro dezertéry. Pro přípravu těchto materiálů byli v maximální
míře využíváni bývalí vzbouřenci, kteří lépe než Američané znali modus operandi nepřítele
a byli součástí domorodé kultury. Do léta 1971 JUSPAO rozšířilo téměř 4 mld. letáků
v programu vietnamské vlády nabízející amnestii. Mnoho zpráv však bylo i ostrých,
explicitních a přímých. Například na jednom z letáků vytvořených a šířených americkými
16
vojenskými jednotkami bylo napsáno: „Nebeští vojáci z americké 173. výsadkové brigády
jsou zde vás zničit. Zabili jsme stovky vašich soudruhů našimi silnými bombami
a dělostřelectvem a neporazitelnými pozemními jednotkami. Zemřete nesmyslnou smrtí
a budete pohřbeni v neoznačených hrobech v neznámé džungli. Vzdejte se hned, než bude
pozdě" (Katz et.al 1996: 126-136).
Ačkoliv pracovalo pro Spojené státy v sekci PSYOP na jejím vrcholu přes 1 200
Američanů a 750 Vietnamců, tak JUSPAO mělo rozpočet pouhých 12 mil. USD. To bylo
v době, kdy Spojené státy utrácely ve Vietnamu miliardy dolarů ročně. I přes tuto limitovanou
snahu dokázali ve Vietnamu shodit 4 mld. letáků, provozovat čtyři rádiové stanice, které
dosáhly až na 95 % populace, a řídit televizní stanici vysílající šest hodin programů denně.
Ikdyž Spojené státy dosáhly řady taktických úspěchů, prohrály psychologickou válku jak
ve Vietnamu, tak v Americe. Stejně jako tomu bylo u ostatních konfliktů, po válce
ve Vietnamu přišel další pokles zájmu o PSYOP. Psychologické operace tak až do rozvoje
informační války v 80. letech byly upozaděny ve prospěch jiných odvětví válečnictví
(Macdonald 2007: 56). Přestože se Severnímu Vietnamu podařilo efektivně využívat
psychologické operace na strategické a taktické úrovni, Spojené státy nedokázaly úspěšně
formulovat a koordinovat své PSYOP plány s bojovými operacemi a mobilizací. Právě
ve Vietnamu se ujal pro propagandistické aktivity termín PSYOP. Severní Vietnamci
si osvojili umění využívat mezinárodní média (především televizi) pro své psychologické
operace. Na rozdíl od nich byla vláda USA neúčinná jak v informování svých občanů, tak
v politice, která by mobilizovala veřejnost do války. V důsledku této negativní zkušenosti
z Vietnamu se americká vláda poučila o důležitosti domácí a zahraniční podpory pro hlavní
politické cíle (Goldstein, Jacobowitz 1996: 14). Především nedostatek domácí podpory
a negativní mediální obraz americké vlády způsobil, že USA prohrály psychologickou válku
ve Vietnamu.
2.6 Revitalizace PSYOP v 80. letech
V létě 1981 představil prezident Ronald Reagan národní bezpečnostní strategii, která se
zakládala na čtyřech hlavních částech: diplomatické, ekonomické, vojenské a informační.
Později v lednu 1983 Reagan podepsal Národní bezpečnostní rozhodnutí č. 77 nazvané Řízení
veřejné diplomacie vztahující se k národní bezpečnosti, v němž vymezil meziresortní
mechanismus plánování a koordinace veřejného mínění, informací a politických aktivit vlády
Spojených států amerických. Následující rok, kvůli globální propagandistické a desinformační
17
snaze Sovětského svazu, prezident Reagan nařídil ministerstvu obrany přepracovat své
vojenské PSYOP schopnosti. Jako odpověď na toto nařízení spustil ministr obrany Caspar
Weinberger hodnocení resortních schopností a potřeb v rámci psychologických operací.
Z tohoto hodnocení vyšlo najevo, že během poslední dekády nechalo ministerstvo obrany
atrofovat své schopnosti v oblasti psychologických operací. Našly se nedostatky v politickém
vedení, doktríně, organizaci, struktuře sil, operačních konceptech, plánování, programování,
tréninku, logistice, zpravodajské podpoře, připravenosti a hlavně v přístupu, z čehož
vyplynula zvýšená potřeba vzdělání a zvýšení povědomí na všech stupních vojenských
a civilních organizací.
Z tohoto hodnocení vzešel Rámcový plán psychologických operací ministerstva
obrany (tzv. DOD PSYOP Master Pian), který byl schválen v roce 1985, a poté použit jako
rámec pro restrukturalizaci vojenských PSYOP schopností. Plán sloužil především jako
komplexní návrh na fundamentální vylepšení resortních schopností efektivně vykonávat
celosvětové psychologické operace podporující národní cíle v míru, krizi a na všech úrovních
konfliktu. Plán navrhoval více jak 200 opravných opatření, které měly být realizovány během
sedmi let. Jedno z nich zdůrazňovalo potřebu vyvinout komplexní společnou doktrínu, která
by formulovala, směřovala, koordinovala a řídila PSYOP v čase míru, krize a války. V roce
1987 tak štáb náčelníků vydal první doktrínu, která byla později mnohokrát revidována
na základě potřeb a zkušeností s PSYOP jako podpory vojenských operací (Paddoc 1996: 29-
31). Poslední revidovaná doktrína vyšla v lednu 2010 pod kódovým označením JP 3-13.20
Psychological Operations. Mezi tím si jednotlivé armádní složky vytvářely a poupravovaly
společné doktríny ohledně PSYOP dle aktuálních potřeb a požadavků. Tak tomu bylo
například u letectva, které 27. srpna 1999 vydalo vlastní dokument doplňující společnou
doktrínu psychologických operací. Vedení psychologických operací totiž není exkluzivní
doménou specializovaných jednotek v armádě.
Co se velení týče, byly od 80. let vytvářeny různé úřady zabývající se PSYOP. V roce
1987 bylo vytvořeno Velitelství speciálních operací (US Speciál Operations Command USSOCOM)
na MacDillově letecké základně na Floridě. V rámci tohoto velitelství existovalo
ředitelství pro psychologické operace a civilní záležitosti (J-9). Od roku 1990 armáda zřídila
Velitelství civilních záležitostí a psychologických operací na vojenské základně Fort Bragg.
Od té doby se psychologické operace staly nedílnou součástí operačního postupu v každém
plánu. Z důvodu nedostatku vytrénovaných PSYOP štábních důstojníků na většině velitelství,
padlo břemeno plánování často na 4. skupinu psychologických operací, která byla jako jediná
aktivní jednotkou svého druhu mezi všemi službami (Paddoc 1996: 31-32).
18
Třetím tématem dlouhodobého plánu byla potřeba vzdělávat důstojníky ve vedení
psychologických operací. Bylo zde řečeno, že snížení vojenských schopností v oblasti PSYOP
bylo zapříčiněno především nedostatkem porozumění psychologickým operacím, jejich
hodnotě a aplikaci. Díky tomu vznikl kurz psychologických operací na Škole speciálních
operací v Hurlburt Field na Floridě určený pro vybrané starší důstojníky a civilisty (Paddoc
1996: 33).
Čtvrtým tématem byla nutnost modernizace struktur PSYOP jednotek jak
v personálním významu, tak co se týče vybavení, které bylo již dlouhá léta zastaralé, anebo
zcela chybělo. Jediným operačně schopným uskupením byla nadále pouze 4. skupina
psychologických operací z Fort Bragg, která byla celosvětově nasazována na různé mise
s velkou dávkou zodpovědnosti. V zásadě se vojenské PSYOP jednotky zabývaly dvěma
široce vymezenými aktivitami: 1) výzkum/analýza a 2) operace. První z nich se skládala
z kontinuálního sledování a vyhodnocování psychologického prostředí v určitých cizích
zemích, aby určila, jak tato situace ovlivňuje formulování a vykonávání americké politiky.
Tento výzkum a analýzy vedou k publikování studií a posudků, a tak poskytují podklady pro
stanovení úkolů podporujících americké cíle vztahující se k cizím zemím či skupinám.
Výzkum a analýza jsou tudíž základem k dosažení druhé aktivity, tedy plánování a provádění
PSYOP kampaní, které používají komunikační média a další techniky určené k podpoře
amerických národních a vojenských cílů (Paddoc 1996: 34-35).
