Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav českého jazyka
Český jazyk a literatura
Historie některých českých astronomických názvů
Magisterská diplomová práce
Tomáš Jelínek
342404
Vedoucí práce: PhDr Pavla Valčáková, CSc.
Brno
2015
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Podpis autora práce
2
Poděkování
Na tomto místě bych velmi rád poděkoval vedoucí mé magisterské diplomové práce
PhDr. Pavle Valčákové, Cse, za cenně odborně rady, vstřícnost, neskonalou ochotu a trpělivost.
Velké poděkování pak patří také mě rodině a přátelům za podporu při dosavadním studiu.
3
Obsah
Úvod 5
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ P O D L E ZVÍŘAT 7
Beran 7
Býk 10
Drak 13
Hydra 15
Kozoroh 17
Labuť 19
Lev 21
Orel 24
Rak 26
Ryby 28
Štír 31
Velká medvědice a Malá medvědice 33
Velký pes a Malý pes 36
Velryba 40
Zajíc 42
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ P O D L E OSOB A POVOLÁNÍ 44
Blíženci 44
Panna 47
Pastýř 50
Střelec 52
Vodnář 54
Vozka 57
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ P O D L E NÁSTROJŮ 59
Šíp 59
Váhy 61
Závěr 64
Literatura 66
Zkratky 72
Rejstřík 75
Anotace 89
4
Úvod
Už od počátku věků pohlíží lidské oči na hvězdy s úctou, pokorou a nadějí, že v nich najdou
odpovědi na ty nej základnější otázky bytí. Snad všechny kultury, které se na naší planetě v průběhu
staletí vystřídaly, viděly ve hvězdách své rádce, pomocníky či dokonce bohy. Nehynoucí světla
hvězd lidé sledovali se zanícením a zvědavostí, vytvářeli si v nich symbolické struktury, jež
odpovídaly jejich pozemské zkušenosti, nebo do nich naopak otiskovali své nejniternější touhy,
přání a očekávání. Bylo jistě krásné spojovat je do celků a vytvářet nepřeberné množství obrazů a
znaků, proplétat je příběhy, nad nimiž žasly snad všechny další generace.
Souhvězdí doprovází lidské pokolení už od počátku. Vedle funkce náboženské a obecně kulturní
však souhvězdí plnila také další důležité a především praktické role. Často byla využívána jako
pomocník při navigaci či měření nej různějších časových úseků. Na jejich základech byly
vypočítávány periodicky se opakující jevy, bezesporu dala souhvězdí podnět i k vědeckému
zkoumání vesmíru a tím pádem i k objektivnímu náhledu na životní realitu. Mohli bychom
jmenovat spoustu dalších případů, ve kterých měla souhvězdí nepopiratelnou hodnotu pro lidskou
civilizaci a myšlení, to ovšem není ani v nej menším náplň naší práce. Souhvězdí samozřejmě
dostávala i svá jména, a právě jejich názvy budou centrem našeho snažení.
Cílem mé diplomové práce je utřídění a zhodnocení vybraných českých astronomických názvů
souhvězdí vycházejících z řecko-latinského kontextu. Na základě slovníků a textových pramenů ze
tří různých období existence českého jazyka se pokusím lokalizovat a ustanovit výskyt různých
českých názvů souhvězdí, které se v průběhu vymezeného období užívaly, přičemž výchozím
bodem bude poměrně pestrá paleta jmen období staročeského a bodem konečným současný
kodifikovaný astronomický termín.
Z široké palety názvů souhvězdí j sem vybral celkem dvacet pět. Prvních dvanáct jsou souhvězdí
zvířetníku, rozdělená podle toho, zda byla odvozena od zvířete, osoby nebo povolání a nástroje.
Zbylých třináct souhvězdí jsem selektoval tak, aby podle motivace pojmenování odpovídala jejich
protějškům ve zverokruhu.
V prvé řadě přistoupím k charakterizaci vybraného souhvězdí, vysvětlím, kdy a kde můžeme
souhvězdí na noční obloze spatřit a budu se věnovat také některým ze základních atributů hvězd v
něm obsažených. Dále přistoupím k popisu vzniku souhvězdí v kontextu antických bájí a k
vymezení motivace samotného pojmenování. Následovat bude vyložení jazykového vývoje, tedy
vyhledání záznamů o názvu ve vybraných slovnících a jeho doložení v textových pramenech, tam
kde to bude možné. Poslední částí každého hesla pak bude popis etymologie slova, ze kterého český
název vznikl
5
V úvodu budu pro charakterizaci hesla využívat především Astronomický a astronautický slovník
(Kleczek - Švestka, 1963). Dále pak publikace Hvězdy (Herrmann, 1997) a Která je to hvězda?
(Herrmann, 2005). Podklady mi poskytne také Výkladový astronomický slovník (Nechuta, 1994). V
následující části pro mne bude východiskem Slovník Řecko - Římské mytologie a kultury (Martin,
1993) a především pak Bohové a hrdinové antických bájí (Zamarovský, 1982).
Při zkoumání jazykového vývoje se pro staročeské období budu spoléhat hlavně na Vokabulář
webový. V rámci něho budu využívat Malý staročeský slovník, Elektronický slovník staré češtiny,
Gebauerův Slovník staročeský, Šimkův Slovníček staré češtiny a v neposlední řadě také Staročeskou
textovou banku, která zpřístupní vyhledávání v textových pramenech podle zadaných parametrů. Ze
slovníků 19. století jsem vybral dva reprezentativní zástupce Slovník česko-německý Josefa
Jungmanna a Česko-německý slovník zvláště gramaticko-fraseologický Františka Štěpána Kotta.
Slovníky 20. století zpřístupní DEBDict - Dictionary editor and browser, na jeho základě budu
moci vyhledávat ve třech nezastupitelných slovnících: Slovník spisovného jazyka českého, Příruční
slovník jazyka českého a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.
Etymologický popis bude založen na Etymologickém slovníku jazyka českého (Machek, 1997),
Českém etymologickém slovníku (Rejzek, 2007). Podklady mi budou dodávat také Etymologický
slovník jazyka českého (Holub - Kopečný, 1952) a Stručný etymologický slovník jazyka českého
(Holub - Lyer, 1978). Důležité přispění, především pak u názvů pojmenovaných podle zvířat, bude
mít publikace České názvy savců (Havlová, 2007).
Ve středověku byla astronomie velice uznávaným oborem, o který se zajímali nejen
astronomové, ale také např. zástupci církve, alchymisté, lékaři, nejrůznější vykladači a hadači. Na
základě postavení hvězd na nebi byly předpovídány jak jevy meteorologického nebo hospodářského
charakteru, tak také situace obecně společenské či politické. Je důležité podotknout, že v tomto
období nedocházelo k tak ostré diferenciaci mezi jednotlivými vědními obory, tak jak je známe
dnes. Proto při analýze staročeských pramenů nacházíme ve spojení se souhvězdími texty
nejrůznějších vědních oborů: astronomie, astrologie, lékařství, horoskopy, kalendáře, předpovědi,
církevní texty. S rozvojem společnosti a s ní spojených vědních oborů na přelomu 14. a 15. století
se v českých zemích začala konstituovat potřeba po stabilním terminologickém systému. V rámci
astronomických a astrologických zkoumání se tato tendence v počátcích projevovala širokým
počtem lexikálních ekvivalentů, které se v průběhu vývoje českého jazyka pomalu ustalovaly do
jedné podoby reprezentované současným stavem.
6
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ PODLE ZVÍŘAT
Beran, Aries
(Ari)
Charakteristika
Beran je název prvního souhvězdí zvířetníku. V dobách antiky se v něm nacházel jarní bod,
který se na základě precesního pohybu Země přesunul do souhvězdí Ryb. Nachází se v severní části
hvězdné oblohy mezi souhvězdím Ryb na západě a souhvězdím Býka na východě.
Hlavní hvězda souhvězdí Berana a Berana nese arab. jméno Hamal, které znamená 'beránek'.
Bývá označována také arab. názvem Elnath, 'trkající rohem', odkazujícím ke zvířeti s rohy. Jedná
se o červeného obra s jasností 2,0 mag. P Berana s jasností 2,7 mag. je nazývána Sheratan či také
Elscheratan, tedy 'obeznámení'. (Herrmann, 1997, s. 130; K l e c z e k - Švestka, 1963, s. 137).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Beran je pojmenováno podle zvířete beran. Pojmenování je spojeno s řeckou bájí o
Zlatém rouně. Orchomenský král Athamanta v ní vyslal zlatého berana, aby ochránil jeho děti Frixa
a Hellé a odnesl je z posvátného oltáře, kde měli být obětováni bohům. N a cestě odtud však Hellé
spadla z berana a utonula v moři, zatímco Frixos se bezpečně dostal až k řece Fásidě a byl
7
zachráněn. Tento Beran byl pak obětován Diovi jako nej většímu z bohů a bylo z něj staženo rouno,
které později figurovalo také v příběhu o Iásonovi (Zamarovský, 1982, s. 152).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve slovnících staré češtiny je název Beran ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu,
nebeské znamení' zaznamenán v ESSC: Beran, Skopec, znamení zverokruhu. Zde si můžeme
povšimnout dalšího názvu Skopec (ESSC), přičemž M S S a SimekSlov zachycují také tvar Skopec
(MSS; SimekSlov).
GbSlov dokládá užití názvu Beran ve Sbírkách rozprav lékařských z poloviny 15. století: O
prvniem znamení, beran. StčTB dokládá o užití obou výše zmíněných názvů v Klaretově glosáři z
konce 14. století: aries skopec et beran agnus. Dále pak název Beran v Kronice trojánské z roku
1469: Hvězdná znamenie v tom okr siku jména mají zvieřat, jakožto Beran. Objevuje se také v
Lékařství neznámého františkána z poloviny 15. století: Duon žen jeho jest to znamenie nebeské,
jenžslóve Beran (StčTB: Klaretl; TrojK; LékFrant).
Pro název Skopec nabízí StčTB doklad z rukopisu Traktáty a modlitby datované do roku 1495:
Skopec jest znamenie od východu slunce a dále z tzv Hvězdářství krále Jana pokládaného do
poloviny 15. století: Skopnec neb Skopec neb Skopček jest prvnie znamenie (StčTB: TraMod;
Hvězd).
Poslední jmenovaný doklad nás přivádí k dalším dvěma názvům - Skopnec a Skopček. Tvar
Skopnec, který je oproti výchozí podobě rozšířen o -n-, je zachycen i v ESSC, ovšem pouze jako
vlastní jméno osobní a místní, ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu, nebeské
znamení' je poměrně hojně doložen v GbSlov: Těch znamení (nebeských) jest dvanádct a takto
slovu: skopnec, bykowecz; Těch znamení jest dvanáct a takto slovu v naší české řeči: skopnec;
Skopnec ta zvěrocest jest mužský, ohnivý, hnuti; sever točíš lenež tehdy sě počíná, když (slunce)
vejde v skopnec (ESSC; GbSlov: ChirB).
Pro název Skopček jsme nalezli pouze jeden doklad: Skopnec neb Skopec neb Skopček jest
prvnie znamenie (StčTB: Hvězd). U tohoto tvaru si nelze nepovšimnout silně deminutivního
zabarvení. Slosar však ve spojitosti se sufixem -ček uvádí, že u staročeských sufixů -ik, -ek může
docházet ke stírání deminutivního charakteru až k jeho úplné ztrátě. Význam deminutivní se podle
něj také prolíná s významem specifikačním, který má částečně povahu terminologickou. V případě
názvu Skopček se pravděpodobně jedná o příklad sekundární sufixace odvozený sufixem -ec. Slova
jako brabček, stolček, dvorček svědčí o ztrátě produktivity starého sufixu a stírání významu
8
deminutivního (Lamprecht - Šlosar - Bauer, 1986, s. 288-290). Nový sufix -ček se pak prezentuje
jako samostatný derivační komponent, který má potenciál proniknout do terminologické slovní
zásoby.
Na základě dokladů lze usoudit, že ve starší češtině pro pojmenování tohoto souhvězdí
existovaly alespoň čtyři různé lexémy: Beran, Skopec (Škopec), Skopnec, Skopček, utvořené ze
dvou odlišných kořenů, přičemž název Skopec vykazuje poměrně širokou variantnost podob.
19. století
JungSlov pro pojmenování tohoto souhvězdí užívá název Beran - znamení nebeské, první z
dvanácti, sic. skopec, aries (JungSlovI, s. 94). KottSlov naopak užívá pro pojmenování tohoto
souhvězdí název Skopec - znamení skopce na nebi; slunce vstupuje na skopce (KottSlovI, s. 97;
KottSlovIII, s. 377; KottSlovV, s. 970; KottSlovVII, s. 1194).
Na základě záznamů ze slovníků 19. století můžeme předpokládat, že byly v této době stále v
užívání dva názvy - Skopec a Beran. Doklad o užití názvu Skopec v 19. století podává Smetanovo
Hvězdosloví: skopce, prvního znamení zvířetníků. (Smetana, 1837, s. 172). Další podoby názvu
Skopec užívané ve staré češtině jsme nenalezli a můžeme se tedy domnívat, že v 19. století se jich
už nepoužívalo.
20. století
Ve slovnících 20. století jsou stále ještě zaznamenány dva názvy. SSJC: Beran, jméno prvního
souhvězdí zvířetníku; Skopec. SSC: Beran, první souhvězdí zvířetníku. SSJC: Beran, Skopec,
souhvězdí zverokruhu. Přestože novodobé slovníky naznačují, že název Skopec je stále živý, užívá
se dnes převážně oficiálního astronomického názvu Beran (SSJCI, s. 101; SSC, s. 28; PSJCI, s. 99).
Etymologie
Beran - český název samce rodu ovce, lat. Ovis, Ovis aries - ovce domácí. Beran jako název
samce od ovce je už stáří praslovanského. Psi. *baram> (vsi., b. dial., p., dl., porn., slk. a ve
východomoravských dialektech), *beram> (č.), *boram> (hl., str.) je pokládáno jako přejetí z
nejistého pramene, pravděpodobně ze středoíránských jazyků, sr. střper. varak 'beran', nper. barra
'jehně' (Havlová, 2010, s. 185). Často se poukazuje také na spojení s alb. berr 'ovce', bask. barra,
franc. dial. berri, ital. dial. bero, bar 'beran' (Rejzek, 2001, s. 76). Snad se jedná o slovo
praevropské, možná i vzniklé z vábící interjekce (Machek, 1997, s. 51; Holub - Kopečný, 1952, s.
67).
9
Skopec - Všeslov.: stsl. skopbCb (skopiti 'vyřezávati, miškovati'), sic. skopec, r. skopéc 'eunuch',
ukr. skip, skop, skopéc, pol. skop(ek) (a skopič), hl. dl. skop, sin. skopec (skopiti, skopljati), sch.
škopac (skopiti), b. skopec (skopja). Psi. skopt (> skopbCb) je podle Machka od ščep < *skep(Machek,
1997, s. 547). Rejzek dodává, že psi. *skopbCb je odvozeno od *skopiti 'vykleštiť,
příbuzné je podle něj lat. capó 'kapoun', řec. skáptó 'kopu, osekávam'. Stejně jako Machek se
přiklání k i e . východisku *(s)kep-, *(s)kap- 'obdělávat ostrým nástrojem' (Rejzek, 2001, s. 576).
Havlová podotýká, že starý indoevropský název beran byl v západogermánských jazycích nahrazen
germ. *skěpan (něm. Schaf, angl. sheep) nejasného původu. Spojení se sl. *skop-b, skopbCb
'kasírovaný beran'je podle ní však velmi nejisté (Havlová, 2010, s. 185).
Býk, Taurus
(Tau)
Charakteristika
Zvířetníkové souhvězdí Býka se nachází na severní obloze, leží mezi souhvězdími Persea,
Berana a Vozky. Slunce tímto souhvězdím prochází v období mezi 13. květnem a 20. červnem, a
právě proto je nejlépe pozorovatelné až v zimě, kdy se nachází vysoko nad jižním obzorem.
Hlavní hvězda a Býka je ve starab. pojmenována Aldebaran ve významu 'následující'. Tento
význam je spojen se Sedmihvězdím, konstelací také nazývanou Plejády, kterou Aldebaran následuje
ve svém pohybu z východu na západ. Někdy bývá název Aldebaran vykládán jako 'červené oko
10
býka', protože v souhvězdí vyobrazuje oko bájného býka a nesporně také proto, že se jedná o
červenou hvězdu s jasností 1,1 mag. ve vzdálenosti 68 světelných roků od Země (Herrmann, 1997,
s. 144; Kleczek - Švestka, 1963, s. 14).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Býk je pojmenováno podle zvířete býk. Pojmenování se vztahuje k příběhu z řeckého
bájesloví, ve kterém se bůh Zeus proměnil v býka, aby mohl v nepoznané podobě unést princeznu
Európu na ostrov Kréta. Podle další verze báje se sám Zeus v býka neproměnil, ale zadal zvířeti
úkol princeznu unést. Európa byla dcerou sídónského krále Agénora a jeho manželky Télefassy, jež
byla Diovou milenkou. Mýtus o Európě je velice starý a v průběhu doby prošel mnoha změnami. V
literární tradici však žije především ve formě, kterou mu dal ve 2. stol. př. n. 1. hellénistický básník
Moschos a po něm pak římský Ovidius (Zamarovský, 1982, s. 135-136).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staročeských slovnících byl název Býk ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu,
nebeské znamení' zachycen v ESSC: Býk - druhé souhvězdí zverokruhu. Objevuje se zde však také
tvar derivovaný sufixem -ovec, Býkovec, který dokládá GbSLov: Býkovec - znamení nebeské toho
jména, Stier; Těch znamení (nebeských) jest dvanádct a takto slovu: skopnec, bykowecz; StčSlov:
Býkovec jest druhé znamenie ustavičné neb nehnutne (ESSC; GbSlov; StčSlov: Hvězd). Další
doklady pro tvar Býk nám podává StčTB: thaurus býk; Hvězdná znamenie v tom okr siku jména mají
zvieřat, jakožto Beran, Býk; Býk jest druhé znamenie, zlé, studené; A má své panstvie ve dvú dielú
nebeskú, jeden slove Býk a druhý Váha; Druhé znamenie Býk jest druhé znamenie zlé, studené a
suché; znamenie kterážto jsú: Skopec, Býk (StčTB: Klaretl; TrojK; Astro; Hvězd; LékFrant;
TraMod).
Pro tvar Býkovec jsme ve StčTB nalezli doklady v Klaretově vokabuláři gramatickém: taurus
býkovec. Dále v Hvězdářství krále Jana: Čas ščestie jeho Býkovec, odpolu dubna dopolu máje. V
neposlední řadě pak ve Sbírce pojednání z oboru ženského a dětského lékařství z 2. pol. 15. stol.:
Druhá jest Býkovec, o tom také jest napřed psáno. Slovo býkovec je dále vykládáno jako 'karbáč',
'karváč' (SimekSlov), 'býkovy posek', 'býkovy bič', doloženo bylo též jako vlastní jméno osobní a
místní (ESSC). Tento tvar vznikl jako pojmenování konkrétní substance odvozením od adjektiva
relačního - býk-ový a nabývá tak charakteru nositele určité vlastnosti (Lamprecht - Slosar - Bauer,
11
1986, s. 269-270).
