MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Sociálni pedagogika r v BAKALÁRSKA PRACE Brno 2007 Pavel Torner MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra sociálni pedagogiky VLIV RODINY A VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT NA DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ SE ZAMĚŘENÍM NA ROMSKÉ ETNIKUM Bakalářská práce Brno 2007 Vypracoval: Pavel Torner Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Dvořáček, DiS Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Vliv rodiny a volnočasových aktivit na další vzdělávání se zaměřením na romské etnikum" vypracoval samostatně s použitím uvedených informačních zdrojů. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty M U a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne Děkuji panu Mgr. Tomáši Dvořáčkovi, DiS, za přínosnou, užitečnou a vstřícnou metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Brno 7.dubna 2007 Pavel Torner Obsah Úvod 1 1. Etymologie 3 1.1. Romský jazyk 3 1.2. Romové - etymologické hledisko 4 1.3. Cikáni - etymologické hledisko 5 2. Historie 8 2.1. Počátek stěhování Romů z pravlasti 8 2.2. Příchod Romů do Zemí koruny české 8 2.3. Romové a jejich postavení v 15. století 10 2.4. Zhoršení postavení Romů 12 2.5. Mírné zlepšení postavení Romů v 18. a 19. století 13 2.6. Romové v období První republiky 13 2.7. Romové během druhá světová války - Porajmos 14 2.8. Romové v letech 1945-1989 15 2.9. Romové po roce 1989 16 3. Dělení Romů v ČR 18 4. Počet romských obyvatel na území ČR v současnosti 19 5. Rasismus 20 6. Problémy 90. let až po současnost 23 6.1. Matiční 23 6.2. Rozestěhování romských neplatičů ve Vsetíně 25 6.3. Sociálně vyloučené romské lokality 27 6.4. Nucená sterilizace romských žen 31 7. Romové a jejich specifika 34 7.1. Romská rodina 34 7.2. Škola a Romové 34 7.3. Přístup Romů ke vzdělávání 36 8. Romové - vymezení vůči svému okolí 40 9. Praktická část - příprava průzkumu 41 9.1. Hypotéza 41 9.2. Výběr a počet respondentů 41 9.3. Použitá metoda průzkumu 42 10. Praktická část - vlastní průzkum, výsledky, analýza 43 10.1. Průběh 43 10.2. Vyhodnocení hypotéz 58 10.3. Závěr empirického šetření 58 Závěr 59 Bibliografické a internetové odkazy 61 Přílohy 64 Úvod Romové. Kdo jsou, jací jsou, odkud přišli, jaké mají kořeny a jaké jsou naše vzájemné vztahy? Politické, sociální a společenské změny, které se v naší zemi odehrávaly a odehrávají mají veliký dopad na celou společnost, o to větší na minoritní etnické skupiny žijící s námi. V dnešní době je více než kdy jindy nutné se vzájemně poznávat, naše kultury, společnou i dávno minulou historii, poznávat co máme společného a co rozdílného. Dialog bez vzájemného poznání by byl jen velmi obtížný. Musíme se snažit rozpoznat chyby, kterých jsme se dopustili v minulosti a nedovolit, aby se stejné chyby v budoucnosti opakovaly. Dokázat nalézt rozdíly našich povah, které pramení z různých historických kořenů, rozdílných historických zkušeností a rozdílné mentality. Vzájemná komunikace našich etnik se jistě bude zlepšovat, pokud budeme hledat věci, které nás spojují a kterými se můžeme vzájemně obohacovat. Soudě podle médií, můžeme si o sobě často navzájem udělat pouze negativní obrázek. Člověk by se však neměl nechat zviklat jednostrannou populistickou kampaní, a proto se pokusím na celý problém vzájemného soužití podívat očima objektivního pozorovatele. Nerad bych ovšem sklouzával k sentimentálním frázím a snažil se malovat všechny aspekty vzájemného soužití pouze na růžovo. Zamlčování důležitých skutečností, skrývání pravd, byť i krutých či nepopulárních by nic dobrého nepřineslo. Naše kultury jsou bezesporu specifické a rozdílné. A to je dobře! Vždyť co nás může více obohatit než prvky jinakosti, něco nového, pohled zvenčí. Rozdílná hudba, zpěv, rukodělné práce, styl života, oblékání, kroje, řemesla, jazyk, životní postoje a názory to všechno jsou věci o které stojí za to se zajímat. 1 Na celospolečenský vzestup má kladný vliv úroveň vzdělání jednotlivců i celé společnosti. Romové mají ke vzdělávání jiný přístup než zbytek majoritní společnosti. Životní postoje Romů vycházejí z jejich historických kořenů, rozdílného způsobu života, jiného uspořádání rodiny a hodnotového žebříčku atd. Co jejich přístup ke vzdělávání formuje? Jaké jsou nároky jednotlivců, rodin či celého romského etnika na vzdělávání? Co od vzdělání očekávají a co jsou ochotni mu obětovat? Tyto a další otázky si dovoluji ve své bakalářské práci otevřít a některé z nich alespoň částečně zodpovědět. V teoretické části jsem se rozhodl zaměřit a siřeji popsat romskou historii z hlediska etymologického, kulturního, historického. Jak a kdy se Romové do Evropy dostali, jaká je jejich starověká a novověká historie, jakými zvraty prošlo naše vzájemné soužití ve dvacátém a jedenadvacátém století. Jaké jsou vztahy v romských rodinách a jaký mají Romové přístup k většinové společnosti. Jednotlivá hlediska budou rozebrána podrobněji. V průzkumné části se práce zaměřuje na vztah Romů ke vzdělávání, na souvislosti mezi dosaženým vzděláním rodičů a dětí, na přípravu Romských studentů do školy, na co se do školy těší, jaké jsou jejich cíle a ambice do budoucnosti a další témata související se vzděláváním. 2 1. Etymologie 1.1. Romsky jazyk Existuje několik teorií o prapůvodu romského jazyka. Z pandžábštiny, z pothoharištiny, marvárštiny nebo jazyka Sinhala. Romština má mnoho společného také s jazykem západní hindštiny. Toto téma je stále živé a jistě se bude i v budoucnu přezkoumávat, ke kterému jazyku má romština nejblíže. Můžeme ale s jistotou konstatovat, že se jedná o jazyk příbuzný některému z jazyků současné Indie. „Dlouhou dobu se vycházelo z toho, že romština se vyvinula ze sanskrtu (oba jazyky patří k indické skupině indoevropských jazyků). Pomocí srovnávací lingvistiky se dnes však dospělo k názoru, že jazyk Romů pochází z jednoho severozápadního dialektu staré indštiny. Za vlast Romů (rom = muž, manžel, romňi = žena, manželka, roma = lidé) se tedy v každém případě považuje Indie."2 3 Důvod odchodu Romů z jejich pravlasti je neznámý (mohlo jít o hladomor, války nebo nízkou pozici v kastovním zřízení). Podle legendy se jim dostalo pozvání od perského panovníka, který potřeboval hudebníky k obveselení svých poddaných. Postupně se dostali do Evropy (kolem 13. století, první zmínka v Čechách pochází ze 14. století), Díky tomu, že Romové postupně putovali z Indie do Evropy, se jejich jazyk vyvíjel a přebíral nové výrazy ze zemí, kterými Romové procházeli. Romové ze všech koutů světa se mohou i v současné době mezi sebou navzájem domluvit. Společný základ romštiny tvoří slova indického původu a dále slova převzatá z íránského jazyka, z arménštiny a řečtiny. Těmito zeměmi prošli všichni Romové a objevují se tedy ve všech romských dialektech. Slova přejatá pocházejí z jazyků dalších, převážně evropských národů. Podle toho různá 3 společenství Romů používají vlastní dialekt. V České republice je nejrozšířenější dialekt slovenský, maďarský a olašský V současné době je romština na ústupu, i když v posledních letech je stále patrnější snaha některých institucí a jednotlivců aby neupadla v zapomnění. „V České republice Romové romštinu stále v komunikaci mezi sebou do značné míry používají. Její kvalita se však v posledních desetiletích stále zhoršuje. Na devastaci romštiny se především podílela komunistická asimilační politika. Komunikačním jazykem romských rodin se tak často stává romský etnolekt češtiny. Jde o podobu češtiny, jejíž odchylky vůči standardu lze většinou vysvětlit hloubkovou výslovností a gramatickou a idiomatickou strukturou romštiny. V kontaktu s nerómskou společností romský etnolekt češtiny řadu Romů tak znevýhodňuje."5 1.2. Romové - etymologické hledisko Etymologicky pochází název Rom ze slova Dom. V dnešních dnech se jako Domové označuje početné džáti kasta, které je rozšířená po celé severní Indii. Tam jsou uznávání a i se živí především jako hudebníci. V Indické hudbě je dominantním nástrojem buben a právě ze slova domra - buben je pravděpodobně odvozen profesionym pro kastu hudebníků - Domů. Nebyla to však jejich jediná profese. Domové se též živili a živí jako kováři, pletači košů, potulní umělci, artisté a obchodníci. Dalším významem slova Rom je manžel, Romňi znamená manželka. Rom či Romňi je tedy etnickém označením příslušníka romské společnosti. Na mezinárodním romském fóru v Londýně se roku 1971 Romové usnesli, že slovo Rom včlení do svého oficiálního názvu (Romano Internacionálno Jekhipen, dnes Internacionálno Romani Unia či Unternational Romani Union IRU). Tato organizace je mimo jiné zastoupena jako monovládní organizace i v OSN. Účastníci tohoto sjezdu deklarovali, že slovo Rom je oficiální název příslušníků romského etnika. 4 V Československu používali označení Romové až do roku 1989 pouze Romové sami mezi sebou. Komunistický režim toto označení v žádném případě nepodporoval, neboť se obával přílišné emancipace této národnostní menšiny. Oficiálně byli Romové „občané cikánského původu". Status národnostní menšiny nebyl koneckonců dle dřívějších kritérií Romům vůbec přiznán. Romové byli označování jako etnická menšina. Vše se změnilo až po roce 1989 se založením Romské občanské iniciativy (ROI) a deklarací oficiálního označování romského etnika v ČR pod názvem Rom. V České republice žije pět skupit Romů a pouze Sinti nepoužívají endo-etnonymum Rom. Skupina Sinti, která je nejpočetněji zastoupena v Německu, s názvem Rom není příliš spokojena, neboť se necítí být v této skupině zastoupena a při projednávání společných problémů se považuje poněkud odstrčena. Sinti považují označení cikán za přijatelnější, neboť pod tento název jsou zahrnuty všechny cikánské národy. V Německu je proto běžné používat pojmy Romové a Sinti. 