MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra politologie Produkce kanabinoidů v České republice Bakalářská práce Autor práce: Jan Pavelec UČO 386187 Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. Obor: Mezinárodní vztahy - Bezpečnostní a strategická studia Imatrikulační ročník: 2010 V Brně dne 6. 5. 2014 Prohlášení o autorství práce Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Produkce kanabinoidů v České republice vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury. V Brně, 6.5.2014 podpis 2 Poděkování Rád bych touto cestou poděkoval svému vedoucímu práce Mgr. Tomáš Šmíd, Ph.D. za jeho cenné rady při vypracování této bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval také své rodině a přátelům za podporu nejen při psaní této bakalářské práce, ale i během celého studia. 3 Obsah 1. Úvod 5 2. Konceptualizace 7 2.1 Produkce 7 2.2 Metodologické ukotvení práce 7 2.3 Metody získávání dat 10 3. Modely drogových trhů 11 4. Legislativa 12 5. Protidrogová politika 13 6. Drogová scéna 14 7. Legální produkce 16 8. Malá produkce 17 8.1 Metody 18 8.1.1 Indoor 18 8.1.2 Outdoor 19 8.2 Organizovanost 19 8.3 Členové 19 8.4 Hierarchie 20 8.5 Komunikace 21 8.6 Dostupnost informačních a materiálních zdrojů 21 8.6.1 Zájmové webové stránky 21 8.6.2 Materiální vybavení 22 8.7 Propojení s velkou produkcí 22 8.8 Porovnání s modely drogových trhů 22 9. Velká produkce 24 9.1 Vietnamské kriminální aktivity 24 9.2 Hierarchie na základě provedených rozhovorů 25 9.3 Komunikace a mechanismus prodeje 26 9.4 Teritoriální vymezení 27 9.5 Členové 28 9.6 Porovnání s modely drogových trhů 28 10. Závěr 30 11. Zdroje 31 Počet znaků: 63 321 4 1. Úvod Česká republika jako většina států se musí ze své podstaty věnovat problémům, kterým čelí společnost, jíž je tvořena a jedním z těchto problémů je i drogová scéna, jejíž kořeny sahají do samých počátků české státnosti. V posledních letech ovšem dochází i k posunu od původních praktik, které zde byly využívány v období studené války, i postkomunistické éře až dodnes. Česká republika započala proces, jehož první náznaky mohou být viděny například v postupném oddělování a rozlišování drog s větší či menší společenskou závažností. Nejedná se zde pouze o proces legislativní, ale i celospolečenský, morální a kulturní. Zejména v oblasti kanabinoidů, tedy látek získaných při zpracování konopí, především marihuany, zde dochází ke změně pohledu na užívání těchto látek. Tato práce nemá ambice stát se průlomovým materiálem, který má udávat směřování protidrogové politiky, nýbrž má tvořit nahlédnutí do současné situace relativně specifické oblasti, kdy zde máme fungující drogový trh s kanabinoidy, který je postaven dle legislativy mimo zákon. Cílem práce je tedy popsat fungování domácího distribučního a produkčního řetězce, který nakládá s komoditou, jako je marihuana a skrze něj přispět k celkovému obrazu současné situace. Jedním z předpokladů, se kterým se bude v této práci operovat, je jistý ucelený vztah mezi tím, kdo produkuje dané komodity ve smyslu výroby, či dovozu, dále pak osobou, která má na starosti koordinaci a vytváření nabídky zprostředkované skrze třetí článek v řetězu, konečným poskytovatelem a čtvrtým článkem, jímž bude konečný uživatel tvořící poptávku. Jestliže tedy takovýto řetězec v českém prostředí existuje, pak je úlohou práce popsat vztahy mezi těmito články, jejich úlohu a specifika jednotlivých aktivit a dále porovnat tuto problematiku s již existujícími modely, aby došlo k lepšímu zmapování současné situace na trhu s kanabinoidy v ČR vzhledem k současným teoriím o drogových trzích. Problematika ohledně produkce kanabinoidů musí být nutně brána jako víceoborová, jelikož zde zasahujeme minimálně do oblasti přírodovědných oborů, jako je ekonomie, chemie, oblasti právní a sociologické. Nezanedbatelný vliv zde má též politicko-společenský vliv, který je často zmítán různými medializovanými tématy a pojmy. První část práce se proto věnuje vymezení pojmů, které jsou důležité pro tuto práci, dále pak se v této části věnuje autor náhledu na dosavadní výzkum v rámci tematického ukotvení práce, a posléze na vývoj drogové scény u nás, jelikož abychom mohli tuto oblast zmapovat a případně 5 pochopit její fungování, je potřeba historického i strukturálního kontextu, bez kterého bychom pracovali s informacemi vytrženými z kontextu, a výsledné závěry by byly méně validnía méně pochopitelné. Ve druhé části práce se autor zabývá jednotlivými druhy produkce, která je rozdělena na tři druhy, a to legální, malá a velká produkce. V rámci legální produkce se práce zabývá mechanismy, které jsou podstatné v tomto novém odvětví, a dále popisuje současnou situaci. Malá a velká produkce jsou kapitoly, ve kterých se popisují jednotlivé druhy, co se týče struktury resp. hierarchie, organizovanosti, členské základny, či mechanismů prodeje a komunikace, a posléze tyto dva druhy produkce srovnává s dosavadními výsledky výzkumů v dané oblasti a snaží se určit podobnost s navrženými modely drogových trhů a dále pak se snaží popsat specifika nalezená v rámci zkoumání drogového trhu s kanabinoidy v České republice. Práce pracuje jednak s oficiálními dokumenty příslušných institucí, odbornou literaturou, informačními zdroji souvisejícími s danou problematikou, zahraničními odbornými pracemi týkajícími se tématu, a také s polostrukturovanými rozhovory, které byly provedeny s osobami zapojenými do obchodu s marihuanou. 6 2. Konceptualizace 2.1 Produkce Produkce může představovat nejrůznější škálu možností interpretace z mnoha různých úhlů pohledu i z různých oborů. Ovšem i z našeho úhlu pohledu je nutno ji definičně vymezit. Produkce může znamenat buďto výrobu určitého předmětu nebo statku či jeho prezentaci a veřejné předvádění. Podle současné legislativy si tento pojem ovšem žádá také bližší pohled, jelikož v dnešní době již můžeme pozorovat, že za určitých podmínek je zde možnost produkovat či distribuovat některé kanabinoidy (především se jedná o marihuanu pro léčebné účely), aniž bychom překročili meze zákona ovšem za splnění určitých kritérií, které mají za účel kontrolu výzkumu, výroby, zpracování, odběr, skladování, dodávání a používání těchto látek zejména pak za vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelem (Zákon 167/1998). Produkci tedy můžeme v rámci této práce rozdělit zhruba na legální a ilegální ve smyslu nezákonnou a určenou k nezákonné činnosti resp. prodeji, či distribuování. Další rámec pro tuto práci by byla otázka dosahu tohoto druhého typu produkce. V této práci by se autor rád zaměřil spíše na lokální síť produkce (distribuce) než na mezinárodní působení některý tuzemských subjektů, i když je jasné že tento fenomén zde má jistě zastoupení, jelikož Česká republika již od svého vzniku na počátku devadesátých let představovala ideální tranzitní stát, přes který se převážely drogy všemi směry. Lokální úroveň předpokládá existenci malé produkce, která představuje výrobu a prodej, či rozšiřování kanabinoidů v blízkém okolí od původního zdroje, známým či přátelům, tak jak to uvádí například výroční zpráva národní protidrogové centrály za rok 2006, která poukazuje na to, že se jedná o pěstování v menších množstvích, kdy je droga konzumována přímo výrobcem, nebo poskytována okruhu známých nebo barterovým způsobem probíhá výměna za jiné zboží, které je mnohdy též nelegálního původu (NPC 2006). Dále pak je zde produkce, která má již určitou hierarchii a probíhá zde distribuce většímu počtu klientů. 2.2 Metodologické ukotvení práce Problematika, kterou se práce zabývá je specifická, jak co se týče práce se zdroji, tak co se týče práce s definičním vyhraněním a tudíž si zasluhuje metodologické ukotvení a objasnění jakými mantinely se práce bude chtít řídit. Za cíl je kladeno zmapování současné produkce kanabinoidů v České republice z hlediska struktury a interakce mezi jednotlivými 7 aktéry. Produkci si autor rozděluje do tří oblastí, z nichž jedna se nachází v současnosti v legální resp. zákonné části. Dva další typy produkce jsou všechny v oblasti, které se již ve většině případů nachází v nelegální části. Jedná se o malou a velkou produkci. Zmapování těchto tří typů má vést skrze popsání funkčních mechanismů, které v rámci daných tří systémů fungují. Pokud v rámci produkčního mechanismu existuje nějaký systém, hierarchie, či vztahy pak jsou to ony, které má tato práce za cíl popsat. Řečeno jinak, otázky zní: existuje zde popsatelný řetězec vztahů a aktivit uvnitř jednotlivých distribučních systémů? Jak tento řetězec funguje z hlediska struktury a komunikace? Další otázkou je, zda můžeme identifikovat podobnosti s jinými modely drogových trhů a zda české prostředí poskytuje nějaká specifika, která nejsou v zahraniční literatuře obvyklá? Aby práce měla k dispozici více úhlů pohledu, tedy aby nepracovala pouze s informacemi obsaženými v oficiálních materiálech státních orgánů, autor se pokusil o zmapování této oblasti i z pohledu osob, které jsou zapojení do obchodu s marihuanou, či provozují vlastní drobné pěstírny, anebo byly v minulosti do tohoto procesu zapojeny. V rámci jednotlivých polostrukturovaných rozhovorůbylo využito, jednak modelových otázek které byly použity i v rámci studie o českém organizovaném zločinu, která pro zmapování prostředí a kontextu českého organizovaného zločinu použila model otázek podle Reutera, který pro tento cíl utvořil tyto typy otázek: 1) Čím se organizovaný zločin zabývá? Jinými slovy, co je hlavní obživou členů skupin organizovaného zločinu? 