MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra historie Systém evidence nepřátelských osob vedených Ústředním výborem KSČ a Federálním ministerstvem vnitra po roce 1968 s hlavním přihlédnutím k seznamům pravicových oportunistů a akce Norbert Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí diplomové práce: doc. Phdr. Bohuslav Klíma, CSc. Vypracoval: Jan Z erb st 1 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který jev práci uveden. V Brně dne 20. dubna 2013 podpis 2 Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své diplomové práce Doc. PhDr. Bohuslavu Klímovi Csc, dále pracovníkům Archivu bezpečnostních složek v Brně Kanicích, Na Struze v Praze, Národního archivu, Archivu Poslanecké sněmovny, Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a Okresního archivu Znojmo za jejich velkou ochotu, vstřícnost, zpřístupnění dokumentů a pomoci během mého studia v archivu. Pamětníkům mons. Václavu Malému, Františkovi Kozákovi a Jaroslavu Hýskovi za poskytnutí jejich informací a názorů. Zvláštní poděkování pak náleží Mgr. Marku Pavlíkovi a Mgr. Prokopu Tomkovi Ph.D. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat i všem ústavům, archivům a osobám, které jsem zapojil do hledání dvou filmových archivních materiálů, jež jsem potřeboval prostudovat k mé bakalářské práci. 1 O b s a h Úvod 3 1. Cesta k tvorbě seznamů nepřátelských osob po roce 1968 5 1.1. Stručná historie tvorby seznamů před rokem 1968 5 1.2. Období tzv. krizových let 6 1.3. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a Rezoluce k aktuálním otázkám jednoty strany 10 1.4 Shrnutí 12 2. evidence pravicových oportunistů 14 2.1. 196. Schůze předsednictva ÚV KSČ 14 2.2. Směrnice ÚV KSČ k evidenci pravicových oportunistů 16 2.3 Evidence pravicových oportunistů v praktickém působení 20 2.4. statistický rozbor pravicových oportunistů 24 2.5 Shrnutí 27 3. Akce Norbert 29 3.1. Mimořádná bezpečnostní opatření 29 3.2 Příprava akce Norbert 31 3.3. Jak by vypadala akce Norbert, kdyby byla vyhlášena? 35 3.4. Problematika tzv. koncetračních táborů v rámci Akce Norbert a otázka tábora ve Švarci, jakožto potencionálního internačního tábora 37 3.5. Seznamy Norbert a osoby, jenž by se týkala (zamyšlení, jestli je možnost, že splývá se seznamy na stranické úrovni) 40 3.6. Shrnutí 41 Závěr 43 Archivní prameny 45 Summary 47 Přílohy 48 2 Úvod Ve své bakalářské práci se budu zabývat systémem evidence nepřátelských osob na území ČSSR po roce 1968, čili jedná se zde o období Normalizace (i když i definice Normalizace není jednoduchá, což popisuji v první kapitole), který si vedl Ústřední výbor Komunistické strany Československa (dále jen ÚV KSČ) a taktéž i na Federálním Ministerstvu vnitra. Budu mapovat, jestli se jedná o totožné seznamy na kterých se lidé objevovali a z jakého důvodu, a co se posléze s těmito osobami dělo. S touto prací souvisí i výstavba pracovních táborů a internace nepohodlných osob, budu se tedy zabývat i tím, zda-li byly tyto tábory postaveny. Toto téma jsem si zvolil poté, co jsem poznal jednoho z členů Vojenského sdružení rehabilitovaných (dále jen VSR), jenž mi vykládal o zhoubnostech akce Norbert a který, dá se říci že dosti frustrovaně, mluvil o apatickém postoji úřadů a historiků k tomuto komunistickému zločinu. Jsem člověk, který není zastáncem tvrzení, že soudobým dějinám každý rozumí, naopak vím, že se zde vyskytuje mnoho růzností, totalitní režim totiž dokázal vyčarovat umně mlhavý závoj nepochopení, což jsem si ověřil na vlastní kůži při rozhovorech s respondenty. V rámci své práce budu pracovat s orální historií, k čemuž mi poslouží tři pamětníci. Ještě před tím než jsem však přistoupil k výzkumu, musel jsem si vyzkoušet, jak vlastně vést rozhovory. K tomu mi posloužil A. Denemarek, pradědeček mého dobrého kamaráda. Jedná se o člověka, který jako poslední se setkal s J. Kubišem (ke skupině parašutistu se měl přidat ještě jeden výsadkář), než byl objeven v kostele Cyrila a Metoděje. U něho jsem poznal, jak složité je vést rozhovor s člověkem v pokročilém věku. Pracovat budu i s odbornou literaturou a zejména archivy. Pokud se mi to povede, prostuduji materiál v Národním archivu, Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, archivu Poslanecké sněmovny, Okresního archivu ve Znojmě a Archivu bezpečnostních složek. Chtěl bych se, pokud mi to moje schopnosti dovolí, vyhnout pozitivistickému pojetí historie, i když vím, že se tomu v určitých pasážích neubráním. Kapitoly jsem rozvrhnul na tři části, hned první bude pro oponenta jistě výživná pro kritiku, poněvadž se může na první pohled zdát chaotická. V ní se budu zabývat stručnou historií seznamů nepřátelských osob a údobí Pražského jara s následným nástupem k moci G. Husáka, v této části se pokusím vypíchnout osobní příběhy a dění, které vedlo ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy, a nakonec přípravami brožury Poučení z krizového vývoje 3 ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Domnívám se, že je lepší utvořit jednu obsáhlejší kapitolu, než třeba tři menší. Zde pro mě bude stěžejní kromě materiálu Národního archivu i odborná publikace vydaná pod záštitou Akademie věd, USTRu a kniha M. Sígla. Tento člověk ukrýval u sebe materiál o období let 1967-1971 do roku 1993, který pak předal Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Druhá kapitola bude již čistě zaměřena na první ze seznamů, kde se zaměřím na tvorbu a praxi, abych dokázal obě akce porovnat. Používat budu nejen archivní materiály Národního a Okresního archivu Znojmo, ale i svědectví pamětníků a publikaci Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969-1974, která ve své jedné části se zaobírá právě tvorbou seznamů pravicových oportunistů, jež jsou dány do kontextu s nomenklaturní politikou, pak také Lidových novin, v nichž vyšel článek, kde se píše, že funkcionáři U V KSČ naplnili skutkovou podstatu trestného činu. V ní ještě použiji dvě publikace, které vydalo VSR, ale u nich je dosti problematický jak obsah tak zaměření, proto k těmto publikacím přistupuji jako k výpovědi pamětníků. Poslední kapitola bude nejbohatší na pramennou základnu, jelikož zde bude zpracován archiv Poslanecké sněmovny, ÚDV a ABS. Budu porovnávat práci Jiřího Gruntoráda, který se akcí Norbert zabýval v roce 1994, ale více než o akci Norbert šlo spíše o komplexní historii „tvorby seznamů nepřátelských osob". Budu se zde tedy zaměřovat nejen na podstatu akce Norbert, ale i na ožehavou otázku koncentračních táborů. Důležitý pro mě bude archivní materiál, který je uložen na ÚDV a v Poslanecké sněmovně, jelikož Tollnerova skupina se zaobírala akcí Norbert až po J. Gruntorádovi, a může nám tedy podat nová svědectví. 4 1. Cesta k tvorbě seznamů nepřátelských osob po roce 1968 1.1. Stručná historie tvorby seznamů před rokem 1968 Dnes již zřejmě nikoho nepřekvapí, že komunistická strana, která se zde dostala k neomezené moci v únoru 1948, si vedla seznamy osob, jež pro ni představovaly potenciální nebezpečí. Proto započnu krátkým exkurzem do historie, abychom dokázali lépe pochopit následné komunistické počínání. O vývoji evidence nepřátelských osob v průběhu celé komunistické éry nejlépe informoval J. Gruntorád, proto si dovolím podat stručný vývoj o této akci. V listopadu roku 1945 bezpečnostní komise U V KSČ přijala usnesení, aby se započal sbírat materiál za účelem sestavení listin všech státně nespolehlivých reakčních a lidu nepřátelských osob, sloužících dosud na vedoucích místech v celém bezpečnostním aparátu.1 Již od roku 1946 se začala formovat evidence nepřátelských osob, prvním dokumentem, jenž se měl zabývat touto problematikou, byl prostřednictvím přílohy výnosu Ministerstva vnitra "Prozatímní organizační řád státně-bezpečnostní služby". Vněm bylo ve třetím článku stanoveno, že Odbor pro státní bezpečnost a politické zpravodajství má na starost vedení ústředních evidencí pachatelů a trestných činů spáchaných proti bezpečnosti státu, včetně příslušných kartoték.2 V květnu 1948 byl ustanoven užší pracovní výbor ve složení: přednosta oddělení 4. organizačního útvaru II. sektoru K. Filka, přednosta 5. oddělení I. sektoru mjr. J. Janoušek a přednosta 3. oddělení sektoru B Ad škpt. A. Samec. Tito muži navrhovali čtyři kategorie osob. Náměstek ministra vnitra Pavel chtěl nastalou situaci řešit po třech liniích úředních, akčních výborů a tajemníků, avšak na jeho realizaci nedošlo, neboť se vyskytl mnohem naléhavější úkol, výstavba táborů nucených prací.3 Ministr národní bezpečnosti L. Kopřiva vydal 16. února 1951 instrukce, v nichž nařizoval zavedení nového evidenčního řádu, jehož úkolem je soustředit veškeré rozptýlené spisy na jednom místě. V červnu téhož roku pak obdržel výše zmíněný ministr připiš z ministerstva vnitra, jehož autorkou byla dr. M . Gottwaldová-Cepičková, která psala o zkušenostech maďarských soudruhů s vystěhováním „nepřátelských živlů" z Budapešti.4 1 Gruntorád, J.: Akce Norbert. In Sborník Securitas Imperii, 1994, 2, s. 12. 2 Tamtéž, s. 12. 3 Tamtéž, s. 13. 4 Tamtéž, s. 15. 5 Tento prípis je zajímavý zejména tím, že obdobná situace se opakovala po roce 1968.. .5 5. dubna 1958 předpokládal ministr vnitra R. Barák v souladu s únorovým zasedáním U V KSČ „zesílený nápor nepřátelské propagandy ze zahraničí proti prováděné reorganizaci národního hospodářství a z řad bývalých lidí zanášení malomyslnosti a nechuti k prováděným změnám". Potom na kolegiu ministerstva vnitra se 25. listopadu 1958 jednalo o „operativní situaci po linii bývalých lidí".6 Na K M V za řízení L. Strougala 4. června 1962 měl být rozpracován komplexní rozbor tzv. „bývalých lidí". Na základě rozkazu ministra vnitra ze 17. února 1964 bylo převedeno do nové evidence 6 196 osob. V tomto roce patřily do těchto seznamů osoby které byly z vykořisťovatelských tříd, význační představitelé bývalých politických stran, význačné osoby z bývalého buržoazního zahraničního i domácího odboje, představitelé státního buržoazního aparátu, armády, policie, četnictva, zpravodajští důstojníci armády, kteří byli úzce spjati se západní zpravodajskou službou, představitelé církví či vlastizrádci. Evidence „bývalých lidí" byla zrušena nařízením ministra vnitra č. 43/1970 a nahrazena rozkazem č. 44/ 1970.7 1.2. Období tzv. krizových let Abychom mohli lépe pochopit evidenci nepřátelských osob, o které budu psát, musím se tu stručně zmínit, jak vypadala doba, která tomu všemu předcházela. Je to důležité, abychom byli schopni celou problematiku, kterou zde budu popisovat, pojmout. Ještě v červnu 1967 dokázal režim tvrdě zasáhnout proti protestům, ať už se jednalo o sjezd spisovatelů nebo o studentské demonstrace v říjnu téhož roku, ale i přesto se společenské ovzduší uvolňovalo. Ekonom Ota Šik nastartoval svoje reformy, byla povolena liberalizace v kultuře, zmírnila se cenzura. Přišel leden 1968, a ačkoliv to zpočátku nevypadalo, jednalo se o skutečný politický obrat, který se odlišoval od Maďarska (1956) a Polska (1980-1981), kde se výrazně angažovaly nekomunistické síly usilující o změnu systému. Naši reformní komunisté neusilovali o razantní přeměnu, ale spíše o odstranění existujících vad, o určitou demokratizaci a úpravy, které by socialistický model zefektivnily a učinily opět přitažlivým. V tomto procesu si musela komunistická strana podržet vedoucí úlohu.8 5 Hradecká, V., Koudelka K: Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969-1974. Praha 1998, s. 75. 6 Gruntorád, J.: c. d., s. 16. 7 Tamtéž, s. 19-20. 8 Doskočil, Z.: Duben 1969 - anatomie jednoho mocenského svazku, Brno 2006, s. 21. 6 Zvolením Dubčeka do funkce 1. tajemníka ÚV byla završena cesta k nastartování obrodného systému. Celospolečenský zápas nejen o ekonomickou reformu přerostl po lednovém plénu ÚV KSČ do celkového procesu za demokracii, svobodu slova, tisku, za nové pojetí tzv. „socialismu s lidskou tváří", jak se tehdy vžila koncepce prvního tajemníka ÚV KSČ. Díky tomuto procesu byl ještě tentýž měsíc projednán nástin Akčního programu KSČ.9 Strhla se lavina uvolnění, ve které patřil k nej aktivnějším osobnostem J. Smrkovský. Tomu byl uveřejněn 8. února v Rudém právu článek „Jak dál?", kde kritizoval špatnou informovanost na lednovém plénu ÚV KSČ. Na začátku března předsednictvo zrušilo své usnesení ze srpna 1966 o úloze Ústřední publikační správy jako pomocníka při ideovém řízení tisku, neboť odporuje duchu tiskového zákona. Vyzvalo ministerstvo kultury a informací, aby připravilo návrh nového tiskového zákona, díky čemuž byla zrušena cenzura. Následující den předseda Ústřední publikační správy zaslal vedoucím poboček sdělení s citací chystaného Akčního programu KSČ, kde je předběžná cenzura odmítnuta. Tisk, rozhlas a televize věnuje pozornost vzpomínkám na Jana Masaryka, ministra zahraničí, který zemřel za dosti prapodivných skutečností. Předsednictvo ÚV KSČ přijalo opatření urychlené rehabilitace občanů, kteří byli nezákonně postiženi v minulých letech. Časopis Student začal uveřejňovat seriál rozhovorů s vdovami po popravených v procesu s Rudolfem Slánským z roku 1952. Objevovaly se pokusy o obnovení činnosti sociálně demokratické strany či o založení KANu a K 231. 10. dubna je konečně uveřejněn v plném znění Akční program KSČ - ve své době unikátní v celé socialistické soustavě. Profesor V. Černý hovořil na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy o příčinách svého nuceného odchodu z této fakulty roku 1950. Deník Lidová demokracie otiskuje rozhovor s bývalým arcibiskupem pražským a kardinálem J. Beranem. V Praze bylo shromáždění bývalých příslušníků PTP Svobodné slovo přineslo rozsáhlý článek k 18. výročí popravy M . Horákové. Vojenská prokuratura zahájila trestní stíhání L. Máchy za vraždu faráře Toufara.10 Podobných činů bylo možno vidět mnoho, důležité je, že veškeré dění bylo sledováno s nevolí téměř celého východního bloku. Již 22. února například Walter Ulbricht kritizoval na Pražském hradě Sikovu reformu. Pár dní po uveřejnění Akčního programu KSČ sovětský velvyslanec S. V. Červoněnko předal Dubčekovi dopis od Břežněva, jenž vyjadřoval znepokojení nad vývojem v ČSSR. 14. až 15. července probíhala ve Varšavě schůzka 9 Sígl, M : Události pravdy, zrady a nadějí. Třebíč 2009, s. 35. 10 Tamtéž, s. 38-70. 