1.3. Cikáni - etymologické hledisko Dnes se slovo cikán nedoporučuje používat. Sami Romové cítí při použití tohoto označení hanlivý až urážlivý podtext. Je příliš spjato s minulostí, kdy byli Romové pronásledováni. Má v sobě pro Romy negativní nádech a je pravda, že majorita tohoto slova používala v některých případech v negativní rovině (např.: cigániť - lhát). V dřívější době se výraz cikán též používal v souvislosti s kriminalizováním Romského obyvatelstva policejními aparáty. V Romském jazyce se toto označení nepoužívá, jedná se pouze o exo-etnonymum. Z etymologického hlediska není zcela jasné, z jakých kořenů bylo slovo cikán přejato. Bylo či je nicméně používáno či zavedeno v mnoha státech světa. Jedna možnost je, že bylo odvozeno z řeckého slova Athingani (Athinganoi ) nedotknutelní. Původem tohoto označení mohla být skutečnost, že Romové se sami vyčleňovali z okolní společnosti, nechtěli, aby se jich ostatní „dotýkali", protože jedli v té době pro Romy zakázané pokrmy, prali společně mužské a ženské prádlo, či z jiných důvodů se záměrně vyčleňovali z většinové společnosti. Druhým vysvětlením může být i to, že většinová společnost z různých důvodů vyčleňovala Romy ze svého středu a označovala je Athingani 5 z opačného důvodu, byli nějakým způsobem pro většinu nepřijatelní, nedotknutelní. Slovo Cikán se používá s menšími či většími obměnami v mnoha státech světa. Například: • Cikán - česky • Cigán - slovensky • Cygan - polsky • Tsigane, Gitane - francouzsky • Zingaro, Gitano - italsky • Cigano - portugalsky • Cigány - madársky • Tigan - rumunsky • Zigeuner-německy, holandsky • Sigojner - dánsky • LJbiraH - rusky • uMraH - ukrajinsky • l4nraHMH - bulharsky • uMraH - srbsky • TOIYYÓVOC; - řecky • gingene - turecky • zigenare - švédsky • sig0yner - norsky, finsky Jeden z mylných předpokladů, že Romové pocházejí z Egypta vedl v některých zemích k tomu, že jsou zde dodnes nazýváni podle země jejich domnělého původu. Ve španělštině (gitano), angličtině (gypsy), částečně francouzštině (gitane) a také v řečtině - druhý výraz zní yúcpTOc;, odvozeno od názvu Aiguptos. Romové přes egyptské území opravdu procházeli, byli zde i dlouhodobě usazeni a z tohoto důvodu i sami o sobě po příchodu do Byzantské říše tvrdili, že z Egypta pocházejí. Byli též usazeni na území uvnitř Byzantské říše, které 6 bylo nazýváno Malý Egypt, pravděpodobně právě proto, že se zde usadili Romové po příchodu z Egypta. Latinsko-český slovník Lactifer od Jana Vodňanského z roku 1511 pro vysvětlení dvojího označování Romů uvádí: „Aegyptius, někdo z egyptské země, czigan". V maďarském dialektu výraz szegény, který znamená ve volném překladu ochuzený se při výslovnosti velice podobá slovu Cygány. I toto je jedna z teorií, která dává vysvětlení původu tohoto slova. 7 2. Historie 2.1. Počátek stěhování Romů z pravlasti „Jedna z teorií proč Romové opustili indický subkontinent je ta, že jako příslušníci nižších kastovních stavů byli verbovaní do armády a zasláni na západ, aby bránili zemi proti muslimských dobyvatelům. Možná, že byli zajati a odvlečeni jako otroci."2 4 „Důvod jejich odchodu je neznámý (mohlo jít o hladomor, války nebo nízkou pozici v kastovním zřízení). Podle legendy se jim dostalo pozvání od perského panovníka, který potřeboval hudebníky k obveselení svých poddaných. Postupně se pak dostali do Evropy. 2.2. Příchod Romů do Zemí koruny české První možná zmínka o Romech na území dnešní České republiky pochází z tzv. Dalimilovi kroniky. K roku 1242 se vztahuje kapitola "O Kartasiech pohanských": "Leta od narození Jezu Krista milostivého tisícího dvoustého čtyřicátého druhého, kartasi chodili, tatarští zvědové byli. ... Když piti chtiechu, s břehy naklbňmo pijiechu, když chleba prosiechu „Kartas Boh" tak mľuviechu; proto jim Kartasi vzdechu. „Kartas Boh" skutečně může pocházet z Romštiny. Toto slovní spojení může znamenat "nastal hlad" či "/Bůh/ seslal hlad". Kokh, neboli bok či boh by zde mohlo znamenat slovo hlad. Zajímavé je i zobrazení Romů dle Václava Olomouckého roku 1481, na němž má Rom v ruce dlouhou hůl a vysoký klobouk do špice. Zrovna tak byl popsán i v Dalimilově kronice: ...„Kľobúčky vysoké velmi jmějiechu, rúcho krátké a tobolky nosiechu. 8 Všickni v nohavičkách chodiechu, Holi Dlouhé v rukú držiechu." „Když piti chtiechu, s břehy nakľoňmo pijiechu, když chleba prosiechu „Kartas Boh" tak mľuviechu; proto jim Kartasi vzdechu." Vladislav Vančura vykreslil ve svých „Obrazech dějin národa českého" Kartase, využívaje jako pramen svých informací jednoznačně kroniku tzv. Dalimila, takto: "Je čas říci, že tehdy utíkal před mongloským vojskem v tlupách lid, kterému bylo dáno jméno kartasi a to jest cikáni. Mongolská hrubost naháněla cikánům nesmírný strach I utíkali, hnali se jako laní stádo,..a snášeli strašný hlad. ... Tu říkali vkládajíce v svá slova všechnu naději žebráků: "Kartas boh! Kartas boh!" A to jest: hladovíme!" Město Lomnice nad Popelkou mělo ve svém znaku Kartase. Ten byl znázorněn jako statný muž s vysokým špičatým kloboukem a holí. K tomuto vyobrazení se vztahuje pověst, podle které se usadil na hradě Kozlově Kartas. Ten údajně zužoval své okolí loupeživými výpady. Lomničtí ho však lstí přemohli a spoutaného dopravili na Pražský hrad. Za tento hrdinný skutek jim král Václav I. umožnil umístit do svého znaku tohoto Kartase. Přítomnost Romů ve východní Evropě v té době nebyla jinde zaznamenána. Dalimil uvádí jako rok jejich příchodu r. 1242. Mongolové se však přehnali přes Uhry již v r. 1241 a to tak rychle, že je nepravděpodobné, že by Romové byli sto před nimi ustoupit. Pokud tedy v r. 1242 do Českého království vstoupili, potom ne v souvislosti s Tatarským vpádem do Uher. Zda Kartasové byli Romové se nám pravděpodobně již nikdy nepodaří zjistit, i když tuto myšlenku podporuje etymologické hledisko možného původu slovního spojení Kartas boh, i popis jak Karasové vypadali. Cennou zprávu o Romech na našem území nalézáme v Popravčí knize pánů z Rožumberka. Dle záznamů z roku 1399 jistý loupežník uvedl, že do jeho 9 skupiny patril i „Cikán černý, Ondřejův pacholek". Nevíme, jestli se jednalo skutečně o Roma, nebo mu byla pouze dána tato přezdívka, v každém případě je jasné, že v této době již byla přítomnost romského etnika na našem území známa. Toto je pravděpodobně první nezpochybnitelná zmínka o Romech na našem území. Dle Knih počtů města Znojma z roku 1417 prošla skupina Romů pod vedením vojvody Panuela našimi zeměmi. Dle záznamů zdila „Cronicon" nejvyššího písaře Nového Města Pražského, tato skupina „vzhledem a podobou předstihla tábority a zanechala jim své špatné mravy". V Chebské kronice jsou záznamy vedené Ondřejem Baierem. Dle tohoto pramene přišli Romové roku 1418 poprvé do Chebu. Jejich přítomnost na německém území je zaznamenána již o rok dříve. 2.3. Romové a jejich postavení v 15. století Důležitý dokument poskytl Romům český král a římský císař Zikmund, který udělil vojvodovi privilegium soudit a trestat Romy z jeho družiny. Dále pak nakazuje svým poddaným, aby celé skupině prokazovali náležitou úctu a nechali je na spravovaných územích pobývat. "... skupina "krále" Sindela s vojvody (vajdy) Panuelem, Cichalem a Ondřejem získali dva ochranné listy německého císaře a českého krále Zikmunda a v roce 1422 i list papeže Martina V. Těmito listinami bylo vajdovi Ondřejovi uloženo, aby on a jeho lidé sedm let putovali jako kajícníci evropskými zeměmi - z čehož plynul nárok na ochranu, pomoc a almužny. Řím tehdy uvěřil vyprávění, že se tento národ provinil (snad tím, že neposkytl pomoc Svaté rodině na její cestě do Egypta, či že odpadl od křestánské víry) a touží dosáhnout odpuštění."2 0 S touto listinou doputovali Romové až do Francie. Protože byla vystavena českým králem a přišli z Čech, byli považováni za jeho poddané a ve Francii jsou dodnes nazýváni „la Bohéme" - Bohémiens. Kočujíc volně a vyznávaje nekonvenční a svobodný způsob života, takový byli a i tak se jevili tehdejším 10 Francouzům. Takovíto způsob žití se líbil i jiným spřízněným duším - básníkům, hercům, kejklířům, potulným umělcům. Ti všichni byli pro svoji podobnost způsobu žití označováni za „bohémy". Toto označení se udrželo dodnes. Postoj k Romům se však postupně měnil. Přes počáteční poměrně přívětivé přijetí (vyhnanci z Egypta pro své křesťanské vyznání, kajícníci) po rezervované postoje až pro otevřené nepřátelství a pronásledování. Ve Francii se dostala romská skupina až na královský dvůr Ludvíka XI., kde před jeho zraky předvedla své vystoupení a kejklířské kousky. V 15. století byli Romové v některých státech Evropy exkomunikovaní z církve. Hádali z ruky, zabývali se věštěním a kejklířstvím, dopouštěli se drobných krádeží. To vše bylo nepřijatelné pro tehdejší společnost. Vrchnost cítila, že pokud nezasáhne, mohl by být narušen do té doby ustálený společenský pořádek. Například v Německu byli nazývání jako pohané - Heiden. Na druhou stranu dostali od krále Matyáše Korvína listinu potvrzující, že jsou přímými královskými poddanými (1476). Tohoto privilegia se jim dostalo patrně především proto, že se osvědčili v těchto pohnutých válečných letech jako zdatní mečíři a dodavatelé zbraní pro královskou armádu, která v té době bojovala jednak proti Turkům, jednak se vyzbrojovala proti Jiřímu z Poděbrad. Romové byli také osvobozeni od placení daní, které byly ve válečných dobách s Tureckem stále vyšší. Lidé, vyčerpaní válečnými útrapami a placením daní se proti tomu bouří. Romům se však dostane přímého zastání krále Vladislava II Jagellonského (1492). Pro panovníka byli Romové natolik nepostradatelní zásobovači a výrobci zbraní, střelných koulí, kovových dílců a dalšího materiálu pro armádu, že se odhodlal osobně vložit do sporu Romů s místní vrchností. Z roku 1481 pochází první dochované vyobrazení Romů z českých zemí. Jde o mědirytinu Cikánská rodina od Václava z Olomouce. Pravděpodobně se jedná o vyobrazení Romů tábořících v Praze na Novém Městě. 