Masarykova Univerzita
Filozofická fakulta
Ustav archeologie a muzeologie
Bc. Jan Olivík
Silicitové šipky a nátepní destičky - jejich typologie a postavení
v pohřebním ritu kultury zvoncovitých pohárů na Moravě
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: doc. PhDr. Eliška Kazdová, CSc.
Konzultant: PhDr. Lubomír Šebela, CSc.
Brno 2009
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a v seznamu pramenů a
literatury uvedl veškeré použité informační zdroje.
V Brně dne
2
OBSAH
1. Úvod 7-8
2. Polohy silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě 9
2.1. Polohy silicitových šipek v hrobové jámě 9-10
2.2. Polohy nátepních destiček v hrobové jámě 10
3. Ploché kostrové hroby 11-13
3.1. Ploché kostrové hroby a kategorie pohřebního ritu 13
3.2. Uložení 13-16
3.3. Orientace 16-19
3.4. Poloha rukou 19-20
3.5. Poloha nohou 20-22
3.6. Hrobová jáma 23-25
4. Ploché kostrové hroby 25
4.1. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami a keramikou
(subkategorie la) 25
4.1.1. Četnost silicitových šipek 25
4.1.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 26-27
4.1.3. Četnost keramiky 27
4.1.4. Druh keramiky 27
4.1.5. Zvláštni úpravy hrobové jámy 27-28
4.1.6. Shrnutí 28-29
4.2. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nekeramickým
inventářem a keramikou (subkategorie lb) 29
4.2.1. Četnost silicitových šipek 29
4.2.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 30
4.2.3. Četnost keramiky 30
4.2.4. Druh keramiky 31
4.2.5. Druh nekeramického inventáře 31-34
4.2.6. Shrnutí 34-36
4.3. Ploché kostrové hroby vybavené nátepními destičkami a keramikou
(subkategorie 2a) 36
4.3.1. Četnost nátepních destiček 37
4.3.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 37
4.3.3. Četnost keramiky 37-38
4.3.4. Druh keramiky 38
4.3.5. Zvláštni úpravy hrobové jámy 38
4.3.6. Shrnutí 38-40
4.4. Ploché kostrové hroby vybavené nátepními destičkami, nekeramickým
inventářem a keramikou (subkategorie 2b) 40
4.4.1. Četnost nátepních destiček 40
4.4.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 40-41
4.4.3. Četnost keramiky 41
4.4.4. Druh keramiky 41-42
4.4.5. Druh nekeramického inventáře 42-44
4.4.6. Zvláštni úpravy hrobové jámy 45
4.4.7. Shrnutí 45-48
4.5. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nátepními
destičkami a keramikou (subkategorie 3a) 48
4.5.1. Četnost silicitových šipek 48
3
4.5.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 48-49
4.5.3. Četnost nátepních destiček 49
4.5.4. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 49
4.5.5. Četnost keramiky 49
4.5.6. Druh keramiky 49-50
4.5.7. Zvláštni úpravy hrobové jámy 50
4.5.8. Shrnutí 50-51
4.6. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šípkami, nátepními
destičkami, nekeramickým inventářem a keramikou
(subkategorie 3b) 52
4.6.1. Četnost silicitových šipek 52
4.6.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 52
4.6.3. Četnost nátepních destiček 53
4.6.4. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 53
4.6.5. Četnost keramiky 53
4.6.6. Druh keramiky 54
4.6.7. Druh nekeramického inventáře 54-56
4.6.8. Zvláštní úpravy hrobové jámy 56
4.6.9. Shrnutí 56-60
5. Mohylové hroby 60
5.1. Dřevohostice 60-61
5.2. Jezefany-Maršovice 61
5.2.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 61
5.2.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 62
5.2.3. Keramika 62
5.2.4. Nekeramický inventář 62
5.3. Kostelec u Holešova 1 63
5.4. Lechovice 1 63
5.5. Prosiměřice 1 64
5.5.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 64
5.5.2. Keramika 64
5.5.3. Nekeramický inventář 64
5.6. Prusinovice II 64-65
5.7. SmolínI 65
5.7.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 66
5.7.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 66
5.7.3. Keramika 66
5.7.4. Nekeramický inventář 66
5.8. Turovice 66-67
5.9. Tvoři hráz 1 67
5.9.1. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 68
5.9.2. Keramika 68
5.9.3. Nekeramický inventář 68
5.10. Shrnutí 68-72
6. Žárové hroby 72
6.1. Uložení 73
6.2. Orientace 73
6.3. Hrobová jáma 73
6.4. Četnost silicitových šipek 73
6.5. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě 74
4
6.6. Četnost nátepních destiček 74
6.7. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě 74
6.8. Četnost keramiky 75
6.9. Druh keramiky 75
6.10. Druh nekeramického inventáře 75
6.11. Zvláštní úpravy hrobové jámy 75
6.12. Shrnutí 76-77
7. Atypické hroby 77-78
7.1. Přerov-Předmostí 1 78
7.1.1. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě 78
7.1.2. Keramika 78
7.1.3. Nekeramický inventář 78-79
7.1.4. Keramika 79
7.1.5. Nekeramický inventář 79
7.2. Rousínov (katastrální území Rousínovec) 79
7.2.1. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě 79
7.2.2. Keramika 80
7.2.3. Nekeramický inventář 80
7.3. Šlapanice II 80
7.4. Shrnutí 80-82
8. Rozrušené, zničené a pravděpodobné hroby a pohřby bez skeletu 83
8.1. Orientace 83
8.2. Hrobová jáma 83-84
8.3. Četnost silicitových šipek a nátepních destiček 84
8.4. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě 84
8.5. Četnost keramiky 84
8.6. Druh keramiky 84
8.7. Zvláštní úpravy hrobové jámy 85
9. Antropologie 85-88
10. Suroviny silicitových šipek KZP na Moravě 88
10.1. Silicity 88
10.2. Silicity glacigenních sedimentů (SGS) 88-89
10.3. Rohovce typu Krumlovský les (KL) 89-90
10.4. Silicity krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ) 90-91
10.5. „Moravské jurské rohovce" („MJR") 91
10.6. Radiolariové rohovce 91-92
10.7. Chalcedon 92
10.8. Petrosilex 92
11. Morfologická charakteristika silicitových šipek KZP 92-95
12. Metrická charakteristika silicitových šipek K Z P 95-98
13. Silicitové šipky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P 98-99
13.1. Silicitové šipky nálezové skupiny 1 99
13.1.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS 1 99-102
13.1.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS 1 102-103