7 vedoucích představitelů Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR, kde byl kritizován Kadár za umírněný postoj a T. Živkov navrhl dokonce ozbrojený zásah v ČSSR.1 1 Přišly události v Čierne nad Tisou a Bratislavě, jež nemohly změnit běh událostí. Zásahem vojsk Varšavské smlouvy skončilo Pražské jaro. Československá společnost okupaci z drtivé většiny odmítla a postavila se za legální vedení státu a KSČ. Bezpečnost evidovala v období od 21. srpna do 17. prosince 1968 439 obětí okupace (94 mrtvých a 345 těžce raněných). Vstup vojsk VS vstoupil do historie jako operace Dunaj, nej větší vojenská akce v Evropě od 2. světové války. Vojska postupovala zemí, o které se domnívali, že se zde budou muset střetnout s kontrarevolucionáři nebo vojáky západního nepřítele. Proto byla jen otázka času, než dojde ke střetu mezi civilním obyvatelstvem a okupanty. První tragický incident se odehrál v Liberci. Reakcí předsednictva ÚV KSČ bylo vypracování prohlášení předsednictva ÚV KSČ prostřednictvím Z. Mlynáře. Do 17. prosince inkriminovaného roku porušila vojska naše zákony přibližně ve 2100 případech. Jsou zaznamenány nej různější příčiny zahájení palby, od opětování domnělé střelby přes nepřiměřené reakce na protesty československého obyvatelstva.12 Mezi oběťmi byl například Milan Hnulík, který zemřel u rozhlasu na zkrvácení dutiny hrudní a pohmoždění plic v důsledku mnoha četných průstřelů. Zdeněk Dragoun byl těžce zraněn, když se na lešení u radnice v Liberci pokoušel fotit příjezd sovětských vojsk. Příčinou smrti byl průstřel hrudníku. Františka Klůce zase pro změnu zastřelil sovětský dezertér na polní cestě nedaleko Něčemic. Nej horším aktem nedisciplinovanosti vojsk VS se stal incident ve východních Čechách. V Jičíně, konkrétně na křižovatce na Letné, zhruba před půlnocí se nepohodlo pět opilých vojáků Polské lidové armády. Hlavní viník S. Dorna zastřelil nejen naše obyvatelstvo, ale dokonce i dva příslušníky Polské lidové armády.13 Zabíjení však nemělo brát konce, krvavým epilogem Pražského jara se staly dny 18. - 22. srpna 1969, kdy bylo 22 osob usmrceno a zraněno, mezi nimi bylo šest mladých dělníků.1 4 Začalo období, pro něž se později vžil termín „normalizace". Tento termín má z hlediska datace dva významy. Označuje období let 1968-1971. V přeneseném významu se „normalizace" používá také pro druhou polovinu existence komunistického režimu, tedy léta 1968-1989. Prvním dokumentem, kdy byl použit tento název, byl moskevský protokol.15 11 Tamtéž, s. 40-79. 12 Bárta, M , Cvrček, L., Košický, R, Sommer, V.,: Oběti okupace - Československo 21.8. - 31. 12. 1968. Praha 2008, s. 4-11. 13 Tamtéž, s. 59-97. 14 Kalinová, L.: Konec nadějím a nová očekávání. Praha 2012, s. 51. 15 Dostál, Z.: c. d., s. 27. 8 Tento protokol podle článku 14 prohlašoval všechna jednání mezi vedoucími představiteli KSSS a KSČ po srpnu v zájmu obou komunistických stran a přátelství mezi ČSSR a SSSR za přísně tajná, zveřejněno z něj bylo pouze všeobecné komuniké. V zájmu plnění Moskevského protokolu vláda přijala už 30. srpna 1968 usnesení o zřízení Úřadu pro tisk a informace, který se stal základním prvkem k „normalizaci" situace v médiích.1 6 Avšak v období února až března 1969 zůstávala stále v médiích jistá svoboda, i když se objevovaly občasné zákazy a postihy pracovníků. Dokonce cenzura nezasahovala proti umělecké tvorbě (Karel Kryl nebo filmy, které později dostanou nálepku trezorové).1 7 Podle Strougalova svědectví se konzervativci pokusili o převzetí moci dvakrát: na konci roku 1968, podruhé v únoru 1969. Nepodařilo se jim to, přestože měli značnou podporu části vedení KSČ a stála za nimi téměř celá StB, která své smýšlení jednoznačně projevila už v srpnu. Nicméně smyčka kolem Dubčeka se nepříjemně stahovala, navíc když 25. února 1969 zjistil, že PUV převádělo politicko-organizační oddělení do kompetence tajemníka U V KSČ Jaromíra Hetteše,1 8 což se dělo vždy, když začínal první tajemník U V KSČ ztrácet důvěru Kremlu. V tu chvíli se od něho začali straničtí funkcionáři odvracet, takže potom přišel i o vliv na strategicky důležité orgány (podléhaly mu ozbrojené složky, přímo řídil oddělení U V pro bezpečnost a armádu a byl vrchním velitelem Lidových milicí), což se přihodilo právě Dubčekovi, 1. tajemník (toto označení se používalo v letech 1953- 1972) měl ve státě privilegovanou informovanost, nikdo jiný nedostával informace mimořádně důležité a přísně tajné.1 9 V pondělí odpoledne 31. března 1969 přiletěl na sovětské vojenské letiště v Milovicích ministr obrany SSSR A. G. Grečko doprovázený náměstkem ministra zahraničí V. Semjonovem. Sovětský maršál přijel se dvěma cíli. Prvním bylo zamezit proti sovětským náladám a druhou úlohou mělo být nahrazení současného prvního tajemníka U V KSČ. Představitelé Kremlu vyvíjeli tlak na všechny členy výkonného výboru PUV KSČ. Nejostřeji až demagogicky vystupoval G. Husák, který nejvíce útočil na Smrkovského.2 0 Tlak na Dubčeka vyvrcholil 17. dubna v 15 hodin na zasedání U V KSČ, které bylo omezeno jen na organizační a kádrové otázky. A. Dubček byl uvolněn z funkce a na jeho místo dosazen 16 Bárta, M , Cvrček, L., Košický, R, Sommer, V.: c. d., s. 9-10. 17 Dostál, Z.: c. d., s. 50. 18 Tamtéž, s. 68-73. 19 Kaplan, K : Aparát ÚV KSČ v letech 1948 - 1968. Praha 1993. s. 21-23. 20 Tamtéž, s. 115-122. 9 G. Husák.2 1 Klika okolo tohoto politika získala převahu a od tohoto měsíce vynaložilo ÚV úsilí o vydání brožury Poučení z krízového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. 1.3. Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ a Rezoluce k aktuálním otázkám jednoty strany. Na 59. schůzi sekretariátu ÚV KSČ ze dne 4. srpna 1969 byly zahájeny práce na analýze vývoje od XIII. sjezdu KSČ. O. Voleníkovi bylo uloženo, aby po konsultaci se Strougalem, Kempným a Lenártem předložil do příštího předsednictva ÚV KSČ stručnou osnovu a návrh nevelké pracovní skupiny, která by začala pracovat na analýze vývoje od XIII. sjezdu KSČ.2 2 89. schůze sekretariátu ÚV KSČ ze dne 27. července 1970 řešila složení pracovních skupin pro přípravu analýzy, tento bod předkládal soudruh Kempný ústně. Příslušní tajemníci s vedoucími oddělení ÚV KSČ měli vytvořit 3 - 4 členné skupiny ze soudruhů navržených do pracovních skupin pro analýzu, kteří byli plně uvolněni z ostatní práce tak, aby nejpozději 29. 7. 1970 začali ve smyslu usnesení PÚV KSČ ze dne 17. 7. 1970 pracovat na návrhu tezí analýzy příslušného úseku. Návrh tezí měl být předložen do pondělí 3.8. 1970 s. J. Kempnému. Marek měl zabezpečit pro činnost těchto skupin nezbytné předpoklady ve zvláštním objektu ÚV KSČ. Provést tyto úkony měl tajemník a vedoucí oddělení ÚV KSČ.2 3 20. července 1970 sekretariát ÚV KSČ ukládá vedoucím příslušných oddělení ÚV KSČ předložit do týdne návrhy pracovních skupin pro přípravu analýzy tak, aby po jejich schválení byly hned zahájeny práce na dílčích analýzách z jednotlivých úseků. O týden později, 3. srpna 1970, na 90. schůzi sekretariátu ÚV KSČ byla řešena situační zpráva o pracích na tezích pro analýzu. Sekretariát bral na vědomí, že všichni vedoucí oddělení ÚV KSČ zabezpečili usnesení sekretariátu ÚV KSČ k vypracování prvního nástinu tezí pro analýzu vývoje ve straně a ve společnosti. Byla schválena zároveň pracovní skupina vedená s. F. Hájkem a složená z pracovníků jednotlivých oddělení ÚV KSČ, kteří dosud na přípravě analýzy pracovali, a měla dopracovat do 10. 8. 1970 návrh tezí tak, aby mohl být předložen politické komisi předsednictva ÚV KSČ ustavené pro přípravu analýzy. Vedoucí oddělení ÚV KSČ měli za úkol pokračovat na dopracování dílčích analýz jednotlivých úseků po usnesení PÚV KSČ ze dne 17. července 1970, což měl provést 21 Sígl,M: c. d, s. 388. 22 Národní archiv (dále jen NA), f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 36, a. j . 59, bod 14. 23 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 51, a. j . 89, bod 1. 10 vedoucí oddělení ÚV KSČ F. Hájek.2 4 Na 95. schůzi sekretariátu ÚV KSČ ze dne 7. září 1970 probíhaly přípravy analýzy předchozího vývoje, již s konkrétními postupy, jež předkládali ústně Husák a Bilak, což se projednávalo 17. července 1970.25 22. února 1971 bylo na 112. schůzi sekretariátu ÚV KSČ ujednáno vydání brožurky Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Tento návrh předložil ústně soudruh M . Beňo, měla vyjít nákladem obrovského čísla 500 000 výtisků, z toho jich bylo pro potřeby strany určeno v masovém nákladu 100 000 kusů, 20 000 kusů se předalo Knize, brožura měla cenu 1 Kčs. Vydání této brožurky dostal za úkol zajistit soudruh L. Novotný. Vydání brožurky mělo vyjít v Rudém právu s její následnou distribucí.26 Vydání brožury vyšlo ve spolupráci oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ na základě návrhů a mezikrajových porad pracovníků krajských a okresních výborů.2 7 Brožura obsahovala navíc ještě Rezoluci k aktuálním otázkám jednoty strany, schválenou dne 11. prosince 1970. Ta konstatuje, že v letech 1968 - 1969 sváděly „marxisticko - leninské síly" boj proti narušitelům jednoty strany, pravice v ní však byla politicky poražena. Došlo tedy k výměně stranických legitimací. V těchto střetech se ve straně měl upevňovat taktický postup k pravicovým oportunistům, kteří se nikdy nesmířili se svojí porážkou, a proto pro stranu představují i nadále hlavní politické nebezpečí. Podle nich měli změnit taktiku, například zastírat svou vinu neupřímností, po ztrátě mocenských pozic se orientovali na využívání stranických obtíží, čímž mohli vytvářet ovzduší nejistoty. Pravicoví oportunisté měli spoléhat na mezinárodní těžkosti, čímž by se oživil antisovětismus. Aby strana mohla účinně zakročit proti případnému revisionismu či oportunismu, byla založena ofenzivní politická koncepce politické a ideologické práce strany. Soustředili se na: - překonání pravicově oportunistických postojů, revizionistických ideologií - opatření, která budou účinně mařit snahy pravice získat mocenské a ideologické pozice - překonání nedostatků při výstavbě socialismu a v různých organizacích - dbaní na soustavnou očistu stranických řad 24 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 51, a. j . 90, bod 1. 25 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 54, a. j . 95, bod 18. 26 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 62, a. j . 112, bod 24, s. 4. 27 Tamtéž, s. 5. 11 Boj s pravicí měl být veden tak, aby posiloval zároveň jednotu strany a vytvářel pevné základy pro trvalý rozvoj aktivit celé strany. Vše mělo být založené na třídním přístupu a hlavně uplatnění zásad marxismu-leninismu.28 Brožura byla vydaná z jednoho prostého důvodu, aby se stala východiskem pro každodenní politickou práci všech stranických orgánů a organizací a řadového komunisty. Oddělení propagandy a agitace U V KSČ si ji ověřovalo na krajském aktivu k otázkám politické agitace, který se konal v Českých Budějovicích, a konzultovalo ji s ideologickým oddělením Západočeského K V KSČ a s odborem politické agitace ÚV KSS, které vnímalo vydání brožurky jako významnou pomoc, stejně na to bylo nazíráno i v Jihomoravském kraji.29 Jak název vypovídá, jednalo se o vysvětlení všeho, co se událo během Pražského jara a následného období. Zejména zde byla kritika předních proreformních osobností a nově utvořených stran. Podle této brožurky měl pravicově oportunistický a antisocialistický blok usilovat o likvidaci spojenectví a přátelství se Sovětským svazem. Tato politika měla vést k rozvrácení vnitřní stability a bezpečnosti státu i jeho suverenity. Naše země se měla dokonce dostat do vyhrocené kontrarevoluční situace a málem se dostala na pokraj občanské války, jednalo se o jakousi alibistickou obhajobu změny politického směru, kdy se obezřetně zmiňovali o tehdejším prezidentovi L. Svobodovi.30 Tento dokument má v této době kromě informačního a ideologického charakteru pro veřejnost i váhu pro ÚV KSČ a tvorbu seznamů, o které se zajímám. 1.4 Shrnutí Můžeme vidět, že pokus o změnu politického a ekonomického systému vyšel vniveč, období Pražského jara nabourávalo zavedené pořádky příliš silně, v jeho průběhu byly trestány zločiny z období vlády 1. prezidenta K. Gottwalda a vzpomínky na tehdejší hrůzovládu. Jakákoli liberalizace byla od začátku sledována s nedůvěrou Sovětského svazu, ale i dalších satelitních států. Za zmínku stojí aktivita W. Ulbrichta z NDR, který už od prvopočátku kritizuje poměry u nás. Po vstupu vojsk spřátelených zemí a podepsání moskevského protokolu se pozvolna chýlil konec proreformní politiky, A. Dubček například po návratu z Moskvy byl již tak nalomený, že jeho následný projev byl 28 Oddělení propagandy a agitace ÚVKSČ: Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, Rezoluce o aktuálních otázkách jednoty strany, Praha 1971, s. 45-48. 29 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 62, a. j . 112, bod 24, s. 7. 30 Oddělení propagandy a agitace ÚVKSČ: c. d., s. 3-44. 12 veden v omluvném duchu. Z tiskové konference šéfredaktorů tisku, rozhlasu a televize, která se konala 29. srpna 1968, oznámil premiér Černík, že Dubček je vážně nemocen a že již během jednání v Moskvě měl záchvaty a také při svém projevu v Československém rozhlasu musel být lékařsky ošetřován za asistence sovětských důstojníků.31 Jakýkoliv projev protisovětských či protiokupačních nálad zasazoval ránu proreformním komunistům, jako například demonstrace po hokejových utkáních, ve kterých českoslovenští hokejisté dvakrát vyhráli, nebo vydrancování Aeroflotu a Inturistu v Praze, při nepokojích se ukázala i činnost StB, jejíž provokatéři rozbíjeli výlohy.3 2 Kroky konzervativních komunistů byly vedeny Moskvou, jak jsem nastínil v tajné misi, kterou vykonal Grečko. Od nástupu Husáka však vyvstal nový problém, vypořádat se s těmi osobami, které se provinily proti nastupujícímu režimu a pokusit se vysvětlit, co se dělo v tehdejší době a jakým údajným nebezpečím bylo ČSSR ohroženo. K tomuto účelu sloužila ona brožura, o které se zmiňuji, jež byla vydána v masovém nákladu a stala se biblí pro politické kádry. Vypořádání se s „reakčními živly" a „pravicovými oportunisty" mělo být dosaženo pomocí čistek ve straně.3 3 Odchod ze strany však neměl být pro všechny konečnou cestou perzekuce. Ti nej problémovější měli skončit na seznamech nepohodlných osob, které si vedlo ÚV KSČ. 31 Sígl,M: c. d, s. 265. 