11 2.4. Zhoršení postavení Romů V 16. a 17. století však byla proti Romům vydána celá řada nařízení, která jim velmi znepříjemňovala život. Jednalo se o usnesení zemského sněmu, mandáty panovníků, městská nařízení, vyhlášky. Romům byl zapovězen pobyt na území Českého království pod pohrůžkou smrti. V této době mohl kdokoliv beztrestně Roma usmrtit. Byly jim odebírány zbraně, byli pronásledováni a vyháněni, ženám byly uřezávány uši, děti byly dávány do křesťanských rodin na převýchovu. Postupně se upřednostňovalo namísto popravy Romy využívat při různých obecně prospěšných pracích, například na stavbách městských hradeb a opevnění. V Čechách je roku 1595 zaznamenáván zvýšený příliv romských kočovníků, kteří přicházeli převážně ze Saska. Bezesporu zajímavý je dochovaný záznam o narození Romského dítěte v Děčíně, které zde bylo pokřtěno za účasti místní šlechty (Ctibor Nečas, Historický kalendář). Je to potvrzení toho, že Romové nevzbuzovali jen záporné emoce, ale jejich přítomnost budila zájem a pozornost lidí i z nejvyšších kruhů společnosti. Lze nicméně konstatovat, že Romové byli přibližně od 15. stol. veskrze pronásledováni a to v celé Evropě. Ještě do roku 1749 císařský dekret nařizoval, aby Romové byli po zadržení vyhnáni ze země, na záda jim mělo být vypáleno písmeno R. Při opětovném chycení měli být muži a dostatečně silní chlapci oběšení, ženám měla být sťata hlava. Na našem území se tato situace začíná měnit v průběhu osvícenské vlády císařovny Marie Terezie. V roce 1751 byl předchozí dekret zmírněn a domácí Romové měli být pouze zasíláni do svých rodišť. Další nařízení z roku 1761 přikazuje, aby Romové v Uhrách nebyli tak jako doposud nazýváni Cikány, ale Novými Maďary /Uj Magyarok/. Romové byli nuceni vzdát se potulného způsobu života. Tímto nařízením se mění oficiální přístup k Romům. Jde o prvotní snahu o jejich začlenění do většinové společnosti. Romové měli být postupně nuceni k tomu, aby se usazovali a vzdali se svého potulného způsobu života. Vznikají první stálé romské osady v Čechách a na Moravě - například v Dačicích, Bojkovicích či Oslavanech. 12 Jedná se o prvotní signály osvícenského způsobu řešení společného soužití s Romy. Romům bylo zapovězeno spát ve stanech nebo pod širým nebem, cestovat bez platných pasů, mluvit mezi sebou Romsky, volit si vlastní vajdy nebo rychtáře. Muži směli uzavírat sňatek jen tehdy, pokud se prokázali prací u šlechtice, měšťana či rolníka. Chlapci starší 16 let měli být dát vyučeni či odvedeni k vojsku. 2.5. Mírné zlepšení postavení Romů - 18. a 19. století V dobách českého národního obrození dochází k posilování romské identity. Romové zažívají v tomto období relativní svobodu a jsou více podporováni ze stran obyčejného lidu, úřadů i představitelů inteligence. Situace se začíná v druhé polovině 19.stol. měnit (např. výnos Zemské správy politické v Praze z roku 1863) a Romové velice obtížně získávají domovská práva v českých obcích. Za potulku jsou postrkem (supem) stěhování čtvrtletně z obce do obce, z čehož se v českých zemích stejně tak jako v Německu stává národní kolorit. Postrk se praktikoval v českých zemích ještě i ve dvacátém století. Romové se nepřestávají věnovat svým tradiční činnostem, jako jsou kovářství, kotlářství, výroba měděných nástrojů, hádání z ruky, muzicírovaní. Industrializace společnosti ovšem významně zasáhla většinu těchto tradičních řemesel a stále více byla vytlačována velkovýrobou. Z tohoto důvodu mnoho chudých Romů upadá do ještě větší chudoby. V této době žijí Romové v celé Evropě zčásti usedlým či polousedlým způsobem života, z části způsobem kočovným. 2.6. Romové v období První republiky Za první republiky byla vydána celá řada kontroverzních protiřímských zákonů. V roce 1927 vydalo Národní shromáždění ČSR „Zákon o potulných cikánech". Jednotlivá usnesení tohoto zákona byla v rozporu s ústavně zaručenou rovnoprávností občanů. Byly prováděny policejní soupisy a vydávány cikánské 13 legitimace a kočovné listy. Státní zastupitelství v Brně vedlo Ústřední rejstřík cikánských trestů. Prováděly se policejní soupisy „potulných cikánů a jiných po cikánsku žijících tuláků. Romům bylo zapovězeno žít potulným životem. Při chycení a odsouzení za potulku byla uzákoněna možnost prodat jejich veškerý majetek, včetně vozů a koňů. 2.7. Romové během druhá světová války - Porajmos Přibližně půl milionu Romů bylo zavražděno během holocaustu za druhé světové války. Z Protektorátu Čechy a Morava bylo do koncentračních táborů odvezeno přibližně 5000 Romů (Bartoloměj Daniel uvádí 6.500 - 7000). Přežilo a do svých domovů se jich vrátilo jen asi 600. Předtím, než byli Romové odvezeni, převážně do koncentračního tábora Osvětim-Březinka, byli internovaní ve sběrných táborech na našem území, např. v Letech u Písku , Hodoníně (okr. Blansko). Další pracovní či sběrné tábory byli mimo jiné i v Brně, Ruzyni a Pardubicích. Bohužel i v táborech na našem území, které byly zpravovány českými úřady a vedeni českými dozorci Romové umírali na následky nelidského zacházení, hladu a nemocí. Na místě kde ležel pracovní tábor v Letech u Písku byla velice necitlivě vybudována velkovýkrmna vepřů. To je pro oběti pozůstalých a pro celou romskou minoritu nepřijatelné. Je to chápáno jako pohrdání Romy. Romové nebyli v Evropě během druhé světové války zabíjeni jen v koncentračních táborech. Byli též likvidování německými mobilními jednotkami, tzv. Einsatzgruppen. Ty zabíjely Romy přímo na místě, na kterém je nalezly. K Romům přistupovali německé okupační síly stejně brutálně, jako k Židům. Dodnes je tato epocha považována za traumatizující období lidské historie. "Romové - dřívější vydedenci - vstoupili do té poválečné, nové skutečnosti poznamenáni nejen svým předchozím postavením, ale i hlubokými předsudky. Zakořeněná nedůvěra vůči ostatním - "gádžům" a "rájům", utvrzovaná jejich 14 předchozími historicko-společenskou zkušeností (čerstvě pociťovanou i tragického osudu mnoha z nich za 2. světové války), zanechala hluboké stopy."2 Helena Malíková, rozená Holomková, vězeňkyně koncentračního tábora v Osvětimi II - Brzezince vyjádřila to co cítí k holocaustu stručně, prostě a výstižně: „To šecko nemoselo byt, ale stalo sa to". 2.8. Romové v letech 1945-1989 Po druhé světové válce byli Romové v rámci státní politiky nucené rozestěhováváni, převážně ze slovenských osad, po celém území ČSSR. Tradiční vazby a kořeny, které se tvořily léta byly ze dne na den zpřetrhány. Romové navíc trpěli oprávněným pocitem křivdy, že bylo rozhodnuto o nich bez nich. Jejich domovy byli zbořeny, společenské a rodinné vazby rozvráceny, na umístěnku byli posílání neznámo kam. V novém prostředí se nedokázali, mnohdy do dneška, adaptovat. Je pravdou, že v oblasti sociální politiky, vzdělání a hmotného zabezpečení si ve většině případů polepšili. To ovšem naprosto nevyvažuje ztráty a škody na lidských osudech, které tím byly napáchány. Státní systémové řešení problému integrace Romů do většinové společnosti se nezdařilo. „...některé slovenské okresy začaly překotně bourat osady a zbavovat se jejich obyvatel bez ohledu na jakékoliv plány o kvótách a směrech rozptylu"2 7 Celá akce rozestěhování Romů nebyla namnohdy dobře zorganizována. Romské osady byly bourány v době, kdy nebylo zcela jasno, kdy a kam mají být jejich obyvatelé přemístěni. Romové s nuceným vystěhováním nesouhlasili a nebyli ani dostatečně informováni o tom, kdy a kam budou umístěni. Nezřídka se stávalo, že celé romské rodiny museli přečkat i několik dní a nocí venku před jejich zbořeným obydlím, než byli někam, pro ně neznámo kam, odvezeni. „V roce 1968 byl neúspěšný pokus o rozptyl obyvatelstva romských osad ukončen"2 7 15 V 50. letech byl vydán zákaz kočování. Dle tohoto zákona Romové od r. 1958 nesměli oficiálně kočovat a museli se trvale usadit. To postihle především olašské Romy, kteří vydrželi kočovat nejdéle. V 70. a 80. letech stát vynakládal veliké prostředky na řešení bytové a sociální situace Romů. Spokojený život na různých sociálních dávkách, popř. dobře placená málo kvalifikovaná práce nevedla k velké motivovanosti Romů po vyšším vzdělání 2.9. Romové po roce 1989 Po změně režimu v roce 1989 se Romové začínají sami více zajímat o svoji identitu, jazyk, kulturní a etnické kořeny. Jsou zakládány první romská politická uskupení (např. ROI - romská občanská iniciativa), romské zájmové a neziskové organizace. Na UK v Praze je otevřen obor Romistika. Romové ze střední a východní Evropy ve velkém počtu opouští své domovy a odjíždějí na západ za lepšími platovými a sociálními podmínkami. „In the early 1990s, Germany deported tens of thousands of migrants to Eastern Európe. Sixty percent of some 100,000 Romanian nationals deported under a 1992 treaty were Roma." (Začátkem roku 1990 byli z Německa do východní Evropy deportovaný desítky tisíc uprchlíků. Šedesát procent ze zhruba stovky tisíc rumunských uprchlíků deportovaných před rokem 1992 bylo romské národnosti.) 2 6 V roce 1996 bylo uskutečněno první zasedání pracovní komise pro záležitosti Romů při Radě pro národnosti Vlády České republiky. Členové této komise byli J. Balážová, S. Daniel, O. Giňa, ing. K. Holomek, Judr. E. Ščuka, R. Tancoš, V. Trojan, ing. P. Uhl, I. Veselý. Cílem komise je přispívat k řešení konkrétních problémů romské populace. V televizi Nova byl odvysílán příspěvek redaktora V. Klímy o Romech, kteří emigrovali v roce 1997 a 1998 do Kanady. Na základě této reportáže se celá 16 řada Romů rozhodla pro odjezd do Kanady a Spojeného Království. Česká republika byla podrobena kritice ze strany těchto států za nedodržování lidských práv a špatné zacházení s národnostními menšinami. Většině Romů však nebylo právo na azyl v těchto zemích přiznán, byli vráceni zpět do České republiky a naše úřady se potýkali problémem, neboť většina Romů již nepočítala s návratem zpět do své vlasti a prodala veškerý majetek. V roce 2006 byl romský aktivista, předseda Sdružení romských občanů a zastupitel obce Lysá nad Labem Milan Horvát oceněn prezidentem republiky medailí Za zásluhy. Ve volném čase organizuje festivaly, vyplňuje čas romských dětí. Jako majitel firmy zajišťuje práci převážně pro romské pracovníky. Ukazuje se, že celospolečenské prestiže se těší i úspěšní občané romské národnosti. 