Sufix -ec s sebou bezesporu nese také příznak osobovosti, což je velice frekventovaný prvek
objevující se u většiny zvířetníkových konstelací. Dost možná i proto, že středověká společnost
pojímala tato souhvězdí jako nebeská znamení či astrologické jevy často symbolizované určitou
osobou oplývající nej různějšími vlastnostmi, což se mohlo projevit při volbě prostředků, které se
podílely na utváření variantní podoby názvu.
Doklady ze staročeských pramenů ukazují, že se v této době užívaly pro pojmenování tohoto
souhvězdí alespoň dva lexémy, oba utvořené ze stejného kořene: Býk, Býkovec.
19. století
JungSlov zaznamenává oba tvary: Býk - znamení nebeské, taurus in coelo; Býkovec - býk
znamení nebeské, taurus (JungSlovI, s. 208). Pro užití názvu Býk v 19. století svědčí Smetanovo
Hvězdosloví: Před ním táhne veliký býk (Smetana, 1837, s. 172). Obdobně zachycuje oba tvary
KottSlov: Býk - znamení nebeské; Býkovec - Býk (souhvězdí) (KottSlovI, s. 112; KottSlovVII, s.
1208).
Pro tvar Býkovec však už převažují jiné významy slova: býkovcem někoho biti; louka určená ku
krmení obecného býka; býkova žíla (KottSlovI, s. 112; KottSlovV, s. 1099; JungSlovI, s. 112).
Záznamy z dobových slovníků nám ukazují, že jsou stále v užívání obě podoby.
20. století
Slovníky 20. století už užívají pro toto souhvězdí pouze název Býk: jméno 2. souhvězdí
zvířetníku: je narozen ve znamení Býka; druhé souhvězdí zvířetníku; jméno jednoho souhvězdí ve
zvířetníku: na obloze třpytily se drobné Hyady, kupící se okolo oka Býka (SSJCI, s. 190; SSC, s. 39;
PSJCI, s. 223). Název Býkovec svůj význam 'název souhvězdí' v novodobých slovnících ztrácí a
objevuje se zde pouze ve významu 'bič': karabáč upletený z býčích žil n. z řemínků; karabáč (z býčí
žíly): neměl dosti sil, aby s býkovcem rozehnal se na tu spřež, vzal bejkovec a šel ven dát psům na
pamětnou (SSJČI, s. 190; PSJČI, s. 223).
Slovníky 20. století nám dosvědčují, že ve významu 'název souhvězdí' už je zaznamenám pouze
tvar Býk, který oproti předchozímu období získal dominantní postavení a dnes je také oficiálním
astronomickým názvem tohoto souhvězdí.
12
Etymologie
Býk - u Prešla je býk český název rodu Bos a název čeledi bejkovití. V zoologické terminologii
najdeme název býk pro Bos taurus, zde ale také paralelní název tur. Dnes je názvem býk označován
samec tura. Býk je pravděpodobně o něco mladší název než tur, je však už stáří praslovanského a
označuje samce tura domácího. Je pokládán za slovo s onomatopoickým původem, vycházející z
bučení, psi. *bukati s dávným zesilovacím zdloužením u ( > slov. y) (Havlová, 2010, s. 177;
Machek, 1997, s. 78). Všesl. - p., r. byk, s., ch. bik. Psi. bykb odpovídá slovotvorné lit. bukas
'bukač' (Rejzek, 2001, s. 100).
Drak, Draco
(Dra)
Charakteristika
Cirkumpolární souhvězdí Draka leží na severní obloze mezi konstelacemi Malého medvěda a
Velké medvědice. Nalézají se v něm především středně jasné a slabší hvězdy a je nejlépe
pozorovatelné v létě v červnu a červenci.
Hlavní hvězda a Draka nese starab. název Thuban 'drak', který ve svém významu koresponduje
s názvem samotného souhvězdí. Tato hvězda je od Země vzdálena 215 světelných roků a má jasnost
3,6 mag. Není však hvězdou v tomto souhvězdí nejjasnější, s jasností 2,2 mag. zde vévodí y Draka,
často nazývaná Eltanin (Kleczek - Švestka, 1963, s. 444).
13
Motivace pojmenování
Souhvězdí Drak je pojmenováno podle mytologického tvora drak. Pojmenování je spojeno s
řeckou bájí. Jedná se o nadpřirozené stvoření, které je jedním z motivů příběhu o Héraklovi. Drak
hlídal zlatá jablka v zahradě Hesperoven, která měl v jednom ze svých dvanácti úkol získat
Héraklés. Ten nakonec draka přemohl a odnesl zlatá jablka Eurystheovi (Zamarovský, 1982, s.
186).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme nenalezli žádný záznam názvu Drak ve významu 'název souhvězdí,
nebeské znamení'. V původním významu 'plaz, ještěrovité zvíře'je slovo zachyceno v ESSC: drak,
saň, hrůzu budící nebezpečná bytost, zpravidla s několika hlavami. Stejný slovník zaznamenává i
tvar draksan: plaz, ještěrovité zvíře, a dále tvar dias, ďas, děs. drak, veliký had, obluda podobná
hadu. Objevuje se také výraz črv. živočich s dlouhým protáhlým tělem, plaz, drak (ESSC). Žádné z
těchto slov však nenese význam 'název souhvězdí, nebeské znamení'.
19. století
JungSlov zaznamenává pouze základní význam slova: Drak - pokolení plazů, z řádu ještěrů
drakovitých (JungSlovI, s. 466). KottSlov už však zachycuje vedle původního významu také
význam 'název souhvězdí': Drak - dráček, der Drache; Drak - souhvězdí (KottSlovI, s. 301;
KottSlovVI, s. 131). Doklad užití nám dodává Smetanovo Hvězdosloví: Drak severní, hlídač
zahradhesperických (Smetana, 1837, s. 171).
20. století
Novodobé slovníky už název tohoto souhvězdí zaznamenávají důkladně: jméno jednoho ze
souhvězdí severní oblohy; jméno souhvězdí (SSJCI, s. 397; PSJCI, s. 541). SSC jej uvádí pouze
v základním významu: obluda v podobě okřídleného ještěra (SSC, s. 69). Název Drak je v
současnosti oficiálním astronomickým názvem.
Etymologie
Drak - český název označující fiktivní stvoření mytologického charakteru. Slovo pochází z lat.
dracó (gen. dracónis) 'hadí obluda, saň' z řec. drákón a to pravděpodobně z dérkomai 'hledím' -
14
podle charakteru draka, jak je vyobrazován v mýtech či literatuře - 'tvor s hrozivým
zrakem'(Rejzek, 2001, s. 143). Machek konstatuje, že p. ukr. drakje redukováno přímo z lat. dracó,
v mor. dial. je troch, trok z něm. drache (Machek, 1997, s. 126).
Hydra, Hydra
(Hya)
Charakteristika
Souhvězdí Hydry je nejdelší a nej rozsáhlejší konstelací noční oblohy. Jeho západní okraj hraničí
s Malým psem a můžeme ho dobře pozorovat za zimních večerů. Východní okraj Hydry sahá až k
souhvězdí Vah, kde leží průsečík jarní a letní oblohy. Hydra je tak rozsáhlá, že část vyobrazující
hlavu zapadá právě ve chvíli, kdy její zadní část teprve vychází. Souhvězdí se táhne tak daleko na
jižní část oblohy, že v severní Evropě jsou některé její úseky velmi těžko pozorovatelné.
Hlavní hvězda a Hydry je ve starých arabských hvězdných mapách označována jako AI Ford AI
Shuja 'osaměle stojící hvězda' nebo Alphard 'srdce', bývá také nazývána lat. jménem Cor Hydrae
'srdce Hydry'. Hvězda představuje červeného obra s jasností 2,0 mag. a vzdáleností 95 světelných
roků od Země (Herrmann, 1997, s. 80; Kleczek - Švestka, 1963, s. 17).
15
Motivace pojmenování
Souhvězdí Hydra je pojmenováno podle mytologického stvoření hydra. Pojmenování je spojeno
s řeckou bájí o Héraklovi. V jednom ze svých úkolů se musel Héraklés utkat s Hydrou, tedy
obludou s hadím tělem a devíti dračími hlavami, z nichž jedna byla nesmrtelná. Hydra žila v
bažinách u města Lerny v Argolidě, ničila okolní usedlosti a lidé proti ní byli bezmocní. Héraklés
obludu našel a s pomocí věrného pomocníka Ioláa ji nakonec přemohl (Zamarovský, 1982, s. 183-
184).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme název Hydra ve významu 'název souhvězdí, nebeské znamení' nenalezli.
Ve významu 'vodní had, mořská obluda' zaznamenává StčSlov pouze slovo *omak (StčSlov). Ve
stejném významu jsme narazili také na slovo dluhák. beznohý, zvi. vodní tvor nápadný svou délkou,
(A) bájná hydra, (B) had n. úhoř (pouze u Klareta za lat. serpens, anguis, coluber, hydra) (ESSC).
Žádné se slov se však nevyskytuje v požadovaném významu.
19. století
V JungSlov jsme nalezli název Hydra pouze pod heslem had: vodní had, hydrus natrix
(JungSlovI, s. 645). KottSlov už zaznamenává slovo pod vlastním heslem: Hydra - vodní had,
lernejská, potvora báječná, mnohohlavá saň, jíž Herkules potřel a v dodatcích uvádí také význam
'název souhvězdí': Hydra - souhvězdí (KottSIovl, s. 515, KottSlovVI, s. 401).
20. století
Ze slovníků 20. století pak potvrzuje název Hydra pouze PSJC: jedno ze souhvězdí jižní
polokoule (PSJCI, s. 1017). SSJC a SSC pouze v základním významu: mnohohlavý vodní had,
vodní saň; mnohohlavý vodní had (SSJCII, s. 118; SSC, s. 105). V některých pracích se dnes
můžeme setkat i s názvem Vodní had.
Etymologie
Hydra 'vodní had'. Jde o slovo přejaté z řec. hydra se stejným významem jako hýdór 'voda'. V
češtině bývá také užíváno názvu Vodní had, ale dominantní postavení si uchovává přejaté Hydra.
16
Kozoroh, Capricornus
(Cap)
Charakteristika
Zvířetníkové souhvězdí Kozoroh je nejlépe pozorovatelné v podzimní večery. Leží mezi
souhvězdími Střelce a Vodnáře. Patří mezi jedny z nej slabších souhvězdí zvířetníku, vedle Vodnáře,
Raka a Ryb.
Jeho hlavní hvězda a Kozoroha nese jména arab. původu Algedi 'koza' a Dabih 'šťastná hvězda
bojovníka', a je vzdálena 117 světelných roků od Země s jasností 4,5 mag. p Kozoroha arab.
nazývaná Sadalzabih a S Kozoroha s arab. jménem Deneb Algedi 'ocas kozy' jsou další z
významných hvězd této konstelace (Herrmann, 1997, s. 118; Kleczek - Švestka, 1963, s. 82).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Kozoroh je pojmenováno podle zvířete kozoroh. Pojmenování se vztahuje k řecké
báji, ve které se lesní bůh Pan proměnil v kozoroha, aby se skryl před obludou Týfonem
(Zamarovský, 1982, s. 343-344). V dřívějších dobách bylo toto souhvězdí vyobrazováno jako koza
s rybím ocasem, a to pravděpodobně v souvislosti s tím, že před 2000 lety počínalo ve Středozemí a
na Blízkém východě období dešťů právě v době, kdy Slunce procházelo tímto zvířetníkovým
souhvězdím. Tato období dešťů však trvala mnohem déle, a proto i obě následující zvířetníkové
konstelace, Vodnář a Ryby, jsou spojovány s vodou a deštěm (Herrmann, 1997, s. 118).
17
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve slovnících staré češtiny je název Kozoroh, respektive Kozorožec, ve významu 'název
souhvězdí, znamení zverokruhu, nebeské znamení' zaznamenáno a doloženo v GbSlov: Jedno ze 12
znamení nebeských: k znamení, ješto slove kozlorozecz (text z roku 1404); kozorozecz panuje
kolenom (GbSlov: ComestC; LékA). StčTb nabízí další řadu dokladů o užití: capricornus
Kozorožec; jakožto Beran, Býk, Kozorožec; Kozorožec jest desáté znamenie, zlé, hnuté, neustavičně;
když slunce vende v Kozorožec; Znamenie, ješto slóve Kozorožec; Kozorožec vládne koleny;
Střelokon, Kozorožec, Vodnář (StčTB: Klaretl; TrojK; Astro; Hvězd; LékFrant; TraMod; SbLék).
Dalším užívanou podobou byl Kozlorožec, jak nám dokazuje text z roku 1404 (GbSlov:
ComestC). Jak si můžeme povšimnout, fem. koza je v této podobě nahrazeno mase. kozel. Malý
počet dokladů uvádí i StčTB: jenž slovu Kozlorožec a Vodnář; po latinském výkladu tato jména:
Kozlorožec (StčTB: Hvězd).
V obou případech se jedná o substantívni kompozita skladu substantivum-konekt-substantivum,
přičemž zadní člen je derivován sufixem -ec (Slosar, 1999, s. 50). Kompozitum je pravděpodobně
kalkem latinského protějšku capricornus. Ze staročeského materiálu vyplývá, že se v této době
užívalo pro pojmenování tohoto souhvězdí minimálně dvou lexémů: Kozorožec, Kozlorožec,
lišících se proměnnou první složkou.
19. století
Slovníky 19. století zaznamenávají pouze tvar Kozorožec, přičemž se zde poprvé objevuje také
tvar kozoroh, ten však pouze ve významu 'zvíře, aegocerus, živočich býkovitý'. JungSlov: Kozoroh
- živočich býkovitý; Kozorožec - znamení nebeské (jedno z 12) (JungSlovII, s. 153). KottSlov:
Kozoroh - capricornus, souhvězdí ve zvířetníku mezi Střelcem a Vodnářem; Kozoroh - aegocerus,
zvíře (KottSlovI, s. 774; KottSlovVI, s. 700).
20. století
Z novodobých slovníků zachycuje tvar Kozoroh jako název souhvězdí pouze SSJC: Kozoroh jméno
desátého souhvězdí zvířetníku (SSJCI, s. 424). Tvar Kozorožec se jako název souhvězdí
objevuje v PSJC a SSC: znamení nebeské; desáté souhvězdí zvířetníku (PSJCII, s. 332; SSC, s.
148). Název Kozoroh má v současnosti dominantní postavení, ovšem slovníky 20. století svědčí i o
užívání tvaru Kozorožec.
18
Etymologie
Kozoroh - kompozitum složené ze substantiv koza a roh často užívané pro sudokopytníka rodu
Capra. Ze zoologického hlediska jde však o název nepřesný, protože správný český název je
kozorožec (kompozitum rozšířené o sufix -ec). Kozorožec je název řady druhů rodu Capra: Capra
caucasica - kozorožec kavkazský, Capra ibex - kozorožec alpský, Capra nubiana - kozorožec
núbijský, Capra pyrenaica - kozorožec iberský, Capra sibirica - kozorožec sibiřský a Capra wallie kozorožec
walia. Kozorožec jako název existoval u nás už ve staré češtině. Toto staročeské označení
je pravděpodobně překladem lat. Capricornus (Havlová, 2010, s. 183). Název koza je už starobylý,
praslovanský. Je doložen ve všech slovanských jazycích, a to jak tvar koza, tak také další deriváty
jako kozblt (samec), kozble (mládě) - p. koza, r. koza, s. ch. koza, stsl. koza. Stáří indoevropské se
povětšinou předpokládá, ale jako příbuzné se uvádějí dvě skupiny slov: stind. aja- 'kozel', lit. ožys
a dále psi. *azno 'kůže'. Nejpravděpodobněji se však jedná o přejetí z turkických jazyků (käzä)
(Havlová, 2010, s. 182; Rejzek, 2001, s. 308).
Labuť, Cygnus
(Cyg)
Charakteristika
Labuť je jedním z velice nápadných souhvězdí letní oblohy. Ve střední Evropě vystupuje velmi
vysoko nad jižní obzor, téměř k zenitu a vrcholí ve třetí dekádě července.
19
Nejvýraznější hvězda Deneb tvoří s Vegou v Lyře a Altairem v Orlu takzvaný letní trojúhelník.
Labuť bývá také pojímána jako velký kříž, na jehož vrcholu stojí Deneb. Proto se pro toto
souhvězdí někdy užívá jména Severní kříž. Deneb, neboli a Labutě, je arab. název a znamená
'ocas'. Tato hvězda má jasnost 1,2 mag. a je od Země vzdálena 1500 světelných roků. p Labutě
nese starab. jméno Albiero 'pták' a má jasnost 3,2 mag. ve vzdálenosti 400 světelných roku od
Země. Z a zmínku stojí také y Labutě s arab. jménem Schedir 'prsa', která spolu s Denebem a
Albierem dokresluje podobu Labutě (Herrmann, 1997, s. 88; K l e c z e k - Švestka, 1963, s. 82).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Labuť je pojmenováno podle vodního ptáka labuť. Pojmenování je spojeno s řeckou
bájí, ve které byla Labuť přenesena na oblohu na uctění památky Faethóna, syna boha Slunce Hélia,
který řídil sluneční vůz na cestě oblohou. Nezvládl však koně táhnoucí spřežení a způsobil tak
zničující světový požár. Zeus za trest Faethóna zabil bleskem a svrhnul ho do Eridanu. Labuť byla
touto událostí natolik zdrcena, že j i bohové pro útěchu vyzvedli na noční oblohu (Zamarovský,
1982, s. 141).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtine se nám název Labuť ve významu 'název souhvězdí' dohledat nepodařilo.
Původní význam slova však zachycuje GbSlov: labut labuť, Schwan (GbSlov). Dále jsme nalezli
výraz droptva - velký pták se zavalitým tělem, drop, labuť, husa (ESSC). Ani jedna z podob ovšem
význam 'název souhvězdí, nebeské znamení' neobsahuje.
19. století
JungSlov název Labuť v požadovaném významu nezachycuje, nalezli jsme zde pouze základní
význam: Labuť pták z pokolení hus a kachen, mezi plovajícími jeden z největších, nejpěknějších
(JungSlovII, s. 252). KottSlov už však dodatcích slovo ve významu 'název souvězdí' zaznamenává:
Labuť - labuťka, cygnus, der Schwann; Labuť- souhvězdí (KottSlovI, s. 870, KottSlov V, s. 803).
20. století
Z novodobých slovníků zaznamenává název tohoto souhvězdí pouze SSJC a PSJC: jméno
jednoho ze souhvězdí severní oblohy; jméno souhvězdí (SSJCII, s. 505; PSJCII, s. 493). SSC pouze
20
v základním významu: velký vodní pták s dlouhým obloukovitým krkem (SSČ, s. 159). Labuť je v
současnosti kodifikovaným astronomickým názvem této konstelace.
Etymologie
Labuť - název vodního ptáka rodu Cygnus. Všesl.: p. labedz, r. lebeď, s. ch. lábúd. Psi. *olbodb,
*elbodb má asi nejblíže ke sthn. albiz, elbiz, stisl. elptr, olpt. Východiskem je pravděpodobně ie.