13.1.3. Surovina silicitových šipek v NS 1 103-104
13.1.4. Shrnutí 104-105
13.2.Silicitové šipky nálezové skupiny I/II 105-106
13.2.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS I/II 106-109
13.2.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS Vil 109-110
13.2.3. Surovina silicitových šipek v NS Vil 110-111
5
13.2.4. Shrnutí 111-112
13.3. Silicitové šipky nálezové skupiny II 112-114
13.3.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS II 114-117
13.3.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS II 118-120
13.3.3. Surovina silicitových šipek v NS II 120-121
13.3.4. Shrnutí 121-123
13.4. Silicitové šipky nálezové skupiny III 123
13.4.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS III 123-126
13.4.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS III 126-128
13.4.3. Surovina silicitových šipek v NS III 128-129
13.4.4. Shrnutí 129-130
13.5. Silicitové šipky neurčené nálezové skupiny 130-131
13.5.1. Morfologický charakter silicitových šipek neurčené NS 131-134
13.5.2. Metrický charakter silicitových šipek neurčené NS 134-135
13.5.3. Surovina silicitových šipek neurčené NS 135-136
13.5.4. Shrnutí 136-137
14. Morfologická charakteristika nátepních destiček K Z P 137-138
15. Metrická charakteristika nátepních destiček K Z P 138-139
16. Nátepní destičky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P 139
16.1. Nátepní destičky nálezové skupiny 1 139-140
16.2. Nátepní destičky nálezové skupiny VII 140-141
16.3. Nátepní destičky nálezové skupiny II 141-143
16.4. Nátepní destičky nálezové skupiny III 143-144
16.5. Nátepní destičky neurčené nálezové skupiny 144-147
16.6. Shrnutí 147-149
17. Závěr 149-160
18. Seznam zkratek 161
19. Seznam muzeí 161-162
20. Seznam literatury 162-171
21. Seznam lokalit citovaných v textu se základními literárními
referencemi 171-173
Obrazová příloha
6
1. Úvod
V úvodu předložené práce uvádím otázky, které jsem se snažil zodpovědět.
První část práce je věnována analýze jednotlivých kategorií pohřebního ritu, (ploché
kostrové hroby, mohylové hroby, žárové hroby a atypické hroby), jedinců kultury
zvoncovitých pohárů, (dále jen KZP), kterým byly do hrobové jámy přikládány jako
pohřební milodary silicitové šipky a nátepní destičky. Testované otázky byly
následující:
Projevují kategorie pohřebního ritu shody, podobnosti a odlišnosti v uložení,
orientaci, poloze rukou a nohou a v půdorysech hrobových jam?
Projevují kategorie pohřebního ritu shody, podobnosti a odlišnosti v četnosti
silicitových šipek a nátepních destiček? Byla zohledněna lokace silicitových
šipek a nátepních destiček v hrobové jámě.
Projevují kategorie pohřebního ritu shody, podobnosti a odlišnosti v četnosti a
druhu keramiky?
Projevují kategorie pohřebního ritu shody, podobnosti a odlišnosti ve skladbě a
četnosti kontextů nekeramického inventáře (resp. „pohárového balíčku")?
Důvodem této otázky bylo možné budoucí srovnání skladby nekeramického
inventáře moravské K Z P s dalšími východními skupinami rozšíření komplexu
KZP.
Proj evuj í kategorie pohřebního ritu vztah ke zvláštním úpravám hrobových j am?
Domnívám se, že zvýše uvedených otázek je možné vycházet při studiu „sociálních"
struktur pravěkých společností. Otázkou tudíž byl „obraz" sociální struktury nositelů
K Z P na Moravě.
Druhá část práce je věnována antropologické analýze pohřbených jedinců.
Testovaná otázka byla následující:
Jakého pohlaví a věku byli jedinci, kterým byly do hrobové jámy přikládány
jako pohřební milodary silicitové šipky a nátepní destičky?
Třetí část práce je zaměřena na morfologickou, typologickou, metrickou a
surovinovou analýzu silicitových šipek a nátepních destiček K Z P , jelikož studium
surovin štípaných industrií tzv. „přechodného období" mezi pozdním eneolitem a starší
dobou bronzovou (KŠK, K Z P , PÚK, ÚK, N K a skupina/kultura Chlopice-Veselé)
přináší řadu nových poznatků (cf. K O P A C Z - ŠEBELA 1992; 1998; 2006; cf.
7
K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA - ŠKRDLA 2003; cf. K O P A C Z PŘICHYSTAL
- ŠEBELA 2009). Testované otázky byly následující:
Jsou silicitové šipky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P podobné či odlišné z
morfologického hlediska?
Jsou jednotlivé metrické a morfologické kategorie silicitových šipek zastoupeny
jen v některých nálezových skupinách KZP?
Které metrické a morfologické kategorie silicitových šipek v nálezových
skupinách I, I/II, II a III K Z P převládají, a které jsou zastoupeny dílčím
způsobem?
Jsou silicitové šipky nálezových skupin I, Vil, II a III K Z P podobné či odlišné ve
skladbě surovin?
Jsou nátepní destičky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P podobné či odlišné
z morfologického hlediska?
Jsou jednotlivé typy nátepních destiček zastoupeny jen v některých nálezových
skupinách KZP?
Jsou nátepní destičky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P podobné či odlišné
v metrických rozměrech?
Součástí této práce je seznam lokalit citovaných v textu se základními literárními
referencemi, dvě databáze (databáze silicitových šipek K Z P , databáze nátepních
destiček K Z P ) v programu M S Office Excel 2003, který je kompatibilní s programy
STATISTICA 8, Quantum GIS aj. a C D s výše zmíněnými databázemi a textem
předkládané magisterské diplomové práce.
Na tomto místě bych rád poděkoval lidem, kteří mi byli nápomocni při psaní této
práce. Můj velký dík patří doc. PhDr. Elišce Kazdové, CSc. za vstřícný přístup,
metodické rady, teoretické poznámky a komentáře při vedení této práce. Dále bych rád
poděkoval PhDr. Lubomíru Šebelovi, CSc. za poskytnutí zahraniční a domácí literatury,
četné konzultace a upřímný postoj. Můj nemalý dík patří Mgr. Haně Palátové za pomoc
při hledání literárních referencí. Děkuji také Mgr. Andreji Matějíčkové za zpřístupnění
materiálu z pohřebiště Hoštice-Heroltice I - Za hanou. Hlavní dík patří mé rodině, bez
její pomoci by tato práce nemohla vzniknout.