Dvě nejvíce kontroverzní témata dlouhodobého PSYOP plánu z roku 1985 bylo
z pohledu rozdělení pravomocí jednak organizační oddělení psychologických operací
od speciálních operací a jednak jeho důsledek, vytvoření Společného centra psychologických
operací. Obě tyto akce nakonec selhaly. Po zdlouhavém přezkoumávání se ministr
Weinberger rozhodl přidělit armádní a letecké jednotky psychologických operací a veřejných
záležitostí (jak aktivní, tak rezervní) zpět pod USSOCOM. Od května 1992 byla veškerá
politická zodpovědnost za PSYOP převedena na Kancelář náměstka ministra obrany
pro speciální operace a konflikty nízké intenzity (the Assistant Secretary of Defence for
Speciál Operations and Low-Intensity Conflicť). Ačkoliv se nepodařilo realizovat všechny
cíle, které byly uvedeny v Rámcovém plánu ministerstva obrany, revitalizační snahy
umožnily neuvěřitelný výkon PSYOP jednotek nasazených v Panamě (Operace Just Cause
a Promote Liberty) a v Perském zálivu (Operace Desert Shield a Desert Storm) (Paddoc 1996:
37-42).
19
Je nutno dodat, že všechny snahy o revitalizaci vojenských PSYOP schopností, které
proběhly v 80. letech, pramenily především z veřejného vnímání společné hrozby a potřeby
obrany před Sovětským svazem, což umožnilo masivní nárůst armádního rozpočtu.
2.7 První válka v Zálivu a CNN
Válka v Zálivu přinesla úplně nový význam použití multimédií v psychologických operacích.
Na taktické úrovni se velice osvědčilo používání letáků a vysílání z reproduktorů
namontovaných na těžké technice. Podařilo se tak americkým jednotkám PSYOP přesvědčit
mnoho nepřátelských vojáků ke kapitulaci. Koaliční jednotky intenzivně spolupracovaly
se Saudy, Kuvajťany a ostatními partnery na tom, aby jejich psychologické operace byly
dostatečně kulturně a jazykově vhodné. Často používanou technikou bylo shazování letáků,
ve kterých se psalo, že nepřátelské irácké jednotky budou během 24 hodin bombardovány
letadly B-52, a dále vyzývaly vojáky ke kapitulaci. Poté co proběhlo bombardování,
Američané shodili další dávku letáků, kde se psalo, že slíbené bombardování proběhlo
a vojáci by se měli radši vzdát a zachránit si tak své životy. Za sedm týdnů bylo rozšířeno
téměř 29 mil. letáků ve stovce různých provedení, které pokryly až 98 % ze 300 000
nepřátelských vojáků. 19. ledna 1991 začalo ze saudsko-arabského Abu Ali vysílat rádio
„Hlas zálivu", které řídila 4. skupina PSYOP. Do 1. dubna stihlo rádio vyslat více jak 210
hodin živých výstupů a 330 hodin předem nahraných programů. Vedle 2 072 vyslaných
klasických zpráv bylo i 189 PSYOP zpráv. Během operace Pouštní bouře vyslala 4. skupina
PSYOP do pole 71 týmů s reproduktory. Tyto týmy vysílaly zprávy především nabádající
ke kapitulaci. K většině týmů byli přiřazeni saudsko-arabští, egyptští nebo kuvajtští lingvisté,
kteří živě vysílali v nutných situacích. Nově byli členové reproduktorových týmů přiřazováni
do vojenských vězeňských táborů, kde vysílali zprávy vytvořené pro účely dokončení smíru
s vězni a také podporovali autoritu vojenské policie. Jedním z nej lepších příkladů úspěšného
použití reproduktorů pro psychologické operace ve válce v Perském zálivu je akce, kdy
koaliční jednotky odřízly velký počet iráckých sil na ostrově Faylaka. Místo aby na ně
Američané přímo zaútočili, nastoupil taktický PSYOP tým z 9. PSYOP praporu na palubu
vrtulníku UH-1N a v doprovodu útočných vrtulníků Cobra několikrát obletěl ostrov
a z reproduktorů vysílal nabídku ke kapitulaci. Ve zprávě nepříteli stálo, že se mají všichni
dalšího dne seřadit do formace poblíž rádiové věže a připravit se na kapitulaci. Příští den zde
stálo 1405 iráckých vojáků včetně vrchního velitele, kteří čekali ve formaci na příchod
amerických mariňáků. Vše se obešlo bez jediného výstřelu. Dle Mezinárodního červeného
20
kříže se tak za celou operaci Pouštní bouře vzdalo koaličním jednotkám téměř 87 000
iráckých vojáků. Většina z nich přitom držela v ruce leták zaručující bezpečné zacházení
(Rouse, on-line text).
Dalším důležitým milníkem ve vývoji psychologických operací ve spojení s novými
médii bylo využití televizního vysílání. Především živé přenosy způsobily zvrat v používání
PSYOP. Už od vietnamské války se velitelé museli vyrovnat s přítomností kamer, před které
museli předstupovat, ale teprve s technologickým rozvojem umožňujícím živé vstupy
nastupuje nová éra ovlivňování procesu rozhodování. K tomu se váže tzv. „CNN efekt". Dnes
je tento termín popisován jako synonymum pro kolektivní dopad všech zpravodajství
vysílajících v reálném čase na veřejné mínění a kontrolu strategického rozhodování.
Z pohledu armády se mohou média jevit jako potenciální operační riziko, ale na druhou stranu
armáda potřebuje média k tomu, aby informovala americkou veřejnost, a tak získala veřejnou
podporu pro své operace. CNN efekt tak můžeme vidět jako dvousečnou zbraň. Patnáct let po
Vietnamu, kdy byly americké vojenské jednotky popisovány jako nedisciplinované, drogy
užívající sebranka a vojáci na kameru zpochybňovali směřování války, zatímco válka stále
probíhala, se najednou americká armáda v Zálivu jevila překvapivě silná, připravená
a efektivní. Změnil se celkový vztah mezi armádou a médii, který byl do té doby dost
negativní. Američané si uvědomili, že je vhodné umožnit médiím přístup „na bojiště" a pro
armádu bude výhodné vybrat si před kameru ten správný typ mluvčího, který bude tlumočit
oficiální názory armády a dávat rozhovory. Operace Pouštní bouře tak byla nejvíce mediálně
pokrytou válkou v historii. Vzájemný vztah se tímto způsobem narovnal a obecně byla od té
doby média armádě více nakloněna. Živé vysílání sedm dní v týdnu způsobuje neuvěřitelný
tlak na proces strategického rozhodování. Síla obrazu přetvářet veřejné mínění je mnohem
větší než tištěné zprávy a zasahuje širší publikum. Spojíme-li to s rychlostí, jakou putuje
obraz k veřejnosti, nutí to oficiální představitele k rychlejšímu jednání, než tomu bylo před
tím (Belknap 2001:1,8). Nový přístup k médiím umožnil ve válce v Perském zálivu
efektivněji ovlivňovat veřejné mínění, které svým pozitivním přístupem a podporou
amerických vládních cílů přispělo k ohromujícímu úspěchu a konečnému vítězství ve válce
proti Iráku.
21
3 PSYOPDNES
Během historie se koncept psychologických operací měnil a vyvíjel v závislosti na různých
faktorech. Ať už to byl vynález tiskařského stroje, megafonu, rádia, kabelové televize
či internetu, největší podnět pro rozvoj PSYOP schopností přišel vždy ruku v ruce
s ozbrojeným konfliktem a snahou o získání informační převahy.
Nezanedbatelný vliv na podobu soudobého válečnictví měly změny v charakteru
společnosti. Alvin a Heidi Tofflerovi rozlišují tři druhy společností. První byla společnost
zemědělská, která odpovídá válce první vlny. Ta se časem vyvinula v industriálni společnost
(válka druhé vlny). Současnou společnost můžeme označit jako informační společnost, která
ilustruje třetí vlnu podoby vedení války (Toffler 2002).
Pro informační společnost je stěžejní masový nástup informačních a komunikačních
technologií v 90. letech 20. století. Objem informací potřebných v procesu rozhodování
ve vojenství se znásobil. Vzrůstá rychlost sběru, vyhodnocování dat a rozhodování. Změnil se
také charakter samotných informací. Díky rostoucí potřebě se z nich stala obchodovatelná
komodita. To mělo přímý vliv na podobu vojenství. Masová unifikovaná armáda byla
nahrazena malými specializovanými efektními jednotkami, které dokážou účelně využít
informace o nepříteli a použít je v reálném čase. Informační převaha nad nepřítelem
je klíčovým prvkem, který má zásadní vliv na vítězství v boji. S rozvojem IT technologií
a informační společností se do popředí zájmu staví koncept informačních operací.
