M A S A R Y K O V A U N I V E R Z I T A Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie Rozbor a 3D biomechanická analýza 7-m hodu v házené Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: Mgr. Martin Novotný Bc. Jana Markesová Učitelství pro ZS a SS Brno, 2012 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. V Brně dne 1.února 2012 podpis: Děkuji Mgr. Martinu Novotnému, vedoucímu mé diplomové práce, za velkou trpělivost, za cenné rady a hlavně za pomoc při biomechanické 3D analýze 7-m hodu. Zároveň bych chtěla poděkovat všem známým z házenkářského kruhu, kteří mi ochotně zapůjčili potřebnou literaturu. Dále pak děkuji technikovi Masarykovy univerzity Petru Hutovi za pomoc při realizaci výzkumu a v neposlední řadě chci poděkovat Kateřině Krupicové, na které byla postavena biomechanická 3D analýza. OBSAH ÚVOD 6 Seznam tabulek, obrázku a grafů 7 1 LITERÁRNÍ REŠERŠE 9 1.1 Herní činnosti jednotlivce 9 1.2 Pravidla 11 1.2.1 Historická pravidla 7-m hodu 12 1.2.2 Současná pravidla 7-m hodu 14 1.2.3 Srovnání historických a současných pravidel 7-m hodu 16 1.3 Technika 7-m hodu 17 1.4 Chovaní aktérů 7-m hodů 19 1.4.1 Střelec 20 1.4.2 Brankář 22 1.5 Postoje trenérů k nacvičení trestného hodu 23 1.6 Statistiky 25 1.6.1 Ženy 25 1.6.2 Muži 27 1.6.3 Srovnání statistik 29 1.6.4 Shrnutí statistik 29 2 CÍLE, ÚKOLY 30 2.1 Cíl práce 30 2.2 Variantu v ý z k u m u 30 2.3 Úkoly práce 31 2.4 Použité metody 31 3 M E T O D I K A SLEDOVÁNÍ 32 3.1 Charakteristika souboru 32 3.2 Metody zjišťování sledovaných ukazatelů 32 3.2.1 Kinematická analýza 32 3.2.2 Zpracování obrazu biomechanické 3D analýzy 33 3.2.3 Souřadnicový systém 33 3.2.4 Časové údaje 34 3.2.5 Dvou- a třírozměrné nahrávky 35 3.2.6 Problémy související s analýzou obrazu 36 3.2.7 Chyby a tolerance chyb 36 3.2.8 Zobrazení dat 37 3.2.9 Použití 38 4 ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE 41 5 DISKUZE 62 6 SHRNUTÍ A ZÁVĚRY 66 Seznam použité literatury: 68 Internetové zdroje: 70 Přílohy Resumé Summary ÚVOD Téma mé diplomové práce jsem si vybrala, protože se házené věnuji aktivně již několik let a zaměření se na sedmimetrový hod mi přijde zajímavé hned ze dvou důvodů. Za prvé se mu nevěnuje až tolik pozornosti a za druhé jsem sama zvědavá, jak dopadnou biomechanické výsledky testu, který bude prováděn aktuálně nej lepší střelkyní sedmimetrových hodů nejvyšší československé házenkářské Interligové soutěže žen. Diplomová práce, jak již bylo naznačeno, bude teoretickoempirického zaměření. Naší snahou je rozebrat trestný hod z několika úhlů. Proto se v teoretické části soustředím na zařazení trestného hodu do herních činností jednotlivce, pravidla sedmimetrového hodu z pohledu historického a současného, techniku sedmimetrového hodu, chování brankářů a střelců při sedmimetrových hodech, postoje trenérů k nacvičení trestného hodu a statistiky při trestných hodech. V empirické části se poté pokusím zanalyzovat 7-m hod z hlediska biomechanického a kinematického. Katedra kineziologie na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity disponuje systémem pro troj dimenzionální snímání pohybu - SIMI Motion. Právě využitím tohoto přístroje se mi naskytla příležitost porovnat vybrané techniky provedení trestného hodu v házené a vyhodnotit, který z nej běžnějších způsobů exekuce této standardní situace je pro střelce nejvýhodnější. Jádrem empirické části práce bude najít biomechanické slabiny a přednosti jednotlivých stylů a vyhodnotit, jaký vliv má odlišné pojetí střely ze vzdálenosti 7-m na kinematické parametry samotného exekútora. Seznam tabulek, obrázků a grafů Seznam tabulek Tab. 1 střelecká úspěšnost družstev Interligy ze 7-m hodů 27 Tab. 2 střelecká úspěšnost družstev Extraligy ze 7-m hodů 28 Tab. 3 Střelecká úspěšnost 7-m hodu figurantky 32 Seznam obrázků Obr. 1 Házenkářské hřiště z roku 1921 11 Obr. 2 Aktuální házenkářské hřiště z roku 2010 12 Obr .3 Střelba z místa - základní postavení 18 Obr. 4 Střelba z místa - provedení 18 Obr. 5 Střelba s pádem - základní postavení 19 Obr. 6 Střelba s pádem - provedení 19 Obr. 7 Kalibrační kvádr-definuje souřadnicový systém 3D videozáznamu 34 Obr. 8 Schéma rozmístění dvou kamer pro zachycení obrazu v 3D síti 35 Obr. 9 Ilustrace zobrazení modelu házenkáře v 3D prostoru charakterizovaném osami x - horizontální směr, y - boční, z vertikální 38 Obr. 10 Reflexní body umístěné na hlavních kloubech házenkáře a zobrazené trackovacím systémem softwaru SEVII Motion 39 Obr. 11 Časové momenty t l a t2 42 Obr. 12 Akcelerační dráha těžiště tl-t2 56 Obr. 13 Vertikální pohyb těžiště v čase tl-t2 59 Seznam grafů Graf 1 Úhel P H K - nápřah (dvou-oporové postavení) 43 Graf 2 Úhel P H K - nápřah (jedno-oporové postavení) 43 Graf 3 Úhel P H K - nápřah (pád) 44 Graf 4 Úhel v lokti odhodové ruky (tl) - srovnání 44 Graf 5 Úhel P H K - odhod (dvou-oporové postavení) 45 7 Graf 6 Úhel P H K - odhod (jedno-oporové postavení) 46 Graf 7 Úhel P H K - odhod (pád) 46 Graf 8 Úhel v lokti odhodové ruky (t2) - srovnání 47 Graf 9 Úhel L D K - odhod (dvou-oporové postavení) 47 Graf 10 Úhel L D K - odhod (jedno-oporové postavení) 48 Graf 11 Úhel L D K - odhod (pád) 48 Graf 12 Úhel v koleni stojné nohy v momentu odhodu (t2) - srovnání 49 Graf 13 Celkový čas (dvou-oporové postavení) 49 Graf 14 Celkový čas (jedno-oporové postavení) 50 Graf 15 Celkový čas (pád) 50 Graf 16 absolutní doba trvání hodu (tl-t2) - srovnání 51 Graf 17 Rychlost míče v momentě odhodu (dvou-oporové postavení) 51 Graf 18 Rychlost míče v momentě odhodu (jedno-oporové postavení) 52 Graf 19 Rychlost míče v momentě odhodu (pád) 52 Graf 20 odhodová rychlost míče (t2) - srovnání 53 Graf 21 Celková dráha míče (dvou-oporové postavení) 54 Graf 22 Celková dráha míče (jedno-oporové postavení) 54 Graf 23 Celková dráha míče (pád) 55 Graf 24 Absolutní dráha míče během realizace hodu (tl-t2) - srovnání 55 Graf 25 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (dvou-oporové postavení)... 57 Graf 26 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (jedno-oporové postavení)... 57 Graf 27 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (pád) 58 Graf 28 posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu (tl-t2) „Akcelerační dráha" - srovnání 58 Graf 29 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (dvou-oporové postavení) 60 Graf 30 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (jedno-oporové postavení)... .60 Graf 31 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (pád) 61 Graf 32 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu (tl-t2) srovnání 61 8 1 LITERÁRNÍ REŠERŠE 1.1 Herní činnosti jednotlivce Házená je kolektivní, míčový, tvrdý a atraktivní sport jak pro samotné hráče, tak pro oko diváka. Po celém světě se házená těší velké oblibě. Důkazem toho je i Česká republika, kde je na českém svazu házené zaregistrovaných 177 házenkářských oddílů. Každý kolektivní sport je založen na základním prvku - herních činnostech jednotlivce, které jsou prováděné bez přímé pomoci spoluhráčů a na které se navazuje kolektivní hrou. Zde citujeme Tesaříka, Šafaříkovou (1989) „Hráči by si měli osvojit herní činnosti jednotlivce tak, aby jimi vyřešili situaci jeden proti jednomu a aby se herní činnosti jednotlivce staly základem součinností skupinové /herních kombinací/ i celého družstva, (s.78)" Obecně se herní činnosti jednotlivce dělí na útočné a obranné a ani házená není výjimkou. Podle Jančálka (1978) sem připadají i činnosti brankářské: útočné činnosti jednotlivce o zaujímání útočného postavení o uvolňování útočníka bez míče o prihrávaní o uvolňování útočníka s míčem o střelba o útočné činnosti brankáře • zaujímání útočného postavení • vyhazování, provádění volných hodů, vhazování obranné činnosti jednotlivce o zaujímání obranného postavení o obsazování útočníka bez míče o získávání míče o obsazování útočníka s míčem 9 o jednoblok o obranné činnosti brankáře • zaujímání obranného postavení a postoje • chytání, vyrážení a srážení vystřelených míčů Ohledně zařazení trestného hodu do střelby není pochyb. Podle Tůmy a Tkadlece (2010) je jednoznačným cílem brankových her nastřílet více gólů nežli soupeř, a proto se na střelbu soustřeďuje nejvíce pozornosti jak v utkání, tak v samotných trénincích, protože sebedokonalejší provedení ostatních herních činností nemají takový vliv na vítězství, pokud hráči nejsou schopni vstřelit branku. V házené se využívá široká škála způsobů střelby, která se dá rozdělit z několika hledisek. Vybrali jsme rozdělení od Matouška (1995), podle kterého mezi nej častější užívané způsoby střelby patří: A. ) střelba přímo B. ) odrazem o zem C.) obloučkem D. ) odrazem s rotací E. ) z místa F.) z běhu G. ) z výskoku H. ) z náskoku L) z pádu J.) po obrátce Při sedmimetrových hodech se nejčastěji používá střelba z místa - to je zde povinností, dále střelba přímo, odrazem o zem, obloučkem a z pádu. Ale můžeme vidět i jiné způsoby např. s otočkou či zadovkou. Záleží zde na dovednostech a sebedůvěře střelců, na rozdílu ve skóre, důležitosti aktuálního zápasu apod. V dalších kapitolách se zaměříme na podrobnější náhled důležitosti sedmimetrových hodů v utkání. 10 1.2 Pravidla Pravidla, nebo-li normy, jsou obecně důležitou součástí společenského života, a tak není divu, že jsou nepostradatelnou částí i ve všech sportovních hrách, obecně ve sportu. Můžeme je přirovnat k mantinelům, protože uvádějí, co si hráči mohou a zároveň nesmějí dovolit. Představa, že by se hrálo bez pravidel neexistuje. V úvodu jsme zmínili, že chceme nakouknout na pravidla z pohledu historického a současného. Zajímá nás rozdílnost v pojetí trestného hodu v házené s časovým posunem a samotný vývoj. Podle Táborského a Šafaříkové (1982) byla v českých zemích už v roce 1905 zveřejněna pravidla házenkářské hry zvané vrhaná s přenášením učitelem tělocviku Václavem Karasem. Ale historicky první pravidla samotné házené vznikla oficiálně roku 1906. Snažili jsme se najít verzi, která by se co nejvíce blížila k této nejstarší verzi pravidel. Za velký úspěch považujeme nalezená pravidla z roku 1921. Brankuvá ira 4m 8m f 6 m V. J iDělící čára 8m 4mJ T 4m 4m Střed Srn Dělící čára — Místo pro pokutový hod Rohové území Brankoviste 3m " - - ^ 3n 2m Obr.l Házenkářské hřiště z roku 1921 (Trantina, 1921) 11 Obr. 1: Hrací plocha viz také obr.5 na str.82 Síť i t m : : : : * ! Vnější branková čára Branková Čára Čára hranice brankáře 7-m Čára Čára volného hodu Postranní čára Středová Čára Cáry pro střídání Střídačka •o E Střídačka Všechny míry uvedeny v cm Obr. 2 Aktuální házenkářské hřiště z roku 2010 (Konečný, 2010) 1.2.1 Historická pravidla 7-m hodu Pravidla zde byla rozdělena do 17 kapitol. Trestnému hodu patří 13. a 16. pravidlo. Pro představu hřiště a brankoviště jiných rozměrů než jsou dnes jsme připojili i částečně pravidlo č.l. a obrázky obou hřišť. Na obr.l. je hřiště z roku 1921, na obr.2. se nachází dnešní hřiště. Pravidlo I. „Rozměry a označení hřiště - hřiště budiž upraveno dle přiloženého plánku. Délka 48 m, šířka 32m. Cáry jdoucí brankami slují brankovými, po stranách hřiště pomezními. V každém rohu budiž praporek 150 cm vysoký, žerď nahoře zakulacena. Střed budiž vhodně označen. Celé hřiště rozděleno jest silnými čarami na tři stejná pole po 16m délky, dvě pole obranná a pole střední. 