MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNE
PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra technické a informační výchovy
Deutsches Museum a jeho pedagogická činnost pro školy
Bakalářská práce Brno 2010
Vedoucí práce: Vypracovala: doc. PhDr. Zdeněk Friedmann, CSc. Eva La Rocca
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
V Brně dne 17. dubna 2010
Eva La Rocca
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce doc. PhDr. Zdeňku Friedmannovi, CSc. za vstřícnost, připomínky a odborné vedení, které mi během tvorby mé práce poskytl. Rovněž bych ráda poděkovala své rodině a především mamince za podporu a pomoc, díky které jsem měla možnost svoji práci dokončit.
Obsah
Uvod.....................................................................................................................5
1. Výchovně vzdělávací funkce muzea.......................................................7
2. Deutsches Museum v Mnichově.............................................................9
2.1. Charakteristika muzea ..............................................................................9
2.2. Přehled expozic a jejich uspořádání .......................................................12
2.3. Říše dětí ..................................................................................................15
2.3.1. Tematické rozdělení exponátů....................................................16
3. Německý vzdělávací systém.................................................................18
3.1. Základní informace ................................................................................18
3.2. Přehled typů škol ....................................................................................19
4. Pedagogická činnost pro školy ............................................................21
4.1. Speciální programy pro školní skupiny.................................................. 22
4.1.1. Témata speciálních programů pro školní skupiny......................26
4.1.2. Světlo! V Říši světla a stínu .......................................................29
4.2. Komentované prohlídky pro školní skupiny ..........................................30
4.3. Doprovodné materiály.............................................................................33
4.3.1. Pracovní listy Forscherbögen! ...................................................34
4.3.2. Karty s otázkami.......................................................................36
4.3.3. Doprovodné materiály - „učitelé učitelům" ..............................37
5. Spolupráce muzea se školami..............................................................38
Závěr..................................................................................................................41
Resumé .............................................................................................................. 42
Seznam použité literatury.................................................................................43
Přílohy ..............................................................................................................45
Uvod
Dnešní doba nabízí množství způsobů, jak vychovávat a vzdělávat děti a mládež. Jedním z nich je i využití muzea jako nástroje pro výchovu a vzdělávání. Aby mohla muzea efektivně využívat svůj výchovný a vzdělávací potenciál, vytvářejí pedagogové, muzeopedagogové, vědci z řad zaměstnanců muzea či muzejní spolupracovníci programy pro školy. V těchto programech využívají muzejní expozice a tím, formou žákům v nejlepším případě zábavnou, zprostředkovávají informace, jež muzejní sbírky nabízejí. Programy jsou pak pro učitele ze škol velmi přínosné, neboť je mohou využívat při exkurzích do muzea. Rozmanitost těchto programů mne vedla k vybrání si tématu mé bakalářské práce, ve které se zaměřuji na pedagogickou činnost Deutsches Museum v Mnichově. Záměrně jsem si vybrala zahraniční technické muzeum, aby byla možnost srovnání s technickými muzei v České republice. Deutsches Museum jsem si vybrala z důvodu jeho velikosti, která jej dělá jedním z největších technických muzeí na světě a i jeho pedagogická činnost je rozsáhlá. Z mého pohledu budoucího učitele technické a informační výchovy pro základní školy, je pro mne podstatná pedagogická činnost určená žákům základních škol. V této práci jsem se tedy zaměřila především na pedagogickou činnost Deutsches Museum určenou žákům ve věku povinné školní docházky.
Cílem práce je analýza dat získaných na základě prostudování dostupné literatury, návštěvy muzea a rozhovoru s lektory vytvářejícími a vedoucími tuto pedagogickou činnost. První kapitola obsahuje nástin výchovně vzdělávacích funkcí muzea a jejich vývoj po současnost. Druhá kapitola přináší charakteristiku Deutsches Museum, jeho expozic a dětského muzea. V nejrozsáhlejší části se zabývám typy programů, které muzeum nabízí, kterým školským zařízením jsou určeny a pro jaké věkové skupiny. Dále se věnuji rozboru pedagogické činnosti daných programů. Jakým způsobem je tato činnost vytvářena, jak probíhá a jaké formy a metody podání informací jsou voleny s ohledem na věkovou skupinu žáků. Poslední kapitola, týkající se pedagogické činnosti Deutsches Museum, je zaměřena na spolupráci muzea se školami.
Svoji prací bych chtěla přiblížit pedagogickou činnost Deutsches Museum učitelům, budoucím učitelům ze základních škol či muzejním pracovníkům a poskytnout tak srovnání s pedagogickou činností technických muzeí u nás. Učitelé si na základě této práce mohou uvědomit či připomenout, jakými způsoby je možné
5
muzeum ve výchovně vzdělávacím procesu využít. Mohou být také motivováni častěji zařazovat do výuky exkurze do muzea a navázat s ním tak užší spolupráci. Práce by mohla být i inspirací při tvorbě programu v takových muzeích, kde je tato činnost buď nedostačující, nebo není přítomna vůbec.
6
Kapitola 1.
Výchovně vzdělávací funkce muzea
Muzea mají dlouhou historii sahající až do 3. století př. n. l, kdy bylo založeno první "muzeum" na univerzitě v Alexandrii v Egyptě. V průběhu let se přítomnost muzea ve společnosti rozšířila téměř do všech koutů světa a dnes jsou jen výjimkou země, které muzea nemají, bez ohledu na to, jak malé rozlohou mohou být. První muzea byla elitářská, rezervovaná, neinspirující a lákala k návštěvě pouze vzdělané lidi. Široká veřejnost byla vyloučena. Toto zaměření je v dnešním, stále se měnícím světě, kde je trvalý zájem o větší otevřenost, nepřijatelné a muzea jsou zpřístupněna všem bez rozdílu.
„Muzeum je nezisková, stálá instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, komunikuje a vystavuje hmotné a nehmotné dědictví lidstva a jeho prostředí za účelem vzdělávání, studie a potěšení" (ICOM, online). Jak zmíněná definice napovídá, muzeum již v dnešní době neplní jen funkci sběratelskou, konzervační či funkci vědeckého pracoviště, ale využívá i svých sbírek v oblasti výchovy a vzdělávání. „Nezastupitelná funkce muzea ve výchovně vzdělávacím procesu je zvláště markantní z hlediska rozvoje jedincovy hodnotové orientace. Muzeum nabízí celou řadu nenahraditelných a originálních vědecky i esteticky zpracovaných hodnot (převážně materiálních, ale často i duchovních), které prakticky korelují se všemi oblastmi výchovy (od umělecké až po technickou)" (Jůva, 1996, str. 68).
S myšlenkou o zřízení muzea a jeho výchovně vzdělávacím využití již přišel v 17. století J. A. Komenský v jeho Všeobecné poradě o nápravě věcí lidských, kde muzeum nazývá termínem „zahrada utěšené podívané" (Jůva, 1994, str. 5). Vývoj tendencí využívat muzea ve výchovně vzdělávacím procesu začal ve velké míře ve 20. letech minulého století ve Spojených státech amerických. Tyto tendence se rozšiřovaly i do dalších zemí světa a vyústily ve vznik nové vědní disciplíny - muzeopedagogiky, která je definována německými pedagogy jako „výchova k muzeu, v muzeu, muzeem a z muzea vycházející" (Jůva, 1996). Na základě nových představ o využití muzea se začaly uplatňovat moderní přístupy v předkládání muzejních sbírek. Demonstrátory, kteří i v dřívějších dobách doplňovali výstavy exponátů praktickými ukázkami ve snaze o výchovné působení, začali nahrazovat lektoři s odborným vzděláním v oblasti výchovy v muzeu,  kteří  v dnešní  době formují  strategie  a metody sloužící
7
k efektivnějšímu využití možností muzea. Tito odborníci se snaží exponáty muzea prezentovat takovým způsobem, aby vzbudili zájem veřejnosti navštívit prostory muzea a odnést si co možná nejvíce informací, které muzejní sbírky nabízejí. Za tímto účelem stále zvyšují svoji aktivitu pořádáním kulturních a výchovně vzdělávacích akcí, jako jsou přednášky, semináře, příležitostné výstavy či workshopy, a v neposlední řadě vytvářením programů pro děti, žáky a studenty. Díky stále propracovanějším vzdělávacím programům se zde nejedná jen o získávání vědomostí o dějinách lidstva, ale i o vytváření souvislostí mezi minulostí, přítomností a budoucností vývoje lidstva či rozvíjení manuálních dovedností. Muzeem pořádané vzdělávací programy pro školní mládež pak mohou být, popřípadě jsou účinně propojeny se školní výukou a obohacují tak probíranou látku vlastním skutečným prožitkem žáků. Proto je také důležité, aby učitelé úzce spolupracovali s muzeem a mohli tak v co nejvyšší míře využít vzdělávacích prostředků, které muzeum nabízí, a začlenit je do vyučování (Weber, 2002).
Technická muzea
Technická muzea jsou místem, kde lidé mohou nahlédnout do historie vývoje techniky. Umožňují prostřednictvím vystavených technických přístrojů a zařízení, ať už dochovaných originálů nebo jen kopií, přiblížit návštěvníkům lidskou činnost, která vedla k dnešnímu stavu společnosti, kdy je technika součástí našeho každodenního života. Díky svým sbírkám technických předmětů mají také a to hlavně „... výchovně vzdělávací poslání. Ve vyspělém světě jsou muzea technického charakteru běžně využívána k přímé výuce školami různých stupňů a zaměření" (Friedmann, online).
Technická muzea ve svých prostorách řadí exponáty obvykle podle časové posloupnosti vývoje prezentovaného oboru, a tak dávají návštěvníkovi jasnou představu, co předcházelo přístrojům, zařízením a technologickým postupům, se kterými se dnes setkávají. Také napomáhají pochopit principy fungování technických přístrojů. Obzvláště přínosné je využívání funkčních modelů. Moderní technická muzea přidávají do svých expozic i části interaktivní, při nichž může návštěvník sám "objevit" fyzikální či chemické zákony, na jejichž základě přístroje fungují. Na základě toho by měli učitelé technických předmětů zařazovat do výuky exkurzi do technických muzeí, protože názorná ukázka z praxe dá žákům více, než jen abstraktní vysvětlování jevů.
8
Kapitola 2.
Deutsches Museum v Mnichově 2.1. Charakteristika Deutsches Museum
Muzeum se rozkládá na říčním ostrově Muzeumsinsel (muzejní ostrov) v Mnichově a svoji rozlohou, která je více než 47 000 m , se řadí mezi největší muzea vědy a techniky na světě. Muzeum se svými sbírkami, kterých je přes 100 000, uceleně dokumentuje historický vývoj vědy a techniky od doby kamenné po současnost. Sbírky tvoří autentické dochované předměty, repliky a funkční modely. Muzeum je systematicky rozděleno do několika částí podle oblastí technologie a vědních oborů. Protože žádná muzejní expozice není zcela kompletní, rozmístění exponátů je v neustálém pohybu. Kromě tradičního výstavního prostoru nabízí muzeum kino, planetárium, přednáškový sál, seminární místnosti, Forum der Technik (kongresové centrum) a další prostory, které jsou věnovány zvláštním a dočasným výstavám. K muzeu patří také další externí objekty. Mezi ně patří Deutsches Museum Verkehrszentrum (Muzeum dopravy), které leží v Mnichově na Theresienhohe (Tereziánském vrchu), Das Luftfahrtmuseum (Letecké muzeum) nacházející se v severní části Mnichova a Deutsches Museum Bonn, které svými exponáty dokumentuje výzkum a technologii v Německu po roce 1945. K výstavě exponátů jsou vyžívána i venkovní prostranství.
