Diplomová práce se zabývá se problematikou výslovnosti
obtížných ruských souhlásek u studentů Katedry ruského jazyka a
literatury na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Práce
je rozdělena na dvě části - teoretickou a praktickou. V
teoretické části je nejprve popsán systém hlásek v ruském a
českém jazyce, následně jsou krátce rozebírány samohlásky.
Větší pozornost je věnována systému ruských a českých souhlásek
a jejich klasifikaci. Nedílnou součástí je také porovnání
zvukové stránky těchto dvou jazyků a popis artikulace vybraných
souhlásek. Stěžejní částí práce je část praktická, jenž spočívá
v analýze zvukového záznamu studentů bakalářského a
magisterského studia. Oběma skupinám studentů byl předložen
stejný text, při jehož čtení byli nahráváni. Po shromáždění
nahrávek následoval jejich rozbor, jenž byl prováděn opakovaným
poslechem zvukového záznamu a následným zaznamenáním správné či
chybné výslovnosti do připravených tabulek. Cílem je zjistit, k
jakým změnám dochází v průběhu studia ve výslovnosti ruských
souhlásek „ž“, „š“, „c“, „č“, „šč“ u studentů ruského jazyka na
Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Hlavním úkolem je
tedy porovnat výslovnost těchto souhlásek na začátku studia a
na jeho konci.