12 Brankoviště - ve vzdálenosti 3m stranou od každé brankové tyče buďtež 4m do hloubky hřiště čáry, které spojíme s rovnoběžnou čarou s brankovými čarami. Prostor takto označený (4x8) sluje brankoviště. Místo pro pokutový hod - proti středu branek ve vzdálenosti 6m jest l m dlouhá čára, rovnoběžná s čarou brankovou, sloužící jako označení pro pokutový hod." (Trantina, 1921, s. 24) Pravidlo XIII. „Trestný či pokutový hod provádí útočník stojící před čarou l m dlouhou, vzdálenou od branky 6m. Tuto čáru nesmí při provádění hodu směrem k nepřátelské brance překročíti. Brankář musí stati při provádění trestného hodu na čáře mezi svými brankovými tyčemi. Ostatní hráči musí býti od provádějícího nejméně 4m vzdáleni a nesmějí býti blíže brankové čáře než hráč hod provádějící. Úřední rozhodnutí, vysvětlivky a pokyny Poruší-li obránce pravidla při provádění pokutového hodu a branky bylo přes to docíleno, musí býti branka uznána; nebylo-li jí však docíleno, musí se trestný hod opakovati. Poruší-li útočník při provádění trestného hodu pravidla a branky bylo při tom docíleno, musí se hod opakovati; nebylo-li jí docíleno, hraje se dále." (Trantina, 1921, s. 29) Pravidlo X V I . „ Trestný či pokutový hod budiž nařízen za chyby, kterých se dopustí hráč ve vlastním obranném poli. V jiném poli může být trestán pouze hodem volným, není-li přestupek tak hrubý, že by bylo třeba mimo volný hod ještě vyloučení hráče. Chyby jsou: a.) úmyslné zaražení míče nohou (viz. XV.9.) b.) kopnutí do míče (viz. X V . 10.) c.) hraní pěstí v brankovišti obráncem (viz. X V . 11.) d.) vydírání míče z ruky soupeře (viz. X V . 12.) e. ) vyrážení míče soupeři z ruky, kterou chtěl střeliti na branku (viz. X V . 13.) f.) držení rukama kol těla, krku, za ruce, šat, atd. (viz. X V . 15b.) 13 g.) vrážení tělem, strkání, skákání na hráče, kopání, podrážení, násilí (viz. X V . 15c.) Za jiné, menší přestupky může býti i v obranném poli nařízen proti obráncům pouze hod volný." (Trantina, 1921, s. 34) 1.2.2 Současná pravidla 7-m hodu Poslední inovační pravidla jsou platná od 1. července roku 2010 vydána Českým svazem házené. Pravidla jsou rozdělena do 18 sekcí. 7-m hodu náleží pravidlo č. 14. Sedmimetrový hod „Nařízení 7-m hodu 14:1 Sedmimetrový hod se nařizuje za : a) zmaření jasné gólové příležitosti na kterémkoli místě hrací plochy hráčem nebo funkcionářem soupeřova družstva způsobem, který je v rozporu s pravidly; b) neoprávněné zapískání při jasné brankové příležitosti; c) zmaření jasné brankové příležitosti zásahem osoby, která není zúčastněna na utkání, například vstupem diváka do hřiště nebo zastavením hráče neoprávněným zapískáním (s výjimkou uplatnění komentáře k 9:1). Analogicky se toto pravidlo uplatní také v případech „vyšší moci", jako například při náhlém výpadku elektřiny, který zastaví hru právě při jasné brankové příležitosti. Definice "jasné brankové příležitosti" je uvedena ve vysvětlivce č.6. 14:2 Pokud hráč útočícího družstva udrží přes porušení pravidel (14:1a) míč i tělo pod plnou kontrolou, není důvod nařídit 7-m hod, ani když hráč poté jasnou brankovou příležitost nevyužije. Ve všech situacích, kdy by bylo možné nařídit 7-m hod, by měli rozhodčí zasahovat teprve tehdy, až mohou jednoznačně rozhodnout, že nařízení 14 7-m hoduje skutečně oprávněné a nutné. Když útočník přes neoprávněný zákrok obránce vstřelí gól, není samozřejmě žádný důvod nařídit 7-m hod. Je-li naproti tomu zřejmé, že hráč skutečně kvůli porušení pravidel ztratil míč nebo kontrolu nad vlastním tělem, a tím byla jasná branková příležitost zmařena, musí být 7-m hod nařízen. 14:3 Při nařízení 7-m hodu mohou rozhodčí dát time-out, pokud dochází k podstatnému zdržení, například při střídání brankáře nebo střelce, a také jestliže rozhodnutí o time-outu odpovídá principům a kriteriím uvedeným ve vysvětlivce č. 2. Provádění 7-m hodu 14:4 Sedmimetrový hod musí být proveden do 3 sekund po zapískání rozhodčího jako přímý hod na branku (15:7, třetí odstavec; 13:1a). 14:5 Hráč provádějící 7-m hod musí zaujmout postavení za 7-m čarou, ne však dále než 1 metr za čarou (15:1, 15:6). Po zapískání rozhodčího se střílející hráč nesmí dotknout čáry 7-m hodu, ani ji překročit, dokud míč neopustil jeho ruku (15:7, třetí odstavec; 13:1a). 14:6 Po provedení 7-m hodu smí střílející hráč nebo jeho spoluhráči s míčem hrát znovu teprve poté, až se míč dotknul protihráče nebo branky (15:7, třetí odstavec; 13:1a). \A:1 Při provádění 7-m hodu musí být všichni spoluhráči střílejícího hráče vně čáry volného hodu a zůstat tam, dokud míč neopustí ruku střílejícího hráče (15:3, 15:6). Pokud tak neučiní, bude nařízen volný hod proti družstvu, které provádělo 7-m hod (15:7, třetí odstavec; 13:1a). 14:8 Při provádění 7-m hodu musí hráči soupeře zůstat vně čáry volného hodu a vzdáleni nejméně 3 m od čáry 7-m hodu, dokud míč neopustí ruku střílejícího hráče. Pokud tak neučiní, bude se 7-m hod v případě, že nebylo dosaženo gólu, opakovat. Není to však důvodem k osobním trestům. 14:9 Jestliže brankář překročí čáru hranice brankáře, t.j. 4-m čáru (1:7, 5:11), dříve, než míč opustil ruku střílejícího hráče, musí se 7-m hod opakovat, pokud nebylo dosaženo gólu. Není to však důvodem k osobnímu trestu pro brankáře. 15 14:10 Pokud je hráč s míčem připraven ve správné pozici k provedení 7-m hodu, není již povoleno střídat brankáře. Každý pokus o vystřídání brankáře v takové situaci bude trestán jako nesportovní chování (8:7c, 16:1b a 16:3d)." (Konečný, 2010, s. 32-33) „ Vysvětlivka 6 : Definice "jasné brankové příležitosti" (14:1) Pro výklad pravidla 14:1 jsou za jasnou brankovou příležitost považovány následující situace : a) hráč, který má míč i své tělo pod kontrolou, je u čáry soupeřova brankoviště a má možnost střílet na branku, a přitom žádný hráč soupeře není v takové pozici, aby mohl střele povolenými prostředky zabránit; toto se uplatní i v případě, že hráč nemá ještě míč v držení, je však připraven bezprostředně míč převzít; přitom žádný hráč soupeře nesmí být v takové pozici, aby mohl povolenými prostředky zabránit chycení míče; b) hráč, který má míč i své tělo pod kontrolou, nabíhá nebo dribluje v protiútoku sám na brankáře soupeře, a přitom žádný další protihráč není v takové pozici, aby se mohl dostat před něj a protiútok zastavit; toto se uplatní i v případě, že hráč nemá ještě míč v držení, je však připraven bezprostředně míč převzít, ale brankář soupeře mu zabrání chytit míč zákrokem, při kterém dojde ke srážce odpovídající komentáři k pravidlu 8:5; v tomto speciálním případě není postavení bránících hráčů podstatné; c) brankář opustil své brankoviště a protihráč s míčem i tělem pod kontrolou má jasnou a nerušenou příležitost hodit míč bez překážky do prázdné branky." (Konečný, 2010, s. 60) 1.2.3 Srovnání historických a současných pravidel 7-m hodu Na první pohled je zřejmé, že dnešní pravidla jsou rozsáhlejší a více detailnější. Což je vidět i na počtu stránek, kde starší pravidla mají poloviční počet, menší velikost stránek a v nichž je ještě navíc uvedena historie házené 16 v ČR a struktura házenkářského svazu. Hlavní rozdíl aktuálních pravidel od historických je kromě rozměrů hřiště i vzdálenosti trestného hodu, povolený pohyb brankaře při střelbě trestného hodu, podrobnější popsání, za co se trestný hod nařizuje, kdy se používá time-outu při 7-m hodu, trestný hod je dnes časově a prostorově omezen pro hráče provádějící 7-m hod, rozdíl je i v postavení spoluhráčů a protihráčů při provádění trestného hodu, je zde definováno, kdy je možné vystřídat brankáře. Za některé postihy se dnes nenafizuje 7-m hod, ale hráč obdrží dvou minutový trest. 1.3 Technika 7-m hodu Technika je důležitou součástí ve všech sportech. „Realizace herní činnosti účelnou technikou je založená na společných mechanických a funkčních vlastnostech pohybového ústrojí, ale rovněž i na osobitosti a dispozicích hráče." (Slovík a kol., 1982, s. 17) Technika provedení sedmimetrového hodu je zvláštní tím, že je zde poměrně větší možnost originálního provedení trestného hodu. Sedmimetrový hod je zajímavý vtom, že si jej každý střelec má možnost přizpůsobit svým dovednostem a má možnost využít jakéhokoliv naznačení či speciální střely vedoucí k oklamání brankaře. Je to osobité provedení střelby střelcem nebo-li exekutorem sedmimetrových hodů, jak se s oblibou říká. Jedním z důvodů proč se exaktní popis techniky sedmimetrového hodu v literatuře až na výjimky nevyskytuje, je možná velká variabilita vztažená k popisu provedení nebo jednoduše proto, že trestný hod spadá automaticky do střelby. M y se zaměříme na popis základní techniky provedení trestného hodu z místa a bez náznaku, který je na obr. 3 a 4. „Aby výsledná síla vložená při střelbě do míče byla co největší, dbáme, aby byl hod na branku proveden z takového postavení, které je nej přirozenější a umožňuje nejúčinnější soulad pohybů celého těla. Levá noha je mírně vykročena, váha těla však až do odhodu spočívá na pravé noze (jde o praváka). Paže je mírně pokrčena tak, aby ruka s míčem byla před odhodem v úrovni hlavy - asi 30 cm od pravého ucha. Celé 17 tělo je vytočeno levým bokem ve směru předpokládaného hodu. Dlaň i prsty se celou plochou dotýkají míče. Vlastní hod provedeme krátkým, ale rychlým švihem pokrčené paže, která dá míči příslušnou rychlost. Poloha zápěstí a prstů při opouštění míče určuje směr jeho letu. Při provedení hodu přeneseme váhu z pravé