8
2. Polohy silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě
Hrobová jáma bývá obvykle rozdělena do různých sektoru, dle každého badatele
osobitým, nebo také velmi podobným způsobem (cf. H A V E L 1978, obr. 4:B, 5, 7; cf.
MATOUŠEK 1982, obr. 3: 2; cf. KOLÁŘ 2006, obr. 7, 8). Pro analýzu uložení
silicitových šipek v hrobové jámě bylo užito již dříve stanovených poloh, ve kterých se
mohou nacházet (OLIVIK 2006, 29, obr. 1). Ty však byly doplněny o další polohy (viz
sub.kap. 2.1.).
Pro analýzu uložení nátepních destiček v hrobové jámě bylo vytvořeno zcela
nové schéma (viz sub.kap. 2.2.).
2.1. Polohy silicitových šipek v hrobové jámě
Mezi plochými kostrovými hroby, mohylovými hroby, atypickými hroby a
žárovými hroby lze vysledovat následující polohy, ve kterých se silicitové šipky
vyskytují (obr. 1).
Poloha I - Za zády skeletu při stěně v horní části hrobové jámy.
Poloha II - Za zády skeletu při stěně ve střední části hrobové jámy.
Poloha III - Za zády skeletu při stěně v dolní části hrobové jámy.
Poloha IV - V oblasti pat skeletu.
Poloha V - V oblasti pánve skeletu.
Poloha VI - V oblasti hradního koše skeletu.
Poloha VII - V/pod keramickém/ým tvaru/em.
Poloha VIII - Za zády blíže skeletu, než-li stěně hrobové jámy.
Poloha IX - V oblasti horních končetin skeletu.
Poloha X - Před dolními končetinami skeletu.
Poloha XI - Mezi spálenými kostmi skeletu.
9
Obr. 1. Polohy I-X silicitových šipek v hrobové jámě. Upraveno pro polohy silicitových šipek KZP
v hrobové jámě. Podle Šmíd 2006.
2.2. Polohy nátepních destiček v hrobové jámě
Mezi plochými kostrovými hroby, mohylovými hroby, atypickými hroby a
žárovými hroby lze vysledovat následující polohy, ve kterých se nátepní destičky
vyskytují.
Poloha I - Za krkem skletetu.
Poloha II - Na/u/pod levé/ou ruce/ky/ou skeletu.
Poloha III - Na/u/pod zápěstí/m levé ruky skeletu.
Poloha IV - V oblasti hradního koše skeletu.
Poloha V - V oblasti horních končetin skeletu.
Poloha VI - U pravého loktu skeletu.
Poloha VII - Za hlavou skeletu.
Poloha VIII - Za dolními končetinami skeletu.
Poloha IX - Za zády skeletu při stěně ve střední části hrobové jámy.
Poloha X - Na pravém zápěstí skeletu.
Poloha XI - V/pod keramickém/ým tvaru/em.
Poloha XII - U levého loktu skeletu.
Poloha XIII - V oblasti pánve skeletu.
Poloha XIV - Mezi spálenými kostmi skeletu.
Poloha XV - Za zády skeletu při stěně v horní části hrobové jámy.
10
3. Ploché kostrové hroby
Ploché kostrové hroby byly evidovány v okresech Brno-město, Brno-venkov,
Břeclav, Hodonín, Kroměříž, Olomouc, Prostějov, Třebíč, Vyškov a Znojmo. Z ostatních
okresů nejsou známy. Celkem bylo registrováno 82 hrobů na celé Moravě. Zmíněné
hroby jsou uvedeny v následné tabulce (tab. 1).
okres lokalita naleziště hrob ěíslo
Brno-Holásky II pískovna 35/38
Brno-město Brno-Iíšeň Klicperova ulice 8
Brno-Zidenice I Grefky 4/32
4/13
Blažovice II cihelna Č. Waltra 16/33
19/33
Ivančice I Oslavanská ulice 1/52
Jiříkovice Rohlenka 829
Brno-venkov
Kolbylnice I Za ovčírnou 22/27
Brno-venkov
Ledce II Přední hony
1/52
Ledce II Přední hony
2/52
Modříce 1/1990
Ostopovice I Na Brannách 14/70
Slapanice II Široká pole
4/34
Slapanice II Široká pole
12/34
Borkovany I Čtvrtě od Klobouk 1/59
Dolní Věstonice II Zadní písky 2/49
Dolní Věstonice III štěrkovna 330/77
Břeclav
Klobouky u Brna III městský okruh 1/1885
Břeclav
Moravská Nová Ves-Hrušky I Hrubé díly 33/91
502
Pavlov I Horní pole 519
1065/88
Josefov I dům ě.p. 49 3/37
Josefov III 1/65
Mistřín, Svatobohce-Mistřín I Vadasova pískovna 1/02
Hodonín
Mistřín, Svatobohce-Mistřín II Rolka 22/42
Hodonín
Mutěnice II Na pískách 2/30
Svatobořice I Na pískách 28/30
Veselí nad Moravou Náklí 1
Zarazíce I Pískovna 1/30
2/66
Holešov I Zdražilovsko 6/68
Kroměříž
10/70
Kroměříž
Hulín I U Isidorka 73
Záhlinice I U mlýna
48/89
Záhlinice I U mlýna
69/89
11
Dolní Sukolom, Uničov I cihelna
4/43
Olomouc
Dolní Sukolom, Uničov I cihelna
8/45
Nemylany I městská cihelna v „Kyselové" 1/40
Hrubčice IV V Košíkách 1
Hrubčice V Hochova pískovna
Prostějov Němčíce nad Hanou I Svorka
18/10
Prostějov Němčíce nad Hanou I Svorka
28 (XXVIII)
Služín II Za pastouškou 2/1997
Žešov I v hliníku severně od školy 1
4/50
Třebíč Lhánice I Na ěernicích 8/50
13/51
Hodějice I cihelna 1/1886
816
837
843
848
860
862
863
Hoštice-Heroltice I Za Hanou 864
873
884
885
915
Vyškov 917
939
949
809
Ivanovice na Hané VI Borůvka 812
819
Letonice I za domy ě.p. 166, 167 a 168 1/1927 (V)
Luleč dům ě.p. 42 1/1993
Marefy I Člupy 6/1927 (XLII)
Nesovice I Nádraží 1/1939 (I)
Pustiměř III jižně od silnice na pustiměř 4/61
Slavkov III Na povětrníkách
7/04
Slavkov III Na povětrníkách
8/04
Vyškov Markova cihelna 10/36
Znojmo
Běhařovice I stavba silnice do Křepic 1/1899
Znojmo
Dolní Dubňany I Na kopci 5/30
Znojmo
Střelíce IV Bukovina 8/1926
Znojmo
Tasovice I pole J. Pummera 1/31
Znojmo
Unanov II u lesa „Purkrábka" 1/37
Znojmo
Vémyslice I dům č.p. 9 2/47
Tab. 1. Ploché kostrové hroby z okresů Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Kroměříž,
Olomouc, Prostějov, Třebíč, Vyškov a Znojmo.
