Předložená disertační práce se věnuje problematice managementu
testikulárních germinálních nádorů (GCT) se zaměřením na
neseminomy (NSGCT), a to optikou prognostických a prediktivních
faktorů v reálné klinické praxi. Vzhledem k vysoké kurabilitě
těchto nádorů se současný onkologický výzkum orientuje
především na optimalizaci léčebných modalit s cílem
minimalizovat zbytečnou toxicitu a chirurgickou morbiditu.
Práce je rozdělena do dvou hlavních bloků.
První část se retrospektivně věnuje souboru 423 pacientů s
NSGCT v klinickém stadiu I, kteří podstoupili adjuvantní
chemoterapii v režimu 1xBEP v letech 2004–2020. Výsledky této
analýzy potvrzují excelentní prognózu s pětiletým přežitím bez
známek relapsu (RFS) dosahujícím 96,2 %. Jako klíčový
prognostický parametr byl v rámci rutinní praxe identifikován
vliv patologického stadia vyššího než pT2, které koreluje se
zvýšeným rizikem návratu onemocnění.
Druhá, prediktivní část práce, se zabývá jednou z největších
výzev současné urologické onkologie – zpřesněním indikace k
retroperitoneální lymfadenektomii (RPLND) po systémové léčbě u
pokročilých stadií. V souboru 18 pacientů léčených v letech
2021–2023 na MOU byla hodnocena diagnostická výtěžnost sérových
hladin specifických mikroRNA (miR-371a-3p a dalších). Přestože
jsou mikroRNA považovány za vysoce perspektivní biomarkery,
analýza dat z reálné praxe ukázala, že v
post-chemoterapeutickém terénu zatím nedisponují dostatečnou
senzitivitou a specificitou k odlišení nekrózy od viabilního
tumoru či teratomu. Tento poznatek je zásadní pro další
klinický výzkum, neboť zdůrazňuje limitace současných metod a
potvrzuje, že chirurgická revize reziduálních mas zůstává
prozatím nezastupitelnou součástí kurativního postupu. Práce
přináší ucelený pohled na péči o pacienty s GCT v českém
prostředí a validuje standardní postupy v kontextu
mezinárodních standardů.