32 Dostál, Z.: c. d., s. 94-116. 33 Touto problematikou se zabývá Jiří Maňák ve své práci: Čistky v komunistické straně Československa 1969-1970. 13 2. evidence pravicových oportunistů1 Jak jsem již shrnul v první kapitole, po neúspěchu proreformní strany se v následném období dostali k moci „normalizátoři" v čele s G. Husákem či V. Biľakem (jeden ze signatářů tzv. zvacího dopisu) a nastal tím pozvolný úpadek ve vývoji našeho státu. Vůdcové normalizační politiky si uvědomovali, že bez kádrové přeměny ve straně není možný nástup politické a ideologické reorganizace, jež měla za úkol vymýtit zbytky reformních snah. Proto bylo důležité ovládnout masmédia, společenské organizace, státní, hospodářské, vědecké, vzdělávací, kulturní a jiné instituce, protože v nich zůstávali zastánci reformních snah, a právě k tomu sloužila kádrová a nomenklaturní politika KSČ, která vedla k tzv. výměně stranických legitimací a čistkám ve straně. Pro mnoho československých rodin i občanů znamenala bezprostřední a často i osudovou změnu v jejich životech.2 Pokud už tedy došlo k vyloučení ze strany, nastoupila další fáze, ve které si U V KSČ musela vytvořit evidenci osob nepohodlných režimu, v nichž by měla kontrolu nad potencionálně nebezpečnými osobami, a postarat se o to, aby již nikdy se nedostali do funkcí, jež by měly mít významný společenský dopad. Rozhodující podnět k zavedení „Směrnice ÚV KSČ k založení a vedení jednotné centrální evidence exponentů pravice " byl dán 13. února 1970.3 2.1.196. Schůze předsednictva ÚV KSČ Na této schůzi, jež se konala 8. ledna 1971 a započala v deset hodin dopoledne, se projednávalo 22 bodů. Zde se řešilo plno pro nás zbytečných událostí, ale domnívám se, že pro ilustraci je zajímavé vědět, jakou problematikou se zabývaly špičky komunistické strany, protože evidence pravicových oportunistů byla jednou z mnoha problematik. Ze zmíněných bodů, jež jsou pro moji práci nepotřebné, ale můžou sloužit pro ilustraci, chci zmínit zprávu o výběru uměleckého návrhu pro pamětní stříbrnou padesátikorunovou minci k 50. výročí založení KSČ v roce 1971, uctění památky životních jubileí, plány zahraničních cest na první čtvrtletí roku 1971 nebo udělení vyznamenání.4 Této schůze se zúčastnilo kompletní předsednictvo U V KSČ, dále na celou schůzi byli pozváni čtyři soudruzi, 1 Kompletní název zní: Vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentů pravice a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí. 2 Hradecká, V., Koudelka K: Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969-1974. Praha 1998, s. 37. 3 Národní archiv (dále jen NA), f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 60, ar. j . 107, bod 1, Příloha III, s. 1. 4 NA, f. KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar. j . 229, bod 0 zápis. 14 ale jeden z nich byl omluven z důvodu nemoci, jmenovitě s. Moc. Z osob, které se zúčastnily pouze částí schůze, byl soudruh Ondřich (což bylo dáno jeho postavením v aparátu U V KSČ) jediný, který se zúčastnil otázky pravicových oportunistů, píšu to zde proto, aby bylo ukázáno, že do tohoto úkonu byl zaveden širší okruh osob.5 Bod 19 projednávaný na této schůzi měl pro chod KSČ důležitý dopad, poněvadž předsednictvo U V KSČ se rozhodlo pro sloučení oddělení aparátu byra ÚV KSČ a UV. V praxi to znamenalo zejména přeměnu ideologického oddělení na oddělení propagandy a agitace, se zřízením sekretariátu předsedy byra U V KSČ pro zřízení stranické práce v českých zemích na úrovni oddělení U V KSČ, a nakonec si tajemníci U V KSČ rozdělili zodpovědnost za jednotlivá oddělení KSČ: 1. s. Gustav Husák odpovídal za: oddělení politickoorganizační, odd. Státní administrativy, hlavní štáb lidových milic, sekretariát prvního tajemníka U V KSČ. 2. s. V. Bilak odpovídal za: odd. mezinárodní politiky, hospodářskou správu. 3. s. Indra odpovídal za odd. zemědělské politiky, odd. Státních orgánů. 4. s. J. Kempný odpovídal za řízení byra U V pro řízení stranické práce v českých zemích. 6. s. O. Švestka odpovídal za odd. stranické práce ve sdělovacích prostředcích, oddělení propagandy a agitace.6 Tato reorganizace měla mít za následek lepší kontrolu nad svěřeným aparátem, nad to je důležité, že tato přeměna vešla v platnost již o tři dny později, což znamená 11. ledna 1971.7 Ačkoliv aparát KSČ tvořil nej důležitější mocenský nástroj stranického vedení, tak právě tento aparát procházel neustálou přeměnou oddělení od roku 1948 do roku 1968, důvody byly sice rozličné, ale například roku 1949 se struktura oddělení měnila dokonce dvakrát, a to v únoru a srpnu, přičemž v tomto letním měsíci bylo založeno několik samostatných odborů.8 Na této schůzi, jak jsem výše zmínil, byl přítomen i soudruh F. Ondřich, jenž byl na ní přizván aby se zúčastnil bodů 4, 5, 16. Bod číslo 4 řešil Informativní zprávu o průběhu projednávání závěrů prosincového plenárního zasedání ÚV KSČ v OV KSČ a na členských 5 V příloze si můžete prohlédnout, jak vypadalo složení, které rozhodovalo o vzniku těchto seznamů, obrazová příloha č. 1. 6 NA, f. KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar. j . 229, 0 zápis, bod 19, s. 2-3. 7 Tamtéž, s. 1. 8 Kaplan, K.: Aparát ÚV KSČ v letech 1948-1968. Praha 1993, s. 46-61. 15 schůzích ZO KSČ, zde dostal úkol připravit zprávu, která se měla zabývat průběhem projednávání výsledků prosincového pléna ÚV KSČ a měla být doplněna o nové poznatky zohledňující připomínky z diskuse předsednictva ÚV KSČ, taktéž měl v případě potřeby jednat společně s Husákem, Biľakem, Kempným a Švestkou o datu zveřejnění Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ, které jsme řešili v předcházející kapitole. Dále se měl pro úplnost zúčastnit plánování práce orgánů U V KSČ nal. pololetí 1971. Pro tuto kapitolu je pro nás stěžejní jeho účast při jednání o bodu 16. Tento bod se zaobíral evidencí pravicových oportunistů, zde byly schváleny Směrnice U V KSČ k založení a vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentů pravice a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí, z čehož plynulo pro tajemníka U V KSČ, předsedu byra ÚV KSČ, tajemníka ÚV KSS, předsedy ÚKRK KSČ a KSS a byra ÚKRK, vedoucí oddělení U V KSČ, vedoucí tajemníky krajských (městských) výborů KSČ a KSS splnit úkoly z této směrnice. Informaci o této směrnici měli obdržet odpovědní pracovníci státních i hospodářských orgánů a společenských organizací.9 2.2. Směrnice ÚV KSČ k evidenci pravicových oportunistů Evidence pravicových oportunistů10 byla založena jako organizační předpoklad cílevědomého politického zápasu strany s pravicí. Z toho důvodu bylo tedy cílem získat a soustavně udržovat informativní přehled, kde se představitelé pravice soustřeďují, musely být vytvořeny vhodné podmínky k izolování jejich působení na masy pracujících a mládež, nesměli se vrátit na exponovaná místa ve státních a hospodářských orgánech, v institucích a zařízeních politického a ideologického působení na vědomí občanů ani ve společenských, kulturních a školských orgánech a organizacích, v oblasti mezinárodních a zahraničních vztahů. Vedení centrální evidence však nemusel mít na starost ÚV KSČ, nýbrž mělo být v intencích vlády ČSSR, ta by přijala potřebná opatření a založila útvar, jenž by mohl vést evidenci exponentů pravice, jeho obsazení musel schválit sekretariát ÚV KSČ. Vláda rozpracuje vedení evidence podle dvou alternativ. 1. sledování podle státního aparátu 9 NA, f. KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar j . 229, směrnice, s. 1. 10 Titulní stranu Směrnice ÚV KSČ k založení a vedení... si můžete prohlédnout v obrazové příloze č. 2. 16 a 2. by byla vedena stálá evidence, aniž by byl soustavně sledován pohyb osob. Vedoucí pracovníci měli potom žádat o souhlas se jmenováním daného žadatele a o místo do nomenklaturních míst, pracovníků ministerstva vnitra, armády (zde se jednalo hlavně o poddůstojníky, rotmistry, praporčíky a důstojníky z povolání) atd.11 Krajské výbory mohly v individuálních případech požádat o došetrení orgány ministerstva vnitra.12 Evidence představitelů pravice se tedy vedla centrálně v rámci kádrové evidence ÚV KSČ na samostatných kartách odděleně od centrální kartotéky. Výběru se měly zhostit jmenované stranické orgány a rovněž i pohyb a činnost evidovaných byl sledován těmito orgány.13 Na výše zmíněných kartách bylo vedeno jméno, příjmení a datum narození pravicového exponenta, jakou měl politickou příslušnost, kde před svým odchodem z funkce pracoval, čili na jak vysokém postu a konkrétním oboru působil, a zdali zastával i nějaké politické funkce, což sloužilo pro snadnější izolovatelnost daných osob. Na závěr mělo být uvedeno nynější pracoviště a funkční zařazení se stručným zhodnocením návrhu, proč má být pravicový oportunista uveden na seznamy.14 Evidováni byli: - představitelé a exponenti pravicového oportunismu a revizionismu (ve směrnicích se psalo, že se jedná o ty, kteří zavinili hrubé narušení ideové a organizační jednoty strany, čímž měli nabourat vedoucí úlohu strany ve společnosti, pro nás to znamená, že se jednalo o přední osoby Pražského jara, jako byl Dubček, Kriegel, Smrkovský1 5 ) - organizátoři protistranických, protisocialialistických a protisovětských kampaní a nátlakových akcí, kteří svojí činností narušili zásady výstavby socialismu, internacionální vztahy a zájmy zemí socialistického tábora, protože způsobili vážné škody v oblasti politiky, hospodářství a mezinárodních vztahů zpochybněním politických a hospodářských dohod a smluv se socialistickými státy. - nositelé pravicového oportunismu a revizionismu, kteří v oblasti ideového působení soustavně prosazovali záměry a cíle pravice.16 Na základě provedených analýz jednotlivých osob se rekrutovali skuteční 11 Lidové noviny, 12. 11. 1991, s. 10. 12 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 60, ar. j . 107, bod 1, příloha IV/2, s. 2. 13 NA, f. KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar. j . 229, směrnice, s. 1. 14 Jak vypadaly karty ve skutečnosti, si můžete prohlédnout v obrazové příloze č 3. 15 V tuto chvíli bych doporučil si pročíst Poučení z krizového vývoje, poněvadž v této brožuře byli proreformní komunisté vystaveni velké kritice a nakonec i Směrnice nám oznamují, že se jedná zejména o představitele, kteří jsou v ní zmíněni. 16 NA, f- KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar. j . 229, směrnice s. 1-2. 17 představitelé a exponenti pravice z řad bývalých členů a kandidátů ÚV KSČ, ÚV KSS, krajských a okresních výborů, pracovníků aparátu a institucí strany, stranického a ostatního tisku, rozhlasu, televize, filmu, škol (zejména vysokých), kulturních a vědeckých institucí, uměleckých a tvůrčích svazů, výzkumných ústavů, poslanců Sněmovny lidu, Sněmovny národů, ČNR, SNR, národních výborů, členů vlád, pracovníků státního orgánu, diplomatických služeb, zahraničního obchodu, mezinárodních organizací, bývalých pracovníků bezpečnosti, justice, důstojníků armády, funkcionářů a pracovníků orgánů i organizací NF i představitelů organizací a různých sdružení formujících se v období roku 1968 mimo NF a hlavních organizátorů nátlakových akcí v podnicích a velkých závodech. Do evidence byli zavedeni exponenti pravice nejen z řad bývalých členů strany, ale i z řad bezpartijních, členů jiných politických stran a členů různých organizací vzniklých po lednu 1968 (KAN, K 231 apod.).17 Z textu vyplývá, že tvorba seznamů pravicových oportunistů probíhala na pozadí rozsáhlé personální přeměny KSČ, jejíž kádrová politika a nomenklatura měla za úkol zajistit postupnou výměnu všech vedoucích pracovníků, kteří v období let 1968 - 1969 politicky zklamali, organizovali různé nátlakové akce, zneužívali funkcí, šířili nebo umožňovali šířit ideologii pravicových oportunistů. 6. listopadu roku 1970 definovalo předsednictvo U V KSČ pregnantně svojí kádrovou a personální práci: „Stranické orgány musí vycházet ze stupně politických chyb těchto funkcionářů i z nezbytnosti využít jejich odborných znalostí a vědomostí v zájmu rozvoje socialistické společnosti. Včasným přeřazováním na odpovídající pracovní místa překonávat politické napětí a nejistotu těch, kteří byli uvolněni zfunkcí pro nepevné politické postoje a kteří chtějí prokázat svůj dobrý vztah k socialismu a podporu politice Komunistické strany Československa. "18 Výběr měly za úkol provést na OV KSČ a K V KSČ k tomu zvlášť utvořené komise vedené vedoucími tajemníky, složení těchto speciálních komisí poté posvětila předsednictva krajských výborů strany. Komise při výběru vycházejí z provedené analýzy, ze stranických dokumentů, z dokumentů orgánů a organizací Národní fronty, závěrů stranických šetření, z veřejných vystoupení či z publicistické činnosti. Potom se přesunou tyto seznamy na U V KSČ (v byru ÚV KSČ) a v ÚV KSS všechna oddělení těchto orgánů, ÚKRK a ÚKRK KSS v úzké spolupráci s centrálními orgány státu (včetně řfPS ČSLA a stranických orgánů MV), hospodářského, kulturního a společenského života.1 9 17 Tamtéž, str. 2. 18 Hradecká, V , c. d., s. 121. 19 NA, f. KSČ-ÚV-02/1, sv. 148, ar. j . 229, směrnice str. 2. 