3.1. Ploché kostrové hroby a kategorie pohřebního ritu
Kategorie pohřebního ritu byly stanoveny dle shodného nebo obdobného obsahu
pohřebních milodarů v jednotlivých hrobech. Ploché kostrové hroby byly rozděleny do
tří základních kategorií, přičemž každá kategorie byla dále rozdělena do dvou dílčích
sub kategorií:
1. kategorie: ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami a - keramikou: subkategorie la
- nekeramickým inventářem a
keramikou: subkategorie lb
2. kategorie: ploché kostrové hroby vybavené nátepními destičkami a - keramikou: subkategorie 2a
- nekeramickým inventářem a
keramikou: subkategorie 2b
3. kategorie: ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nátepními destičkami a - keramikou:
subkategorie 3a
- nekeramickým inventářem a keramikou:
subkategorie 3b
3.2. Uložení
Ploché kostrové hroby z první, druhé a třetí kategorie pohřebního ritu byly
klasifikovány dle tzv. hodnotového čísla ( B U C H V A L D E K 1967; B U C H V A L D E K KOUTECKÝ
1970; H A V E L 1978, 92) v zájmu zvýšení vypovídající hodnoty.
Zhodnoceny byly dle stejného pramene ( H A V E L 1978).
Mezi plochými kostrovými hroby první kategorie pohřebního ritu převažovalo
uložení na levém boku (23 jedinců, tj. 88,46%), přičemž všichni pohřbení měli S-J
orientaci včetně blízkých orientací. Byli tedy uloženi v poloze, která je typická pro
pohřby mužů K Z P ve střední Evropě (cf. H A V E L 1978, 108).
13
Dílčím způsobem bylo zastoupeno uložení na pravém boku (2 jedinci, tj.
7,69%). N Ivanovicích na Hané VI (hrob číslo 819) byla pohřebena na pravém boku
antropologický určená žena s hlavou k JJV ve věku 30-40 let (TKÁČ 2006, 22;
L A N G O V A 2006, 72). Tento hrob tudíž nevybočuje z pohřebního ritu K Z P svým
uložením a orientací, ale přítomností silicitové šipky, jakožto pohřebního milodaru
v ženském hrobě (cf. T U R E K 2000, 431, Fig. 5). Druhý případ uložení na pravém boku
je známý ze Slavkova III (hrob číslo 7/04). Hlava pohřbeného v tomto hrobě směřovala
k S, obličej k Z, stejně tak nohy byly uloženy atypicky: „Pravá noha přitažena blízko
k prsům, levá chodidlem opřena o zem, postavena byla kolenem vzhůru v pravém úhlu
k noze na zemi ležící. " Nicméně nutno podotknout, že tento hrob byl porušen a výzkum
byl proveden na počátku minulého století v letech 1900-1908 a 1920 A . Gottwaldem a
A. Procházkou (DVOŘÁK 1984, II. díl, 188-189; K O P A C Z - PŘICHYSTAL ŠEBELA
2009, 185). Orientace byla tudíž mužská, uložení ženské.
Jedenkrát bylo zjištěno uložení „v sedě" (tj. 3,85%). Ve Lhánicích I (hrob číslo
4/50) byla dle L. Hájka (1951, 28) kostra uložena následně: „ ...v sedící poloze, takže při
výzkumu byly kosti nalezeny zhroucené na hromádce ". M . Čižmář (1985, 409) považuje
tento hrob za vykradený a uvádí další příklady vykradených hrobů z Moravy. Lze
doplnit i další známé vykradené hroby K Z P z Ostopovic I (hrob číslo 21/71);
(DVOŘÁK - ONDRUŠ 1992, 91, 93, obr. 4 C, 5 A) a Hlubokých Mašůvek (hrob 3);
(ČIŽMÁŘ 2004, 141. obr. 1). V . Moucha usuzuje, že dle intaktní polohy dolních
končetin, dvou terénních fotografií a kresebné dokumentace se jednalo ve Lhánicích I o
kostrový pohřeb muže na levém boku hlavou k SZ. Jakým způsobem došlo k přemístění
ostatních kostí, nelze rozhodnout ( M O U C H A 2005, 31, obr. 5:6, 7). Nicméně pro
zmíněný způsob uložení můžeme nalézt i jiná vysvětlení, jako např. první fáze
sekundárního pohřbu, kdy se vybíraly z hrobu některé části těla (hlava, dlouhé kosti,
atp.), a následně byly pohřbeny na jiném místě (cf. K A N D E R T 1982, 197).
Neurčené uložení bylo evidováno ve třech případech. Celkem bylo možné určit
uložení 26 jedinců (tab. 2).
hodnotové číslo levý bok pravý bok „v sedě" neurčené celkem hrobů
1A 16 1 1 18
2A 2 1 2 5
3 5 1 6
celkem 23 2 1 3 29
Tab. 2. Uložení plochých kostrových hrobů 1. kategorie pohřebního ritu.
14
Mezi plochými kostrovými hroby druhé kategorie pohřebního ritu převládalo
uložení na levém boku (13 jedinců, tj. 61,9 %), které je typické pro pohřby mužů nad
uložením na pravém boku (7 jedinců, tj. 33,33%), typické pro pohřby žen. Deset
ze třinácti pohřbů na levém boku bylo orientováno S-J, včetně blízkých orientací, tedy
v typicky mužské poloze. Mezi zbývajícími třemi hroby na levém boku byl jedinec z
Veselí nad Moravou (hrob číslo 1) v orientaci JV-SZ, typické pro pohřby žen.