2) Jaké metody rekrutace do skupin organizovaného zločinu můžeme identifikovat? 3) Jaké interní vztahy ve skupinách organizovaného zločinu můžeme identifikovat? Jinými slovy jakým způsobem se projevuje formální hierarchie ve vedení a kontrole skupiny organizovaného zločinu? 4) Jaké jsou vztahy mezi skupinami organizovaného zločinu a jinými aktéry v „podsvětí" 5) Jaký je vztah mezi organizovaným zločinem a legitimními institucemi? (Šmíd, Kupka 2011: 77) Tyto modelové otázky se autor rozhodl použít i v případě této práce, byť upravené pro účely a specifika problematiky produkce kanabinoidů. Toto rozhodnutí má základ ve skutečnosti, že se jednak organizovaný zločin s touto otázkou pojí v institucionální rovině, kdy se problematikou drog zabývá Národní protidrogová centrála, jejímž „hlavním úkolem je vyhledávat, odhalovat a vyšetřovat trestnou činnost na úseku nedovolené výroby a obchodu s omamnými a psychotropními látkami a jedy, zejména v jejích organizovaných a mezinárodních formách" (Frydrych 2014). Druhým důvodem je pak předpoklad, že při obchodu s kanabinoidy, či při jejich výrobě, dochází k utváření určitých struktur, které jsou například ve formě distribučního řetězce a 8 vztahů uvnitř něj. Pro účely této práce byly tudíž na základě výše zmíněných modelových otázek vedeny polostrukturované rozhovory které svým zaměřením přibližně odpovídají následujícímu schématu otázek: 1) Může se říct, že má daná produkce určitý poznatelný řetězec vztahů? 2) Jaká jsou specifika jednotlivých článků v řetězci v oblasti komunikace, náboru? 3) Jaké interní vztahy můžeme identifikovat v rámci jednotlivých produkcí a jednotlivých článků? Jakým způsobem je vnímána aktivita státních orgánů, institucí či legislativy? Vzhledem k výběru tématu a jeho obsahu, jenž se nachází mnohdy na hranici zákonnosti a ještě častěji, jak se ukázalo, za hranicí zákonných norem, je tato práce do značné míry ovlivněna etickými dilematy. Autor musel nabídnout respondentům možnost anonymity, za účelem sběru informací z oblasti, která by mohla respondenty osobně poškodit. Souhlas se studií proběhl výlučně ústně poté, co byli respondenti informováni o účelu práce, což nebyla ze zásady aktivita autora, ovšem vyžadovala si to situace, kdy respondenti ve většině případů odmítali odpovídat, pokud nebudou obeznámeni o směřování výzkumu. Autor vždy postupoval v možnostech záznamu provedených rozhovorů tak, že byla nejprve nabídnuta možnost nahrávání rozhovoru na záznamový aparát a pokud došlo k odmítnutí, byla zde alternativa pořizování zápisu rozhovoru, kde ovšem ve většině případů došlo k domluvě o neposkytování zápisů ze schůzky třetí osobě. Toto vše vychází z nedůvěry v poskytování informací ohledně aktivit, které podléhají určité snaze o zatajení. Získávání takovýchto informací bylo obtížnější, zvláště když šlo často o první kontakt s daným respondentem. Veškerá sdělení a schůzky tedy závisely na vzájemné důvěře předem informovaném souhlasu s tématem a zaměřením práce, ke kterému by měli respondenti podávat informace. Toto vše samozřejmě ovlivňuje možnost zpětné analýzy provedených rozhovorů, ovšem na druhou stranu je to přínos k danému tématu, jelikož provedené rozhovory nejsou oficiálními prohlášeními státních institucí, či jiných veřejných organizací a umožňují nám mapovat danou problematiku z jejího samotného středu. Je ovšem nutné mít na paměti další omezení výzkumu tímto způsobem, kdy je zde možnost zkreslování, zatajování či pozměňování informací ze strany respondentů, ať už za účelem další ochrany svého soukromí, či motivy jako jsou předsudky, přehánění, vychloubání se a jiné. Tomuto se autor snaží zabránit zejména metodami multiplikace informačních zdrojů a snahou o objektivní analýzu polostrukturovaných rozhovorů.(Hendl 2005:146)(Šmíd, Kupka 2011) 9 2.3 Metody získávání dat Získávání dat proběhlo formou polostrukturovaných rozhovorů, které měli svůj základ v předem připravených okruhových otázkách, nicméně zde byl dán prostor respondentovi pro rozšíření probírané problematiky o své poznatky a zkušenosti. Rozhovory byly vedeny téměř výhradně soukromě, na lokacích určených většinou respondentem a nejčastěji pak v restauračních zařízeních, či na předem domluveném místě, například v bydlišti respondenta. Struktura otázek použitých při rozhovorech vypadala následovně: 1) existuje specifický řetězec v obchodu s marihuanou či hašišem popř. jaká je specifikace jednotlivých článků a jakým způsobem probíhá nábor nových členů? 2) jaké jsou používány způsoby komunikace spojené s prodejem, předáváním, či poskytováním kanabinoidů? 3) jakým způsobem je viděna aktivita státních orgánů angažujících se v potírání obchodu s kanabinoidy? 4) Jsou respondenti obeznámeni s českou legislativou týkající se této problematiky? 5) Je případná legalizace marihuany viděna jako problém? 6) jaké jsou podle respondentů metody odhalování jejich aktivit ze strany represivních složek a s jakými pohnutky ke zradě se setkali nebo jaké si myslí, že jsou nejběžnější? 7) je podle respondentů patrný rozdíl ve fungování daného řetězce vzhledem k teritorialitě? 8) Jaká je motivace respondentů vstupovat do ilegality prodejem, či pěstováním kanabinoidů? Pro to abychom mohli relevantně popsat fungování produkce kanabinoidů, je tato práce zčásti tvořena metodou polostrukturovaných rozhovorů s aktéry, kteří se na produkci kanabinoidů v nejrůznějších rolích podílejí či v minulosti podíleli. Je nutné říci, že ve výběru respondentů šlo spíše o hledání osob ochotných podělit se o informace týkající se jejich nelegální činnosti, což již samo o sobě nese známky obtíží při sběru dat a zároveň to též ovlivnilo funkční rádius tohoto výzkumu, kdy je potřeba budování vzájemné důvěry a zajištění určitých záruk klíčová. Věk respondentů byl výrazně diferencován zhruba mezi dvacátým až padesátým rokem a zároveň zde proběhla selekce dle kategorie produkce, do které byl respondent zapojen (malá či velká), i když i v tomto případě docházelo k personálnímu prolínání, což ovšem na výslednou podobu práce nemělo vliv, jelikož se nejedná o protichůdné aktivity. Celkem bylo provedeno interview s deseti respondenty, kteří buďto aktivně fungují jako dealeři, či měli k takovýmto lidem velmi těsný přístup. Dále jsou zde obsaženi aktéři, kteří sami aktivně pěstují, nebo mají přístup ke skupině okolo domácích pěstíren a také jsou zastoupeni výrobci a zprostředkovatelé kanabinoidů, kteří se pěstováním a prodejem živí. Je nutné dodat, že trh s marihuanou je do značné míry personálně propojen, 10 co se týče prolínání aktivit v rámci malé a velké produkce, alespoň co se týče provedených rozhovorů. 3. Modely drogových trhů Modelování drogových trhů se zabývají výzkumníci již delší dobu zejména za účelem kvalitního a efektivního formování domácích drogových politik. Z počátku těchto výzkumů se jednalo zejména o otázku, zdali represivní opatření mají být zaměřeny zejména na stranu nabídky či poptávky, resp. jestli vymáhat právo u uživatelů drog, nebo se zaměřovat na výrobce a dealery za účelem omezení nabídky zboží. Tyto modely pracují velmi často na základě ekonomických teorií, kdy používají jako základ teorie legálních trhů, od kterých pak specifikovaly drogové trhy na základě výzkumů prováděných v terénu (Kilmer 2011). Vzhledem k tomu, že cílem této práce je zejména popsat a analyzovat strukturu produkce, snažil se autor nalézt právě faktory ovlivňující, či přímo určující podobu struktury podle těchto modelů. Jedním ze základních faktorů se ukázal být druh drogy, se kterou se v daném distribučním trhu operuje. Typ drogy poté určuje míru konspirace, která je aplikována na jednotlivých místech řetězce, dále pak náchylnost k násilí při prosazování teritoriality, či při vymáhání pohledávek v rámci drogového trhu, otevřenost distribučních zdrojů, resp. jestli má zákazník relativně volný přístup k produktu, či je nutno si daný produkt náročně hledat. Nakonec také typ drogy podle těchto modelů ovlivňuje samotnou strukturu a délku distribučního řetězce, formu komunikace a interakci mezi jednotlivými články. Jedním z důležitých předpokladů, se kterými odborná literatura často operuje je princip dealera coby racionálního aktéra, tedy jedince, který se snaží maximalizovat svůj užitek (Becker 1969). Wilkins dále operuje také s omezenými