nohy na levou s mírným předklonem a vychýlením těla ve směru letícího míče. Říkáme, že celou váhu těla opřeme do míče." (Vašek a kol., 1960, s. 116- 117) Obr.3 Střelba z místa - základní postavení (Vašek, 1960) Ä AI wl Obr.4 Střelba z místa - provedení (Vašek, 1960) Dalším způsobem, který technicky popíšeme, je střelba spádem znázorněna na obr. 5 a 6. „Nejde o nějaký nový způsob střelby, ale pouze o zakončení akce s úmyslem získat výhodu střelby z nej větší blízkosti. Podle pravidel české házené musí být chodidla až do opuštění míče z ruky za čárou trestného hodu, jinak by branky nebylo dosaženo. Proto útočník, aby neporušil toto pravidlo, "zapíchne" obě chodidla za čárou, nalehne celým tělem a míč vypustí v okamžiku, kdy je tělo nakloněno nad brankovištěm a padá. Hráč, aby se pádem neporanil, zmírní dopad 18 opřením levé ruky o zem a celé tělo setrvačnou rotací skulí přes pravý bok." (Vašek a kol., 1960, s. 124) Obr. 5 Střelba s pádem - základní postavení (Vašek, 1960) Obr.6 Střelba s pádem - provedení (Vašek, 1960) 1.4 Chování aktérů 7-m hodů Trestný hod by se dal srovnat s názorem, který ve své knize použil pan Liška: „Z našeho pohledu jde o naprosto atypickou situaci, kdy neexistuje součinnost brankáře s obranou a můžeme ji charakterizovat jako útočnou akci jednotlivce - střelce a obranou akci jednotlivce - brankáře." (Liška, 2005, s. 66) 19 V podkapitole 1.3, o technice 7-m hodu, bylo řečeno, že jde o osobité provedení trestného hodu střelcem, ale zároveň bychom tuto myšlenku mohli převést i na brankáře, kdy každý z aktérů používá různé klamavé finty k překonání toho druhého. Ale i přesto se v chování střelců a brankářů při sedmimetrových hodech najde většina rysů, které jim jsou společné. Je to s největší pravděpodobností i důsledkem toho, že podle Simka (2005) patří sedmimetrový hod (trestný hod) společně s volným hodem mezi základní standardní situace postupného útoku, ale s rozdílem četnosti v zápase - trestný hod má četnost daleko nižší. Společné rysy se vyskytují i pro nedostatek příležitosti k větší rozmanitosti provedení vzhledem k prostoru, času a nemožnosti souhry s dalšími spoluhráči. Nejde zde však jen o jediný "boj" střelce versus brankáře - dát či chytit gól. Aktéři trestného hodu vedou mezi sebou i psychický "boj". „Od střílejícího hráče se očekává, že střelí branku, u brankáře chycení 7-m hodu není však povinností, ale úspěch při chycení 7-m hodu ohromně povzbudí nejen samotného brankáře, ale i spoluhráče." (Liška, 2005, s- 67) Z toho plyne, že psychická výhoda je na straně brankaře, zatímco psychický tlak je na straně střelce. 1.4.1 Střelec Střelec má postavení při trestném hodu dané - za čárou sedmimetrového hodu. Při střelbě sedmimetrového hodu je hlavním předpokladem pro kladný výsledek podle Rovného a Slovíka (1964) soustředění všech hnacích sil do směru střelby, dostatečně rychlý švih paže, resp. její částí, dále velký nápřah střílející paže, dynamika a stupňování rychlosti pohybu. Důležitou stránkou střelby, nejen při sedmimetrovém hodu, je oklamání brankaře. Podle Táborského a kolektivu (1970) se nahlíží na klamání jako na nadstavbu všech herních činností a jsou to podněty, které se snaží zakrýt naše skutečné záměry a znemožnit brankaři anticipaci; měřítkem kvality klamavého 20 jednání je plynulost, časové a prostorové sladění k přechodu do střelby. „Klamání před střelbou, pokud byl oklamán i brankař, může střelec snížit požadavek na razanci střely." (Jančálek, Táborský, 1973,s. 146) Příklady klamavého umístění míče při střelbě 7-m hodu: klamání pohledem (může být jak při střele, tak pohledem před střelou) pootočením hlavy do jiného směru úklon trupu vlevo/vpravo při střelbě do pravých/levých rohů branky celkovým pohybem paže je míč veden do horních částí branky a zátahem prstů a ruky v zápěstí je střela usměrněna do dolních částí branky rozsah pohybu při střele je větší než při skutečné činnosti, aby pohyb byl co nej zjevnější a vyvolal u brankaře pohyb méně časté jsou střely s rotací míče, kdy míč po dopadu na zem odskočí v jiném směru náznak celého těla padajícího vpravo/vlevo se střílející paží, která se při konečné fázi strhne vlevo/vpravo náznak střely celým tělem - jako při skutečné střele, kdy se neoporová noha dostane vrácením do původní polohy, poté vytřelí když je brankař vylezlý před brankou, střelec použije náznak prudké střely a přehodí brankáře obloukem a naopak náznak na přehození brankáře obloukem a prudce vystřelí, když se brankař vrací zpět k brance naznačení střely pouze paží, kdy se nohy nepohnou z místa a poté se vytřelí nebo stejný způsob, kdy se neoporová noha nedotkne zpět země náznak, ve kterém střelec setrvá a vyprovokuje brankáře k předčasnému pohybu a potom vystřelí na opačnou stranu mezi netradiční střely můžeme zařadit střelu tzv.zadovkou První čtyři příklady jsou podle Jančálka a kol. (1978), pátý a šestý příklad je podle Slovíka a Šestáka (1966), zbylé příklady uvedla aktuálně nejlepší střelkyně 7-m hodů ve Whil 2011/12, která je hlavním aktérem empirické části, 21 a která má se 7-m hodem bohaté zkušenosti jak z pohledu střelce, tak z pohledu pozorovatele ostatních střelkyň. 1.4.2 Brankář Brankář má podle Rovného a Slovíka (1964) v družstvu nezastupitelnou funkci - nejen, že jeho cílem je zabránit soupeři vstřelit gól, ale má i psychologickou funkci, protože jeho zásahy můžou doslova družstvo "podržet", vrátit mu sebedůvěru, když chytí vyloženě jasnou brankovou příležitost, ale může mít na družstvo samozřejmě i negativní vliv - jeho chybná hra může způsobit celkovou depresi družstva. Pro úspěšný zákrok brankaře je důležitý jeho postoj a postavení. „Postoj brankáře, poloha jeho těla a končetin, je dán jeho postavením před brankou. Postavením se rozumí místo, na kterém brankář stojí. Měl by stát v polovině tzv.střeleckého úhlu. Úhel je dán spojnicemi mezi míčem a brankovými tyčemi." (Šafaříková, 1998, s. 69) Rozdělení způsobů chytání trestných hodů podle Lišky (2005), kdy brankář stojí v základním postoji ve středu branky a volí postavení: 1. l,5m před brankovou čárou 2. vysunuté postavení až u značky 4 metrů před brankovou čárou 3. vyběhnutí a výskok „Při první variantě může brankař spojit anticipaci s reakcí a při nedobře umístěné střele nebo střele méně razantní má šanci být úspěšný." (Liška, 2005, s. 66) „Při druhé variantě se brankář snaží především o největší vykrytí prostoru a provádí zákrok do míst, kam předpokládá umístění střely. Nevýhodou této varianty je u technicky a psychicky odolných hráčů možnost přehození brankáře, možnost střelby mezi nohy či střelba kolem hlavy. Základní postoj se liší od postavení v brance - nohy jsou v kmitavém pohybu a paže zvednuté /buď 22 u hlavy nebo do strany/. Z tohoto postavení, co nejblíže ke střílejícímu hráči je jasné, že chytaní je založeno na co největším pokrytí prostoru a nastrelení některé části těla. Tento způsob chytání vyžaduje velkou osobní odvahu brankáře a odolnost na tvrdé střely do těla." (Liška, 2005, s. 66-67) „Při třetí variantě vybíhá brankář ze základního postavení v brance vpřed při provádění hodu a zmenšuje střelecký úhel /někteří brankáři se pokouší o výskok/. Nej důležitější je moment vyběhnutí v konečné fázi odhodu střílejícího, který obvykle reaguje zbrkle na změnu postavení brankáře a střela je méně přesná /výhodou tohoto způsobuje, že ke změně postavení brankáře dochází v posledním zlomku sekundy, a tak zde působí výrazně moment překvapení/." (Liška, 2005, s. 67) Podle Šafaříkové a Táborského (1986) klamou brankáři nejčastěji právě postojem a postavením - brankář zvolí postavení, kterým záměrně odkrývá část branky nebo postojem, kdy brankář zaujímá široký stoj rozkročný a provokuje tak střelce ke střelbě mezi nohy, nebo nechá schválně paže dole a odkrývá tak horní rohy, či je přehnaně vzpaží a odkryje střední část branky. 1.5 Postoje trenérů k nacvičení trestného hodu Úspěšná střelba je základem každého družstva, proto se podle Jančálka, Šafaříkové a Mráze (1963) musí na tréninku věnovat střelbě všichni hráči, aby byli střelecky nebezpeční pro obranu z jakékoliv vzdálenosti, a protože družstvo je více nebezpečné, jestliže má větší počet dobrých a pohotových střelců. „Hráči musí být střelecky všestranní. Zdokonalujeme nejen nejúspěšnější způsob střelby, ve kterém se plně projeví individualita hráče, ale učíme ho střílet i dalšími způsoby střelby jak z jeho speciálního střeleckého prostoru, tak i z ostatních prostorů. Obránci se na rozmanitou střelbu útočníka nemohou předem připravit. Při nácviku jednoduchých způsobů střelby zdokonalujeme nejprve umístění střely, později zvyšujeme její prudkost." (Jančálek, Šafaříková, Mráz, 1963, s. 114) 23 Abychom potvrdili nebo vyvrátili toto tvrzení a zároveň abychom zjistili, jak čeští trenéři přistupují k nacvičení trestného hodu, vytvořili jsme krátký dotazník, který jsme rozeslali emailem náhodně vybraným trenérům házené z celé České Republiky, kteří se věnují různým věkovým kategoriím a soutěžím. Dotazník měl pouze orientační charakter a jeho výsledky ani zpracování nebudeme metodicky definovat ani charakterizovat. B y l pro nás pouze jedním z vodítek, které mělo potvrdit nebo vyvrátit obecně zastávaný a autory zmiňovaný názor, že se nácviku této hráčské dovednosti nevěnuje speciální pozornost. Není to v žádném případě hlavní bod empirické části, rozeslali jsme pouze malé množství anonymních dotazníků - 15 a vrátilo se nám 11 odpovědí. Rozhodně výsledky testu nezobecňujeme. Znění dotazníku společně s odpověďmi trenérů j sou přiloženy v příloze č. 1. Můžeme si dovolit říci, že každý z oslovených trenérů bez ohledu na to, jakou hraje soutěž, jakého je pohlaví, kolikrát týdně mají trénink, jakou má trenérskou praxi, zařazuje nacvičení trestného hodu do tréninkového procesu. Výjimkou je nejmladší kategorie, kde se ještě 7-m hody netrénují "profesionálně" a spíše se zařazují jako oživení tréninku. Nejčastěji se 7-m hod trénuje jednou až dvakrát týdně, což je dostačující. Všichni trenéři se prakticky shodují se zařazením nacvičení trestného hodu na závěr tréninku. Specialistů má každý tým dva až tři, výjimečně čtyři. Tréninku 7-m hodu se zúčastňují všichni hráči z týmu. Zároveň bychom chtěli zmínit náš osobní názor, že sedmimetrový hod je naprosto specifická disciplína, která vyžaduje nejen střelecký trénink, ale také osobní sebedůvěru střelce, jeho mentální i psychickou sílu a nikoliv pouze extrémní fyzické a technické dovednosti, ale spíše umění dovést oklamat brankaře svou chytrostí, nasazením a trpělivostí při střelbě. A i na tyto ukazatele by měl trenér při výběru specialistů na sedmimetrové hody brát ohled. 