Informační operace (Information Operations - 10) j sou nedílnou součástí každé
úspěšně provedené vojenské operace. Hlavním cílem je získat a udržet si informační převahu
pro USA a své spojence. Tato informační převaha poskytuje spojeneckým jednotkám
konkurenční výhodu pouze tehdy, když je efektivně převedena na nejvyšší stupeň
rozhodování. 10 jsou dle doktríny Informačních operací JP 3-13 z února 2006 definovány
jako: „(...) jednotné využití elektronického boje (electronic warfare - EW), síťových operací
(computer network operations - CNO), psychologických operací (psychological operations PSYOP),
vojenského klamu (military deception - MILDEC) a operační bezpečnosti
(operations security - OPSEC) ve shodě se specifickými podpůrnými a souvisejícími
schopnostmi, za účelem ovlivňovat, rozvracet, narušovat nebo uzurpovat nepřátelské lidské
nebo automatizované rozhodování, zatímco ochraňuje své vlastní" (Department of Defense
2006:1-1).
22
3.1 PSYOP, MISO a 10
Dlouhou dobu byly psychologické operace nedílnou součástí základních forem informačních
operací, kde plnily zásadní roli v ovlivňování chování, vnímání a procesu rozhodování
cílového publika. Od 23. června 2010 dochází k zásadní změně v pojímání psychologických
operací, kdy na základě memoranda Ministerstva obrany USA byly psychologické operace
(PSYOP) přejmenovány na vojenské informačně podpůrné operace (Military Information
Support Operations - MISO)2
. Změna však byla schválena ministrem obrany Robertem
Gatesem a admirálem Ericem Olsonem z Velitelství speciálních operací SOCOM již v půlce
června téhož roku. Tento nový název má: „(...) přesněji odrážet práci jednotek, které vytvářejí
letáky, rádiová vysílání a rozhlasové zprávy, aby tak ovlivnily nepřátelské vojáky a civilisty"
(Maurer 2010: on-line text). Dalšími důvody pro změnu byl fakt, že termín PSYOP již řadu
let vzbuzoval ve veřejnosti negativní konotace, které jsou historicky spojované s podvodem,
a také kvůli tomu, že armáda pozměnila svoji terminologii. Plukovník Curtis D. Boyd z JFK
Speciál Warfare Center and School ve Fort Bragg zdůraznil ve své přednášce o MISO to, že:
„(...) MISO je o sdělování vybraných informací, čímž ovlivňují pouze zahraniční populaci.
MISO mohou cílit na zahraniční vlády, skupiny a jednotlivce. (...) MISO zahrnují jak
informační, tak ovlivňující aktivity a mohou být svým rozsahem větší a více zaměřené jak
PSYOP. Ve svém důsledku MISO umožní větší přesnost v komunikaci mezi americkými
silami a zahraniční populací v jejich blízkosti" (The Institue of World Politics 2011, on-line
text).
Spolu s terminologickou změnou došlo později i k organizační změně PSYOP/MISO
v rámci informačních aktivit Ministerstva obrany USA a přijetí nové MISO doktríny
označené jako Military Information Support Operations JP 3-13.2, 2011. Do přijetí této
doktríny byly informační aktivity ministerstva obrany rozděleny na informační operace (IO)
+ PSYOP (jako základní schopnost IO), veřejné záležitost {Public Affairs - PA) a obranou
podporu veřejné diplomacii (Defence Support to Public Diplomaty - DSPD). Po roce 2011
byly PSYOP vyňaty z informačních operací a postaveny jako samostatná složka informačních
aktivit ministerstva obrny (viz následující graf). Všechny vojenské informační aktivity jsou
řízeny způsobem, který posiluje důvěryhodnost, pravdivost a legitimitu činností ministerstva
obrany a vlády USA.
2
Jelikož se jedná o termín relativně nový a příliš nerozšířený, budu v textu nadále používat zavedený
pojem PSYOP, který až na malé rozdíly ztotožňujeme s MISO.
23
DoD
Information
Activities
I
10 (Information
Operations)
MISO (Military
Information
Support
Operations)
I
PA (Public Affairs)
I
DSPD (Defence
Support to Public
Diplomaty)
EW
CNO
PSYOP
MILDEC
OPSEC
Informační aktivity Ministerstva obrany USA
PSYOP a PA jsou oddělené a odlišné, ale musí se navzájem podporovat a posilovat,
což vyžaduje koordinaci. Velitel spojených sil se musí ujistit, že PSYOP a PA aktivity jsou
vhodně koordinovány s principy informování, politikou a bezpečností ministerstva obrany
(Department of Defense 2010: X). Rozdíl mezi PSYOP a PA je v cílovém publiku, na které se
dané operace zaměřují a v pravdivosti zprávy, kterou šíří. PSYOP jsou používány
k ovlivňování odhodlání, názorů a chování zahraničního cílového publika, zatímco vojenské
PA jednotky plánují, koordinují, synchronizují a rozšiřují faktické informace o vojenských
operacích mezinárodnímu a domácímu publiku, čímž podrývají nepřátelské informační snahy.
PA operace a aktivity by se tak neměly zaměřovat na řízení nebo manipulaci s veřejným
míněním. Z toho vyplývá, že zatímco PSYOP se snaží ovlivnit zahraniční vlády, skupiny
nebo jednotlivce, PA poskytují pravdivé a ověřitelné informace domácímu obyvatelstvu.
PSYOP hrají centrální roli v dosažení informačních cílů velitele spojených sil díky
jejich schopnosti navodit nebo posílit odhodlání a chování protivníka tak, aby bylo příznivé
k těmto cílům. Zejména jsou užitečné před a po bojových operacích, kdy nejsou dostupné
ostatní prostředky ovlivňování, nebo nejsou autorizovány. Kvůli svému rozsáhlému dopadu je
důležité, aby byly PSYOP plně koordinované a synchronizované s relevantními aktivitami
a operacemi, jako jsou např. informační operace, které se využívají v průběhu bojových
operací.
24
3.2 Pozice PSYOP mezi ostatními vojenskými složkami
v současnosti
V současnosti hrají PSYOP životně důležitou roli v podpoře ostatním armádním složkám, aby
tak mohly být naplněny všechny úkoly a cíle vytyčené Ministerstvem obrany USA
ve prospěch širších vojenských, ekonomických a ideologických aktivit vlády USA. PSYOP
jsou využívané v období míru, při mimořádných událostech i době války a působí ne jako
samostatná bojová síla, ale především jako aktivity umocňující účinek ostatních složek.
Z toho důvodu používají především nenásilné prostředky. Zaměřují se na logiku, strach
a touhy cílového publika, u kterého se snaží posílit specifické emoce, přístup či chování.
Konečným cílem psychologických operací je přesvědčit nepřátelské, neutrální a spřátelené
státy k tomu, aby pustily do akcí, které budou ve svém důsledku příznivé pro zájmy a cíle
vlády USA a jejích spojenců.
Zodpovědnost za společné PSYOP akce nese Velitelství speciálních operací USA
(USSOCOM), které v sobě organizačně zahrnuje jednotlivá velitelství všech vojenských
rezortů zabývající se psychologickými operacemi nebo civilními záležitostmi. Velitelství je
součástí Ministerstva obrany USA a své velitelství má na letecké základně MacDill v Tampě
na Floridě. USSOCOM má mimo PSYOP na starosti aktivity, jakými jsou speciální průzkum,
nekonveční boj, civilní záležitosti, protiteroristické akce, protidrogové akce a další. Vyvíjí
doktríny, strategie a taktiky pro speciální operace, navrhuje a předkládá návrh rozpočtu,
trénuje přidělené jednotky, vede specializované kurzy, formuluje a předkládá žádosti
o poskytnutí zpravodajských informací, dohlíží na povyšování, věznění, přiřazování,
trénování a vzdělávání důstojníků speciálních operací, zajišťuje bojovou připravenost, vyvíjí
a nakupuje vybavení, materiál, zásoby a služby pro své jednotky a mnoho dalšího (United
States Speciál Operations Command, on-line text).
3.3 PSYOP a současné konflikty
Po útocích 11. září 2001, kdy došlo k americké invazi do Afghánistánu známé jako Operace
Trvalá svoboda, byly ve velké míře nasazeny i psychologické operace. Před a během
bojových operací šířily PSYOP strach mezi bojovníky Tálibánu a Al-Káidy, zatloukaly klín
mezi Tálibán a afghánský lid a vytvářeli příznivý postoj mezi obyvateli vůči Spojeným státům
americkým a jejich spojencům. PSYOP především působily preventivně proti tomu, aby se
25
afghánské obyvatelstvo neobrátilo proti koaličním silám. Jednotky PSYOP zde nadále
využívají letáky, rádiová a televizní vysílání, které mají za cíl především získat důvěru
a podporu místních obyvatel a také zastrašovat bojovníky Tálibánu a Al-Káidy (Smyczek
2005: 221-222).