18 Seznamy exponentů pravice schvalovala předsednictva K V KSČ, která dostávala informace (osobní hodnocení spotrebnými údaji) z komisí, ustanovených k tomuto účelu. Seznam měl být předán politickoorganizačnímu oddělení U V KSČ (které v rámci reorganizace UV, jak jsem již nastínil v předcházející podkapitole, spadalo pod soudruha Gustava Husáka a během tří dnů musela tato změna proběhnout) do konce února 1971.20 Politicko organizační oddělení posléze sjednotila návrhy jednotlivých oddělení U V KSČ, ÚV KSS a krajských výborů KSČ, aby mohla vytvořit centrální seznam představitelů pravice a předložit ho sekretariátu U V KSČ. Jakmile byla centrální evidence vyhotovena, politickoorganizační oddělení U V KSČ muselo vyrozumět jednotlivá oddělení U V KSČ, U V KSS a krajské výbory strany, kdo jmenovitě do těch seznamu vlastně patří. Podle pracovního zařazení evidovaných lidí se určovalo, které stranické orgány budou podávat pravidelné informace o změnách ve sledovaných údajích a o jejich činnosti. Tyto informace měly být opět předány přímo politickoroganizačnímu oddělení U V KSČ. Jednou ročně, v lednu, se tyto údaje měly revidovat21 . Krajské výbory strany, ÚV KSČ nebo ÚV KSS měly zabezpečit, aby všichni exponenti pravice byli uvolněni z nomenklaturních funkcí a aby byl neustálý přehled o pohybu evidovaných osob. Při každém přesunu mezi pracovišti mělo být vypracováno nové komplexní posouzení jejich činnosti na předsednictvu K V KSČ. Oddělení U V KSČ si před předložením návrhu na obsazení nomenklaturních funkcí mělo za úkol zkontrolovat, jestli se uchazeč nenacházel v evidenci nepřátelských osob, což mělo platit i na nižší stranické úrovni. Pokud by se stalo, že z kádrového materiálu nešlo vyčíst, jak se choval v období let 1968 - 1969, měl politický pracovník za úkol zjistit prostřednictvím stranických orgánů, jestli tzv. „politicky obstál".2 2 Vedení evidence mělo tedy jediný cíl, a to odstřihnout intelektuální vrstvu, která měla jiný pohled na svět než normalizační politika, z mocenského pohledu jim měly být zablokovány cesty do KSČ, do orgánů státní moci a správy (na ministerstva, do národních výborů, armády, bezpečnosti, justice), k práci na úseku tisku, rozhlasu, televize, k pedagogické práci ve školství, vědecké práci v oblasti společenských věd, do aparátu společenských organizací, do vyšších funkcí v organizacích Národní fronty (včetně druhých politických stran). V evidenci vedení pravičáci nemohli pracovat v diplomatických službách, 20 Tamtéž. 21 Tamtéž, s. 3. 22 Tamtéž, s. 4. 19 v mezinárodních organizacích, v podnicích zahraničního obchodu a na hospodářském úseku v nomenklaturních funkcích. Do konce června 1971 mělo politickoorganizační oddělení U V KSČ předložit sekretariátu U V KSČ zprávu o založení evidence představitelů pravice.23 2.3 Evidence pravicových oportunistů v praktickém působení Vše co se dělo kolem seznamu pravicových oportunistů bylo přísně tajné, směrnice se nesměly rozmnožovat ani otiskovat. Pokud by se stalo, že materiál vztahující se k tomuto tématu, za příklad nám může sloužit schůze ústředního výboru KSČ z 18. prosince 1970, byl otištěn, musel se do jednoho měsíce vrátit sekretariátu prvního tajemníka UVKSČ. První problémy se vyskytly již při projednávání, kde se budou seznamy vést, byly zde rozpory v tom, kde tyto seznamy měly být vedeny. Jak již víme, rozhodlo se pro vedení ÚVKSČ. Při schůzi sekretariátu U V KSČ z 25. ledna 1972 se ukázalo zpoždění v přípravě těchto seznamů, bylo to zapříčiněno nejen hloubkou a náročností úkolu, ale i přípravami XIV sjezdu U V KSČ, okresními i krajskými konferencemi, navíc návrhy měly předložit ještě oddělení společenských organizací, část návrhu mělo dodat ekonomické oddělení a Ustav marxismu-leninismu U V KSČ, jisté nesrovnalosti přicházely od oddělení státních orgánů UV, UKRK, MěstV KSČ v Praze, jakmile by se dodaly zbylé dodatky, počítalo by se, že osob by bylo okolo 9 700.24 Během tvorby seznamů se vyskytly četné nedostatky, u některých návrhů chybělo hlavně současné pracoviště a pracovní zařazení. Aby byl úkol účelně dokončen, bylo záhodno ustanovit komisi, která prostuduje návrhy, provede výběr a předloží U V KSČ konečný seznam osob navržených na zařazení do jednotné centrální evidence. Problémy s tvorbou seznamů přetrvávaly i v roce 1974, což se projednávalo 15. února na schůzi sekretariátu U V KSČ, poněvadž doplnění údajů ztěžovaly hlavně časté změny v zaměstnání, pracovním zařazení a v bydlišti, které se u těchto osob v roce 1971 i v roce 1972 projevily ve značné míře, nakonec taktéž i stav, že někteří z navržených byli delší dobu bez pracovního poměru nebo ve stavu nemocných a u některých návrhů chyběla hlubší hodnocení.2 5 Všechny návrhy posoudila komise sekretariátu U V KSČ, která byla ustavená až v březnu 1972. Vycházela z podkladů a zdůvodnění stranických orgánů v okresech 23 Tamtéž. 24 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 17, ar. j . 25, bod 16, příloha III, s. 1. 25 NA, f- KSČ-ÚV, kar. 0, in. č. 6693/1974, příloha II, s. 2. 20 a krajích a oddělení ÚV KSČ a KSS. Na základě doporučení komise byla řada návrhů opětovně konsultována s příslušnými stranickými orgány, docházelo k řadě upřesnění nebo k vyřazení návrhů, které neodpovídaly zásadám. Přitom bylo zdůrazněno, že odpovědnost za dodržení „Zásad" spočívá na těch orgánech, kde navržené osoby působily a kde je tudíž jejich osobní znalost.26 Z oněch návrhů vyplývalo, že se jednalo o: -příslušníky humánní a technické inteligence, funkcionáře a pracovníky stranických orgánů státní moci a správy a vedoucí hospodářské pracovníky. - bývalé členy strany, kteří vstoupili do KSČ převážně po únoru 1948, zejména v období březen 1948 - 1960, nejedná se o zakládající členy strany. -bezpartijní příslušníky a aktivní činitele nelegálních organizací K A N nebo K 231 -příslušníky jiných politických stran, exponenty pravice -dělníky, většinou ty, co se stali dělníky po roce 1948 a v pozdějších letech -osoby již trestané za protistátní činnost - organizátory protistranických akcí.2 7 K archivnímu materiálu, který jsem studoval v Národním archivu, patřil i krátký seznam osob, které zde byly evidovány. Jednalo se o přední pravicové oportunisty, jenž byli zapsáni na seznam právě v rámci „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ" a v „Dopise ústředního výboru KSČ všem základním organizacím a členům strany k výměně členských legitimací KSČ v roce 1970". Rozdělen byl na tři části, osoby žijící na našem území, kam patřil Alexander Dubček, Oldřich Černík, Václav Havel, Ludvík Vaculík, Stefan Sádovský a mnoho dalších. Osoby, jež po srpnu 1968 emigrovaly do zahraničí, jako byl Jiří Pelikán, Arnošt Lustig či Otto Šik. Osoby, které zemřely a jejichž návrhy byly tudíž vyřazeny, zde se jednalo jmenovitě o Josefa Smrkovského.2 8 Problémy občas nastávaly i s osobami, které se objevovaly na seznamu, konkrétně se jednalo například o bývalého zást. náčelníka odboru STB Brno, jemuž mělo být vráceno členství v KSČ. Karel Svoboda, jenž zase býval poradcem Kanceláře prezidenta republiky, pro změnu zůstával 26 Tamtéž. 27 NA, f. KSČ-ÚV-02/4, sv. 17, ar. j . 25, bod 16, příloha III, s. 2. 28 NA, f. KSČ-ÚV, kar. 0, in. č. 6693/1974, příloha IV, s. 3. 21 členem KSČ!!2 9 Jak vlastně ale vypadala tato tvorba seznamů na okresní úrovni, nám poslouží Okresní archiv ve Znojmě, kde tyto seznamy se projednávaly již 26. 1. 1971. POV doporučil vedoucí tajemník OV KSČ soudruh Novák složení komise, která byla složena z pěti členů, jíž měl vést onen vedoucí tajemník. Radovými členy se stali s. Josef Henek, jenž byl politickoorganizační tajemník OV KSČ, Jaroslav Novotný, ten pro změnu zastával funkci předsedy ONV, s. Bohumil Ott, který byl náčelníkem OO-VB. Posledním členem skupiny se stal Karel Šrámek, což byl předseda OKRK. Tuto komisi, což nikoho nepřekvapí, muselo schválit P K V KSČ. Činnost byla sledována POV, která měla být průběžně informována 0 dění v komisi vedoucím tajemníkem OV KSČ, zároveň vedoucí tajemník upozornil, že tato informace měla zůstat vysoce tajná. Na stejné schůzi s. Henek upozornil, že zahraniční agentury rozesílají do ČSSR materiály z vysočanského sjezdu jako odezvu na vydané „Poučení" z U V KSČ. Tento materiál měl být objeven v Telči. Proti tomu měl vstoupit v platnost požadavek zabezpečit tento materiál v tiskárnách.30 Jak byla vnímána situace, důležitost těchto seznamů a boj s pravicovými oportunisty je dokumentována těmito slovy: „Když stručně shrneme výsledky naší práce od konce roku 1969, organizačně a ideologickyjsme politického nepřítele vyřešili. On však v našem okrese zůstal a spolu s ním zde zůstávaly i jeho názory a přežívají i různé protisocialistické a protikomunistické tendence, které musíme velice bedlivě sledovat a jako oko v hlavě chránit jednotu a semknout.... Jsme si tedy tímto vědomi, že pravicové nebezpečí zůstává 1 nadále. "3 1 Na Znojemském okrese se projevovaly formy pravicového oportunismu dle této komise: přípravami volby do NV, studentské demonstrace, útoky na funkcionáře, postoji aparátu ONV, školství a kultury, extrémní stanoviska přijata NV, stranou sociálně demokratickou či lidovou.32 Jednou zosob, která se objevila na seznamech exponentů pravice, byl i František Kozák, jenž mě přivedl k sepsání i této práce. Jednou mi sdělil, že se objevil na seznamech lidí určených k likvidaci, začal jsem tedy bádat, abych se dozvěděl více o těchto seznamech, protože tvrzení o seznamech, jež by měly nějakým způsobem předurčovat lidi k jakékoli selekci, mi přišla příliš přitažená za vlasy. Zjistil jsem, že se opravdu objevil na seznamech 29 NA, f. KSČ-ÚV, kar. 0, inv. č. 6693 AJ 21, příloha II, s. 1. 30 Okresní archiv Znojmo (dále jen OAZ), f. A-2, kar. 78, ar. j . 103, s. 24. 31 Tamtéž, s. 181. 32 Tamtéž, s. 186. 22 nepřátel režimu, avšak nejednalo se o akci Norbert, nýbrž o seznamy vedené po stranické linii, a jak už je všem jasné, jednalo se o pravicové oportunisty. Respondent mi přenechal k prostudování i svůj osobní archivní materiál, který získal, a já tak mohl osobně projít osobní posudky na tuto osobu. 15.2 1972 došla žádost na místo pracoviště F. Kozáka, která měla být nejpozději do konce března vrácena odesilateli. Vypracované posudky na tuto osobu vypadaly následovně: komisi zajímalo, jak vyplývá z karty, kterou jsem popsal výše, pracovní zařazení, jakým způsobem se v práci projevuje, jaká je jeho pracovní způsobilost i erudovanost, jejich osobní názor na něho a ke konci je zajímala i politická angažovanost a názory (vyloučen ze strany pro jeho politické postoje v polednovém vývoji v roce 1968). Jedinou zajímavostí, která vybočovala z nějakých měřítek, byla zmínka o jeho rodinném životě, zdali vede řádný a spořádaný život.33 Nyní se zaměřím na otázky, které byly pokládány při nomenklaturních čistkách mimo jiné i Františku Kozákovi nebo Jaroslavu Hýskovi: 1. Na prvém místě, asi i z hlediska geneze obrodného procesu jara 1968, považují „2 000 slov" a jejich podpora nebo i to, že je jmenovaný neodsoudil. 2. Hned na druhém místě bylo odsouzení „okupace" 3. Všechny invektívy na vedoucí úlohu KSČ ve společnosti nebo nedůvěra v U V KSČ 4. Hlásání plurality stran, podpora akčního programu (zvlášť armádního), nutnost revize marxismu - leninismu atd. 5. Nesouhlas s Moskevskými protokoly 6. Výroky proti internacionalismu34 Osobní spis F. Kozáka a Okresní archiv ve Znojmě obsahují i otázky Palacha a mistrovství světa, vzhledem k časové náročnosti ponechám jejich rozbor pro svou navazující práci. A jak vlastně dopadla tato akce? To se můžeme dozvědět z osobní sbírky dokumentů F. Koudelky, kde je záznam rozhovoru s F. Ondřichem. Akce pravicových oportunistů podle respondenta neměla podporu a nebyla aktuální u řady lidí z vedení strany, nevoli vzbuzovala i pochybnost o její realizaci i vědomí, že zde mohou hrát úlohu i osobní motivy, proti byl 33 plk. František Kozák, bytem Znojmo, U Lesíka, objevil se na seznamu pravicových oportunistů, vyloučen z KSČ, záznam učiněn 12. 7. 2012. Žádost o posudek od Okresní vojenské správy a jeho vypracování na respondenta si můžete prohlédnout v obrazových přílohách č. 4 a 5. 34 Bejček E. Akol.:Norbert, Běda tomu, kdo vyčníval z řady. L, místo vydání neoznačeno 1996, s. 12. 23 například Štrougal či Husák.3 6 Tomuto tvrzení může zdánlivě nasvědčovat i fakt, že první skartace proběhla 20. 10. 1975, jenž měl za úkol provést s. Moc.3 7 2.4. statistický rozbor pravicových oportunistů V této podkapitole si trošku posvítím na statistiky. I když se bude jednat o nudnou a pro mě nezáživnou část mé bakalářské práce, je pro mě důležité osvítit, kolika lidí se tyto seznamy týkaly. seznamy navržených osob do jednotné centrální evidence, obdrželo do konce roku 1971 10 754 návrhů. Z nichž byly vyřazeny ty, které byly vyplněny dvojmo, zůstávalo tak 9 401 návrhů (z krajů přicházelo v úvahu 7 399 osob a z centra 2002). Počítalo se, že okolo 35% osob nebude účelné do evidence zařadit, ať už z dřívějšího či nynějšího pracovního a funkčního zařazení3 8 . Po posouzení a pečlivém zvážení jednotlivých návrhů doporučila komise sekretariátu U V KSČ, který toto projednával dne 15. února 1974, zařadit do jednotné centrální evidence představitelů a exponentů pravice 6 335. odd. ÚV KSČ, KSS, centrální orgány 1. 086 osob. armáda, bezpečnost, soudy, prokuratura 706 osob. Politickoorganizační oddělení ÚV KSČ, které mělo sjednotit návrhy a zpracovat M V KSC Praha 450 osob. Středočeský K V KSČ 356 osob. Jihočeský K V KSČ 452 osob. Západočeský K V KSČ 373 osob. Severočeský KVKSČ 538 osob. Východočeský K V KSČ 471 osob. Jihomoravský KVKSČ 351 osob. 36 Hradecká, V., Koudelka F.: c. d., s. 80-81. 37 NA, f. KSČ-ÚV, kar. 0, inv. č. 6693/1974, titulní stránka z 15. 2. 1974. 38 NA, f- KSČ-ÚV-02/4, sv. 17, ar. j . 25, bod 16, příloha III, s. 3. 24 Severomoravský K V KSČ 540 osob. M V KSS Bratislava 103 osob. Západoslovenský K V KSS 300 osob. Stredoslovenský K V KSS 301 osob. Východoslovenský K V KSS 288 osob.39 Mezi říjnem a prosincem roku 1973 začalo prověřování, v jakém stavu seznamy vlastně jsou. Jednalo se zejména o revidování údajů v evidenčních kartách. Poměr osob byl již menší oproti roku 1971. Z celkového počtu navržených osob bylo 82 % bývalých členů strany. Z toho 38,1 % vstoupilo do KSČ do února 1948 a 61,9% po únoru 1948. V mnoha případech se jednalo o lidi, kteří přešli do KSČ z mnoha politických stran, například sloučením KSČ a sociálně demokratické strany. Bezpartajní a příslušníci jiných politických stran tvořili 18%, jde o představitele a aktivní činitele K A N , K 231, přípravného výboru sociálně demokratické strany a dalších nelegálních organizací vzniklých v roce 1968. Pod heslem „ odbory bez komunistů" se v řadě případů dostali do významných funkcí v odborových orgánech a organizacích (hlavně v Z V ROH), kde prováděli nepřátelskou, protisocialistickou a protisovětskou politiku. 