Bakalářská práce se zabývá očekávanou dobou dožití u pacientů s
vybranými onemocněními. Očekávaná doba dožití je běžně
používanou populační demografickou charakteristikou, z hlediska
interpretace je nicméně zajímavá i pro analýzu na úrovni
pacientů s vybranými diagnózami, jakožto nástroj pro
vyhodnocení úspěšnosti léčby daného onemocnění na populační
úrovni. Cílem práce je nastudovat výpočet očekávané doby
dožití, její limitace a podmínky použití a aplikovat jej na
podkladová data pacientů čtyř vybraných diagnóz, které byly
vybrány, aby reprezentovaly šíři možných scénářů pro tento druh
výpočtu. První část práce se zabývá očekávanou dobou dožití jak
na populační úrovni, tak na úrovni konkrétních diagnóz,
poskytuje rovněž krátký přehled informací o každé z vybraných
diagnóz. Druhá část práce je věnovaná úmrtnostním tabulkám a
metodice výpočtu očekávané doby dožití. Praktická část
prezentuje získané výsledky analýzy, soustředí se rovněž na
zohlednění specifik různých diagnóz a aplikaci adekvátní
metodiky. U onkologických diagnóz přistupujeme k výpočtu
incidenčním způsobem a očekávanou dobu dožití počítáme k věku
při diagnóze, u zbylých dvou onemocnění, roztroušené sklerózy a
diabetu, jsme omezeni dostupným časovým oknem a volíme
prevalenční způsob výpočtu. V průběhu let lze spatřit
prodlužování očekávané doby dožití jak u pacientů, tak u obecné
populace. Rovněž si lze všimnout, že ženy mají obecně vyšší
očekávanou dobu dožití než muži a rozdíly v očekávané době
dožití mezi pacienty a obecnou populací se s rostoucím věkem
snižují.