Diplomová práce se věnuje problematice ústavních zvyklostí,
jejich teoretickému uchopení odbornou veřejností jak v zemích
anglo-americké právní kultury, tak i v zemích právní kultury
kontinentálně-evropské, s důrazem na české právní prostředí.
Cílem práce je vytvoření pevného teoretického základu jejich
rozpoznávání a přijetí jejich neprávních účinků. V úvodní
kapitole se práce zaměřuje na rozbor přístupů v zemích
common-law. Z těchto přístupů pak vyvozuje vlastní teoretické
pojetí. V další kapitole je představena praktická aplikace
ústavních zvyklostí Nejvyšším kanadským soudem v rámci sporu o
patriaci. Kapitola se dále zaměřuje i na vliv existujících
zvyklostí na změnu psané právní ústavy. Poslední část práce
detailněji popisuje český přístup k problematice ve smyslu
uchopení teoretického i judikaturního. Celou prací prostupuje
kritika stávajících přístupů z pohledu autorem navržené
doktríny.