67,3 % navržených byli bývalí pracovníci stranických orgánů, zastupitelských a výkonných orgánů státní moci a správy, orgánů NF a společenských organizací, sdělovacích prostředků, školství, vědy, kultury a zdravotnictví (z toho 55% pracovalo ve vedoucích funkcích). Mezi navrhovanými byla i řada bývalých děkanů, vedoucích kateder, profesorů, asistentů a učitelů vysokých a ostatních škol, primářů a jejich zástupců, dramaturgů, režisérů, spisovatelů, malířů, sochařů a výtvarníků. V podnicích, závodech a výzkumných ústavech, včetně podniků zahraničního obchodu, pracovalo 31,3 % navrhovaných. Jsou to zejména bývalí generální a podnikoví ředitelé, ředitelé závodů, náměstci a jejich zástupci a jiní vedoucí pracovníci (z toho počtu 70,5%). Z celkového počtu navržených tvořili dělníci 2,4 %. Převážně se jednalo o bývalé příslušníky jiných sociálních skupin, kteří se dělníky stali po únoru 1948. Jde často o trestané, později amnestované, osoby za protistátní činy, které se aktivně podílely 39 Tento seznam byl otisknut v roce 1996 v publikaci E. Bejčka, který tyto seznamy považoval za součást akce Norbert, dále je možno si tento seznam prohlédnout v Národním archivu. 25 na nepřátelské činnosti K A N (celkově se jednalo o 189 členů), K 231 (zde bylo osob o něco větší a to 262) a jiných. Nepatrný počet 1,4% tvoří ostatní skupiny lidí včetně důchodců. Z celkového počtu navržených vykonávalo volené funkce na různých stupních výstavby a řízení stranických a odborových orgánu a organizací, orgánů NF, společenských organizací, jiných politických stran a zastupitelských orgánů 30%, z toho ve stranických orgánech a organizacích 25% navrhovaných osob. Celkový rozbor navrhovaných ukazuje, že jde převážně o příslušníky inteligence, o osoby, které se významnou měrou podílely na vytváření a prohlubování krizové situace i po srpnu 1968. Zneužily svého postavení k prosazování pravicově oportunistických a revizionistických názorů, k ovlivňování dělníků a ostatních pracujících, hlavně mládeže, k organizování nátlakových akcí proti KSČ a základům socialistického zřízení, k narušování internacionálních svazků se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. Představitelé a exponenti pravice byli rozptýleni na různých pracovištích. Převážná část byla v procesu očisty politického, hospodářského a společenského života přeřazena na nižší, méně významné funkce, přešla do průmyslových a jiných podniků a závodů. Někteří se však soustřeďují, a jsou případy, že dosud pracují i na důležitých místech ve školství, vědeckých ústavech Československé a Slovenské akademie věd, v kultuře, ve sdělovacích prostředcích, ve zdravotnictví, ve výzkumných ústavech, ve V U matematických strojů v Praze 1, v podnicích zahraničního obchodu, v České státní pojišťovně, další pracovali na důležitých stavbách, jako je metro Praha.40 Podle Eduarda Bejčka, který se zabýval seznamy vedenými na ose armády, protože on sám byl i plukovníkem v záloze, poznamenal, že i MNO si ustanovovala zvláštní komise a po jejich schválení Kolegiem ministerstva národní obrany (dále jen KMNO) potvrzuje tyto seznamy předložené orgány ÚV KSČ - HPS. Armádní seznamy byly porovnávány se seznamy na ÚV KSČ a lišily se pouze tím, že armáda si přidala do svých seznamů ještě osm osob. Seznamy, kterými disponují archivy ČSA, byly doplněny dosti obsažnými posudky, většinou se jednalo o 2 až 3 strany k jednotlivým osobám.4 1 Podle 90. schůze KMNO z 19. 7. 1974 obdržel ministr národní obrany informace KMNO, které mu mělo doporučit, které osoby byly podány k řešení komisi zřízené výnosem č. j . 08143 ze dne 10. 1. 1974. Hlavní politická správa ČSLA předala kádrové správě MNO seznam obsahující 425 bývalých příslušníků ČSLA, kteří jsou pojati do celkového seznamu nositelů 40 NA, f. KSČ-ÚV, k. 0, inv. č. 6693/1974, příloha II, str. 3-5. 41 Bejček E. A kol. :Norbert, Běda tomu, kdo vyčníval z řady. L, místo vydání neoznačeno 1996, s. 16 a 26. 26 pravicového oportunismu vedeného na ÚV KSČ. Po zpracování informačních údajů na 73 bývalých příslušníků ČSLAtuto zprávu předložil náčelník kádrové správy ing. Pavel Papač. Následně podle VSR měly být předány návrhy na opatření, spolu s návrhem informace pro generálního tajemníka U V KSČ,4 2 podobným způsobem putovaly posudky na F. Kozáka. U těchto osob se jednalo o úplně stejný postup, jako po stranické úrovni. Dovolím si ještě krátké rozebrání tabulky č. 3, která se zabývala členěním podle funkčního a pracovního zařazení navrhovaných osob, takže na seznamech se objevili předseda NS Josef Smrkovský a předseda vlády Oldřich Černík, šest místopředsedů NS, PS a vlády, deset ministrů a čtrnáct jejich náměstků. Já se však zaměřím na rozbor Jižní Moravy. Na seznamu se v našem kraji celkově ocitlo 351 osob. Pracovníci zastupitelských orgánů, výkonných orgánů státní moci, KSČ, NF a společenských organizací měli 113 osob. Vedoucích pracovníků prokuratury a soudů bylo 8, na krajské a okresní úrovni se to týkalo 5 osob. Náčelníků, velitelů, jejich zástupců a oblastních pracovníků ozbrojených složek se vyskytlo na seznamu 29. Ředitelů, náměstků a vedoucích pracovníků podniků, závodů a ústavů bylo uvedeno 88, z jejich podřízených se však objevilo pouze 17 osob. Dělníků se zde nacházelo pouze 10. Redaktorů či šéfredaktorů jste mohli napočítat 27. Ředitelé a jejich zástupci z řad úseku škol, kultury, zdravotnictví, věd a výzkumných pracovníku 26. Děkani, vedoucí kateder, profesoři, docenti, učitelé jiných škol 19. Umělců se objevilo 7. Doktoři a důchodci měli po jednom pomyslném zástupci na seznamu.43 Seznam pravicových oportunistů dokonce vycházel na začátku 90. let v Lidových novinách, konkrétně v intervalu od 21. července 1992 do 16. října téhož roku. V seznamu jste mohli objevit osobnosti, které zde formovaly vědecký obor soudobých dějin jako Vilém Prečan či Milan Otáhal, většinou se zde objevovali zejména zástupci humanitní inteligence. Ukázali jsme si princip evidence pravicových oportunistů, VSR je přesvědčeno, že právě tato akce je identická jako akce Norbert, i Jiří Gruntorád zastává tuto domněnku.4 4 2.5 Shrnutí Z této kapitoly lze vyčíst, že tato evidence byla jakýmsi pokračováním mocenského boje proti pravicovým oportunistům v období krizových let a zabránění jejich navrácení se do funkcí, které zasáhlo široké portfolio profesí a lidé byli trestáni za své postoje v tomto 42 Úřad dokumentace avyšetřování zločinů komunismu (dále jen ÚDV), Norbert, 1. podsvazek, s 21. 43 NA, KSČ - Ústřední výbor 1945- 1989, Praha - číselná řada 1945-1989, kar. 0, in. č. 6693/1974, Tabulka III. 44 Gruntorád, T: Akce Norbert. In Sborník Securitas Imperii, 1994, 2, s. 28-29. 27 období (proto jsem i v předcházející kapitole se snažil více než jako celek vyzdvihnout individuální dění v té době). Tvorbu seznamů však prováděl jistý chaos, zapříčiněný neustálou změnou bydliště či pracoviště. Ironií je, že někteří lidé končili na seznamu a zůstávali na něm i poté kdy již přestali režim ohrožovat (například u jednoho z mých respondentů F. Kozáka), což se projevuje v jeho existenci do roku 1975, kdy začínají první skartace. Smutné je, že občané z iniciativ, jako bylo K 231, měli možnost díky Pražskému jaru svobodně se projevit a dostalo se jim jistého uznání, to však bylo prohrou proreformní strany navráceno do zajetých kolejí a navíc se ještě jako bonus objevili na těchto seznamech. Lze také konstatovat, že VSR v některých fázích svého bádání prostřednictvím E. Bejčka zaměňovalo tyto seznamy s akcí Norbert. I když k jejich myšlence se přiklání i Jiří Gruntorád, nejsou k tomu dostatečné důkazy, a jak jsem již napsal, F. Ondřich se dokonce proti tomu ohradil a vyjádřil ostrý nesouhlas, že by tyto seznamy byly dále aktuální. První skartace z roku 1975 tomu napovídají. Vzhledem k tomu, že se zde nejedná o nejtvrdší možné postihy lidí, jako v případě akce Norbert, nej horším důsledkem je podle mého odchod kvalifikovaných pracovníků z významných pracovních pozic, pro něž práce znamenala naplnění, a mnohdy i rozbití rodin. K tomuto mému zjednodušenému tvrzení se staví ovšem do opozice článek, který vyšel po revoluci v Lidových novinách, podle něhož mělo jednání členů předsednictva ÚV KSČ a všech dalších zainteresovaných osob naplňovat znaky skutkových podstat několika trestných činů, např. zneužívání pravomocí veřejného činitele, vydírání a útisku. Ve všech těchto případech by přicházelo v úvahu vedení trestního řízení. Lze si představit konkrétní podezření z trestné činnosti spočívající např. v tom, že na základě zmíněné „Směrnice" byla řada osob donucena k rezignaci na funkce pod pohrůžkou, že se jinak děti nedostanou na studia atd. Forem vydírání a útisku bylo nepochybně mnoho. Trestní odpovědnost členů předsednictva ÚV KSČ spočívala jednak v kvalifikovaném zneužívání pravomoci veřejného činitele, dále v organizování, případně pomoci při páchání konkrétních trestných činů. Obdobným způsobem by bylo možno dovodit trestní odpovědnost dalších osob, které se podílely na likvidaci odpůrců režimu, avšak na druhou stranu promlčecí doba u nej závažnějšího trestního činu, tj. zneužívání pravomoci veřejného činitelé, byla v roce 1992 desetiletá.45 45 Lidové noviny, 21.7. 1992. s i l . 28 3. Akce Norbert V této kapitole se přesuneme k „akci Norbert", která byla vedena na Federálním ministerstvu vnitra (dále jen FMV), ale než se začneme zaobírat touto problematikou do detailu, přesuneme se v dějinách o pár desítek let do minulosti, jelikož v rámci svého hledání informací o této akci jsem zjistil, že tento název nesloužil pouze seznamu osob, které byly nepohodlné pro režim a měly být internovaný mimo společnost v 70. letech. Proto je žádoucí si udělat menší historický exkurz. StB totiž již v roce 1949 rozpoutala hromadné zatýkání, po němž skončilo ve vězení 307 osob, z nichž dalších pět poznalo svůj osud na popravišti. Jednalo se o vykonstruovaný případ, který je v závěrečné zprávě StB označen právě jako „Akce Norbert". Dnes je spíše známá jako „Akce Praha - Zatec" či „Převrat Miloslava Jebavého".1 3.1. Mimořádná bezpečnostní opatření Jiří Gruntorád uvádí, že krycí jméno "Norbert" dostal jeden z operačně bezpečnostních úkolů Federálního ministerstva vnitra ČSSR za branné pohotovosti státu. V jeho rámci se měla provést izolace osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu.2 Akce Norbert byla vedena pod označením „přísně tajné", což vycházelo ze směrnice F M V pro manipulaci a dopravu písemných a jiných materiálů obsahujících skutečnosti tvořící předmět státního zájmu, byla však na stupnici důležitosti až jako druhá, před ní bylo ještě utajení „přísně tajné zvláštní důležitosti".3 Z dokumentů vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se dozvíme, že patřila do rodiny mimořádných bezpečnostních opatření (dále jen MBO), jež měla jeden prostý úkol, udržet klid veřejného pořádku a bezpečnosti ve státě (mezi akce MBO můžeme namátkou zmínit například akce Cínovec, Krkonoše, Vlna, Zásah, Kolora, Stráž či Hlídka). Samotné MBO spatřily světlo světa usnesením 8. schůze Rady obrany státu ze dne 3. 10. 1970, byly schváleny jako Zásady centrálního plánu mimořádných bezpečnostních opatření, na jejichž základě bylo schváleno plnění úkolů všech složek, jež se měly těchto akcí účastnit. Tyto MBO vyhlašoval M V ČSSR, ale až po předchozím schválení Předsednictva U V KSČ, čili osob, které se podílely na vytvoření seznamu „pravicových oportunistů". Pokud by bylo odůvodněné podezření, mohlo MBO v případě nebezpečí z prodlení vyhlásit 1 Pejčoch I.:Protikomunistické puče. Praha 2011, s. 33-69. 2 Gruntorád, I : Akce Norbert. In Sborník Securitas Imperii 1994, 2, s. 5. 3 ÚDV, Norbert, Vlna, Zásah, Parlamentní vyšetřovací komise-korespondence, s. 15. 29 po dohodě s předsedou rady obrany stáru.4 Samotná opatření se vyhlašovala ve dvou variantách, které měly sedm stupňů. Například stupně 1 až 5 by byly vyhlášeny, jakmile by hrozilo riziko hromadného protispolečenského vystoupení nebo pokud by byla pravděpodobnost, že by se mohl jakýkoli násilný akt uskutečnit. K stupňům 6 a 7 se uchylovali tehdy, pokud už k nepokojům docházelo. Pokud se stalo, že MBO bylo vyhlášeno, tak bylo zapotřebí vytvořit systém územně operačních štábů. Jejich ústředním orgánem by se potom stal společný operační štáb ČSSR řízený ministrem vnitra CSSR.5 Vzhledem k vážnosti MBO se jistojistě vynoří otázka mnoha lidí, jaký stupeň byl vyhlášen největší a kdy. Možná to bude pro mnoho lidí zvláštní a nečekané, ale nejvyšší stupeň MBO byl v rozmezí let 1971 - 1989 na stupni číslo 4 a to v období 13. až 25. ledna 19896 , tedy ve dnech Palachová týdne. V případě vyhlášení jakéhokoli stupně MBO by se zapojily do akce dle potřeby Československá lidová armáda (dále jen ČSLA), Lidové milice, Civilní obrana, Požární ochrana nebo Sbor nápravné výchovy, které měli spadat pod určité územní operační štáby. Avšak aby bylo možno použít prostředků ČSLA k zabezpečení klidu, pořádku a potlačení případného státního převratu, legalizovali platný branný zákon č. 92/49 Sb. O ustanovení § 1, odst. 2, písm. c) tohoto zákona ve znění zákona č. 19/58 Sb. a o § 60 vládního nařízení č. 21/58 Sb. se opíral „Rozkaz ministra národní obrany pro vyčlenění sil a prostředků ČSLA k zabezpečení klidu a pořádku na území ČSSR č. j.: 0053002/28-11-1971 ze dne 28.4 1971, který byl vydán na základě již zmíněného usnesení 8. schůze Rady obrany státu ze dne 3. 10. 1970.7 V rámci MBO byly vytvořeny i dva výukové filmy, které jsou považovány za součást „akce Norbert". Tato výuková videa byla v originále vytvořena pro F M V Českým armádním filmem na 16 mm filmy roku 1985 (tady se ale tato informace z Vojenského historického ústavu rozchází s Národním filmovým ústavem, tam mi bylo sděleno, že filmy měly být vytvořeny již roku 1977). Jmenují se „Filtrační body" a „Filtrační tábory", délka obou filmů měla přesáhnout 41 minut, čerpám z mých telefonických rozhovorů s Vojenským 4 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR -1. volební období 1993 - 1996), NAD 9, Zprávy vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Závěrečná zpráva, s. 2-3. 5 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR -1. volební období 1993 - 1996), NAD 9, Zprávy Vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Závěrečná zpráva, s. 3. 6 Tamtéž. 7 Tamtéž, s. 4. 