Nestandardní orientaci V - Z měli pohřbení jedinci vLetonicích I (hrob číslo 1/1927);
( K A L O U S E K 1956, 72, obr. 3) a Vémyslicích I (hrob číslo 2/47); (DVOŘÁK 1984, II.
díl, 243-244), přičemž orientace V - Z byla evidována právě jen u pohřbů na levém boku
(cf. H A V E L 1978, tab. 3, tab. 10), tedy u pohřbů v mužské poloze.
Ze sedmi hrobů na pravém boku měly hroby z Ivančic I (hrob číslo 1/52);
(DVOŘÁK 1992, 25, Taf. 45 D) a Šlapanic II (hrob číslo 12/34); (DVOŘÁK - HÁJEK
1990, 10, Taf. X V I ) ženskou orientaci J-S, hroby v Dolních Dubňanech I (hrob číslo
5/30) a Mistříně I, Svatobořících - Mistříně (hrob číslo 1/02); (DVOŘÁK 1984, II. díl,
54, 143) mužskou orientaci S-J. U hrobu číslo 1/40 z Nemilan I nebylo možné orientaci
stanovit (cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 160).
V Nesovicích I (hrob číslo 1/39) byl pohřbený v nestandardní orientaci V - Z , tato
orientace byla pozorována jen u pohřbů na levém boku (viz výše). Dále byla u něj
nalezena úzká, plochá nátepní destička s jedním otvorem uprostřed kratších stran
( K A L O U S E K 1956, 83-84, tab. XXVIII). Dle E. Sangmeistra (1964) by měl být právě
tento typ nátepní destičky charakteristický pro západoevropský okruh rozsahu K Z P ,
navíc by také měl být chronologicky mladší, než-li jsou široké klenuté destičky se
čtyřmi a více otvory, které jsou spíše východní provenience ( T U R E K 2004, 207).
V Záhlinicích I (hrob 48/89) byla pohřbena na pravém boku žena ve věku 40-60
let, avšak s mužskou orientací S-J. Byly zde rovněž nalezeny artefakty „pohlavně
smíšené" výbavy: krátká „měděná" dýka, kančí kel, „měděné" sídlo, dvě záušnice,
štípaná industrie atd. (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1992, 217-218,
obr. 7, 8:A; DOBISÍKOVÁ 1992, 234). Přítomnost „měděné" dýky vysvětluje J. Turek
(2002, 225) tím, že prestižní předměty, hlavně mužské povahy, mohly být přenášeny na
ženy z důvodu upevnění řádu společenských vztahů a diferenciace společnosti. Pohřby
žen s dýkami pak mohly být jakousi formalizovanou demonstrací společenské elity. S.
Shennan (1975, 285) nabízí obdobné vysvětlení „bohatě" vybavených ženských pohřbů
z pohřebiště N K v Branci. Jejich bohatství mohlo být zapříčiněno systémem
přisuzovaného dědičného vlastnictví již od narození, dále pak ženy mohly docílit
15
zmíněného bohatství při svatebním obřadu, přičemž se zmíněným fenoménem je
spojená otázka předpokládané polygamie.
"The smaller number of 'rich' males (graves) might be explained... by the practice of
polygyny, and the wealth of the females (graves) interpreted in such terms as payment of
bride-wealth or the use of the women as vehicles for the display of their husband's
resources" (SHENNAN 1975, 286).
V Pustiměři III (hrob číslo 4/61) byl jedinec uložen trupem na zádech s nohama
otočenýma na levý bok (tj. 4,76%), s ženskou orientací JV-SZ (DVOŘÁK 1984, II. díl,
176-177). Neurčené uložení bylo registrováno ve 14 případech. Celkem bylo možné
určit uložení 21 jedinců (tab. 3).
hodnotové číslo levý bok pravý bok na zádech neurčené celkem hrobů
1A 5 2 7
2A 2 1 3
3 6 5 14 25
celkem 13 7 1 14 35
Tab. 3. Uložení plochých kostrových hrobů 2. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby třetí kategorie pohřebního ritu nebylo možné
zjistit, pouze v jednom případě, uložení a orientaci. Zbývajících 17 pohřbů (tj. 100%)
bylo uloženo na levém boku s orientací S-J včetně blízkých orientací v typické mužské
poloze (tab. 4).
hodnotové číslo levý bok neurčené celkem hrobů
1A 8 8
2A 5 5
3 4 1 5
celkem 17 1 18
Tab. 4. Uložení plochých kostrových hrobů 3. kategorie pohřebního ritu.
3.3. Orientace
Mezi plochými kostrovými hroby první kategorie pohřebního ritu byla
převažující orientace S-J (16 jedinců, tj. 57,14%), která byla následována orientací S V JZ
(6 jedinců, tj. 21,43%) a SSV-JJZ (2 jedinci, tj. 7,14%). V jednom případě byla
zastoupena orientace SZ-JV (tj. 3,57%) a SSZ-JJV (tj. 3,57%). Nestandardní orientace
Z - V byla zjištěna vjednom případě (tj. 3,57%) v Hulíně I (hrob číslo 73), avšak
všechny hrobové jámy na zmíněné lokalitě byly orientovány tímto způsobem (cf.
16
B E R K O V E C - PEŠKA 2006, 127, 142). Orientace JJV-SSZ (tj. 3,57%) byla
zaznamenána v Ivanovicích na Hané VI (hxob číslo 819; viz sub.kap. 3.2.).
Orientace S-J včetně blízkých orientací (SV-JZ, SSV-JJZ, SZ-JV, SSZ-JJV),
tedy mužská orientace, byla zastoupena z 92,86%. Tento výsledek mírně přesahuje
hodnotu uvedenou pro K Z P na Moravě (87%), přičemž v Cechách je S-J orientace
včetně blízkých orientací (94%) zastoupena téměř ve stejné míře (cf. H A V E L 1978, 96,
102).
Nestandardní orientace V - Z , JJV-SSZ byly zastoupeny dílčím způsobem
(7,14%). Neurčená orientace byla evidována v jednom případě. Celkem bylo možné
určit orientaci 28 jedinců (tab. 5).
hodnotové číslo S-J SV-JZ SSV-JJZ SZ-JV SSZ-JJV z-v JJV-SSZ neurčená celkem hrobů
1A 11 2 1 1 1 1 1 18
2A 1 2 1 1 5
3 4 2 6
celkem 16 6 2 1 1 1 1 1 29
Tab. 5. Orientace plochých kostrových hrobů 1. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby druhé kategorie pohřebního ritu byla nejčastěji
zastoupena orientace S-J (10 jedinců, tj. 50%), z níž bylo sedm jedinců uloženo na
levém boku v mužské poloze, tři na pravém boku v ženské poloze s mužskou orientací
(viz sub.kap. 3.2.). Dále byla zjištěna nestandardní orientace V - Z (3 jedinci, tj. 15%),
z níž byli dva jedinci uloženi na levém boku v mužské poloze a jeden na pravém boku
v ženské poloze (viz sub.kap. 3.2.). Dva případy měly orientaci SV-JZ (tj. 10%), oba
jedinci byli uloženi na levém boku v mužské poloze. Další dva případy měly orientaci JS
(tj. 10%), oba jedinci byli uloženi na pravém boku v ženské poloze (viz sub.kap. 3.2.).
