Úvod: U pacientů se schizofrenií často pozorujeme po úspěšné
léčbě pozitivních příznaků přetrvávající negativní příznaky.
Uspokojivá léčba negativních příznaků v současnosti stále
chybí. V posledních letech je čím dál častěji používána léčba
pomocí repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS).
Tato práce se zaměřuje na zmapování účinnosti léčby negativních
příznaků pomocí intenzivní rTMS (I-rTMS) a mapování možné
response měřené prostřednictvím EEG mikrostavů.
Metody: Studie se zúčastnilo celkem 25 pacientů léčených
antipsychotickou léčbou s převládajícími negativními příznaky,
z čehož 19 absolvovalo I-rTMS. Pacienti absolvovali 10Hz
stimulaci levého dorzolaterálního prefrontálního kortexu 4krát
denně po dobu 4 dní. Byli stimulováni celkem 32 000 pulzy.
Pacienti byli hodnoceni pomocí klinických škál a EEG před
stimulací, bezprostředně po stimulaci a následně po 14 dnech.
Pomocí škály měřící pozitivní a negativní příznaky (PANSS) jsme
pacienty hodnotili každý den, pozorovali jsme především vývoj v
subškále měřící negativní příznaky (N-PANSS) a monitorovali
bezpečnost, zda nedochází ke zhoršení pozitivních příznaků
(P-PANSS), dále se dotazovali po každém sezení na snášenlivost
a nežádoucí účinky stimulace. Pomocí EEG jsme následně určili
EEG mikrostavy a sledovali jejich vývoj, hledali markery dobré
response.
Výsledky: Na léčbu bylo celkem 13 respondérů (dle zlepšení o 20
% v subškále N-PANSS), kteří se zlepšili v subškále N-PANSS o
21 % (z 26,85 na 21,27 bodů) a 6 nonrespondérů, kteří se
zlepšili pouze o 8 % (z 25,17 na 23,17 bodů). Celý soubor se
tak zlepšil o 16,6 % (z 26,32 na 21,94 bodů), jedná se tak o
střední velikost účinku (Cohenovo d = 0,59). Souběžně, nedošlo
k exacerbaci pozitivních příznaků (P-PANSS se naopak snížilo o
7 %). Léčba se jeví jako bezpečná a pacienty dobře snášená.
Nezaznamenali jsme žádný závažný nežádoucí účinek během
stimulace. Mezi respondéry a nonrespondéry byl rozdíl v délce
onemocnění, přičemž pacienti s delším trváním onemocnění na
léčbu reagovali méně. V analýze EEG mikrostavů jsme nalezli
zvýšený výskyt 3. mikrostavu, oproti ostatním mikrostavům,
který je dáván do souvislosti se salientní sítí či s anteriorní
default mode sítí. Souběžně jsme nalezli nízkou korelaci u
tohoto mikrostavu mezi jeho celkovým výskytem a hustotou
výskytu v EEG záznamu. Statistické rozdíly před a po léčbě či
rozdíly mezi respondéry a nonrespondéry jsme nenalezli.
Závěr: Intenzivní rTMS má střední velikost účinku v léčbě
negativních příznaků pacientů se schizofrenií. Léčba se jeví
bezpečná a dobře snášená. V našem souboru jsme nepozorovali
změny v EEG mikrostavech, je však zapotřebí většího výzkumného
souboru pro zmapování možných změn.