*albh- 'bílý', které můžeme ještě nalézt v lat. albus (Rejzek, 2001, s. 329). Machek však spojení s
lat. albus odmítá, neboť české lab-, leb- podle něj neodpovídá pravidlu metateze ort, olt. Vzhledem
k tomu, že čeština má s germánštinou mnoho společných jmen zvířat, rostlin i nerostů, je podle
Machka dobré považovat slovo za cizí, praevropské (Machek, 1997, s. 316).
Lev, Leo
(Leo)
Charakteristika
Zvířetníkové souhvězdí Lva je vedle Pastýře a Panny asi nejznámějším jarním souhvězdím.
Hlavní hvězdy těchto souhvězdí tvoří dohromady tzv. jarní trojúhelník. Samotný Lev leží mezi
souhvězdími Raka a Panny a je nejlépe pozorovatelný právě na jaře.
21
Hlavní hvězda a Lva nazývaná lat. Regulus 'malý kráľ nebo 'vládce', někdy se užívá také lat.
názvu CorLeonis 'lví srdce' (arab. AI Kaláb alAsad 'srdce lva'), má jasnost 1,3 mag. a je od Země
vzdálena 69 světelncýh roků. I některé názvy dalších hvězd této konstelace se vztahují k částem
zvířecího těla: p Lva nese arab. jméno Denebola 'ocas lva' a y Lva bývá arab. označována jménem
Algieba, což bývá překládáno jako 'lví hříva' či 'lví čelo' (Kleczek - Švestka, 1963, s. 361, s. 83;
Herrmann, 1997, s. 68).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Lev je pojmenováno podle zvířete lev. Pojmenování se vztahuje k řecké báji o
Héraklovi. Jeho první úkol byl zabít lva žijícího v nedalekých nemejských horách. Tento Lev byl
postrachem okolí, měl neprůstřelnou kůži a byl dvakrát větší než ostatní lvi. Héraklés vypátral
jeskyni, ve které lev žil, omráčil ho svým obrovským kyjem a poté zardousil silnými pažemi. N a
ramenou pak lva odnesl do Mykén, kde sídlil král Eurystheus. Ten se pohledem na vykonané dílo
zděsil a užasl nad velikostí mrtvého lva a ještě více nad silou a odhodláním svého služebníka
Hérakla (Zamarovský, 1982, s. 183).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Staročeské období svědčí o užívání minimálně dvou lexémů pro toto souhvězdí: Lev a Levoň.
Název Lev ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu, nebeské znamení' se pro nej starší
období češtiny objevuje v GbSlov: lev, znamení nebeské: lev panuje žaludku (GbSlov: LékA) a
doklad nalezneme také ve StčSlov: tři ze znamení nebeských [Skopec, Lev a Střelec] slovu ohniwa,
protože vlévají na oheň, posilujíc, rozmnožujíc a zpravujíc oheň. StčTB nám také podává některé
doklady o užití tohoto názvu: Lev jest páté znamenie, zlé, horké, suché, ohnivé; po latinském
výkladu tato jména, Lev; Páté znamenie Lev jest páté znamenie, zlé, horké a suché; Znamenie,
kterážto jsú: Lev (StčTb: Astro; Hvězd; LékFrant; TraMod).
Další užívaná podoba názvu je Levoň derivovaný sufixem -oň. Zaznamenává jej M S S : Levoň lev,
souhvězdí ve zverokruhu (MSS), a spolu s doklady i GbSlov: Levoň - znamení nebeské, lev (ve
zverokruhu): (Znamení nebeská) takto slovu v naší české řeči: wahana, lewon, sftyropen; pacholek
narozený w lewoni, (dívka) narozena w lewonu (GbSlov: LékB). Doklady se objevují také v StčSlov
a StčTB: Levoň pôsobí pr si a ofrdye; tojest Skopec, Levoň (StčSlov: Hvězd; StčTB: Hvězd).
U tvaru Levoň můžeme pozorovat proniknutí sufixu -oň do terminologické vrstvy slovní zásoby.
22
Ten ve staré češtině fungoval převážně u jmen nositelů vlastností, která se odvozovala od adjektiv a
nabývala silně expresivního zabarvení (chytroň) (Lamprecht - Slosar - Bauer, 1999, s. 270). Proto
je spíše pravděpodobnější, že se tento tvar formoval analogicky pod vlivem právě těchto stč.
substantiv.
19. století
Slovníky 19. století kromě tvaru Lev zachycují také archaický tvar Leven. JungSlov: Lev hvězdářství
těž jména lva nese: lev (vetší), jedno z 12 znamení mezi rakem a pannou, u starých těž
leven nazvaný, lev (malý) shvězdění mezi lvem velikým a medvědicí velikou; Leven - znamení
nebeské (JungSlovII, s. 307). Obdobně zaznamenává situaci KottSlov: Lev - malý a veliký, leven,
souhvězdí; Leven - lev zastarale, znamení nebeské (KottSlovI, s. 906).
20. století
V následujícím období reflektují už slovníky pouze tvar Lev, který je zároveň oficiálním
astronomickým názvem souhvězdí: jméno pátého souhvězdí zvířetníku; páté souhvězdí zvířetníku;
jméno souhvězdí ve zvířetníku (SSJČII, s. 544; SSČ, s. 163; PSJČII, s. 564).
Etymologie
Lev - český název pro druh Panthera leo z podčeledi velkých koček. Název druhu j e v češtině
pouze jednoslovný - adjektiva zde označují poddruhy (starší názvy: stříbrný lev, stříbřitý lev,
americký lev, ch. crveni lav). Staročeský název lev pochází už z psi. *lbvt - dochováno ve všech
slovanských jazycích: b. Jíte, mk. nae, sch. lav, sin. slk. č. lev, p. lew, hl. dl. law, r. ukr. nee, bl. Jieý.
(Havlová, 2010, s. 118). Machek konstatuje, že jde o slovo asi ie. původu (Machek, 1997, s. 329).
Podle Rejzka pochází psi. *hvb z germ. (nejspíše ze sthn. lewo), zde pak přes lat. leö z ř. léon, a to
asi z jednoho ze semitských jazyků (egypt. labu, hebr. lábí) (Rejzek, 2001, s. 339). Přestože psi.
*hvb bezesporu souvisí s něm. Löwe, lat. leö, není jisté, zda jde o přejetí právě z těchto jazyků,
připomíná Havlová. O starobylý domácí název indoevropský pravděpodobně nejde, i když
indoevropané se se lvem setkávali, spíše jde podle ní o starobylé stěhovavé zoonymum, srov. akkad.
labbu 'lev', kopt. laboi, labai 'lvice' (Havlová, 2010, s. 118).
23
Orel, Aquila
(Aql)
Orel je souhvězdím ležícím na nebeském rovníku. Nachází se v Mléčné dráze poblíž souhvězdí
Labutě a je nejlépe pozorovatelné v létě a na podzim.
Hlavní hvězdou souhvězdí je a Orla s arab. názvem Altair či Atair 'letící oreľ. Od země je
vzdálena 17 světelných roků a má jasnost 0,8 mag. (Herrmann, 1997, s. 92).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Orel je pojmenováno podle ptáka orel. Pojmenování je spojeno s řeckou bájí, ve které
unesl Zeus v přestrojení za orla mladičkého Ganyméda a udělal z něj číšníka bohů. N a připomenutí
této události umístil pak Zeus souhvězdí Orla na oblohu. Jiná z bájí vypráví, že Herkules zabil orla,
který ohrožoval Prométhea. Na jeho památku poté Zeus orla vynesl na oblohu. Římanům bylo toto
souhvězdí známo jako Vultur volans 'letící sup'. Latinský název Aquila znamená 'černý pták' a je
odvozen ze slova aquileus 'černý'.
24
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme název Orel ve významu 'název souhvězdí' nenalezli. Jeho základní význam
zaznamenává StčSlov: Orel mohutný dravý pták (StčSlov). Dalším výrazem, který označuje orla,
je čstnoch zachycený v ESSC: Cstnoch - vznešený pták, nejspíše orel (ESSC), o název souhvězdí se
však v tomto případě nejedná.
19. století
Slovníky 19. století už souhlasně zaznamenávají význam 'název souhvězdí'. JungSlov: Orel
orel na nebi, shvězdění (JungSIovil, s. 968). KottSlov: Orel souhvězdí (KottSlov VI s. 121).
20. století
Ze slovníků 20. století zachycuje název tohoto souhvězdí pouze SSJC: souhvězdí severní oblohy
(SSJCIII, s. 579). Ostatní slovníky zaznamenávají pouze významy základní: velký dravý pták s
mohutným zahnutým zobákem a silnými spáry; náš nejvýznačnější a největší dravý pták (SSC, s.
249; PSJČIII, s. 1126).
Etymologie
Orel český název pro ptáka z čeledi jeřábovití. Názvy podrodů jsou v češtině dvoj slovné: orel
skalní, orel mořský. V zoologii je Aquila rodové jméno několika, ovšem ne všech, druhů orlů.
Všesl.: p. orzel, slk. orol, hl. worjorl, á\.jerel, herel, r. orel, sin. b. ukr. orel, s. ch. ôrao, stsl. orbfo.
Psi. *orbfo souvisí lit. erělis, arělis, lot. érglis, gót. ara, něm. Aar, stir. irar, řec. órnis, arm. oror
'racek, tuňák', chet. hora- 'orel', vše z ie. *or- 'velký pták, orel' (Rezjek, 2007, s. 431). Ve
slovanštině však oproti lit. el nacházíme pouze bl (Machek, 1997, s. 417).
25
Rak, Cancer
(Cnc)
Charakteristika
Souhvězdí Raka, toto zvířetníkové souhvězdí vyznačující se svou nepříliš výraznou viditelností,
je na noční obloze nejlépe pozorovatelné na jaře a v zimě. Leží přibližně mezi souhvězdím Lva a
Blíženců.
Hlavní hvězda a Raka pojmenovaná arab. Acubens 'klepeto' nebo také 'pazoury', odkazující k
tvoru s klepety, má jasnost pouhých 4,3 mag a je vzdálena 137 světelných roků od Země
(Herrmann, 2005, s. 135). Dalšími hvězdami odkazujícími k raku jsou C Raka nazývaná Tegmine
'skořápka' a také P Raka nesoucí jméno Altaraf 'třpytivý, rychle se pohybující' (Kleczek Švestka,
1963, s. 8).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Rak je pojmenováno podle živočicha rak. Pojmenování se vztahuje k bájnému
příběhu o Héraklovi. Když Hérakles bojoval proti Hydře, jíž po useknutí hlavy narůstaly stále nové
a nové, musel se vypořádat také s jejím pomocníkem Karkinem (rakem). Ten se Héraklovi svými
klepety zahryzl do chodidla a způsobil mu obrovskou bolest. Po boku Hérakla však bojoval také
nej mladší syn ífikla, statečný Ioláos, který dobře mířenou ranou raka zneškodnil. Ve chvíli, kdy se
Hydra ohlédla po svém spolubojovníku, popadl Hérakles hořící strom a upálil jí hlavu, která už poté
znovu nenarosila (Zamarovský, 1982, s. 183-184).
26
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staročeských slovnících zaznamenáváme dvě podoby názvu pro toto souhvězdí - Rak a
Rakonov. Obě podoby zachycuje ESSC: Rakonov - Rak, čtvrté znamení zverokruhu. Název Rak
dokládá StčSlov: Znamenie nebeském, ješto slóve Rak; Rak jest čtvrté znamenie: prostřednie, to jest
ani velmi zlé, ani velmi dobré; dřieve než slunce vstúpi pod to znamenie nebefke, ješto slóve Rak;
kdyžto slunce pod znamenie nebefkee, jemuž dějí Rak (StčSlov: TrojK; LékFrantA; LékRhaz;
Troj K ) Dále pak StčTB: znamenie nebeské, jenž slóve Rak; Po latinském výkladu tatojména: Rak; A
jeho duom jest to znemanie nebeské Rak a pod každým znamením obývá dva dny a šest hodin;
znamenie, jenž jsú: Rak, Stír a Ryby (StčTB: TrojK; Hvězd; LékFrant; TraMod).
Podobu Rakonov dokládá StčTB: Cancer Rakonov; Počátek jeho jest, když Slunce vende v
Rakonov, a trvá do svatého Bartoloměje; Třetie Dvabližnec, pak Rakonov, pak Levon (StčTB:
Klaretl; Hvězd; SbLék). Tvar Rakonov je pravděpodobně kompozitem skladby substantivumkonekt-substantivum
- rak-o-nov, nov: 'nový měsíc, nov, zvi. den nového měsíce, novolunť
(StčSlov). O sufix -onov se v tomto případě nejspíše nejedná.
19. století
Slovníky 19. století obě podoby stále ještě zachycují. JungSlov už však označuje variantu
Rakonov jako zastaralou: Rak - shvězdění na nebi, cancer, der Krebs; *Rakonov - rak na nebi, der
Krebs (JungSlovII, s. 787; s. 788). Rak - souhvězdí na nebi severním, der Krebs; Rakonov - rak,
souhvězdí (KottSlovIII, s. 19). O užití názvu Rak v rámci astronomického názvosloví 19. století
svědčí Smetanovo Hvězdosloví: pod nimiž čtvrté, rak, hvězdami málo vyznačené (Smetana, 1837, s.
172).
20. století
Slovníky 20. století už v tomto významu zaznamenávají pouze název Rak: jméno čtvrtého
souhvězdí zvířetníku; čtvrté souhvězdí zvířetníku; jedno ze souhvězdí ve zvířetníku (SSJCV, s. 13;
SSC, s. 347; PSJCIV, s. 608). Název Rak je v současnosti oficiálním astronomickým názvem.
Etymologie
Rak - český název rodu Astacus. Všesl. - p., r. rak, s. ch. rak. Psi. *rak-b nemá jasný původ,
možná souvisí s řec. karkínos a lat. cancer (z *car-cer), sti. karkata-, wal. crach 'strup, kůrka', sti.
karkara 'tvrdý', to vše z ie. *kar(kar) 'tvrdý'. Dochází zde k přesmyku souhlásek k-r > r-k, což
27
značí hláskoslovné obtíže při etymologické rekonstrukci (Rejzek, 2001, s. 526; Machek, 1997, s.
506-507; Holub -Lyer, 1978, s. 473).
Ryby, Pisces
(Pse)
Charakteristika
Souhvězdí Ryb je posledním z řady zvířetníkových konstelací. Je nejlépe pozorovatelné na
podzim v září a říjnu. Vyobrazuje dvě ryby a nachází se jižně od souhvězdí Pegasa. Ryby sestávají
pouze ze slabě zářících hvězd, přesto je lze rozlišit na dva propojené celky. První celek nalezneme
daleko na západě pod čtvercem Pegasa a druhý na severu pod čtvercem Andromedy.
Hlavní hvězda a Ryb nese starab. jméno Alrescha {AI Rischa) 'uzel', které odkazuje k pozici
hvězdy v této konstelaci. Alrescha totiž tvoří uzel stuhy, jíž jsou obě ryby propojeny. Hvězda má
jasnost 4,0 mag a je od Země vzdálena 130 světelných roků (Kleczek - Švestka, 1963, s. 17).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Ryby je pojmenováno podle vodního živočicha ryba. Pojmenování je spojeno s
antickou bájí, ve které se bohyně Gaia pomstí drzým bohům, tím, že zplodí netvora Týfona, který
má roznášet zkázu a utrpení. Když netvor povstane ze země a vrhne se na Olymp, bohy zachvátí
28
hrůza. Ti se dají na útěk a počnou na sebe brát podoby nejrůznějších tvorů. Zeus se promění v
berana, Héra v krávu, Artemis v kočku, Ares ve vepře, Hermes v ptáka ibise a bohyně lásky
Afrodita v rybu. V rybu se promění také Afroditin syn Eros, a aby se v rychlém proudy řeky
neoddělil od své matky, sváže Afrodita jejich ocasní ploutve dohromady silnou stuhou. Jako
připomenutí této události vysvitne na obloze souhvězdí Ryb (Zamarovský, 1982, s. 455).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Staročeské slovníky svědčí o užívání dvou názvů pro toto souhvězdí - Ryby a Rybnář. Oba
názvy zaznamenává ESSC: Ryby, dvanácté souhvězdí zverokruhu („Rybnář") a obdobně také MSS:
Rybnář -Ryby (souhvězdí) (ESSC; MSS). Hojné doklady užití nám podává StčTB, pro název Ryby:
znamením, jemužto jméno jest Ryby; Rybyjest dvanácté znamenie, tu stranu ku polnoci; Ryby panují
chodidlom; Ryby jest znamenie vodnaté, studené; Znamenie, kterážto jsú: Ryby (StčTB: TrojK;
Astro; Hvězd; LékFrant; TraMod).
Pro název Rybnář: Rybnář Piscis; Čas žalosti a truchlosti jeho Rybnář, od polu února do polu
března; Dvánádcté Rybnář jest dvanádcté zmanenie, prostřednie, studené a suché; Druhá Býkove c,
Rybnář (StčTB: Klaretl; Hvězd; LékFrant; SbLék). Pro jednoznačné určení významu názvu
souhvězdí u tvaru Rybnář svědčí -n-, které jej odlišuje od konatelského rybář, tedy člověka, který se
zvířaty určitým způsobem pracuje či s nimi nakládá. Je možné uvažovat nad tím, že název Rybnář
vznikl z adjektiva rybný, jako další možnost se pak také nabízí substantivum rybník. Staročeské
období svědčí o existenci minimálně dvou lexémů pro toto souhvězdí: Ryby, Rybnář.
19. století
Slovníky 19. století zachycují stále ještě oba názvy, Rybnář je už však u Jungmanna označen
jako slovo zastaralé: *Rybnář - ryby hvězdy nebeské, pisces; Rybnář - souhvězdí ryb, die Fische,
Ryby - Pisces, die Fische, znamení nebeské jedno z dvanácti v okolku neb zodiaku; Ryby - létací =
souhvězdí (JungSlovII, s. 965; KottSlov, s. 229; JungSlovII, s. 966; KottSlovVII, s. 639).
Slovníkové záznamy tohoto období poukazují na to, že název Rybnář už je v jejich době
podobou zastaralou a pravděpodobně zřídka užívanou. Pro Ryby svědčí i Smetanovo Hvězdosloví:
kozorožec, vodník a ryby zvířetník dokonávají (Smetana, 1837, s. 172).
29
20. století
Novodobé slovníky už zaznamenávají pouze název Ryby. jméno dvanáctého souhvězdí
zvířetníku; dvanácté souhvězdí zvířetníku; jméno souhvězdí ve zvířetníku (SSJCV, s. 208; SSC, s.
370; PSJCIV, s. 1094), který je zároveň oficiálním astronomickým názvem.
Etymologie
Ryba - český název pro nadtřídu živočichů žijících ve vodě s latinským názvem Osteichthyes.
Všesl.: p. ryba, r. rýba, s. ch. fiba, stsl. ryba. Holub - Kopečný připomínají, že je slovo často
spojováno s ryti: co ve vodě ryje, do bahna se zarývá (Holub - Kopečný, 1952, s. 319). Machek
konstatuje, že jde o výraz starobylý, nepochybně příbuzný s něm. -roupe v Aalraupe (asi „ryba", tj.
cosi jako úhoř a zároveň ryba - dříve byl úhoř považován za rybu) (Machek, 1997, s. 526). Psi.
*ryba je podle Rejzka etymologicky neprůhlednou inovací starých ie. výrazů pro rybu, existuje řada
výkladů, žádný z nich však plně nepřesvědčuje (Rejzek, 2001, s. 552).