možnostmi v rámci nacházení nových zákazníků, či pokud to vezmeme opačně nových prodejců, jelikož v rámci drogových trhů nemůže existovat otevřená reklamní kampaň a tudíž zákazník musí nového prodejce hledat pokoutně a za zvýšeného úsilí (Wilkins 2001). Podle Reutera a Kleimana má i míra trestnosti, kdy dealeři látek, které jsou daným státem určeny jako tvrdší droga, budou mít tendenci co nejvíce zmenšit okruh komunikačních a distribučních kanálů a tím pádem i udržovat krátký distribuční řetězec (Reuter 1986). Reuter s Caulkinsem dále přidávají svůj pohled na drogový trh jakožto prostor, kde se nachází velké množství drobný podnikatelů (Caulkins 1998), což můžeme vidět jakožto ne zcela ucelenou a uzavřenou distribuční síť mající ve svém portfoliu dané druhy drog. Dalo by se říci, že jde o jakýsi protiklad oproti pohledům, které vidí drogový 11 trh jakožto jednolitou firmu, která zprostředkovává vše od výroby drogy po distribuci. Dalším aspektem, kterým se zabývá ve své práci Boyum a Kleiman, je otázka násilí. V rámci závěrů výše zmíněných autorů je uvedeno, že marihuana má specifické postavení i v rámci drogových trhů, co se týče násilí, a to z několika důvodů. Jednak je zde rozdíl v pořizovací ceně, kdy je mnohdy snadné pořídit si marihuanu levně, na rozdíl od jiných drog, jako je kokain, či heroin. Dále pak jde o samotné psychické účinky drogy samotné. Marihuana není známa jako agresivní droga a ani předpokládané účinky na lidský organismus neimplikují agresivitu (Boyum 2003). Dále pak je zde i otázka otevřenosti a sdílení, kdy se s užíváním marihuany pojí dost často i rituál kouření společně ve skupině a poskytovaní marihuany zadarmo (Caulkins 2006) 4. Legislativa Základním zákonem v oblasti mimotrestní legislativy o návykových látkách je zákon 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Je klíčovou normou upravující omezení v zacházení s omamnými a psychotropními látkami, přípravky a prekursory. Stanoví pravidla výzkumu, výroby, zpracování odběru, skladování a používání těchto látek, přípravků a prekursorů, dále jejich koupě a prodeje, jakož i nabývání a pozbývání dalších věcných nebo závazkových práv s nimi spojených, zprostředkování smluv o jejich převodech a zastupování při uzavírání takovýchto smluv. Možnost zacházet s těmito látkami je v zásadě možné pouze na základě zvláštního povolení, které ve smyslu §4 a §8 téhož zákona vydává Ministerstvo zdravotnictví. Každé nakládání s omamnými látkami bez takového povolení je tudíž neoprávněné (Kalina 2003) Podle tohoto zákona se tedy marihuana a hašiš, neboli jak je nazývá zákon konopí a pryskyřice z konopí, řadí mezi omamné návykové látky tak, jak je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu 167/1998 Sb. Podle § 3 odstavec 2 mohou být pryskyřice z konopí a konopí samotné použity pouze k vědeckým a velmi omezeným terapeutickým účelům vymezeným v povolení k zacházení. Podle § 24 tohoto zákona se zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod Cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrokanabinolů(Zákon 167/1998). Co je důležité říci v oblasti drog a návykových látek vzhledem ke stále více medializovanému tématu dekriminalizace drog, zejména těch lehkých, je skutečnost, že platná právní úprava zakazuje neoprávněné držení jakéhokoli množství omamné nebo psychotropní látky pro jakékoliv účely přičemž za porušení tohoto zákazu je možný postih 12 odstupňován podle závažnosti. Jako největší prohřešek vidí zákon neoprávněné převody držených omamných a psychotropních látek a samotné přechovávání uvedených látek v jakémkoliv množství pro jiného podle § 187 trestního zákona. Obecně menším prohřeškem je pak přechovávání těchto látek pro vlastní potřebu v rámci § 187a trestního zákona (Sotolář 2003). Dále pak § 187 zohledňuje, zda byla daná trestná činnost spojená s organizovanou skupinou, či byla spáchána na osobě mladší patnácti let, nebo pokud na takovéto činnosti získal značný prospěch, a naposled pokud svou trestnou činností nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek způsobil těžkou újmu na zdraví nebo smrt (§ 187 trestního zákona). 5. Protidrogová politika Před revolucí byla problematika drog do značné míry tabu, jelikož drogy byly tehdejší politickou a ideologickou mocí identifikovány jakožto jedna z mnoha forem respektive příznaků úpadku kapitalistického zřízení, a drogy nebyly slučitelné s hodnotami vyspělé socialistické společnosti (Radimecký 2012). I přesto můžeme říci, že v této době fungovaly uzavřené skupiny domácích pěstitelů, či vařičů drog, kteří se ovšem tvořili v relativně malých uzavřených skupinách, což přetrvávalo i v nejbližších letech po revoluci (Bém 2003: 33). Především je ale nutno podotknout, že zde neexistoval téměř jakýkoli systém primární prevence. Zatímco trestněprávní postih byl popsán v zákonech, mnohdy končil soudně nařízenou léčbou v psychiatrických zařízeních (Radimecký 2006). Protidrogová politika jako taková se postupně začala emancipovat po revoluci velmi vágně a až od roku 1993 došlo k alespoň nějakému nastavení směru, jak by chtěla česká politická elita tuto problematiku řešit. Nejnovější strategie protidrogové politiky je ve své podstatě navázáním na předchozí snahy a zároveň pokusem o další modernizaci systému. Jedním z cílů této politiky je také omezování nabídky konopných drog mladistvým. Problémy se kterými se musí nová koncepce potýkat, je mimo jiné silná politizace a medializace určitých aspektů, kterými se tato politika zabývá, mimo jiné i co se týče marihuany, která se dostává do popředí jakožto jedna z nejdostupnějších ilegálních drog v českém prostředí. V současnosti tedy Národní strategie spočívá na čtyřech pilířích: snižování dostupnosti drog, primární prevence, léčba a sociální začleňování, snižování rizik. Z těchto čtyř pilířů je pro tuto práci nejdůležitější právě pilíř první, jelikož přichází nejvíce do styku s výrobci a producenty kanabinoidů a zároveň má 13 také jistou motivaci k tomu, aby se snažil rozkrýt fungování produkce v této oblasti, za účelem omezení nabídky (NS 2011). Mezi instituce, které se účastní a jsou zapojeny do problematiky drogové kriminality v rámci položky snižování dostupnosti drog podle současné národní strategie, spadá ministerstvo vnitra respektive aparát Policie České republiky. Pokud máme hovořit přímo o praktických dopadech této strategie, tedy snahy o omezení nabídky drog ze strany výrobců a přístupu k nim ze strany koncových uživatelů, jednoznačně se nám vyjímá Národní protidrogová centrála služby kriminální policie a vyšetrovania její krajské expozitury. Celkově lze tedy říci, že Protidrogová politika v České republice stojí na třech druzích prevence, z nichž první může být zčásti přisuzována Národní protidrogové centrále, zejména v oblasti omezování přístupu k drogám resp. omezování nabídky skrze odhalování sítí organizovaných výrobců a prodejců těchto drog. Nicméně NPC se zejména zabývá odhalování velkopěstíren (Frydrych 2014), což je ovšem v rámci tématu této práce jen část problému pokud vezmeme v úvahu rozsáhlost malé produkce marihuany, a její dostupnost v současném systému. Na druhou stranu lze říci, že představit si reálnou politiku a praktické dopady v případě snahy o vymýcení malopěstitelů i v rámci jednoho regionu je velmi obtížné jak finančně tak personálně. 6. Drogová scéna Navzdory tomu, že systematické potírání drog začalo již někdy v první polovině 20. Století, zůstává stále tento artikl jedním z nejvýznamnějších v rámci ilegálních struktur. Tomuto faktu na skutečnosti neubírá nic ani to, že jsou známy hlavní trasy, kudy se drogy dostávají z pěstitelských států ke konečným uživatelům a ani neustálá snaha odpovědných orgánů státní moci o omezení a přerušení tohoto řetězce. Česká republika je tradičně křižovatkou těchto cest a je místem překladovým, kde se drogy z větších objemů rozdělují na menší části a pokračují dále povětšinou směrem z jihu na sever nebo západ k místům spotřeby (Šmíd, Kupka 2011). To vše ve spojení s přelomovými změnami, které následovaly rozpad východního bloku po roce 1989, znamenalo obrovskou příležitost jak pro zahraniční organizované skupiny i jednotlivce, tak pro české občany, aby se pokusili vydělat na obchodu s drogami. 