17 3. Dělení Romů v ČR V České republice žije v současné době několik skupin Romů. Jedná se o tyto skupiny: • Slovenští Romové - po druhé světové válce jsou během násilného rozptylu po ČSSR rozestěhováni po celém území Čech, Moravy a Slezska. Jsou umisťováni především do pohraničí a průmyslových oblastí, kde bylo zapotřebí levné nekvalifikované pracovní síly. V současné době je tato skupina nejzastoupenější - asi 85% • Olašští Romové - název olašští pochází z názvu Valachie, území nacházející se v dnešním Rumunsku (maďarsky olaski, tj. valašský). Odtud Romové odcházeli do světa po zrušení nevolnictví v roce 1856 (Wikipedia uvádí rok 1864). Názvem se chtějí Olašští Romové odlišit od ostatních Romů, které nazívají Rumungro. Tento exo-etnonym původně Rom ungro označoval Maďarské Romy. Byli to první Romové nastálo usazení v obydlích, se kterými se Olašští Romové setkali. Poté přeneseně označovali jako jako Rumungro všechny usedlé Romy. U nás jich žije asi 10% • Maďarští Romové - přišli k nám stejně jako slovenští Romové převážně během násilné asimilace v průběhu 50. let dvacátého století • Sinti - žili před druhou světovou válkou v pohraničí. Byli však jako etnikum během holocaustu téměř vyhubeni. Nyní jich v ČR žije pouze hrstka. Nejpočetněji zastoupeni jsou v sousedním Německu. 18 4. Počet romských obyvatel v ČR v současnosti V České republice, kde žije přibližně 10 milionů lidí, se k romské národnosti přihlásilo 11.746 občanů. Obyvatelstvo podle národnosti, sčítání lidu z roku 2001: Obyvatelstvo celkem: 10230060 česká 9249777 moravská 380474 slezská 10878 slovenská 193190 z toho národnost romská 11746 polská 51968 německá 39106 ukrajinská 22112 vietnamská 17462 Dle odhadů nezávislých společností v České Republice žije 200.000 až 300.000 Romů. Z toho je patrno, že existuje velký nepoměr mezi tím, kdo za Roma považuje sám sebe a koho za Roma považuje okolní společnost. A to i s přihlédnutím na to, že určitá část Romů se sčítání lidu z různých důvodů nezúčastnila: žijí v ČR nelegálně - jedná se především o ilegální přistěhovalce ze Slovenské republiky, část se nezúčastnila proto, že se nezdržuje v místě trvalého bydliště a část se nezúčastnila či uvedla jinou národnost proto, že má strach z možných negativních následků. 19 5. Rasismus Po celém světě se můžeme setkat s projevy rasismu a naše země není bohužel výjimkou. Útoky na příslušníky jiných etnik, často jen z toho důvodu, že jsou prostě „jiní" se dějí i u nás. Z odborného hlediska se ovšem nejedná o rasismus. Bylo by vhodnější tento termín nahradit slovem xenofóbie. V současné době je již termín rasismus natolik vžitý, že pravděpodobně k jeho úplnému nahrazení již nedojde. „Z věcného hlediska je pojem „rasismu" problematický hlavně proto, že navozuje představu „rasy" jako odděleného biologického druhu či poddruhu jiných lidí, případně podlidí. Proto by bylo žádoucí tento pojem nahradit nějakým jiným a přesnějším, například pojmem xenofóbie (odporu k cizím). To však není prakticky možné, protože je všeobecně rozšířený a přijatý, užívá se v domácím i mezinárodním právu, v dokumentech OSN a podobně. Nezbývá tedy než se bránit nežádoucímu spojování rasismu s „rasou", které nejdříve ukážeme na několika varujících příkladech z naší současnosti."2 3 Rasová, či správněji etnická či xenofobní nesnášenlivost je začasté kryta i státními orgány pod různými záminkami. "Před několika lety obvinil státní zástupce skupinu skinheadů za násilí na skupině Romů. Soud v Hradci Králové ale obvinění z rasismu odmítl s odůvodněním, že Romové jakožto indoevropané netvoří zvláštní rasu, a nemohou tedy být ani terčem rasismu. Omyl soudu spočívá v tom, že zcela nekompetentně spojil celkem jasný právní pojem rasismu s problematickým pojmem lidské „rasy". Jak uvidíme, současná genetika tento pojem spíše odmítá a vědci se jeho používání stále častěji vyhýbají."2 3 Pro všechny země, které ratifikovaly Listinu základních práv a svobod (dále jen LZPS), včetně České republiky, platí stejná pravidla, která musí dodržovat. Tato listina je i součástí našeho právního systému. Součástí LZPS je i článek týkající se rovnoprávnosti všech lidí bez rozdílu: 20 „ČI.3 (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňovaní." (Listina základních práv a svobod, LZPS (č. 2/1993 Sb.)) Nikomu by tedy nemělo být upíráno právo na určení své národnosti, ať už jde o příslušníka jakékoliv skupiny. "V posledních letech narůstají však i stereotypy a negativní postoje některých Romů naopak vůči "gádžům", takže dochází k určitému začarovanému kruhu k nesprávným názorům a ke zvýraznění pomyslné, ale často citelné dělící čáry "my a oni" - či "oni a my".2 Dle ankety vypracované na zakázku EU bylo ve státech staré evropské patnáctky zjištěno následující: „Evropská patnáctka, stupeň vyjádřeného rasismu. Nerozhodní nejsou započítáváni."3 0 velmi rasistická skupina: 10% poměrně rasistická skupina: 22% mírně rasistická skupina: 33% zcela nerasistická skupina: 35% 21 Při vládě ČR vznikl v devadesátých letech jako poradní orgán Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity, který by měl napomáhat při řešení nejrůznějších problémů romského etnika v ČR. I tento poradní orgán by měl napomáhat zlepšování celkové situace v ČR v boji s rasismem. 22 6. Problémy 90. let až po současnost 6.1. Matiční Na podzim roku 1998 se začíná medializovat problém stavby zdi v Matiční ulici v Ústí nad Labem. Plot, který tam do té doby stál, měl být nahrazen keramickou zdí oddělující Romské obyvatelstvo žijící ve dvou činžovních domech a obyvatele rodinných domů, kteří si stěžovali na nepořádek, kriminalitu a zvýšený hluk, převážně v nočních hodinách. Kolem této stavby se rozpoutala mediální kampaň, které se snažili využít různí političtí hráči a zájmové skupiny ve svůj prospěch. Někteří ze zúčastněných samozřejmě chtěli upřímně přispět ke skutečnému řešení problému. Proti stavbě protestoval i tehdejší prezident Václav Havel, který Matiční navštívil a setkal se i se zastupiteli města. Konstatoval, že na celý problém a na jeho řešení mají rozdílné názory. Václav Havel: „Zeď má především symbolický význam - každým dnem jako by byla vyšší a širší, brzy přes ní do Evropy ani neuvidíme, naopak se budeme zavírat v zatuchajícím provincionalismu." Zároveň zadal k vypracování studii, která by celý problém zmapovala. Studie měla být, a také byla pod názvem "Analýza vzniku, aktuální situace a možností řešení problémů obyvatel Matiční ulice", vypracována nadací Vize 97, kterou založil se svojí paní Dagmar Havlovou. Citace z této analýzy: „Zatímco Romové v České republice tvoří cca 2% obyvatel, v některých městech severních Čech se tento podíl pohybuje okolo 10% a mezi osobami zcela závislými na systémech sociální péče dosahuje podíl Romů 50%." ... „"Analýza" zjistila, že v Matiční ulici dnes na "romské" straně žije 34 rodin, z toho 30 romských. Většina (kromě 12 ) se jich do dvou obecních domů, v nichž byty nemají vlastní sociální zařízení, dostala jako neplatiči. V současné době jsou ovšem neplatiči všichni". Naproti tomu Martin Šimáček z neziskové organizace Člověk v tísni tvrdí: „Většina ze současných obyvatel Matiční ulice nájemné platí." Zprávy o neplatičích jsou podle něho mýtus. "Analýza vzniku, aktuální situace a možností řešení problémů obyvatel Matiční ulice" definuje vznik problému sestěhováním neplatičů do jedné lokality, 23 vysokou nezaměstnaností v regionu způsobenou mj. útlumem povrchové těžby uhlí a následným propouštěním u největších zaměstnavatelů v regionu. Svoji úlohu také hraje již zmíněná vysoká koncentrace Romů, kteří do regionu dříve přišli za prací, či sem byli přestěhování v rámci asimilačního programu z 50. let. Obyvatelům Matiční lze pomoci částečně rozestěhováním neproblémových obyvatel do jiných lokalit, aktivním zapojením terénních pracovníků a mravenčí denní pomocí s problémovými obyvately. Dalším návštěvníkem Matiční byl velvyslanec USA Craig Stapleton. Přivezl dvě krabice bonbónů a přijel se podívat, jak bylo naloženo s poskytnutým příspěvkem 160.000Kč na vybudování sociálního zařízení v komunitním centru. Angažovanost představitelů západních ekonomik je pochopitelná, neboť migrace Romů pro ně v té době představovala závažný problém, který se snažili svým tlakem řešit již v České republice. Kritika ze strany těchto států ovšem často budila úsměv. Na jedné straně poukazovali na porušování lidských práv a diskriminaci národnostních menšin, na druhou stranu zaváděli vízové povinnosti či jiná restriktivní opatření ztěžující vycestovat do dané země právě takto „postiženým" lidem. K vycestování do USA je nutné vyřídit vízum, Kanada původně většinu Romů vracela, poté zavedla vízovou povinnost, Velká Británie zřídila přímo na letišti v Ruzyni přepážku s imigračními úředníky, kteří rozhodovali o tom, kdo smí a kdo nesmí do VB. Představitelům USA, kterým vadil několikametrový plot v Matiční ulici, již nevadí mnohakilometrové ploty mezi USA a Mexikem. Není to tak dávno, co začal být v USA diskutován návrh vybudovat plot na této hranici o celkové délce několik tisíc kilometrů. Postavení zdi podle helsinského výboru Kongresu USA'alarmujícím způsobem zhoršil situaci v oblasti lidských práv v ČR" Předseda vlády Miloš Zeman: „zeď v Matiční ulici se začíná stávat zdí mezi námi a Evropou, respektive zdí mezi námi a Evropskou unií. A ti, kdo si to neuvědomují, prokazují velmi špatnou službu České republice" 24 Helsinský výbor nato chváli premiéra Miloše Zemana za jeho prínos k parlamentnímu odsouzení výstavby plotu. Evropský komisař Gůnter Verheugen během své návštěvy Prahy poradil českým politikům, že plot by měl být zbourán. S tím souhlasil i ministr zahraničí Jan Kavan. Vládní zmocněnec pro lidská práva Petr Uhl označil aktivitu ústeckých politiků za "vyhlášení války společnosti a státu". Poslanecká sněmovna zrušila usnesení zastupitelstva ústecké městské části Neštěmice o stavbě betonového plotu v Matiční ulici. Pro návrh hlasovala více než polovina přítomných poslanců. Město Ústí nad Labem dostalo od státu na vyřešení problému příspěvek 10 mil. Kč. Plot byl zbourán. Za velkou část těchto peněz se od nejvíce postižených starousedlíku odkoupily tři rodinné domy. V jednom z nich vznikla policejní služebna, která je prázdná, jeden byl přebudován na komunitní centrum, které provozuje nezisková organizace Člověk vtisni. Je v provozu od roku 1999, zaměstnává několik terénních a sociálních pracovníků, pracuje s mládeží, radí Romům jak postupovat při styku s úřady, je zde kroužek doučování, o prázdninách se zde pořádají mezinárodní work-campy atd. Byly zde vybudováno hřiště pro děti, které bylo po čase zničeno a rozebráno. Romové z vykoupení přilehlých rodinných domků radost neměli. Obávají se, že po odchodu starousedlíků se z Matiční stane opravdové gheto. 6.2. Rozestěhování romských neplatičů ve Vsetíně Na podzim roku 2006 nechala Vsetínská radnice pod vedením svého starosty a senátora Jiřího Čunka vystěhovat neplatiče nájemného. Část jich byla odstěhována do nově postavených bytů kontejnerového typu. Byty v těchto kontejnerech jsou ohodnoceny jako bydlení I. kategorie. 25 "Senátor Čunek zrovnoprávnil Romy," řekl například senátor Jaromír Štětina (nez.), který se do Vsetína jel podívat, aby viděl, jak vypadá Čunkův problém zblízka. "Nejde tady o Romy, ale o neplatiče. Posuzuji jen to, co jsem viděl: Tedy buňky za městem. A mohu říct, že jsem bydlel v životě hůř," řekl Štětina, (aktuálně.cz, 2006) Pavlačový dům, ve kterém neplatiči bydleli sousedil se vsetínskou poliklinikou. „Báli jsme se tady parkovat, někteří lidé ani nechtěli na polikliniku chodit," říká asi čtyřicetiletý muž. Podle něj prý totiž po chodbách polikliniky běžně běhaly romské děti a žebraly od lidí peníze. „To je nepopsatelné, kdo to nezažil a neviděl, nedovede si to ani představit," krčí rameny zaměstnankyně hematologického oddělení." (LIDOVÉ NOVINY, 7.11. 2006) „Vedení nemocnice se z bourání „pavlačáku" doslova raduje. Ředitel nemocnice Martin Metelka dokonce přišel na zahájení jeho demolice a symbolicky z něj sebral první cihlu. „S radostí jsem potáhl za šňůru té cihly a hrozně mě mrzí, že ten dům nespadl celý najednou," prohlásil. „Situace tady byla už naprosto neúnosná, ekonomicky to poškozovalo nemocnici," popisuje mluvčí nemocnice Jana Oborná. Podle ní děti z domu kromě žebrání navíc polikliniku i demolovaly. „Rozebíraly třeba rámy oken, bylo to o život," vysvětluje." (LIDOVÉ NOVINY, 7.11. 2006) Část neplatičů byla odstěhována za hranice města do domů stojících v jiných obcích. Tyto domy jsou často v dezolátním stavu a vyžadují vysoké náklady na opravu. Vystěhování ze Vsetína proběhlo v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Radnice a senátor Čunek byli podrobeni masivní kritice ve sdělovacích prostředcích. Vystěhování neplatičů za hranici města a přesunutí problému na jiné obce je počínání přinejmenším neetické. Nové bydliště neplatičů se navíc nacházejí v obcích s již tak dost vysokou nezaměstnaností a špatnou dopravní dostupností. Na dojíždění do práce, ale třeba i do školy nyní musejí vystěhované rodiny vynakládat další prostředky. 26 V celé kauze byla vytvořeno pojítko mezi neplatiči a Romy. Problémem se proto začala zaobírat celá řada ochránců lidských práv, národnostních menšin, neziskových organizací, politiků atd. Sdružení Roma Vidnava z obce Vidnava, kam byla část neplatičů vystěhována v souvislosti s nově vzniklou situací zažádalo o tři nové granty, snaží se vystěhovaným občanům pomáhat ve styku s úřady a dokonce pomáhá připravit žalobu Romů proti Vsetínské radnici. Ta se měla dopustit nátlaku, když vyžadovala podepsání smlouvy pod pohrůžkou odebrání dětí rodinám, které na smluvním podmínky nepřistoupí. Roma Vidnava dále podalo podmět Radě vlády pro záležitosti romské komunity k prošetření práce terénních pracovníků ve Vsetíně. Pokud by terénní pracovníci pracovali dobře, nebylo by možné tak rozsáhlé rozšíření problému. „Situací Romů se v pátek (08.12. 2006 - pozn. autora) zabývali členové senátního výboru pro lidská práva. Podle nich byla přestěhováním rodin na Jesenicko zřejmě porušena lidská práva. „Předem nevěděli, do čeho jdou. Nemohli si své domy prohlédnout a smlouvy podepisovali pod nátlakem."(Lidové Novina, 12. prosince 2006). Ze starosty a senátora Jiřího Čunka se stal člověk o kterém se hovoří. O něco později byl zvolen předsedou KDU-ČSL a následně i členem vlády ČR. Ministrině bez portfeje Džamila Stehlíková začátkem roku 2007 pořádá soukromou sbírku určenou na opravu domů, které jsou v dezolátním stavu a kam byli romští neplatiči vystěhováni. Jejím cílem je vybrat přibližně milion a půl Kč. Někteří z čelních politiků projevili ochotu na tuto sbírku přispět ze svých soukromích zdrojů. 6.3. Sociálně vyloučené romské lokality V roce 2006 si nechalo MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ vypracovat analýzu sociálně vyloučených romských lokalit a komunit. Výsledky průzkumu mohli být pro nezasvěcené překvapením. Bylo zjištěno, že v České republice je takovýchto lokalit a komunit 310 v 167 obcích. Počet žijících 27 obyvatel (převážně Romů) v těchto lokalitách a komunitách je se pohybuje mezi čísly 60 až 80 tisíc. Nezaměstnanost se zde pohybuje nad hranicí 90%. Jak taková centra mohla vzniknout? Vznikala zčásti přirozeným sestěhováním zčásti řízeným sestěhováním neplatičů nájmu. V 90. letech je též zaznamenáván značný přírůstek Romských imigrantů ze Slovenska. Podle odhadů se může jednat až o 100 tisíc slovenských Romů. V těchto místech žijící Romové většinou netvoří homogenní komunitu v pravém slova smyslu. Žijí ve stejné lokalitě, k čemuž je přinutili okolnosti. Společně jsou tedy především pod tíhou událostí. Rodinné vazby jsou u Romů tradičně velice pevné a to i v široké rodině. Nedá se však říct, že by zde pohromadě žijící rodiny vyznávali nějaké společné a jasně definovatelné hodnoty, abychom mohli hovořit o komunitním společenství. Na fenomén sociálně vyloučených romských lokalit a komunit se prokazatelně nabalují problémy jako jsou nezaměstnanost, lichva, prostituce, kriminalita. Převažuje nízká úroveň dosaženého vzdělání - především základní, často nedokončené. Jedinců s ukončeným učňovským či středoškolským vzděláním je v těchto lokalitách minimum. Tento problém je všeobecně značně plošně i vnitřně diferenciovaný, nelze jednoduše stanovit, jakým způsobem současný stav zlepšit. Všeobecně však lze konstatovat, že ke zlepšení situace přispěje dosažení vyšší úroveňě vzdělanosti a snížení nezaměstnanosti. Nositeli aktivit v těchto komunitách je převážně řada neziskových organizací, základní školy a obce. Nejaktivnější a nejvíce zastoupené jsou neziskové organizace. Neexistuje ucelená státní koncepce, jedná se spíše o nesourodé aktivity jednotlivých organizací. Vzhledem k diferenciaci problému lze položit otázku, není-li to tak správně. Jak systémově řešit vnitřně a plošně diferenciovaný problém? Začíná se diskutovat i o takzvané centrální „strategii začlenění". To nemusí být apriori špatně, záleží na tom, co si pod tímto pojmem kdo představuje. Důležité je si uvědomit, že násilným začleňováním si Romové již v Československu v 50. a 60. letech prošli se všemi známými negativními následky vykořenění a ztráty 28 identity, zpřetrhání rodinných vazeb, sociální závislosti na státu, neschopnost rychle se přizpůsobit novým podmínkám, odmítnutí ze strany okolí atd. Dřívější strategie začlenění se neosvědčila, naopak problémy Romů prohloubyla. Systémové opatření po vládě následovně žádala po svém mimořádném zasedání také rada vlády pro záležitosti romské komunity. Podle rady je nutné udělat systémová opatření, především v oblasti zaměstnávání a vzdělání. "Je potřeba novelizovat zákon o obcích, kde by bylo jasně uvedeno, že mají povinnost se o své občany postarat" (p. Horváthova, členka Vládní Rada pro záležitosti romské komunity). Rada také navrhla opatření v oblasti zaměstnanosti. Tam by podle Rady vlády měla být zavedena povinnost firmy, kde je více než 25 lidí, zaměstnat dlouhodobě nezaměstnaného Roma. Stejnou povinnost by měly mít také firmy, které čerpají investiční pobídky. Nutit firmy, aby pod hrozbou sankcí zaměstnávaly určitou etnicky kategorizovanou skupinu lidí je řešení více než diskutabilní. Jakým způsobem definovat kdo je a kdo není Rom? Co když podnik bude moci nabídnout pouze místo, na které žádný z přihlášených Romů nebude mít odpovídající kvalifikaci , vzdělání či zkušenosti? Co když se na uvolněné pracovní místo žádný Rom nepřihlásí, nebo se v práci neosvědčí? Je více než pravděpodobné, že takovéto represivní opatření by ke zlepšení vzájemných vztahů nepřispělo. Je patrný rozdílný postoj vysokých státních úředníků a přestavitelů státu („kafíčkových mocipánů"), kteří se o problému dozvídají z médií popřípadě z hlášení svých podřízených pracovníků a postoj obyvatel, kteří jsou nuceni v okolí či uvnitř takovýchto lokalit bydlet dnem i nocí, bez možnosti jít si po odsloužené pracovní době odpočinout do ticha a klidu, pokud možno do co nejvíce vzdáleného domova. Lidé v