Muzejní expozice jsou ve velké míře doplňovány technickými interaktivními modely, pokusnými stroji, videoprojekcemi či audiovizuálními efekty, které jsou ovládány samotnými návštěvníky pomocí různých ovládacích tlačítek a pák. Prostřednictvím těchto interaktivních prvků si mohou návštěvníci objasňovat či ověřovat fyzikální a chemické principy, seznámit se s technologickými postupy či funkcí nových technických zařízení. Během dne probíhají v expozicích po určitých časových intervalech demonstrované pokusy vedené pracovníky muzea. Jedny z nejzajímavějších a nejpopulárnějších pokusů probíhají v oddělení Elektrické energie. Během demonstrace mohou návštěvníci vidět pokusy s vysokým elektrickým napětím, pochopit princip Faradayovy klece či na pár vteřin shlédnout výboj blesku. Kromě demonstrací jsou v některých odděleních pouštěny denně v pravidelných časových úsecích filmy vztahující se k vystavovaným exponátům.
Součástí muzea je i knihovna obsahující téměř 900 000 svazků, která dokumentuje dějiny vědy a techniky v Evropě a je přístupná široké veřejnosti. Muzeum
9
se také věnuje výzkumu. Od roku 1963 zde funguje Výzkumný ústav pro historii vědy a techniky. V roce 1997 byla založena společnost Centrum historie vědy a techniky (Münchner Zentrum fur Wissenschafts- und Technikgeschichte) a jejím sídlem se stalo právě Deutsches Museum. Pořádají se zde mezinárodní setkání vědců, konají se semináře, přednášky, konference a díky úzké spolupráci s vysokými školami, zde mají studenti podporu při jejich výzkumu a výuce. Výzkumný ústav pořádá také pravidelně kurzy pro veřejnost, které probíhají ve vědecké laboratoři.
Již od založení muzea je zde kladen důraz na vzdělávání, jež se odráží v pestré nabídce výchovných a vzdělávacích činností. Samozřejmostí jsou zde komentované prohlídky k expozicím vedené odborníky. Prohlídky s průvodcem je možné využít jak pro skupiny, tak pro jednotlivce. Dále jsou zde připravovány speciální programy a přednášky. Muzeum pořádá od září do dubna v týdenních intervalech přednášky pod názvem Věda pro každého, které vedou vědci, doktoři, pedagogové z vysokých škol popřípadě další odborníci. Tyto přednášky jsou určené široké veřejnosti a rozebírají nejrůznější témata ze všech oblastí vědy a techniky. Nejzajímavější a nejnavštěvovanější přednášky jsou poté k dispozici na DVD. Součástí muzea je také Kerschensteiner Kolleg (centrum vzdělávání v muzeu) založené v roce 1976. Centrum nese jméno významného německého pedagoga Georga Kerschensteinera, který je známý svým koncipováním tzv. „Arbeitsschule" (pracovní školy"), jejíž podstatou bylo úsilí o začlenění praktické, manuální a odborné práce do vyučovacího procesu. Na to navazovalo jeho úsilí o zapojení muzea do pedagogického procesu (Jůva, 1994, str. 25). Kerschensteiner Kolleg pořádá jednodenní, víkendové či týdenní semináře s možností ubytování přímo v muzeu. Tyto odborné semináře jsou určeny učitelům, vychovatelům, muzejním odborníkům, vědeckým pracovníkům, studentům ze všech oborů ale i dalším skupinám lidí se zájmem o vědu a techniku. Semináře nabízí svým účastníkům možnost rozšířit si své odborné znalosti, pochopit moderní vědy či možnost provádět vlastní pokusy.
Pro příznivce vážné hudby pořádá muzeum v zimních měsících pravidelné koncerty a matiné. Hudební akce se konají v oddělení Hudebních nástrojů. Vystupují zde domácí i zahraniční hudebníci i studenti hudby. Při koncertech je možné vidět hru na nástroje, které jsou v oddělení vystavené.
Deutsches Museum nabízí svým příznivcům a školám možnost stát se členem muzea. Toto členství zahrnuje mnoho výhod jako například snížené vstupné, zasílání
10
časopisu ART&TECHNOLOGY (Časopis o umění a dějinách vědy), zajištění dopravy do muzea pro školy a další.
V neposlední řadě se činnost muzea soustředí na děti a mládež. Pro nejmenší děti ve věku 3 až 8 let je v suterénu muzea vyhrazen speciální prostor Das Kinderreich (Říše dětí), jehož název přesně vystihuje, co dětem nabízí. Vše je zde dovoleno. Děti se zde mohou volně pohybovat a během vlastního hraní poznávají co, jak a proč funguje. V Říši dětí se pořádají workshopy, dětské narozeninové oslavy a organizují se programy k vybraným expozicím. Děti se v doprovodu svých rodičů seznamují zábavnou formou se základními fyzikálními jevy. Pro školní děti a žáky jsou zde připravené speciální programy k vybraným expozicím, komentované prohlídky či programy ve studentské laboratoři TUMlab (laboratoř Technické univerzity Mnichov). Tvorba a realizace programů pro mládež ve studentské laboratoři TUMlab je realizována studenty a pedagogy z technické univerzity Mnichov. Žáky velmi oblíbené jsou také programy v DNA laboratoři, kde pod vedením mladých vědců provádí experimenty, porovnávají vzorky DNA a tím se seznamují se základy genetiky a buněčné biologie. Veškeré programy jsou přizpůsobeny věku dětí a žáků a při školou organizovaných návštěvách muzea jsou programy členěny podle typů škol na programy pro Grundschule (základní školy), Hauptschule (hlavní školy), Realschule (reálné školy) a Gymnasium (gymnázia). Základní zásada při výuce je interaktivita a osvojování si vědomostí vlastním prožitkem. Vzdělávání je spojeno se zábavou.
Kromě stálých programů jsou pořádány jednorázové akce, prázdninové programy, workshopy a programy pro mladé lidi s aktuální tématikou v oblasti vědy a techniky. Velmi podporované a propagované jsou technické soutěže pro školní děti a žáky.
11
2.2. Přehled expozic a jejich uspořádání
Expozice jsou systematicky rozmístěny a uspořádány v šesti patrech budovy muzea a venkovních prostranstvích. Pro dobrou orientaci budou expozice popisovány postupně podle jednotlivých pater. Přízemí a suterén
V přízemí a suterénu jsou umístěny expozice týkající se zejména klasických technologií. Můžeme zde pozorovat postupný proces industrializace či vývoj pozemní dopravy, letecké a vodní dopravy. Suterén nabízí reálný pohled do důlní techniky od prvních chodeb tvořených dřevěnými výztuhami až po moderní štoly. Jsou zde k vidění realistické, historické scény v životní velikosti zobrazující pracovní postupy a podmínky v dolech. V přízemí pokračuje oddělení Letecké dopravy, které je z větší části umístěno v prvním patře. Některé exponáty umožňují pohled do vnitřku strojů a motorů díky řezům do vystavených replik či originálů. V tomto podlaží jsou k vidění již zmíněné oblíbené demonstrace v oddělení Elektrické energie. Přehled expozic:
■ Hornictví
■ Minerální oleje a zemní plyn
■ Metalurgie
■ Svařování a pájení
■ Zkoušení materiálů
■ Strojní součástky
■ Obráběcí stroje
■ Silové stroje
■ Elektrická energie
■ Vodohospodářské stavby
■ Železnice
■ Stavba tunelů
■ Mostní stavitelství
■ Lodní doprava
■ Letectví
■ Robotika
12
První patro
Prvnímu patru dominuje oddělení Letectví, s exponáty prvních balónů, kluzáků, proudových letadel a vrtulníků, na které logicky navazuje oddělení Kosmonautiky, kde je možné si prohlédnout například vnitřek rakety v reálné velikosti. Kolem haly s vystavenými letadly jsou seskupeny další exponáty, mezi které patří například vědecké přístroje. Rozsáhlá expozice se týká fyziky, chemie či optiky. V těchto odděleních existuje řada interaktivních pokusů, které demonstrují principy mechaniky, optiky, atomové fyziky a dalších jevů. Přehled expozic:
■ Historie muzea
■ Fyzika
■ Optika
■ Elektronové mikroskopy
■ Jaderná fyzika
■ Letectví
■ Hudební nástroje
■ Vědecká chemie
■ Farmakologie
■ Výzkumná laboratoř
■ Speciální výstavy Druhé patro
Prohlídka druhého patra poskytne zejména historický vývoj uměleckých řemesel v Evropě. Dále je zde k vidění přesná replika jeskyně Altamira ze severovýchodního Španělska, ve které je možné si prohlédnout kopie nástěnných maleb z pravěkých dob. Nové expozice se týkají fotografie a filmu, elektroniky, kosmonautiky a rozšířené sekce hudebních nástrojů. Přehled expozic:
■ Keramika
■ Sklářství
■ Papír
■ Tisk
■ Jeskyně Altamira
■ Technické hračky
■ Hudební nástroje II
13
■ Elektronické nástroje
■ Hudební automaty (ve výstavbě)
■ Fotografie a Film
■ Kosmonautika Třetí patro
Expozice ve třetím patře jsou věnovány pokročilým technologiím. Rozsáhlá expozice telekomunikací představuje vývoj technik používaných k přenosu informací na velké vzdálenosti. Jsou zde k vidění počítače nejrůznějších typů či nástroje používané v geodézii. Další část je tvořena exponáty ručního nářadí a zemědělských strojů představující zemědělské a potravinářské technologie. Poslední úsek patra je věnován expozici Měření času, odkud je možnost dostat se na střešní zahradu muzea a shlédnout sluneční hodiny a dále pokračovat do čtvrtého patra a výše. Přehled expozic:
■ Astronomie I
■ Geodézie
■ Počítače
■ Mikroelektronika
■ Matematický kabinet
■ Telekomunikace
■ Zemědělská technika
■ Potravinářská technika
■ Váhy a míry
■ Měření času
■ Sluneční hodiny Čtvrté až šesté patro
Zbylá dvě podlaží jsou věnována poli astronomie, jejichž vrcholem je planetárium. Přehled expozic:
■ Astronomie II
■ Amatérská astronomie
■ Amatérský rozhlas
■ Zeiss Planetárium
14
2.3. Říše dětí
Říše dětí je určena dětem od tří do osmi let. Tento prostor nabízí více než 9 stálých expozic, které jsou navrženy tak, aby se děti vlastní hrou seznamovaly se základními přírodními, vědeckými a technickými pojmy. Základní pedagogická koncepce Říše dětí spočívá v povzbuzování zájmu dětí prostřednictvím praktických tzv. „hands-on" interakcí s exponáty. Cílem je, aby se děti zajímaly a následně dozvěděly více o světě, který je obklopuje. Jsou zde přítomni muzejní pracovníci, kteří ovšem přímo nezasahují do dětských „hrátek", ale spíše zajišťují bezpečnost dětí. Říše dětí má také laboratorní učebnu, která je využívána na podporu doplňkových činností spojených s návštěvou. Zde bývá program již organizován. V této laboratorní učebně jsou pořádány workshopy na téma Voda - základ života a Optika - světlo a stín, kdy děti pod vedením pedagogických pracovníků experimentují, a tím se učí chápat zákonitosti spojené s vodou a optikou. Po práci v učebně následuje prohlídka sekcí muzea související s těmito tématy jako je oddělení Fyziky, Optiky, Astronomie, Mostní konstrukce či Vodohospodářské stavby. Co děti v laboratoři „objevily", poté vidí, jak bylo a je ve společnosti využíváno. Tyto workshopy nejsou pravidelné, konají se po registraci určitého počtu dětí. Kromě těchto workshopů nabízí Říše dětí pravidelné středeční akce tzv. MimKi (Mittwochs im Kinderreich! - Středy v Říši děti!), jejichž obsahem je setkávání se s kulturou. Témata těchto akcí jsou různorodá, ale vždy souvisejí s některými expozicemi muzea. První část programu děti tráví v Říši dětí v expozicích, které souvisí s aktuálním tématem akce, a poté se přesouvají do expozic v celém prostoru muzea. Zde je tedy využito systematické uspořádání exponátů v Říši dětí s dalšími částmi muzea. Při těchto akcích jsou využívány nejrůznější metody práce s dětmi. Výjimkou nejsou ani divadelní představení, které jsou u dětí velmi oblíbené. Představení nejsou jen o pouhém sledování děje dětmi, ale jsou přichystána tak, aby se i děti staly součástí příběhu. Pedagogové při programech používají i dílny muzea, kde děti mohou vidět výrobní proces či přímo mluvit s řemeslníky zde pracujícími. Navštívit tyto středeční akce není podmíněno předchozí registrací, tudíž rozhodnutí rodičů umožnit svým dětem strávit smysluplné odpoledne, je možné třeba i hodinu před zahájením.
