Tato práce se zabývá významem segmentální a suprasegmentální
výslovnosti v tlumočení. Cílem práce je ukázat, že by
tlumočníci neměli zanedbávat zlepšování výslovnosti v jazyce,
do kterého překládají a který není jejich jazykem mateřským,
jelikož výslovnost může mít významný negativní či pozitivní
vliv na vnímání celkové kvality tlumočení posluchači.
Teoretická část obsahuje obecné informace o tlumočení, popis
anglické prozódie a přehled hlásek anglického jazyka s důrazem
na ty, na jejichž procvičování by se nerodilí mluvčí měli
zaměřit, přičemž jako předloha sloužila kniha Gimson’s
pronunciation of English od Alana Cruttendena. Část práce je
věnována intonaci, která při tlumočení hraje specifickou roli.
V praktické části práce je popsán průzkum a analyzovány jeho
výsledky. Průzkumu se zúčastnilo 12 respondentů s pokročilou
znalostí anglického jazyka. Jejich úkolem bylo shlédnout čtyři
záznamy tlumočníků překládajících do angličtiny, která nebyla
jejich rodným jazykem, a poté ohodnotit výslovnost a celkovou
kvalitu tlumočení či profesionalitu těchto tlumočníků.
Tlumočník, který obdržel nejnižší hodnocení za profesionalitu,
získal nejméně bodů i za výslovnost. Tlumočník, který se
respondentům z hlediska výslovnosti zdál být nejblíže rodilému
mluvčímu, získal za profesionalitu bodů nejvíce. Z těchto
výsledků lze usuzovat, že velmi dobrá výslovnost může vést k
pozitivnímu hodnocení tlumočení posluchači. Nesrozumitelná řeč
tlumočníka naopak nemůže být vnímána jako profesionální.