Disertační práce zkoumá proměnu politiky EU v oblasti migrace,
azylu a správy vnějších hranic prostřednictvím konceptů
politizace, sekuritizace a nového institucionalismu. Zaměřuje
se na Nový pakt o migraci a azylu (2020–2024) a analyzuje, jak
byla migrace zarámována jako bezpečnostní hrozba, čímž se
legitimizovaly restriktivní nástroje správy a praktiky
externalizace. Analýza odhaluje, jak institucionální dědictví,
narativy krize a strategie rámování posilují sekuritizovaný
politický přístup. Přestože se v politickém diskurzu objevují i
humanitární rámce, sekuritizace zůstává dominantní. Z výzkumu
vyplývá, že pochopení těchto dynamik je zásadní pro formulaci
budoucích reforem, které budou více ukotveny v hodnotách EU,
lidských právech a spravedlivějším přístupu ke správě migrace.