Štír, Scorpius
(Sco)
Charakteristika
Zvířetníkové souhvězdí Štíra se ve střední Evropě za letních večerů nachází nízko na jižní
obloze. Nejjasněji je ovšem pozorovatelné pouze ze Středomoří. Štír leží mezi souhvězdím Vah na
západě a Vodnáře na východě poblíž středu Mléčné dráhy.
30
Hlavní hvězda a Štíra nese řec. jméno Antares 'protimars' vzhledem k jeho výrazně načervenalé
barvě, jež se nápadně podobá právě planetě Mars (řec. Ares) (Kleczek - Švestka, 1963, s. 22;
Herrmann, 1997, s. 104). Ve spojení se štírem je někdy užíváno také starab. jméno Calbalakrab
'srdce štíra', ze kterého vychází lat. název Cor Scorpionis 'srdce štíra'. Tato hvězda má jasnost
přibližně 1,0 mag. a od Země je vzdálena asi 600 světelných roků. Další hvězdou odkazující ke štíru
je P Štíra arab. označovaná jako Akrab 'štír' vzdálená 35 světelných roků s jasností 2,6 mag
(Herrmann, 1997, s. 104).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Štír je pojmenováno podle živočicha štír. Pojmenování se vztahuje k antické báji,
v níž štír bojoval s lovcem Orionem a chtěl ho usmrtit svým jedem. Aby se tak nestalo, umístili
bohové Štíra i Oriona na oblohu do vzájemně protilehlých míst nebeské sféry, tak že už se nikdy
nemohou setkat.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme pro pojmenování tohoto souhvězdí vedle názvu Štír nalezli také podobu
Štíropeň, která je pravděpodobně kompozitem skladby substantivum-konekt-substantivum: štír-opeň,
peň - 'kmen, zvi. stojící, neskočený, též vysoký pařez' (StčSlov). Zaznamenává jej M S S :
Štíropeň - štír (souhvězdí). Pro obě podoby nám podává doklady StčTB: Stíropeň sít scorpius; u
prostředku Stíropeň, na konci Střelokol; Třetie Dvabližnec, pak Rakonov, Stíropeň (StčTB: Klaretl;
Hvězd; SbLék). Osmé znamenie Stír jest osmé znamenie, prostřednie, studené a vlhké; jenž jsú:
Rak, Štír a Ryby (StčTB: LékFrant; TraMod).
19. století
Slovníky 19. století zaznamenávají obě podoby. Podobu Štíropeň jsme však nalezli pouze v
KottSlov, který j i navíc datuje do 15. stol.: Stíropeň - štír, souhvězdí, 15. stol. (KottSlovVII, s. 873).
Pro název Stír svědčí jak KottSlov, tak JungSlov: Stír - znamení nebeské, Scorpius; Stír - znamení
nebeské, Scorpius (JungSlovIII, s. 516, KottSlov, s. 964). Smetanovo Hvězdosloví dokládá užití
názvu Stír: před ní jasný Antares ve štíru (Smetana, 1837, s. 172).
20. století
31
Slovníky 20. století zaznamenávají pouze název Štír, který funguje jako oficiální astronomický
název: jméno osmého souhvězdí zvířetníku; osmé souhvězdí zvířetníku; souhvězdí jižního nebe,
znamení zverokruhu (SSJČVI, s. 80; SSČ, s. 439; PSJČV, s. 1178).
Etymologie
Štír - pl. štíři v zoologii název řádu scorpionida z třídy pavoukovou. Podle Machka je slovo
příbuzné s řec. oavpas 'ještěrka' - řecké s zde podle něj nemůže být původní útvar (prosté s- se v
řec. neudrželo, dalo h), proto lze předpokládat, že tu s je z ks, což můžeme spojit se slovanským *sk
(ve slovanštině pak *škur-b; změkčení sk > sč je asi vliv od slova aščer-b). Spojením obou slov pak
pravděpodobně vzniklo p. ukr. r.jaščur 'ještěrka' (Machek, 1997, s. 626-627). Pro p. szczur 'krysa',
r. ščur 'břehule' a 'křivka', sin. ščúrek 'šváb', s. ch. štúrak 'cvrček' nelze podle Rejzka
předpokládat jednotnou etymologii. Zdá se, že názvy cvrčka a ptáků mají onomatopoický původ. U
ostatních živočichů lze snad uvažovat nad ie. *skeu- 'řezat, škrabat, hrabat'. Psi. *ščur-b však nemá
jasný původ (Rejzek, 2001, s. 642).
32
Velká medvědice, Ursa Maior
(Uma)
Charakteristika
Velká medvědice je asi nej známějším souhvězdím noční oblohy. Toto cirkumpolární souhvězdí
slouží velice dobře k lokalizování dalších důležitých objektů. Jeho východní část tvoří známý Velký
vůz, někdy nazývaný také Nebeský vůz.
Sedm hlavních hvězd Velké medvědice nese arab. jména, která jsou dosud v živém užívání:
Dubhe 'medvěd', Merak 'bedro', Phachd či Phekda 'stehno', Megrez 'chvost', Alioth 'oháňka',
Mizar 'ledví', Benetnash 'plačka', odkazující převážně k částem těla živočicha (Herrmann, 1997, s.
44).
33
Malá medvědice, Ursa Minor
(Umi)
Charakteristika
Malá medvědice je souhvězdím severní oblohy ležící mezi konstelacemi Draka, Žirafy aKéfea.
Bývá také často nazývána Malý vůz. Svůj název dostalo toto souhvězdí ve spojení s Velkou
medvědicí a představuje syna Kallistó Arkase.
Hlavní hvězda a Malé medvědice nese lat. jméno Polaris, č. Polárka, zřídka také arab. Alrucaba
'koleno'. Jedná o velice známou hvězdu, která leží velice blízko světovému severnímu pólu.
Vzdálenost Polárky od Země je asi 470 světelných roků. Střední jasnost Polárky dosahuje 2,1 mag.
Další hvězdy této konstelace jsou poměrně nevýrazné, ale za zmínku stojí /? Malé medvědice arab.
nazývaná Kochab 'kozel', který je svou jasností srovnatelný s Polárkou (Kleczek - Švestka, 1963,
s. 319).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Velká medvědice a Malá medvědice jsou pojmenována podle zvířete medvěd.
Pojmenování je založeno na řecké báji, ve které byla akkadská princezna Kallistó zakleta do
podoby medvědice, poté co bohyně Héra odhalila milostné pletky mezi ní a bohem Diem. Napříč
historií však tato konstelace nabývala mnoha podob. Římané spatřovali ve hvězdách Velkého vozu
sedm volů, kteří kráčejí kolem dokola nebeského pólu. Arabská kultura si na místo korby vozu
představovala rakev, za níž kráčejí zástupy plačících (Herrmann, 1997, s. 44).
34
Jazykový vývoj
Stará čeština
Pro tuto dvojici souhvězdí se ve staré češtině užívalo souhrnného názvu Sedmeroplahovy,
složeného snad ze slov sedmer a plahovy, skladby numeralia-verbum. Jméno bylo doloženo v
glosách Sedulius, Paschalae carmen (ESSC).
Pro Velkou medvědici (Velký vůz) se užívalo názvu Vóz, jak zaznamenává StčSlov: název
souhvězdí (StčSlov). Malá medvědice (Malý vůz) byla nazývána také Vozík, souhvězdí Malý vůz
(ESSC). Jméno Vóz nám dokládá StčTB: A těch sedm hvězd, ješto Vóz slovu, [...] (StčTB:
CesMan). Užití názvu Vozík nám StčTB také dokládá: Vodík = Vozík Ursa (StčTB: Klaretl).
19. století
Slovníky 19. století zaznamenávají jak názvy Velká medvědice aMalá medvědice, tak také názvy
Velký vůz a Malý vůz. JungSlov: Vůz - vůz na nebi, medvědice, arcturus, der Wagen; vůz větší ursa
major; vůz menší ursa minor (JungSlovVI, s. 217). KottSlov: Vůz - vůz na nebi, medvědice,
arcturus, der Wagen; vůz větší ursa major; vůz menší ursa minor (KottSlovIV, s. 884).
20. století
Slovníky novodobé obdobně zachycují oba páry názvů: Malý medvěd, Velký medvěd — souhvězdí
severní oblohy; Malý vůz, Velký vůz; Malý medvěd, Velký medvěd - souhvězdí severní oblohy, Malý,
Velký vůz; Medvěd malý a velký, souhvězdí severního nebe zvaná též Velký a Malý vůz (SSJCIII, s.
50, SSC, s. 176; PSJCII, s. 764). Z výše uvedených názvů je v dnešní době kodifikován jako
oficiální astronomický název dvojice Malá medvědice, Velká medvědice.
Etymologie
Medvěd - český název čeledi medvědovití, Ursidae, a rodů Helarctos, Melursus, Tremarctos a
Ursus. Jako termín užil tento starobylý název poprvé Presl v nářeční formě nedvěd, dále už pak jako
medvěd a v této podobě se termín udržel dodnes. Starý ie. název se ve slovanských jazycích
nedochoval, aleje doložen např. v lat. ursus, řec. árktos, sti. ŕkša, jež figuruje jako vědecký název.
Stejně jako Germáni a Baltové nahradili Slované původní ie. název novým, tabuovým (báli se, aby
vyslovením jména na sebe nepřivolali medvěda): něm. Bár, angl. bear 'hnědáč', lit. lokys, lot. lácis,
stprus. clokis 'bijce, davič'. Slované se při tvorbě tabuového názvu pro medvěda přiklonili k jedné z
jeho charakteristických vlastností - lásce k medu. Jedná se pokračování psi. *medv-ědb, což je
složenina z ie. názvu pro med *medhu- a činitelského jména od *jasti 'jísť. Psi. název se poměrně
35
dobře dochoval ve slovanských jazycích a ve většině případů tvoří také zoologický název - b. mak.
juenKa, ch. mědvjed, sin. medvěd, slk. medveď, dl. mjedwjedž, hl. mjadwjež, p. niedzwiedz, br.
MHÔ3eed3b, ukr. eedjuidb, r. .weóeeób (Havlová, 2010, s. 130-131; Rejzek, 2001, s. 370; Machek,
1997, s. 357-358).
Velký pes, Canis Maior
(Cma)
Charakteristika
Souhvězdí Velkého psa se nalézá tak daleko na jižní části oblohy, že ho ze severní Evropy není
možné zcela sledovat. Velký pes je spolu s Malým psem tzv. průvodcem nebeského lovce Oriona.
Tato konstelace je velice dobře lokalizovatelná podle její hlavní hvězdy, která nese jméno Sírius
(Nechuta, 1994, s. 230). Jedná se o nejjasnější hvězdu noční oblohy s jasností 1,5 mag. a
vzdáleností 8,7 světelného roku od Země. Její svítivost je 23krát větší než svítivost našeho Slunce.
Sírius je modrobílý obr, v minulosti se však objevily záznamy, které tvrdí, že Sírius svítil červenou
barvou. Toto se dá poměrně dobře vysvětlit tím, že Sírius svítí často nevysoko nad obzorem a
vlivem zemské atmosféry dostává červené zabarvení, stejně jako zapadající Slunce. Zajímavé
ovšem je to, že záznamy, o kterých se zmiňujeme, pochází ze severní Afriky a Středomoří, kde
Sírius putuje poměrně vysoko nad obzorem. To může znamenat (ale také nemusí), že Sírius v
dávných dobách procházel určitou změnou, jež byla pozorovatelná i na Zemi (Hermann, 1997, s.
36
148; Kleczek - Švestka, 1963, s. 394). Původ jména Sírius není dodnes zcela vyložen. Často se toto
jméno připisuje babylonské astronomické tradici a předpokládá se, že znamená 'hvězdný luk' či
'oblouková hvězda'. Další výklad nahrává starořeckému Seirios, tedy 'žhnoucí'. Někdy je Sírius
označován také jako 'psí hvězda'. Staří Egypťané užívali názvu Sothis a z arabského prostředí
pochází název Alhabor 'ten, který překročil Mléčnou dráhu' (Hermann, 2005, s. 137).
Malý pes, Canis Minor
(Cmi)
Charakteristika
Souhvězdí Malého psa leží na sever od Velkého psa a tvoří spolu s ním průvodce lovce Oriona.
Mezi nimi však tvoří přehradu souhvězdí Jednorožce.
Hlavní hvězda a Malého psa, nažloutlý obr, řec. Procyon 'vycházející před Psem', má jasnost
0,4 mag. a je od Země vzdálena 11,4 světelných roků. Samo její jméno naznačuje, že vychází těsně
před svým souputníkem Síriem. Bývá také nazývána arab. jménem Elgomaisa 'plačící Sírius' či
'Sírius zaslepený pláčem' (Hermann, 2005, s. 138; Kleczek - Švestka, 1963, s. 334). Malý pes je
spojován s řeckou bájí, ve které pes Maira nalezne mrtvého Ikaria, jehož ve vinařství vyučil bůh
Dionýsos, což se mu nakonec stalo osudným, protože byl zabit opilými pastýři (Zamarovský, 1982,
s. 220).
37
Motivace pojmenování
Souhvězdí Velký pes a Malý pes jsou pojmenována podle zvířete pes. Souhvězdí reprezentují dva
psy, které astronom J. Havelius pojmenoval Asterion a Chara, vedené pastýřem Bootesem, jež se
nachází poblíž. Jeho polohu situujeme těsně pod voj Velkého vozu (Nechuta, 1994, s. 76.). Asi
nejvýznamnější hvězda tohoto souhvězdí je Cor Caroli, tedy 'srdce Karlovo', s jasností 2,9 mag. a
vzdáleností 120 světelných roků od Země. Název jí dal v roce 1660 známý astronom E. Halley na
počest anglického krále Karla II. Podpořil tím tak dřívější návrh dvorního fyzika Charlese
Scarborougha, který tvrdil, že hvězda svítila nejjasněji zrovna ve chvíli, když se král Karel vracel
zpět domů do Londýna 29. května 1660. Karel II. byl však pro astronomii významný i díky tomu,
že nechal založit proslulou hvězdárnu v Greenwichi (Hermann, 1997, s. 64). Je ale také možné, že
hvězda dostala své jméno už podle přechozího panovníka Karla I , který byl popraven v roce 1649
(Hermann, 2005, s. 136; Kleczek - Švestka, 1963, s. 69).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ani jeden z těchto dvouslovných názvů souhvězdí se nám ve slovnících staré češtiny nepodařilo
najít. Samotné slovo pes je zachyceno v StčSlov: domácí zvíře sloužící svou dravostí a štěkotem k
lovu, k hlídání (StčSlov). Ve spojení se souhvězdími Velký pes a Malý pes jsme nalezli pouze název
Psovna, který odkazuje v hvězdě Sírius, jež je součástí Velkého psa a je zároveň nejjasnější
hvězdou na noční obloze. Je možné se domnívat, že právě pro svou jasnost dostala tato hvězda
jméno i ve staré češtině, protože jmen hvězd se v tomto období objevuje jen opravdu málo.
19. století
Slovníky 19. století názvy těchto dvou souhvězdí nezaznamenávají. KottSlov však zmiňuje
hvězdu Sírius: Pes - na nebi, hvězda (KottSlov, s. 539), stejně jako JungSlov: Pes - pes na nebi,
sirius, hvězda (JungSlovIII s. 71).
20. století
Ze slovníků 20. století zaznamenává název tohoto souhvězdí pouze PSJC: Velký Pes, Malý Pes,
souhvězdí. SSJC, SSC pouze v základním významu: šelma chovaná odpradávna jako pomocník
člověka při lovu, k hlídání ap., pes domácí; šelma ochočená k hlídání (PSJCIV, s. 213; SSJCIV, s.
89, SSC, s. 268). Oba názvy fungují v dnešní době jako oficiální astronomické názvy.
38
Etymologie
Pes - jedná se o název, který byl utvořen speciálně ve slovanském prostředí. Název čeledi
Canidae, psovití, spadá do podřádu Caniformia. V této čeledi označuje rody Atelocynus,
Chrysocyon, Dusicyon, Lycalopex, Lycaon, Otocyon, Speothos a v především pak Canis familiaris,
tedy domestikovanou formu. Starý domácí název pes se udržel už od dob Preslových. Původní
název indoevropský *k'uón, gen. k'unós, který je dochovaný např. v stind. svá či v lit. šuô, byl dříve
spojován se sl. suka 'fena'. Slované však utvořili vlastní název psa, psi. *pbs-b. Ve většině
slovanských jazyků se tento název plně zachoval, v některých však dostává pejorativní zabarvení či
je nespisovný, nebo alespoň není kodifikovaným zoologickým termínem. Etymologických výkladů
tohoto slova je hned několik, žádný z nich však není plně přesvědčivý. Nejčastěji je slovo
spojováno s č. pestrý, psi. pbstr-b. Jindy se jeho původ vidí ve vábící interjekci pro psy, č. ps! či p.
psi! nebo také v jeho povaze: 'zlý, nepřátelský' a je spojován s lit. píktas, stind. pišuna (Havlová,
2010, s. 126).
Velryba, Cetus
(Cet)
Charakteristika
Souhvězdí Velryby, přestože není příliš nápadné, je čtvrtou nej větší konstelací na noční obloze.
Jedná o podzimní souhvězdí a leží v části oblohy, do které jsou situované převážně souhvězdí
„vodního" charakteru - Vodnář, Ryby.
39
Hlavní hvězda a Velryby je nazývána Menkar či Menkab 'čenich, nos, zobák'. Název se
vztahuje k části těla zvířete, stejně jako název /? Velryby - Deneb Kaitos 'ocas velryby' nebo
Diphda 'žába', odkazující k jinému vodnímu živočichu, a také C Velryby - Baten Kaitos 'břicho
velryby'. Hlavní hvězda má jasnost 2,5 mag a je vzdálena 150 světelných roků od Země (Kleczek Švestka,
1963, s. 233; Herrmann, 1997, s. 124).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Velryba je pojmenováno podle vodního savce velryba. Pojmenování je spojeno s
řeckou bájí o Andromede, ve které velryba představuje monstrum, které za trest seslal Poseidon na
Kéfeovo království. Perseus však monstrum porazil za pomoci uťaté hlavy Medúzy a to se
proměněno v kámen sneslo na dno hluboké mořské propasti (Zamarovský, 1982, s. 48).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve slovnících staré češtiny jsme nenalezli žádný záznam slova velryba ve významu 'název
souhvězdí'. V původním významu 'mořský živočich' je slovo zachyceno v M S S : velryb m., velryba
f. - velryba, a také v ŠimekSlov: velryb m. - velryba. Dále ve staré češtině existoval výraz cět z lat.
cetus, který označoval velrybu: cět, velký mořský živočich (ESSC), a také výraz úpan, který se
objevil u Klareta za lat. pister v oddíle clauda monstra: nestvůra (možná velryba) vzdouvající vodu
a vyvolávající tím úpění námořníků vjejí blízkosti (?) (ESSC).
19. století
V JungSlov význam 'název souhvězdí' nenalezneme, slovo velryb však zachyceno je: řád
živočichů teplokrevných, ssavých, plejtevnatých, v moři obývajících (JungSlovV, s. 65). KottSlov už
vedle původního významu uvádí v dodatcích také význam 'název souhvězdí': Baleana, der
Wallfisch; Velryb souhvězdí (KottSlovV, s. 617; KottslovVII, s. 1015).