Po invazi do Iráku v roce 2003 zde byla lehce odlišná. Už od začátku konfliktu se
koaliční jednotky rozhodly povolit novinářům přístup mezi bojující vojenské jednotky. Tímto
způsobem se pokoušely pro americkou veřejnost vyobrazit prováděné operace a samotné
vojáky v příznivém světle. Toto povolení mělo velice pozitivní efekt na mediální obraz
armády. Novináři si během svého pobytu mezi vojáky mezi sebou vytvořili silné pouto, které
se odráželo ve zprávách. Samozřejmě se zde nadále používali klasické prostředky šíření
PSYOP zpráv, jako jsou rádio, televize, rozhlas a letáky. Americká Ústřední zpravodajská
služba (CIA) dokonce vytvořila rádiovou stanici jménem Rádio Tikrít, které mělo být
na první pohled řízené místními Iráčany. Nejdříve vysílalo zprávy loajální vůči Saddámovi
Husajnovi a po pár týdnech jej začalo více a více kritizovat. Tato černá psychologická operace
ze strany CIA měla podkopávat legitimitu Husajnova režimu a odradit od bojů ty, kteří mu
byli věrní (Smyczek 2005: 223-224).
Je evidentní, že psychologické operace mají své důležité místo v novodobém způsobu
vedení války. Již od Vietnamu si Američané ověřili, že není dobré podceňovat mínění
veřejnosti a vliv nepřátelské propagandy. PSYOP tak fungují jako prvek umocňující efektivitu
bojových jednotek, který dokáže zajistit velice potřebnou podporu jak domácí, tak zahraniční
veřejnosti a výraznou měrou přispívá ke konečnému vítězství. Ukázalo se, že v případě kdy
armáda získá srdce a mysli obyvatel, probíhají následné bojové operace bez zbytečných
vedlejších škod a jsou minimalizovány ztráty na životech. V současnosti, kdy se moderní
armády skládají z profesionálních vojáků, na jejichž trénink a vybavení jsou utráceny miliardy
amerických dolarů, je ekonomicky citelná jakákoliv ztráta. K tomu můžeme navíc přidat
silnou neochotu veřejnosti obětovat své syny a dcery sloužící v armádě pro neurčité zájmy
v tisíce kilometrů vzdálených zemích. Z toho důvodu je stále více kladen důraz na vývoj
nových technologií a schopností, které zaručí rychlejší a efektivnější vítězství na novodobém
bojišti.
26
4 DRUHY PSYOP
PSYOP (i když je někteří autori ztotožňují s propagandou) můžeme dělit podle druhu šířené
zprávy na bílou, šedou nebo černou. Všechny tři druhy můžou být proti cílovému publiku
efektivní a jsou rozprostřeny skrze celé spektrum operací.
4.1 Bílá
Bílá, nebo také zjevná propaganda, nese zprávu od otevřeného, určitého a uznaného zdroje a
zaměřuje se na specifické publikum. Původ zdroje lze tedy snadno ověřit. Tento druh
propagandy neskrývá zdroj zprávy ani před světem, ani před nepřítelem. Tyto „bílé" zprávy
jsou ze své podstaty pravdivé a založené na objektivních faktech (Smyczek 2005: 215).
Účelem tohoto druhu PSYOP je za pomoci pravdivého sdělení přesvědčit publikum,
že propagandista je ten „hodný" a má ty nej lepší úmysly. Pokouší se tak vybudovat
důvěryhodný vztah s cílovým publikem, který mu bude užitečný v budoucnosti. Proti tomuto
druhu propagandy se nepříteli jen velice špatně brání, protože nemá žádná fakta, na kterých
by mohl postavit vlastní kontra-propagandu" (Jowett, 0'Donnell 2012: 17).
Bílé PSYOP (podle některých tedy: bílá propaganda) tedy můžeme označit jako určitý
druh vojenské propagace, která se zakládá na ověřitelných faktech.
4.2 Šedá
„Sedá propaganda spadá někam mezi oba extrémy, tedy je na pomezí mezi bílou a černou
propagandou. „(...) Zpráva, kterou nese, není zcela pravdivá ani falešná a k tomu ještě přesně
nespecifikuje zdroj původu" (Smyczek 2005: 215). V základě je zpráva sice pravdivá, avšak
není kompletní. Zatajuje důležité části zprávy, které mají pro nepřítele zásadní význam.
Dochází tak k desinformaci nepřítele.
4.3 Černá
Černá propaganda je opakem propagandy bílé. Nese zprávu, která je z neznámého zdroje
a často se také zakládá na lžích a výmyslech. Záměrně tak uvádí v omyl cílové publikum nebo
jednoduše zatajuje identitu zdroje zprávy, nebo obojí naráz (Smyczek 2005: 215). Vědomě
27
tedy mystifikuje cílové publikum. Zahrnuje všechny typy podvodu a získává tak při svém
odhalení největší pozornosti.
Úspěch nebo selhání černé propagandy závisí na ochotě cílového publika přijmout
věrohodnost zdroje a obsah zprávy. Musí být věnována velká péče zprávě, která bude
zasazena do určitého sociálního, kulturního a politického rámce cílového publika. Jestliže
propagandista správně nepochopí publikum a špatně zvolí design, zpráva se pak může jevit
jako podezřelá a bude mít tendenci k selhání (Jowett, 0'Donnell 2012: 20).
Největšího rozmachu černá propaganda dosáhla za druhé světové války ze strany
britských a německých tajných služeb. Nej známější černou propagandou zdoby studené
války je kampaň Sovětského svazu, která rozšířila fámu o tom, že vojenští vědci Spojených
států amerických z laboratoří Fort Detrick v Marylandu vyvinuli virus HIV, který vědomě šíří
v zahraničí za pomoci dobrovolně přihlášených kriminálníků a homosexuálů (Copp 1996:
164).
28
5 ÚROVNĚPSYOP
PSYOP aktivity společné pro všechny složky armády operují na všech úrovních války,
podporují americkou vládní politiku, úkoly vojenských velitelů a sahají od strategické až
po taktickou úroveň.
5.1 Strategická úroveň
Psychologické operace prováděné na strategické úrovni jsou určené k podpoře resortů
a agentur vlády Spojených států amerických, geograficky určeným bojovým velitelům
a mezinárodním partnerům. Na této úrovni PSYOP jednotky navrhují část politiky
ministerstva obrany, která je prvkem širšího vládního přístupu. Typicky jsou PSYOP aktivity
na této úrovni zaměřené na širší mezinárodní cíle v regionech po celém světě a směřují
na různá cílová publika (Department of Defense 2010: 1-4). Tyto aktivity jsou vytvářeny
a řízeny mezivládními pracovními skupinami, které krátkodobě vznikají pro potřeby dané
situace (Golstein, Jacobowitz 1996: 11).
5.2 Operační úroveň
PSYOP aktivity na operační úrovni obvykle podporují realizaci regionálních politik
a vojenských plánů (Department of Defense 2010: 1-5). Operace jsou řízeny na definovaném
území během míru i války, aby podpořily plány vojenských velitelů a ve svém důsledku tak
zvýšily efektivitu celé vojenské kampaně.
5.3 Taktická úroveň
Taktické nebo též bojové PSYOP aktivity se obvykle provádí na podporu místních
vojenských nebo civilních autorit na specificky ohraničeném území. Obecnejšou určené pro
podporu širších operačních cílů s okamžitým a lokálním efektem (Department of Defense
2010: 1-5). Na této úrovni využívá velitel prostředky a metody, jakými jsou zařízení
přenášející zvuk (reproduktory), využívá rádiového a televizního vysílání, distribuují se
tištěné letáky, nebo se organizují různé aktivity.
29
6 AKTÉŘI PSYOP A ŘETĚZEC VELENÍ
V americké armádě se psychologické operace a jejich plánování koordinuje skrze řetězec
velení. Vše začíná na samotném vrcholu u prezidenta Spojených států amerických. Výkonná
moc řídí a kontroluje všechny psychologické operace. Svým výkonným nařízením má
prezident například pravomoc nařídit v jakémkoliv regionu na světě vysílání, které podporuje
americkou politiku, dosahuje národních cílů a podporuje demokracii. Tvorba rádiových stanic
prezidentem je obvyklou metodou podporující Spojené státy v zahraničí. Spojené státy
tak provozují rádiové stanice ve všech zájmových regionech, jakými jsou třeba Evropa,
Střední východ, Jižní Amerika a Asie. Během míru je za koordinování informačních aktivit
a politik Spojených států odpovědná tzv. International Public Information, která se o některé
funkce dělí s Vládním úřadem Spojených států pro mezinárodní rozvoj (United States Agency
for International Development) (Smyczek 2005: 220-221).