14 Co se marihuany týče, od přelomového roku 1948 se Československo na čtyřicet let uzavřelo, co se týče hranic i společnosti a komunistický režim neměl s drogovým trhem takový výrazný problém. Na území Československa se jednalo zejména o uzavřené a izolované skupiny uživatelů, které si i sami pěstovaly marihuanu a spotřeba probíhala právě v tomto uskupení. V tomto období vládla českému drogovému trhu marihuana, pervitin a výroba hydrocodonu1 (Bém 2003: 33). Toto vše dává znát, že zde neexistoval klasický tržní mechanismus drogového trhu jako spíše samostatné jednotky spoléhající se na vlastní produkci a „šikovné české ručičky". Krátce po sametové revoluci, kdy ještě stále probíhala reorganizace jednotlivých složek nově konstituovaného policejního sboru a v něm obsažených jednotek pro boj s drogovou kriminalitou došlo k masivnímu rozvoji drogového trhu a započala nová éra v drogové problematice. Jak se očekávalo, přicházely nové drogy z jiných zemí a snažily se najít si uplatnění na českém trhu. Během devadesátých let se celá drogová scéna plně konsolidovala a vyrovnala se svou strukturou západním drogovým trhům (ČOZ Šmíd). Marihuana byla v tomto případě trochu výjimkou, jelikož její produkce domácí zabraňovala výraznějšímu nárůstu dovozu ovšem i ten zde existoval například za účely tranzitu do dalších zemí a v malé části byla určena i k prodeji. Postupně se ovšem proměnila i domácí výroba marihuany, která se přeorientovala z uzavřených skupin, a postupně se snižoval počet malých pěstíren a docházelo k velkoprodukci této návykové látky často organizované skrze velké zahraniční organizované kriminální skupiny (ČOZ Šmíd). V současné době se Marihuana pohybuje společně s pervitinem a metamfetaminem na předních příčkách co se týče množství produkce i odběratelů. Je nutné se ovšem v této části a vzhledem k tématu práce zmínit, že Marihuana jako taková je poměrně nejdostupnější drogou (Trávníčková 2007). Týká se to jednak samotné dostupnosti, ale i věkové prostupnosti, kdy nejčastějším vzorcem, který se objevuje jak ve výročních zprávách NPC, tak ve výsledcích rozhovorů které byly uskutečněny. Tento vzorec poukazuje na to, že nejčastěji se s touto návykovou látkou populace dostává do styku již na úrovni základní školy a již v této době začíná být přístup k marihuaně více než snadný prostřednictvím spolužáků a kamarádů. 1 opiát známý jako braun 15 7. Legální produkce Od roku 2013 je v platnosti vyhláška ministerstva zdravotnictví, která povoluje v souladu se zákonem č. 50/2013, který mění například zákony č.378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů a zákon č.. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů (MZČR), prodej marihuany v lékárnách. Nejedná se tedy o povolení domácího pěstování, jak někteří aktivisté a zastánci legalizace marihuany požadovali, nicméně se jedná o značný posun v protidrogové politice České republiky. Touto legislativní změnou je umožněno zacházení s konopím pro léčebné použití nebo vědecké účely. Možnost zacházet s touto látkou podléhá schválení, které je v gesci Ministerstva zdravotnictví. Povolen může být i případný dovoz konopí pro léčebné použití, ale opět pouze skrze povolení Ministerstva zdravotnictví a po odhadu dovozu. Export konopí je možný pouze v případě reklamace již dovezeného konopí a opět na základě zvláštního povolení. Dále zde musí firmy plnit další povinnosti, aby si udržely daná povolení. Mezi ty hlavní patří správné skladování, ohlašovací povinnost vzhledem k plánovaným dovozům, spotřebě, dále pak provázejí tuto činnost přísnější nároky ohledně evidence a dokumentace (MZČR). Schvalovací proceduru pro udělování licencí má na starosti Státní agentura pro konopí pro léčebné použití, která spadá pod Státní úřad pro kontrolu léčiv. Tato agentura se mimo výše zmíněné podmínky stará o případnou kontrolu pěstování, zpracování a skladování, zajištění výkupu vypěstovaného a sklizeného konopí pro léčebné použití (SÚKL). Maximální možná dávka konopí pro léčebné účely, kterou může lékař předepsat pacientovi, činí 30g na měsíc (SÚKL), což je ovšem i dnes problematické, jelikož jsou tací, kteří tvrdí, že je to nedostatečná dávka pro nemocného a zároveň je zde i problém s obstaráním si konopí pro léčebné účely, jelikož zde zatím nefunguje žádná oficiální pěstírna konopí a dovoz z Nizozemí by vzhledem k omezení vývozu ze strany nizozemské legislativy byl velmi problematický. Legální produkce má tedy hned problematických bodů, které nejsou rozhodně zanedbatelné a staví toto odvětví produkce do těžké pozice vůči malému pěstování v domácích podmínkách a velkému obchodu s touto látkou. Na jedné straně je to objem 16 konopí, který je možné a reálné dostat do českých lékáren. V současnosti mají povolení k nakládání s konopím pro léčebné účely dvě české firmy2 ale vzhledem k tomu, že možnost vývozu konopí povoluje pouze legislativa Nizozemí a ještě k tomu za velmi omezených podmínek a množství, je otázka zda by nebylo lepší vyvinout vlastní pěstírny na oficiální bázi. Prvním problémem je tedy, že kvantita konopí schváleného příslušnými orgány nedosahuje podle počátečních předpokladů úrovně potřebné pro český trh. Této problém se jistě časem vyřeší, nicméně legální produkce ve smyslu české legislativy je stále ve formě určené pro léčení, či úlevy od bolesti pro těžko vyléčitelné choroby což podle všeho není hlavní motivace většiny uživatelů marihuany, i když je tento argument z jejich strany uváděn velmi často. Dalším problémem který se může vyskytnout, a který může zapříčinit, že i přesto že konopí bude k dispozici legálně pro pacienty, budou tito spíše využívat podomácku pěstovaného konopí, či marihuany nakoupené na černém trhu. Tímto problémem je cena, jelikož již dnes můžeme vidět vyjádření jak Státního úřadu pro kontrolu léčiv, tak některých velkých pojišťoven, kteří všichni deklarují svou neochotu přispívat na tento druh léčiv. Jako jeden z důvodů uvádějí neprokazatelnost léčivých účinků konopí a dalším argumentem poukazují na fakt, že v rámci indikací, u nichž by mohlo připadat v úvahu využití léčebného konopí, vždy existují jiné přípravky, které jsou již hrazeny, a jedná se o levnější preparáty, než ty které jsou vyrobeny z léčebného konopí (iDnes 2013). 8. Malá produkce Tato kapitola je zaměřena na zmapování malé produkce kanabinoidů. Na začátek je nutno podotknout, že i přesto že na počátku práce byli určeni zástupci kanabinoidů rozděleni na marihuanu a hašiš, v rámci rozhovorů, které byly vedeny s respondenty z prostředí obchodu a produkce kanabinoidů došlo pouze v málo výjimkách ke zmínění, či popsání aktivit spojených s výrobou, užíváním, či prodejem hašiše. V drtivé většině šlo zejména o druhou látku patřící do kategorie těchto návykových látek a z tohoto důvodu byla i marihuana hlavním předmětem rozhovorů. Tato forma produkce je specifickou součástí drogového trhu, pokud do něj vůbec spadá, jelikož ve většině případů náleží mimo struktury typické pro organizovanou produkci a distribuci marihuany na principu tržního modelu. Pokud chceme nějak blíže přiblížit, co si tato práce představuje pod pojmem malá produkce a jaký má význam v rámci problematiky výroby a distribuce marihuany, můžeme použít 2 Elkplast Slušovice a Phoenix 17 například statistiku Národní protidrogové centrály uvedené v její výroční zprávě z roku 2012, kde došlo k rozdělení odhalených pěstíren za rok 2012 podle jejich velikosti, kdy právě pod názvem domácí pěstírny byla uvedena naše hledaná položka. Podle této zprávy došlo za zmíněný rok k odhalení téměř dvou set pěstíren, z nichž 69% tvořily právě pěstírny domácí do velikosti maximálně 49 rostlin. Dalším faktem je, že tyto pěstírny provozovali z 93% Češi. Se stoupajícím množství nalezených rostlin pak také roste podíl osob vietnamského původu, což bude rozebráno dále v kapitole o velké produkci (NPC 2012). 8.1 Metody V rámci pěstování konopí obecně existují dvě metody pěstování. Jedná se o Indoor a Outdoor pěstování. V rámci rozhovorů došlo ke kontaktu s respondenty, kteří mají zkušenosti s oběma typy pěstování, a tudíž zde nejprve budou představeny oba typy včetně s náhledy daných respondentů na výhody a nevýhody jedné či druhé metody. Z rozhovorů mimo jiné též vyplynulo, že pro započetí pěstování se používají buďto semena nebo řízky mladých rostlin, které se dají opatřit například z Nizozemí, ale i ze zemí, jako je Rakousko či Španělsko, což odpovídá i informacím uvedeným zejména ve výročních zprávách Národní protidrogové centrály z let 2005, 2006 i 2007, které uvádějí, že vzrůstá počet malopěstitelů zaměřujících se na pěstování rostlin hydroponním způsobem v malém množství a v souvislosti s tím, byl zaznamenán zvýšený prodej mladých rostlin pro tyto drobné pěstitele, kdy je droga konzumována přímo výrobcem, nebo poskytována okruhu známých za peníze, či na základě výměnného obchodu (NPC Zpráva 2005,2006,2007). 8.1.1 Indoor Indoor pěstování je takové, které se provádí v uzavřených prostorách a v uměle nastavených podmínky, které mají většinou za cíl co nejvíce urychlit vegetační cyklus pomocí různých druhů speciálních hnojiv, které se vyrábějí přímo pro pěstování konopí3 . Dále zde hraje důležitou úlohu speciální technika využitá při kontrole a podpoře růstu rostlin. Mezi potřeby pro takovéto pěstování mimo jiné patří například teploměr, vlhkoměr, digitální časovací hodiny, čerpadlo pro rozvody zálivky, ventilátory a další případné přístroje, které umožňují ovládat, či kontrolovat prostředí, ve kterém má rostlina vyrůstat (Legalizace 2013). Indoor pěstování může být prováděno jak v malém množství například ve skříni doma, ale je zde možnost pěstovat tyto rostliny například v průmyslových halách, či garážích ve velkém. 