Prostory Říše dětí mohou být využity také ke konání narozeninových oslav pro děti. Program narozeninových oslav je po domluvě s rodiči připraven podle přání dětí. Protože oslava narozenin je pro děti radostným a silným zážitkem, získané informace
15
skrývající se v připraveném programu si děti bezděčně zapamatují a tím bývají trvalejší (Říčan, 2006). Takže „pouhá" narozeninová oslava v prostorách muzea přinese dítěti více než jen zábavu s kamarády.
2.2.1. Tematické rozdělení exponátů v Říši dětí
Jak již bylo uvedeno, Říše dětí obsahuje více než 9 stálých expozic. Kromě expozic v prostorách Říše dětí je součástí i venkovní exponát obrovské lodě, který umožňuje vyžití dětí během teplých měsíců. Expozice jsou systematicky spojené s dalšími částmi muzea, aby děti mohly snadno vyhledat oblasti, které je zaujaly. Centrální exponáty jsou tematicky rozděleny do 6 oblastí:
1. Příroda, svět, voda
Zde je dětem pomocí exponátů objasňována například cesta vody od horských pramenů až do oceánů. Exponáty představí dětem sílu vody a její využití od dob, kdy sloužila jako pohon mlýnských kamenů, až po její využití k výrobě elektrické energie. Dalšími exponáty jsou zde mechanismy s lopatkami a tzv. Archimédův šroub, které vysvětlí dětem princip, jak je možné, aby voda „tekla" nahoru. Model přehrady objasní její funkci a využití. Děti mohou samy otvírat a zavírat splav či pochopit, co umožňuje lodím, aby se dostávaly do jiných výškových úrovní.
2. Síla, pohyb, energie
Tato sekce muzea vysvětluje například pravidla mechaniky. Děti se pomocí lan a kladek navzájem zvedají do výšky a přicházejí na způsob, kdy je zvedání nejméně namáhavé. Je zde tzv. šlapací mlýn spojený s jeřábem, ukazující dětem možnost, jak mohou zvedat těžké předměty pomocí strojů. Dalším místem je prostor s kostkami a u dětí velmi oblíbené velké hasičské auto.
3. Světlo, optika, astronomie
V této oblasti děti zkoumají světlo, barevné spektrum a vše co s tím souvisí. Ze kterých barev se skládá barevné spektrum či jaké barvy může lidské oko rozpoznat. Dětem je také prostřednictvím exponátů ukázán způsob, jakým lidské oko zpracovává světlo a barvy. Na základě tohoto principu, pak mohou pochopit, jak funguje například barevná televize. Součástí tohoto oddělení je tzv. Dům světla, ve kterém si děti mohou hrát s vlastním stínem nebo vidět rozdíl mezi přirozeným světlem a světlem uměle vytvořeným. K tomuto účelu je vytvořen model svítícího slunce, hvězd, měsíce a osvětlených měst, který je možný ovládat a pozorovat tak světelnou proměnu dne a noci.
16
4. Komunikace
Exponáty spadající do oblasti Komunikace zdůrazňují dětem, že věda a technika jsou postaveny na empirických poznatcích a informacích, které jsou neustále shromažďovány, prepracovávaný, vylepšovány a měněny a v dnešní společnosti je to z velké části prováděno pomocí výpočetní techniky. Proto je velká část sekce Komunikace věnována seznámení dětí s potenciálem výpočetní techniky. Děti mohou sami vyzkoušet možnosti, které jim výpočetní technika nabízí. Na počítači hrají hry, zkoušejí si vizuální efekty, tvoří hudbu či si malují.
5. Zvuk, akustika, hudba
Součástí této expozice jsou zvonkohry, bubínky, dětské klavírky a další hudební nástroje, na které mohou děti hrát, a tak experimentovat se zvukem. Centrálním exponátem je velká dřevěná kytara s pěti strunami, do níž mohou děti vlézt a cítit zvuky a vibrace vznikající uvnitř nástroje. Tato sekce je nyní ve výstavbě a počítá se s jejím rozšířením.
6. Knihovna
Malý koutek v zadní části Říše dětí patří malé knihově. Zde si děti mohou vybrat dětské knihy, které svým obsahem souvisejí s expozicemi a jejich prohlížením se dozvědí další zajímavosti o věcech, se kterými se v muzeu setkaly (Deutsches Museum, online).
17
Kapitola 3.
Německý vzdělávací systém
Tvorba programů pro školská zařízení v Deutsches Museum vychází ze základní struktury systému školství v celém Německu, který je ve srovnání se systémem vzdělávání v České republice odlišný. Rozdělení nabídky programů pro školy je uskutečněno podle jednotlivých typů školských zařízení, které ve spolkových zemích existují. Tato kapitola podá základní přehled vzdělávacího systému Německa se zaměřením na typy škol pro děti v období povinné školní docházky. Poskytne tak lepší orientaci a představu o tom, pro jaký typ školy a stupeň základního vzdělávání jsou programy určeny ve srovnání se vzdělávacím systémem České republiky.
3.1. Základní informace
Spolková republika Německo je tvořena 16 spolkovými zeměmi, jejichž společným zákonem je spolková ústava. Každá země má potom vlastní ústavu a vládu. Za základní strukturu systému škol odpovídá podle spolkové ústavy stát. Systém vzdělávání v jednotlivých zemích má pak na starosti příslušná vláda a dále ministerstvo školství, které je vrcholným orgánem v řízení školských zařízení. Do pravomocí ministerstva školství spadá vnitřní organizace škol v zemi, dohled nad pedagogickými pracovníky a tvorba kurikula, ve kterém jsou stanoveny konkrétní cíle vzdělávání. „Smlouva mezi spolkovými zeměmi uzavřená v roce 1964 zaručuje srovnatelnou základní strukturu systému školství v celém Německu" (Lišková, 2008). Jinými slovy řečeno, vlastní rámec vzdělávání v jednotlivých zemích musí respektovat široký spolkový rámec. Tímto je sjednocena délka povinné školní docházky, názvy typů škol a jejich návaznost, možnost přestoupení z jednoho typu školy na druhý a mimo jiné i délka prázdnin a začátek a konec školního roku. Vzdělávání v období povinné školní docházky
Povinná školní docházka v Německu začíná v 6. roce věku dítěte a trvá obvykle 12 let. Prvních 9 až 1o let je označováno jako plná povinná školní docházka a další tři roky jako částečná školní docházka probíhající v učňovských školách. Povinná školní docházka je plněna na školách Grundschule (základní škola), Hauptschule (hlavní škola), Realschule (reálná škola) a Gymnasium (gymnázium). Vzdělávání je možné rozdělit na primární vzdělávání, sekundární vzdělávání nižší a sekundární vzdělávání
18
vyšší. Délka studia a počet ročníků v jednotlivých typech škol může být v některých spolkových zemích odlišná. Tento přehled uvádí nejčastější členění.
3.2. Přehled typů škol Primární vzdělávání
Primární vzdělávání zajišťují Grundschulen (základní školy).
■ Grundschule 1.-4. ročník
Zde dítě zahajuje povinnou školní docházku. Trvá obvykle 4 roky nebo podle ustanovení některých spolkových zemí až ó let. Tvoří začátek systematického vzdělávání. Na konci tohoto období, tedy zhruba ve věku deseti let, se stanovují u dětí předpoklady pro vhodnou volbu dalšího studia. Ekvivalentem k tomuto typu školy je první stupeň základní školy v systému vzdělávání v České republice.
Sekundární vzdělávání nižší
Nižší sekundární vzdělávání probíhá na třech typech škol, kterými jsou Hauptschulen (hlavní školy), Realschulen (reálné školy) a Gymnasium (gymnázia) a navazuje na vzdělávání z Grundschulen. Některé spolkové země zavedly typy škol spojující Hauptschule a Realschule do jedné vzdělávací jednotky. Ekvivalentem k těmto typům škol v systému vzdělávání v České republice je druhý stupeň základní školy a gymnázium. Dále jsou uvedeny bližší informace k jednotlivým typům.
■ Hauptschule 5.-9. ročník
Na této škole trvá doba studia od pěti do šesti let a poskytuje základní všeobecné vzdělání. Po jeho ukončení obvykle následuje příprava na povolání na učňovských školách. Tato škola nabízí žákům i dobrovolný lO. ročník umožňující získání kvalifikace, která jim zpřístupní další vzdělávání s možností nástupu na vysokou školu.
■ Realschule 5.-1G. ročník
Základní všeobecné vzdělání je oproti výuce na Hauptschule rozšířené a navíc je doplněné o povinné studium volitelných předmětů v určitém počtu hodin týdně. Délka studia trvá ó let a po jeho ukončení se předpokládá nastoupení žáka na navazující typy škol umožňující budoucí studium na vysokých školách.
■ Gymnasium 5.-13. ročník
Všeobecné vzdělávání je intenzivnější ve srovnání s předcházejícími typy škol a ukončením posledního ročníku získávají žáci kvalifikaci pro vstup na vysokou školu. Vnitřní strukturu studia je možné rozdělit do dvou úrovní. První úroveň tvoří ročníky
19
5 - 10, druhou úroveň pak ročníky 11 - 13. Druhá úroveň spadá již do vyššího sekundárního vzdělávání. (Struktura vzdělávání a odborné přípravy v zemích EU, 1995, str. 81-85)
20
Kapitola 4.
Pedagogická činnost pro školy
Do způsobů práce s žáky na školách se již běžně zařazuje exkurze. Exkurze je jednak označována jako vyučovací metoda, ale častěji je řazena mezi formy vyučování. „Exkurze je jedna z organizačních forem vyučování, která se realizuje v mimoškolním prostředí" (Skalková, 2007, str. 233). Jednou z možností, kam exkurzi naplánovat je právě muzeum. Muzeum nabízí žákům přímý styk se skutečností, poskytuje nové informace či prohlubuje již osvojené znalosti.