30 historickým ústavem, konkrétně s kurátory ze sbírky filmů.8 Mimo seznamy o které se zajímám já, si vedla SNB i mnoho jiných seznamů, mezi nimi vyniká Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli. Zdánlivě by se mohlo jednat o totožný systém, jako byla evidence pravicových oportunistů či Akce Norbert, ale zde se jedná o úplně jinou akci. Píši o ní zejména proto, aby nedocházelo k záměně či asimilování této evidence s nějakým jiným systémem. Byl to společný projekt přísně tajné databáze nepřátel SSSR a jeho satelitů a měl představovat cestu k integraci státních bezpečnostních složek sovětského bloku. Prokop Tomek uvádí, že se jednalo o snahu zmapovat a poté izolovat společné nepřátele ze Západu. Smlouva o Systému sjednocené evidence poznatků o nepříteli byla podepsaná koncem roku 1977. Do této databáze patřili pracovníci a agenti speciálních služeb nepřítele, zaměstnanci tzv. ideodiverzních center (jednalo se o centra, která měla za úkol ideologické rozložení státu), teroristi, členové nepřátelských organizací (což byli sionisti, emigranti a věřící), vyhoštěné osoby, diplomati NATO, Japonska, Cíny, Thajska, zahraniční novináři atd.9 3.2 Příprava akce Norbert Po mnohokráte omílaném období roku 1968 byl zrušen rozkaz F M V z roku 1964, který měl za následek, že bezpečnostní opatření proti nepřátelským osobám se vztahovala pouze na recidivisty, což bylo tehdy nedostačující. Proto se rozhodla Rada obrany státu usnesením 5. schůze ze dne 29. 12. 1969, že novelizuje všechny předpisy upravující bezpečnostní opatření proti nepřátelským osobám. Tyto práce probíhaly v podstatě do roku 197 7 io Potřeba novelizace vedla k vypracování předpisu upravujícího bezpečnostní opatření proti nepřátelským osobám, tím se stal návrh zákonného opatření předsednictva FS ČSSR 8 V rámci své bakalářské práce, jsem chtěl tyto filmy prozkoumat, ale vyvstal přede mnou nepřekonatelný problém, postupně jsem se pokusil ozvat archivu České televize (byl zde stvořen 15 minutový projekt o akci Norbert, v rámci pořadu Tajné akce StB, kde byly použity úryvky z těchto filmů), Národnímu filmovému archivu a Krátkého filmu Praha, Vojenskému historickému ústavu, Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu a Ústavu pro studium totalitních režimů, kde mi bylo oznámeno, že těmito dokumenty nedisponují. Informoval jsem se i u osob, které s tímto filmem přišly do styku s dokumentaristou Milanem Brunclíkem a historikem Radkem Schovánkem, kteří mi jejich existenci potvrdili, ale dnes už mi nebyli schopni pomoci, údajně měli být tyto filmy v držení nějakého redaktora T V Nova, a tak můžu s klidným srdcem říct, že tyto filmy jsou nedohledatelné. 9 Tomek, P.: Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli v československých podmínkách. Praha 2008 s. 3-4. 10 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR -1. volební období 1993 - 1996), NAD 9, Zprávy Vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Průběžná zpráva 30. srpna 1995, s. 3. 31 č. j.: ZÚO - 0077045/M - 1977 o MBO v rámci obrany a bezpečnosti ČSSR v době branné pohotovosti, byl přezdíván jako Šuplíková norma.11 Aby mohly být provedeny směrnice k „akci Norbert" muselo F M V zřídit tzv. „Zvláštní skupinu FMV", která se skládala z velitele, jenž musel pocházet z II. správy SNB, řadovými členy byla osoba, jež byla opět vyčleněna z II. správy SNB, dva členi měli být z F S VB a jeden měl být z odboru obrany FMV. Kvůli tomu, aby se opatření mohlo uskutečnit, musel ministr vnitra vydat zvláštní rozkaz. Tento rozkaz se však nevyhlasoval obvyklou cestou, aspoň mi tedy přijde podivné, aby se tato akce vyhlašovala pomocí šifry. Evokuje to ve mně infantilní hru na vojáky. Pokud by hrozilo nebezpečí jakékoli prodlevy, mělo být UOS F M V nebo 0 0 F M V informováno buďto dálnopisem či telefonicky.12 V rámci akce Norbert by se do ní zapojili kromě ministerstva vnitra i Generální prokurátor, ministerstvo národní obrany, ministerstvo spojů, Rada obrany státu, ministerstvo spravedlnosti, předseda vlády. Ministerstvo vnitra by poslalo zprávu o akci Norbert na Vládu ČSSR, která následně vyrozuměla předsednictvo FS a Rady obrany státu. Velitel Zvláštní skupiny F M V měl předem dáno, jak má postupovat. V první řadě měl za úkol řídit a koordinovat činnost Zvláštních skupin KS SNB a XII. správy SNB. Dále kontroloval realizaci opatření vůči osobám určeným k zajištění do nápravného ústavu a věznic. Musel sledovat organizaci přesunů a rozmísťování daných osob a bdít nad osobami, které vykonávají přidělené zaměstnání. Musel si dávat pozor, aby byl dodržován zákon, a nakonec měl za úkol udržovat kontakt s mimoresortními orgány.13 Než by započal operačně bezpečnostní úkol Norbert, tak ministru vnitra měly být předány následující dokumenty 1. návrh „Zákonného opatření předsednictva FS ČSSR o mimořádných opatřeních v zájmu obrany a bezpečnosti ČSSR v době branné pohotovosti státu", 2. zvláštní rozkaz k provedení plánu Norbert, 3. F M V ČSSR o zřízení ZS F M V pro řízení a opatření při zajišťování osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu. Po vyhlášení operačně bezpečnostního úkolu měl převzít dokumentaci plánu Norbert a vyhlásit členům skupiny rozkaz.14 Norbert se dělil na dvě skupiny Z a P, podle bodu 5 článku 22 měla být u osoby před zařazením do opatření Z anebo P provedena důkladná 11 Tamtéž, s. 4. 12 ABS, S M - odbor obrany, akce Norbert 75, č. j . Z U 0088034/03-88, Systém vyrozumění pro akci Norbert, s. 2.; (Zde se jedná o prozatímní inventář) 13 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, č. j . Z U 0088034/03-88, Plán činnosti velitele..., s. 1. (Viz citace 12) 14 Tamtéž, s. 2. 32 prověrka a doplnění všech údajů i poznatků k ní. Na krajské úrovni pro řízení opatření „Z" a „P" zřizoval náčelník krajské správy Z S SNB ve složení: a/vedoucí pracovník správy Stb - náčelník skupiny b/vedoucí pracovník správy - zástupce náčelníka skupiny, c/ určený pracovník krajské správy SNB - člen skupiny V Praze měl být začleněn též vedoucí pracovník správ SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje. Ve statutárních městech, jakými bylo Brno či Plzeň, mohli být členy skupiny vedoucí pracovníci městských správ SNB. Tabulka Systému Z S pro realizaci operačně bezpečnostního úkolu Norbert na KS SNB nám ovšem podá rozdílnou informaci, na krajské úrovni se Zvláštní skupiny ustanovovaly s různým počtem lidí, nebyl tedy stanoven pevný počet. Například v Banské Bystrici bylo v ZS 8 osob, což je nejvíce pro celé Československo, na druhou stranu v Brně, Českých Budějovicích a Plzni si ve ZS vystačili se třemi pracovníky, tato tabulka navíc obsahovala i telefonní čísla, na kterých ZS budou k dosažení. Tyto skupiny pracovaly podle výpisu z rozhodnutí náčelníka krajské správy SNB o provedení Z a P i s číselným přehledem osob podle jednotlivých okresů a N V U v nichž mají být umístěny, tabulky hlášení o počtech zajištěných osob protistátně zaměřených, recidivistů a počet osob, u nichž nebyla opatření provedena.15 Dále měli mít k dispozici přehled sil a prostředků vyčleněných pro posílení okresů, zde si prosím povšimněte, že by se jednalo o zapojení jednotek z akce Zásah. Je mi jasné, že pro někoho to nemusí znamenat, že by se akce Norbert propojila s akcí Zásah, ale výslechy obsahují zmínku o tom, že měla probíhat součinnost i s okresní vojenskou správou.16 Na okresní úrovni lze počítat ještě s dalšími skupinami, které se měly účastnit MBO Norbert, zřizovány byly čistě z příslušníků StB a VB. Jednalo se o tzv. „realizační skupiny". Ty určoval náčelník okresní správy SNB, tito lidé měli na dohled realizaci rozkazů, které obdrželi od svých nadřízených (zahrnovaly úkoly od zadržení, domovních prohlídek, po převozy do N V U či případných shromaždišť až po spolupráci s Národním výborem). Materiál archivu bezpečnostních složek obsahoval mimo jiné metodický návod, jakým způsobem se mělo podávat hlášení o zajištění osob, které můžou ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost státu. Doba podávání hlášení měla mít čtyři roviny. Prvně se mělo jednat o hlášení po dosažení pohotovosti ke splnění úkolu. Další hlášení se mělo podávat 15 Kopii tabulky hlášení s počtem osob lze prohlédnout v obrazové příloze č. 6. 16 ÚDV, Norbert, 1. podsvazek, s. 120. 33 po 12 hodinách. Posléze denně o 17. hodině se mělo podávat hlášení ke stavu k 16. hodině na úrovni ZS OS SNB, ZS KS SNB a do 18. hodiny se stavem k 16. hodině ZS KS SNB, ZS XII. Správy SNB, Z S FMV. Vyplňování hlášení mělo fungovat následujícím způsobem: ve sloupci 3 (StB, opatření Z), 4 (VB, P), 7 (StB, Z) a 8 (VB, P) uvádí počet mužů v čitateli a žen ve jmenovateli. Ve sloupci 5, 6, 9 a 10 se měl uvádět celkový počet mužů a žen po obou liniích Z a P jedním číslem. Tabulka hlášení se používala na stupni KS SNB, XII. správa SNB a F M V a používala se jednorázově, na nižším stupni OS SNB průběžně tak, aby ve sloupci 2 se uvádělo místo názvu útvaru, datum a hodina, ke které bylo hlášení podáváno. Způsob podávání hlášení byl telefonicky pod krycím označením úkolu. Před každým údajem se uvede vždy číslo sloupce (příklad sloupec č. 3 - 20/4, sloupec č. 4 - 10/2). Stručnou písemnou zprávu o průběhu realizace úkolu zpracuje zvláštní skupina vždy za tři dny a odešle šifrou nadřízené ZS. Mimořádné události, však měly být předávány ihned.17 V zákonném opatření, za jehož bezvadnost odpovídal Miroslav Milata a o němž rozhodlo předsednictvo FS ČSSR, se usneslo čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 v němž jest psáno, že v době branné pohotovosti lze uskutečnit tyto úkony, jako je zajištění osob ohrožujících vnitřní pořádek a bezpečnost státu, zajištění cizinců a osob bez státní příslušnosti, opatření na úseku listovního tajemství a tajemství dopravovaných zpráv. Směrnice nám dále konkretizují, že se jednalo o osoby, které se provinily v minulosti proti republice, ty které můžou názory a postoji ohrozit obranyschopnost republiky a veřejný pořádek ve státě, v uvozovkách obyčejní recidivisti a osoby, nad nimiž byl vykonáván ochranný dohled. 27. října 1988 byla zamířena proti aktivistům nezávislých občanských iniciativ cvičná akce, která měla být přípravou akce.18 Bohužel i v rámci akci Norbert došlo ke hromadným skartacím, takže nám zbylo pouhé torzo. Ona skartace se udála počátkem prosince 1989 na základě iniciativy náčelníka KS SNB a se souhlasem náměstka ministra vnitra CSSR gen. Aloise Lorence, a proběhla na KS SNB. Dne 7. 12. 1989 náměstek ministra vnitra CSSR gen. Alois Lorenc operačně bezpečnostní úkol Norbert, Cínovec a Kolora zrušil.1 9 Skartace byla předmětem i Tollnerovy vyšetřovací komise, která se velmi zajímala, proč onen generál tento čin provedl. Dokonce ani náčelník oddělení 0 0 FMV, jenž zastával svojí funkci od roku 1985 až do 15. 2. 1990, 17 Metodický návod si lze prohlédnout v obrazové příloze č. 7. 18 Gruntorád, J.: Akce Norbert. In Sborník Securitas Imperii, 1994, 2, s. 9. 19 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - 1 . volební období 1993 - 1996), N A D 9, Zprávy Vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Průběžná zpráva 30. srpna 1995, str. 8-9. 34 než byl tento odbor zrušen, nebyl schopen poskytnout uspokojující výpověď.2 0 Článek 27 Směrnic z roku 1977 se zabýval církevními hodnostáři, definovalo se zde, jak se k nim mají chovat. Ti co měli státní souhlas k výkonu náboženské funkce by byli zařazeni jedině, pokud by jim byl odňat souhlas, avšak ani v této chvíli by neznamenalo, že se opatření Z a P týkala kohokoli z kompetentních vykonavatelů náboženské funkce. Byl zde problém, jak by se takové chování odrazilo na obyvatelstvu, a tak se mělo v těchto případech postupovat nanejvýš opatrně.2 1 3.3. Jak by vypadala akce Norbert, kdyby byla vyhlášena? Zajištění spočívalo v tom, že osoby se po dobu branné pohotovosti rozdělily na dvě skupiny Z a P. Opatření nesmělo vzbudit mimořádnou pozornost spoluobčanů. Osoby, jež spadaly do opatření Z, měly býti internovaný v nápravně výchovném ústavu (což v překladu znamená věznice, dále jen NVU). U těchto lidí bylo potenciální nebezpečí, že by mohli konspirativním způsobem organizovat protispolečenské a protisocialistické síly, anebo zneužít svého postavení k udržování styků s protispolečenskými živly v ČSSR či v cizině.2 2 O zajištění těchto osob musel být nejpozději do 24 hodin vyrozuměn prostřednictvím okresního prokurátora, příslušného podle místa pobytu zajištěné osoby, krajský prokurátor, kterému se předá prvopis „Příkazu k zajištění".23 Osoby z opatření Z zajišťovaly útvary SNB, tyto měly být následně předány do předem stanovených N V U . Pokud bylo těchto osob více jak 10, musel být v eskortě doprovodné vozidlo obsazené ozbrojenými příslušníky SNB.2 4 Jakmile se tyto osoby ocitnuly v NVU, bylo doporučeno, pokud to možnosti dovolovaly, aby byly odděleny od ostatních vězňů. Ještě před N V U byla možnost, že by se tyto osoby shromáždily na předem určeném místě, tzv. „shromaždištích". Průběh zatýkání měl probíhat následovně: Příslušníci SNB měli v souladu s „Příkazem k zajištění" oznámit osobě, že bude zajištěna a zároveň ji informovat o tom, které věci si mohla dotyčná osoba vzít sebou. Perzekuovaní lidé si tak mohli vzít jídlo 20 ÚDV, Norbert, 1. podsvazek, s. 119. 21 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, č. j . Z U 0088034/03-88, Směrnice federálního ministerstva vnitra 1977, s. 17. (Viz citace 12) 22 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, č. j . Z U 0088034/03-88, Směrnice federálního ministerstva vnitra 1977, s. 22. (Viz citace 12) 23 Kopii příkazu k zajištění můžete si prohlédnout v obrazové příloze č. 8. 