Cisplatina je nejdéle používaným a nejúčinnějším
chemoterapeutikem na bázi platiny využívaným v klinické praxi.
Problémy spojené s jejím podáváním, jako jsou vedlejší účinky
na organismus pacienta, vznik rezistence k léčivu nebo
relativně úzké spektrum nádorů k tomuto cytostatiku citlivých,
jsou impulzem pro snahy vyvinout nová, účinnější a šetrnější
cytostatika. Jako nová platinová cytostatika byly dosud
převážně navrhovány analogy konvenční cisplatiny nebo klinicky
neúčinné transplatiny. Mezi nové, cytotoxické komplexy patří
také cis-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)] a
trans-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)], jejichž
inhibiční účinnost je v nádorových buňkách srovnatelná nebo
dokonce výraznější než v případě cisplatiny, přičemž
trans-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)] vykazuje
aktivitu i v liniích k cisplatině rezistentních. Cílem této
práce bylo přispět k objasnění mechanismu biologického účinku
těchto nových látek. Byly provedeny experimenty, jimiž byly
pomocí moderních metod molekulární biofyziky a biologie
studovány interakce nových komplexů platiny s DNA, s látkami
obsahujícími síru, běžně se vyskytujícími v buňce a oprava
poškození DNA těmito komplexy platiny. Efekty studovaných
komplexů byly porovnány s účinností cisplatiny a transplatiny.
Výsledky získané při studiu mechanismu účinku komplexu
cis-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)] ukázaly, že tento
mechanismus je podobný mechanismu protinádorového působení
cisplatiny. Na druhé straně, interakce komplexu
trans-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)] a oprava
poškození DNA tímto komplexem byly výrazně odlišné jak v
porovnání s transplatinou, tak i s cisplatinou. Výsledky
popsané v této práci umožňují navrhnout, že cytotoxická
aktivita komplexu
trans-[PtCl2(izopropylamin)(1-methylimidazol)] souvisí s
unikátními rysy jeho interakce s DNA