Aby mohla exkurze do muzea využít v co nejvyšší míře svůj výchovný a vzdělávací potenciál, měla by mít předem jasně definované vzdělávací cíle. Jak uvádí Traudel Weber (2002), exkurze do muzea s předem stanovenými cíli poskytuje základ pro vztah mezi vzdělávacím obsahem ve škole a zkušeností z muzea. Taková exkurze do muzea může přinést srovnání poznatků nabytých ve škole a v muzeu, motivaci k hlubšímu zájmu o určité téma nebo výzvu k otázkám, které připravují půdu k pozdější diskuzi ve škole. K efektivnosti školních exkurzí přispívá pedagogická činnost samotných muzeí, která obecně zintenzivňuje kontakt žáků s vystavenými exponáty. Lze ji rozdělit podle míry přednášených teoretických poznatků a podle rozsahu praktických činností (Šobán, 2007).
Základní nabídku pedagogických činností pro školy v Deutsches Museum lze podle formy rozdělit na:
■ speciální programy pro školní skupiny
■ komentované prohlídky pro školní skupiny
■ tvorbu doprovodných materiálů
Většina těchto vzdělávacích aktivit je připravována v oddělení tvorby programů ve spolupráci s odděleními jednotlivých částí muzea, se kterými program souvisí. Zde se spojuje působení kvalifikovaných pedagogů v oblasti výchovy v muzeu s vědeckými pracovníky s hlubokými znalostmi o vystavovaných exponátech. Výsledkem jejich společné práce jsou pak programy z pedagogického hlediska kvalitně vedené a obsahově přesné a pravdivé. Aktivity připravené pro školní skupiny jsou odstupňované podle věku žáků a zaměřené na metodicky vhodné vedení v závislosti na věku. Tematicky jsou rozděleny do okruhů, jež souvisejí s expozicemi muzea. Konkrétní nabídka aktivit je členěna pro nej frekventovanější typy škol v Německu, jimiž jsou Grundschulen (základní školy), Hauptschulen (hlavní školy), Realschulen
21
(reálné školy) a Gymnasium (gymnázia). Neznamená to ovšem, že aktivity jsou určeny výhradně pro tyto typy škol. Toto členění je spíše orientační a poskytuje učitelům ze škol představu o teoretickém rozsahu programu. Další členění témat v rámci jednoho typu školy je podle ročníků a vychází z učebních osnov. To znamená předpoklad, že se téma obsahově hodí k předmětům zařazeným do učebních osnov konkrétních ročníků. Díky tomuto detailnímu členění je zajištěna návaznost prezentovaného tématu na obsah vyučovacího předmětu, jeho prohlubování nebo rozšiřování.
Další podkapitoly obsahují podrobnější popis jednotlivých pedagogických činností a jejich analýzu. Dále je uvedena ukázka průběhu několika vybraných činností na konkrétní téma. Popis a analýza vychází z rozhovorů s pracovníky, kteří se podílí na této činnosti, z vlastních zkušeností z muzea a z knihy A Place to Discover: Teaching Science and Technology with Museums (Místo pro objevování: Výuka vědy a techniky s muzei), konkrétně z textů muzeopedagožky Traudel Weber, jež působí v Deutsches Museum. Tato kniha byla vytvořená v roce 2002 v rámci projektu SMEC (Museum-School Cooperation for Improving the Teaching and Learning of Sciences), což je evropský projekt financovaný programem Socrates uskutečněný skupinami institucí v Itálii, Belgii, Francii, Německu, Maďarsku a Španělsku.
4.1. Speciální programy pro školní skupiny
Nabídku speciálních programů pro školní skupiny začalo muzeum připravovat v roce 1998. Podnětem byly připomínky vycházející ze zkoumání chování dětí, které navštěvovaly muzeum bez konkrétní struktury a vymezených cílů. Obecně lze říci, že většina muzeí, jejichž součástí jsou programy pro děti a školní mládež, vychází z podobných studií, jejichž výsledky dokazují rozdílnou kvalitu působení exponátů na děti a žáky s ohledem na způsob jejich prezentování. Základními cíli speciálních programů pro školní skupiny v Deutsches Museum, jež uvádí Traudel Weber (2002, str. 30), jsou:
■ motivace žáků k vytvoření hlubších kontaktů s exponáty
■ pomoc při rozvíjení dovedností umožňující žákům učit se vlastním tempem
■ možnost získávat praktické zkušenosti
K dosahování výše zmíněných cílů využívají klasické i moderní výukové metody a prostředky. V práci s žáky staví do popředí jejich aktivitu, práci ve skupinách a v širším slova smyslu vlastní objevování žáků. Konkrétní metody jsou uváděny
22
v následujícím rozboru jednotlivých částí průběhu programu a budou vycházet z klasifikace základních vyučovacích metod (Maňák, 2003).
Hlavním předpokladem pro úspěšný průběh speciálního programu v muzeu je připravenost žáků na vybrané téma programu. Příprava by měla probíhat již ve škole. Důležitá je tedy spolupráce mezi učitelem, který s žáky do muzea přichází, a vedoucími pedagogy speciálních programů. Učitel se jednak dozví náplň programu, ale také dostane pokyny, co by měl s žáky ještě před absolvováním programu probrat a na co by se měl zaměřit, aby byli žáci teoreticky dostatečně připraveni. Programy vedou dva pedagogičtí pracovníci, což z části umožňuje individuální přístup k žákům, kteří mají například speciální vzdělávací potřeby.
Program je zahájen úvodem, který má za úkol zaujmout žáky, „vtáhnout" je do konkrétního tématu. Využívá k tomu kombinaci metod řadících se do metod slovních, jako jsou například vyprávění, rozhovor. Vyprávění má v tomto případě funkci motivační, rozhovor pomáhá vedoucím pedagogům získat přehled o stupni osvojených vědomostí v konkrétní oblasti, kterou má téma programu prohlubovat, rozšiřovat či na ni navazovat. Díky rozhovoru mohou u žáků zjistit absenci určitých vědomostí, které by byly potřebné v dalších částech programu. Na základě těchto zjištění mají pedagogové možnost lehce upravovat program. Mohou přidat více teorie objasňující pro žáky neznámou oblast, popřípadě některé činnosti úplně vynechat. Tím se dá předcházet situacím, kdy žáci ztrácí zájem pracovat v důsledku nepochopení, neznalosti. Metoda vyprávění je ve větší míře využívána v úvodu při práci s mladšími dětmi. Úvodní část programu probíhá ve většině případů v prostoru expozice, které se program týká.
Další část programu má z pohledu žáka charakter spíše pozorovací. Probíhá také v expozici muzea, ale hlavní roli zde hrají vystavené exponáty. Muzejní pracovníci představují konkrétní vystavené exponáty v pohybu. Jedná se tedy o metody názorně demonstrační, jenž „...uvádějí žáky do přímého styku s poznávanou skutečností, obohacují jejich představy, konkretizují abstraktní systém pojmů, podporují spojování poznávané skutečnosti s reálnou životní praxí" (Skalková, 2007, str. 195). Žáci mají možnost vidět skutečnou velikost originálních strojů nebo funkčních modelů a jejich vnitřních částí, které jsou v reálním životě většinou skryté. Možnost sledovat stroje v akci napomáhá žákům pochopit principy jejich fungování. Pozorování exponátů je mimo jiné bráno jako další motivační prvek v programu. Některé expozice
23
ovšem nenabízejí možnost vidět vystavené exponáty v pohybu z důvodu jejich nefunkčnosti nebo složitosti spuštění. V takových případech je zastupují interaktivní prvky, které jim informace o exponátech zprostředkují. Interaktivní prvky jsou zastoupeny téměř v každé části programu.
Ve třetí části programu jsou hlavními aktéry samotní žáci. Náplní jejich činnosti je doplňování tzv. worksheets, u nás používaný termín pracovní listy, které jsou tvořené otázkami a vyzývají žáky k samostatnému pátrání a prozkoumávání exponátů. Otázky užívané v pracovních listech jsou dvojího typu. Jsou užívány otázky uzavřené a otevřené. Někteří autoři (např. Petty 2008, str. 158) pro ně používají termíny otázky zjišťovací a doplňovací. Otázky otevřené, zjišťovací vyžadují po žácích jasnou odpověď. Týkají se například přesných faktů o vystavených exponátech či historických dat. Odpovědět na otázky otevřené, doplňovací vyžaduje po žácích více snahy. K odpovědím se dopracují s použitím i jiných poznatků o exponátech, jevech a pomocí vlastního objevování. Žáci se pohybují v muzeu, čtou popisky vystavených exponátů, používají interaktivní prvky, experimentují a na tomto základě docházejí ke správným odpovědím. Metoda objevování nutí žáky vytvářet si souvislosti mezi získanými informacemi, využívat již nabyté vědomosti i dovednosti a uplatnit je při řešení otázek. Tento způsob učení „...představuje aktivní formu učení" (Petty, 2008, str. 228) a je pro děti zábavnější než pasivní poslech výkladu. Výběr otázek je přizpůsoben věku žáků a jejich předpokládaným znalostem. Neměly by nastat případy, kdy si žáci nevědí rady, protože ještě neprobírali ve škole látku, ze které otázka vychází. To by mohlo způsobit u žáků nechuť k další práci. I právě z tohoto důvodu jsou veškeré programy rozčleněny pro jednotlivé školní ročníky a typy škol. Pedagogové připravující otázky mohou nahlédnout do kurikula škol a zjistit, jaké předměty jsou v konkrétním ročníku vyučovány, a podle toho otázky volit. Tato část programu, „aktivní učení", probíhá ve skupinkách 2 - 3 žáků. Skupinová práce žáků, jak uvádí sama Traudel Weber z Deutsches Museum, „se ukázala být účinnou metodou při prozkoumávání expozic a učení se v muzeu. Žáci si mohou navzájem pomáhat, sdílet své názory a připomínky a diskutovat.. ."(2002, str. 28). Skupinová práce je pro žáky určitě zábavnější. Obecně lze říci, že žáci raději pracují ve skupinkách než samostatně. Často se ale ve třídě najdou žáci, kteří jsou spíše pasivní, a práce ve skupince jim dává příležitost v tom pokračovat. V takovém případě je pro ně skupinová práce neúčinná. Naopak prospívá dětem nesmělým, kteří se snadněji nechají přimět k aktivitě (Petty, 2008, str. 175).
24
Práce ve skupinách má své klady i zápory, ale i přesto ji pedagogové v Deutsches Museum považují za nejvhodnější formu učení v muzeu. Pokud jde o časové rozvržení aktivit, tato druhá část programu nabízí žákům potřebné množství času, aby plnili úkoly s ohledem na jejich individuální pracovní tempo. Právě tato možnost zpracovávat nové informace dostatečně dlouhou dobu je předpokladem, že si informaci žáci uchovají. V případě, kdy je tempo práce některých skupin o poznání pomalejší než u ostatních a je zřejmé, že celkový čas vymezený pro tuto aktivitu by musel být přetažen, zapojují se do jejich činnosti ve větší míře i pedagogové. Asistují žákům při řešení otázek nebo dávají žákům k dispozici brožury, které by jim měly práci ulehčit. Tato činnost je poté zakončena prezentováním zjištěných informací. Každá skupinka se podělí s ostatními, k čemu během společného „prozkoumávání" muzea dospěla. Žáci mluví o věcech, které je nejvíce zaujaly, překvapily, které se jim zdály být náročné. Tímto způsobem si opakují novou teorii. Vedoucí pedagogové pak podle situace teorii doplňují, opravují a interpretují jasnějšími definicemi a správnými technickými výrazy. Podstatou tohoto učení je diskuze. Žáci mají možnost vyslechnout různé interpretace stejných jevů, dějů, situací, a to jim napomáhá k doplňování, popřípadě pochopení svých vlastních poznatků. Jak uvádí Petty (2008, str. 166), tento způsob učení žákům vlastně sděluje, že si učitel cení jejich zkušeností a zajímá ho jejich pohled na věc.