ghetech trpí daleko více problémy kriminality, drog, prostituce, lichvy, některými druhy nemocí atd. Žijí často na odloučených místech, kde je problém s dopravou, svozem odpadu, přívodem elektřiny, vody. Díky současnému nastavení sociálního systému je velmi snadné dostat se až na samé dno , je 29 však velmi obtížné se od tohoto dna odrazit a vrátit se do „normální většinové společnosti". Jeden příklad za všechny. Zástupci pojišťovny nabízeli lidem pojištění a jako dárek navíc mobil za 1 Kč. Nikomu však již nevysvětlili, že s koupí mobilů je spojená i povinnost platit měsíční paušál. Po dvou letech je v ostravské čtvrti Přívoz zadluženo několik desítek lidí jen díky těmto telefonům tak, že na ně byla uvalena exekuce. Dalším velkým problémem je splácení nájemného, vody, elektřiny, plynu a svozu odpadu. Problém lidí žijících v ghetech se rozrostl do velikých rozměrů. Často jsou lidé odkázáni na to, že musejí vybírat popelnice, neboť mají hlad, v horších případech se uchylují ke krádežím, či k jiné formě kriminality. V Moravskoslezském kraji dochází opakovaně k meziročnímu nárůstu nucených exekucí v řádech stovek procent. V tomto kraji žije pod hranicí životního minima již více než 10.000 lidí, což je nejvíce v celé republice. Jako problém a chyba se jeví legislativní schválení možnosti exekuce sociálních dávek. Rodinám může být odebrána sociální dávka, tj. ta poslední trocha peněz se kterou lze žít. "Hrozí, že vzniknou tlupy loupeživých gangů, lidí, kteří nemají co jíst a nemají co ztratit. To už přestává být jenom jejich problém, ale stává se problémem celé společnosti" (Helena Balabánová, sociální pracovnice). „Z ghet chudých mohou vzniknout gangy, které přijdou až k vám... Nejdůležitější je, že sociální síť je prostupná dolů, ale ne nahoru. My jim nabízíme jen cestu dolů a tam se nám to začíná hromadit. Když se dostanou na holobyt, nemají šanci dostat se zpátky do pořadníku na byt. Končí v azylových domech, které jsou ale jen pro matky s dětmi, rodina se rozdělí. Pokud není ani azylový dům, tak rodina končí na ulici, děti jdou do dětského domova. Tam stojí jedno dítě ročně 250 tisíc, je tam 10 let, to je 2,5 milionu, rodina má 4 děti, to je 10 milionů. Po odchodu z dětského domova podle statistik do 5 let jsou tyto děti klienty policie. Jeden vězeň zase stojí 250 tisíc. Je nutné si uvědomit, že zavírání očí 30 před tímto problémem, se nám zkrátka už teď nevyplácí" (Václav Šaroch, nejdéle sloužící styčným důstojník policie pro minority, aktuálně.cz 2006). Za vlády komunistického režimu převládala snaha Romy rozmístit po celé republice a tím je začlenit do většinové společnosti. Po pádu režimu v roce 1989 nastoupil trend zcela opačný. Nepohodlných občanů se chtějí obce zbavit a sestěhovávají je dohromady do stejných, často odloučených lokalit. 6.4. Nucená sterilizace romských žen Právní systém před rokem 1989 umožňoval vyplatit sociální dávku v až do výše 10.000,00 Kčs za podstoupení sterilizace „v zájmu zdravé populace". Argumentu peněz bylo snadno zneužíváno při přemlouvání ke sterilizaci u převážně romských žen, které byly ve finančně nevýhodné situaci. Ochránce lidských práv prošetřil v roce 2005 osmdesát sedm případů potenciální nucené sterilizace žen. U osmi případů shledal, že byl porušen právní řád a předal je k prošetření Nejvyššímu státnímu zastupitelství s komentářem, že byl pravděpodobně spáchán trestný čin. Samotné zákroky byly z lékařského hlediska provedeny bezchybně (lege artis). Podezření padá na vyvíjení nátlaku na romské ženy, které měly být nuceny ke sterilizaci z důvodů sociálních (příliš mnoho dětí, špatné sociální a finanční zabezpečení). Jednalo se tedy o neterapeutické zákroky. Porušovány a nedodržovány byly nezbytné právní úkony spojené se sterilizací a úzce související s jasným objasněním, co to sterilizace je, proč má být provedena. Většina úkonů byla provedena v průběhu souvisejícího operativního zákroku, nejčastěji pak bezprostředně po porodu císařským řezem (sectione caesarea). Informovanost romských žen byla v mnoha případech nedostatečná, prováděna bezprostředně před zákrokem, kdy již bylo pro postižené obtížné rozhodovat se objektivně, navíc bez možnosti porady s nejbližšími příbuznými. Je zaznamenán případ sterilizace hluchoněmé Rómky s důvodným podezřením, že bez překladatele a v časové tísni nebyla s to porozumět jaký zákrok bude v jejím organismu proveden. 31 Z čistě sociálních důvodů byla naplánována sterilizace po dohodě mezi lékaři a sociální pracovnicí. Citace z ombudsmanovy zprávy: „Skutečnost, že je císařský řez naplánován „ze sociálních důvodů" jenom proto, aby bylo možné provést sterilizaci ženy, která v minulosti již několikrát takový zákrok odmítla, je skutečnost navýsost alarmující."2 7 V rámci objektivity je nutno uvést i citaci, která se snaží vysvětlit, nikoliv však omluvit motiv jednání lékařů, úřadů a dalších jednotlivců, kteří namnoze museli při práci s romskými pacienty řešit problémy, které mohou být zcela neznámé lidem do styku s romskou komunitou nepřicházejícím: „Jistě, příčinu rezignace na komunikaci s pacientem v těchto případech lze do jisté míry postihnout a „chápat". Lze si samozřejmě představit, že je dosti obtížné srozumitelně zprostředkovávat informace o zdravotním stavu a možnostech jeho řešení pacientovi, který pochází z naprosto odlišného kulturního prostředí, často se nechová při hospitalizaci ukázněně, pro nedostatečnou znalost jazyka špatně sdělené chápe. Toto pochopení příčin neinformování však nemůže být omluvou."2 7 Problematikou nucených sterilizací romských žen v ČR, popřípadě v ČSSR a později v SR se zajímali mimo jiných i IQ Roma, Evropské centrum po práva Romů, Liga lidských práv a Vzájemného soužití, významnou měrou přispěli i romista Ruben Pellar a Zbyňek Andrš, Charta 77 aj. „Dokument (Dokument Charty 77 č. 3/1990, pozn. autora) zmiňuje i případ, kdy byla romská žena, která po sterilizačním zákroku otěhotněla, nucena sociálními pracovníky k interrupci s odůvodněním, že dostala zaplaceno za sterilizaci, a tudíž na dítě nemá právo. V jiném případě byla dvaadvacetiletá matka jednoho dítěte donucena ke sterilizaci výhružkou, že jí bude další dítě odebráno a umístěno v ústavní výchově. Zmiňovány jsou i případy, kdy sterilizací bylo podmiňováno poskytnutí sociální péče, jako např. poskytnutí sociálních dávek či jiná pomoc."2 7 V některých částech republiky byly sociální pracovnice hodnoceny podle toho, kolik Romských žen se jim podařilo ke sterilizaci přemluvit. Nárůst počtu dotazů 32 na možnost sterilizace a s tím spojeného finančního příspěvku býval zaznamenáván v období před Vánoci. Sterilizace byla zaměřena na ženy, které nebyli s to se o své děti postarat a ve větší míře jimi zásobovali Ústavy sociální péče. Romským ženám bylo začasto vyhrožováno, že pokud se sterilizaci nepodrobí, budou jim odebrány sociální dávky, děti či dokonce těhotným ženám po porodu ještě nenarozené dítě. Zevrubný přehled o provádění nucených sterilizací na romských ženách rozhodně nutí k zamyšlení, jsou-li vztahy mezi majoritou a romskou minoritou zatíženy břemenem z minulosti a není-li problém nucených sterilizací jedním z důvodů pro ospravedlnitelnou podezíravost Romů k nám, Neromům. „In Czechoslovakia, where they were labeled a "socially degraded stratum," Romani women were sterilized as part of a state policy to reduce their population. This policy was implemented with large financial incentives, threats against future social welfare payments, misinformation, and involuntary sterilization ( Helsinki Watch 1991)." (V Československu byli (Romové - pozn. autora) označováni jako sociálně nepřizpůsobiví. Sterilizace romských žen byla prováděna jako součást státní politiky, aby bylo dosaženo snížení romské populace. Sterilizací bylo dosahováno za pomoci dezinformací , finančních pobídek, pod hrozbou odebrání sociálních dávek, a byly prováděny i nedobrovolné sterilizace)2 6 33 7. Romové a jejich specifika Pro každé etnikum je typická určitá specifičnost v chování, přístupu k životu, v rodinných vazbách či přístupu k většinové společnosti a státním institucím. Níže předkládám 7.1. Romská rodina Romská rodina má tradiční spořádání s pevnou strukturou. Hlava rodiny a autority jsou velice respektovány. Romská rodina v minulosti musela držet více pohromadě, aby se vůbec udržela při životě. Romové, jakožto kočovný národ, neustále cestovali z místa na místo a museli se spoléhat jeden na druhého, aby v neustále se měnící společnostmi s jinými pravidly obstáli. Jedno romské přísloví říká: "Nechoď sám, sic zabijou tě". Romové od pradávna dělají všechno dohromady: rodinné porady, děti si hrají ve velkých skupinách, ženy vaří dohromady. Tradiční rodinné vazby se ovšem začínají rozpadat. Tyto vazby byly velice narušeny násilným rozestěhováním Romů během komunistické éry, převážně v období 50. let dvacátého století. Romové dnes také žijí až na výjimky usedlým způsobem života. Zhoubný vliv na narušení rodinných vazeb (a to nejen romských) má televize, drogy, hrací automaty a jiné návykové látky. Romské etnikum je k těmto negativním vlivům citlivější a následky, jaké tyto nežádoucí vlivy na romských rodinách zanechávají, jsou znatelnější. 