Dystrofin jako část dystrofin glykoproteinového komplexu, který
spojuje cytoskelet svalových buněk s extracelulární matrix, má
významnou roli ve správné struktuře buněk. Mutace v jeho genu
zapříčiní závažné genetické onemocnění zvané Duchenova svalová
dystrofie (DMD) s incidencí přibližně 1:5000, popřípadě méně
závažnou formu zvaná Beckerova svalová dystrofie (BMD).
Příznaky DMD jsou pomalý rozvoj kosterních svalů začínajícího
kolem čtyř let věku s jejich následným ochabováním a také
rozvoj srdečního selhání v průběhu druhé dekády života
pacientů. Kolem třicá-tého roku života vede rozvoj těchto
symptomů ke smrti pacientů. Minulá bakalářská práce, na kterou
tato práce navazuje, poukázala na využití nespecifického
induktoru stresu dithiotreitolu (DTT) a jeho vlivu na strukturu
Golgiho aparátu a následné kumulace proteinu dystrofinu v něm.
Tato práce se zaměřuje na vyvolání stresu endoplazmatického
retikula (ER) pomocí specifických induktorů thapsigarginu a
tunicamycinu na lidských embryonálních (hESC) a lidských
indukovaných pluripotentních kmenových buňkách (hiPSC) a
srovnání míry stresu s buňkami s Duchennovou svalovou dystrofií
pomocí sledování proteinů zprostředkující odpověď na stres ER.
Díky výsledkům jsem poukázal na zvýšené bazální množství
proteinu BiP/GRP78 značící perzistentní ER stres u hiPSC
derivovaných z pacientů trpících DMD (DMD-hiPSC). DMD-hiPSC
taktéž vykazovaly signifikantně zvýšenou odpověď na induktory
ER stre-su v porovnání s kontrolními hiPSC.  Také jsem sledoval
trendy zvyšující se odpovědi při použití induktorů ER stresu o
vyšších koncentracích v rámci jednotlivých linií. Neprokázal
jsem účinek UDCA, který by napomohl ke snížení ER stresu.