24 1.6 Statistiky Statistiky jsme se rozhodli zapracovat do diplomové práce z důvodu uvědomění si důležitosti 7-m hodů v zápasech. Statistické údaje jsme získali ze stránek českého svazu házené pro aktuální sezónu 2011/2012, ve které se doposud odehrálo 20 kol v ženské Interlize a 17 kol v mužské Extralize. 1.6.1 Ženy Mezi nejlepších pět střelkyň 7-m hodů v nejvyšší česko-slovenské házenkářské Interligové soutěži patří: 1) Kateřina Krupicová s 57 vstřelenými brankami 2) Klaudia Michnová s 45 vstřelenými brankami 3) Kateřina Růžičková s 41 vstřelenými brankami 4) Iveta Luzumová s 41 vstřelenými brankami 5) Alžběta Tóthová s 35 vstřelenými brankami Jejich střelecká úspěšnost právě ze 7-m hoduje dle sestupně: • Luzumová 87,23% • Růžičková 85,41% • Krupicová 85,07% • Tóthová 79,54% • Michnová 77,58% Celková střelecká úspěšnost ze 7-m hodů jednotlivých družstev je uvedena vtab. 1. Během 20 kol bylo vstřeleno 6630 branek, z toho 713 z trestného hodu po zaokrouhlení to odpovídá 10,75% brankám ze 7-m hodu z celkového počtu. Průměr vstřelených branek najeden zápas je 55,25; průměr branek z 7-m hodu na zápas je 5.94. 25 Ze 120 odehraných zápasů rozhodly branky ze 7-m hodů celkem ve 32 zápasech (=26,67%) - z toho ve 24 zápasech o vítězství (=20%) a v 8 zápasech přispěly k remíze (=6,67%). K tomu, jestli branky ze 7-m hodu přispěly k vítězství, jsme dospěli tak, že jsme odečetli jednu nebo více branek z trestného hodu vítězného družstva a poté jsme opět porovnali výsledek utkání. Jestliže byl výsledný počet branek menší než soupeřův, přispěly branky z trestného hodu k vítězství. V 9 zápasech (=7,5%) se mohlo rozhodnout o změně výsledku utkání, kdyby byly proměněny všechny sedmimetrové hody v utkání jednotlivých družstev - kdyby družstvo, které zápas prohrálo, proměnilo všechny jejich sedmimetrové hody, nebo kdyby v případě remízy proměnil většinu či všechny sedmimetrové hody alespoň jeden z týmů. Pro lepší představu si uvedeme příklady na jednotlivých utkáních. Přispěly trestné hody k vítězství? Utkání, ve kterém se střetly týmy D H C Sokol Poruba a Slávia U D H K S G NitraSereď. Výsledek utkání skončil 35:34 pro tým Poruby. Trestné hody pro tým: Poruba 5/2 (nařízeno/proměněno) Nitra-Sereď 4/4 (nařízeno/proměněno) Přestože tým Poruby neproměnil tři trestné hody, stačilo mu to k vítězství. Ale pokud by se mu nepodařilo proměnit jeden ze dvou skórujících trestných hodů, znamenalo by to pro tým Poruby remízu. Pokud by nastala situace, kdy by tým Poruby neproměnil ani jediný trestný hod, vítězství by získala Nitra-Sereď. Mohly trestné hody pomoci ke změně výsledku utkání? Utkání, ve kterém proti sobě nastoupily týmy: Házená Jindřichův Hradec a H C Britterm Veselí nad Moravou. Utkání skončilo 24:26 pro Veselí nad Moravou. 26 Trestné hody pro tým: Jindřichův Hradce 11/7 (nařízeno/proměněno) Veselí nad Moravou 5/4 (nařízeno/proměněno) Vzhledem k tomu, že utkaní prohrál Jindřichův Hradec o dvě branky a neproměnil čtyři nařízené sedmimetrové hody je zřejmé, že kdyby proměnil dva neproměněné trestné hody, dotáhl by zápas na remízu. Ale kdyby proměnil tři ze čtyř neproměněných, strhl by vítězství na svou stranu. Tab. 1 střelecká úspěšnost družstev Interligy ze 7-m hodů Družstvo Úspěšnost v % H C Britterm Veselí n. M . 88,73 Iuventa Michlovce 86,79 D H C Slávia Praha 85,45 Házená Jindřichův Hradec 85,22 D H K Zora Olomouc 84,48 Sokol Písek 84,37 H K Slovan Duslo Šaľa 81,53 ŠKP Piccard Senec 81,15 H C Zlín 81,13 D H K Baník Most 80,00 D H C Sokol Poruba 77,08 H K D A N L O G Partizánske 73,56 Slávia U D H K S G Nitra-Sereď 68,18 1.6.2 Muži Mezi nejlepších pět střelců 7-m hodů v nejvyšší házenkářské mužské soutěži - Extralize patří: 1) Tomáš Perníčka s 28 vstřelenými brankami 2) Tomáš Hes s 28 vstřelenými brankami 3) Jan Hubáček s 27 vstřelenými brankami 4) Tomáš Babák s 26 vstřelenými brankami 5) Viktor Hastík s 25 vstřelenými brankami 27 Jejich střelecká úspěšnost právě ze 7-m hoduje dle sestupně: • Jan Hubáček 77,14% • Tomáš Pernička 75,67% • Tomáš Babák 74,28% • Tomáš Hes 68,29% • Viktor Hastík 66,66% Celková střelecká úspěšnost ze 7-m hodů jednotlivých družstev je uvedena v tab. 2. V 17 kolech mužské Extraligy bylo nastříleno 5411 branek, z toho 476 ze 7-m hodů (=8,77%). Průměr vstřelených branek na jeden zápas je 53,05; průměr branek z 7-m hodu na zápas je 4.66. Ze 102 odehraných zápasů rozhodly branky ze 7-m hodů celkem ve 37 zápasech (=36,28%) - z toho ve 24 zápasech o vítězství (=23,53%) a ve 13 zápasech přispěly k remíze (=12,75%). V 18 (=17,65%) zápasech se mohlo rozhodnout o změně výsledku utkání. Tab. 2 střelecká úspěšnost družstev Extraligy ze 7-m hodů Družstvo Úspěšnost v % Sokol H C Přerov 77,63 H C Gumárny Zubří 75,51 H B C Ronal Jičín 75,47 H K Královo Pole 75,00 SKP Frýdek-Místek 74,64 H C B O K D Karviná 74,13 Talent M . A. T.Plzeň 69,04 H K A S . A. Město Lovosice 68,75 H C Dukla Praha 68,51 K H Kopřivnice 66,66 TJ Cement Hranice 64,81 TJ Jiskra Třeboň 63,79 28 1.6.3 Srovnání statistik Když porovnáme mezi sebou výsledky statistiky žen a mužů, vyjdou výsledky, které zaujmou. Zeny mají sice o dvě procenta více zastoupeny branky ze 7-m hodu z celkového počtu vstřelených branek (ženy 10,75%; muži 8,77%), ale muži mají přesto o deset procent větší podíl branek ze 7-m hodu na rozhodnutí utkání (ženy 26,67%; muži 36,28%). Stejně tak měli o deset procent větší šanci rozhodnout zápas ve svůj prospěch, kdyby jedna strana proměnila všechny 7-m hody (ženy 7,5%; muži 17,65%). Na druhou stranu je zajímavé, že i když 7-m hody rozhodují více v mužské házené, tak v ženské házené je znát větší počet branek z trestného hodu a střelecké úspěšnosti u jednotlivkyň než-li u jednotlivců. Je to možné ze tří důvodů: Za prvé mají mužské týmy větší počet specialistů na 7-m hody (i když v kapitole 5 jsme se dozvěděli, že v každém týmu - ať v ženském či mužském mají 2 až 3 specialisty). Za druhé mají muži odehrané o tři kola méně než ženy a tím se snižuje šance četnosti 7-m hodu. Nebo třetí možnost, kdy mají specialisté menší střeleckou úspěšnost. Ale i při pohledu na celkovou střeleckou úspěšnost jednotlivých týmů je vidět větší úspěšnost u ženských týmů. 1.6.4 Shrnutí statistik Výsledky statistiky jsou velice zajímavé. Cekali jsme, že bude celkový počet trestných hodů v ženské soutěži více zastoupen než-li v mužské, protože ženy hrají házenou více silově a muži více technicky. Zajímavostí proto je, že podíl na rozhodnutí utkání v mužské soutěži - necelých dvaceti sedmi procent - je větší než-li podíl v ženské části soutěže - dvaceti procentní. Je to důkazem toho, že sedmimetrové hody hrají v utkání velmi důležitou úlohu, a proto je vhodné soustředit se na jeho nacvičení v trénincích. 29 2 CÍLE, ÚKOLY 2.1 Cíl práce Cílem empirické části práce je vytvořit, popsat a analyzovat 3D model standardní situace v házené - 7-m hodu. S drtivým nástupem a rozvojem videotechniky a dostupností výpočetní techniky spolu se střihovými programy je zřejmý i posun ve využití obdobných technických pomůcek na poli sportovním. Především potom ve fázi tréninkové zpětné vazby, plánování a pozápasových analýzách. N a FSpS je k dispozici systém SIMI Motion pro 3D modelování pohybu. Pro svoji schopnost zaznamenávat pohyb a objekty, které s pohybovou a sportovní činností přímo souvisí (např. házenkářský míč), je vybrán jako ideální nástroj k rozboru herních prvků v házené. Na základě měření provedeme individuální popis techniky provedení 7-m hodu házenkářky působící v nejvyšší česko-slovenské soutěži žen (w.h.i.l.). Figurantka je aktuálně nej lepší exekutorkou 7-m trestného hodu v soutěži. 2.2 Variantu v ý z k u m u Použili jsme případovou studii, kterou charakterizujeme jako rozbor stavu, vývoje a interakcí s prostředím jednoho nebo více jedinců, skupin, komunit a institucí, operačních jednotek, ale i programů, které se pozorují, dokumentují a analyzují, aby se popsaly a vysvětlily jejich stavy a vztahy k interním a externím ovlivňujícím faktorům. Případová studie tedy zahrnuje zaměřené pozorování v přirozených podmínkách, interview, kvalitativní analýzu a narativní styl podávání zprávy (Hendl, 1999). Předmětem navržené případové studie je hodnocení vybraných kinematických parametrů 7-m hodu v házené. 30 2.3 Úkoly práce • Zaznamenat v systému SJJVII vybraného hráče házené a jeho odlišné způsoby provedení 7-m hodu • Provést 3D analýzu záznamu • Analyzovat jednotlivé technické aspekty různých způsobů provedení 7-m hodu • Vyhodnotit sledované parametry jednotlivých způsobů provedení 7-m hodu a zhodnotit, který je nej efektivnější • Vyhodnotit závěry a převést je v doporučení pro nácvik 7-m hodu 2.4 Použité metody Zpracování problematiky práce a použité metody plynou z okolností, že člověka považujeme za bytost jedinečnou - bytost bio-psycho-sociální, nadanou schopností regulovat sebe i své okolí, učit se určitému řešení pohybového úkolu a jeho výsledek interpretovat ve sportovních činnostech. V práci používáme metody, jejich techniky a procedury vymezené jako: analýza a syntéza, modelování, pozorování, měření. • Předmětem modelování jsou vybrané činnosti v házené. Modelové řešení činností je východiskem pro nalezení pohybových prostředků • Rozhodující pro definování modelů je vymezení obsahu příslušných subsystémů technického základu pohybu. Nalezení a zdůvodnění příčinných pohybových aktů a operací, jenž vedou k realizaci konkrétní pohybové činnosti. • Předmětem analýzy a syntézy byla určena část pohybového obsahu 7-m hodu v házené. Soustředili jsme se na pohybový obsah. Pro vymezení strukturálně podobných házenkářských dovedností, profilujících pohybových činností a jejich technických základů pohybu jsme použili kinematicko-geometrickou analýzu. Zdrojovým materiálem byl počítačově zpracovaný videozáznam. Videozáznam byl zpracován programem SIMI Motion, umožňuje 3D analýzu. 