Nejvýše postavenou autoritou v procesu vytváření, schvalování a vykonávání
psychologických operací je ministr obrany USA. Ministr obrany se podílí na tvorbě národní
bezpečnostní politiky a poskytuje strategické rady týkající se psychologických operací
ostatním vládním rezortům, agenturám a mezinárodním partnerům. Jeho velice důležitou
povinností je schvalování všech PSYOP programů předložených jako součást operačního
plánu bojového velitele přiděleného do místa konfliktu. Výkonným nařízením uděluje ministr
obrany souhlas s produktem PSYOP a jeho šířením při mimořádných událostech nebo v době
válečných operací. Ministr má k dispozici řadu tajemníků a náměstků, kteří přímo dohlíží nad
programy a konkrétními psychologickými operacemi.
Tajemník ministra obrany pro politiku schvaluje a dohlíží nad všemi programy
PSYOP a uděluje souhlas spolu s pravomocemi šíření pro mírové programy, které nejsou
delegovány náměstku ministra obrany pro speciální operace a konflikty nízkého rozsahu.
Ten funguje jako hlavní štábní asistent a civilní poradce pro ministra obrany, zástupce
ministra obrany a tajemníka ministra obrany pro politiku v otázkách týkajících se
psychologických operací. Náměstek pro speciální operace má jedny z nej důležitějších
pravomocí a zodpo-vědností na strategické úrovni. Především rozvíjí, koordinuje a dohlíží
nad implementací politiky ministerstva obrany do PSYOP aktivit.
Specifickou roli v PSYOP mají na civilní strategické úrovni tajemník ministra obrany
pro zpravodajskou činnost, který pro PSYOP zajišťuje dostatečnou zpravodajskou podporu,
30
dále náměstek ministra obrany pro mezinárodně-bezpečnostní záležitosti, náměstek ministra
obrany pro veřejné záležitosti a generální právní zástupce z ministerstva obrany.
Vojenskou část na strategické úrovni zastupují: předseda Štábu náčelníků, ředitel
Velitelství speciálních operací USSOCOM, ředitel Velitelství transportu USTRANSCOM,
vojenské rezorty a služby, Ředitelství vojenských informačně-podpůrných operací a civilních
záležitostí, ředitel Vojenské zpravodajské služby, ředitel Agentury obranných informačních
systémů, ředitel Národní bezpečnostní agentury/Centrální bezpečnostní služby NSA/CSS,
velitelé spojených sil sloužící na mnohonárodnostních velitelstvích, ostatní agentury vlády
Spojených států amerických a především tzv. Combatant Commanders - CCDRs3
. Ten stojí
v čele Společného vojenského velitelství (Unified Combatant Command - UCC), které
je složeno z ozbrojených sil více jak dvou vojenských rezortů a poskytuje velení a kontrolu
nad americkými vojenskými silami nehledě na typ složky, a to v době míru i ve válce. Post
CCDR je obsazen obvykle čtyř hvězdičkovým generálem nebo admirálem, který plánuje,
podporuje a provádí PSYOP na strategické úrovni za účelem prosazení vojenských, národních
a regionálních cílů.
Na operační úrovni vytváří velitel operační plán, kde specifikuje potřebné schopnosti
na provedení přidělených úkolů. Na jeho základě vytváří týmy PSYOP své vlastní plány
psychologických operací, které by měly podporovat operace na taktické a operační úrovni.
Během tohoto procesu jsou všechny akce koordinovány a odsouhlaseny vládními rezorty,
agenturami a mezinárodními zástupci, aby se tak předešlo konfliktům, které by se mohly
objevit (Department of Defense 2011: III 1-4).
Do psychologických operací jsou zapojeny všechny vojenské složky, které poskytují
PSYOP jednotkám své prostředky a zázemí pro vykonávání operací. Pozemní vojsko řídí
Armádní velitelství speciálních sil (USASOC) jako jednu ze součásti Velitelství pro speciální
operace USSOCOM, které asistuje při vývoji a tvorbě doktrín, organizací a tréninkových
institucí, poskytuje zásoby a služby a koordinuje společné akce s ostatními vojenskými sbory.
Pozemní vojsko dále provozuje pro jednotky PSYOP oddělení strategických studií, vyčleňuje
zvláštní prapor PSYOP, rezervní složku skupiny PSYOP a personál pověřený plánováním
PSYOP. Námořnictvo USA je nasazováno v psychologických operacích díky svým
schopnostem přepravovat PSYOP personál po moři, šířit PSYOP zprávy mezi civilní plavidla
a ve spojení s letectvem mají možnost operovat na velké vzdálenosti. Letadla a vrtulníky
3
V textu budu dále používat zkratku CCDR, protože tento termín nemá v češtině svůj vhodný
ekvivalent.
31
letectva USA jsou tak jedním z nejvíce používaných prostředků především pro shazování
informačních letáků hluboko na nepřátelském území. Helikoptéry se využívají především pro
šíření zvukových zpráv šířených za pomocí reproduktorů namontovaných na jejich palubách
a speciálně upravená letadla, jako je třeba EC-130, jsou vybavena technikou pro vysílání
rádiového a televizního signálu. V neposlední řadě se o PSYOP na taktické úrovni starají
jednotky námořní pěchoty, které používají rozhlas, tištěná média a komunikaci tváří v tvář
jako hlavních prostředků pro šíření PSYOP zpráv (Department of Defense 2011: A - 1-6).
32
7 PROCES PLÁNOVANÍ PSYOP
Americké vojenské psychologické operace se vytváří a provádí podle přesně daného postupu,
který má sedm fází. Každá z těchto fází je navržena tak, aby byla aplikovatelná na jakékoliv
úrovni či typu operací. Proces plánování společných PSYOP tvoří standardní rámec
pro důsledné plánování, provádění a hodnocení PSYOP po celou dobu kampaně, operací
a mírových akcí. Vše tak závisí na důkladné implementaci toho procesu (Department
of Defense 2011: V-l). Jakmile je vytvořen plán PSYOP, stává se základním nástrojem
a vodítkem pro provádění psychologických operací.
7.1 Fáze 1: Plánování
Nejprve je potřeba k provedení operací získat, na základě předložení návrhu programu
PSYOP, souhlas od CCDR. Některé programy se zaměřují na bezpečnostní operace
prováděné v čase míru, jiné jsou zaměřené na podporu vojenské kampaně. Všechny programy
jsou navrženy tak, aby splnily jakékoliv operační potřeby a vypořádaly se s nastalou situací.
Cílem plánování je integrovat PSYOP do operačních plánů velitele takovým způsobem,
aby jej podpořily v dosažení určených cílů (Department of Defense 2011: V-2).
V první fázi dochází k tvorbě plánů na základě předem daných cílů a charakteristiky
cílové skupiny. Je proveden základní výzkum, ve kterém se zjišťují informace o historii,
společnosti, politice, ekonomice, médiích a vojenských silách dané země nebo regionu.
Z těchto veřejně a snadno dostupných údajů se vybírají informace použitelné pro PSYOP.
Zaměřují se především na citlivá témata hluboce zakořeněná v historii národa, zvyky, strach,
zahraniční politiku atd. Většina informací se získává z neutajených zdrojů, jako jsou noviny,
časopisy, knihy, akademické časopisy, studie a rozhlasová či televizní vysílání. Dalším velice
dobrým zdrojem informací jsou sami lidé - imigranti, uprchlíci nebo váleční zajatci (Gordon
1996: 203-204). Neoddělitelnou součástí PSYOP jsou také zpravodajské informace. Uplatňují
se ve všech fázích jejich aktivit od plánování a provádění operací až po hodnocení jejich
efektivity.
33
7.2 Fáze 2: Analýza cílového publika
Schválený PSYOP plán obsahuje seznam potenciálního cílového publika. V této fázi
se analyzuje cílová skupina, která má být vystavena vlivu psychologických operací. Data jsou
získávána z velkého množství veřejných i utajovaných zdrojů, jako jsou zpravodajské
dokumenty, speciální studie, nebo se získávají za pomocí technických prostředků. Analýza
má pět částí, ve kterých dochází k:
1) Určení cílového publika: to se vymezuje na základě faktorů, jako jsou - geografie,
etnický původ, náboženství, rasa, ekonomický status a sociální postavení.
