Cílem této disertační práce je prozkoumat, jak spolu souvisí
fungování eolických a periglaciálních procesů na Ostrově Jamese
Rosse v Antarktidě. Práce je založená na čtyřech publikacích,
které přinášejí nové náhledy na procesy spojené s redistribucí
sněhu a sedimentů v rámci semiaridního prostředí poloostrova
Ulu, nejsevernější části Ostrova Jamese Rosse a zároveň
největší odledněné oblasti v regionu Antarktického poloostrova.
Eolické procesy jsou prominentním reliéfotvorným faktorem na
poloostrově Ulu z důvodu absence vegetace a obecného nedostatku
vláhy v půdě. Silné větry jsou schopné efektivně transportovat
jemné částice sedimentu a sníh, zatímco jejich akumulace je
ovlivněna topografií. Velké akumulace sněhu obvykle vznikají na
návětrných a závětrných stranách překážek nebo v terénních
depresích. Mezi cíle této práce patří identifikace vzorců
akumulace sněhu založená na analýze převládajících směrů větru,
měření efektivity těchto akumulací v zachytávání jemných větrem
unášených částic, kvantifikace jejich vlivu na teplotní režim
půdy a diskuze role sněhu v širším kontextu vývoje reliéfu.
Hlavními použitými metodami byla časoprostorová analýza tvorby
sněhových akumulací založené na satelitních datech; přístrojové
měření půdních teplot, směru větru a výšky sněhu; průzkum za
použití bezpilotního systému; sběr vzorků sněhu a regolitu; a
geomorfologické mapování. Získané výsledky prokázaly významný
vliv velkých a dlouhotrvajících sněhových akumulací na teplotní
režim půdy hlavně tam, kde bylo akumulováno více než 50 cm
sněhu. Zároveň i relativně tenká vrstva sněhu vyskytující se v
průběhu vrcholného léta způsobila ztenčení nebo i úplné
zamrznutí aktivní vrstvy a snížení teploty půdy. Bylo zjištěno,
že míra eolické depozice závisí na existenci zdroje materiálu.
Přítomnost jemného eolického sedimentu a tavné vody ze sněhu
dále sehrávají důležitou roli při kolonizaci místní biotou,
jako jsou mechy a lišejníky.