Orientace JV-SZ (tj. 10%) byla zaznamenána vPustiměři III (hrob číslo 4/61) a ve
Veselí nad Moravou (hrob číslo 1), přičemž na druhé jmenované lokalitě pohřbený
spočíval na levém boku v mužské poloze s ženskou orientací (viz sub.kap. 3.2.).
Jedenkrát byla zaznamenána orientace SZ-JV (tj. 5%), přičemž pohřbený ležel na levém
boku v mužské poloze.
Po spojení blízkých orientací převládala orientace S-J (13 jedinců, tj. 65%),
mužská orientace, která byla následována orientací J-S (4 jedinci, tj. 20%), ženská
orientace. Nejméně četná byla orientace V - Z (3 jedinci, tj. 15%).
Ze zmíněného lze říci, že mezi hroby druhé kategorie pohřebního ritu byl způsob
uložení (viz sub.kap. 3.2.) a orientace pohřbených nepříliš ustálený oproti pohřebním
17
zvyklostem K Z P v Čechách a na Moravě (cf. H A V E L 1978). Nicméně je možné, že
tento výsledek je ovlivněn skladbou analyzované kategorie pohřebního ritu, jelikož
mezi hroby, u kterých bylo možné určit uložení i orientaci, byla téměř polovina
ohodnocena hodnotovým číslem 3 (viz databáze nátepní destičky, pole: hodnotové
číslo).
Vysvětlení výše zmíněného fenoménu lze také hledat v rovině sociálního
postavení zemřelých v rámci tehdejších komunit. Např. na mezolitickém pohřebišti
Oleneostrovskij mogilnik v ruské Karélii se vymykaly hroby čtyř jedinců od ostatních
hrobů způsobem pohřbu a odlišnou pozicí hlavy. Ty byly interpretovány jako hroby
zvláštních osobností (šamanů); ( 0 ' S H E A - Z V E L E B I L 1984, 9, 19; in KVĚTINA
2004, 386).
Další možností je, že nátepní destička nebyla pouze artefaktem vyhrazeným pro
společenskou kategorii muže, ale v některých případech i pro společenskou kategorii
ženy (cf. T U R E K 2004, 211-213). Neurčená orientace byla evidována u 15 jedinců.
Celkem bylo možné určit orientaci 20 jedinců (tab. 6).
hodnotové číslo S-J SV-JZ SZ-JV J-S JV-SZ V-Z neurčeno celkem hrobů
1A 4 2 1 7
2A 1 2 3
3 5 1 1 3 15 25
celkem 10 2 1 2 2 3 15 35
Tab. 6. Orientace plochých kostrových hrobů 2. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby třetí kategorie pohřebního ritu zcela
převažovala orientace S-J (14 jedinců, tj. 82,35%). Orientace SV-JZ (2 jedinci tj.
11,76%) a orientace SZ-JV (1 jedinec tj. 5,88%) byly zastoupeny dílčím způsobem.
Orientace S-J včetně blízkých orientací je tedy zastoupena 100%. Tento výsledek
převyšuje jak hodnotu uváděnou pro K Z P v Cechách, tak i na Moravě (cf. H A V E L
1978, 96, 102). Překvapující je tudíž znatelná převaha orientace S-J, přičemž blízké
orientace byly evidovány v daleko menší míře. Jednu orientaci nebylo možné určit (tab.
7).
18
hodnotové číslo S-J SV-JZ SZ-JV neurčeno celkem hrobů
1A 5 2 1 8
2A 5 5
3 4 1 5
celkem 14 2 1 1 18
Tab. 7. Orientace plochých kostrových hrobů 3. kategorie pohřebního ritu.
3.4. Poloha rukou
Mezi plochými kostrovými hroby první kategorie pohřebního ritu zcela
převládaly subvarianty D1-D3 (14 jedinců, tj. 73,68%). Nejpočetněji byla zastoupena
subvarianta D3 (7 jedinců, tj. 36,84%), následována subvariantou D l (4 jedinci, tj.
21,05%) a subvariantou D2 (3 jedinci, tj. 16,79%). Polohy B a C (5 jedinců, tj. 26,32%)
byly zastoupeny v menší míře, poloha B byla zaznamenána čtyřikrát (tj. 21,05%) a
poloha C jedenkrát (tj. 5,26%). Toto pozorování se mírně rozchází s výsledky, které
jsou uvedeny pro Cechy, kde subvarianty D1-D3 dosahují 63%, ale zejména pro
Moravu, kde dosahují 50% (cf. H A V E L 1978, 97, 103). Polohu rukou nebylo možné
určit 10 jedincům (tab. 8).
hodnotové číslo B C D1 D2 D3 neurčená celkem hrobů
1A 3 1 4 3 5 2 18
2A 5 5
3 1 2 3 6
celkem 4 1 4 3 7 10 29
Tab. 8. Poloha rukou plochých kostrových hrobů 1. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby druhé kategorie pohřebního ritu mírně
převažovaly subvarianty D1-D3 (10 jedinců, tj. 62,5%) nad polohami A , B, C a E (6
jedinců, tj. 37,5%). Tento výsledek odpovídá situaci v Cechách, nikoliv však na Moravě
(cf. H A V E L 1978, 97, 103; viz výše). Nejpočetněji byla zastoupena subvarianta D l (6
jedinců, tj. 37,5%), ve dvou případech byly evidovány subvarianty D2 (tj. 12,5%) a D3
(tj. 12,5%) a polohy B (tj. 12,5%) a E (tj. 12,5%). V jednom případě byly pozorovány
polohy A (tj. 6,25%) a C (tj. 6,25%). Polohu rukou nebylo možné určit 19 jedincům
(tab. 9).