Pro správné určení je zapotřebí zhodnotit dvě kritéria - 1. musí se zvážit, jak
důležité je vybrané publikum pro cíle PSYOP; 2. jaká je pravděpodobnost, že bude
cílové publikum přiměno k akci podporující cíle PSYOP kampaně.
2) Určení postojů cílového publika.
3) Analýza aktuálně zranitelných míst v rámci cílového publika: jaká je míra neshod,
strachu nebo stížností v době PSYOP kampaně v daném cílovém publiku.
Tato zranitelná místa tak mohou být v rámci PSYOP využita.
4) Rozhodnutí o obsahu sdělení a výběr prostředku komunikace: obsah musí
podporovat plány a politiku kampaně. Dále se rozhoduje o tom, který prostředek
komunikace bude nej vhodnější - jestli rádio, televize, letáky nebo komunikace
tváří v tvář.
5) Testování obsahu sdělení a měření účinnosti: během testování jsou pečlivě
sledovány cizí skupiny nebo jednotlivci a jejich schopnost, do jaké míry mohou
být ovlivněni. Toto sledování napomáhá k vytvoření té nej lepší techniky,
jak ovlivnit cílové publikum tak, aby to bylo výhodné pro americké zájmy.
Testování zde nekončí. Probíhá po celou dobu provádění operace a aktualizuje
informace týkající se změny prostředí, cílového publik atd. (Gordon 1996: 205-
206; Department of Defense 2011: V-3).
Na stav cílového publika mají vliv různé sociální, ekonomické, politické či vojenské
faktory, a proto se budou různá publika od sebe odlišovat. Je tedy velice důležité posoudit
efektivitu působení psychologických operací na vybrané publikum a ujistit se o vhodném
výběru typu šířené zprávy a způsobu šíření. Kdyby bylo cílem funkční zneškodnění
nepřátelských jednotek, vhodným publikem můžou být vojáci, kteří budou přesvědčováni
34
k dezerci nebo přeběhnutí. Dalším vhodným cílovým publikem můžou být civilní pracovníci,
kteří opravují poničené cesty a železnice. Když budou s předstihem pravdivě informování,
že se nachází v nebezpečné oblasti nadcházejícího bombardování, může je to odradit od práce
ave svém důsledku to znemožní pohyb nepřátelských ozbrojených sil.
7.3 Fáze 3: Vývoj sérií
Na základě analýzy cílového publika z předchozí fáze se začínají vytvářet plány a akce
použitelné pro určenou PSYOP. Personál vytváří série produktů a akcí, určuje vhodnou směs
použitých médií a vyvíjí plán provedení. Každá série se zaměřuje na jediný cíl a publikum.
Série jsou poté revidovány, zdali jsou svojí délkou, důrazem a efektem na určené publikum
vhodné. Dále se zkoumá přesnost argumentů, techniky ovlivňování a dostupnost zdrojů
k jejímu provedení (Department of Defense 2011: V-4).
7.4 Fáze 4: Vývoj produktu a design
Předchozí fáze plánování, analýz a vývoje jsou nesmírně důležité pro návrh prototypu
PSYOP. Vývoj je obvykle decentralizovaný, aby se předešlo jakémukoliv kulturnímu
či jazykovému faux pas. Proto dochází ke stálému kontrolování.
Rozlišujeme tři typy PSYOP produktů: 1) obrazové, 2) zvukové, 3) audio-vizuální.
Během této čtvrté fáze je hlavním úkolem zhodnotit, do jaké míry cílové publikum zprávě
porozumělo a jak ji přijalo. Toto předběžné testování pomáhá vytvořit základ pro provedení
následujícího hodnocení celé série (Department of Defense 2011: V-4).
7.5 Fáze 5: Schválení
Během páté fáze dochází k opětovnému vnitřnímu přezkoumání vytvořených sérií. Prvním
stupněm schvalování je velitel PSYOP jednotky, která série vytvářela. Velitel posuzuje, zdali
má produkt schopnost dosáhnout svého žádaného výsledku a v případě, že jej schválí, posílá
produkt k dalšímu posouzení. Jakmile je produkt schválen na nejnižší úrovni velení, konečné
rozhodnutí může spočívat v rukou CCDR, velitele společných sil (Joint Force Commander JFC),
nebo společná úkolová uskupení {Joint Task Force - JTC) (Department of Defense
2011: V-5).
35
7.6 Fáze 6: Produkce, distribuce a rozšíření
Dochází k tisku letáků, tvorbě hlasových záznamů, video nahrávek, které jsou v určených
oblastech šířeny. Jakmile je produkce hotová, výrobek je převezen k jednotce nebo agentuře,
která se stará o jeho šíření v souladu s předem určeným časovým harmonogramem. Produkt je
distribuován vzduchem, po zemi, nebo přenášen digitálně za pomocí bezpečných prostředků.
Obvykle jej šíří za pomocí amerických vojenských jednotek, státních podniků, komerčních
prodejců, nevládních organizací, nebo vládních rezortů, agentur nebo kombinací všech.
Nejvhodnější způsob šíření je vždy navrhnut v analýze cílového publika nebo
ve zpravodaj ských hlášeních z prostoru operace. Nej častějšími prostředky šíření zpráv
v rámci psychologických operací jsou rádiová a televizní vysílání, internet, letecké
rozhazování letáků nebo rozhlasová vysílání. Velice efektivní se ukázalo šíření zpráv
za pomocí kontaktu tváří v tvář s místní populací (Department of Defense 2011: V-5).
7.7 Fáze 7: Hodnocení
Nej důležitější na celém procesu plánování je zjištění, zdali byl naplněn cíl akce. Je potřeba
zjistit, jestli byly splněny všechny cíle nebo jenom část z nich. V případě že operace selže,
důkladná analýza poskytne užitečné poznatky, kterým se bude možno v budoucnu vyvarovat.
Někdy může být výsledný efekt zpozorován jako změna ve společnosti. Hodnotí se způsobený
efekt, ale také efektivita použitých prostředků (Gordon 1996: 203-204).
36
8 VYUŽITÍ PSYOP
Doposud nejnovější doktrína z roku 2011 pro MISO/PSYOP vydávaná Ministerstvem obrany
USA uvádí šest základních způsobů využití operací tohoto druhu (Department of Defense
2011: VI-1-6).
8.1 Podpora společným akcím
PSYOP jsou mimo jiné začleněné do společných mnohonárodnostních vojenských operací.
Využívají se v celé řadě vojenských operací, a to v jak konvenčních, tak v aktivitách
spadajících do speciálních operací. Aby však byly psychologické operace efektivní, musí být
plně začleněny do plánování a rozhodování všech podpůrných organizací. Tyto operace
se používají k přetváření operačního prostředí, odrazování nepřítele od snahy zaútočit,
neutralizují hrozby a zabezpečují region. Pokud jsou prováděny řádně, minimalizuje se tak
riziko pro spřátelené ozbrojené síly, předchází se vedlejším škodám, ztrátám na životech
civilistů a vojenského personálu a také to dovoluje výrazně snížit počet zpravodajských
agentů (tzv. Assets) nasazených v oblasti. Díky těmto účinkům se PSYOP obvykle nasazují
jako primární prostředek k informování a ovlivňování. V případě kdy je to nutné
a autorizované vojenským velením, můžou být jednotky PSYOP nasazeny na domácí půdě
jako podpůrný prvek v případě nouze pod vedením určené federální agentury.
8.2 PSYOP a spektrum vojenských operací
PSYOP jednotky mohu být nasazeny ve více operacích, pokud se v zájmové oblasti
destabilizuje situace nebo dojde k nepokojům, které by mohly zhatit cíle USA v regionu.
Nasazením PSYOP ve spojení s dalšími aktivitami prosazující národně bezpečnostní cíle
v konkrétních lokalitách může zabránit eskalaci konfliktu, zkrátit dobu trvání nepřátelských
akcí, nebo urychlit návrat k normálnímu stavu. PSYOP jsou akce, které mají za cíl tvarovat
prostředí a ovlivňovat relevantní publikum takovým způsobem, aby je odradily
od ozbrojeného konfliktu. Je tedy účelné vytvářet a udržovat jisté informační úsilí
ve spolupráci s mezinárodními partnery, které by navyšovalo schopnost úspěšně ovlivňovat
a informovat zájmovou populaci. Zapojení mezinárodních partnerů do informačních aktivit
USA může znásobit efektivitu nepřímého postupu, který ve svém důsledku zredukuje nutnost
37
nasazovat smrtící prostředky jako odpověď na nepřátelské akce. Jednotky PSYOP jsou proto
nasazovány do operací, které mají za úkol zmírnit krize a stabilizovat operační prostředí.