24 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, Směrnice federálního ministerstva vnitra 1977, s. 5. (Viz citace 12) 35 najeden den a věci osobní potřeby. Po zadržení osoby následovala jak osobní tak i domovní prohlídka. Zajistit se mělo vše, co by mohlo sloužit jako potenciální materiál v případném trestním řízení. Kladla-li osoba odpor, mohli příslušníci SNB použít mírnějších prostředků podle zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti. Byla zde taktéž možnost, že byste z těchto seznamů byli vyňati. Stalo by se to tehdy, když by dotyčná osoba těžce onemocněla a nebyla by schopna podrobit se nařízenému opatření. Muselo být však předloženo lékařské potvrzení. V rámci opatření P jste z podnětu závodu mohli být vyžádáni pro svoji nepostradatelnost na pracovišti.2 5 Do této skupiny mohl spadat i jeden z mých respondentů plukovník František Kozák. Ten po svém propuštění z Pohraniční stráže nemohl nalézt práci, až využil šance a na tehdejší Okresní zemědělské početní stanici nastoupil jako technik - údržbář. Měl štěstí, protože se zde zaváděl počítač APJTMADP 100 a on se zde uvedl ve skvělém světle jako schopný pracovník, což potvrdil jeden z jeho posudků.2 6 Opatření P spočívala v povolání osob k plnění pracovních úkolů ve zvláštních k tomu účelu zřízených pracovních útvarech. Tyto osoby byly povinny v pracovním útvaru vykonávat přikázanou práci a dodržovat stanovený režim společného ubytování, pracovní doby, osobního volna a udělování propustek. Za svoji práci měly dostávat mzdu, kterou obdrží, jsou však povinny hradit stravu a náklady na ubytování. Pracovní útvary zřizoval okresní národní výbor, který měl stanovit, jaké práce by osoby v nich zařazené vykonávaly, práce zahrnovaly například opravy místních pozemních komunikací, sezónní zemědělské práce nebo opravu železničních tratí. Osoby z opatření P by byly povolány pomocí zvláštního rozkazu do pracovních útvarů, toto povolání zmocňoval okresní národní výbor.2 7 V článku 30 ze Směrnic z roku 1977 byly zmíněny taktéž osoby, které by neskončily na Z a P, ale mohlo v nich být spatřováno nebezpečí, nad těmito osobami měl být prováděn dohled. Evidence a číselné přehledy by v rámci spuštění kontrolovaly a upřesňovaly orgány F M V a SNB k poslednímu dni každého čtvrtletí. Za kontrolu evidence by pak zodpovídal náčelník okresní správy SNB, ten rozhodoval i o případném vynětí, ale na základě prověřeného a odůvodněného písemného návrhu. MBO Norbert mělo být udržováno v neustálé pohotovosti, proto vždy k 1. dubnu a říjnu 25 Tamtéž s. 19. 26 Plk. František Kozák, záznam učiněn 12. 7. 2012. K mému tvrzení může právě svádět jeden z jeho posudku, v obrazové příloze č. 5. Je nutno doplnit, že tyto posudky ovšem nespadají do akce Norbert, nýbrž do seznamu pravicových oportunistů. 27 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, Směrnice federálního ministerstva vnitra 1977, s. 7. (Viz citace 12) 36 bylo kontrolováno. 0 0 F M V vždy k 1. říjnu by sdělil Sboru nápravné výchovy (dále jen SNV) o kolik osob se jedná, a to podle jednotlivých okresů, jakož i rozdělení pohlaví. SNV následně určí NVU, v nichž budou zajištěné osoby. 3.4. Problematika tzv. koncetračních táborů v rámci Akce Norbert a otázka tábora ve Švarci, jakožto potencionálního internačního tábora. VSR považuje akci Norbert za „armádní holocaust," ve svých tvrzeních je ochotno zajít tak daleko, že se nebojí tvrdit, že akce Norbert měla ve finále fyzickou likvidaci2 8 . Proto se zde pokusím nastínit, jak to skutečně s tábory dle pramenů mohlo být. Předně doporučuji striktně oddělit opatření P a Z. Opatření Z měla za úkol odstranit nej nebezpečnější nepřátele režimu, avšak neměla za úkol podle směrnic tyto lidi připravovat o život. V předcházející kapitole jsem zmínil, že k těmto osobám se měla SNB chovat podle zákona č. 40/1974 Sb. § 32, který říká, že mohli proti nim použít hmatů a chvatů sebeobrany, slzotvorného prostředku, obušku, pout, služebního psa, proudu vody, vytlačování vozidly, úderu zbraní, výstrahy a varovného výstřelu do vzduchu, avšak F M V mohlo obecně závazným právním předpisem stanovit případné další obdobné prostředky, jichž mohli příslušníci SNB používat při služebních zákrocích, víceméně můžeme říci, že těchto úkonů jsme se mohli dočkat v období Sametové revoluce. Dále opatření Z, jak jsem již předestřel, by tyto nebezpečné osoby nezavedlo do pracovních táborů, nýbrž do věznic, kde by byly odděleny od ostatních vězňů, aby nedostávaly možnost k ovlivnění řadových recidivistů. Systém věznic byl uspořádán podle vašeho místa bydlení, takže pokud se pro ilustraci přesuneme k Jihomoravskému kraji zjistíme, že Brno -město, -venkov, Blansko, Břeclav či Znojmo spadaly pod věznici Mirov v okrese Šumperk, V tomto vězení měli být internovaný osoby i z dalších okresů jako Šumperk, Olomouc, Přerov. Mezi dalšími věznicemi bych mohl jmenovat například Kutnou Horu nebo Leopoldov, Zacléř. Byla však zde možnost, že než by tito lidé skončili ve vězení, byli by určeni k internaci do tzv. shromaždišť, těchto shromaždišť bylo u nás na 72, dá se říci, že téměř u každého okresního města. Na Znojemsku by se rozkládalo zřejmě v okolí vesnic Mašovice až Podmolí. Při případné internaci do „Shromaždišť" by byla trasa ku příkladu ze Znojma do věznice Mírov následující: Osoby z opatření „Z" by cestovaly přes Jaroměřice nad Rokytnou do Třebíče, kde již bylo další „Shromaždiště", odtud by se pokračovalo přes Velké Meziříčí do Žďáru nad Sázavou, kde opět mělo být připraveno „Shromaždiště", na mapě 28 Tato myšlenka se opakuje v obou knihách od E. Bejčka a VSR. 37 jsou tato místa označena písmenem „S".2 9 Jedním z těchto „Shromaždišť" měl být například již v nadpisu zmíněný tábor ve Švarci. Podle mínění VSR měl být jediným dochovaným dokladem komunistických táborů po roce 1968. Pracovní tábor ve Švarci vznikl pomocí postavení dvojitého oplocení, šíře mezi těmito oploceními byla přibližně 2,5 metrů. Po obvodu oplocení bylo postaveno 16 strážných věží, dále zde byly zařazeny dvě vstupní brány.30 Na inkriminovaném místě byl dvakrát během roku 1994 Ing. Jan Adam, který se problematikou internačních táborů u VSR zabýval. Podle svých osobních zkušeností, z 2. Světové války se pokusil objasnit význam tábora ve Švarci. Po jeho odejití z armády jezdil se závodem po stavbách, kde byly i zvláštní režimy (například podzemní zásobníky plynu u jaderné elektrárny Dukovany), při stavbách tam nikdy nebyl dvojitý nebo trojitý plot či snad dokonce strážní věže. Sám navrhnul několik otázek, kterými by se vyšetřovací komise měla zabývat. Za prvé zda si komise nechala předložit faktury za tak nákladné oplocení, a kdy vlastně začala výstavba? Logicky se nabízí i otázka kdy, kdo a jaké vlastně k tomu vydal rozkazy? Pracoval na tom projekční ústav MNO? Byl materiál k výstavbě táboru Švařec skartován?3 1 Avšak podle mapy, která je obsažena v akci Norbert, zakreslení shromaždiště je úplně na jiném místě okresu Žďár nad Sázavou, pokud nebudeme brát zakreslení za orientační. Důležitý je i značný odklon od zamýšlené trasy, která byla vyznačena na mapě pro převoz osob z opatření „Z", ke všemu bychom neměli zapomínat, že akce Norbert nebyla nikdy řádně vyhlášena a proto je nepravděpodobné, že by se jednalo o koncentrační tábor. Pokud by se o takový tábor mělo jednat, muselo by takovýchto objektů být paralelně postaveno na našem území mnohem víc. Dále by se nemělo zapomínat, že se na našem území stavěly tábory nucených prací (TNP). Na znojemském okrese například byly tři v lokalitě Jaroslavice, Znojmo a Uherčice, takže by se potenciálně mohly použít k akci Norbert.32 Pro někoho to nemusí být dostatečný doklad, a proto jsem procházel i další materiál. Nezvratným důkazem, že s akcí Norbert nemá tábor ve Švarci nic společného, vám může podat tedy až Tollnerova vyšetřovací skupina Poslanecké sněmovny. Ta objasnila, že se jednalo o výstavbu úpravny vody, která byla součástí stavby Brněnského oblastního 29 ABS, SM - odbor obrany, akce Norbert 75, mapa.; Dále je možno tuto cestu si prohlédnout ve fotopříloze č. 9. (Viz citace 12) 30 Bejček E. a kol.: Akce Norbert, Běda k tomu kdo vyčníval z řady, 1., místo vydání neuvedeno 1996, srr. 41. 31 Bejček E. a kol.: Akce Norbert, Běda k tomu kdo vyčníval z řady, 1., místo vydání neuvedeno 1996, str. 26-27. 32 Stejskalová, B.: Tábory nucené práce na jižní Moravě v letech 1948 - 1954 (Diplomová práce), Brno, FF M U , 2007, 77 s. 38 vodovodu. Ingstav Brno totiž uzavřel smlouvu s vedením N V U Kuřim, na této stavbě mělo být zaměstnáno 80 vězňů. Než se stihla tato smlouva realizovat, zasáhla do tohoto aktu amnestie prezidenta republiky a N V U Kuřim musel smlouvu vypovědět pro nedostatek vězňů. Zenijně-technické zabezpečení bylo vyhotoveno v ceně 1,5 miliónů korun, jeho demontáž byla nakonec pro nákladnost odložena.3 3 Na dílčí otázky, jež nám položil Ing. Adam, se ovšem od Vyšetřovací komise odpovědí nedočkáme. Proto by bylo záhodno, aby nej pádnější důkazy o principu internačních táborů, který by nám objasnily výukové filmy „Filtrační tábory" a „Filtrační body", byly dohledatelné. Bohužel tento hlavní důkaz, který by měl potenciál podpořit teze VSR, je prostě ztracen. Z kusých informací z televizních dokumentů nelze seriózně zrekonstruovat, o co v nich šlo, ale i z toho mála, co bylo lidem předloženo, šlo vystopovat jisté znaky MBO Norbert.34 Pro ilustraci je záhodno vědět, že ve vězení Mírov dlel například Vladimír Skutina, který byl publicistou v období Pražského jara. Na hradě byl vězněn v období let 1969 - 1974. Praktiky pracovníků NVU, které zažil, satiricky vyjevil naší společnosti ve svém díle Prezidentův vězeň. Sám se označil za politického vězně Biľaka, Jakeše a Husáka. Z toho si můžeme udělat obrázek, jak by se k případným osobám ze seznamu Z přistupovalo. Na seznamech akce Norbert probíhala dosti velká fluktuace osob. Například v roce 1989 se akce Norbert týkala 9 000 osob. Po linii VB (v předcházející kapitole jsem zmínil, že na znojemském okrese byl v komisi i člen VB) bylo vedeno v opatření Z 1 000 osob a na opatření P připadalo 5 000 lidí. StB si vedla skrovnější seznamy, na ose Z se objevilo 1 000 a seznamu P 2 000 osob.35 Toto číslo ovšem postupně klesalo, protože již v roce 1986 musela být provedena prověrka zaměřená na důvodnost zařazení osob na naše seznamy, při ní bylo zjištěno, že na nich jsou zařazeny i osoby, které kritéria pro zařazení nesplňují. Z toho důvodu měl OO F M V v roce 1987 vydat Metodické pokyny ke Směrnici FMV. Díky těmto pokynům došlo k užšímu výkladu některých obecně a velmi široce formulovaných kritérií pro zařazování osob u opatření Z.3 6 Vyšetřovací spisy jdou ve své interpretaci dále. Podle jednoho z vyslýchaných přišel podnět z nařízení ministra vnitra SSR, protože panovala 33 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR -1. volební období 1993 - 1996), NAD 9, Zprávy vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Průběžná zpráva 30. srpna 1995, str. 10-11. 34 Česká televize [online]. 16. 11. 2009 [cit. 2013-04-08]. Tajné akce StB. Dostupné z www: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10209991308-tajne-akce-stb/409235100221035-akce-norbert/ 35 ÚDV, Norbert, 1. podsvazek, s. 126. 36 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR -1. volební období 1993 - 1996), NAD 9, Zprávy vyšetřovací komise PS k vyšetření okolností souvisejících s akcemi „Norbert", „Vlna", „Zásah" a případně obdobnými akcemi, Průběžná zpráva 30. srpna 1995, str. 7-8. 39 nespokojenost s případným provedením akce Norbert, co se týkalo linií VB aNV.3 7 3.5. Seznamy Norbert a osoby, jenž by se týkala (zamyšlení, jestli je možnost, že splývá se seznamy na stranické úrovni) Již jsem zde napsal, že mezi odborníky nepanuje shoda, jestli se evidence nepřátel režimu kryly, proto se na to pokusím nyní odpovědět. Zmínil jsem, že seznamy Norbert byly skartovány, avšak máme dochovány zbytky seznamů, které se nestihly zničit. Jedná se o seznamy z roku 1983, kde jsou osoby, které bydlely na okrese Nový Jičín. Osoby jmenovat nebudu, ale zreprodukuj i, za co jim byla tato pocta v uvozovkách udělena. Nej častější kouzelná slůvka, která se označovala jako důvod být uveden do síně slávy těchto seznamů, byl nepřítel socialismu, jenž byl většinou trestán za protistátní činnost. Hojně byli zastoupeni i pravicoví oportunisté (jeden byl dokonce členem SNB). Dále lidé, kteří se v krizových letech účastnili nátlakových akcí. Dost často se zde objevovali taktéž příslušnici K 231. Ne již tak častí byli náboženští představitelé. Individuální životní příběh představuje člověka, který v krizových letech měl snahu přetvořit Československou stranu lidovou ve stranu předúnorového typu. Také lidé, kteří v letech 1968-1969 byl organizátory veškerých protisocialistických akcí. Potom se na těchto seznamech ocitli váleční zločinci, jako například bývalý člen Gestapa.38 Doufám, že jste si všimli, že jsem mimoděk vyjmenoval znaky seznamů, jež byly vedeny po stranické platformě. To nemusí nic dokazovat, proto bude nejjednodušší porovnat jména lidí, k čemuž mi poslouží jmenný seznam osob, jenž byl otisknut v Lidových novinách v roce 1992 a po porovnání těchto seznamů mohu říci, že některé osoby se ocitly i na seznamech M B O Norbert. Vzhledem k problémům s tvorbou seznamů, které jsem popsal, jež se vedly od roku 1971 zejména kvůli časté změně bydliště těchto osob, je potřeba uskutečnit ještě hlubší analýzu. V příloze studie Akce Norbert od J. Gruntoráda jsou označeny tři garnitury, které spadají do kategorie antisocialistických elementů. V prvních se nacházejí osoby okolo dokumentu Charty 77 a jejich mluvčí a osoby, které jsou angažovány v protisocialistických seskupeních, jako byl VONS. Dle brožurky Překonání krizového vývoje (brožura byla mnou zmíněna a rozebrána v první kapitole) byly do tohoto seznamu zavedeni funkcionáři KSČ, což znamenalo reformní komunisté, ale i dokonce křesťanští demokraté. V druhé garnituře 37 ÚDV, Norbert, 1. podsvazek, s. 210. 38 ÚDV, Norbert, 2. podsvazek, s. 26-32. 40 byly osoby, které měly být tajnými signatáři „charty 77", studenti vysokých škol humanitního a uměleckého směru, členové rozpuštěných společností a svazů (K 231, K A N , Společnost pro lidská práva) nebo členové konšpiratívni organizace tzv. „Hnutí revoluční mládeže". V poslední garnituře se nacházeli českoslovenští státní příslušníci, jež byli vědomě i manipulovaně zapojováni do protisocialistických akcí v rovině „legální" nepřátelské činnosti a využíváni měli být garniturou II. Pro doplnění členy ROS a pracovníky výkonného aparátu ROS v období let 1972- 1989 byli také G. Husák, Strougal (předseda vl.), Kempný, Lenárt nebo Jakeš.3 9 3.6. Shrnutí Tvorba seznamů, k čemuž připočtěme i čistky, které vznikaly od roku 1971, byly součástí osvědčeného diferencovaného postupu komunistické strany. Například po roce 1948 šlo o určitá privilegia jedněch, jimž byl podle třídního kritéria umožněn sociální vzestup, zatímco podle téhož kritéria přišel pro druhé sociální sestup. Po roce 1969 bylo kritériem souhlas s likvidací reforem a loajalita k novému vedení4 0 . Tuto mocenskou hru zvládl minulý režim dokonale. Může se zdát, že tyto dvě akce, které jsem popsal, spolu nesouvisí, a přímý důkaz k tomu zatím nejsem schopen dodat, ale zkusme shrnout, co by tomu napovídalo. Prvním faktem je, že v případě vyhlášení M B O měl ministr vnitra informovat předsednictvo U V KSČ. Dále jsem upozornil na specifickou roli 1. tajemníka U V KSČ (po roce 1972 Generální tajemník), jenž kvůli svému vlivu musel znát akci Norbert, a osoby G. Husáka, jenž se stal později i prezidentem, který se tvorby seznamů pravicových oportunistů dokonce osobně zúčastnil. Dále jeho přítomnost v předsednictvu ROSu i dalších osob, které byly zainteresovány do tvorby seznamů pravicových oportunistů. Například Ondřich, který to vyvracel, však o tom nemusel vůbec vědět, nebyl totiž součástí ROSu. Co je zatím nezvrátitelné je to, že i 15 let po Pražském jaru byli lidé trestáni za jejich smýšlení v té době, a i za tak dlouho dobu bylo jejich provinění aktuální. Proto by mělo být dalším úkolem objasnit, jak se tyto osoby dostaly na seznam Norbert, jestli opravdu byly identické či nikoliv. Zatím můžu své bádání uzavřít tím, že seznamy, které se vedly na ÚV KSČ a F M V se prolínaly. Není prokazatelné, zda výstavba táborů byla započata, a po dnešku již můžeme 39 Gruntorád, J.: c. d., Praha 1994, s. 41-45. 