31 3 M E T O D I K A SLEDOVÁNÍ 3.1 Charakteristika souboru V rámci naši analýzy jsme se rozhodli podrobit rozboru techniku Kateřiny Krupicové, která je odchovankyně klubu TJ Házená Jindřichův Hradec, za který i v současnosti stále hraje. Házené se věnuje již 11 let, během kterých sice hráčské zkušenosti z jiných týmů nenasbírala, ale již pátým rokem nabírá cenné zkušenosti v nejvyšší ženské házenkářské soutěži w.h.i.l. Narodila se v roce 1990, měří 168 cm a váží 68 kg. V tab. 3 uvádíme počet proměněných střeleckých pokusů ze 7-m hodů v jednotlivých sezónách společně s její střeleckou úspěšností. V archivu českého svazu házené jsou k dispozici pouze poslední tři sezóny. Údaje za poslední sezónu 2011/2012 nejsou ještě konečné, protože se celá soutěž zcela nedohrála. Tab. 3 Střelecká úspěšnost 7-m hodu figurantky Sezóna Počet gólů Střelecká úspěšnost % 2009/2010 45 Údaje nejsou k dispozici 2010/2011 61 69,31 2011/2012 74 91,35 3.2 Metody zjišťování sledovaných ukazatelů 3.2.1 Kinematická analýza Pohyb obecně je z fyzikálního hlediska chápán jako změna souřadnic v určitém časovém rozpětí. Tento souřadnicový systém může být nejprve libovolně zvolen a následně upraven. Jsou zde však dva základní požadavky: • systém souřadnic • údaje času 32 3.2.2 Zpracování obrazu biomechanické 3D analýzy Ve srovnání s většinou ostatních metod měření má analýza obrazu tu výhodu, že nemá přímý negativní dopad. To znamená, že stanovení kvantitativních rozměrů prostřednictvím měřícího systému nemá žádný dopad na chování měřeného objektu, protože samotné měření není prováděno na konkrétním objektu, ale na jeho obrazu (Sebera, 2006). Při použití nejjednodušší měřící techniky představuje tento fakt jednu nevýhodu: trojrozměrný objekt je zobrazen ve dvou dimenzích. Tato nevýhoda je akceptovatelná, jestliže máme zájem pouze o dvě dimenze (2D analýza), např. pro určení nejvyššího místa ve skoku, rozběhové rychlosti při skoku dalekém nebo odrazového úhlu. Při nahrávání těchto pohybů je důležité, aby byly kompletně popsány v jedné rovině. Abychom se vyhnuli chybám plynoucím z toho, že se určité části těla pohybují mimo rovinu pohybu, kamera by měla být umístěna dostatečně daleko od této roviny. Fyzikální rozměry zaznamenané tímto měřením jsou v prvé řadě kinematografickými rozměry (vzdálenost, čas, rychlost, zrychlení, úhly) (Sebera, 2006). 3.2.3 Souřadnicový systém Slouží ke stanovení vztahu mezi reálnými řádovými hodnotami, přičemž záběr je vyhodnocen později. Pojem souřadnicový systém se stejně jako pojem kalibrační systém vyskytuje v literatuře pojednávající o zpracování obrazu. Tyto dva pojmy spolu souvisí. Kalibrační systém vymezuje prostor (ve třídimenzionální analýze) nebo plochu, kde se odehrává pohyb. Souřadnicový systém je matematický prostředek, pomocí něhož jsme schopni vypočítat skutečné prostorové rozměry. Pro osobu provádějící měření není důležitý vztah mezi kalibračním a souřadnicovým systémem. Tento vztah je pevně stanoven softwarem, který zpracovává data. Jako kalibrační systém lze použít dvě měřicí tyče známé délky, které jsou navzájem kolmé a dobře viditelné v záběru. Měly by samozřejmě být na 33 místě (nebo přinejmenším v bezprostřední blízkosti místa), kde se akce odehrává. Je dostačující, pokud je kalibrační systém viditelný pouze na jednom obrázku, jestliže je zajištěno, že po nastavení kamery (ohnisková vzdálenost, pozice, zaostření, ohnisková rovina) už toto nebude jakkoliv změněno (obr. 7). Obr. 7 Kalibrační kvádr - definuje souřadnicový systém 3D videozáznamu 3.2.4 Časové údaje Sdělují nám, kdy byl záběr pořízen. Tato informace může být uvedena buď jako absolutní hodnota (např. 3. ledna 2011 ve 4:27, 12 sekund a 312 milisekund) nebo jako relativní hodnota (0,01 s po předchozím záběru). Pro většinu otázek týkajících se kinematické analýzy je nej důležitější relativní časová hodnota. Je to dáno frekvencí snímků použitého systému. Pro běžné videonahrávání se jedná o 25 kompletních snímků za sekundu nebo 50/s (PAL) nebo 30/60 (NTSC). Pro nahrávání pohybu je možné použít vysokorychlostní kameru s frekvencí až 500 snímků/s. Systém SJJVII Motion poskytovaný Fakultou sportovních studií M U umožňuje snímání pohybu frekvencí až 500 snímků /s. 34 3.2.5 Dvou- a třírozměrné nahrávky Jestliže je pohyb nahráván pouze jednou kamerou, může být uspokojivých výsledků dosaženo pouze ve dvourozměrné rovině. Úsilí spojené se získáním třírozměrných výsledků je značné a musí být splněny jisté předpoklady, což může vést k podstatnějším nepřesnostem. (Novotný, 2011) K řešení problémů ve 2D je nutné toto vybavení: • jedna kamera • kalibrační systém, který se skládá ze dvou měřicích tyčí známé délky, které jsou vzájemně v pravém úhlu K řešení problémů ve 3D je nutné toto vybavení: • alespoň dvě kamery, jejichž optické osy by měly být v úhlu mezi 60 a 120 stupni (obr. 8) • tyto dvě kamery by měly být schopny synchronizovaného snímání záběrů • kalibrační prostor, který je tvořen prostorovým 3D objektem (kvádr, jehlan, krychle atd.). Pozice rohů tohoto 3D prostoru musí být známá Obr. 8 Schéma rozmístění dvou kamer pro zachycení obrazu v 3D síti 35 3.2.6 Problémy související s analýzou obrazu Poté co byl pohyb nahrán, můžeme záběr analyzovat. Abychom analýzu mohli provést, musí být určeny body na těle anebo body, které jsou určitým způsobem důležité pro vykonání pohybu. Použitými body na těle jsou většinou průsečíky kloubních os nebo jejich středy. Při tomto určování můžeme narazit na tři hlavní zdroje chyb: • osy kloubů nemohou být zřetelně definovány • průsečíky os nelze na záběru zřetelně rozlišit • průsečíky jsou skryty za ostatními částmi těla a na záběru nejsou jasně viditelné Řešení • tuto chybu může minimalizovat pouze precizní znalost anatomie • průsečíky lze označit zřetelně kontrastní barvou • střed kloubů musí být interpolován, popřípadě odhadnut empiricky 3.2.7 Chyby a tolerance chyb Při analýze rozeznáváme tyto chyby a nedostatky: • chyby v určování časového rozpětí mezi snímky záznamu • chyby v určování pozice zaznamenávaných bodů • kumulativní chyby, které nastanou, když k výpočtům použijeme nesprávné hodnoty, např. rychlost = vzdálenost / čas, přičemž naměřené hodnoty vzdálenosti i času nejsou přesné. Rozsah těchto chyb může být vyjádřen jako matematická funkce citlivosti použitého filmu, přesnosti snímací metody, přesnosti určení ohniskových bodů při měření, chyb vzniklých při zaznamenávání času atd. Různorodost těchto faktorů ukazuje, jak komplikované mohou výpočty být. 36 V praxi je dostačující, že tolerance chyb jsou zjištěny s odvoláním na známé vnější hodnoty. Jestliže je například známá hodnota vzdálenosti mezi vrchním hlezenním kloubem a kolenním kloubem, potom musíme dospět ke stejné hodnotě i po sejmutí obrazu a provedení výpočtů. (Novotný, 2011) 3.2.8 Zobrazení dat Sledovat lze jednotlivý bod, spojnice bodů a těžiště. Je možné zvýraznit tyto spojnice a sledovat je během pohybu. Například spojnice mezi kyčlí a kolenem může být v průběhu určité fáze pohybu vyobrazena v jiné barvě. Existují různé typy těžiště pro různé pohybové sekvence. Pro každý model je požadován určitý počet bodů. To znamená, že body specifikace musí být nejprve přiřazeny k bodům daného modelu. (Sebera, 2006) Určování těžiště je matematickým odhadem a je založeno na zkušenostech a naměřených hodnotách. Přesné parametry pro výpočet těžiště jsou pro každého člověka rozdílné, takže s použitím jednoho modelu pro různé typy lidí (muži/ženy, dospělí/děti) by se mělo zacházet opatrně. Je možné chybu minimalizovat pomocí softwarového doplňku, umožňuje získání parametrů určité osoby na základě individuálních měření (váha, výška, velikost hrudního koše, šíře zad, délka nohy atd.). Při našich analýzách jsme při sledování změn těžiště atleta vždy uvažovali tzv. Giibitzův model pro výpočet těžiště. Tento model pracuje s pozicí následujících částí atletova těla - kotníky, koleny, kyčlemi, rameny, lokty, dlaněmi a pozicí hlavy. (Sebera, 2006) Následné zobrazení modelovaných dat v libovolné ose x, y, z třírozměrného prostoru spolu se sledováním jednotlivých charakteristik vzdálenosti, rychlosti, zrychlení, úhly se sledováním vlastního provedení sportovního výkonu trenérovi dává do rukou velmi účinný nástroj na posouzení individuální technické vyspělosti atleta (Sebera, 2006) (obr.9). 37 Obr. 9 Ilustrace zobrazení modelu házenkáře v 3D prostoru charakterizovaném osami x - horizontální směr, y - boční, z - vertikální. 3.2.9 Použití Identifikace bodů 3D biomechanickou analýzu lze provést v reálném závodě i na tréninku. Pro lepší identifikaci tzv. bifurkačních bodů jsou atletovi připevněny na vybrané části těla reflexní body, které budou sloužit jednak pro snazší rozpoznání pohybu jednotlivých segmentů z videozáznamu, jednak pro výpočet těžiště. Gubitzův model výpočtu těžiště vyžaduje informace o těchto bodech: hlava, levé a pravé rameno, levý a pravý loket, levé a pravé zápěstí, levá a pravá kyčle, levé a pravé koleno, levý a pravý kotník (obr. 10). V zápase není možné na sportovce připevnit žádné reflexní body, vyhodnocení je posléze pracnější, není možné využít automatického trackování a automatického rozpoznání pomocí specializovaného softwaru (manuál SEVII Motion). 38 Obr. 10 Reflexní body umístěné na hlavních kloubech házenkáře a zobrazené trackovacím systémem softwaru SIMI Motion Vyhodnocení K dispozici velké množství údajů: • délkové, úhlové, časové a rychlostní charakteristiky jednotlivých segmentů těla, popř. těžiště • jsme schopni sledovat úhly a postavení jednotlivých segmentů před, při apo odhodu, úhly vzletu a položení náčiní, postavení a vzájemnou polohu jednotlivých segmentů • dráhu těžiště, popř. jednotlivých segmentů v průběhu celého hodu • poklesy rychlosti před, během zaujímání odhodového postavení atd. • dráhy, rychlosti a zrychlení v jednotlivých osách X , Y , Z 39 Výsledek analýzy • 3D model pohybu s možností náhledů z jakékoliv perspektivy • individuální biomechanická charakteristika házenkáře • možnost srovnání několika způsobů provedení 7-m hodu konkrétním analyzovaným házenkářem, hledání silných a slabých stránek různých způsobů provedení • možnost duálního porovnání parametrů výkonu, např. v přípravném a závodním období • hledání odchylek od ideálního technického provedení • kinogramy (Manuál SJJVII Motion). 