3 Growth/BloomExcellerator, ADVANCED HYDROPONICS OF HOLLAND, Enzymes+, RootStimulator 18 Jednou z výhod hlavně pro velké výrobce je rychlá návratnost investice, kdy se počáteční investice do vybavení a prostor vrátí často již při první sklizni. Další výhodou, která s tímto souvisí, je zvýšená produkce díky umělému prostředí, které dokáže urychlit proces vývoje rostliny až na trojnásobek normálního stavu (Zpráva NPC 2009). 8.1.2 Outdoor Jedná se o pěstování venku na zahradě, na palouku v lese nebo i ve skleníku. Zde se množství speciálního zařízení potřebného pro pěstování značně omezují, jelikož se rostlina pěstuje v přírodních podmínkách, kdy je zde přítomno sluneční záření, proudění vzduchu i půda. Toto pěstování je obdoba běžného zahradničení, které sebou přináší své typické nevýhody, zejména co se týče omezené možnosti ovlivňovat externí vlivy, jako je sluneční svit, povětrnostní podmínky, vlhkost vzduchu, množství srážek. Všechny tyto faktory jsou přísně kontrolované v rámci Indoor metody pěstování a jsou ovlivnitelné, což ovšem u tohoto způsobu neplatí, a proto i kvalita venkovního pěstování je rozličná (José). Mezi hlavní důvody proč pěstovat konopí pod širým nebem uvedl respondent č. 3, že jde o přirozený vývoj rostliny. Zároveň uvedl, že pěstování Indoor je už moc velká chemie ve smyslu hnojení rostlin a de facto určování celého životního prostředí, ve kterém se rostlina vyvíjí. 8.2 Organizovanost Vzhledem k provedeným rozhovorům je nutné říci, že aktivity prováděné v rámci malé produkce jsou prováděny s relativně menším stupněm organizovanosti než jak je tomu u produkce velké, kterou můžeme sledovat jak skrze výroční zprávy a bulletiny NPC, tak skrze rozhovory s dealery zapojujícími se do distribuce marihuany bez vazby na domácí pěstitele. V rámci malé produkce dochází k pěstování rostlin čítajících množství většinou do deseti kusů, ať už se jedná o pěstování venku či v uzavřených prostorách. Jde sice o malá množství rostlin, ale jak podotýkají například respondenti č. 3 a 9 i z těchto malých pěstíren jde vytěžit poměrně velké množství, zejména pokud se jedná o Indoor metodu pěstování v kontrolovaných podmínkách za použití hnojiv a prostředí povzbuzující rychlý a velký výnos rostlin, z nichž je často vyráběna marihuana s vysokým obsahem THC. 8.3 Členové Středobodem skupin, které se zabývají pěstováním v malém je pěstitel, u kterého velmi často dochází ke slučování pozic, které jsou jinak v rámci velkovýroby marihuany formálně oddělené. Skupiny jsou tvořeny většinou rodinou, kamarády, či známými, kteří 19 tvořící hlavní oblast zájemců o produkty vzniknuvší z pěstování konopí. Tyto skupiny jsou relativně uzavřené, co se týče personálního obsazení, a rekrutace členů probíhá mnohdy ještě v rámci školního věku, kdy respondent č. 4 uvádí, že skupina spolužáků, která dříve kupovala marihuanu od dealerů v rámci velké produkce, se přeměnila v momentě, kdy jeden člen skupiny si založil skříň, ze které později zásoboval tyto členy. Rekrutace nových členů neprobíhá aktivně, nýbrž zde probíhá jistá verifikace nově přistoupivších členů. Verifikace se různí podle uzavřenosti skupiny, opatrnosti pěstitele, složení skupiny. Verifikace na základě dlouhodobé známosti, je jistě velmi významná, ovšem objevují se zde i doporučení stálého člena skupiny. Zajímavá je zde i motivace pro založení vlastní malé pěstírny, kdy je jako jeden z hlavních proklamovaných motivů respondentů, pomoc kamarádům. Jedná se jednak o to, poskytnout svým známým a kamarádům pokud možno kvalitní marihuanu, kde je možno dosvědčit, že nebyla vypěstována pomocí urychlovačů či nadbytečné chemie, dalším faktorem je pak cena, kdy mnohdy výrobce nepožaduje za marihuanu finanční odměnu, a když už ano, většinou se jedná o menší částku, než jaká se platí dealerům v rámci velké produkce. 8.4 Hierarchie Jak již bylo řečeno výše, organizovanost v rámci tohoto typu produkce není většinou formální a velmi často dochází k prolínání, či slučování funkcí. Respondent č. 3 uvádí, že jakožto výrobce se stává zároveň i dodavatelem a velmi často konečným zákazníkům dodává své produkty osobně. Je ovšem pravda, že i zde podle rozhovorů, může docházet k postupné hierarchizaci vztahů, za účelem lepšího odběru marihuany. Dochází k tomu například skrze kamarádské, či příbuzenské vztahy, kdy dáváte produkty osobám, o kterých víte, že je následně prodávají dále v okruhu svých známých, či přátel. Míra hierarchizace dosti závisí i na motivacích a cílech výrobce. Pokud daný výrobce pěstuje konopí za účelem vlastní spotřeby, s tím že přebytky přenechává právě okruhu svých známých a jeho cílem je pouze prospěch z užívání marihuany, ať už ve formě sušiny určené ke kouření, konopné masti, nebo alkoholového extraktu, nikoli však za účelem výdělku, jedná se většinou o systém, který nemá tendence se hierarchizovat a tvořit formální struktury. Pak je zde ovšem i druhý typ, kdy je možno identifikovat výrobce, který v malém pěstuje, ovšem jedná se snahu přivydělat si k legálnímu zaměstnání, jak například uvádí respondent č. 4, dochází k tvorbě struktury obdobné, jakou nacházíme u velkodistributorů, i když nedochází ve většině případů, k takové 20 míře konspirace. Mnohdy se stále jedná o uzavřené skupiny, kdy se marihuana dá pořídit od daného výrobce pouze na základě delší známosti či na doporučení. Výhodou pro tyto odběratele je pak většinou nižší cena, jelikož se na produkt nevztahuje tolik marží jako při velkodistribučním řetězci. Řetězec pak je většinou tvořen třemi články: výrobce/pěstitel, dealer, konečný uživatel. 8.5 Komunikace Systémy dorozumívání a komunikace jsou velmi podobné na té nejnižší úrovni, tedy na úrovni dealer - konečný uživatel, kdy komunikace probíhá nejčastěji přes telefon, z čehož u většiny dotazovaných převládalo volání nad sms zprávami. Je to nejběžnější způsob komunikace, přičemž je ovšem používán kódový jazyk, který je mnohdy specifický pro každou jednotlivou skupinu, či partu na základě jejich společných zkušeností, zásad a tradic. Nejjednodušší formou kódování je absolutní minimalizace hovoru například na úsloví „Máš čas?" ze strany konečného uživatele, které je následováno domluvou místa a času mnohdy taktéž za použití kódovaného systému. Tyto pravidla většinou nastavuje výrobce/pěstitel, jakožto osoba, která podstupuje největší riziko. Porušení pravidel komunikace může mít za následek vyřazení z okruhu konečných uživatelů, či odmítnutí prodeje marihuany. 8.6 Dostupnost informačních a materiálních zdrojů V rámci malé produkce existuje v České republice poměrně rozsáhlá komunita pěstitelů, kteří jsou ochotni své zkušenosti předávat dál. Na základě provedených rozhovorů se jakožto primární zdroj informací ohledně pěstování nejčastěji uvádějí kamarádi, či známí, kteří sami tuto činnost provozují, ale internetová komunita je podle respondentů neméně využitelná jako zdroj relativně kvalitních informací. 8.6.1 Zájmové webové stránky Mezi jedny z nejznámějších webových stránek patří magazín Legalizace.cz a Grower. Množství takovýchto stránek psaných v českém jazyce se ovšem počítá na desítky. Obsah jednotlivých stránek se liší, ale téměř vždy obsahuje informace pro pěstitele, společně s návody, jak pěstovat jednotlivé odrůdy konopí, přinášejí různé informace ohledně materiálního vybavení4 , dále obsahují často diskusní fóra, na kterých si uživatelé, či pěstitelé vyměňují své zkušenosti. Jsou zde ale i prvky, které mají blíže k politizaci marihuany, kdy zde máme články ohledně legalizace této drogy, diskuse ohledně nového zákonu o návykových 4 zářivky, hnojiva, přístroje na ventilaci, sušení atd. 21 látkách a přinášejí argumenty pro legalizaci marihuany, zejména pak obhajují právo na vlastní pěstování pro svou potřebu. Tyto typy stránek tedy mají i jistý mobilizační charakter, kdy například na webové stránce Legalizace.cz nalezneme výzvy k účasti na různých projektech a akcích zaměřených na možná využití, či možné cesty k legalizaci marihuany5 . 8.6.2 Materiální vybavení Co se týče přístupu k technickému vybavení, mají domácí pěstitelé poměrně otevřené možnosti. Donedávna fungující Growshopy, byly jednou z možností, jak získat vybavení potřebné pro pěstování konopí. V tomto řetězci obchodů se daly pořídit speciální přístroje, hnojiva a další materiály vhodné právě pro tento druh rostlin. Nicméně jak ukazují právě různé informační webové stránky o tomto tématu, drtivé množství vybavení si lze opatřit i v běžných hobbymarketech6 . Toto potvrzují i výsledky provedených rozhovorů, kde respondenti uváděli, že de facto jedinou překážkou pro úspěšné založení pěstírny je počáteční kapitál, který ovšem pro domácího pěstitele nepředstavuje příliš velkou investici a pokud se pěstitel rozhodne produkty prodávat, může dojít ke splacení této investice často i při první sklizni. 