V poslední části speciálních programů žáci spojují své teoretické znalosti nabyté v předchozích částech programu s praktickými činnostmi. Tato metoda se řadí mezi metody praktické, jejichž pramenem poznání je přímá činnost žáků (Skalková, 2007, str. 194). K těmto aktivitám jsou v muzeu k dispozici učebny a laboratoře vybavené potřebnými pomůckami. S jakými pomůckami žáci provádějí praktické činnosti, se odvíjí od konkrétních témat. V některých případech si žáci do muzea přinesou i vlastní pomůcky. To opět předpokládá úzkou spolupráci mezi učitelem, který s žáky do muzea přichází, a vedoucími pedagogy speciálních programů. Výsledkem těchto činností mohou být různé výrobky, na kterých si pak ověřují platnost objevených jevů, principů. Rozdílnost programů s ohledem na věk žáků je v časovém rozložení jednotlivých částí programu a v množství teoretických poznatků. Programy připravované pro žáky z Grundschule, tedy pro žáky v procesu primárního vzdělávání, obsahují méně teorie a jsou zaměřené více na praktické činnosti. Programy pro starší žáky, dělící se podle typu školy, jsou metodicky stejně vedeny. Rozdíl je v množství teorie v nabízených programech pro jednotlivé typy škol a vychází z kurikula těchto škol.
25
4.1.1. Témata speciálních programů pro školní skupiny
V následujícím textu je uvedena konkrétní nabídka témat speciálních programů pro školy a nastíněn jejich obsah. Pod každým tématem je uveden typ školy a ročník, pro který je program určen. V čem spočívá odlišnost programu jednoho tématu určeného pro více typů škol, je uvedena výše. Nabídka programů je v Deutsches Museum stále doplňována a měněna. Zde jsou uvedeny aktuální programy.
■ Jeskyně, oheň a kámen
Program probíhá v expozici, kde se nachází kopie pravěké jeskyně Altamira. Žáci se dozvědí o době, ze které jeskyně pochází, o lidech z této doby a jejich způsobu života.
V jeskyni budou zkoumat nástěnné malby, rozeberou symboliku maleb či odhalí způsob, jakým byly malby vytvořeny. V praktické části si budou moci vyrobit například vrbové štětce a malovat okrovými barvami na kameny či kůru.
Program je určen pro: Grundschule 1. -4. ročník Hauptschule 5. - 6. ročník Realschule 5. - 6. ročník Gymnasium   5. - 6. ročník
■ Loď Ahoy!
Tento program nabízí žákům získat přehled o vývoji lodní dopravy od prvních plavidel až po moderní lodě plující nejen na hladině, ale i pod ní. Dále zjistí, co umožňuje lodím plout po vodě, jaké druhy pohonů existují a na jakém principu fungují. V praktické části žáci sami vytvoří jednoduchý člun s raketovým pohonem, plachetnici nebo pádlo. Program je určen pro: Grundschule   1. - 4. ročník
Hauptschule   5. ročník
Realschule     5. ročník
Gymnasium   5. ročník
■ Lokty, stopy, centimetry
Program seznámí žáky s historií měření a vážení. Představí jim fyzikální veličiny délku, hmotnost a způsoby jejich měření. Žáci budou moci sami vyzkoušet měřit a vážit různé předměty. Uvědomí si, jak důležitou roli hraje měření a vážení v každodenním životě. Náplní praktické části bude výroba například jednoduchých vah. Program je určen pro: Grundschule 2. - 4. ročník
■ Pouze létání j e lepší
Během programu si žáci prohlídnou expozici Letectví, kde budou moci vidět exponáty
26
od prvních létacích strojů, přes letadla bratří Wrightů až po nejmodernější letouny. Objeví základní vlastnosti vzduchu, seznámí se s principy létání či prostřednictvím letového simulátoru si vyzkouší řízení letadla. Program je určen pro: Grundschule 1. - 4. ročník
■ Energie v proměnách času
Toto téma seznámí žáky se změnami využití energie v průběhu staletí. Představí jim, co je energie, jaké jsou formy energie dnes a jaké byly využívány v dávných dobách. Uvidí stroje, které existovaly v minulosti a ujasní si, co vše muselo být teoreticky i prakticky vyřešeno pro využití energie v dnešních strojích. S žáky se dále probírají témata jako vliv výroby energie na životní prostředí a mnoho dalších. Program je určen pro: Grundschule 3. - 4. ročník
Hauptschule 5. - 8. ročník
Realschule    5. - 8. ročník
Gymnasium   5. - 7. ročník
■ Písárny a tiskárny
Program je věnován dějinám písma a tisku. Žáci uvidí tiskařské techniky a jejich proměnu v průběhu let. Nebude například chybět představení vynálezu knihtisku. V praktických činnostech si žáci vyzkouší různé techniky tisku. Program je určen pro: Grundschule 2. - 4. ročník
Hauptschule 5. - 9. ročník
Realschule    5. - 10. ročník
Gymnasium   5. - 12. ročník
odborné školy
■ Od ruční práce k počítači
Jak už název tématu napovídá, žáci budou „objevovat" pracovní procesy a jejich proměny od starověku po současnost. Prohlédnou si například dávné obráběcí stroje, moderní počítače a budou moci srovnat pracovní podmínky v jednotlivých obdobích. Program je určen pro: Grundschule 3. - 4. ročník Hauptschule 5. - 6. ročník
■ Světla
Program probíhá v oddělení optiky, kde si žáci prohlédnou různé optické přístroje a pomocí experimentů se dozví o základních vlastnostech světla. V praktické části budou sami provádět pokusy se světlem či zkoumat optické klamy.
27
Program je určen pro: Grundschule 3. - 4. ročník Hauptschule 5. - 8. ročník Realschule 5. - 8. ročník Gymnasium 5. - 7. ročník
■ Matematika jinak
Během tohoto programu si žáci ujasní, co vše vede k poznání matematiky. Pomocí různých počítacích a měřících přístrojů žáci odhalí matematiku jako dokonalé umění a zavede je do říše číslic v rovině i prostoru. V závěru budou testovány různé počítací přístroje a převáděny do praktické matematiky. Program je určen pro: Hauptschule    5. - 9. ročník
Realschule      5. - 10. ročník
Gymnasium    5. - 10. ročník
■ Z elektrárny do elektrické zásuvky
V tomto programu získají žáci informace o výrobě a přepravě elektrické energie z elektrárny ke spotřebiteli do vzdálených míst. Žákům bude představena činnost elektráren. Zvláště jak pracují vodní turbíny využívající energie vody v přehradách.
V diskuzích bude hlavním tématem změna spotřeby energie, výhody a nevýhody zavádění nových zdrojů energie, atomového jádra, nových obnovitelných zdrojů jako je výroba energie prostřednictvím větrných či geotermálních elektráren využívajících působení Měsíce na příliv a odliv vodních mas.
Program je určen pro: Hauptschule 7. - 9. ročník Realschule 7. - 10. ročník Gymnasium    7. - 10. ročník
■ Energetika a její proměna
Tento program seznámí žáky s energiemi, které dnes lidstvo využívá, a jak se s časem jejich využití změnilo. Dále bude program zaměřen na objasnění termínů obnovitelné zdroje energie či fosilní zdroje energie. Zajímavé bude i zamyšlení se nad otázkou vyčerpání světových zásob energie, jak tomu zabránit nebo alespoň to zpomalit. Program je určen pro: Hauptschule 7. - 9. ročník
Realschule    7. - 10. ročník
Gymnasium 7. - 10. ročník
■ Energie ze slunce
Žáci absolvováním programu zjistí, jak a proč se spotřeba energie neustále zvyšuje. Jsou
28
seznámeni s přednostmi využívání obnovitelných zdrojů energie. Během programu je objasněn význam slunce a jeho přímé využití k výrobě energie. Není opomenuto ujasnění souvislostí mezi spotřebou a využitím energie a klimatem Země. Získané poznatky jsou poté shrnuty v kvízu o energii. Program je určen pro: Hauptschule 8. - 9. ročník
Realschule    8. - 10. ročník
Gymnasium 7. - 12. ročník ■        Formy energie a jejich využití
Během programu se žáci budou nacházet v expozici připomínající historii strojů, které jsou známy z minulosti jako zdroje energie. Uvidí vodní kola poháněná tekoucí vodou, větrné elektrárny, parní stroje, silové stroje poháněné lidskou silou. Žáci poznají, co vše muselo být objeveno a vyřešeno se změnou využití energie. Program je určen pro: Hauptschule 7. - 9. ročník
Realschule    7. - 10. ročník
Gymnasium   7. - 10. ročník
4.1.2. Světlo! V říši světla a stínu
Následující text je věnován konkrétnímu tématu speciálního programu pro školní skupiny s názvem Světla, který je určen pro školy Grundschule, Hauptschule, Realschule a ročníky 3 - 6. Obsahově je program přizpůsoben dosavadním znalostem žáků těchto škol v oblasti stavby a funkce oka, barevného spektra, zrcadlových jevů či symetrie. Text je zaměřen na konkrétní poznatky, které žáci absolvováním programu mohou získat. Metodické postupy vycházejí z obecné struktury speciálních programů pro školy, která je uvedena výše, tudíž jsou zde vyzdviženy jen specifické metodické postupy používané konkrétně u tohoto programu.
Program probíhá v oddělení Optika, jejíž exponáty jsou rozloženy ve třech výstavních místnostech. Prostory jsou v tomto oddělení vybaveny ve větší míře interaktivními prvky, které vysvětlují optické jevy a jejich zákonitosti. Žákům podají interaktivní prvky vysvětlení spíše než přístroje, fungující na těchto principech. V prvním oddělení jsou vystaveny exponáty vysvětlující vlastnosti světla. Žáci zjistí, že světelný paprsek vysílaný ze zdroje se šíří přímočaře, na předmětech se odráží, láme, vzniká stín. Dále pak například objeví, že bílé světlo se rozkládá na jednoduché barevné paprsky. Ve druhé výstavní síni jsou umístěny modely oka. Ukazují složitost oka, popisují jednotlivé jeho části a jejich funkce. Zároveň ukazují moderní metody
29
lékařských zásahů léčících vady oka, jako je odstraňování kladných i záporných dioptrií, šedých zákalů a podobně. Ve třetí části jsou optické přístroje počínaje jednoduchými čočkami, hranoly, konče optickými nejmodernějšími mikroskopy.
Program podle výše uvedené struktury práce při speciálních programech začíná úvodem, jehož cílem je motivace žáků a získání přehledu o dosavadních znalostech žáků týkajících se tématu. Vedoucí pedagogové v tomto případě žákům kladou otázky týkající se světla a všeho, co s ním souvisí.