40 4 ZÍSKANÉ VÝSLEDKY A JEJICH INTERPRETACE Při sledování kinematických aspektů způsobu provedení 7-m hodu jsme se zaměřili na objektivně měřitelné parametry, jejichž hodnoty můžeme porovnávat s technickým ideálem provedení odhodu. Realizace 7-m hodu v házené je z biomechanického hlediska takřka totožná s provedením odhodu v závěrečné fázi pokusu atletického hodu oštěpem. (Best a k o l , 2003) V této části ale nebudeme porovnávat oštěpařské a házenkářské parametry odhodu, pouze jednotlivé fáze provedení 7-m podrobíme optice striktní atletické techniky, která je v literatuře exaktně popsána. Pro lepší orientaci uvedeme seznam parametrů střely, které jsme sledovali v rámci třech odlišných způsobů exekuce 7-m hodu: A, úhel v lokti odhodové ruky v momentu maximálního nápřahu B, úhel v lokti odhodové ruky v momentu odhodu C, úhel v koleni stojné nohy v momentu odhodu D, absolutní doba trvání hodu E, odhodová rychlost míče F, absolutní dráha míče během realizace hodu G, posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu H, posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu 41 Prakticky u každého parametru střely, který bereme v potaz, uvažujeme o dvou časových momentech celé realizace hodu. Výše zmíněné parametry potom měříme buď v úvodním momentu nápřahu (tl) nebo v závěrečném momentu odhodu (t2) popř. během celé fáze hodu (tl -12). (viz. obr.l 1) Obr. 11 Časové momenty t l a t2 • t l -moment nápřahu - míč se od tohoto momentu pohybuje ve směru branky • t2- moment odhodu - míč opouští ruku střelce Figurantka použila 3 nej standardnější techniky realizace 7-m hodu: 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení 3. technika střelby z pádu V rámci každé techniky absolvovala figurantka 3 pokusy; dále používáme průměrné hodnoty jednotlivých sledovaných parametrů v rámci každé jednotlivé techniky realizace hodu. 42 A, úhel v lokti odhodové ruky v momentu maximálního nápřahu (tl) Podle Kuchena (1971) je klíčový činitel práce pravé paže. Pravá paže zůstává co nejdéle a nejdále vzadu. I když je napjata, hod se neprovádí napjatou paží. Záleží na individuálních schopnostech, dokdy má být napjata. Atleti s uvolněným pletencem ramenním ji mohou mít napjatou déle, „tvrdší" musí začít s pohybem dříve. 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice dosahoval maximální nápřah 109,9° (viz. graf 1) 0,000 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 s • 109,854 PHK_stoj X Graf 1 Uhel P H K - nápřah (dvou-oporové postavení) 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice dosahoval maximální nápřah 94,9° (viz. graf 2) o o,doo s 150,000 140,000 130,000 A120,000 / \ 1 110,000 A 1 \ r\ j 100,000 1 X I v \ f\J 90,000 80,00080,000 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 94,867 klasik_PHK X Graf 2 Úhel P H K - nápřah (jedno-oporové postavení) 43 3. technika střelby z pádu při této technice dosahoval maximální nápřah 107,7° (viz. graf 3) 70,000 T 1 1 1 1 0,000 0,200 0,400 0,600 0,800 s • 107,864 PHK_pad X Graf 3 Úhel P H K - nápřah (pád) Zhodnocení: Jak můžeme vysledovat z grafu 4, parametr maximální extenze v momentu napřahuje z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití stylu dvouoporového postavení. ° 100 dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 4 - Úhel v lokti odhodové ruky (tl) - srovnání 44 B, úhel v lokti odhodové ruky v momentu odhodu (t2) Uhel svírající loket odhodové paže je v odborné literatuře často zmiňovaným parametrem výkonu a faktorem ovlivňujícím přenos kinetické energie na míč. Z pohledu techniky by odhodová paže měla dosahovat maximální extenze ve chvíli t2 s ohledem na snahu dosáhnout maximálního zrychlení míče v odhodové fázi. Čím napjatější paže je, tím delší dráze sportovec na míč působí a tím větší zrychlení mu udílí. (Whiting a kol. 1991) 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice dosahovala střelecká ruka maximální extenze 146,2° (viz. graf 5) 0J 140,000- 130,000- 120,000- 110,000" 100,000- o,c 0,34fl s0J 140,000- 130,000- 120,000- 110,000" 100,000- o,c 00 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 i • 146,154 PHK_StOJX Graf 5 Úhel P H K - odhod (dvou-oporové postavení) 45 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice dosahovala extenze paže 156,7° (viz. graf 6) O ' 0, 69 s 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000j \ j \ r \ j 100,000I \ I v \ f\J90,000- 80,000-80,000- 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 156,733 klasik_PHK X Graf 6 Úhel P H K - odhod (jedno-oporové postavení) 3. technika střelby z pádu při této technice dosahovala extenze v loktu 137,9° (viz. graf 7) o! 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 90,000- 80,000- 70,000- 0,C Y\ 0,95 )5o! 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 90,000- 80,000- 70,000- 0,C00 0,200 0,400 0,600 0,800 s Graf 7 Úhel P H K - odhod (pád) Zhodnocení: Z grafu 8 je patrné, že parametr maximální extenze v momentu odhodu je z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití stylu jedno-oporového postavení. 46 165 160 155 150 145 140 135 130 125 •dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 8 Úhel v lokti odhodové ruky (t2) - srovnání C, úhel v koleni stojné nohy v momentu odhodu (t2) Teoretická východiska efektivity hodu vycházejí z principu zachování maximální extenze v kolenním kloubu levé oporné nohy, který by měl svírat úhel v rozmezí 160°-180°, a to tak, že maximálních hodnot extenze je třeba dosáhnout v okamžiku odhodu. Levá noha tak funguje jako jakási páka. (Whiting a kol. 1991) 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení extenze v levém (oporném) koleni dosahovala 140,9° (viz. graf 9) O ' 145,000- 140,000- 135,000- 130,000- 125,000- 120,000- 0,C \ 0,340 SO ' 145,000- 140,000- 135,000- 130,000- 125,000- 120,000- 0,C00 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 s • 140,894 LDK stoj X Graf 9 Úhel L D K - odhod (dvou-oporové postavení) 47 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice dosahovala extenze v koleni 137,1° (viz. graf 10) 110,000-1——i 1 1 1 1 1 1 1 — ^ - « - » 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 137,097 klasik_LDK X Graf 10 Uhel L D K - odhod (jedno-oporové postavení) 3. technika střelby z pádu koleno při střele z pádu vykazovalo extenzi v hodnotě 133,8° ( graf 11) 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 0,0 \ 0.95 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 0,000 0,200 0,400 0,600 0,800 s Graf 11 Úhel L D K - odhod (pád) Zhodnocení: Z grafu 12 vyčteme, že parametr maximální extenze levého kolene v momentu odhodu je z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití stylu dvou-oporového postavení. 48 1 11dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 12 Úhel v koleni stojné nohy v momentu odhodu (t2) - srovnání D, absolutní doba trvání hodu (tl-t2) Faktor rychlého a svižného provedení 7-m hodu zmiňuje Rovný a Slovík (1964). Technika provedení trestného hodu, která exekútorovi dovoluje maximální rychlost realizace střely, umožňuje nejen udělení dostatečného zrychlení míči, ale také eliminuje možnost reakce brankáře. 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice byla absolutní doba trvání hodu 0,34 s (viz. graf 13) O ' 145,000- 140,000- 135,000- 130,000- 125,000- 120,000- o,c \ 0,340 SO ' 145,000- 140,000- 135,000- 130,000- 125,000- 120,000- o,c 00 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 s Graf 13 Celkový čas (dvou-oporové postavení) 49 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice byla celková doba trvání 0,87 s (viz. graf 14) o' 160.000- 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000\ °' 3)69 so' 160.000- 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000- 00 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 137,097 klasik_LDK X Graf 14 Celkový čas (jedno-oporové postavení) 3. technika střelby z pádu při této technice trval celý odhod 0,96 s (viz. graf 15) 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 0,0 \ 0.95 150,000- 140,000- 130,000- 120,000- 110,000- 100,000- 0,000 0,200 0,400 0,600 0,800 s Graf 15 Celkový čas (pád) Zhodnocení: Z grafu 16 vyčteme, že absolutní doba realizace celého hodu je z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití stylu dvou-oporového postavení. 50 1,2 0,8 s 0,6 0,4 0,2 tfcdvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 16 absolutní doba trvání hodu (tl-t2) - srovnání E, odhodová rychlost míče (t2) Nej závažnejší činitel, který má vliv na délku hodu, je odhodová rychlost. Každá změna této rychlosti má pro výkon daleko větší význam než percentuálně stejná změna úhlu (Kněnický, 1977). 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice byla odhodová rychlost míče 16,7 m/s (viz. graf 17) 4,000 J 1 — < 1 1 1 1 0,000 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 s • 16,661 ball v(abs) Graf 17 Rychlost míče v momentě odhodu (dvou-oporové postavení) 51 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice byla odhodová rychlost míče 16,2 m/s (viz. graf 18) Graf 18 Rychlost míče v momentě odhodu (jedno-oporové postavení) 3. technika střelby z pádu při této technice byla odhodová rychlost míče 17,4 m/s (viz. graf 19) m/s 16.000 14,000 12.000 10,000 8.000 6,000 4.000 2,000 0,C )sm/s 16.000 14,000 12.000 10,000 8.000 6,000 4.000 2,000 0,C"00 0,200 0,400 0,600 0,800 s • 17,438 ball v(abs) Graf 19 Rychlost míče v momentě odhodu (pád) Zhodnocení: Jak můžeme vysledovat z grafu 20, parametr odhodová rychlost míče (t2) je z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití pádu. 52 17,6 -, dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 20 odhodová rychlost míče (t2) - srovnání F, absolutní dráha míče během realizace hodu (tl-t2) Obecně se dá tvrdit, že po čím delší dráze působí při střele házenkář na míč, tím větší zrychlení je schopný mu udělit. Jak uvádí Vindušková (2003): „ Režim svalové práce nedovoluje zvětšovat hodnoty absolutní síly přes individuální mez a ve svalových stazích blížících se maximu pracuje sval s enormním výdejem energie. Často je proto výhodnější působit menší silou po delší čas. Kriteriem je zachování maximálního zrychlení v konečné fázi odrazu nebo odhodu." 