20. století
Slovníky 20. století už zachycují název Velryba v plné šíři, SSC však pouze v základním
významu: jedno ze souhvězdí jižní oblohy; obrovský bezzubý kytovec, lov velryb; souhvězdí jižní
oblohy, Cetus (SSJČVII, s. 44, SSČ, s. 486; PSJČVI, s. 903).
40
Etymologie
Velryba je zoologický název pro mořského savce čeledi Balaenidae, velrybovití, a obou jejích
rodů Balaena a Eubalaena. U Prešla název velryb ze stč. velryb - kompozitum z vel- (veliký) a ryba
(ve středověku byly velryby ještě považovány za ryby). Machek se přiklání spíše k původu
domácímu, (pol. wieloryb, slk. velryba), přestože se často tvrdí opak (Machek, 1997, s. 683). Stč.
velryb bývá také považováno za částečné přejetí a částečný kalk ze střhn. walvisch 'velryba', u
kterého bylo val- lidovou etymologií přikloněno k domácímu vel- (Havlová, 2010, s. 191-192;
Rejzek, 2001, s. 704).
Zajíc, Lepus
(Lep)
Charakteristika
Zajíc je souhvězdí v těsné blízkosti Orionu, umístěné jižně. N a noční obloze vrcholí o půlnoci v
polovině prosince.
Nejjasnější hvězdou této konstelace je a Zajíce označovaná arab. jménem Elarneb nebo také
Arneb 'zajíc', odkazující ke jménu celého souhvězdí. Hvězda má jasnost 2,7 mag. a je od Země
vzdálena zhruba 900 světelných roků (Herrmann, 1997, s. 160; Kleczek - Švestka, 1963, s. 28).
41
Motivace pojmenování
Souhvězdí Zajíc je pojmenováno podle zvířete zajíc. Pojmenování se vztahuje k bájnému
příběhu, v němž vystupuje zajíc, kterého za pomoci svých psů loví nebeský lovec Orion. Souhvězdí
je také spojováno s měsíční mytologií zahrnující Měsíčního zajíce. Podle dalšího výkladu umístil
Zajíce na noční oblohu bůh Hermes.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve slovnících staré češtiny se nám slovo zajíc ve významu 'název souhvězdí' najít nepodařilo.
Jeho původní význam zaznamenává ESSC: zqjiec - lovný hlodavec žijící v lesích a v polích, který
se vyznačuje mj. rychlým během (ESSC). Podařilo se nám dohledat také výraz běhúnek - mladý
zajíc, zajíček a zajieček - malý nebo mladý zajíc (ESSC). Požadovaný význam ovšem tato slova
postrádají.
19. století
Ze slovníků 19. století zachycuje slovo zajíc pouze KottSlov, a to dokonce i ve významu 'název
souhvězdí': Zajíc - souhvězdí pod nohama Oriona (KottSlovV, s. 91). JungSlov nezahrnuje heslo
zajíc vůbec.
20. století
Spolu se základním významem zaznamenávají název tohoto souhvězdí i slovníky 20. století:
jméno souhvězdí jižní oblohy; lovný hlodavec s dlouhými boltci, žijící na polích a v lesích;
souhvězdí jižní oblohy, Lepus (SSJČ VIII, s. 64; SSČ, s. 539; PSJČVII, s. 916). Zajíc je dnes
oficiálním astronomickým názvem tohoto souhvězdí.
Etymologie
Zajíc - český název samostatného řádu Lagomorpha, který tvoří tři čeledi, z nichž nejvíce
zastoupena je čeleď zajícovití, Leporidae. Zajíc je rodové jméno rodu Lepus. Název je už velmi
starý, praslovanský a ve slovanských jazycích poměrně dobře doložený: b. 3aeK, mk. 3ajaK, s. ch.
zéc, sin. zäjec, slk. zajac, č. zajíc, hl. zajac, p. zajqc, br. r. 3anu, ukr. 3anub. Etymologie tohoto slova
není zcela jasná. Někteří badatelé jej spojují jen s lot. zakis a lit. zuíkis. Většina autorů však slovu
přikládá původ z ie. kořene *g'hei- 'skákať, jenž je doložen v lit. žáidžiu. Machek vysvětluje psi.
42
zajecb zkrácením ze *zbjaj-*n-T,c* a spojuje jej s psi. *z-bjati 'záti, být otevřen' (zajíc prý spí s
otevřenýma očima). Název zajíce bývá také často tabuově obměňován, protože se v mnoha
kulturách věřilo, že zajíc je ve spolku s ďáblem (Havlová, 2010, s. 93-94; Machek, 1997, s. 709;
Rejzek, 2001, s. 732).
43
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ PODLE OSOB A
POVOLÁNÍ
Blíženci, Gemini
(Gem)
Charakteristika
Dalším ze zvířetníkových souhvězdí jsou Blíženci, kterými slunce prochází po letním
slunovratu. Na zimním nebi vrcholí vysoko nad jižním obzorem. Nachází se na okraji Mléčné
dráhy, mezi souhvězdím Raka a Býka.
Hlavní hvězda a Blíženců nese jméno Kastor, přestože má jasnost menší než fi Blíženců Pollux.
Kastor má jasnost 1,5 mag. se vzdáleností 45 světelných roků od Země, zatímco Pollux svítí
jasností 1,2 mag. a je vzdálen 35 světelných roků od Země (Herrmann, 1997, s. 152).
44
Motivace pojmenování
Souhvězdí Blíženci je pojmenováno podle slova blíženci, ve významu 'sourozenci narození po
sobě jedné matce'. Pojmenování je spojeno s řeckou bájí o Dioskúrech, dvou bratrech, kteří nesli
rozdílný osud, a přesto zůstali jeden druhému na blízku. Pollux byl nesmrtelný, zatímco Kastor
musel vstoupit do podsvětí, říše mrtvých. Pollux však chodil svého bratra navštěvovat do říše
mrtvých a za tuto bratrskou lásku byli oba blíženci přeneseni na oblohu v podobě souhvězdí. V
lidovém podání příběhu byli bratři patrony námořníků a jejich zachránci v nebezpečí mořských cest.
Podle pověsti oba bratry spatřil Lysander na lodi Spart'anů v bitvě u Aigospotamoi roku 405 př. n. 1.
(Zamarovský, 1982, s. 116-117).
Jazykový vývoj
Stará čeština
Název Blíženci ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu, nebeské znamení' je
zaznamenán v ESSC: Blíženci, třetí znamení zverokruhu (ESSC). Dále pak v Gbslov, kde je také
doloženo: Znamení nebeské: blyzenczy panujíplecoma (GbSlov: LékA). Ve významu 'dvojče' je
slovo zachyceno také v M S S a StčSlov. Tvar Blíženci hojně dokládá StčTB: nebeské znamenie,
jenžto slove Blíženci; Blíženci jest třetie znamenie; Blíženci panují plecoma, pažďoma a rukama;
Blíženci mají ramena, plece, ruce (StčTB: TrojK; Astro; LékFrant; TraMod). ESSC dále
zaznamenává podoby Dvablížnec, Dvojblížnec, Dvojenci, přičemž doklady jsme nalezli pouze pro
dva prvně jmenované. Pro tvary Dvablížnec, Dvojblížnec, které jsou kompozity skladu numeraliasubstantivum
s druhou složkou lexikální, svědčí GbSlov: jedno ze dvanácti znamení nebeských,
blíženci, Zwillinge (am Himmel): Těch znamení jest dvanáct a takto slovu v naší české řeči:
skopnec, dwabliznecz; dievka narozená v dwabliženczi bude žádosti silné (GbSlov: ChirB; ChirB).
A dále StčSlov: Gemini Dvablížnec; Dvablížnec jest třetie znamenie dvojetělné, zlé, horké, mokré,
mužské, větrné, obecné, prawokrewne (StčSlov: SlovKlem; Hvězd). Další doklady podává StčTB:
geminique Dvablížnec; na konci Dvablížnec; Třetie znamenie Dvojblížnec jest třetie znamenie, zlé,
horké a vlhké; Třetie Dvablížnec (StčTB: Klaretl; Hvězd; LékFrant; SbLék). Pro Dvojblížnec,
Dvojblížnec přináší doklady také Hvězdářství krále Jana: po latinském výkladu tato jména: Skopec,
Býk, Dvojblížnec (StčTB: Hvězd).
19. století
Slovníky 19. století zaznamenávají už pouze názvy Bližnec a Dvablížnec. JungSlov: Bližnec blíženci
na nebi, znamení nebeské: dvě hvězdy, z nichžto spatřeni plavci skončení mořské bouře
45
čekají; Dvabližnec - blíženci na nebi, jedno z dvanácti znamení: Dvabližnec jest třetí znamení, zlé,
horké a vlhké (JungSlovI, s. 143; s. 514). KottSlov zachycuje pouze tvar Bližnec: Blíženci na nebi
(nebeské znamení) (KottSlovI, s. 74).
20. století
V novodobých slovnících se už setkáváme jen s tvarem Blíženec: název třetího souhvězdí
zvířetníku; třetí souhvězdí zvířetníku; název souhvězdí (SSJČI, s. 137; SSC, s. 32; PSJCI, s. 150). V
dnešní době tedy v tomto významu figuruje pouze název Blíženci, který je také oficiálním
astronomickým názvem.
Etymologie
Český název souhvězdí Blíženci vychází z adjektiva blízký. Všesl. - p. bliski, r. blízkij, s., ch.
bľízak, stsl. bliztk-b. Psi. *bliztk-b je nejčastěji spojováno s lot. blaizit 'tlačiť, lat. flígere 'bít'.
Příbuznost je však omezena pouze na bl- (b je vlastně oslabené p, paralela v protikladném tál- >
dál-), od rec.pl-. Zbytek slova je pravděpodobně formován pod vlivem slov niz-b, niz-bk-b (Machek,
1997, s. 57). Významovou paralelu můžeme nalézt v lat. pressus 'tisknout' - ital. presso, franc.
pres 'blízko' i řec. ánchó 'dávím, rdousím' - ánchi 'blízko'(Rejzek, 2001, s. 82).
46
Panna, Virgo
(Vir)
Charakteristika
Zvířetníkové souhvězdí Panny je vedle Hydry druhým největším souhvězdím na noční obloze.
Nachází se na nebeském rovníku mezi souhvězdím Vah a L v a a je nejlépe pozorovatelné nad
západním obzorem od jara až do začátku září.
Nejjasnější hvězda souhvězdí a Panny je pojmenována lat. jménem Spika 'žitný klas'. S nej větší
pravděpodobností název souvisí s tím, že souhvězdí Panny pomalu mizí z noční obdoby právě v
době, kdy nastává období žní. Tato okolnost však platila spíše v době před 2000 lety, dnes totiž
vlivem precesního pohybu Země mizí Panna z oblohy až začátkem září. Někdy se pro tuto hvězdu
užívá také arab. jména Azimech či Alaazel 'zadní noha lva', dosvědčující velikost samotného
souhvězdí, jež podle dřívějších představ zasahovalo až do souhvězdí Lva. Spika svítí čistě bílým
světlem, má jasnost 1,0 mag. a je od Země vzdálena 220 světelných roků (Kleczek - Švestka, 1963,
s. 419; Herrmann, 1997, s. 72).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Panna je pojmenováno podle slova panna. Pojmenování se vztahuje k antické báji, v
níž vystupuje bohyně svítání Aurora, která je římským ekvivalentem řecké bohyně Eós. Souhvězdí
Panny má vyobrazovat dceru bohyně Svítání. Eós byla dcerou Titána Hyperíona a jeho manželky
Theie, bohyně ranních červánků. Její krása byla obrovská a sama milovala věci krásné a urozené,
47
především pak muže, pokud se jí některý muž zalíbil, neváhala ho unést. Jejím prvním manželem
byl titán Astraios, se kterým zplodila spoustu dětí, mezi než patřil nespočet hvězd noční oblohy. Pro
obyvatele údolí Eufratu a Tigridu představovalo toto souhvězdí bohyni Ištar, dceru nebes a královnu
hvězd. V Egyptě bylo souhvězdí Panny nazýváno Isis podle matky boha Slunce Hora a manželky
Osirida, boha podsvětí. (Zamarovský, 1982, s. 125). Panna symbolizuje právě jedno z těchto dětí.
Ve spojení se západní mytologií však existuje více možných interpretací, koho má souhvězdí
symbolizovat. Vedle dcery bohyně Svítání se nám nabízí ještě kupříkladu Athéna, Héra či Kallistó.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině objevujeme Panna ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu, nebeské
znamení' ve StčSlov: Panna - šesté souhvězdí zvířetníku: Panna panuje játróm, nebeské znamenie,
ješto slóve Panna; Virgo, Panna (StčSlov: LékFrantA; LékMuz). StčTB dokládá: Po latisnkém
výkladu tato jména: Panna; Šesté Panna jest šesté znamenie, prostřednie, studené a suché;
Znamenie, kterážto jsú: Panna; (StčTB: Hvězd; LékFrant, TraMod). Dále jsme narazili také na
podoby Dievkona - Děvojna - Děvona, které nepochybně souvisí se stč. dievka 'dívka, panna'.
ESSC: šesté znamení zverokruhu (ESSC). Doklady pro první podobu nabízí StčTB: Dievkona =
děvkona virgo notát; Druhá trojice jest Býkovec, Dievkona, Kozorožec; (StčTB: Klaretl; Hvězd).
Podoby Děvojna a Děvona zaznamenává ESSC: šesté znamení zverokruhu (ESSC). Doklady
nalezneme také v GbSlov: Panna (znamení nebeské), Jungfrau (Sternbild): erit signum Virgo
diewoyna (GbSlov: LékB). Další doklady užití přidává StčTB: Dievkona aneb Děvojna jest šesté
znamenie; Dievka neb Děvona, latině Virgo (StčTB: Hvězd).
Staročeské období svědčí o existenci alespoň čtyř lexémů ze dvou různých kořenů: Panna,
Dievkona - Děvojna - Děvona.
19. století
JungSlov zaznamenává název Děvkona ve významu 'název souhvězdí': panna, shvězdění, virgo,
signum coeleste, u hesla Panna ovšem tento význam uveden není (JungSlovI, s. 364). KottSlov už
pro souhvězdí užívá název Panna: souhvězdí, Jungfrau (KottSlovII, s. 487), zatímco název
Děvkona už zde nenalezneme. V dodatcích KottSlov si však můžeme povšimnout názvu Děvkon:
Jestli měsiec v Děvkoně, vrhcáby hráti odpolu, Planetář 15. stol. (KottSlovVII, s. 1229). Na
základě dokladuje možné uvažovat nad tím, zda jde opravdu o název souhvězdí, nebo spíše o název
planety sluneční soustavy Venuše. Je možné, že jde o pouhou změnu gramatického rodu. Využité
48
staročeské slovníky a textové prameny však tento tvar nezaznamenávaj!. Podoby Děvojna, Děvona
nejsou zachyceny vůbec. Slovo se vyskytuje pouze v obecném významu 'dívka, děva, děvče, panna'
(KottSlovVI s. 42).
20. století
Slovníky 20. století už pro název tohoto souhvězdí uvádí pouze pojmenování Panna: jméno 6.
souhvězdí zvířetníku; šesté souhvězdí zvířetníku; souhvězdí severního nebe, šesté znamení
zverokruhu (SSJCIV, s. 29; SSC, s. 260; PSJCIV, s. 64). Slovo děvojna je zaznamenáno pouze jako
nář. podoba slova panna: Tu ho stretne krásná děvojna (PSJCI, s. 405).
Etymologie
Panna - odvozujeme od slova pán. Ve stč. máme doklady s h-, hpán, hpaní, hpanna - odtud
nejspíše vokalizace předložek: se pánem, ode pána - luž., p. pan, v jsi. a vsi. jsou ekvivalenty
rozdílné. Upan-na (nář. pad-nd): -na podobně jako v kněž-na, šlechtič-na > slečna). Ve sic. (vodná)
panna pro sídlo nebo vážku (Rejzek, 2001, s. 444; Machek, 1997, s. 431). Rejzek připomíná, že pro
rekonstrukci slova je klíčové, zda jde o h- protetické či etymologické. Stč. podoby s h- podle něj
svědčí spíše pro tvar *g-bpan-b, což bývá většinou vykládáno jako oslabená varianta k *župam>.
Nepříliš pravděpodobný je podle něj výklad považující za prvotní psi. pamji 'paní', spojované s
fec.pótnia, stind. patní, od kterého by bylo utvořeno *pant (Rejzek, 2001, s. 444).
49
Pastýř, Bootes
(Boo)
Charakteristika
Souhvězdí Pastýř se řadí mezi jarní, jeho severní cíp je ve střední Evropě cirkumpolární, což
značí, že na noční obloze nezapadá.
Hvězda a Pastýře nese jméno Arcturus, což je překládáno jako 'lovec hledící na medvěda' nebo
je také interpretováno jako 'strážce medvěda' (Hermann, 1997, s. 76). a Pastýře je oranžový obr s
přibližně pětadvacetinásobným průměrem Slunce. Se vzdáleností 37 světelných roků od Země se
jedná o nejbližší hvězdu jejího typu s jasností 0,0 mag. (Kleczek - Švestka, 1963, s. 25).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Pastýř je pojmenováno podle povolání pastýř. Řecký název Bootes znamená vlastně
'honák volů'. V českých publikacích je souhvězdí často označováno latinským ekvivalentem. Jeho
názvosloví není dosud v českém prostředí zcela kodifikováno. Název Strážce medvědů je užíván ve
vztahu k blízkému souhvězdí Velké medvědice. Ocas Velké medvědice totiž vede až k hlavní hvězdě
Pastýře, Arkturu (Hermann, 2005, s. 134-135).
50
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme pro název Pastýř y q významu 'název souhvězdí' nenalezli žádný záznam.
Nachází se zde pouze v původních významech: duchovní pastýř, kněz, pastevec (MSS, StčSlov). Ve
významu 'název souhvězdí' jsme však objevili jiná jména pro toto souhvězdí - Ojka a Hvězdovec.
Název ojka je zachycen v StčSlov: souhvězdí nacházející se v prodloužení oje Velkého vozu, Bootes
(StčSlov). Jméno Ojka nám dokládá StčTB: Ojka Boetes (StčSlov: Klaretl). Název Hvězdovec se
objevuje v ESSC: souhvězdí Pastýře n. hvězda Arkturus, vytvářející prodlouženou osu Velkého vozu
(ESSC). N a základě využitých textových pramenů se nám jej bohužel doložit nepodařilo. ESSC
zaznamenává pro toto souhvězdí ještě název Přieček, doložený pouze u Klareta (ESSC).
19. století
Je zajímavé, že ve slovnících 19. století nezaznamenávame ani jeden z těchto názvů. Slovo
pastýř je zachyceno pouze v jeho základním významu: Pastýř - který dobytek pase, pastucha,
skoták, strážce dobytka (JungSlovIII, s. 40); Pastýř - pastucha, pasák, slouha, stadař, skoták, ovčař
(KottSlovII, s. 506).
20. století
Slovníky 20. století jsou na tom obdobně jako jejich předchůdci v 19. století: pastýř - kdo se
zabývá pasením dobytka, pastevec; dohlížitel na pasoucí se stádo hospodářského dobytka (SSJCIV,
s. 57; PSJCIV, s. 130), název souhvězdí jsme v nich totiž neobjevili. Herrmann dodává, že
názvosloví není dosud v českém prostředí zcela kodifikováno (Hermann, 2005, s. 134-135).