8.7 Propojení s velkou produkcí Propojení s velkou produkcí může být zřejmé již skrze informace uvedené výše. Z rozhovorů vyplynulo, že málokdy se stalo, že uživatel marihuany zvolil jako první krok založení vlastní pěstírny, i když takovouto možnost rozhodně nelze vyloučit. Dá se ovšem předpokládat, že ve většině případů dochází k určitému vývoji a respondenti č. 3, 4 a 7 to dále potvrzují, kdy si parta, či jednotlivec začali kupovat marihuanu od dealerů, s tím, že postupně přešli na vlastní produkci i díky získaným kontaktům a zkušenostem. Nicméně i mobilita osob pohybujících se mezi velkou a malou produkcí je dle všeho velká. Tato mobilita není pouze na úrovni konečných uživatelů, jelikož jak podotýká respondent č. 5 a 9, kteří jakožto dealeři operují s marihuanou pořízenou z větší produkce i od drobných pěstitelů. 8.8 Porovnání s modely drogových trhů Pro komunitu, která se účastní malého pěstování, či tvorby webových stránek, do níž musíme počítat i jednotlivé přispěvatele diskusních fór je specifické, že na rozdíl od velkých distributorů je zde ve velké míře přítomna i jistá forma ideologie. Nejde zde tudíž jenom o 5 Masopustní Konopný Stůl, Million Marihuana March, Výstava Legalizace atd. 6 Jako příklad může sloužit průzkum Vydavatele EmmihoKotzianahttp://www.youtube.com/watch?v=-XN8-2od4gE 22 finanční zisk, což je typické pro organizované zločinecké struktury a pro velké drogové trhy. Domácí pěstování je často jistou formou odboje vůči protidrogové politice, se kterou daní pěstitelé nesouhlasí. Marihuanu vidí jako nevyužitý léčebný a relaxační prostředek, který je levný, snadno přístupný a účinný. „Pěstuju, protože mi přijde jako hloupost nevyužít takový potenciál rostlinky, kterou můžu mít na zahradě a která mi za tak málo přináší tolik a navíc ještě můžu pomoci svým známým a kamarádům" Domácí pěstění tedy má ve své podobě specifika, která je mohou odlišit od velkých distribucí, nicméně ani zde nemůžeme na tento problém nahlížet černobíle právě vzhledem k mobilitě členů mezi velkou a malou produkcí, a dále pak kvůli tomu, že i v rámci domácího pěstění může dojít k formování skupin za účelem zisku, ale nelze říci, že je to fenomén, který by se dal označit za převažující. Obecně se dá říct, že v rámci tohoto typu produkce nenalezneme takovou míru konspirace ze strany pěstitelů, ale na druhou stranu i zájem represivních institucí je zde menší, což lze vysledovat relativně malým zájmem o tuto oblast v rámci výročních zpráv Národní protidrogové centrály, kde jsou často uvedena pouze stanoviska o narůstajícím počtu domácích pěstitelů, ale primární zájem je o odhalování velkých pěstíren, které hledají primárně finanční zisky z nelegálního prodeje, jak uvedl ředitel NPC Jakub Frydrych je prioritou práce Národní protidrogové centrály potírání trestné činnosti spočívající v nedovoleném nakládání s omamnými a psychotropními látkami ve velkém (Csete 2012: 26). Celkově se malá produkce nechová jako normální drogový trh, jelikož zde chybí jeden z nejdůležitějších faktorů, které jej formují, a to existence primárně za účelem zisku. Motivací pro domácí pěstování je často touha si užívat účinky této drogy sám pro sebe a pro své okolí. I z tohoto důvodu je zde zjevná absence násilí, jelikož se zde nejedná o boj o zákazníky a teritorium, ale hlavně o vlastní požitek z drogy. Co se týče otevřenosti distribučních zdrojů je patrné, že domácí pěstování je otevřené do určité míry. Často funguje na doporučení známého, kamaráda, či rodinného příslušníka. Struktura a délka řetězce je relativně omezená, pokud se samotný výrobce nesnaží o expanzi a tedy převedení své pěstírny na výdělečný podnik. „ V telofonních rozhovorech si nedávám pozor na to, co říkám. Prostě se bavím o tom, jestli někdo chce trávu nebo mastičku, jelikož já mám svědomí čisté. Vím, proč ji pěstuju a myslím si, že je to správné." 23 Tradice domácího pěstování a jeho oblíbenost v rámci současné situace podle mne pramení také z predrevoluční éry, kdy si lidé zvykli kvůli absenci organizovaných distribučních struktur spoléhat se na vlastní zdroje, zručnost a vynalézavost, což můžeme vidět i dnes, kdy jeden z respondentů podotkl, že zde hraje právě zručnost a kreativita pěstitelů velkou roli. 9. Velká produkce Zmapování poslední formy produkce kanabinoidů v České republice proběhlo jak formou polostrukturovaných rozhovorů, tak analýzou dokumentů a odborné literatury související s touto problematikou. V rámci rozhovorů došlo k identifikaci jednotlivý článků distribučního a produkčního řetězce, který ve své podstatě souhlasil se zkušenostmi represivních složek prezentovanými v rámci výročních zpráv. Co se ovšem ukázalo při studiu materiálů, je silná etnifikace výrobců a distributorů marihuany ze strany Národní protidrogové centrály, která uvádí, že až 80% současné produkce této drogy spadá do gesce vietnamských kriminálních skupin. V rámci rozhovorů respondenti z větší části potvrdili tento trend, nicméně ani jeden z dotazovaných nebyl přímo napojen na obchod s drogami spojený s vietnamskou komunitou. Naopak někteří hodnotili produkci pocházející z vietnamské komunity silně negativně, co se týče kvalitativní stránky. Pro úplnost tedy je v této části uvedena kapitola zabývající se vietnamskými aktivitami v rámci této problematiky. Dále tato část shrnuje výsledky rozhovorů a srovnává je s informacemi dostupnými z oficiálních dokumentů, zejména pak ze závěrů Národní protidrogové centrály. 9.1 Vietnamské kriminální aktivity Pohled do struktur v oblasti nelegálního pěstování a distribuce marihuany nám poskytují výroční zprávy Národní protidrogové centrály, kdy od roku 2007 se dokumentuje rapidní nárůst angažovanosti tohoto etnika právě v obchodu a výrobě této drogy. Nožina to vysvětluje jednak přechodem vietnamských příslušníků od pěstování tabáku na pěstování marihuany, jelikož tato aktivita poskytuje mnohokrát větší zisky, jelikož není náročná na množství pracovních sil a logistickou podporu. Další výhodou pro toto etnikum je podle Nožiny také fakt, že Vietnam je převážně zemědělsky založenou zemí, a tudíž je zde velké množství zkušeností s pěstováním různých plodin. Pěstování marihuany je spojeno s relativně malými pořizovacími náklady ve srovnání s potencionálním výdělkem za relativně krátký časový úsek. K této formě podnikání podle Nožiny přispívá i současná hospodářská recese, tlačící vietnamské etnikum do ilegálních aktivit (Nožina 2009). Velkopěstírny jsou 24 nejčastěji pěstovány v uzavřených prostorách, jako jsou odlehlé statky, skladové prostory a jiné nemovitosti, které jsou pronajímané právě k provozování této trestné činnosti. Česká republika není v tomto případě výjimkou, jelikož stejný nárůst angažovanosti vietnamské komunity v pěstování kanabinoidů je možné najít i ve Velké Británii, USA, Kanadě nebo Švédsku (NPC 2008). Od roku 2007 je tedy každoročním tématem číslo jedna v rámci výročních zpráv NPC ve spojitosti s pěstováním marihuany ve velkém vietnamské etnikum. Vypěstovaná marihuana je sice z větší části vyvážena do zahraničí, zejména do SRN, nicméně určitá její část se uplatňuje i na domácím trhu. Zde byla v rámci rozhovorů popsána jako méně kvalitní a její výroba je podle respondentů hnaná chemicky za účelem většího výnosu. Jedním z respondentů byly zaznamenány i praktiky, kdy se výsledná sušina pokrývala částečky skelné vaty či cukrem, což mělo simulovat pryskyřici na povrchu sušiny a tímto způsobem vizuálně falšovat kvalitu výsledného produktu. Postup v rámci organizace pěstování a distribuce popisuje Nožina. Organizátor si najde odlehlé místo v podobě bývalého zemědělského statku, rozlehlého obytného domu a skrze spolehlivé spolupracovníky zařídí pronájem často na falešné doklady. Vybavení se pořizují ve specializovaných obchodech. Organizátor si dále najme pracovníky, tzv. zahradníky, jejichž úkolem je starat se o rostliny a hlídat produkty před odcizením. Dále jsou zde přítomni náboráři, kteří shánějí potřebnou pracovní sílu. Jednotliví zahradníci znají často pouze svého náboráře a hlavní organizátoři se v daných objektech většinou ani neobjeví, což dále stěžuje rozkrývání daných struktur represivními složkami (Nožina 2009). 