Část demonstrační, která by měla podle struktury speciálních programů následovat hned po úvodu, je nahrazena aktivitou žáků, kdy pomocí mikroskopů sledují různé živé i neživé objekty. Poté pokračuje práce ve skupinkách. Žáci jsou rozděleni do dvou skupin a každá tato skupina je dále rozdělena do dvojic popřípadě trojic. Každá skupinka dostane pracovní listy s odlišnými otázkami. Jedna skupina vypracovává otázky týkající se optických přístrojů, druhá skupina objevuje zákonitosti optiky pomocí experimentů. Výjimečnost toho programu spočívá zvláště v pomůckách sloužících žákům k experimentování, které byly vytvořeny speciálně pro tento program. Jsou to tři různé skříňky obsahující materiály, které žákům představí průchod světla různými objektivy, dále je seznámí se zákony odrazu světla a v neposlední řadě jim poskytnou experimentování se světlem a barvami.
Žáci pracují samostatně a po dokončení jedné části úkolů se skupinky vymění. Toto rozdělení práce, kdy část žáků je na jednom stanovišti a druhá část na druhém, zajišťuje u nich soustředění se na konkrétní činnost po dobu vymezeného času. Pozornost žáků není odváděna v důsledku čekání na uvolnění pomůcek a prostředků k experimentování. Velké množství interaktivních prvků a míst pro experimentování hraje také velkou roli v udržení pozornosti obzvláště u mladších žáků, protože nabízí po krátkých časových úsecích nové podněty. Tento způsob práce je přínosný obzvláště u žáků s menší schopností udržet pozornost u jedné činnosti po delší dobu.
Na závěr programu žáci diskutují o vlastních poznatcích získaných během vypracovávání úkolů. Nejenže se naučí používat nové termíny z oblasti optiky, ale tímto způsobem si také rozvíjí své komunikační schopnosti (Weber, 2008, str. 29).
4.2. Komentované prohlídky pro školní skupiny
Komentované prohlídky jsou již nedílnou součástí nabídky téměř každého muzea s technickým či jiným zaměřením. Tento způsob prezentování vystavených exponátů
30
má už dlouhou tradici od dob, kdy se muzea začala orientovat na výchovně vzdělávací působení (Beneš, 1981). Pod termínem komentovaná prohlídka pro školní skupiny je myšlena činnost, kdy skupinka žáků prochází vybranými expozicemi a vedoucí lektor podává výklad k vystaveným exponátům. Ovšem přínosnost takové prohlídky pro žáky, jež ji absolvují, je stejně jako jiné cílené působení na žáky podmíněna důkladnou přípravou. Lektor prezentující informace o vystavených exponátech pro děti a mládež, by nejenže měl být odborníkem na dané téma, popřípadě problematiku, ale také dobrý učitel. Účinná komentovaná prohlídka muzejních expozic je založena na vhodně vedeném výkladu s ohledem na věk žáků a na logickém uspořádání prohlídky jednotlivých exponátů. Při užívání metody výkladu je důležité se zaměřit nejen na obsahovou stránku výkladu, ale také na techniku ústního podání (Skalková, 2007, str. 187). Tím je myšleno zvolit vhodné tempo řeči, dbát na dobrou srozumitelnost řeči či se zaměřit na intonaci. Využití metody výkladu společně s názornými ukázkami exponátů, kterých se výklad týká, je i přes veškeré nevýhody jakými jsou absence zpětné vazby, v některých případech nudnost, stále účinnější než jen samotná prohlídka exponátů doplněná pouze čtením popisků.
Pedagogové z Deutsches Museum připravující komentované prohlídky pro školní skupiny z výše uvedených zásad vycházejí. Pro prezentování expozic je vyškoleno více původců, popřípadě přímo pedagogů, respektive muzeopedagogů, kteří jsou jednak znalí vystavených exponátů, ale také a to především, dovedou přizpůsobit výklad a vhodně vybírat odborné termíny v závislosti na konkrétní skupině. Například průvodci vedoucí expozicemi mladší žáky dbají na pomalejší tempo řeči, dávají dostatečné množství prostoru k prohlédnutí exponátů, a pokud použijí ve výkladu nové termíny, důsledně vysvětlí jejich význam.
Názornost, jež je hlavním principem komentovaných prohlídek, je také doplněna o princip aktivnosti. Lektor vedoucí prohlídku dává příležitost samotným žákům, aby se aktivně zapojili. Aktivita žáků je zajištěna nejen prostřednictvím interaktivních prvků, jež jsou součástí téměř každé expozice v Deutsches Museum, ale také samotným průvodcem. Průvodce do výkladu zařazuje otázky směřované k žákům, díky kterým si jednak zjišťuje, zda žáci výkladu rozumí, ale také jejich prostřednictvím dává žákům příležitost, aby se podělili i o vlastní znalosti týkající se tématu. Samozřejmostí během prohlídky je ponechání prostoru jen pro samotné prohlédnutí vystavených exponátů. Jak již bylo výše zmíněno, prohlídka jednotlivých exponátů
31
v rámci jedné prohlídky by měla být logicky uspořádaná. Průvodci začínají obvykle od exponátů časově nejstarších a končí u nejnovějších objevů v technice. Tímto způsobem se u žáků zajistí uložení si nových informací do určitých časových struktur a žáci tak lépe pochopí vývoj techniky. Komentované prohlídky je možné v Deutsches Museum rozdělit do třech kategorií (Weber, 2002, str. 30):
■ návštěva jednoho oddělení
■ prohlídka různých expozic s cílem získat celkový přehled o určitém tématu
■ "Fachführungen" (prohlídky, zabývající se specifickými tématy)
Obvyklá doba trvání jedné prohlídky je 60 minut. Odvíjí se hlavně od zájmu žáků
0 vybranou prohlídku. Učitel přicházející s žáky do muzea může vybírat z velkého počtu komentovaných prohlídek týkajících se určitých expozic a témat. Témata prohlídek jsou opět rozdělena podle typů škol na Grundschule, Hauptschule, Realschule a Gymnasium, ale rozdělení je spíše orientační. Záleží hlavně na učiteli, který s žáky do muzea přichází, aby zvolil vhodné téma, protože jedině on nejlépe může posoudit, zda jsou žáci „připraveni" odnést si z prohlídky nové poznatky. Tematicky špatně zvolená prohlídka, kdy si žáci jen prohlížejí exponáty bez pochopení výkladu, který by měl při nejmenším navazovat na jejich stávající poznatky, je pro žáky spíše rozptýlení a uvolnění se ze školního vyučování než vstřebávání nových informací. Předcházením takto špatně volených prohlídek napomáhá právě oddělení tvorby programů v Detusches Museum, kdy zařazuje okruhy témat podle vhodnosti právě pro jednotlivé typy škol.
Zde jsou uvedeny příklady témat komentovaných prohlídek, které Deutsches Museum doporučuje pro jednotlivé typy škol. Výčet těchto témat je zde uváděn pro představu učitelům technických předmětů, dějepisu, biologie, chemie, fyziky ale
1 hudební výchovy či vedoucím technických kroužků, jakými tématy souvisejícími s probíranou látkou ve škole je možné obohatit vyučování.
Okruhy komentovaných prohlídek pro školní skupiny rozdělené podle typu škol:
■ Grundschule: těžba, navigace, určování času, nářadí, vodní a mostní stavby, hudební nástroje, vzdušný prostor
■ Hauptschule: tiskařské technologie, telekomunikace, obráběcí stroje, technologie zpracování papíru, kovy, hudební nástroje, určování času, vzdušný prostor
■ Realschule: optika, hudební nástroje, letectví, astronomie, energetika, telekomunikace, technologie zpracování papíru
■ Gymnasium: atomová fyzika, letectví, astronomie, energetika, telekomunikace
32
Učitelé však mohou vybírat podle svého uvážení i mezi dalšími tématy, které Deutsches Museum neuvádí. Komentovanou prohlídku je možné připravit podle specifických přání učitele na jakékoliv téma, které souvisí s expozicemi. Přístup pedagogů působících v Deutsches Museum je v tomhle ohledu velmi aktivní a nesnaží se omezit prohlídky jen na již připravená témata. Po dohodě s učitelem, který s žáky do muzea přichází, jsou pedagogové schopni připravit prohlídky zaměřující se na konkrétní učební látku, která je tak díky názorným ukázkám prohlubována. Základním předpokladem pro přípravu kvalitních komentovaných prohlídek je i v tomto případě spolupráce učitele s muzeem. Hlavní iniciativa by měla přicházet právě ze strany učitele, který by měl mít zájem rozšířit školní vyučování, protože muzeopedagogové v Deutsches Museum jsou v tomto ohledu připraveni učitelům vyjít vstříc. Detailnějšímu rozboru spolupráce mezi školami a muzeem je věnována samostatná kapitola.
4.3. Doprovodné materiály
Mezi další činnosti, kterými se Deutsches Museum snaží zefektivnit návštěvu muzea pro školní skupiny a využít vzdělávací potenciál muzea, patří tvorba doprovodných materiálů pro žáky tzv. Forscherbögen! (Výzkumná cesta), zprostředkování pracovních listů vytvořených učiteli ze škol a vytváření studijních materiálů pro učitele z oblastí technických a přírodních věd. Následující podkapitoly se zaměřují na doprovodné materiály určené výhradně pro práci s žáky.
4.3.1. Pracovní listy Forscherbögen!
Pracovní listy Forscherbögen připravují muzeopedagogové z oddělení tvorby programů. Jedná se o pracovní listy určené pro práci v malých skupinkách nejlépe však pro práci ve dvojicích. Jsou pro žáky ve věku 8 - 14 let. Jak je již z názvu patrné (Forscherbögen - výzkumná cesta), základem je objevování. Žáci dostanou do dvojic, popřípadě do menších skupin, pracovní listy týkající se jednoho tématu v rámci jedné expozice nebo v rámci více expozic, které spolu tematicky souvisejí. Text obsahuje otázky, fotografie, nákresy, úkoly k doplňování, výklad teorie a také pokyny. Na základě pokynů žáci samostatně procházejí muzeem a vybranými expozicemi. Jsou přesně navigováni kam jít, k jakému exponátu, do jakého oddělení a co zjistit. Nové poznatky si zaznamenávají přímo do pracovních listů. Získávání nových informací je uskutečňováno opět metodou objevování a skupinové práce s důrazem na vlastní aktivitu žáků. Velmi často je v pracovních listech používáno uvádění příkladů z každodenního života. Vysvětlované
33
jevy se tak nezdají být abstraktní či související jen s konkrétními vystavenými exponáty. Žáci si dovedou lépe představit konkrétní věci, se kterými se setkávají v běžném životě, což jim pomáhá pochopit různé principy například fungování složitých přístrojů. Také mohou poznané jednoduché fyzikální zákony aplikovat na jevy ze životní praxe. I při doplňování pracovních listů jsou vedeni využívat interaktivní prvky. Žáci mají obecně raději práci ve skupinách, což je ve spojení s prozkoumáváním nového prostředí výborná kombinace.