Etymologie
Pastýř - ze slovesapás-t, -ýř < yřb. Stč. pasti 'hlídat, živit', všesl.: p. pačš, r. pastí, s. ch. pasti.
Machek konstatuje, že původní význam byl obecný: 'chrániti, pečovati'. Ten je patrný ještě ve stsl.
s-b-pasti. Z něho se pak vyvinul další stupeň: 'hlídati'. Základ pas- není z *pá-sk-, protože
intenzivní sk ve slovanštině zůstává, ale je původní, totožný s lat. pás- vpás-tus (Machek, 1997, s.
436). Podle Rejzka je psi. *pasti příbuzné s lat. páscere, pastor 'pastýř', toch. A pás- 'opatrovat,
chrániť z ie. *pá-s- 'chránit, pásť. S jinou příponou sem patří také gót. fódjan 'živit', angl. food
'jídlo' i řec. patéomai 'jím a piji' (Rejzek, 2001, 451-452).
51
Střelec, Sagittarius
(Sgr)
Charakteristika
Střelec představuje na noční obloze nejjižnější souhvězdí zvířetníku. Nachází se mezi
souhvězdími Štíra a Kozoroha a prochází jím dráha ekliptiky. Celé souhvězdí je viditelné pouze ze
Středomoří.
Souhvězdí Střelce je známé tím, že hvězdy, které se v něm nachází, je možno propojit do obrazu
čajové konvice. Zároveň jde o jedno ze souhvězdí, jehož hlavní hvězda není hvězdou nejjasnější.
Hvězda a Střelce má totiž jasnost pouhých 4,1 mag. a nalezneme ji daleko v jižní části souhvězdí,
přičemž ze střední Evropy není viditelná vůbec. Tato hvězda se arab. nazývá Rubkat 'koleno
střelce' odkazující k části těla střelce. Nejjasnější hvězda tohoto souhvězdí je s Střelce a nese název
Kaus Australis 'jižní luk' odkazující k nástroji k lovu či střelbě. Je vzdálena 125 světelných roků od
Země a dosahuje jasnosti 1,8 mag. (Kleczek- Švestka, 1963, s. 182; Herrmann, 1997, s. 108).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Střelec je pojmenováno podle povolání střelec. Historické hvězdné mapy vykreslují
Střelce jako kentaura držícího šíp a luk. Antičtí řekové spojovali Střelce s Krotem, synem boha
Pana. Podle příběhu vynalezl Krotus luk a šíp a vyjel s ním do lesa na lov divé zvěře. Jiný příběh
ztotožňuje Střelce s kentaurem, jenž byl chráněncem Múz a vynalezl lukostřelbu. Za odměnu byl
pak přenesen na oblohu. V bájném příběhu se jedná o Krota, osobu s božským původem, která je
52
nadána ve střelbě lukem.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Staročeské slovníky evidují hned čtyři podoby názvu pro toto souhvězdí - Střelec, Střělokol,
Střělokon, Střělobok. Poslední tři tvary jsou kompozity dvou slov: 1) střela, kol - možná význam
'dokola, kolem'; 2) střela, kon - konec, v čest. dochováno jen ve výrazech adverbiálních dokoná a
napokon (GbSlov); 3) střela, bok - strana; křídlo vojska; krajina. Záznamy nalezneme v ESSC:
Střělokol - deváté souhvězdí zverokruhu; Střělokon - deváté souhvězdí zverokruhu; Střělobok deváté
souhvězdí zvířetníku (ESSC). Název Střelec ve významu 'název souhvězdí' je doložen:
Duom jeho smrti jest to nebeské znamenie Střelec, točiž na skonání října [...]; Střelec jest deváté
znamenie, výborné, od východu Slunce; jenž slovu Ryby a Střelec; Deváté znamenie Střelec jest
deváté znamenie, dobré, horké a suché; A jsú tato: Skopec, Lev a Střelec (StčTB: LékFrant; Astro;
Hvězd; LékFrant; TraMod). StčTB nám dokládá také užití ostatních názvů, pro podobu Střělokol.
Sagittarius Střělokol; Střělokol jest čistý a suchý; Třetie Dvabližnec, pak Rakonov, Střělokol (StčTB:
SlovKlem; Hvězd; SbLék). Střělokon: Stieropeň, Střělokon, Kozorožec (StčTB: SbLék). Střělobok.
Střělobok Sagittarius; Stír, Střělobok, Kozorožec; (Klaretl; TraMod). Materiály ze staré češtiny nám
ukazují, že v této době existovaly minimálně čtyři lexémy, z nichž se ve třech případech jedná o
dvousložková kompozita: Střelec - Střělokol - Střělokon - Střělobok.
19. století
Slovníky 19. století už zaznamenávají pouze dva tvary - Střelec a Střělokol. Druhý v řadě pak
jako název zastaralý: *Střelokol - střelec na nebi, arcitenens in zodiaco; Střělokol - střelec na nebi,
arcitenens in zodiaco (JungSlovII, s. 342; KottSlovIII, s. 705). Střelec - znamení čili shvězdění na
nebi, signum Zodiaci, sagittarius, arcitenens; Střelec - souhvězdí na nebi, der Schutz (JungSlovII, s.
341; KottSlovIII, s. 704). Doklad pro užití názvu Střelec nám podává Smetanovo Hvězdosloví: dále
Střelec, Kozorožec (Smetana, 1837, s. 172).
20. století
Novodobé slovníky pak zachycují pouze název Střelec, který v současnosti funguje jako oficiální
astronomický název: jméno devátého souhvězdí zvířetníku; deváté souhvězdí zvířetníku; souhvězdí
zverokruhu, deváté znamení zverokruhu (SSJCV, s. 579; SSC, s. 419; PSJCV, s. 829).
53
Etymologie
Střelec - ze substantiva střela - Všesl: p. strzala, r. strelá, ch. strijéla 'šíp, blesk', stsl. strěla.
Psi. *strěla, lit. dial. strělá, lot. strěle 'paprsek, úzký pruh země vybíhající do moře', sthn. strála
'střela, šíp', něm. Strahl 'paprsek', vše pravděpodobně z ie. *strě-lá 'střela, šíp, paprsek' od *ster'pruh,
rýha, střela'. Machek uvádí jako původní význam 'šíp' (slovo šíp podle něj dříve znamenalo
'pisk', na zbraň bylo přeneseno pouze u západních Slovanů). V souladu s Rejzkem uvádí slovo jako
společné germánsko-baltoslovanské, asi praevropské, protože pokusy spojit jej s kořeny slovesnými
jsou dle něj nepřesvědčivé (Machek, 1997, s. 586). Podle Rejzka se někdy vzhledem k nápadné
podobě balt.-slov.-germ. slov uvažuje o vzájemných výpůjčkách, ale genetická příbuznost je
pravděpodobnější (Rejzek, 2001, s. 609).
Vodnář, Aquarius
(Aqr)
Charakteristika
Vodnář je souhvězdím zvířetníku a je nejlépe pozorovatelný na podzim. Je dobře
identifikovatelný podle svého protáhlého tvaru a skládá se pouze ze slabě zářících hvězd. V Egyptě
byl symbolem nilských záplav a období dešťů. Egypťané se domnívali, že záplavy Nilu způsobuje
Vodnář tím, že přelévá vodu z pramenů obrovským vědrem do řečiště. U Aztéků toto souhvězdí
představovalo boha Quetzalcoatla, který připlul z východních moří.
54
Hvězda a Vodnáře nese arab. název Sadalmelek 'šťastná hvězda krále' a je vzdálena 760
světelných let od Země s jasností 3,0 mag. Hvězda P Vodnáře arab. Sadalsuud 'nejšťastnější
hvězda' má jasnost 2,9 mag. (Herrmann, 1997, s. 120; K l e c z e k - Švestka, 1963, s. 378-379).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Vodnář je pojmenováno podle povolání vodnář. Název je spojován s postavou
Deukaliona, syna Prométhea a Klymene. Jeho ženou byla Pyrrha a oba jsou považováni za
prarodiče všech Reků. Když Zeus seslal na zemi velkou potopu, přežili jen oni dva jako jediní
spravedliví. Prométeus poradil Deukalionovi, ať postaví velkou archu, na které se před potopou
zachrání. Zeus jim pak přikázal, aby za sebe hodili kosti své matky a opět tak zalidnili zemi
(Martin, 1993, s. 72). Název se však také váže ke starší babylonské mytologii, kde postava vodnáře
reprezentuje hlavní božstvo Ea, jež je vyobrazováno s vázou, ze které tryská voda. Ve vztahu k
babylónské mytologii se jedná o osobu, která v rukou svírá nádobu s vodou. V kontextu
helénistickém jde naopak o osobu, která nad vodou vládne mocí.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Slovníky staročeské zaznamenávají čtyři podoby názvu pro toto souhvězdí - Vodnář, Vodnák,
Vodník, Vodolez. Všechny výše uvedené názvy zachycuje ESSC: jedenácté znamení zverokruhu
(ESSC). Doklady názvu Vodnář nám podává StčTb a StčSlov: Vodnář sít aquarius; Vodnář jest
znamenie jedenácté, dobré, teplé, vlhké; Čas ženitby jeho Vodná, od polu ledna do polu února;
Znamenie ješto slóve Vodnář; Vodnář má syrskú zemi; Kozorožec, Vodnář; Vodnář - protoť má to
znamenie jméno Vodnář neb vodné podftaty (StčTB: Klaretl; Astro; Hvězd; LékFrant; TraMod;
SbLék; StčSlov: LékFrantA). Pro podobu Vodnák: Vodnák jest znamenie povětrné, samcové, dnové,
stálé (StčTB: LékFrant). Pro podobu Vodník: Vodnář nebo Vodník, latině Aquarius (StčTB: Hvězd).
Pro variantu Vodolez j sme ve využitých materiálech nenalezli žádný doklad. Podoba Vodnák, která
nahrazuje sufix -ář sufixem -ák, stejně jako varianta Vodník, která nahrazuje sufix -ář sufixem -ík, se
od základní podoby liší tím, že rys 'osoba manipulující s vodou' je u nich nahrazen rysem 'osoba
žijící ve vodě, osoba mající moc nad vodou'. V případě názvu Vodolez se jedná o kompozitum
skladby substantivum-konekt-verbum, vod-o-\ez: lez nejspíše z lézti.
55
19. století
Slovníky 19. století už v tomto významu zaznamenávají pouze název Vodnář - znamení
nebeské, der Wasserman; Vodnář - znamení nebeské, der Wasserman (JungSlovV, s. 148;
KottSlovIV, s. 763). Ostatní podoby už tento význam ztrácí: Vodník - vodní strašidlo; Vodolez norec
(JungSlovV, s. 149, s. 150); Vodník - vodní strašidlo; Vodolez - norec, der Taucher
(KottSlovIV, s. 765, s. 766). Zajímavostí je, že Smetanovo Hvězdosloví užívá ještě názvu Vodník,
vodník a ryby zvířetník dokonávají (Smetana, 1837, s. 172).
20. století
Slovníky 20. století pak jen dokreslují ústup variantních podob a zaznamenávají pouze název
Vodnář, jenž se stal i oficiálním astronomickým názvem: Vodnář - jméno jedenáctého souhvězdí
zvířetníku; souhvězdí severní oblohy, jedenácté znamení zverokruhu; jedenácté souhvězdí zvířetníku
(SSJČVII, s. 127; PSJČIV, s. 1097; SSČ, s. 497).
Etymologie
Voda - všesl: p. woda, r. vodá, s. ch. voda, stsl. voda. Psi. *voda se rozvinulo z ie. kolektiva
*uedór, gen. udens 'vody, vodstvo', z něhož pochází i angl. water 'voda', něm. Wasser, umb. utur,
alb. ujě, řec. hýdór, arm. get 'řeka', sti. udán(i) 've vodě', chet. uitár 'vody, vodstvo'. Kořenné -ozde
vzniklo pod vlivem sg. *u (Rejzek, 2001, s. 718). Podle Machka vycházíme při rekonstrukci
pravděpodobně z vod-ó(r) nebo z analogického vod-ô(n), to pak přešlo k ženským á-kmenům
(Machek, 1997, s. 696).
56
Vozka, Auriga
(Aur)
Charakteristika
Severní část souhvězdí Vozky je ve střední Evropě cirkumpolární. Jedná se o zimní souhvězdí
ležící mezi souhvězdími Žirafy, Persea, Býka a Rysa.
Hlavní hvězda a Vozky bývá nazývána lat. Capella 'kozička'. Nese také starab. název Alhajoth,
jež má stejný význam jako jeho latinský ekvivalent, užívá se však jen zřídka, a Vozky je nažloutlá
obří hvězda, která se ve skutečnosti skládá ze čtyř hvězd s jasností 0,1 mag. a vzdáleností 42
světelných od země (Hermann, 2005, s. 134; K l e c z e k - Švestka, 1963, s. 58).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Vozka je pojmenováno podle povolání vozka. Podle staré řecké báje byl Vozka
vynálezcem starověkého bojového vozu taženého koňmi. Vozka v podstatě odpovídá klasickému
vozataji starověku, který řídil válečný či závodní vůz tažený vícespřežím. Jméno hvězdy a Vozky
připomíná legendu o koze Amalthei, která na Krétě vychovala Dia a živila ho svým mlékem. Její
roh později patřil bohyni štěstí Fortuně. Tento příběh souvisí také s Kronem, otcem Dia. Kronovi
bylo předpovězeno, že bude zbaven vlády i života svým vlastním potomkem. Aby se Kronos
proroctví vyhnul, začal pojídat veškeré své potomstvo. Diova matka Rheia však Kronose obelstila,
podstrčila totiž místo novorozeněte kámen a uchránila tak Dia před zkázou (Hermann, 1997, s.
156).
57
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině se nám výraz vozka ve významu 'název souhvězdí' najít nepodařilo. Obdobně
jsme prozkoumali také příbuzné slovo vozataj, ale žádný záznam jsme neobjevili. Ani textové
prameny názvy v potřebném významu nedokládají. Slova jsou zaznamenána pouze v jejich
původním významu: vozataj, kočí, kdo řídí spřežení zapražené do vozu, povozník, kdo živnostensky
provozuje dopravu (po)vozem (ESSC).
19. století
Slovníky 19. století souhlasně zaznamenávají název tohoto souhvězdí: Vozataj - shvězděnie na
obloze, fuhrmann; Vozka - který veze, vozataj, vozič (JungSlovVI, s. 165; s. 166); Vozataj souhvězdí,
der Fuhrmann; Vozka - souhvězdí (KottSlovIV, s. 976; s. 797).
20. století
Slovníky novodobé pak dokládají pouze jeden název pro toto souhvězdí, a to Vozka - souhvězdí
severní oblohy; souhvězdí severní oblohy (SSJCVII, s. 140; PSJCVI, s. 1135), který je v současnosti
také kodifikovaným názvem této konstelace. SSC pouze v základním významu: kočí (SSC, s. 498).
Etymologie
Vozka - ze slovesa voz-i-t, základ voz- derivuje sufix -ka. Vozit pak ze slovesa véz-ti, všesl.: p.
viežč, r. veztí, stsl. věsti., které odpovídá lit. věžti, dále je příbuzné se sthn. wegan 'pohybovat se',
stangl. wegan 'přinášet, přivádět', lat. vahere 'vézt, přepravovat', av. vazaiti 'vede', stí. váhati
'veze, vede, jede' (Rejzek, 2001, s. 709). Vše vzniklo z indoevropského základu *vegh- 'jeti,
dopravovati vozem' (Machek, 1997, s. 688).
58
SOUHVĚZDÍ POJMENOVANÁ PODLE NÁSTROJŮ
Šíp, Sagitta
(Sge)
Charakteristika
Šíp je nepatrným souhvězdím severní oblohy nejlépe pozorovatelným v létě. N a severu sousedí
se souhvězdím Orla a hraničí také s Lištičkou.
Nej významnej ší hvězdou tohoto souhvězdí je a Šípu nazývaná také arab. Sham 'šíp'. Název
zavedl sice až na přelomu 18. a 19. století italský matematik a astronom Giuseppe Piazzi, ale
stejným jménem bylo už dříve arabskými astronomy nazýváno celé souhvězdí. Hvězda a Šípu svítí
jasností pouhých 4,4 mag. při vzdálenosti přibližně 600 světelných roků od Země (Herrmann, 1997,
s. 112).
59
Motivace pojmenování
Souhvězdí Šíp je pojmenováno podle nástroje šíp. Název souhvězdí je nejčastěji spojován se
šípem, kterým Héraklés zasáhl orla, jenž sužoval Prométhea připoutaného ke skále. Podle jiného
výkladu jde o šíp, kterým bůh Apollo zabil mocného kyklopa.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Ve staré češtině jsme slovo šíp ve významu 'název souhvězdí' nenalezli. Objevuje se pouze v
M S S ve významu 'střela' (MSS). V tomto významu jsme dále objevili také slova rohatice, střela,
kluk. střela, šíp. Žádné z nich však o názvu souhvězdí nevypovídá.
19. století
JungSlov ještě význam 'název souhvězdí' nezaznamenáva: střela, kluk, hrotem ostrým opatřená
(JungSlovIV, s. 460), ovšem KottSlov už v dodatcích název zachycuje: střela, kluk, hůlčička ostrým
hrotem opatřená a obyčejně opeřená, která se vypouští z luku nebo kuše; Síp - souhvězdí
(KottSlovVI, s. 846).
20. století
Novodobé slovníky bohužel název souhvězdí nezaznamenávají, objevují se zde pouze základní
významy: střela vystřelovaná z luku, kdysi též z kuše, v podobě tyčky opatřené hrotem; střela v
podobě rovného prutu s hrotem, vystřelovaná z luku; střela vystřelovaná z luku (SSJCVI, s. 26;
SSC, s. 433; PSJCV, s. 1060). I přesto je název Šíp potvrzeným astronomickým názvem.
Etymologie
Šíp - všesl.: p. dial. szyp 'šíp, brk', r. šip 'trn, osten, ozub', s. ch. šíp 'šíp, ostří', b. šip 'trn, šíp'.
Machek uvádí, že význam 'druh střely' fungoval pouze v západní slovanštině. Psi. *šíp-b není
jasného původu (Machek, 1997, 608-609). Podle Rejzka se ve vztahu k uvedeným významům zdá,
že musíme vycházet z původního významu 'trn, něco tenkého, špičatého'. Můžeme uvažovat také o
výchozím *kseipo- přesmykem z ie. *skeipo, další příbuzná slova by byla angl. shiver 'tříska', sthn.
scivaro, lat. scipió 'hůl', řec. skipón - vše od ie. *skeip od *skei 'řezat, oddělovat' (Rejzek, 2001, s.
629).
60
Váhy, Libra
(Lib)
Charakteristika
Souhvězdí Vah představuje na nebi symbol spravedlnosti, tato zvířetníková konstelace je nejlépe
pozorovatelná na jaře a začátkem léta. Nachází se mezi souhvězdími Panny a Štíra. Symbolika vah
na obloze se táhne napříč kulturami, protože jejich poloha udávala čas, kdy je třeba zasít ozimy.