9.2 Hierarchie na základě provedených rozhovorů Na základě informací získaných z rozhovorů lze říci, že je zde určitá popsatelná hierarchie vztahů a rolí v rámci výrobního a distribučního řetězce, nicméně je nutno přistoupit k částečné generalizaci a poté probrat odchylky a specifika, které se mohou objevit v rámci produkce kanabinoidů. Všeobecně se tedy dá říci, že zde existuje řetězec, jehož jednotlivými články jsou: Výrobce/pěstitel, zprostředkovatel, dealer a konečný zákazník. Z rozhovorů vyplynulo několik obecných pravidel týkajících se hierarchizování těchto struktur. Prvním pravidlem je všeobecná snaha učinit distribuční řetězec co nejkratší, za účelem maximalizace zisků, jelikož s každou další instancí v rámci řetězce stoupá cena díky marži nasazené na každém článku. Tato marže může být různá a může se pohybovat 20-50% což ovšem není plně vypovídací hodnota, ale spíše orientační. Dalším obecným pravidlem, 25 které vyplynulo z rozhovorů, je pyramidová struktura vztahů. Obecně to znamená, že výrobce/pěstitel většinou osobně zná pouze zprostředkovatele, ale co se týče úrovní nižších, jako jsou dealeři, již nezná. Funguje to i opačným způsobem, kdy dealer zná svého zprostředkovatele, ale ke kontaktu s vyšší úrovní většinou nedochází. V rámci rozhovorů bylo dále zjištěno, že není rozhodně pravidlem, že daný dealer, či zprostředkovatel vždy odebírá produkty pouze od jednoho zdroje. Může se jednat o více různých dodavatelů, kteří se můžou, ale nemusí navzájem znát. V rámci řetězce také fungují i další většinou dočasné role. Jedná se například o „dohazovače", kdy je dealer zrovna bez přístupu k marihuaně a poskytne svého klienta jinému dealerovi, který má své zásoby. Tímto způsobem je klient uspokojen a dealer neztratí svého stálého zákazníka, jelikož jak bylo řečeno výše, jedná se většinou o dočasnou „výpomoc" mezi dealery. Začlenění do takovéto hierarchie probíhá postupně, přičemž většinou oslovení respondenti šli po linii konečný zákazník - dealer zprostředkovatel - výrobce/pěstitel. Prakticky to vypadá tak, že nejprve se rozhodne dotyčný začít s užíváním marihuany, poté, pokud je pravidelným odběratelem mu může dealer nabídnout, že mu dá například 10 gramů marihuany, kdy je gram za 150Kč a daný člověk ji může buďto spotřebovat, nebo si vydělat tím, že ji prodá za 200Kč/g. Tímto způsobem se může jednak z konečného uživatele stát dealer a z dealera zprostředkovatel. Zde se též dostáváme k dalšímu jevu, který se v rámci rozhovorů opakovaně promítal. V drtivé většině jsou dealeři, zprostředkovatelé, i výrobci, se kterými jsem se setkal zároveň i konzumenty marihuany. Dalším jevem, který se zde často objevuje, je prolínání rolí, i když není tak markantní, jako v případě malé produkce. Jednak jde o prolínání role uživatele a zároveň dealera či jiného článku v řetězci, jak bylo řečeno výše. Dále se jedná o to, že i když daná osoba pracuje jako zprostředkovatel, automaticky to neznamená, že nemá vlastní okruh klientů resp. konečných zákazníků, a to stejné bychom mohli říci o výrobci/pěstiteli. 9.3 Komunikace a mechanismus prodeje Mechanismus prodeje v rámci velké produkce nese známky větší konspirace, než je tomu u malé produkce a bezpečnostní opatření se stupňují s postupem v hierarchii ve směru zdola nahoru. Opatření se velmi různí, ale na té nejnižší úrovni vyšlo z rozhovorů několik opakujících se forem. První základní formou je osobní předávka, která je uskutečněna prostřednictvím předchozí domluvy, kdy je nejčastěji používán telefon na předplacenou SIM kartu. Častým jevem je také to, že dealer musí daného zákazníka znát předem, tudíž 26 například pokud volané číslo nemá dealer uloženo, nebo jej nezná, tak zkrátka hovor nepřijímá. Stejně jako v předchozím typu produkce se nejčastěji používá volání. Zákazník pomocí určitého kódování, či domluvené fráze oznámí svůj požadavek, načež se domluví na místě setkání, které může také podléhat kódování. Jedná se velmi často o již zmíněnou frázi „Máš čas?", či další kódy, které se mohou lišit vzhledem ke specifikům dané skupiny okolo dealera. Na vyšších stupních hierarchie probíhá komunikace v závislosti na opatrnosti členů. Může se jednat o použití mrtvých schránek, telefonu, střídání různých SIM karet, dále je možné komunikovat skrze aplikace jako je například Wickr-Top Secret Messenger od firmy Android, dále pak produkty určené k šifrovanému volání a SMS jako například software SILENTEL nebo webové aplikace jako Privnote, které jsou stavěny tak, že po přečtení příjemcem se zpráv sama smaže a zároveň funguje na zašifrované bázi. Dalšími možnostmi komunikace, se kterými se dá setkat, jsou webové stránky vytvořené přímo členy řetězce za účelem komunikace za pomoci šifrování a kódování obsahu, či telefony typu Cryptosmart. Pravidla komunikace si stejně jako v předchozím případě určuje většinou ten, kdo se nachází v dané struktuře výše, jelikož on podstupuje větší riziko při komunikaci. Předávky marihuany probíhají velmi často osobně, přičemž se vždy sestupně snižuje předávané množství marihuany. Placení za marihuanu může probíhat dvěma způsoby. První z nich je na dluh, kdy se předá marihuana a až ji daný dealer nebo zprostředkovatel prodá, zaplatí příslušnou částku za nákup, a dostane další k prodeji. Druhý a relativně častější způsob je založen na tom, že dealer si marihuanu koupí, za určitou cenu, a dále ji prodává s přidanou marží, která znamená jeho čistý zisk, který se může pohybovat od 20% do 100%, přičemž záleží na délce řetězce, či zda marihuanu sám prodává, nebo ji zprostředkovává dalšímu. Tento druhý způsob je bezpečnější, jelikož zprostředkovateli, či výrobci je jedno, jestli nákupce marihuanu spotřebuje, nebo ji prodá dál a získá tím sám finanční obnos, jelikož už sám prodejce má danou zásilku zaplacenou. 9.4 Teritoriální vymezení Produkce a distribuce marihuany se dá relativně rozlišit na dvě obecná teritoria. Máme tu města a periferie, u nichž lze pozorovat kvalitativní rozdíly, co se týče distribuce. Z rozhovorů vyplynulo, že obecně lze říci, že v rámci měst (myšleno spíše centrum města) operuje poměrně více osob zapojených do produkce a distribuce marihuany na straně jedné a na straně druhé je zde poměrně více odběratelů, což má pravděpodobně i za následek jiný 27 vztah kteritorialitě, či ovlivnění ceny, než jaký byl sledován na periferiích. Periferie nemusí být nutně vesnice, či venkov, ale jedná se i o okrajové součásti větších měst. Mezi rozdíly patří cena prodávané marihuany koncovým zákazníků, kdy pokud například v centru Brna koupí koncový zákazník gram marihuany za 200Kč, na periferii to již může být 250Kč. Dalším rozdílem je právě pojetí teritoria. V centru můžeme sledovat poměrně klidné soužití dealerů i různých výrobců a zdrojů, či jejich částečná kooperace. Na periferii se ovšem situace mění, kdy je například známo, kdo má na starosti danou čtvrť, přičemž porušení hranic teritoria se trestá výhrůžkami, či případným násilím. 9.5 Členové V rámci rozhovorů vyšlo najevo, že zapojení do struktur distribuce a produkce marihuany předchází velmi často dlouhodobá známost. V nemálo případech jsou zde party, či osoby, které se navzájem znají již od základní školy a díky tomu naváží dostatečně silné vztahy pro vybudování důvěry. Bývalí, či současní spolužáci, členové různých klubů, fanoušci stejného hudebního žánru, členové kapely, rodinní příslušníci, to jsou struktury, ve kterých získávají vzájemnou důvěru, která poté může být základem pro to, aby byli ochotni zapojit se do struktur nelegálního prodeje a výroby marihuany. Ve většině rozhovorů padl důraz na dlouhodobost a kvalitu vztahů ve spojitosti s následným obchodem s marihuanou. Jeden z respondentů podotkl, že jeho prodej je založen na stálých zákaznících, kterých nemusí být až tak mnoho, ale stálý odbyt zajistí poměrně slušný výdělek. Mezi hlavní motivy pro zapojení do tohoto obchodu, jsou finance, kdy ze začátku je cíl mít přístup k marihuaně zadarmo, či si něco málo vydělat, který pak může přerůst na relativně velmi výdělečnou činnost. Jako další motivy byliidentifikovány: tolerantní systém, kdy je podle některých malá pravděpodobnost, že tyto „malé ryby" bude chtít někdo zatknout, pokud budou dostatečně opatrní, lákadlo ilegality, kdy někteří přiznávají atraktivitu toho dělat něco nezákonného, možnost dostat se ke kvalitnímu zboží za přiměřenou cenu, či únik z reálného světa bez rizika, které představují tvrdší drogy. 9.6 Porovnání s modely drogových trhů V rámci velké produkce došlo během výzkumu k tomu, že byl autor nucen popsat jak fungování vietnamských kriminálních skupin, které si často svůj drogový trh organizují téměř až k nejnižším příčkám, a to zejména na základě sekundárních zdrojů, jelikož se autorovi nepodařilo získat informace přímo z daného prostředí. Naopak se zde objevil jiný fenomén, 28 který by se dal asi nejvíce připodobnit k modelu drobných podnikatelů podle Reutera z první části této práce, jelikož sice zde existuje hierarchie, nicméně jednotlivé články mají mnohdy omezený dosah známostí, resp. dealer zná většinou maximálně svého zprostředkovatele ale příčka výš je mu již mnohdy neznámá. Takto to ovšem funguje i naopak. I ve velké produkci v ČR se prokázala vlastnost marihuanových drogových trhů, totiž že uchýlení se k násilí je spíše raritou a většina komunikace a vymáhání pohledávek probíhají na principu vzájemné důvěry, dlouhodobé známosti, či použití spolehlivých mechanismů prodeje. Otevřenost distribuční zdrojů je i zde velká, jelikož koneční dealeři většinou nemají problém o sobě říci, že jsou schopni sehnat marihuanu, či že ji přímo prodávají. Příčinu tohoto můžeme hledat právě v přístupu protidrogové politiky v ČR, která se zaměřuje zejména na velkopěstírny. Struktura řetězce se zde snaží být co nejkratší za účelem co největšího zisku všech aktérů. Nutno dodat, že se autor setkal s velkou tolerancí v rámci distribučních vztahů. Jeden z dealerů popsal svou práci: „Tvoje největší výhoda a to co by ses měl snažit dělat, je být diplomat. Jakmile se do toho dostane násilí tak je obchod na nic". Forma Komunikace a interakcí podléhá vyšší konspiraci, ovšem mnohdy se nedá srovnávat s mezinárodními organizovanými skupinami. V rámci provedených rozhovorů se autor dostal do prostředí, které se nachází mezi masivními produkčními řetězci vietnamských sítí a domácími pěstiteli. Tato „střední podnikatelská třída" má rozhodně své místo a není zanedbatelná a udržuje se v míře nepříliš lákavé pro represivní složky, aby zde zakročily, ale je nutno říci, že i zde se jedná o velmi výnosný obchod, zejména pro výrobce/pěstitele vzhledem k vynaloženým nákladům a rizikům. 