8.3 PSYOP a speciální operace
PSYOP už dlouhá léta patří v americké armádě mezi jeden z druhů speciálních operací
a svými schopnostmi znásobují cílový efekt prováděných akcí. Mají velký význam
při provádění přímých bojových operací, kdy jsou schopny zvýšit úspěšnost vojenských úderů
a přepadů tím, že oslabí odpor nepřítele, vměšování civilistů a potřebu nasazovat kulturně
a jazykově znalé experty, kteří by na místě museli zvládat následky nasazení vojenských sil
mezi civilisty. PSYOP jednotky mimo jiné pořizují videozáznamy a fotografie, které později
mohou použít proti nepříteli jako odstrašující příklad přímého útoku. Pro jednotky speciálních
operací mají PSYOP rozsáhlé množství využití. V případě speciálního průzkumu můžou
PSYOP ulehčit získání nebo zajetí cílové osoby prostřednictvím shromažďování informací
o poloze cíle, jeho aktivitách a možných akcích.
PSYOP mají své využití i při vypuknutí nekonvenčního konfliktu v cizí zemi.
V případě, že by stály USA na straně rebelů či hnutí odporu, jednotky PSYOP jim mohou
poskytnout rady, pomoc nebo trénink v rozvoji a implementaci efektivních psychologických
operací. To rebelům pomůže při provádění informačních aktivit, jakými jsou rekrutace
nových členů, vlastní legitimizace či vytvoření a udržení veřejné podpory pro hnutí odporu.
Na druhou stranu jednotky PSYOP mohou podporovat také lokální demokratickou vládu
a svými schopnostmi posílit cizí bezpečnostní složky, které se snaží potlačit nepřátelské
aktivity.
Extrémně důležitou roli hrají PSYOP v protiteroristických operacích. Svým přímým
či nepřímým přístupem podporují globální operace proti teroristickým sítím. Umožňují všem
svým partnerům efektivně bojovat proti teroristickým organizacím, odrazují ostatní k jejich
tiché či aktivní podpoře a narušují podporu extrémistickým ideologiím. Účelem takových
operací je informovat, řídit a ovlivňovat cíle na všech úrovních boje takovým způsobem,
aby to zvýšilo možnosti vlády USA efektivně se bránit proti extremismu. PSYOP poskytují
kulturní, jazykové a sociální expertízy potřebné k analýze prostředí ovlivněného
extrémistickou ideologií a zmírňují dopad extrémistické propagandy tím, že oslabují jejich
důvěryhodnost a přístup ke zdrojům.
V oblasti proliferace zbraní hromadného ničení se PSYOP uplatňují jako informační
aktivity, kterými se snaží předcházet a odradit státní a nestátní aktéry od produkce, získávání
38
a dodávání zbraní hromadného ničení (ZHN). PSYOP informují cílové publikum o následcích
užití těchto braní a usnadňují sběr informací o aktivitách zaměřených na vývoj, získání
a použití ZHN.
PSYOP ve spojení s vojenskými jednotkami specializujícími se na civilní záležitosti
(tzv. Civil Affairs - CA) mohou zvýšit podporu vlády státu, ve kterém jsou nasazeni a naopak
zredukovat podporu pro síly destabilizující zemi. Zatímco jednotky civilních záležitostí
provádějí operace, které posilují vzájemné vztahy mezi vojenskými jednotkami USA
a civilními úřady, jednotky PSYOP propagují existenci a úspěchy operací a šíří tyto zprávy
do dalších regionů v zemi.
8.4 Meziresortní spolupráce
Všechny vojenské operace jsou pro dosažení svých cílů synchronizovány s operacemi jiných
vládních rezortů a agentur, stejně jako s cizími ozbrojenými silami, nevládními, vládními
a regionálními organizacemi. Mezirezortní spolupráce utvrzuje životně důležité pojítko mezi
vojenskými nástroji moci a ekonomickými, diplomatickými a informačními nástroji spolu
s nevládními a vládními organizacemi.
8.5 Mnohonárodnostní operace
Jednotky PSYOP by měly být zapojovány ve všech mnohonárodnostních operací, a to nejlépe
ještě před samotným příjezdem vojenských jednotek, protože už od prvního dne musí být
vytvořeny komunikační kanály mezi vojenským velením a místní populací. Psychologické
operace totiž umožňují vojenskému veliteli komunikaci s civilisty, armádou a všemi stranami
konfliktu. PSYOP mimo jiné zajišťují podrobnou analýzu kulturního, náboženského
apolitického prostředí spolu s popisem organizace armády, která veliteli poskytuje zásadní
informace a umožňuje přesvědčit zájmové skupiny k přátelské spolupráci. Ačkoliv mohou být
PSYOP jednotky začleněny do mnohonárodnostního uskupení, psychologické operace nadále
podléhají normálnímu postupu schvalování v rámci amerického velení.
8.6 Podpora civilním orgánům uvnitř USA
V případě schválení mohou být PSYOP jednotky nasazeny na území USA a pomáhat civilním
orgánům v informování obyvatelstva v případě krizových událostí, jako jsou následky
39
ničivých hurikánů či záplav. Vtákove situaci napomáhají v šíření oficiálních úředních zpráv.
Tato sdělení obvykle obsahují informace o místech, kde je možné získat pomoc, nebo
informace o poskytování základních služeb, návod na prevenci před šířením nemocí, oficiální
instrukce a další podobné zprávy (Department of Defense 2011: VI - 1-6).
40
ZÁVĚR
Na základě této bakalářské práce je možné dojít k závěru, že psychologické operace (PSYOP)
jsou plánované a precizně navržené akce, které mají ovlivnit emoce, motivy, uvažování
a chování vybrané cílové skupiny takovým způsobem, aby jejich budoucí realizace
korespondovaly s cíli a zájmy vlády Spojených států amerických. PSYOP jsou obsahově
širším a novějším termínem než psychologická válka a propaganda, která si v průběhu historie
vysloužila negativní hodnocení z řad široké veřejnosti.
První akce, které by mohly přibližovat PSYOP, můžeme najít už ve starověku
u takových osobností, jako byli Sun Tzu, Cingischán nebo Alexandr Veliký. V americkém
prostředí je možno zpozorovat první PSYOP aktivity v době občanské války. Americké
schopnosti v této oblasti byly velice výrazně ovlivňovány probíhajícími válkami. Bylo tak
zvykem, že až do 80. let 20. století si Američané během války vytvořili nějaký specializovaný
oddíl zabývající se PSYOP, avšak po skončení konfliktu byly tyto prostředky opětovně
demobilizovány. Můžeme tedy hovořit o určité diskontinuitě ve vývoji PSYOP, která končí
v 80. letech její revitalizací. Od té doby jsou jednotky PSYOP začleněné do armádních
struktur a díky technologickému vývoji se jejich schopnosti vytvářet a šířit zprávy neustále
zlepšují. PSYOP jsou dnes zařazeny pod správu Velitelství pro speciální operace, které
se stará o jejich rozvoj, potřeby, vzdělání a nasazení v celém spektru vojenských operací.
Do procesu plánování, analýz cílového publika, vývoje, produkce, schvalování,
distribuce a hodnocení jsou tak zapojeni aktéři ze všech úrovní, počínaje ministrem obrany
na strategické úrovni a konče velitelem PSYOP týmu nasazeného v oblasti na úrovni taktické.
Z teoretického hlediska mohou být PSYOP rozděleny na tři druhy. Černé operace, též zvané
černá propaganda, šíří lživé informace a úmyslně skrývají svého původce. Na druhé straně
stojí bílé PSYOP, které šíři pouze ověřitelné faktické zprávy a vždy za nimi stojí konkrétní
subjekt. Mezi nimi leží operace šedé. U nich není jasné, co je lež a co pravda, a proto spíše
cílové publikum desinformují.
Dnes tak hrají PSYOP velice důležitou roli jako prvek války, který umocňuje
efektivitu ostatních vojenských jednotek, zabraňuje vedlejším ztrátám na životech a urychluje
cestu k vítězství. Toto tvrzení podporují i některé významné úspěchy, kterých americká
armáda dosáhla v průběhu let. Na druhou stranu jí byla ve Vietnamu udělena lekce, ze které
se snad dokázala poučit. V budoucnu budou psychologické operace ve spojení s jednotkami
civilních záležitostí určitě nepostradatelnou složkou každé moderní armády. Už nyní lze vidět
41
jejich význam v oblastech potýkajících se terorismem. Psychologické operace totiž dokáží
poměrně efektivně potlačovat protizápadní myšlenky mezi civilním obyvatelstvem, a tím
úspěšně snižují podporu takových hnutí, jakými jsou Talibán nebo Al-Kájda. Ten kdo získá
srdce a mysl obyčejných lidí, tak je na půli cesty k vytouženému vítězství.