Řízené objevování nových poznatků prostřednictvím těchto pracovních listů, však přináší učiteli přicházejícímu s žáky do muzea jisté výhody i nevýhody. Jednak není nutné dlouhodobé plánování a domluva s pracovníky muzea. Pracovní listy jsou dostupné z internetových stránek muzea, tudíž si je učitel může sám vytisknout v potřebném počtu. Na činnosti žáků se nepodílí pedagogové z muzea, což je z finanční stránky pro učitele a třídu méně náročné. Na druhou stranu veškerá odpovědnost za to, aby řešení pracovních listů bylo přínosné, je na učiteli. Měl by důsledně prostudovat materiály a také si projít expozice, aby mohl pohotově reagovat při obtížích, které mohou při práci žáků nastat. Musí také odhadnout, zda je náročnost otázek vhodná právě pro jeho třídu v souvislosti s věkem a probraným učivem.
Při výběru tématu pracovních listů má učitel možnost využít doporučení muzea, protože u každého pracovního listu je uvedeno pro jaký typ školy nebo pro jakou věkovou skupinu je pracovní list určen. Témata pracovních listů Forscherbögen
■ Výlet do vesmíru
■ Na stopě technice
■ Tisk změnil svět
■ Lokty, stopy, centimetry
■ Energie - od svalů po sluneční žár
■ Energie
■ Všechno se točí
■ Světla!
■ Matematika s rozdílem
■ Komorová pec a horká žárovka
■ Vesmír
■ Cestování ke hvězdám
■ Slunce
34
■ Od obrázku k mobilním telefonům
■ Magnetismus
Podle názvu témat je patrné, že se pedagogové při tvorbě pracovních listů snaží využít většiny expozic, které Deutsches Museum nabízí. Některé pracovní listy jsou tematicky podobné, ale rozdílné v náročnosti v závislosti na věku žáků. Příkladem jsou témata s názvy Vesmír a Výlet do vesmíru. V prvním případě jsou pracovní listy určeny pro žáky starší 10 let, kde je téma rozebíráno více do hloubky, naopak v případě druhém je téma určeno žákům mladším a poskytuje spíše seznámení s vesmírem, prvním jeho objevováním. Tyto modifikace se objevují i v některých dalších případech. Úpravy a „zeštíhlení" teorie podle věku zabraňují zbytečnému zahlcování žáků novými informacemi, které by nebyli schopni zpracovat.
Výše uvedený výčet témat pracovních listů není konečný, neustále se připravují nové, což odráží aktivitu pedagogů z Deutsches Museum.
Jak uvádí Weber (2002, str. 30), mnoho škol a učitelů využívá tyto pracovní listy jako hravý úvod do nového tématu, jež bude ve škole probírán a také, jak již bylo uvedeno, pro vytváření spojení mezi školní zkušeností a jejím využitím v každodenním životě. Pracovní listy Forscherbögen - Všechno se točí
Následující text přiblíží jedno z témat pracovních listů s názvem Všechno se točí. Je zaměřen na několik ukázek a teorii, která je žákům prostřednictvím pracovních listů předkládána.
Práce žáků je situována do pěti oddělení, kterými jsou Silové stroje, Mostní stavby, Strojní součástky, Letectví a Hudební nástroje. Jak název napovídá, hlavním tématem jsou stroje, jejichž činnost je založena na otáčivém pohybu. Exponáty, které mají žáci za úkol prozkoumat, získat o nich informace, jsou nejen představeny, ale kladou otázky o jejich stavbě, funkčnosti jednotlivých dílů a o způsobu jejich pohybu. Na příkladu příčkového šlapacího kola, které žáci dobře znají jako zábavu pro křečky, je objasněn fyzikální zákon akce reakce, se kterým se žáci setkávají v životě na každém kroku. Platnost tohoto zákona si žáci mohou představit právě při pohybu křečka ve šlapacím kole. Uvedením takto běžně známého příkladu, je jednoduché a hlavně pro žáky pochopitelné vysvětlení. Zde se odráží výše zmíněné doplňování pracovních listů o příklady ze životní praxe.
V oddělení Strojních součástek je na šicím stroji ukázáno, co stroj pohání, co mění jeho rychlost a směr otáčení. Zde si žáci uvědomí, jak pracují ozubená kola
35
a jejich převody z velkých kol na malá kolečka. Opět je uveden příklad ze života, kdy je poukázáno na činnost jízdního kola, funkci ozubených kol a řetězu.
V oddělení Letectví je popsán vystavený vrtulník a vysvětlena funkce horních a zadních rotačních křídel. Jsou zodpovězeny například otázky, proč vrtulník přistává a vzlétá kolmo nahoru a dolu. Dále je za pomocí průřezu turbíny objasněno, co způsobuje, že se letadlo může rozjet.
Při doplňování pracovních listů v oddělení Hudebních nástrojů jsou představeny hrací automaty. Jsou uváděny exponáty od nejstarších typů automatů kolíčkových, děrovaných, kotoučových až k moderním hracím hodinám, kazetám či kompaktním diskům.
4.3.2. Karty s otázkami
Karty s otázkami by se daly považovat za modifikaci pracovních listů Forscherbögen. Tyto karty obsahují na rozdíl od pracovních listů jen otázky popřípadě obrázky a fotografie. Karty s otázkami je možné předem objednat s možností doručení prostřednictvím emailu nebo vyzvednout v muzeu přímo v den návštěvy. Tvorba karet je v muzeu novinkou, tudíž je v tuto chvíli možné nabídnout pouze dva okruhy otázek, a to z oblasti letectví a větrných elektráren.
4.3.3. Doprovodné materiály - „učitelé učitelům"
Deutsches Museum spolupracuje ve velké míře s učiteli škol, kteří využívají muzeum k doplnění výuky. Někteří učitelé vytváří doprovodné materiály k rozšíření výuky předmětů Chemie, Biologie, Fyzika, Matematika, Informatika a dalších ve spojení s návštěvou muzea. Jedná se o rozsáhlejší práce na konkrétní téma, které je možné využít nejen při návštěvě muzea, ale také k další výuce ve škole. Tyto práce by se mohly považovat za vypracované vzory vyučovacích hodin probíhajících v muzeu i ve škole. Druhou skupinu doprovodných materiálů tvoří pracovní listy, které jsou svoji strukturou podobné pracovním listům Forscherbögen připravovaným v muzeu. Učitelé prostřednictvím muzea dají tyto materiály k dispozici i ostatním učitelům. Zprvu bylo toto zprostředkování možné jen na samotné vyžádání učitele, protože veškeré materiály byly v tištěné podobě uloženy v muzeu. Postupem času se převáděly do elektronické podoby a v současné době jsou k dispozici volně ke stažení přímo z internetových stránek muzea. Podle podrobnějšího prozkoumání zveřejněných materiálů je zřejmé, že se na přípravě těchto materiálů podílejí spíše učitelé gymnázií a vyšších škol. Tento fakt
36
může odrážet menší aktivitu učitelů ze škol Grundschule, Hauptschule, Realschule nebo také pasivní přístup ke spolupráci s muzeem, kdy si učitelé program pro žáky připravují, ale nenabízejí ho k dispozici, respektive dalším učitelům. Je možné také uvažovat, že pro školy s primárním a nižším sekundárním vzděláváním je rozsah programu nabízený muzeem tak dostatečný, že další přípravy ze stran učitelů nejsou potřebné. Každopádně existence vzájemného poskytování doprovodných výukových materiálů je jistě velmi přínosná a také reflektuje fakt, že učitelé mají snahu návštěvu muzea důsledně připravovat.
Pro lepší představu těchto materiálů je součástí přílohy č. 2 ukázka pracovních listů, které vytvořili učitelé z německých škol.
37
Kapitola 5.
Spolupráce muzea se školami
Vztahy mezi muzei a školami a jejich vzájemná spolupráce procházely u nás i v Německu dlouhodobým vývojem. U nás se střídaly období stagnace s obdobím prudkého vzrůstu využívání muzeí, což bylo mimo jiné spojeno s ideově politickými proudy doby (Špét, 1976). Od dob, kdy návštěvy muzeí přestaly být povinností na základě rozhodnutí politických ideologií, musely si samotná muzea nacházet cestu ke školským institucím a připravovat nabídky pro veřejnost a školy, jenž by „lákaly" k návštěvě muzea.
V Německu má problematika spolupráce muzeí se školami dlouhou tradici srovnatelnou s přístupem, jaký byl ve Spojených státech amerických. Zde byla spolupráce muzeí a škol v minulém století již na takové úrovni, že mnohá významná muzea vznikala dokonce jako součásti škol (Jůva, 1994, str. 73). Záměrem této kapitoly není ovšem pohled na historický vývoj vztahu mezi muzei a školami u nás či ve světě, nýbrž současný stav a především principy, na kterých je založena kooperace Deutsches Museum a škol.
Systematické spolupráci muzea a školy se věnuje mnoho autorů ve svých statích u nás a ve větší míře v Německu. Tyto statě se snaží o vypracovávání koncepcí efektivní spolupráce muzeí se školami, které by měly mít za následek v co nejvyšší míře využívání muzea k pedagogicky řízené školní práci. Hlavními činiteli spolupráce je tedy především škola a muzeum. Jedním z předpokladů, které by mělo muzeum splňovat, je didakticky správně řešená muzejní expozice. V Deutsches Museum se tento fakt odráží v neustálých proměnách výstavních prostor. Při každé návštěvě muzea v určitém časovém odstupu je velká pravděpodobnost, že bude některá z expozic změněna a často i doplněna o nové prvky, jež pomáhají objasňovat vystavené exponáty.
Dalším předpokladem, který umožňuje školám využívat muzeum pro své výchovné a vzdělávací účely, je přítomnost učeben. Absence učeben v dřívějších dobách neumožňovala po zhlédnutí expozic další práci žáků v muzeu, protože by představovala možné riziko poničení vystavených exponátů (Beneš, 1981). V dnešní době má již velká část muzeí k dispozici samostatné učebny vybavené didaktickými pomůckami, kam je možné i některé vystavené exponáty přinést a blíže je „zkoumat". Deutsches Museum má díky velké rozloze těchto učeben hned několik a často jsou přizpůsobeny ke specifickým činnostem. Jedním z příkladů je možné uvést DNA
38
laboratoř. Je bohatě vybavena pomůckami a svým vzhledem pro žáky atraktivní, protože připomíná vesmírné plavidlo. Toto materiální a prostorové vybavení, jež je pro maximální využití muzea důležité, není ale zárukou systematické spolupráce muzea se školami. Základem je personální obsazení a jeho aktivní činnost nejen při tvorbě programů pro školy, ale také při oslovování škol. Pedagogové působící v Deutsches Museum se podílejí na mnohých projektech, jejichž tématem je právě spolupráce muzea a školy. Jedním z významných projektů byl například mezinárodní projekt SMEC z roku 2002 (Museum-School Cooperation for Improving the Teaching and Learning of Sciences). Jeho náplní bylo mimo jiné i oslovení určitého počtu škol, které se měly účastnit muzeem připravených programů. Díky těmto „School Projects" (školním projektům), navštívilo Deutsches Museum několik školních tříd a učitelé měli možnost se podílet na připravených programem. Takové projekty jsou přínosné pro zintenzivnění spolupráce mezi muzeem a školami a také umožňují výměnu pedagogických zkušeností mezi učiteli a muzeopedagogy. Dalším projektem, kterým se Deutsches Museum snaží posílit spolupráci se školami, je Školní členství. Možnost školy stát se členem muzea se zavedla v roce 1999. Na základě tohoto členství, jehož podmínkou je uhrazení malého ročního poplatku za každého žáka, jsou třídám poskytnuty různé výhody. Mezi tyto výhody patří volný vstup do muzea, snížená cena za komentované prohlídky či speciální programy, možnost zajištění dopravy do muzea a předplatné časopisu o umění a dějinách vědy. Tímto krokem muzeum nejen posiluje spolupráci se školami, ale také vychází vstříc státním školám, pro které mohou být některé programy finančně náročné.