40 Kalinová, L.: Konec nadějím a nová očekávání. Praha 2012, s. 52. 41 definitivně vyvrátit i tvrzení, že tábor ve Švarci měl cokoli společného s akcí Norbert. 42 Závěr Problematika evidence nepřátelských osob není tak jednoduchá, jak byla doposud prezentována. Můžeme však uvést, že tyto seznamy se určitým způsobem prolínaly a dopadly na intelektuální elitu. Měly však jiný charakter. V prvním případě se jednalo o důsledek krizových let (mohli jsme vidět že brožura Poučení z kizového vývoje se stala základem seznamů pravicových oportunistů), kdežto M B O Norbert byla přípravou případných nepokojů (zde musíme klást důraz na to, že byla jedním dílem ve složitém soukolí). Není však dobré učinit jakékoli předčasné závěry v mém bádání, jelikož bych se mohl dopustit pochybení. ÚDV disponuje velkým množstvím materiálu, který osvětluje velkou část této práce, a proto i do budoucna je pravděpodobné, že se vše osvětlí. Důležitým pojítkem pro tento výzkum bude probádání sesterských akcí MBO. Největší jasno by však vnesly do této práce výukové fdmy, které se z nepochopitelných důvodů ztratily, což považuji za absolutní diletantství. Právě tyto filmy totiž zřejmě obsahovaly případnou likvidaci těchto osob, což je zatím neprokazatelné. Z vlastního výzkumu vím, že perzekuované osoby žijí ve strachu a jsou znepokojeny, že se na toto téma nevyvíjí žádná iniciativa. Má práce byla od počátku zaměřena pro tyto osoby, některé jejich názory například v případě Švarce jsem vyvrátil, ale naopak k dalším se přikláním, jako výše popsané splynutí obou seznamů. Právě tábor Svařec byl palčivou otázkou, jíž jsem věnoval bedlivou pozornost a je dobré, že můžu uvést, že s akcí Norbert neměl nic společného, alespoň se sníží nejasnosti kolem této akce. Zajímavým se může v této práci jevit přístup ke křesťanským kněžím, k nimž se mělo v rámci akce Norbert přistupovat krajně opatrně, aby se proti režimu nevzbouřilo obyvatelstvo (důkaz o tomto oprávněném strachu nám například podala v roce 1988 petice Augustina Navrátila), a taktéž že se na těchto seznamech objevil příslušník Gestapa, který však již v roce 1983 nemohl být pro režim nebezpečný kvůli svému věku.. I pohled na seznamy, který podával F. Koudelka a V. Hradecká, je dobré podrobit určité kritice a zavést na toto téma konstruktivní dialog. Během svého výzkumu jsem se dost často setkal s démonizováním a jistým nevyrovnáním se s minulostí. Möns. Václav Malý vystihl dnešní dobu nejlépe: „Naše společnost se nedokázala vypořádat s minulostí, zejména nebyli potrestání lidé 43 s prokazatelnou trestně-právní vinou, nedošlo ani k důsledné proměně například soudnictví, lidé potřebují vidět, že lumpárna se nevyplácí... ".1 Proto je nesmírně důležité, abychom jasně podchytili podstatu problému. Jediné, co mě trochu mrzí, že jsem více nevyužil pamětníků, které jsem vyslechl, avšak vzhledem k utajení těchto seznamů neměli příliš tito lidé pojem o tom, co se dělo, ale poskytli mi obrázek, který by mi žádný archiv nikdy neposkytl, obrázek té doby a svých pocitů, za což jim patří velké díky. Mohu prozatím tento výzkum uzavřít a navázat na něj ve své další práci, která se bude zabývat hlouběji MBO Zásah a Vlna, případně dalších akcí. 1 Möns. Václav Malý, bytem Praha, Hradčanské nám. 16; mluvčí Charty 77 a spoluzakladatel VONSu, záznam učiněn 11. 9. 2012. 44 Seznam pramenů a literatury: Archivní prameny Okresní archiv Znojmo, fond předsednictva OV KSČ 1945-1989 Archiv bezpečnostních složek, karton SM - Odbor obrany, (prozatímní inventář) Národní archiv, fond KSČ - Ústřední výbor 1945-1989, Praha - předsednictvo 1966-1971 Národní archiv, fond KSČ - Ústřední výbor 1945-1989, Praha - číselná řada 1945-1989 Archiv Poslanecké sněmovny, fond Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - I. volební období 1993 - 1996 Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, Norbert, Vlna, Zásah, Parlamentní vyšetřovací komise Pamětníci Möns. Václav Malý, bytem Praha, Hradčanské nám. 16; mluvčí Charty 77 a spoluzakladatel VONSu, záznam učiněn 11.9. 2012. Fratišek Kozák, bytem Znojmo, U Lesíka 3547/11, objevil se na seznamu pravicových oportunistů, vyloučen z KSČ, záznam učiněn 12.7. 2012. Jaroslav Hýsek, bytem Miroslav, Příční 7, objevil se na seznamu pravicových oportunistů, vyloučen z KSČ, záznam učiněn 1.8. 2012. Seznam literatury Bárta, M . , Cvrček, L., Košický, P, Sommer, V.,: Oběti okupace - Československo 21.8. - 31.12. 1968. Praha 2008. Bejček E. A kol.: Norbert, Běda tomu, kdo vyčníval z řady. L, místo vydání neuvedeno 1996. Bejček E. A kol.: Norbert, Běda tomu, kdo vyčníval z řady. II, místo a datum vydání neuvedeno. Doskočil, Z.: Duben 1969 - anatomie jednoho mocenského svazku, Brno 2006. Gruntorád, J.: Akce Norbert. In Sborník Securitas Imperii, 1994, 2. Hradecká, V , Koudelka F.: Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969-1974. Praha 1998. Kalinová, L.: Konec nadějím a nová očekávání. Praha 2012. 45 Kaplan, K.: Aparát ÚV KSČ vletech 1948 - 1968. Praha 1993. Maňák, J.: Čistky v komunistické straně Československa 1969-1970. Praha 1997. Oddělení propagandy a agitace ÚV KSČ: Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ, Rezoluce o aktuálních otázkách jednoty strany, Praha 1971. Otáhal M . : Opozice, moc, společnost 1969-1989 Příspěvek k dějinám normalizace. Praha1994. Pejčoch I.: Protikomunistické puče. Praha 2011. Sígl, M.: Události pravdy, zrady a nadějí. Třebíč 2009. Stejskalová, B.: Tábory nucené práce na jižní Moravě v letech 1948 - 1954 (Diplomová práce), Brno, FF MU, 2007. Skutina, V : Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů. Praha 1990. Tomek, P: Systém sjednocené evidence poznatků o nepříteli v československých podmínkách. Praha 2008. Noviny Lidové noviny Internetové zdroje a jiné užitečné odkazy Česká televize [online]. 16. 11. 2009 [cit. 2013-04-08]. Tajné akce StB. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.ez/poradv/l 0209991308-tajne-akce-stb/40923 510022103 5-akce- norbert/ http://www.ustrcr.cz/cs/pouceni-z-krizoveho-vyvoje http://www.janpalach.cz/ 46 Summary The bachelor thesis focuses on records of hostile persons according to the CPC Central Committee and Federal Ministry of the Interior. The first records were made up in personal purges that had to consolidate CPC power after the Prague Spring. The records contained especially members of intellectual intelligence and pro-reform communists. Those people were under permanent supervision that had the aim not to return them to their original functions. Regular reports were written on their behaviour. The records were kept by the Federal Ministry of the Interior and were a part of the action Norbert. It was the record of persons who were hostile towards the communist regime. The action Norbert was a part of extraordinary security measures which were proclaimed by the State Defense Council. 47 Přílohy A. Textové přílohy Použité zkratky B. Obrazové přílohy č. 1 - Prezenční listina předsednictva U V KSČ č. 2 - Přední vazba směrnice U V KSČ č. 3 - Vzor návrhu na seznam č. 4 - Žádost o posudek na F. Kozáka č. 5 - Posudek na F. Kozáka č. 6 - Tabulka hlášení č. 7 - Metodický návod č. 8 - Příkaz k zajištění č. 9 - Cesta ze Znojma do věznice Mírov č. 10-Rozhodnutí ONV č. 11 - Systém vyrozumění Norbert 48 Použité zkratky: ABS - Archiv bezpečnostních složek ČSLA- Československá lidová armáda ČSSR - Československá socialistická republika FMV - Federální ministerstvo vnitra HPS - Hlavní politická správa K A N - Klub angažovaných nestraníků KMNO - kolegium ministerstva národní obrany K M V - kolegium ministerstva vnitra KS - krajská správa KSS - Komunistická strana Slovenska K V - kraj ský výbor K 231 - uskupení politických vězňů NA - Národní archiv NF - Národní fronta NV - Národní výbor NS - Národní shromáždění NVÚ - nápravně výchovných ústavů OKRK - okresní kontrolní a revizní komise 0 0 - odbor obrany OS - okresní správa OV - okresní výbor PKV - Předsednictvo krajského výboru POV - Předsednictvo okresního výboru PS - Poslanecká sněmovna ROS - Rada obrany státu s. - soudruh SNB - Sbor národní bezpečnosti ÚDV - Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu ÚKRK - Ústřední kontrolní a revizní komise ÚOS - Ústřední operační středisko ÚSTR - Ústav pro studium totalitních režimů 49 ÚV - Ústřední výbor VB - Veřejná bezpečnost VONS - Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných VSR-Vojenské sdružení rehabilitovaných 50 č. 1: Prezenční listina předsednictva ÚV KSČ (Národní archiv, fond KSČ Ústřední výbor 1945-1989, Praha předsednictvo 1966-1971) 51 SMERNICE UV KSC k založeni a vedení jednotné centrální evidence představitelů, exponentu a nositelů pravicového oportunismu. organizátorů protistranických, protisocialistických a protisovétských kampaní a akcí č. 2: Přední vazba směrnice ÚV KSČ (NA, fond KSČ - Ústrední výbor 1945-1989, Praha předsednictvo 1966-1971) 52 Seznam představitelů, exponentů a nositelů pravicového oportunismu, organizátorů protistranicLých, protisocialistických a protisovětských kampaní a akcí Jméno a příjmení Data narození Politická příslušnost /KSČ, Č3S, ČSL, bezpartijní apod./ Stručná zdůvodnění návrhu: > Funkce /politické, veřejné, hospodářské apod./, z nichž byl odvolán Nynější pracoviště . íkční zařazení č. 3: Vzor návrhu na seznam pravicových oportunistů (NA, fond KSČ - Ústřední výbor 1945-1989, Praha - číselná řada 1945-1989) Okreml vojenská správ* Znojmo 15. II. 1972 Okresní zemědělská strojní početní stanice Z n o j m o loze z__ Frantiska V příloze, zasílám služební politickou c^ara^te^stik , nar. ' technik SPS .u na K který je u Vás zaměstnán jako a žádám o vyplnění. V hodnocení se zaměřte především na jeho současné zařazení v zaměstnání, přesný název vykonávané funkce a od kdy tuto vykonává. Dále uvedte jeho so učasné politické postoje a angažovanost v masových a společenských organizacích a pra covní a odborné hodnocení a jmenovaného. Na závěr napijte Vé názor na jeho zařazení jako důstojníka - práporčíka v záloze Vyplněnou uPCH vratte OVS Znojmo nejpozději dc 31.3.1T' Děkuji za spolupráci. • Příloha; 1 list SPGH Náčelník; fPtCUOttZuC C-ĹUJU 4: Žádost o posudek na F. Kozáka (osobní archiv F. Kozáka) P o s u d e k František K o z á k narozen 22. 12. 1935 bytem : Znojmo Sídliště 3 A zařazení : technik počítače Aritma DP 100 od 1. 6. 1971 Jmenovaný pracuje v našem podniku jako technik. Má vlastní pracovní iniciativu, rovněž tak jeho odborné znalosti jsou na výši. Snaží se získávat stále více pracovních zkušenosti, aby jeho výsledky Jmenovaný není politicky organizován - byl z KsC vyloučen na základě zjištěných nedostatků v jeho politických postoj ech v polednovém vývoji v roce 1968.' Jmenovaný se na svém pracovišti politicky neprojevuje a při tvorbě ZO SCSP v našem podniku si podal přihlášku do řad členů SSSP. Je organizován v ROH, pracuje jako instruktor para při OV fvazarmu. Zpracovala kádrová komise ve složení : S posudkem jsem byl seznámen dne : S posudkem souhlasím - nesouhlasím podpis 5:Posudek na F. Kozáka (osobní archiv F. Kozáka) 56 ř© dosaženi pohotovosti k plněni úkolu. Oo ř • 12 hodin od vyhlášeni úkolu, /.„natní Omni do 17,00 hodin se stavem k lí.hodině (zvláštní skupin* OS SNB zvláštní skupin* KS SN8). W l t _ f Oenné do 18,00 hodin se stavem k l^.hodini (zvlMtnj ekupina KS SNB a zvláštní skupina XII. správy 5NB zvias ní skupině FMV). a počet 1/ Ve sloupci 3,*,7 a 8 uvádět počet mužů v čitateli žen ve Jmenovateli. 2/ Ve sloupci 5,6,9 a 10 uvádět celkový počet mužů a žen pc obou liniích Jedním číslem. 5/ Tiskopis "Tabulka hlášeni se používá : na stupni KS SNB, XII. správa SNB a FMV - jednorázově na stupni OS SN8 průběíně tak, že ve sloupci 2 se uvádí •isto názvu útvaru datum a hodina, ke které je hlášeni podáváno. Způsob podáváni hlášeni : 1/ Hlášeni se podává telefonicky pod krycím označením úkoj Před každým údajem se uvede vždy číslo sloupce (příklad sloupec č. 3 - 20/*; sloupec č . 4 - 10/2} sloupec č. 6 - 50; atd.). 2/ Stručnou písemnou zprávu o průběhu realizace úkolu zprac je zvláštní skupina vždy za tři dny a odešle šifrou nadř leni zvláštní skupině. Mimořádné události se hlásí ihne č. 7: Metodický návod (ABS, karton SM- inventář)) Odbor obrany; (prozatimní 57 č. 8: Příkaz k zajištění (ABS, karton SM- Odbor obrany; (prozatímní inventář)) 58 V dne Výtisk číslo ROZHODNUTÍ Adresa osoby podle ustanovení § 2 a 3 zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění Československé s o c i a l i s t i c ké r e p u b l i k y B. .../... Sb., Vás p o v o l á v á m k plnění pracovní p o v i n n o s t i v rámci ONV. Pracovní p o v i n n o s t budete vykonávat v • • • .............. kam j s t e p o v i n e n se d o s t a v i t nejdéle do .... dní po obdržení t o h o t o rozhodnutí. Vezměte s i s sebou : a) t o t o rozhodnutí, občanský průkaz, kapesné; b) věci osobní potřeby a h y g i e n y ; c) oděv.obuv a prádlo p o d l e ročního období; d) s t r a v u na 24 hodin, jídelní potřeby; P r o t i tomuto rozhodnutí není opravný prostředek. Nedostavíte se z jakéhokoliv důvodu, budete předveden. razítko ONV + p o d p i s předsedy lámka: „ r o z h o d n u t í se v y p l ň u j e d v a k r á t - lx pro osobu zařazenu do opatření "?" a lx pro p ř í s l . ONV č. 10: Rozhodnutí ONV (ABS, karton SM'— Odbor obrany; (prozatímní inventář))