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice činila absolutní dráha míče během realizace hodu 2,3 m (viz. graf 21) 53 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice je absolutní dráha míče během realizace hodu 5 m (viz. graf 22) 4,000 3,000 2,000 1,000 0,000 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s 4,950 ball Length Graf 22 Celková dráha míče (jedno-oporové postavení) 3. technika střelby z pádu při této technice je absolutní dráha míče během realizace hodu 5,1 m (viz. graf 23) 54 m 4,000- 3,000- 2,000- 1,000 0,000- o,c )5m 4,000- 3,000- 2,000- 1,000 0,000- o,c 00 0,200 0,400 0,600 0,800 s Graf 23 Celková dráha míče (pád) Zhodnocení: Jak můžeme vyčíst z grafu 24, parametr absolutní dráha míče během realizace hodu (tl-t2) je z biomechanického hlediska je nejlépe realizovaný při použití pádu. m 3 dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 24 absolutní dráha míče během realizace hodu (tl-t2) - srovnání 55 G, posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu (tl-t2) „Akcelerační dráha" Je žádoucí, aby se těžiště exekútora 7-m hodu posunulo v horizontálním směru v maximální možné míře. Podle Rovného a Slovíka (1964) je třeba soustředění všech hnacích sil do směru střelby. Pokud je atlet schopný svoje těžiště posunout v dopředném pohybu, udává míči kinetickou energii nejen pomocí pákových a švihových mechanizmů, ale působí na výslednou pohybovou energii míče také pohybem celého svého těla. Jedná se o dráhu, kterou těžiště na ose x urazí od momentu nápřahu po moment odhodu (viz. obr. 12) Nemůžeme také opomenout faktor vypouštění míče v bližší vzdálenosti k brance, což kladně působí na snížení možnosti reakce brankáře. Obr. 12 Akcelerační dráha těžiště tl-t2 56 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice byl posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu 0,4 m (viz. graf 25) m 0^4Í 5 1,250 1,200- 1,150- / 1,100- / 1,050- 1,000- 0.950-0.950- 0,000 0,050 0,100 0,150 0,200 0,250 0,300 S Graf 25 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (dvou-oporové postavení) 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této technice byl posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu 1,2 m (viz. graf 26) m 69 s 1,800- 1,600- 1,400- 1,200- 1,000 0,800 0,6000,600 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 2,020 Gubitz Model_kl X Graf 26 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (jedno-oporové postavení) 57 3. technika střelby z pádu při této technice byl posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu 1,4 m (viz. graf 27) m )s 2,000- 1,800- 1,600- 1,400 1,200 1,000- 0,800- 0,600-0,600- 0,000 0,200 0,400 0,600 0,800 s • 2,151 Gubitz Model_pad X Graf 27 Posun těžiště v horizontální rovině (osa x) (pád) Zhodnocení: Z grafu 28 je patrné, že parametr posun těžiště v horizontální rovině (osax) během realizace hodu (tl-t2) - „Akcelerační dráha" - je z biomechanického hlediska nejlépe realizovaný při použití stylu pádu. 1,6 1,4 1,2 1 m 0,8 0,6 0,4 0,2 0 TJdvou-oporové postavení jedno-oporové postavení střelba z pádu Graf 28 posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu (tl-t2) „Akcelerační dráha" - srovnání 58 H, posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu (tl-t2) Pří střelbě je vhodné, aby těžiště házenkáře ve svislém směru vykazovalo stoupající tendenci. To spolu s nápřahem a dostatečnou extenzí odhodové a oporné končetiny iniciuje ideální podmínky pro odhod míče. Jakékoliv kolísání těžiště ve vertikální rovině během celého odhodu je spíše nežádoucí (viz. obr. 13). Podle Kuchena (1971) by atlet měl zvednout těžiště těla přes levou nohu vzhůru a odhodit náčiní nad levou nohou. Obr. 13 Vertikální pohyb těžiště v čase tl-t2 59 1. techniku střelby z místa - dvou-oporové postavení při této technice byl posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu 0,09 m (viz. graf 29) 1,730 0,000 0,050 0,100 0,150 1,821 Gubitz Model_stoj Y 0,200 0,250 0,300 Graf 29 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (dvou-oporové postavení) 2. technika střelby z místa - jedno-oporové postavení při této byl posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu 0,17 m (viz. graf 30) m 2,040 2,020 2,000 1,980 1,960 1,940 1,920 1,900' 0,000 0,100 0,200 0,300 0,400 0,500 0,600 0,700 0,800 s • 2,071 Gubitz Model_kl Y Graf 30 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (jedno-oporové postavení) 60 3. technika střelby z pádu při této technice byl posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu dokonce záporný -0,02 m; kromě toho těžiště nevykazovalo pouze žádoucí stoupající tendenci (až v závěrečné fázi hodu), ale pohybovalo se po „vlnovce" s výrazným klesáním (graf 31) Graf 31 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) (pád) Zhodnocení: Z grafu 31 je zřejmé, že nej stabilnější projev těžiště vykazuje technika střely z dvou-oporového postavení (nejmenší výkyvy během hodu a pouze vzestupná tendence) 0,2 0,15 0,1 m 0,05 0 -0,05 dvou-oporové jedno-oporové střelba z pádu postavení postavení Graf 32 Posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu (tl-t2) - srovnání 61 5 DISKUZE V předchozí kapitole jsme porovnali tři různé techniky provedení 7-m hodu v házené. Jednalo se o osobité styly nej lepší exekutorky trestných hodů nejvyšší česko-slovenské soutěže házené žen (w.h.i.l.). Figurantka tak byla zárukou špičkového a konsistentního provedení této speciální hráčské dovednosti. Budeme-li na výsledky našich měření nahlížet pouze ze statistického hlediska, potom musíme poněkud sterilně konstatovat, že ve 4 z 8 námi sledovaných parametrů hodu, byla technika střely z „dvou-oporového postavení" tou nej efektivnější. Jak jsme se ovšem zmínili již v části literárního rozboru zkoumané problematiky, trestný hod není z obecného hlediska výhradně technickou záležitostí. Kromě techniky střely zde velmi záleží také na zkušenostech, sebevědomí, znalosti prostředí a povrchu, popř. správném odhadu chování brankáře a schopnosti utajit nebo falešně naznačit svůj střelecký úmysl. Nemůžeme ovšem pominout ani faktor pohlaví střelce a jeho konštituční, somatické a kondiční dispozice provádět 7-m hod určitým, pro něj tím nej vhodnějším, způsobem neboli stylem. S vědomím těchto nesporných faktů můžeme exaktní výsledky našich biomechanických zjištění podrobit mnohem detailnější analýze: Technika střely z „ dvou-oporového postavení " Z biomechanického hlediska je nej výhodnější. Dovoluje střelci vysokou míru extenze při nápřahu ke střele. Obdobně vysokou míru protažení vykazuje střelcova oporná přední noha v momentu odhodu. Tato technika se prezentuje nej kratším časem, který je potřebný k provedení celé odhodové fáze a projev těžiště ve svislém směru vykazuje velmi malou tendenci ke kolísání. Vše můžeme snadno vysvětlit už z podstaty samotného způsobu provedení hodu. Střelec zahajuje nápřah v dvou-oporovém postavení, ve kterém setrvá až do 62 odhodu. Tím je zajištěna výrazná předozadní rovnováha a střelec si tak může dovolit natáhnout střeleckou ruku s míčem dál za tělo. Provedení celého odhodu je velmi rychlé, protože střelci kvůli kontaktu obou nohou s podložkou není umožněno posunout příliš svoje těžiště v horizontálním směru, a tak je celý pohyb realizován prakticky pouze střeleckou paží. Zmiňovaná stabilita této techniky je poté potvrzena minimálním kolísáním těžiště také ve vertikální rovině. To vše má na parametry střely pozitivní vliv a střela z dvou-oporového postavení je nepochybně tou nej lepší variantou především pro silově vybavené hráče, kteří míči udělí dostatečnou energii pouze švihem střelecké ruky. To je také důvod proč tuto techniku ve valné míře upřednostňují především muži. Stabilní dvou-oporové postavení umožňuje sledovat chování brankáře a reagovat velmi rychle na jeho pohyb. Technika střely z „jedno-oporovéhopostavení" 3 Jediné námi zjištěné pozitivum, které tato technika vykazovala, byla vysoká míra extenze střelecké končetiny v momentu odhodu. Naše zjištění můžeme poměrně jednoduše rozklíčovat. Dá se říct, že technika střely z jedno-oporového postavení byla v našem zkoumání jakýmsi „kompromisem" mezi technikou střely ze dvou opor a z pádu. Ve všech parametrech by tak měl tento způsob provedení střely vykazovat střední hodnoty a v porovnání s ostatními technikami nevyčnívat v extrémech. To se také potvrdilo, až na parametr extenze střelecké ruky. Vzhledem k tomu, že tento způsob dovoluje střelci odhazovat míč v maximálně vzpřímené poloze (na jedné noze), můžeme s biomechanickým výsledkem souhlasit. Tento způsob realizace 7-m hodu již využívají v daleko větší míře ženy, které se díky své horší silové výbavě často musí uchylovat ke střele z pouze jedné 63 opory (přední stojná noha). Těžiště ve vodorovném směru totiž není fixováno zadní nohou a může se tak výrazněji posunout i po vodorovné ose (x) směrem k brance. Tato technika umožňuje vložit do míče větší pohybovou energii, díky kinetické energii celého těla, kterou střelec nabývá odrazem ze zadní nohy. Za tuto výhodu ovšem platí menší stabilitou celého odhodu (stoj na jedné noze) a menší variabilitou možností naznačení, pozdržení či změny směru střely. Technika střely z „pádu " E F G Pádová technika střely z místa leží na opačném protipólu v porovnání s technikou dvou-oporovou. Potvrdila to i naše studie. Je velmi efektivní z pohledu odhodové rychlosti míče a posunu těžiště ve vodorovném směru. Střelec také během celého hodu působí na míč po nej delší možné dráze, což je biomechanicky velmi vhodné. Parametr nej vyšší odhodové rychlosti míče této techniky potvrzuje všechny naše výše zmíněná zjištění. Je třeba si uvědomit, že figurantkou kinematických měření byla žena, která fyziologicky nebyla schopná udělit míči maximální odhodovou rychlost při technice dvou opor, ale dokonale využila všech předností pádové techniky a na míč působila po maximální možné dráze jak absolutně, tak také díky největšímu posunu těžiště v dopředném směru horizontálním (osa x). Přesně v tomto smyslu se potvrdila největší přednost střely v pádu, kdy míč opouští střeleckou ruku až za hranicí stability (samozřejmě v jedno-oporovém postavení) a tím se doba působení na míč a posun těžiště ve vodorovném směru maximalizuje. Po vypuštění míče již přichází nezadržitelný pád. Tento způsob tak, pochopitelně s mizivou efektivitou, často využívají také děti. Negativa tohoto způsobu exekuce 7-m hodu jsou totožná s nevýhodami techniky střely z jedno-oporového postavení, ovšem jsou mnohem výraznější. Střelec při této technice naprosto přichází o stabilitu. Už v průběhu hodu vykazuje 64 těžiště ve vertikálním směru obrovské kolísání. Vzhledem k vypouštění míče těsně před kontaktem horních končetin s podložkou se v momentě odhodu dokonce dostává do záporných hodnot (graf 31). Střelec tak po započetí hodu již nemá možnost celý svůj proces koordinovat, reagovat nebo měnit umístění střely. Vzhledem k nízké úrovni odhodu je také složité cílit svůj pokus do horní části branky a exekútor se tak pro brankáře může stát poměrně čitelným. Efektivní zvládnutí této techniky je velmi složité, ovšem pokud je střelec schopný j i obsáhnout a využít všech jejích předností, stává se tato mocnou zbraní, na kterou brankář jen těžko reaguje. Můžeme konstatovat, že technika zvládnutí trestného hodu (nejen) v házené je velmi komplexní věc. Záleží na mnoha faktorech, které ovlivňují úspěšnost střelce a pojetí této speciální hráčské dovednosti je vždy plně v rukou samotného exekútora. Osobitý styl, vycházející z individuálních předpokladů střelce, se může velmi lišit od námi prezentovaných pojetí realizace 7-m hodu, ale vždy se jim bude v hlavních rysech alespoň podobat. M y jsem předložili návod jaké výhody a nevýhody nej základnější typy způsobů realizace trestného hodu skýtají. 