19
hodnotové číslo A B C D1 D2 D3 E neurčená celkem hrobů
1A 1 1 2 1 1 1 7
2A 1 1 1 3
3 1 4 1 1 18 25
celkem 1 2 1 6 2 2 2 19 35
Tab. 9. Poloha rukou plochých kostrových hrobů 2. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby třetí kategorie pohřebního ritu zcela
převládaly subvarianty D1-D3 (10 jedinců, tj. 83,33%). Nejpočetněji byla zastoupena
subvarianta D l (6 jedinců, tj. 50%), která byla následována subvariantou D3 (3 jedinci,
tj. 25%). Jedenkrát byla zastoupena subvarianta D2 (tj. 8,33%). Polohy B (1 jedinec, tj.
8,33%) a E (1 jedinec, tj. 8,33%) byly zaznamenány dílčím způsobem (tj. 16,67%). Tyto
hodnoty neodpovídají výsledkům v Cechách ani na Moravě (cf. H A V E L 1978, 97, 103;
viz výše). Polohu rukou nebylo možné určit 6 jedincům (tab. 10).
hodnotové číslo D1 D2 D3 B E neurčená celkem hrobů
1A 4 1 2 1 8
2A 1 1 3 5
3 1 1 3 5
celkem 6 1 3 1 1 6 18
Tab. 10. Poloha rukou plochých kostrových hrobů 3. kategorie pohřebního ritu.
3.5. Poloha nohou
Mezi plochými kostrovými hroby první kategorie pohřebního ritu bylo ve
vyrovnaném počtu zastoupeno skrčení střední (9 jedinců, tj. 47,34%) a slabé (8 jedinců,
tj. 42,11%). Nejméně četné bylo skrčení silné (2 jedinci, tj. 10,53%). Naproti tomu
v Cechách převládá skrčení střední (52%) nad skrčením slabým (26%) a silným (22%);
(cf. H A V E L 1978, 97).
Evidována byla i atypická poloha nohou ve Slavkově III (hrob 7/04; viz sub.kap.
3.2.). Registrováno bylo také uložení dolních končetin způsobem, kdy je svrchní
končetina položena nesouladným způsobem přes spodní (OLIVIK 2006, 9). V těchto
případech nebylo možné stanovit skrčení a přitažení, protože obě dolní končetiny byly
uloženy odlišně. Každá měla jinou míru přitažení a skrčení. Nesouladné uložení dolních
končetin bylo sledováno na lokalitách Hostíce-Heroltice I (hroby číslo 816, 848 a 860);
(ústní sdělení A . Matějíčková), Lhánice I (hrob číslo 4/50; viz sub.kap. 4.2.); (HAJEK
1951, obr. 18) a Pavlov I (hrob číslo 502/83); (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA
20
- RAKOVSKÝ 1996, Taf. 38 A). Skrčení nohou nebylo možné určit 4 jedincům (tab.
11).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné atypická neurčená celkem hrobů
1A 5 7 2 4 18
2A 1 1 1 2 5
3 2 1 1 2 6
celkem 8 9 2 5 1 4 29
Tab. 11. Skrčení nohou plochých kostrových hrobů 1. kategorie pohřebního ritu.
Převládalo přitažení střední (9 jedinců, tj. 47,34%) a silné (6 jedinců, tj. 31,58%)
nad slabým (4 jedinci, tj. 21,05%), přičemž v Cechách převládá přitažení silné (42%) a
střední (38%) nad slabým (20%); (cf. H A V E L 1978, 97). Přitažení nohou nebylo možné
určit opět 4 jedincům (tab. 12).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné atypická neurčená celkem hrobů
1A 2 6 6 4 18
2A 2 1 2 5
3 2 1 1 2 6
celkem 4 9 6 5 1 4 29
Tab. 12. Přitažení nohou plochých kostrových hrobů 1. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby druhé kategorie pohřebního ritu bylo nejčastěji
pozorováno skrčení slabé (7 jedinců, tj. 46,67%) a střední (5 jedinců, tj. 33,33%), které
převládalo nad silným (3 jedinci, tj. 20%), což neodpovídá pozorování v Cechách (cf.
H A V E L 1978, 97; viz výše). Nesouladné uložení dolních končetin bylo pozorováno
v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 862); (ústní sdělení A . Matějíčková), Letonicích I
(hrob číslo 1/1927) a Marejuch I (hrob číslo 6/1927); ( K A L O U S E K 1956, obr. 3, 6).
Skrčení nohou nebylo možné určit 17 jedincům (tab. 13).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné neurčená celkem hrobů
1A 2 3 1 1 7
2A 2 1 3
3 3 1 2 2 17 25
celkem 7 5 3 3 17 35
Tab. 13. Skrčení nohou plochých kostrových hrobů 2. kategorie pohřebního ritu.
21
Přitažení slabé (6 jedinců, tj. 40%) a střední (5 jedinců, tj. 33,33%) mírně
převažovalo nad silným (4 jedinci, tj. 26,67%). Tento výsledek není opět v souladu se
situací v Cechách (cf. H A V E L 1978, 97; viz výše). Přitažení nohou nebylo možné určit
opět 17 jedincům (tab. 14).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné neurčená celkem hrobů
1A 2 3 1 1 7
2A 1 1 1 3
3 3 1 2 2 17 25
celkem 6 5 4 3 17 35
Tab. 14. Přitažení nohou plochých kostrových hrobů 2. kategorie pohřebního ritu.
Mezi plochými kostrovými hroby třetí kategorie pohřebního ritu bylo nejčastěji
pozorováno skrčení střední (7 jedinců, tj. 63,64%), které převládalo nad silným (3
jedinci, tj. 27,27%) a slabým (1 jedinec, tj. 9,09%). Dosažené hodnoty se liší od
výsledků z Cech (cf. H A V E L 97; viz výše). Nesouladné uložení dolních končetin bylo
pozorováno v Hošticích-Herolticích I (hroby číslo 885 a 915); (ústní sdělení A .
Matějíčková) a Pavlově I (hrob číslo 519/83); (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA
- RAKOVSKÝ 1996, Taf. 42 D). Skrčení nohou nebylo možné určit 4 jedincům (tab.
15).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné neurčená celkem hrobů
1A 3 2 3 8
2A 3 2 5
3 1 1 1 2 5
celkem 1 7 3 3 4 18
Tab. 15. Skrčení nohou plochých kostrových hrobů 3. kategorie pohřebního ritu.
Přitažení střední (5 jedinců, tj. 45,45%) a silné (4 jedinci, tj. 36,36%) převládalo
nad slabým (2 jedinci, tj. 18,18%). Toto zjištění je podobné situaci v Čechách (cf.
