Posudek rigorózní práce
Autor: Mgr. Robert Pelka
Téma: Spotřební daně v právu ES (2006, 117 stran)
Rigorózní práce odpovídajícího rozsahu se věnuje tématu, které je do určité míry
a oprávněně opomíjené, tématu harmonizace a koordinace spotřebních daní
právem Evropského společenství.
Zpracování tohoto tématu hrozí být pouhým popisem legislativy a ji
doprovázejících technicko-organizačních opatření. Je proto třeba sledovat, do
jaké míry se tomuto riziku autor dokázal vyvarovat a poskytnout vědecké
zpracování tématu odpovídající nárokům na „malý doktorát".
Autor začíná vysvětlením původu spotřebních daní a jejich zařazení, sleduje je
od středověkých (já bych řekl spíše novověkých) akcízů (str. 9), odlišuje je od
obecných spotřebnícdh daní a podává jejich jednotlivé definice. Rychle pak
přechází k právním a politicko-ekonomickým kořenům angažmá Evropského
(hospodářského) společenství. Připomíná se vývoj legislativních kompetencí
Komise a Rady (navrhovatel-schvalovatel) a podává přehled jednotlivých
směrnic. Autor rovněž stručně připomíná jednotlivé zásahy Soudního dvora proti
daňové diskriminaci a vůbec pojetí této daňové diskriminace.
Zajímavé jsou informace (str. 16) o postoji Soudního dvora k podmínkám
refundace neprávem (na základě předchozího rozsudku Soudního dvora)
vybrané daně (rozsudek Deville ve vazbě na rozsudek Humblot). Zde se naskýtá
otázka, jež svým významem přesahuje problematiku spotřebních daní, totiž zda
členský stát po rozsudcích, které fakticky odsuzují daňovou praktiku tohoto státu,
vůbec musí restituovat tyto daně těm, kdo neuplatnili opravné prostředky.
V této souvislosti si dovoluji tvrdit, že pro tvrzení na str. 17 ohledně náhrady
škody v případech, že dodatečně spotřebitelé provedou substituci a dovozci tím
vznikne komerční újma. Nejsem přesvědčen, že existuje judikatura Soudního
dvora, která by takto široce vykládala povinnost k náhradě škody. Přesvědčí mě
autor o opaku?
Další podstatná část práce je věnována rozboru tzv. všeobecné směrnice
(92/12/EHS) pro všechny druhy spotřebních daní. Autor v této souvislosti
připomíná, že státy mohou mít též jiné nepřímé daně než ty, které předepisuje
právo ES (str. 18). Podstatnejšou ale jednotlivé klíčové instituty obecného práva
tří spotřebních daní. Institut osvobození v dovozu pro osobní potřebu (poznámka
na str. 21) je velmi důležitý. Jak se v této souvislosti uvedená omezení vymáhají,
jestliže jsou odstraněné zbožové kontroly na společných hranicích? Existují také
nějaké limity pro osobní dovoz nafty nebo benzínu?
Pasáže věnované administrativnímu sledování převážených výrobků podléhající
spotřebním daním jsou převážně informativní. Podobně jsou na tom pasáže
věnované jednotlivým spotřebním daním. V souvislosti s možností nulové sazby
spotřební daně na víno se naskýtá otázka, zda takový stát vůbec musí mít zákon
o spotřební dani na víno. Proč ano nebo proč ne?
Zajímavé informace autor poskytuje o nové regulaci zdanění elektřiny. Úvahy ve
mě vzbuzuje tvrzení, že nelegálně spotřebovaná elektřina zdanění podléhá
(str.72). Netuším totiž, komu by měla příslušet daňová povinnost. Zavedené
sazby (str. 73) jsou s ohledem na cenu elektřiny celkem minimální, navíc je zde
spousta zvýhodnění. Není větší otázkou zařazení elektřiny pod jednotlivé sazby
daně z přidané hodnoty?
Závěr práce je věnován administrativní spolupráci členských států pro
zabezpečení řádného výběru spotřebních daní a předpokládaným trendům.
Na tomto místě je ale třeba přejít k obecnému zhodnocení práce. Nejdříve uvedu
to, co postrádám. Práce podle mne měla více přiblížit souběžné uplatňování
daně z přidané hodnoty a spotřební daně na výrobky podrobené spotřebním
daním a jeho nejdůležitější administrativní aspekty (mimo jiné společný výběr).
Za druhé opomenutí práce pak považuji, jak jinak, chybějící část nebo části
(závěry jednotlivých kapitol) věnovaných českému právu spotřebních daní, jeho
vývoji, přizpůsobování, souladu nebo nesouladu se standardy vyjádřenými ve
velké většině aspektů směrnicemi, tedy jen nepřímo. Existují případy žalob
Komise proti členským státům pro nesprávnou nebo chybějící transpozici
směrnic zakládajících standardy spotřebních daní? Vhodné by určitě bylo
případné srovnávání legislativ vybraných členských států pro inspiraci, jaká
řešení jsou možná a vhodná (z hlediska fiskálních zájmů státu) a jaká nikoli.
Uvedené dvě výtky však neznamenají, že předložená rigorózní práce nesplňuje
nároky kladené na rigorózní práci. Uvedené téma zatěžuje nebezpečí sklouznutí
k převyprávění jednotlivých předpisů. Autor se mu dokázal v řadě pasáží - byť
ne všech - vyhnout. Práce poskytuje řadu méně známých nebo neznámých
informací. Je zjevné, že se v problematice orientuje profesionálně. Nebylo by
proto na místě vyčítat autorovi, že se opíral více o prvotní zdroje, tedy texty
směrnic a nařízení a judikaturu a nikoli o většinou popisnou a povrchní literaturu.
Práce obsahuje odpovídající poznámkový aparát a požadované anglické shrnutí.
Doporučuji ji proto k obhajobě.
4. ledna 2007 JUDr. Filip Křepelka, Ph.D.