65 6 SHRNUTÍ A ZÁVĚRY Cílem empirické části práce bylo vytvořit, popsat a analyzovat 3D model tří způsobů provedení standardní situace v házené - 7-m hodu. Techniky, které jsme popisovali, jsou následující: • střela z dvou-oporového postavení • střela z jedno-oporového postavení • střela z pádu Při sledování kinematických aspektů způsobu provedení 7-m hodu jsme se zaměřili na objektivně měřitelné parametry, jejichž hodnoty můžeme porovnávat s: • technickým ideálem provedení odhodu uvedeným v literatuře • jednotlivé způsoby exekuce 7-m hodu mezi sebou Vyhodnotili jsme jednotlivě každý z parametrů (A-H) a určili, který styl exekuce 7-m hodu je čistě z biomechanického hlediska tou nej optimálnější variantou pro střelce. A, úhel v lokti odhodové ruky v momentu maximálního nápřahu B, úhel v lokti odhodové ruky v momentu odhodu C, úhel v koleni stojné nohy v momentu odhodu D, absolutní doba trvání hodu E, odhodová rychlost míče F, absolutní dráha míče během realizace hodu G, posun těžiště v horizontální rovině (osa x) během realizace hodu H, posun těžiště ve vertikální rovině (osa y) během realizace hodu 66 Popsali jsme si principy fungování systému pro snímání pohybu (Motion Capture) - SĽVII Motion, zásady jeho používání a s jeho pomocí vytvořili model házenkáře, který jsme podrobili rozboru. Při samotné analýze jsme se snažili najít silné a slabé stránky osobitého pojetí tři různých technik exekuce 7-m hodu. V diskuzi jsme získané výsledky zanalyzovali házenkářskou optikou a pokusili se najít příčiny a faktory výrazně ovlivňující námi naměřené hodnoty. V teoretické části jsme se zaměřili na historii házené a výklad pravidel týkající se provedení 7-m hodu. Snažili jsme se postihnout vývoj, který tato pravidla za dobu od svého vzniku prodělala, a zmínili jsme se také o statistické důležitosti trestných hodů v rámci vlivu na finální výsledky zápasů. Zdůraznili jsme vysokou míru psychických a zkušenostních faktorů, které v nemalé míře ovlivňují úspěšnost střelce při samotném provádění trestného hodu. 67 Seznam použité literatury: Best, R., Bartlett, R., Morriss, C. (1993). A Three-Dimensional Analysis of Javelin Throwing. Journal of Sports Sciences 11, 315-328. Hendl, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha : Karolinum, 1999. 278s. ISBN 80-246-0030-7 Jančálek S. a kol., Házená /teorie a didaktika/, 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 183 s. 14-685-78 Jančálek S., Šafaříková J., Mráz J., Házená o 7 hráčích - metodika, U K , Praha: Státní nakladatelství, n. p., 1963. 210 s. 1020-3614 Jančálek S., Táborský F., Házená - útok, obrana, trénink, Praha: Olympia, 1973. 238 s. Janda, P. Problematika Motion Capture. U K Praha. MatFyz. Janura, M . - Zahálka, F. Kinematická analýza pohybu člověka, Olomouc: 2004 l.vyd. ISBN 80-244-0930-5. Kněnický K . a kol., Technika lehkoatletických disciplín. Státní pedagogické nakladatelství v Praze jako svou publikaci č.73-08-02 v roce 1977. Konečný J., Pravidla házené, Praha: C S H , 2010. 68 s. Kuchen, A . Lehkoatletické hody a vrhy. 1. vyd. Praha: Olympia, 1971. 164s. 77-024-76 Liška V., Brankář v házené, l.vyd. Praha: Professional Publishing, 2005. 120 s. ISBN 80-86419-64-9 68 Matoušek J., Teorie a didaktika házené, Ped.MU, Brno: Copyright, 1995. 86 s. ISBN 80-210-1203-X Novotný M.,Sebera M . Biomechanická 3d analýza konkrétní techniky hodu oštěpem a srovnání se světovými oštěpaři. In Mgr. Alena Cepková, PhD.. Telesná výchova, šport, výskum na univerzitách. 1. vyd. Bratislava: S T U Bratislava, 2011. od s. 97 - 101, 200 s. ISBN 978-80-227-3619-0. Rovný M . , Slovík J., Teória a metodika hádzanej, Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1964. 144 s. Sebera, M . - Michálek, J. - Cacek, J. - Lajkeb, P. Jednoduchá biomechanická analýza během 3 minut. In Atletika 2006. FTVŠ U K Bratislava. ISBN:80- 89257-01-1, s.191-195. Slovík J.a kol., Teória a didaktika športovej špecializácie hádzená, Univerzita Komenského v Bratislave, Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1982. 135 s. Slovík J., Šesták L., Hádzená - názorná metodika, Bratislava: Šport, 1966. 160 s. Šafaříková J., Táborský F., Kapitoly z teorie a didaktiky házené - III., U K Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 169 s. 1041-1862 Šafaříková J., Táborský F., Malá škola házené, Praha: Olympia, 1986. 187 s. 27-038-86 Šimek J., Házená a děti anebjak na to, Olomouc: KarTis + Co, 2005. 96 s. 69 Táborský F. a kol., Házená (příručka pro školení trenérů III. a II. třídy), Praha: Olympia, 1970. 140 s. Trantina J., Pravidla hry házené oficiální vydání schválené na druhé valné schůzi CS.S.H. a Z.SP. dne ó.února 1921, Praha: CS svaz házené a ženských sportů, 1921. 36 s. Tůma M . , Tkadlec J., Házená - herní trénink, průpravné a herní cvičení, kondiční trénink, plážová házená, Praha: Grada Publishing, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-0219-3 Tesařík J., Šafaříková J., Metodický dopis - zásobník cvičení pro trenéra házené, český ústřední výbor ČSTV Praha: Sportpropag, 1989. 220 s. Vašek J., a kol.pracovníků sekce házené U V ČSTV, Česká házená mládeže, Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1960. 133 s. Vindušková, J. a kol., Abeceda atletického tréninku, edice atletika vydalo nakladatelství Olympia Praha 2003. ISBN 80-7033-770-2 Whiting, W . C , Gregor, R. J., Halushka, M . (1991). Body Segments and Release Parameter Contributions to New-Rules Javelin Throwing. International Journal of Sport Biomechanics 7, 111-124. Internetové zdroje: CHF [online], c 2012, [cit 2012-02-20]. Dostupné na: http://www.zeny.chf.cz/index.aspx?id=16301&cmpid=137&cmppartid=1490 a na: http://www.muzi.chf.cz/view tables.aspx?cmpid=49&cmppartid=1455&rou ndindex=17 Házená [online], c 2012, [cit 2012-02-01]. Dostupné na: 70 http://cs.wikipedia.org/wiki/H%C3%A1zen%C3%A1 Manuál SJJVII Motion. SIMI Reality Motion Systems GmbH. [online], c 2012, [cit 2012-04-23]. Dostupné na: www.simi.com Stránky, ze kterých byly čerpány emailové adresy trenérů [online], c 2012, [cit 2012-02-04]. Dostupné na: • http://www.hczubri.cz/cs/o-klubu/kontakty/ • http://hazena.tatranlitovel.cz/kontaktv.php • http://www.dhkzoraolomouc.cz/klub kontaktními • http://www.hazenazlin.cz/public/index.php?node=6 • http://www.hazenavm.estranky.cz/clanky/Kontakty.html • http://khkoprivnice.webpark.cz/trener.html • http://www.hazenastrakonice.cz/kontakt.htm • http://www.handball.skp.cz/klub/ • http://www.kayaba-tlumice.cz/prema/index.php?sec=kontakt • http://sokol.cz/zupy- prostejovska/index.php?action=zobrazjednotu&id=747 • http://www.tjhazenajh.cz/cz/klub.html 71 Přílohy: Příloha č.l Dotazník pro trenéry "nácvik 7m hodu" Znění dotazníku: 1. j akého j ste pohlaví? 2. j ak dlouho se věnuj ete trenérské kariéře? 3. j akou hraj ete soutěž? 4. kolikrát týdně máte trénink? 5. j ak často trénuj ete trestný hod? 6. zařazujete trénink střelby 7m hodu vždy na konec tréninku? 7. kolik máte v týmu "specialistů" na 7m hody a z kolika hráčů? 8. střílejí 7m hody na tréninku všichni z týmu nebo jen "specialisté"? Trenér A : 1) Muž 6) Ano 2) 28 let 7) 3 z 18 3) 2.liga žen 8) Střílejí specialisté a ten, kdo 4) 2x chce 5) 4 x měsíčně Trenér B: 1) Muž 5) 60 minut měsíčně 2) 15 let 6) Ano 3) l.ligu 7) 2 ze 14 4) 5x týdně 8) všichni Trenér C: 1) Muž 2) 2 roky 3) Středomoravská liga mužů 4) 2x 5) tak j ednou týdně, více ne 6) pokud se sedmičky trénují, tak vždy na konci 7) 2 z 1 8) na tréninku všichni Trenér D: 1) Zena 2) cca 7 let 3) 4+1, kategorie st.mini, přebor 4) Dvakrát 5) Jen výjimečně Trenér E: 1) Muž 2) 8 let 3) II: liga muži 4) 4xtýdně Trenér F: 1) Muž 2) 61et 3) II. st.dorosteneci 4) 3x Trenér G: 1) Muž 2) 2 roky 3) J M liga starších žáků 4) 3x 5) l x týdně Trenér H : 1) Muž 2) cca 15 let 6) Málokdy jej zařazuji 7) Žádného 8) Když už jej zařadím, tak všichni 5) 7m hod netrénujeme, každý individuálně 6) Jen výjimečně 7) 19 hráčů, specialisti 4 hráči 8) Při tréninku všichni 5) Každý trénink 6) Většinou ano 7) 2 z 11 8) V přípravě všichni 6) Buď v závěru nebo před konečnou herní částí 7) 3 z 11 8) Při tréninku všichni 3) Extraligu 4) 5x týdně 5) 3x týdně 6) Zpravidla ano Trenér I: 1) Muž 2) 25 let 3) WHIL(ČSInterligažen) 4) 4x Trenér J: 1) Žena 2) 6 let 3) l.liga mladších dorostenek 4) 4x Trenér K : 1) muž 2) 25 let 3) 2.liga mladších dorostenců 4) 2x 7) 3 specialisti 8) N a tréninku všichni 5) 2xtýdně 6) ano 7) 3 z 12 8) všichni 5) l x týdně 6) ano 7) 4 ze 14 8) všichni 5) náhodně l x týdně 6) ano 7) 2 8) všichni Resumé Práce se zabývá detailním rozborem 7-m hodu v házené. V teoretické části se věnuje analýze této standardní situace z pohledu historie a vývoje pravidel. Cílem empirické části práce je vytvořit, popsat a analyzovat 3D model třech nejběžnějších způsobů realizace 7-m hodu a stanovit výhody a nevýhody těchto stylů z hlediska biomechanického. Summary The thesis deals with the detailed analysis of 7-meter throw in teamhandball. A content of the theoretical part is to analyse this standard situation from the perspective of the history and rules evolution. The aim of the empiric part is to build, describe and analyse a 3D model of three typical styles of realisation of the 7-m throw and determine the advantages and disadvantages of these styles from the biomechanical point of view.