7.2. Škola a Romové „Omnia sponte fluant, absint violentia rébus" (Všechno ať samo plyne, buď násilnost vzdálena věcí.) - J. A. Komenský Učitel musí k romským studentům přistupovat s určitým specifickým přístupem. „Potíž je však v tom, že zajímavost učiva nelze libovolně zvyšovat a přeceňovat, poněvadž některé partie učiva nejsou pro mnohé žáky zajímavé. Učitel proto usiluje dobře poznat individuální sklony žáků, aby k nim mohl přistupovat diferencovaně a volit adekvátní metody práce. Nesmí zapomínat ani na 34 zprostředkovávání učebních a pracovních technik, neboť ztráta zájmu o učení často souvisí s nedostatkem znalostí racionálně se učit a s dovedností překonávat potíže ve studiu."1 3 Romové odpradávna zprostředkovávali vzdělání svým dětem sami ve svých širokých rodinách. Staří lidé, kteří se v klasické široké romské rodině těšili veliké úctě vyprávěli pradávné příběhy a všichni jim pozorně naslouchali a učili se od nich. Při vyprávění romských pohádek malé děti ani nedutali. Poslouchali tyto moudré staré příběhy a učili se z nich. Romové téměř nerozlišovali hranici mezi tím, co je pohádkový, nebo vymyšlený příběh. Hranice mezi fikcí a realitou u nich byla a doposud je tenčí než u Neromů. Z toho mohou pramenit i různá nedorozumění při vzájemné komunikaci, kdy Rom je vnitřně přesvědčen o tom, že říká pravdu, zatímco se jedná jen o vymyšlený příběh. Existují ovšem i snahy o založení vlastních škol a prohlubování všeobecných znalostí mezi Romy samotnými. Od roku 1923 jsou zakládány romské třídy a školy za účelem zajišťování vzdělání pro romské děti. Jedna z prvních byla otevřena v Užhorode a to na žádost zaslanou přímo prezidentu republiky T.G. Masarykovi. V Užhorode, v roce 1926 Romové sami mezi sebou uspořádali sbírku na vybudování romské dvoutřídní školy. Tato škola byla prostě vybavena, ale byla jejich a byli na ni patřičně hrdi. Je patrná snaha Romů samotných svoji úroveň vzdělání zlepšovat a zajistit vlastním dětem možnost do škol chodit v místech, kde to dříve nešlo. Není tedy pravdou, že by Romové o vzdělání nejevili jakýkoliv zájem. Po válce, v dobách komunistického režimu, byla snaha státu o poskytování vzdělání Romům silná. Jednalo se ovšem o základní vzdělání, popř. aby Romové ukončili vzdělávací proces s výučním listem a mohli být využiti jako 35 levná pracovní síla tolik potřebná v tehdejších dobách, převážně v těžkém a strojírenském průmyslu. „Ve všech dokumentech zabývající se romskou komunitou bylo možné vždy najít proklamace o nutnosti likvidace negramotnosti a zvyšování vzdelanostní úrovně romského obyvatelstva, nikdy však nebyla vytvořena ucelená koncepce základního a dalšího vzdělávání romské mládeže. Do konce 60. let se ani v praxi nevyskytovaly názory, že by bylo vhodné vůbec vyššímu vzdělávání Romů věnovat nějakou pozornost. Praxe byla zaměřena na cíl poskytnout Romům základní vzdělání doplněné nenáročným učebním poměrem, po jehož absolvování by byli schopni práce v průmyslu."2 7 "Pokud se ohlédneme zpět do dějin Romů v Čechách a na Moravě, pochopíme, proč jejich společnost postrádá tzv. střední vrstvu. Většina Romů má pouze základní vzdělání. Pouhému zlomku Romů se podařilo vystudovat vysokou školu. Proto je například rodina známého muzikanta Gejzy Horvátha z Brna netypická. Manželka pracuje jako učitelka, dcera Monika Horváthova byla poslankyní parlamentu a syn Ladislav je chirurgem."1 Taktéž následky holocaustu je projevují v oblasti vzdělávání doposud. Z území Čech a Moravy byli téměř všichni Romové během druhé světové války odvezeni do koncentračních táborů a vrátil se jich pouhý zlomek. Romská střední vrstva tím byla zlikvidována. Po druhé světové válce se k nám začali stěhovat převážně Romové ze Slovenska, kteří neměli a doposud nemají tak silně zastoupenou romskou inteligenci vybudovanou. Romové nemají doposud vybudovanou silnější základnu intelektuálů, na které by mohli začít stavět. 7.3. Přístup Romů ke vzdělávání "Ignorovat fakt, že Romové jsou jiní, a především že jsou s námi stále víceméně "na válečné stezce", je holý nerozum. Nepomůže nám strkat hlavu do písku, ale udělat něco pozitivního."2 0 36 Romští rodiče většinou sami nemají dobré zkušenosti se školou a chápou ji jako nutné zlo, jako instituci ve které se majorita snaží Romy přetvořit k obrazu svému. Argumentují tím, že škola jim stejně bude k ničemu, školu přece jejich děti k životu nepotřebují. Z tohoto důvodu neradi posílají své děti do škol. Historické zkušenosti jim v tomto ohledu dávají v mnohém za pravdu. Potlačování romského jazyka, romských zvyků, lidových tradic, písní pohádek, nulová zmínka o romské historii v učebnicích dějepisu, to jsou zkušenosti, s jakými romští rodiče školu dokončili. "Škola je Romy chápána jako "bílá", víceméně represivní instituce. Romové k ní mají a priori nedůvěru, a ta se přenáší na dítě. Tuto nedůvěru je třeba prolomit nebo aspoň oslabit. Bez podpory rodičů nemá učitel romských dětí valnou naději na úspěch."2 0 S přinejmenším slabou podporou romských rodičů, aby děti chodily do školy je spojen i fenomén záškoláctví. „Zvláštní otázkou je záškoláctví žáků jiných etnických skupin, především Romů. Zde se odráží aspekty rozdílné hodnotové orientace romské minority, přístupu ke vzdělávání, nedostatečné znalosti jazyka majoritní společnosti, nedůvěra ke škole jako instituci bílých apod. Týdenní absenci na jedné z brněnských zvláštních škol odůvodnila devítiletá romská dívka slovy: " Nemohla jsem přijít do školy, protože mě bolely nohy". Romští rodiče nedokáží často své děti dostatečně motivovat pro návštěvu školy, protože ji sami neradi navštěvovali a k životu ji dle svých slov nepotřebují. Proto nezřídka nechávají své děti doma bez udání jakéhokoliv důvodu a dochází u nich k rozvoji dalších negativních jevů jako krádeže, tabakismus apod."4 Zvláštní zkušenosti mohu potvrdit, že výše uvedená slova jsou více než pravdivá. Jedna z romských dívek, kterou jsem doučoval a která opakovala sedmou třídu ZŠ a v pololetí dělala opravné zkoušky z pěti předmětů měla velký počet zameškaných hodin. Část z nich byla neomluvená. Maminka její neomluvenou absenci ve škole omlouvala slovy: "Víte, je to tak trochu moje vina, chodím do práce na ráno, končíme až v pět hodin odpoledne a stane se 37 mě, že jí zapomenu napsat omluvenku". Toho času dívka do školy nechodila, protože měla zvrtnutý kotník. Navíc se objevuje nový fenomén „romských škol", tedy škol, kam chodí více Romů než Neromů. Rodiče Nerómskych dětí své potomky přestávají do takových škol posílat a přehlasují je do škol v jiných lokalitách. Romské děti potom nemají příležitost seznamovat se s chováním, zvyky či běžnou komunikací s příslušníky majoritní společnosti. Prohlubuje se problém seskupování Romů na jednom místě. Tedy ne jenom na místě bydliště, ale i v místě, kam si děti chodí pro základní vzdělání. "Velmi málo romských dětí prochází mateřskou školou a výchova v romské rodině zpravidla není dobrou přípravou pro školní práci. Dítě zřídka získává zkušenost s knížkou, hračkami, tužkou a papírem (mnohem spíše s televizí a videem)."2 0 Sociálně slabší Romové se potýkají i s problémy hmotného charakteru. Některé děti nemají pouzdra, pastelky, chybějí prostředky aby mohli jet na společný výlet. Šancí, která by posunula celý problém kupředu by mohli být společné třídy Romských a Nerómskych dětí. Snahy o násilnou asimilaci již v minulosti Romové ovšem zažili a jak tedy donutit dvě rozdílná etnika s různým náhledem na svět, aby se společně dobrovolně scházeli v jedné škole, to je otázka, kterou zatím nikdo nevyřešil. V minulosti byli romští studenti s horším prospěchem posíláni do takzvaných zvláštních škol. Romové byli v těchto školách zastoupeni velice silně. Tato skutečnost se stala terčem kritiky ze strany mezinárodních organizací zabývajících se otázkami rasismu. Mnoho romských žáků ukončilo pouze zvláštní školu, čímž neměli ukončené řádné základní vzdělání a možnost uplatnění v navazujících vzdělávacích zařízeních (i v pracovním životě) byla notně omezena. Romové jsou od útlého věku vedeni k samostatnosti. Není s nimi nakládáno jako s dětmi, ale jako s příslušníky rodiny, kteří mohou při společně 38 projednávaných záležitostech do diskuze kdykoliv zasáhnout a sdělit svůj názor. Potom mají Romské děti problémy ve škole, kde je od nich vyžadováno, aby poslušně seděli a poslouchaly výklad vyučujících bez možnosti se kdykoliv projevit. Romská rodina, která je v romském pojetí chápána jinak než rodina evropská, rozhoduje o většině věcí dohromady. Pro romské dítě je potom ve škole problém samostatně pracovat bez podpory a rady ostatních. Jejich hlas je doma ceněn jako hlas dospělého člena a ve škole proto mohou trpět pocitem, že si jich většinová společnost neváží, protože si nechce jejich názor vyslechnout. Romské dítě s jinými základy disciplíny se zatvrzuje a jen se utvrzuje v tom, že většinový svět je nepřátelský. To se koneckonců nejspíše již dávno dozvědělo od starších členů rodiny. 39 8. Romové - vymezení vůči svému okolí Pro Romy bylo vymezení se vůči svému okolí existenčně důležité. Stejně tak jako Židé označovali všechny obyvatele ne-Židovského původu slovem Goj, tak i Romové se vymezují vůči okolnímu ne-Romskému obyvatelstvu - Gadžům. Označení Gadža původně znamenalo sedlák ne-Romského původu, nyní se však souborně používá pro všechny Neromy. Označením Gadžo, které lze zařadit do skupiny exonymů, se neoznačují příslušníci určitého etnika. Podobně se odlišují i Romští a Neromští chlapci - čhavo/raklo, nebo Romské a Nerómske dívky čhaj/rakli. Jako gadžo/gadži se označuje manžel/ manželka Nerómskeho původu. V některých romských dialektech lze vystopovat, že takto se označuje manžel či manželka všeobecně, nehledě na etnický původ. Lze ovšem velice často při vyřknutí slova Gadžo cítit pejorativní podtón, zrovna tak stejný, jaký cítí Romové při oslovení Cikán. 40 9. Praktická část- příprava průzkumu 9.1. Hypotéza 1/ Vzdělávání v tradiční škole má pro Romy jiný význam než pro většinovou společnost. Dosažené vzdělání rodičů respondentů bude pravděpodobně převážně základní a vyučen/vyučena. Přesto se domnívám, že si dotazovaní důležitost dosaženého stupně vzdělání uvědomují a jejich cílem bude dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání. Dle mého názoru se projeví spojitost mezi stupněm dosaženého vzdělání rodičů a související touhou jejich dětí po co nejvyšším dosaženém vzdělání. 