Podobnému účelu sloužily Indům, Číňanům i Egypťanům.
Obě nej významnější hvězdy a Vah a /? Vah mají podobné arab. jméno vztahující se ke Štíru, a to
právě z důvodu, který jsme popsali v předcházejícím odstavci. Hvězda a Vah nese arab. jméno
Zuben Elgenubi 'jižní pazour' a P Vah je nazývána jako Zuben Elschemali 'severní pazour'
(Kleczek - Švestka, 1963, s. 506; Herrmann, 1997, s. 84).
Motivace pojmenování
Souhvězdí Váhy je pojmenováno podle nástroje váhy. Staří Rekové počítali ještě Váhy ke Štíru a
symbolizovaly pro ně stejnou délku dne a noci při rovnodennostech. Před dvěma tisíci lety totiž
přechod Vah do dráhy Slunce ohlašoval začátek podzimní rovnodennosti. Římští astrologové
vyobrazovali toto souhvězdí v podobě bohyně Astraii držící v rukou váhy spravedlnosti. Oproti
ostatním zvířetníkovým konstelacím se Váhy odlišují na základě toho, že jde o jediné souhvězdí,
které není založeno na mýtické osobě či tvoru. Jde o jediné souhvězdí ve zvířetníku, které
61
symbolizuje nástroj.
Jazykový vývoj
Stará čeština
Staročeské slovníky svědčí hned o několika podopách názvu pro toto souhvězdí - Váhy,
Váhana, Vahkona, Váhna. Uvedené názvy ve významu 'název souhvězdí, znamení zverokruhu,
nebeské znamení' zaznamenává ESSC: souhvězdí Vah, Váhy, sedmé znamení zverokruhu; Váhy,
sedmé znamení zverokruhu (ESSC). Názvy jsou také hojně doloženy, Váha: Pakli zuostane XVII,
budeť konec Váhy a hlava Stírá; Váha jest sedmé znamenie, hnuté, neustavičné; jeden slove Býk a
druhý Váha; Sedmé znamenie Váha jest sedmé znamenie, dobré, horké a vlhké; Váha jest znamenie
na západ slunce, vlhké, povětrné; Duom štěstie jejieho ... jest to nebeské znamenie ... Váha; Váha
jest znamenie povětrné, neftale, dnové (StčTB: LékFrant; Astro; Hvězd; LékFrant; TraMod;
StčSlov: LékKřišť; LékFrantA). Pro název Váhana: ktož sě pod ním [znamením „váhana"] urodí...,
bude przemyeffene barvy, někdy smědé tváři; libra Váhana = Vahana; Časpanstvie jeho Váhana, od
polu zářie dopolu října; Váhana, Stíropeň, Střelokol (StčSlov: LékFRantB; StčTB: Klaretl; Hvězd;
SbSlov). Pro název Vahkona: Váhana neb Vahkona, latině libra (StčTB: Hvěz). Pro název Váhna:
Dievkona, Váhna, Stieropeň (StčTB: SbLék). ESSC dodává, že název Vahkonaje doložen ojediněle,
utvořen je snad podle Děvkona 'Panna', znamení ve zverokruhu předcházejícího (ESSC).
19. století
Slovníky 19. století už zaznamenávají pouze podoby - Váha a Vahana, přičemž druhý v pořadí je
označován jako název zastaralý. JungSlov: Váha na nebi znamení nebeské, die Wage, libra;
*Vahana - váha, znamení nebeské, die Wage (JungSlovV, s. 10). KottSlov: Váhy, jedno z 12
souhvězdí Zvířetníku; Vahana - váhy, znamení nebeské, die Wage (KottSlovIV, s. 536). Doklad užití
názvu Váhy nám nabízí Smetanovo Hvězdosloví: dále k východu váha nepatrná, podzimní znamení
(Smetana, 1837, s. 172).
20. století
Novodobé slovníky zaznamenávají jenom název Váhy, který je v současnosti oficiálním
astronomickým názvem: Váha - Váhy, jméno sedmého souhvězdí zvířetníku; Váhy, sedmé souhvězdí
zvířetníku; Váhy, souhvězdí severního nebe, sedmé znamení zverokruhu (SSJCVTI, s. 6; SSC, s. 482;
PSJČIV, s. 775).
62
Etymologie
Váha - ve významu: 1) tíha něčeho, 2) stroj k vážení - zde zpravidla pl. váhy. Podle většiny
zdrojů jde o všeslovanské přejetí (p. waga, hl. waha, dl. waga, b. važja, sch. sin. vaga, s. vaga, r.
vága, ukr. vaha) ze sthn. wága, případně střhn. wáge. Východiskem je podle Rejzka ie.
(Rejzek, 2001, s. 697; Machek, 1997, s. 674).
63
Závěr
V této diplomové práci jsem se věnoval těmto vybraným českým názvům souhvězdí: Beran, Býk,
Blíženci, Rak, Lev, Panna, Váhy, Stír, Střelec, Kozoroh, Vodnář, Ryby, Velryba, Drak, Hydra, Síp,
Pastýř, Vozka, Velká medvědice, Malá medvědice, Velký pes, Malý pes, Zajíc, Labuť, Orel.
Souhvězdí jsem rozdělil na tři poj menovací typy: pojmenování podle zvířat, pojmenování podle
osoby nebo povolání a pojmenování podle nástroje. Práce je koncipována především prakticky,
jejím jádrem je dvacet pět názvů, každý z nich je pak zpracován v samostatném hesle, přičemž
jednotlivá hesla jsou rozdělena na: charakteristiku souhvězdí, motivaci pojmenování, jazykový
vývoj a etymologii na pozadí třech období fungování českého jazyka. Zpracování jazykového
vývoje pak probíhalo na základě vybraných slovníků a textových pramenů. Mým hlavním cílem
bylo vyhledat, utřídit a zhodnotit vybrané české názvy souhvězdí.
U pojmenování jednotlivých souhvězdí můžeme pozorovat značnou diferenciaci co do počtu
lexikálních podob. U souhvězdí jako Býk - Býkovec, Rak - Rakonov, Ryby - Rybnář
zaznamenáváme existenci pouze dvou lexémů, zatímco u souhvězdí jako Váhy - Váhaná - Vahkona
- Váhna, Střelec - Střelokon - Střelokol - Střelobok spatřujeme širokou polylexii. Za zmínku stojí
také fakt, že pouze dva ze zkoumaných názvů souhvězdí obsahují podoby o dvou rozdílných
kořenech: Beran - Skopec, Panna - Dievkona. Tento dvojí kořen se do nové češtiny uchoval pouze
u formace Beran - Skopec, zatímco formace Panna - Dievkona se ustálila na jediném lexému
Panna. Důležitým faktem je také to, že některá pojmenování souhvězdí jsou složena ze dvou
kořenů: Střelokon, Stíropeň, Kozorožec, Dvojblížnec.
Na základě nalezených lexikálních podob můžeme ve staré češtině pozorovat tendenci typickou
pro terminologický systém: pro pojmenování souhvězdí se většinou užívá lexému, který není
významově obsazen, tak aby výsledný název byl co nejvíce jednoznačný, což s sebou přináší
širokou variantnost podob. Tato rozkolísanost se ovšem v průběhu vývoje českého jazyka ustaluje,
jak dokazují slovníky 19. století, kde už pozorujeme maximálně dvě podoby pro pojmenování
určitého souhvězdí. 20. století pak přináší trvalé ustálení terminologického systému na jedné
podobě, která reprezentuje oficiální astronomický název.
K tématu této práce mě přivedl zájem o historický vývoj českého jazyka, ale také vřelý vztah k
astronomii a obecně vědám zkoumajícím vesmír. Bylo velice zajímavé zjišťovat, jaké názvy se pro
určitá souhvězdí užívaly, jaké byli motivace jejich pojmenování, jak se dále vyvíjely, nebo naopak
zanikaly. Přestože toto byla teprve má první snaha o sepsání odborné práce na pozadí jazykového
vývoje, takže se na první pohled může zdát mdlá a zjednodušená, získal jsem na jejím základě
mnoho nových a pro mě cenných informací, a doufám, že by snad mohla být i impulsem k dalšímu
64
podrobnějšímu zkoumání českých názvů souhvězdí. Při psaní této práce jsem se často potýkal s
nedostatkem zdrojů a pramenů, protože jde o téma poměrně málo prozkoumané, věřím však, že ten,
kdo se rozhodne vkročit do těchto málo probádaných končin jazykového výzkumu, shledá v naší
práci pevný odrazový můstek a inspiraci pro další zkoumání. Chtěl bych tímto také poděkovat
vedoucí mé diplomové práce, PhDr. Pavle Valčákové, Csc, která mi poskytla bezpočet cenných rad
a pomocnou ruku ve chvílích, kdy to bylo potřeba.
65
Literatura
MSS: Bělič, J. - Kamiš, A . - Kučera, K . Malý staročeský slovník [on-line]. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 1978. Verze 0.9.1. [citováno ze dne 30. 11. 2014]. Oddělení vývoje
jazyka Ústavu pro jazyk český A V ČR, v. v. i. Dostupný na <http://vokabular.uj c. cas.cz>.
ESSČ: Elektronický slovník staré češtiny [online]. Verze 0.9.1. [cit. 11.6. 2014]. Oddělení vývoje
jazyka Ústavu pro jazyk český A V ČR, v. v. i. Dostupné z: <http://vokabul ar. uj c.cas. cz>.
SSČ: FILIPEC, Josef a kol. 1995. Slovník spisovné češtiny [online]. Praha: Academia, 1995. Verze
1. 7. 31 [cit. 11.6. 2014]. E l . verze L E D A , Praha. Dostupné z: <http://deb.fi.muni.cz/debdict/index-
cs.php>.
GbSlov: G E B A U E R , Jan: Slovník staročesky [online]. Verze 0.9.1. [cit. 30. 11. 2014]. Odděleni
vývoje jazyka Ústavu pro jazyk česky A V ČR, v. v. i. Dostupný z: <http://vokabular.ujc.cas.cz>.
H A V L O V A , Eva. 2010. České názvy savců. Historicko-etymologická studie. Praha: L N , 2010.
ISBN 978-80-7422-037-1.
H E R R M A N N , Joachim. 1997. Hvězdy. Průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 1997. ISBN 80-
7176-599-6.
H E R R M A N N , Joachim. 2005. Která je to hvězda? Objevujte a pozorujte hvězdy a planety. Praha:
Beta-Dobrovský & Ševčík, 2005. ISBN 80-7306-187-2.
Heslař lístkového materiálu ke Staročeskému slovníku [online]. Verze 0.9.1. [cit. 30. 11.
2014]. Odděleni vývoje jazyka Ústavu pro jazyk česky A V ČR, v. v. i. Dostupný z:
<http://vokabular.ujc.cas.cz>.
66
H O L U B , Josef - L Y E R , Stanislav. 1978. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha:
1978, Státní pedagogické nakladatelství. ISBN 80-04-23715-0.
H O L U B , Josef - KOPEČNÝ, František. 1952. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Statní
nakladatelství učebnic, 1952.
SSJČ: HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. 1960-1971. Slovník spisovného jazyka českého [online].
Praha: Academia, 1960-1971. Verze 1.7.31 [cit. 11.6. 2014]. E l . verze Ústav prajazyk český A V
ČR ve spolupráci s FI M U v Brně. Dostupné z: <http://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php>.
PSJČ: HAVRÁNEK, Bohuslav a kol. 1935-1957. Příruční slovník jazyka českého [online]. Praha:
SPN, 1935-1957. Verze 1.7.31 [cit. 11.6. 2014]. E l . verze Ústav pro jazyk český A V ČR ve
spolupráci s FI M U v Brně. Dostupné z: <http://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php>.
H O R S K Y , Zdeněk. 2011. Koperník a české země. Soubor studií o renesanční kosmologii a nové
vědě. Červený kostelec: Pavel Mervart, 2011. ISBN 978-80-87378-87-8.
CHÝLOVÁ, Helena. 2011. Astronomická terminologie Františka Smetany v díle Základové
hvězdářství čili astronomie. In Viator Pilsnensis neboli Plzeňský poutník. Plzeň: Západočeská
univerzita v Plzni, 2012. ISBN 978-80-261-0071-3.
JungSlov: J U N G M A N N , Josef. 1835. Slovník česko-německý. Sv. I-V. Praha, 1835. Dostupné z:
<http://kramerius.nkp. cz/kramerius/handle/AB A001/183419>.
KÁBRT, Jan. Latinsko-český slovník. Praha: SPN, 1970.
KottSlov: K O T T , František Štěpán. 1878. Česko-německý slovník zvláště gramatickofraseologický.
Sv. I-VII. Praha, 1878. Dostupné z:
<http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/1218610>.
KROPÁČEK, Luboš. Arabsko-český a česko-arabský slovník. Praha: SPN, 1972.
67
KULHÁNEK, Petr - R O Z E H N A L , Jakub. Hvězdy, planety, magnety. Praha: Mladá fronta, 2007.
ISBN 978-80-204-1693-3.
L A M P R E C H T , Arnošt - ŠLOSAR, Dušan - B A U E R , Jaroslav. 1986. Historická mluvnice češtiny.
Praha: SPN, 1986.
M A C H E K , Václav. 1997. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: N L N , 1997. ISBN 80-7106-
242-1.
K L E C Z E K , Josip - ŠVESTKA, Zdeněk. 1963. Astronomický a astronautický slovník. Praha: Orbis,
1963. ISBN 11-111-63.
M A R T I N , René a kol. 1993. Slovník Řecko - Římské mytologie a kultury. Praha: E W A Edition,
1993. ISBN 80-85764-02-4.
NECHUŤ A, Vratislav. 1994. Výkladový astronomický slovník. Brno: Jota, 1994. ISBN 80-85617-
99-4.
P R A C H , Václav. Řecko-český slovník. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-258-3.
REJZEK, Jiří. 2001. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3.
S M E T A N A , František Josef. 1837. Základově hvězdosloví, čili astronomie. Plzeň, 1837. Dostupné
z: < http://kramerius.nkp.ez/kramerius/handle/ABA001/l 1240328>
StčTB: Staročeská textová banka [on-line]. Verze z 24. 6. 2014 [citováno ze dne 30. 11. 2014],
Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český A V ČR, v. v. i . Dostupná na
<http://vokabular.uj c.cas. cz/b anka. aspx>.
68
StčSlov: Staročesky slovník. Sv. 1-26 [online]. Verze 0.9.1. [cit. 30. 11. 2014]. Odděleni vývoje
jazyka
Ústavu pro jazyk česky A V ČR, v. v. i. Dostupný z: <http://vokabular.ujc.cas.cz>.
S E N K O V A , Silva. Latinsko-český a česko-latinský slovník. Olomouc: Nakladatelstcí Olomouc,
1999. ISBN 80-7128-087-3.
ŠimekSlov: ŠIMEK, František: Slovníček staré češtiny [online]. Verze 0.7.6. [cit. 17. 4. 2012],
Odděleni vývoje jazyka Ústavu pro jazyk česky A V ČR, v. v. i. Dostupný z:
<http://vokabular.ujc.cas.cz>.
ŠLOSAR, Dušan. 1999. Česká kompozita diachrónne. Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN
80-210-2071-7.
ŠPELDA, Daniel. 2006. Astronomie v antice. Ostrava: Montanex, 2006. ISBN 80-7225-210-0.
ŠPELDA, Daniel. 2008. Astronomie ve středověku. Ostrava: Montanex, 2008. ISBN 978-80-7225
273-2.
Vokabulář webový [on-line]. Verze 0.9.1. [citováno ze dne 30. 11. 2014]. Oddělení vývoje jazyka
Ústavu pro jazyk český A V ČR, v. v. i. Dostupný na <http://vokabular.ujc.cas.cz>.
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. 1982. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Mladá fronta, 1982.
ISBN 20-103-82.
Textové prameny
StčSlov
CesMan: [Cestopis tzv. Mandevilla v překladu Vavřince z Březové]; polovina 15. století; rukopis
Česko; Praha; Strahovská knihovna.
Hvězd: Hvězdářství krále Jana, sborník několika drobných pojednání, hlavně lékařských a
astronomických.
SlovKlem: Latinsko-český slovník Klementinský (zv. též Onomasticon).
TrojK: Kronika Trojánská, volný překlad, popř. úprava latinské předlohy Guidona de Columnnis
„História destructionis Troiae".
LékFrantA: Rukopisné sborníky pojednání lékařských, ale také astronomických aj. [lékařský spis
nebo sborník lékařských pojednání],
LékFrantB: Rukopisné sborníky pojednání lékařských, ale také astronomických aj. [lékařský spis
nebo sborník lékařských pojednání].
LékMuz: Sborník lékařský [lékařský spis nebo sborník lékařských pojednání],
LékKřišť: Mistra Křišťana lékařské kniehy [lékařský spis nebo sborník lékařských pojednání],
LékRhaz: Rhazesovo Ranné lékařství [lékařský spis nebo sborník lékařských pojednání].
GbSlov
LékA: Sbírka rozprav lékařských, rkp. knih. univ. Pr. (XVII. B. 18), z pol. X V .
LékB: Jiná sbírka taková, t. (XI. C. 2), z r. 1440; výňatek z toho otištěn v List. filol. 1893.
ChirB: Lékařství ranné (chirurgie), rkp. knih. univ. Pr. (XVII. H . 32), z 2. pol. X V .
ComestC: Text v rkp. z pozůstalosti Cerroniho v zemsk. arch. v Brně, z r. 1404.
StčTB
Astro: Vavřinec z Březové; [Astrologie ze Snáře]; 1471; rukopis; Česko; Brno; Moravský zemský
archiv.
Hvězd: [Hvězdářství krále Jana]; polovina 15. století; rukopis; Česko; Praha; Knihovna Národního
muzea v Praze.
Klaretl: Klaret; [Bohemář tzv. větší]; 1395; edice; Klaret a jeho družina. Sv. I. Slovníky veršované;
Flajšhans, Václav; Praha; 1926.
70
LékFrant: [Lékařství neznámého františkána, rukopis N K XVII B 18]; polovina 15. století;
rukopis; Česko; Praha; Národní knihovna České republiky.
TrojK: [Kronika trojánská]; 1469; rukopis; Česko; Praha; Národní knihovna České republiky.
TraMod: [Traktáty a modlitby]; 1495; rukopis; Česko; Praha; Strahovská knihovna.
SbLék: [Sbírka pojednání z oboru ženského a dětského lékařství]; 2. polovina 15. století; rukopis;
Česko; Brno; Moravská zemská knihovna.
SlovKlem: [latinsko-český slovník Klementinský]; 1455; rukopis; Česko; Praha; Národní knihovna
České republiky.
