Diplomová práce Vančura beletrista a esejista se zabývá vztahem
autorovy esejistiky a beletrie. Esejistiku zařazuje do
obecnějšího rámce české meziválečné avantgardy okruhu
Devětsilu. Jako klíčovou pak zvažuje otázku „básnivosti“,
ústředního autorova termínu a zároveň požadavku kladeného na
celou uměleckou produkci. Hledá také nepřímé souvislosti
vizuality autorova beletristického stylu a filmovosti. Za
podstatnou spojnici s avantgardním smýšlením považuje autorův
projekt světa a postav, které jsou spojeny s otázkou řádu
nového života. Touto optikou také interpretuje několik
beletristických děl: Rozmarné léto, Hrdelní při, Marketu
Lazarovou, Útěk do Budína a Konec starých časů. V těchto dílech
je také naznačen vztah k populárním literárním formám, které
měly být pro avantgardu inspirací k tvorbě, současně také
obsahují pasáže esejistického charakteru či přesahu, a jsou tak
logickou spojnicí Vančurovy esjistiky a beletrie.