42
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
CA Civilní záležitosti (Civil Affairs)
CCDR (Combatant Commander)
CIA Ústřední zpravodaj ská služba (Central Inteligence Agency)
CNO Síťové operace (Computer Network Operations)
DOD Ministerstvo obrany (Departement ofDefence)
DSPD Obraná podpora veřejné diplomacii (Defence Support to Public Diplomacy)
EW Elektronický boj (Electronic Warfare)
IO Informační operace (Information Operations)
JUSPAO Společná kancelář veřejných záležitostí Spojených států (Joint US Public
Affairs Office)
MILDEC Vojenský klam (Military Deception)
MISO Vojenské informačně podpůrné operace (Military Information Support
Operations)
MRB Mobilní rádiové vysílání (Mobile Radio Broadcasting)
OPSEC Operační bezpečnost (Operations Security)
OSS Úřad strategických služeb (Office of Strategie Services)
OWI Úřad válečných informací (Office of War Information)
PA Veřejné záležitost (Public Affairs)
PSYOP Psychologické operace (Psychological Operations)
PSYWAR Psychologická válka (Psychological Warfare)
RB&L Rádiové vysílání a rozdávání letáků (Radio Broadcasting and Leaflet)
USA Spojené státy americké (United States of America)
USSOCOM Velitelství speciálních operací USA (US Special Operations Command)
ZHN Zbraně hromadného ničení
43
SEZNAM PRAMENŮ A LITERATURY
1. Copp, DeWitt S. 1996. Psychological Operations: An Introduction. In: Psychological
Operations: Principles and Case Studies. Ed. Goldstein, col. Frank L. - Findley, col.
Benjamin F. Alabama, Maxwell Air Force Base: Air University, Press, s. 153-168
2. Goldstein, col. Frank L. - Jacobowitz, col. Daniel W. 1996. Psychological Operations:
An Introduction. In: Psychological Operations: Principles and Case Studies. Ed.
Goldstein, col. Frank L. - Findley, col. Benjamin F. Alabama, Maxwell Air Force
Base: Air University, Press, s. 5-15.
3. Gordon, col. Joseph S. 1996. Inteligence and Psychological Operations. In:
Psychological Operations: Principles and Case Studies. Ed. Goldstein, col. Frank L. Findley,
col. Benjamin F. Alabama, Maxwell Air Force Base: Air University, Press,
s. 203-211.
4. Katz, Lt. col. Philips P. - Mclaurin, Ronald D. - Abbot, Presto S. 1996. A Critical
Analysis of US PSYOP. In: Psychological Operations: Principles and Case Studies.
Ed. Goldstein, col. Frank L. - Findley, col. Benjamin F. Alabama, Maxwell Air Force
Base: Air University, Press, s. 121-148.
5. Kuběnová, Klára. 2002. Psychologická válka ajejí proměny vprůběhu dvacátého
století. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních
studií.
6. Němeček, David. 2010. Informační válka: hrozba informační společnosti. Diplomová
práce. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filosofická fakulta.
7. Paddoc, col. Alfred H. 1996. No More Tactical Information Detachments. In:
Psychological Operations: Principles and Case Studies. Ed. Goldstein, col. Frank L. Findley,
col. Benjamin F. Alabama, Maxwell Air Force Base: Air University, Press,
s. 25-50.
44
8. Toffler, Alvin. 2002. Válka a antiválka: jak porozumět dnešnímu globálnímu chaosu.
1. vyd. Praha: Dokořán. ISBN: 8086569160
ELEKTRONICKÉ ZDROJE
Uvedené elektronické zdroje jsou ověřeny ke dni 2. 5. 2012.
9. Belknap, Margaret H. 2001. The CNN Effect: Strategie Enabler or Operational Risk?
Pennsylvania: U. S. Army War College, on-line text
(http://www.iwar.org.uk/psyops/resources/cnn-effect/Belknap_M_H_01.pdf), [cit. 27.
4. 2012]
10. Department of Defense. 2006. Information Operations JP 3-13. Washington, DC, online
text (http://www.dtic.mil/doctrine/new_pubs/jp3_13.pdf), [cit. 27. 4. 2012]
11. Department of Defense. 2010. Psychological Operations JP 3-13.2. Washington, DC,
on-line text (http://www.fas.org/irp/doddir/dod/jp3-13-2.pdf), [cit. 27. 4. 2012]
12. Department of Defense. 2011. Military Informations Support Operations JP 3-13.2.
Washington, DC, on-line text
(http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=military%20informations%20support%20op
erations%20jp%203-
13.2%2C%202011&source=web&cd=4&ved=0CGsQFjAD&url=https%3A%2F%2Fc
ommunity.apan.org%2Fcfs-file.ashx%2F key%2Ftelligent-evolution-components-
attachments%2F13-7719-00-00-00-10-83-74%2FJoint-Pub-
3_2D00_13.2.pdf&ei=MHSpT5HtM873sgarwHiBA&usg=AFOjCNGpyIdava8VRTD14ISaSLUJB2Q9vw&cad=rja),
[cit. 27. 4.
2012]
13. Department of Defense. 2012. Department of Defense Dictionary of Military and
Associated Terms JP 1-02. Washington, DC, on-line text
(http://www.fas.org/irp/doddir/dod/jpl_02.pdf), [cit. 27. 4. 2012]
45
14. Freidman, sgm. Herbert A. The American PSYOP Organization During The Korean
War, on-line text (http://www.psywarrior.com/KoreaPSYOPHist.html), [cit. 27. 4.
2012]
15. Gough, ltc. Susan L. 2003. The Evolution of Strategic Influence. Pennsylvania: U. S.
Army War College, on-line text (http://www.fas.org/irp/eprint/gough.pdf), [cit. 27. 4.
2012]
16. Jowett, Garth S. - O'Donnell, Victoria. 2012. Propaganda and Persuation. 5. vyd.
California: SAGE Publications, Inc., on-line text
(http://www2.arnes.si/~mgajicl/gradivo/Jowett%205e%20I%20Proof%20%5BLow%2
0Res%5D.pdf), [cit. 27. 4. 2012]
17. Macdonald, Scot. 2007. Propaganda and Information Warfare in the Twenty-First
Century: Altered images and deception operations. Nex York: Routledge, on-line text
(http://athens.indymedia.org/local/webcast/uploads/propaganda_and_information_warf
are_in_the_twenty-first_century altered_images_and_deception_operations.pdf), [cit.
27. 4. 2012]
18. Maurer, Kevin. 2010. „Psychological Operations" Are Now „Military Information
Support Operations ". Public Intelligence, on-line text
(http://publicintelligence.net/psychological-operations-are-now-military-informationsupport-operations/),
[cit. 27. 4. 2012]
19. Narula, Sunil. 2004. Psychological Operations (PSYOPs): A Conceptual Overview. In:
Strategic Analysis, Vol. 28, No. 1, on-line text
(http://idsa.in/system/files/strategicanalysis_snarula_0304.pdf), [cit. 27. 4. 2012]
20. Rouse, Ed. Psychological Operations/Warfare, on-line text
(http://www.psywarrior.com/psyhist.html), [cit. 27. 4. 2012]
21. Smyczek, Peter J. 2005. Regulating the Battlefield of the Future: The Legal Limitations
on the Conduct of Psychological Operations (PSYOP) Under Public International Law
In: Air Force Law Review. Vol. 57, s. 209-240, on-line text
46
(http://www.afjag.af.rml/shared/media/document/AFD-081009-010.pdf), [cit. 27. 4.
2012]
22. The Institute of World Politics. 2011. PSYOP expert discusses military information
support operations, on-line text (http://www.iwp.edu/news_publications/detail/psyopexpert-discusses-military-information-support-operations),
[cit. 27. 4. 2012]
23. United States Special Operations Command: About SOCOM, on-line text
(http://www.socom.mil/Pages/AboutUSSOCOM.aspx), [cit. 27. 4. 2012]
24. Whitley, Gary L. 2000. PSYOP Operations in the 21" Century. Pennsylvania: U. S.
Army War College, on-line text (http://www.iwar.org.uk/psyops/resources/21stcentury/psyop.pdf),
[cit. 27. 4. 2012]
47