21 Dalším předpokladem je, že respondenti, kteří dochází volnočasových kroužků, budou aktivněji přistupovat i ke své budoucnosti a budou usilovat o vyšší stupeň dosaženého vzdělání, než dotazovaní studenti, kteří se mimoškolním aktivitám nevěnují. 9.2. Výběr a počet respondentů Dotazníky byly vyplněny v Brně, a to studenty ZŠ nám. 28. října, SOŠ sociálnoprávni, posluchači kurzu asistent pedagoga na MU, klienty neziskové organizace IQ Roma a Drom. Dotazované osoby tedy nejsou žáky pouze jedné školy či klienti jedné organizace. To se může projevit kladně na objektivitě dosažených výsledků. Respondenti pocházejí z Brna, z poměrně úzce vymezené lokality, která je velice hustě osídlena romskými obyvateli. Celkem bylo dotázáno 91 respondentů ve věku 9 - 1 9 let, z toho 47 chlapců a 44 dívek. Pouze šest respondentů bylo starších 16 let. S ohledem na věk dosažené vzdělání dotazovaných nemohlo být až na výjimky vyšší než základní. 41 9.3. Použitá metoda průzkumu Průzkum byl proveden pomocí dotazníku - viz příloha. Vyplnění dotazníku zabralo respondentům přibližně 10 min. Někteří se stavěli k vyplňování dotazníků s nevolí - především ve školách, kde bylo vyplnění nařízeno vyučujícím. Ve volnočasových kroužcích se nejčastěji opakoval tentýž scénář. Přes počáteční nevoli byl „odchycen" první respondent. Ostatní se potom ze zvědavosti přidávali a za chvíli nestačil počet propisek k vyplňování - „Ukažte pane co to máte. Jé, dotazník. Já chci taky vyplňovat". Dotazník obsahoval 14 otázek, které byly využity a zpracovány v jednotlivých kapitolách. 42 10. Praktická část vlastní průzkum, výsledky, analýza 10.1. Průběh Dosažené vzdělání rodičů respondentů - souhrnně Níže přiložená tabulka ukazuje dosažené vzdělání rodičů jednotlivých respondentů. Ti byli rozřazeni do čtyřech základních kategorií - viz tabulka níže: 1/Oba rodiče dosáhli maximálně základního vzdělání. 21 Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je vyučen/a 3/ Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je středoškolské 4/ Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je vysokoškolské Respondentů celkem Počet respondentů 43 42 4 2 91 Procento respondentů dané kategorie 47,25 46,15 4,40 2,20 100 43 Stupeň dosaženého vzdělání rodičů romských studentů byl převážně základní a vyučen. Tyto dvě kategorie dohromady tvořily 93,40%. Středoškolského vzdělání dosáhlo 4,40% rodičů respondentů a vysokoškolského vzdělání dosáhlo 2,20% rodičů respondentů. Je patrný nepoměr ve prospěch vzdělání základního a „vyučen" oproti vzdělání střednímu a vysokoškolskému. Potvrzuje se známý fakt, že dosažené vzdělání Romů jen zřídka dosahuje k hranici vzdělání středoškolského. Vysokoškolské vzdělání je výjimečné. 44 Rozdělení respondentů podle dosaženého vzdělání rodičů 1/ Oba rodiče dosáhli maximálně základního vzdělání. Respondenti této skupiny mají oba rodiče s nejnižším dosaženým stupněm vzdělání. Tato skupina byla také nejzastoupenější, tvořilo ji celkově 43 respondentů. Jako zajímavý poznatek se jeví skutečnost, že pouze jeden ze studentů projevil zájem o nejnižší možný stupeň vzdělání - základní. Je to dobrý ukazatel toho, že romští studenti celého spektra dotazovaných si uvědomují důležitost a význam stupně dosaženého vzdělání a že je pro ně významnou hodnotou, o kterou, alespoň ve svých přáních, usilují. Stupeň vzdělání, kterého chce dotazovaný student dosáhnout základní 2% střední 23% vysokoškolské 14% vyučen 61% 45 21 Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je vyučen, vyučena Čtyřicet dva respondentů uvedlo, že alespoň jeden z rodičů dosáhl vzdělání vyučen, vyučena. Druhý z rodičů skončil se základním vzděláním, nebo taktéž s výučním listem. Pouze dva studenti chtěli ukončit svoje vzdělání jako základní. Nejvíce respondentů uvedlo jako cíl svého studijního snažení být vyučen. V součtu však převažují studenti, kteří chtějí zakončit školu jako středoškoláci a nebo vysokoškoláci (dohromady 22 respondentů). I u respondentů této skupiny se ukázalo, že vnímají důležitost co nejvyššího ukončeného vzdělání. Stupeň vzdělání, kterého chce dotazovaný student dosáhnout základní vyučen 43% 46 3/ Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je středoškolské Otec nebo matka těchto respondentů zakončila studium s dosaženým vzděláním středoškolským. Pouze celkem čtyři studenty bylo možno zahrnout do této kategorie, což do značné míry ovlivňuje váhu následujících zjištění. Žádný ze studentů nechtěl skončit školu s nejnižším stupněm vzdělání základním. Převážná část respondentů chce být vysokoškolsky vzdělána. Výsledek je tedy pozitivní - touha po dosažení vyššího vzdělání je zde patrná. Stupeň vzdělání, kterého chce dotazovaný student dosáhnout základní vysokoškolské 50% 47 4/ Maximální dosažené vzdělání otce nebo matky je vysokoškolské V těchto případech bylo minimální dosažené vzdělání druhého z rodičů středoškolské. V této kategorii byli pouze dva respondenti. Vzhledem k tak nízkému zastoupení respondentů této kategorie je obtížné vyvodit relevantní závěry. Nicméně fakt, že děti vysokoškolsky vzdělaných rodičů, byť jsou jen dvě, chtějí dosáhnout taktéž vysokoškolského titulu, je potěšující. Stupeň vzdělání, kterého chce dotazovaný student dosáhnout vysokoškolské 100% 48 5/ Souhrnný graf - stupeň dosaženého vzdělání rodičů a stupeň dosaženého vzdělání jejich dětí v souvislostech Na souhrnném grafu je patrné, že děti jejichž rodiče dosáhli vyššího vzdělání chtějí dosáhnou vyššího stupně vzdělání než děti rodičů s nižším vzděláním. Například: 60% respondentů, jejichž otec či matka dosáhli maximálně základního vzdělání se chtějí vyučit nějakému řemeslu. Oproti tomu vyučen/a chce být pouze 40% respondentů z nichž minimálně jeden rodič zakončil vzdělání s výučním listem a jen 20% respondentů s alespoň jedním rodičem, který zakončil vzdělání maturitou. Na opačné škále tabulky vidíme, že vysokoškolského vzdělání touží dosáhnout převážně respondenti s rodiči, kteří dosáhli vzdělání v tomto pořadí: VŠ, SŠ, vyučen, ZŠ. 1 0 0 , 0 0 9 0 , 0 0 E 8 0 , 0 0 .c o C 4 0 , 0 0 6) Daniel, B. Dějiny Romů. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. 199 s. ISBN 80-7067-395-8. 7) DOUBRAVA, Lukáš. Protidrogová prevence na pražských školách není zmapována. Učitelské noviny [online]. 2003, č. 41 [cit. 3. května 2006]. Dostupný z WWW: < http://www.ucitelskenoviny.cz/obsah_d^ 8) Fraser, A. Cikání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 374 s. ISBN 80-7106-212-X. 9) Fredrickson, G. Rasismus : stručná historie. 1. vyd. Praha: BB art, 2003. 157 s. ISBN 80-7341-124-5. 10) Hrubý, D. Romové? Nepatří do této země? Reflex, 2001, roč. 12, č. 2, s. 10 -11, ISSN 0862-6634 11) Hůbschmannová, M. Šaj pes dovakeras (Můžeme se domluvit). 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1998. 127 s. ISBN 80-7067- 905-0 12) Krsek, M. Trápení sčítaného lidu. Reflex, 2001, roč. 12, č. 9, s. 10-11, ISSN 0862-6634 13) MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 134 s. ISBN 80-210-1880-1. 14) Mareš, Jiří. Komunikace ve škole. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995. 21 Os. ISBN 80-210-1070-3. 61 15) Matějková, L. Kočování po obrazech. 1. vyd. Brno : Muzeum romské kultury, 2003. 11 s. ISBN 80-86656-03-9. 16) Nečas, C. AUŠVICATE Hl KHÉR BÁRO. 1. vyd. Brno. 1992. Masarykova univerzita v Brně. 247 s. ISBN 80-210-0398-7 17) Nečas, C. Historický kalendář: dějiny českých Romů v datech. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1997. 123 s. ISBN 80-7067- 769-4. 18) PROROM [online]. c2006, poslední revize 1.4.2006 [cit. 4. května 2006]. Dostupný z WWW: . 19) Romové v české republice [online]. c2006, poslední revize 8.4.2006 [cit. 4. května 2006]. Dostupný z WWW: . 20) Říčan, P. S Romy žít budeme, jde o to jak. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 143 s. ISBN 80-7178-250-5 21) Semancová, A. Cože? Já, a rasista? 1. vyd. Praha : Multikulturní centrum, 2002. 31 S. ISBN 80-238-8066-7. 22) Šišková, T. Výchova k toleranci a proti rasismu, vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 203 s. ISBN 80-7178-285-8. 23) SOKOL, Jan. RASISMUS A RASA. Učitelské noviny [online]. 2002, č. 37 [cit. 4. května 2006]. Dostupný z WWW: . 24)2/ Wikipedia, the free encyclopedia. c2001, poslední revize 4.5.2006 [cit. 15. května 2006]. Dostupný z WWW: 25)Wikipedia, the free encyclopedia. c2001, poslední revize 4.5.2006 [cit. 4. května 2006].Dostupný z WWW: . 26) 1/ Wikipedia, the free encyclopedia. c2001, poslední revize 4.5.2006 [cit. 4. května 2006].Dostupný z WWW: . 27)Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě. c2005, poslední revize 4.5.2006 [cit. 2. února 2007]. Dostupný z WWW: 62 28) Ministersťvo práce a sociálních věcí, C2000, poslední revize 5.9. 2006, [cit. 15. října 2006]. Dostupný z WWW: 29) Semancová, A. Cože, já a rasista? vyd. 1. Praha : Multikulturní centrum, 2002. 31 s. ISBN 80-238-8066-7. 63 Přílohy: Príloha č. 1: Dotazník 1/ Pohlaví: mužské ženské 21 Věk (vypište): 3/ Stupeň dosaženého vzdělání rodičů: otec matka základní základní vyučen vyučen střední střední vysokoškolské vysokoškolské 4/ Povolání: otec matka 5/ Můj stupeň dosazeného vzdělání: základní vyučen střední vysokoškolské 6/ Chci dosáhnout vzdělání: základní vyučen střední vysokoškolské 7/ Chodit do školy mě baví Chodit do školy mě nebaví 8/ Na co se ve škole nejvíce těším: Na své spolužáky Na učitele Na nějaký konkrétní předmět (například matematiku) Na něco jiného (napište na co) 64 9/ Doma se se mnou učí: táta máma sourozenec někdo jiný nikdo 10/ Příprava do školy mě zabere: 0 méně než 1h 1-2 h více 11/ Moji rodiče mě vedou k tomu, abych dosáhl/a co nejvyššího stupně vzdělání ano ne 12/ Jaké povolání chci v budoucnu vykonávat? 13/ Chcete, aby vaše děti dosáhli co nejvyššího stupně vzdělání? 14/ Jaké navštěvuji kroužky či mimoškolní aktivity 65