29 10.Závěr V rámci problematiky produkce kanabinoidů v České republice se autor snažil podat podrobnější zmapování situace na poli legální, malé a velké produkce. Tento výzkum by bylo vhodné doplnit o další práce, které by se u daných subjektů podílejících se na produkci marihuany hlouběji zaměřovaly na otázku motivace členů, či rozsáhlejší průzkumy, jak co se týče geografického, tak kvantitativního hlediska. Co je nutné říci a co také vyplynulo z rozhovorů, je relativně velká „šikovnost" Čechů vyrobit si svou pěstírnu, jelikož od otevření hranic po roce 1989 byla Česká republika relativně ideálním místem pro překladiště drog a tudíž zde nebyla primární potřeba vyrábět si marihuanu pro sebe. V současné situaci je kvalita České marihuany vysoce ceněná i v zahraničí a často jak bylo prokázáno v rámci malé produkce, se pěstitelé spoléhají na princip „Do it yourself". V rámci Velké produkce autor poukazuje na skutečnost, že vedle medializovaného problému vietnamských aktivit v rámci drogového trhu s marihuanou, zde existuje i jiný trh převážně určený a provozovaný samotnými českými občany a velmi často určen zejména pro české občany. Tento trh není tak rozsáhlý a sledovaný ze strany médií a úřadů, jako ten vietnamský, nicméně na základě provedených rozhovorů lze říci, že zde má svou tradici, zázemí a pokud to jde říci i budoucnost. Protidrogová politika České republiky a zejména její uplatňování je ze strany provedených rozhovorů hodnocena jako benevolentní vůči domácím pěstitelům, a konečným dealerům, což zvyšuje atraktivitu pro nové hráče. Stále je to zde relativně výnosný obchod, který poskytuje mnohdy mladým lidem příležitost. K tomuto dále přispívá informační zázemí ve formě volně přístupného světa internetu. Všechny faktory, které byly v této práci naznačeny, poukazují na to, že Česká republika zůstává jedním z těch benevolentnějších států, co se týče vztahu k marihuaně, což odpovídá i tomu, že pro obrovské množství lidí je marihuana stejně dostupná, či dostupnější než alkohol, či jiné typy drog. 30 11. Zdroje Bém, Pavel - Kalina, Kamil - Radimecký, Josef (2003): Vývoj drogové scény a drogové politiky v České republice. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Úřad vlády České republiky. 1. Vydání. Boyum D., Kleinamn, M. (2003): Breaking the drug crime link. Public interest. Summer 2003. Becker, G. (1969): Crime and punishment: An economic approach. Journal of Political Economy. No. 78 Caulkins, J., Reuter, P. (1998): What price data tell us about drug markets. Journal of drug issues. Vol. 22. Iss. 3. Jan. Caulkins, J., Pacula R. (2006): Marijuana markets: Inferences from reports by the household population. Journal of Drug Issues, Winter. Csete, Joanne (2012): Hledání rovnováhy: koncepce protidrogové politiky v České republice. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky Frydrych, Jakub (2014): Ředitel národní protidrogové centrály SKPV PČR. Úvodní stránka. Dostupné z: (http://www.policie.cz/clanek/viteite-na-strankach-narodni-protidrogove- centraly-sluzbv-kriminalni-policie-a-vvsetrovani-policie-ceske-republiky.aspx) Hendl, Jan (2005): Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál. iDnes (2013): Konopí si mají platit pacienti, řada z nich na něj však nemá. Dostupné z:(http://zpravy.idnes.cz/lecebne-konopi-bude-za-sve-09z/domaci.aspx?c=A130503 134037 domaci hv) José (2012): Jak pěstovat „outdoor" aneb konopí na zahrádce. Growshop. Kilmer, Beau- Caulkins, Jonathan P. - Pacula, Rosalie Liccardo - Reuter, Peter H. (2011): Bringing perspective to illicit markets: Estimating the size of the U.S. marijuana Market 31 Kalina, Kamil (2003): Drogy a drogové závislosti: Úvod do drogové politiky: základní principy, pojmy, přístupy a problémy. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Úřad vlády České republiky. 1. Vydání. Legalizace (2013): Pod střechou - indoor. Dostupné z: (http://www.legalizace.cz/konopi/pestovani/pod-strechou/) MZČR (2013): Zacházení s konopím pro léčebné použití nebo vědecké účely. Ministerstvo zdravotnictví. Dostupné z: (http://www.mzcr.cz/dokumentv/zachazeni-s-konopim-prolecebne-pouziti-nebo-vedecke-ucely 7566 114 l.html) Nožina, Miroslav a Filip Kraus (2009): Kriminální sítě ve vietnamské diaspoře: případ České republiky. Praha: Ústav mezinárodních vztahů. Nožina, Miroslav (1997) Svět drog v Čechách. 1. vyd. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, NPC (2005-2007): Výroční zprávy Národní protidrogové centrály 2005-2007. NPC (2006): Výroční zpráva Národní protidrogové centrály 2006. NPC (2008): Výroční zpráva Národní protidrogové centrály 2008. NPC (2009): Výroční zpráva Národní protidrogové centrály 2009. NPC (2012): Výroční zpráva Národní protidrogové centrály 2012. NS (2011): Národní strategie protidrogové politiky na období 2010-2018. Drogy-info. (http://www. d rog vinfo.cz/index.php/pomoc a podpora/protidrogová politika/narodni strategie protidrogov e politiky na obdobi 2010 az 2018) Radimecký, Josef (2006): Česká drogová politika 1993 - 2003: analýza vývoje -1. Část. Klinika adiktologie. 1.lékařská fakulta Všeobecná fakultní nemocnice Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z (http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/90/210/Ceska-drogova-politika- 1993-2003-analvza-vvvoie-l-cast). Radimecký, Josef (2012): Quo vadis? Aneb vývoj české drogové politiky. Krajská konference k problematice rizikového chování - Dítě a droga. Centrum adiktologie. Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z:(http://www.kr- 32 kralovehradeckv.cz/assets/zpravodai/aktualitv/poskytovatele/02 Rademicky quo-vadis- DP.pdf) Reuter, P., Kleiman, M. (1986): Risks and Prices: An Economic Analysis of Drug Enforcement. Crime and justice. The University Chicago Press. Sotolář, Alexander (2003): Drogy a drogové závislosti: Legislativa České republiky o omamných a psychotropních látkách se zvláštním zřetelem na trestněprávní aspekty. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti. Úřad vlády České republiky. 1. Vydání. SÚKL (2013): Podklady k udělení licence k pěstování konopí pro léčebné použití. Státní agentura pro konopí pro léčebné použití. Dostupné z: (http://www.sukl.cz/sukl/statni- agentura-pro-lecebne-konopi), Šmíd, Tomáš a Petr Kupka. (2011): Český organizovaný zločin: od vyděračů ke korupčním sítím. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav. Trávníčková, Ivana (2007): Drogová scéna v České republice po roce 1989. Bulletin Národní protidrogové centrály. 3. Vyd. Wilkins, Ch.(2001): A „new institutional economics" approarch to the reliability of streetlevel drug transactions. Contemporary Drug Problems. Vol., No. 4. Použité zákony Zákon (167/1998) 167 ZÁKON ze dne 11. června 1998 o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů Dostupné z:(file:///C:/Users/386187/Downloads/01 Z°/oC3°/oAlkon %C40 /o8D 167-1998 Sb.pdf). (§ 187 trestního zákona) Trestní zákon. Dostupné z:(http://www.pravnipredpisv.cz/predpisv/ZAKONY/1961/140961/Sb 140961 .php). 33 Anotace Tato bakalářská popisuje strukturu produkce kanabinoidů v České republice ze současného pohledu. Práce pracuje s oficiálními dokumenty a s rozhovory provedenými s aktéry účastnícími se výroby a distribuce drog a snaží se popsat základní prvky struktury, mechanismy prodeje a porovnává je s modely drogových trhů zahraničních autorů. Anotation This bachelor diploma thesis describes current structure of the illicit drug production in Czech republic. This paper works with official states documents and interview made with participants of illicit drug production and distribution and tries to describe its fundamental structure, mechanism of sale in comparison to models of illicit drug markets from foreign authors. Klíčová slova Marihuana, kanabinoidy, produkce, drogy, drogový trh, Národní protidrogová centrála, pěstírny, struktura. Key words Marijuana, cannabinoids, production, illicit drugs, market, national counter narcotic department, structure. 34