Samozřejmostí, při snaze oslovit široký okruh škol, je pravidelné zasílání nabídky programů. Tento způsob prezentování nabídky programů již běžně užívá většina muzeí i u nás. V tomto případě již hrají důležitou roli učitelé škol, na nichž je rozhodnutí, zda těchto programů v rámci výuky využijí. Jak ukazují výzkumy, učitelova osobnost je totiž rozhodující činitelem vhodné spolupráce školy a muzea (Jůva, 1995, str. 48). Ze strany škol respektive učitelů je hlavním předpokladem jednak znalost možností využití muzea ve vztahu ke škole, ale také učitelův zájem o rozšíření výuky o prostředky, jež muzeum nabízí. V souvislosti s tím, je tedy důležité budoucí učitele na využití muzea v praxi řádně připravit. Uvádí to již Špét, kdy ve své stati zmiňuje fakt, že by měl mladý učitel „před odchodem do praxe vědět, co vlastně muzeum je a zejména jaké má ve vztahu ke škole možnosti a jak těchto možností využívat" (Špét, 1976). Zvyšující se zájem německých učitelů o muzejní programy, který potvrzují
39
pedagogové z Deutsches Museum, je tedy známkou, že jsou němečtí učitelé vybaveni znalostmi o přínosnosti zavádění muzejní nabídky do výuky.
Co dále hraje roli ve zlepšování spolupráce mezi muzeem a školami, je určitě i finanční podpora ze stran státních orgánů. Získané finance mohou muzeím poskytnout například prostředky k zesílení propagace svých nabídek. Podpora spolupráce mezi Deutsches Museum a školami přichází ze strany Státního školství města Mnichov (Staatliches Schulamt In Der Landeshauptstandt München), které podporuje tvorbu nových programů či muzeem pořádané workshopy a soutěže. Finanční prostředky Deutsches Museum přicházejí také od různých sponzorů, jako jsou German patent office a jiné obchodní především ICT společnosti. Tito sponzoři se podílejí například na propagaci soutěží prostřednictvím letáků či plakátů, a tím zvyšují zájem o soutěže u široké veřejnosti.
Všemi těmito prostředky se Deutsches Museum snaží co nejvíce zviditelnit, a tím zvýšit zájem škol o spolupráci. Dalo by se říct, že aktivita Deutsches Museum v této oblasti, je úměrná jeho velikosti.
40
Závěr
Technická muzea jsou zcela jistě nepostradatelným činitelem ve výchovně vzdělávacím procesu. Se svými sbírkami technických předmětů a ve spojení s kvalitním pedagogickým vedením poskytují školám možnosti rozšíření školní výuky mnohých předmětů. Deutsches Museum se svým aktivním přístupem může stát v popředí mezi technickými muzei, které připravují pedagogickou činnost pro školy. Je nutné konstatovat, že s jeho rozsáhlými a neustále se měnícími sbírkami, obrovským výstavním prostorem a velkou návštěvností se od takového muzea aktivní přístup očekává. Během vzniku této práce bylo možné sledovat přibývání a úpravy speciálních programů či doplnění nových doprovodných materiálů a i v tuto chvíli je pravděpodobné, že zde uvedený výčet pedagogické činnosti nebude již zcela aktuální. To vypovídá o aktivitě pedagogů z Deutsches Museum a jejich neustálém hledání nových způsobů, jak práci s žáky obohatit. Dalo by se říct, že přístup pedagogů z muzea se řídí heslem „stále je co měnit a zdokonalovat".
V oblasti spolupráce muzea a škol má Deutsches Museum dlouholeté zkušenosti, které by se mohly datovat již od jeho vzniku. Možná to je také důvodem, proč spolupráce muzea se školami je dnes již na takové úrovni, kdy učitelé ze škol zveřejňují své přípravy pro výuku v muzeu na internetových stránkách muzea. Nebylo by asi přehnané říct, že Deutsches Museum by mohlo sloužit jako model pro vztahy, které by muzea se školami měly mít.
41
Resumé
The coordinated pedagogical activities of technical museums and schools may serve to benefit the quality of the pedagogical experience for students and teachers alike, in my examination of these processes, the Deutsches Museum has always been in the foreground. It is necessary to state that with its vast and ever changing collections of materials and decades long experience in working closely with scientists and pedagogues to refine the learning experience for students of all ages, the Deutsches Museum serves as the golden standard for defining pedagogical interaction between technical museums and schools. In this way, the Deutsches Museum operates as a model for the relationships that schools may build with museums.
42
Seznam použité literatury
BENEŠ, J. Kulturně výchovná činnost muzeí. Praha: SPN, 1981. 153 s.
Deutsches Museum: Museum Guide. München: Deutsches Museum, 2005. s. 141. ISBN 978-3-924183-41-4
JANIŠ, K., ONDREJOVA, E., Slovník pojmů obecné didaktiky. Opava: Slezská univerzita v Opavě. 52 s. ISBN 80-7248-352-8
o
JUVA, V. Příprava učitelů na spolupráci muzea se školou. In Tlachová, K., Seitlová, P. Děti, mládež, ... a muzea? Sborník příspěvků ze stejnojmenné konference, uspořádané v Moravském zemském muzeu ve dnech 12. A 13. ledna 1995. Brno: Mezinárodní zemské muzeum, 1995. s. 47-49. ISBN 80-7028-074-3
o
JUVA, V. Výchovné možnosti muzea. Brno: sylabus, 1992. s. 8.
o
JUVA, V. Vývoj německé muzeopedagogiky. Brno: Paido, 1994. 159 s. ISBN 80901737-2-1
o
JUVA, V. Muzeopedagogika a volný čas. In Spousta et al. Metody a formy výchovy ve volném čase. Brno: MU v Brně, 1996. s. 68-72. ISBN 80-210-1275-7
LIŠKOVÁ, Veronika. Vývoj a komparace českého a německého vzdělávacího systému : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 2008. 125l., 9l. příl. Vedoucí diplomové práce Jana Škrabánková.
MAŇÁK, J., ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-0395
PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2008. 380s. ISBN 978-0-7367-427-4
ŘÍČAN, P. Psychologie. Praha: Portál, 2005. 286 s. ISBN 80-7178-923-2
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: Grada, 2007. 322s. ISBN 978-80-247-18217
STRUKTURY SYSTÉMŮ VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÉ PŘÍPRAVY V ZEMÍCH EU. Evropská komise. Překlad Černohorský, P. Učitelské noviny-Gnosis s.r.o 1997.
43
ŠOBÁN, M. Stručná teorie a praxe muzejní pedagogiky. In Šobán, M., Hrbek, D., Havlík, V. Škola muzejní pedagogiky 6. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007. ISBN 978-80-244-1871-1
ŠPÉT, J. Spolupráce muzea a školy v letech 1959 - 1974. In Špét, J. O problematice spolupráce muzea a školy. Praha: Národní muzeum, 1976, s. 5-51.
WEBER, T. Museums and Schools: A Review of the Relationship. In Xanthoudaki, M. A Place to Discover: Teaching Science and Technology with Museums. Italy: SMEC, 2002, s. 25-35. ISBN 88-901013-0-X
Seznam elektronických zdrojů
Deutsches Museum Munich [online], [cit. 10. 2. 2010] Dostupný z WWW: <http://www.deutsches-museum.de/>
FRIEDMANN, Z. Technika a technické vzdělávání. [online], Brno : Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra technické a informační výchovy [cit. 10. 2. 2010]. Dostupný z WWW:
<http://www.ped.muni.cz/wtech/index.php?pg=elearning>
International Council of Museums [online], [cit. 12. 1. 2010] Dostupný z WWW: <http://icom.museum/>
Seznam příloh
Příloha č. 1: Pracovní listy Forscherbôgen Příloha č. 2: Pracovní listy „učitelé učitelům"
44
Příloha č. 1: Pracovní lisy Forscherbôgen
45
46
Příloha č. 2: Pracovní listy „učitelé učitelům"
Begleitmaterialieu fiiľ UnteiTichtsgäuge in dáš Deutsche Museum - erarbeitet von Lehľkľäfteu-
Thema	Wirkungen der Luft
DM- Abteilung	Physik
Kurzbeschreibuug	Vier Arbeitsblämer zu Luft. Lufrdruck und Vakuum
Schnlart	Haiiptschule
JairgaDgsstufť	7
Schulfach	PCB
Autor,1 Au toi in	Judith H artl Robert Gerhard, Josef Frohnwieser
(SchuIJ-Adresse	VS Oberbergkuchen Ziegelberg 4 84564 Oberbergkircbeu
Email	GS. THSI Gberbergkiiichen@iiv.de
Homepage Schule	
Auuiei kuQgeti Hinweise	
Erstellnngsjahr	2002
© Deutschjeí Mu&eum 2003
47
48
DIE WIRKUNG DER LUFT - Versuche im Vakuum - Lehrerinfo
Lehrplait: PCB 7. Jahrgangsstufe: 7.1 und 7.2
Sammlung: Physik (Lageplan Nr25) 1. OG Umwelt {Nr 40) 2. OG
Vorwissen: Begriff Vakuum
Material:: Schreibgerät (Bleistift, blauer Farbstift), Lineal Zeiibedarf: 30 - 40 Minuten
Aussmltunasobiekie and Versuche, die von den Schülern erkundet werden sollen:
1. ..Magdeburger Halbkugeln" [Otto von Guerricke) -An schau ungsobjekt und Informationstext
2. Hatbkugelversucn im Modell (a.n der gegenüberliegenden Wand)
3. Luft hat eine Masse - Wägung der Luft
-> frühze itig ei nen Vorführer bestellen I (Ve rsuch sti sch i n der Ra ummitte)
4. Funktionsmodell einer Kolbenlultpurnpe - Erzeugung eines Vakuums
5. Schallquelle (Klingel) im luftleeren Raum
6. Freier Fall im luftleeren Raum
7. Gummiblase im luftleeren Raum (Vorführung und Erklärung durch die Lehrkraft)
-> Der Luftrest in der Gummiblase kann sich im Vakuum durch den fehlenden Druck von außen ausdehnen.
3 Zusammensetzung der Luit Infoiex: in der Abteilung Umwelt
49
50
„Wirkungen der Luft1' Blatt 2
Diese Wärter nniEst du in die Merliätze eiiLBetzeii:
Gewicht    Gewicht      Schall     Vakuum     Fall Luftdruck
3. Lass dir den Verbuch zur „Wägiing der Luft11 vorführen ! Ausgangüsituation : Zeichne ein, was passiert, wenn aus eiueui
Merke: Die Luft hat ein
4. Gehe zurück zum .„Halbkugelversuch11! Erklärung: An den Halbkugelu wirken Kräfte. Die Luft druckt von außen auf die Schalen und im bleichen Maße auch von innen.
Überlege: Die Luft im Inneren wird abgesaugt, es entsteht ein Vakuum (luftleerer Raum). Warum kannst du die Kugeln nun nicht mehr trennen1
Lösung:   Die Luft hat ein_: sie übt einen
ans. Mau nennt das auch
51