Ferdinand Vaněk je fiktivní dramatickou postavou, která se
poprvé objevila v díle Václava Havla. Do svých divadelních her
si ji následně vypůjčilo pět dalších autorů, Pavel Landovský,
Pavel Kohout, Jiří Dienstbier, Tom Stoppard a Marek Hejduk. V
jejich díle reprezentuje zakázaného autora, který je
pronásledovaný československým režimem v období normalizace a
vyrovnává se i s porevolučním obdobím. Ferdinand Vaněk
jednotlivých autorů a jednotlivých her nabývá více podob a více
či méně odráží několik jemu vlastních poloh: Vaněk jako
divadelní princip, Vaněk jako nositel autobiografických prvků
autora, Vaněk jako Václav Havel, Vaněk jako zrcadlo
společnosti. Cílem práce je sledovat cestu a vývoj této postavy
na pozadí historických událostí a přiblížit ohlas, který ve
společnosti vyvolala.