71
Zkratky
akkad.: akkadský
alb.: albánský
angl.: anglický
arab.: arabský
arm.: arménský
av.: avestský
b.: bulharský
balt.: baltský
br.: běloruský
č.: český
dial.: dialekt
dl.: dolnolužický
egypt.: egyptský
fem.: feminimum
franc: franckouzský
gen.: genitiv
germ.: germánský
gót.: gótský
hebr.: hebrejský
hl.: hornolužický
ch.: chorvatský
chet: chetitský
ital.: italský
jsi.: jihoslovanský
klas.: klasické
72
kopt.: koptský
lat.: latinský
lit.: litevský
lot.: lotyšský
mag.: magnituda
mak: makedonský
mase: masculinum
nář.: nářeční
něm.: německý
nper.: novoperský
p.: polský
pl.: plurál
porn.: pomořský, tj. kašubský i pomořskoslovinský
psi.: praslovanský
r.: ruský
řec: řecký
sg.: singulár
sch.: srbochorvátsky
slk.: slovenský
sin.: slovinský
slov.: slovanský
srov.: srovnej
stangl.: staroanglický
starab.: staroarabský
sthn.: starohornoněmecký
stind.: staroindický
stisl.: staroislandský
73
stprus.: staropruský
str.: staroruský
stŕper.: ze strední perštiny
stŕhn.: stŕedohornonémecký
stsl.: staroslovenský
tj.: toje
toch A.: tocharský A
ukr.: ukrajinský
umb.: umberský
vsi.: východoslovanský
všesl.: všeslovanský
wal.: welšský
zsl.: západoslovanský
74
Rejstřík
Rekonstruované tvary
*baram>
psi. - s. 8
* berani,
c. - s. 8
*boram>
hl., str. - s. 8
*bukati
psi. - s. 11
*azno
psi. - s. 18
*olbgdb
psi. - s. 20
*elbgdb
psi. - s. 20
*albhie.
- s. 20
*lbVb
psi. - s. 22
*orbh
psi. - s. 25
*orie.
- s. 25
*rak-b
psi. - s. 27
*car-cer
lat. - s. 27
*kar(kar)
ie. - s. 27
*ryba
psi. - s. 29
*škur-b
psi. - s. 32
*skeuie.
- s. 32
*ščur-b
psi. - s. 32
*sk
psi. - s. 32
*medv-ěd-b
psi. - s. 35
*medhuie.
- s. 35
*jasti
psi. - s. 35
*k'uón
ie. - s. 38
*pbs-b
psi. - s. 38
*g 'heile.
- s. 43
*zr
bjaj-'bn-'bC'b
psl. - s. 43
*ztjati
psl. - s. 43
*bliztk-b
psl. - s. 45
*gtpant
psl. - s. 48
*zupant
psl. - s. 48
*pant
psl. - s. 48
*pasti
psl. - s. 51
*pa-sk
ie. - s. 51
*strela
psl. - s. 53
*stre-lä
ie. - s. 53
*sterie.
- s. 53
*voda
psl. - s. 56
*uedör
ie. - s. 56
ie. - s. 56
*veghie.
- s. 58
*kseipo
ie. - s. 60
*skeipo
ie. - s. 60
*skeip
ie. - s. 60
*skei
ie. - s. 60
ie. - s. 60
*pa-sie.
- s. 51
*sip-b
psl. - s. 60
A
Alhajoth lat. - s. 24, s. 25
Aar
arab. - s. 57 aquileus
něm. - s. 25
Alioth lat. - s. 24
Acubens
arab. - s. 33 ara
arab. - s. 26
A l Kaláb al Asad got. - s. 25
arab. - s. 22 Arcturus
agnus
lat. - s. 8
Alphard lat. - s. 50
Akrab
arab. - s. 15 arelis
arab. - s. 31
Alrescha lit. - s. 25
Alaazel
starab. - s. 28 Ares
arab. - s. 47
Alrucaba fee. - s. 31
Albiero
arab. - s. 34 Aries
starab. - 20
Altair lat. - s. 7, s. 8, s. 9
albiz
arab. - s. 24 drktos
sthn. - s. 20
Altaraf fee. - s. 35
albus
arab. - s. 26
lat. - s. 20
Andromeda arab. - s. 42
AIdebar an
č. - s. 28 Astacus
starab. - s. 10
áncho lat. - s. 27
Al Ford AI Shuja
řec. - s. 45 Auriga
arab. - s. 15
Antares lat. - s. 57
Algedi
řec. - s. 31 Azimech
arab. - s. 17
americký lev arab. - s. 47
Algieba
č. - s. 22
arab. - s. 22
Aquarius B
Alhabor
lat. - s. 54
Balaenidae
arab. - s. 37
Aquila
lat. - s. 41
77
bar s., ch. - s. 11
ital. dial - s. 8 blaizit
Bär lot. - s. 45
něm. - s. 35 bliski
barra p. - s. 44
nper., bask. - s. 8 bVízak
Baten Kaitos s., ch. - s. 45
arab. - s. 40 blízkij
r. - s. 45
angl. - s. 35 bliz-bkb
běhúnek stsl. - s. 45
stč. - s. 43 Blíženci
bejkovití č. - s. 26, s. 44, s. 45, s. 46
č. - s. 11 blíženci
Benetnash č. - s. 45
arab. - s. 33 Bližnec
bero stč. - s. 45, s. 46
ital. dial - s. 8 Bootes
berr lat. - s. 50
alb. - s. 8 Bos
berri lat. - s. 11
franc. dial. - s. 8 Bos taurus
Beran lat. - s. 11
č. - s. 7, s. 8, s. 10 bůkas
beran lit. - s. 1 1
č. - s. 8 byk
bík p., r. - s. 11
Býk
č. - s. 7, s. 10, s. 11, s. 12, s.
44, s. 57
Býkovec
stč. - s. 11, s. 12
býk
č. -s. 11
c
Calbalakrab
arab. - s. 31
Cancer
lat. - s. 26
cancer
lat. - s. 27
Canidae
lat. - s. 38
Capra
lat. - s. 18
Capella
lat. - s. 57
Capricornus
lat. - s. 17, s. 18
cět
stč. - s. 41
Cetus
lat. - s. 40
78
clokis arab. - s. 20 droptva
stprus. - s. 35 Dene b Algedi stč. - s. 20
Cor Caroli arab. - s. 17 drache
lat. - s. 38 Deneb Kaitos něm. - s. 14
Cor Hydrae arab. - s. 40 Drak
lat. - s. 15 Denebola č. - s. 13, s. 14, s.
Cor Leonis arab. - s. 22 drak
lat. - s. 21 děs č. - s. 13, s. 14
Cor Scorpionis stč. - s. 14 p., ukr. - s. 14
lat. - s. 31 Děvojna draksan
crach stč. - s. 48, s. 49 stč. - s. 14
wal. - s. 27 Děvona drákôn
crveni lav stč. - s. 48, s. 49 řec. - s. 14
ch. - s. 22 dias Dubhe
Cygnus stč. - s. 14 arab. - s. 33
lat. - s. 19 dievka Dvablížnec
stč. - s. 48 stč. - s. 45, s. 46
C Dievkona Dvojblížnec
črv
stč. - s. 48, s. 49, s. 63 stč. - s. 45, s. 46
stč. - s. 14
Diphda Dvojenci
čstnoch
arab. - s. 40 stč. - s. 45, s. 46
stč. - s. 25
dluhák
stč. - s. 16 D
D
Draco
ďas
Dabih
lat. - s. 13
dracö
stč. - s. 14
arab. - s. 17
lat. - s. 14
Deneb
E
Elarneb
arab. - s. 42
elbiz
sthn. - s. 20
Elgomaisa
arab. - s. 38
Elnath
arab. - s. 7
elptr
stisl. - s. 20
Elscheratan
arab. - s. 7
Eltanin
arab. - s. 13
erělis
lit. - s. 25
érglis
lot. - s. 25
F
fligere
lat. - s. 45
fódjan
got. - s. 517
food
angl. - s. 51
G
Gemini
lat. - s. 44
get
arm. - s. 56
H
had
Č. - s. 16
Hamal
arab. - s. 7
harachet.
- s. 25
here!
dl. - s. 25
hpán
stč. - s. 48
hpaní
stč. - s. 48
hpanna
stč. - s. 48
Hvězdovec
stč. - s. 51
Hydra
č., řec. - s. 15, s. 47
hydra
Č. - s. 16
hýdór
řec. - s. 16, s. 56
hydra
řec. - s. 16
irar
stir. - s. 25
jaščur
p., ukr., r. 32
Jednorožec
č. - s. 37
jerel
dl. - s. 25
jeřábovití
č. - s. 25
K
karkara
sti. - s. 27
karkatasti.
- s. 27
karkinos
řec. - s. 27
Kastor L Jaw
lat. - s. 44
labedž
hl., dl. - s. 22
Kaus Australis
p. - s. 20
lebed
lat. - s. 52
lábi
r. - s. 20
Kéfeus
hebr. - s. 22
Leo
č. - s. 34
labu
lat. - s. 21
kluk
egypt. - s. 22
led
stč. - s. 60
labbu
lat. - s. 22
Kochab
akkad. - s. 22
léón
arab. - s. 34
lábúd
řec. - s. 22
koza
s., ch. - s. 20
Leporidae
č., p., stsl. - s. 18
Labuť
lat. - s. 43
koza
č. - s. 19, s. 21, s. 24
Lepus
r. -s. 18
labuť
lat. - s. 42, s. 43
koza
č. - s. 20, s. 21
Lev
s., ch. - s. 18
labai
č. - s. 21, s. 22, s. 23, s. 26,
Kozlorožec
kopt. - s. 22
s. 47
stč. - s. 18
laboi
lev
Kozoroh
kopt. - s. 22
č. - s. 22
č. - s. 17, s. 19, s. 52
lácis
Leven
kozoroh
lot. - s. 35
stč. - s. 23
č. - s. 18
Lagomorpha
lew
lat. - s. 42
p. - s. 22
č. - s. 19
lav
lewo
kozorožec
s., ch. - s. 22
sthn. - s. 22
č. - s. 18
nae
nee
mk. - s. 22
r., ukr. - s. 22
81
jieý medved dl. - s. 35
bl. - s. 22 sln. - s. 35
jľbe Meôeedb N
b. - s. 22 r. - s. 35
Nebeský vůz
Levoň medveď
č. - s. 33
stč. - s. 23 slk. - s. 35
niedzwiedz
Libra medvěd
p. - s. 35
lat. - s. 61 č. - s. 35
Lištička medvědovití
č. - s. 59 č. - s. 35
O
lokys mědvjed olpt
lit. - s. 35 ch. - s. 35 stisl. - s. 20
Lôwe MRÔ3eeÔ3b
omak
něm. - s. 22 br. - s. 35 stč. - s. 16
Megrez órao
M arab. - s. 33 s., ch. - s. 25
Malá medvědice
Menkab Orel
č. - s. 34, s. 35
arab. - s. 40 č. - s. 20, s. 24, s. 59
Malý vůz
Menkar orel
č. - s. 34, s. 35
arab. - s. 40 č., sln., b., ukr. - s. 24, s. 25
Malý medvěd
Merak orel
č. - s. 13
arab. - s. 33 r. - s. 25
Malý pes
Mizar orel mořský
č. - s. 15, s. 36, s. 37, s. 38,
arab. - s. 33 č. - s. 25
s. 39 mjadwjež orel skalní
MeHKa hl. - s. 35 č. - s. 25
b., mak. - s. 35 mjedwjedz orzel
82
p. - s. 25
Orion
č. - s. 36, s. 37, s. 42
orol
slk. - s. 25
orbít
stsl. - s. 25
órnis
fee. - s. 25
oror
arm. - s. 25
Osteichthyes
lat. - s. 29
ovce
č. - s. 8
Ovis aries
ožys
lit. - s. 18
lat. - s. 8
pacs
p. - s. 51
pan
luž., p. - s. 48
Panna
č. - s. 21, s. 47, s. 48, s. 61
panna
č., sic. - s. 48
Panthera leo
lat. - s. 22
pástoch.
A - s. 51
páscere
lat. -s. 51
pasti
stč., s., ch. - s. 51
pastí
r. -s. 51
pastor
lat. - s. 51
Pastýř
č. - s. 21, s. 50, s. 52
pastýř
č. - s. 50
patéomai
řec. - s. 51
pátrii
stind. - s. 48
pavoukova
č. - s. 32
Perseus
č. - s. 57
pes
č. - s. 38
pestrý
č. - s. 39
Pegas
č. - s. 28
Phachd
arab. - s. 33
Phekda
arab. - s. 33
píktas
lit. - s. 39
Pisces
lat. - s. 28
pišuna
stind. - s. 39
Plejády
č. - s. 10
Polaris
lat. - s. 34
Pollux
lat. - s. 44
pótnia
řec. - s. 48
pres
franc. - s. 45
presso
ital. - s. 45
pressus fiba Sadalsuud
lat. - s. 45 s., ch. - s. 29 arab. - s. 55
Procyon řkša Sagitta
řec. - s. 38 sti. - s. 35 lat. - s. 59
ps! roh Sagittarius
Č. - s. 39 č. - s. 18 lat. - s. 52
psi! rohatice scipio
p. - s. 39 stč. - s. 60 lat. - s. 60
psovítí Rubkat scivaro
č. - s. 38 arab. - s. 52 sthn. - s. 60
Psovna Ryba Scorpius
stč. - s. 39 č. - s. 7, s. 17, s. 28, s. 29, s. lat. - s. 31
30, s. 40
scorpionida
R
ryba
lat. - s. 32
Rak
č., p., stsl. - s
ryba
. 29
Sedmeroplahovy
stč. - s. 35
č. - s. 17, s. 21, s. 26, s. 27,
s. 44
r. - s. 29
Sedmihvězdím
rak
Rybnář
č. -s. 10
č., p., r. - s. 27
stč. - s. 29, s. 30
Seirios
rak
Rys střec. - s. 37
s., ch. - s. 27
č. - s. 57
Severní kříž
Rakonov
č. - s. 20
stč. - s. 27 s Sham
raupe Sadalzabih
arab. - s. 59
něm. - s. 29 arab. - s. 17
Schedir
Regulus Sadalmelek
arab. - s. 20
lat. - s. 21 arab. - s. 55
Sheratan
arab. - s. 7 strěla s
shiver stsl., stč. - s. 53, s. 60
szezur
angl. - s. 60 strěla
p. - s. 32
Sirius lit. dial. - s. 53
ščur
Č. - s. 36, s. 37, s. 39 strěle
r. - s. 32
skipón lot. - s. 53
ščúrek
fee. - s. 60 Střelec
sin. - s. 32
Skopec č. - s. 17, s. 52, s. 53, s. 54
šip
Č. - s. 8, s. 9 střelec
r., b. - s. 60
Skopček č. - s. 53
Šíp
stč. - s. 9 Střělobok
č. - s. 59, s. 60, s. 61
Skopnec stč. - s. 53, s. 54
šíp
stč. - s. 9 Střělokol
č. - s. 60
Sothis stč. - s. 53, s. 54
šip
egypt. - s. 37 Střělokon
s., ch. - s. 60
Spika stč. - s. 53, s. 54
Štír
lat. - s. 47 stříbrný lev
č. - s. 31, s. 32, s. 52, s. 61
Strahl č. - s. 22
štír
něm. - s. 53 stříbřitý lev
č. - s. 31, s. 32
strála č. - s. 22
Stíropeň
sthn. - s. 53 strijéla
stč. - s. 32
strzala ch. - s. 53
štúrak
p. - s. 53 suka
s., ch. - s. 32
Strážce medvědů sl. - s. 38
šuó
č. - s. 50 svá
lit. - s. 38
strelá stind. - s. 38
szyp
r. - s. 53
p. dial. - s. 60
85
T V ukr. - s. 35
Taurus vaga
Velká medvědice
lat. - s. 10 s., ch., sin. - s. 62
č. - s. 13, s. 33, s. 35, s. 50
Thuban
Velký pes
starab. - s. 13 r. - s. 62
č. - s. 36, s. 38, s. 39
troch vaha
Velký vůz
mor. dial. - s. 14 ukr. - s. 62
č. - s. 33, s. 35
tur
velryb
č. - s. 11 stč. - s. 62, s. 63
stč. - s. 41
váhati
Velryba
sti. - s. 58
vahere
č. - s. 40, s. 41
u
sti. - s. 58
vahere
velryba
udán(i)
lat. - s. 58
č. - s. 40, s. 41
sti. - s. 56
Vahkona
velryba
idtar
stč. - s. 62, s. 63
slk. - s. 41
chet. - s. 56
Váhna
velrybovití
ujě
stč. - s. 62
č. - s. 40
alb. - s. 56
Ursidae
Váhy
č. - s. 15, s. 31, s. 47, s. 61,
věsti
stsl. - s. 58
lat. - s. 35
s. 63 veztí
Ursa Maior
váhy r. - s. 58
lat. - s. 33
č. - s. 62 věžti
ursus
varak lit. - s. 58
lat. - s. 35
střper. - s. 8 viežč
utur
vazaiti p. - s. 58
umb. - s. 56
av. - s. 58 Virgo
eeÓMidb lat. - s. 47
86
voda Vozka p. - s. 41
stsl. - s. 56 č. - s. 10, s. 57, s. 58 woda
voda vozka p. - s. 56
r. - s. 56 č. - s. 58 worjorl
voda Vultur volans hl. - s. 25
s., ch. - s. 56 lat. - s. 24
Vodnák
Z
stč. - s. 56 w saeK
Vodnář b. - s. 43
waga
č. - s. 17, s. 31, s. 40, s. 54,
p., dl. - s. 62
zajacč. - s. 17, s. 31, s. 40, s. 54,
p., dl. - s. 62
slk., hl - s. 43
s. 55, s. 56, s. 57
slk., hl - s. 43
vodnář
wága zajqc
vodnář
zajqc
sthn. - s. 62 p. - s. 43
č. - s. 55č. - s. 55
_ sajaK
wage
sajaK
Vodní had mk. - s. 43
střhn. - s. 62
č. - s. 16 3anif
waha br., r. - s. 43
Vodník
hl. - s. 62 3amjb
stč. - s. 56
walvisch
ukr. - s. 43
Vodolez zájec
střhn. - s. 41
zájec
stč. - s. 56 sin. - s. 43
Vóz
Wasser Zajíc
něm. - s. 56 č. - s. 42
stč. - s. 35
water zajíc
Vozataj č. - s. 42, s. 43
angl. - s. 56
č. - s. 42, s. 43
stč. - s. 58
angl. - s. 56
zakis
vozataj
važja
lot. - s. 43
vozataj
b. - s. 62 zéc
č., stč. - s. 58
s., ch. - s. 43
č., stč. - s. 58
wegan
s., ch. - s. 43
wegan
s., ch. - s. 43
Vozík
sthn., stangl. - s. 58
Zuben Elgenubi
sthn., stangl. - s. 58
Zuben Elgenubi
stč. - s. 35
sthn., stangl. - s. 58
arab. - s. 61
wieloryb
Zuben Elschemali
arab. - s. 61
zuíkis
lit. - s. 43
Z
žáidžiu
lit. - s. 43
Žirafa
č. - s. 34, s.
Anotace
Cílem mé diplomové práce je utřídění a zhodnocení vybraných českých astronomických názvů
souhvězdí vycházejících z řecko-latinského kontextu. N a základě slovníků a textových pramenů ze
tří různých období existence českého jazyka se pokusím lokalizovat a ustanovit výskyt různých
českých názvů souhvězdí, které se v průběhu vymezeného období užívaly, přičemž výchozím
bodem pro mě bude poměrně pestrá paleta jmen období staročeského a bodem konečným současný
kodifikovaný astronomický termín.
Main point of this thesis is to organize and evaluate selected czech astronomical names of
constellations, which originate from greek-latin context. Based on dictionaries and text sources
from three different time periods of czech language I will try to localize and establish evidence of
different czech constellation names. Base point of my analysis will be the old czech period and the
end point will be actual codify astronomical term.
89