H A V E L 1978; viz výše). Přitažení nohou nebylo možné určit opět 4 jedincům (tab. 16).
hodnotové číslo slabé střední silné nesouladné neurčená celkem hrobů
1A 3 2 3 8
2A 2 1 2 5
3 2 1 2 5
celkem 2 5 4 3 4 18
Tab. 16. Přitažení nohou plochých kostrových hrobů 3. kategorie pohřebního ritu.
22
3.6. Hrobová jáma
Mezi plochými kostrovými hroby první kategorie pohřebního ritu byly nejčastěji
zaznamenány obdélné půdorysy (16 jedinců, tj. 64%) hrobových jam, které byly
následovány oválnými (7 jedinců, tj. 28%), přitom na Moravě by měly výrazněji
převažovat obdélné půdorysy nad elipsovitými (oválnými). Obdélné půdorysy jsou
v Cechách zastoupeny nepatrně početněji 70%, méně časté jsou kvadratické a oválné
(cf. H A V E L 1978, 94, 102). Nepravidelně obdélný půdorys byl evidován
v Ostopovicích I (hrob číslo 14/70, tj. 4%); (DVOŘÁK - ONDRUŠ 1992, 84, obr. 3 C)
a kosodélný půdorys ve Lhánicích I (hrob číslo 4/50, tj. 4%); ( M O U C H A 2005, 30-31,
obr. 5:6, 7). Půdorysy zůstaly neurčeny 4 jedincům.
Maximální zaznamenaná délka činila 215 cm Y Pavlově I (hrob 502/83);
(DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 31, 38). Minimální
délka byla 100 cm ve Lhánicích I (hrob číslo 4/50); ( M O U C H A 2005, 31). Průměrná
délka byla 166,54 cm. Zjištěný medián byl 170 cm, což odpovídá situaci na Moravě,
nikoliv však v Cechách (cf. H A V E L 94, 102). Do součtu délek nebyl započítán
porušený hrob z Moravské Nové Vsi-Hrušek I (hrob číslo 33/91); (STUCHLÍK STUCHLÍKOVÁ
1996, 33, obr. 16:2), protože zde nebyla zaznamenána celková délka,
ale jen dochovaná. Délky hrobových jam zůstaly neurčeny 5 jedincům.
Maximální šířka 160 cm byla zaznamenána v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo
863); (MATĚJÍČKOVÁ 2009, Table C - l ) . Minimální šířka byla 60 cm Y Dolním
Sukolomu I, Uničově (hrob číslo 4/43); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 56). Průměrná šířka
byla 105,68 cm. Zjištěný medián byl 100 cm. Šířky hrobových jam zůstaly neurčeny 6
jedincům.
Maximální hloubka byla 225 cm v Kobylnici I (hrob číslo 22/27); (DVOŘÁK
1992, 27). Minimální hloubka byla 6 cm v Záhlinicích I (hrob číslo 69/89); (DVOŘÁK
- RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1992, 218). Průměrná hloubka byla 66,48 cm.
Zjištěný medián byl 70 cm. Hloubky hrobových jam zůstaly neurčeny 4 jedincům.
Mezi plochými kostrovými hroby druhé kategorie pohřebního ritu byly nejčastěji
zaznamenány obdélné půdorysy (8 jedinců, tj. 80%) hrobových jam. Méně četné byly
půdorysy oválné (2 jedinci, tj. 20%). Obdélné půdorysy byly zastoupeny nepatrně
početněji než-li v Čechách, přičemž na Moravě by měly výrazně převažovat právě
půdorysy obdélné (cf. H A V E L 1978, 94, 102; viz výše). Půdorysy zůstaly neurčeny 25
jedincům.
23
Maximální délka byla 305 cm v Záhlinicích I (hrob číslo 48/89, viz sub.kap.
3.2.). V tomto hrobě byly navíc pod skeletem a v jeho okolí evidovány stopy dřevěného
obložení (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ, 217, obr. 7). Minimální délka
byla 166 cm y Brně-Líšni I (hrob číslo 8); (MATĚJÍČKOVÁ 2001a, 167). Průměrná
délka byla 222,83 cm. Zjištěný medián činil 218 cm, což neodpovídá situaci v Čechách
ani na Moravě (cf. H A V E L 1978, 94, 102). Délky hrobových jam zůstaly neurčeny 29
jedincům.
Maximální šířka byla 165 cm opět v Záhlinicícch I (hrob číslo 48/89, viz výše).
Minimální šířka 85 cm byla zase Y Brně-Líšni I (hrob číslo 8, viz výše). Průměrná šířka
byla 116,16 cm. Zjištění medián byl 108,5 cm. Šířky hrobových jam zůstaly neurčeny
opět 29 jedincům.
Maximální hloubka byla 200 cm v Mistříně II, Svatobořicích-Mistříně (hrob
číslo 22/42); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 145). Minimální hloubka byla 21 cm ve
Lhánicích I (hrob číslo 8/50), přitom obdélná hrobová jáma byla v SZ části, tedy u
hlavy pohřbeného jedince zúžená. Mohlo by se tudíž jednat o blíže neurčenou formu
zvláštní úpravy (obvodový stupeň, schůdek atp.); (cf. M O U C H A 2005, 34, obr. 9:7).
Průměrná hloubka byla 100,85 cm. Zjištěný medián byl 112 cm. Hloubky hrobových
jam zůstaly neurčeny 22 jedincům.
Mezi plochými kostrovými hroby třetí kategorie pohřebního ritu byly
zastoupeny výhradně obdélné půdorysy (15 jedinců, tj. 100%) hrobových jam. Toto
pozorování není v souladu se situací v Čechách a na Moravě (cf. H A V E L 94, 102; viz
výše). Půdorysy zůstaly neurčeny 3 jedincům.
Maximální délka byla 250 cm ve Střelících 7F(hrob číslo 8/1926); (DVOŘÁK
1984, II. díl, 203). Minimální délka byla 135 cm vHošticích-Herolticích I (hrob číslo
949). Ve zmíněném hrobě bylo také nalezeno dřevěné obložení stěn (MATĚJÍČKOVÁ
2009, 282). Průměrná délka byla 182,27 cm. Zjištěný medián 180 cm se blíží hodnotě
uvedené pro Moravu nikoliv pro Čechy (cf. H A V E L 1978, 94, 102). Do součtu délek
nebyly započítány porušené hroby z Dolního Sukolomu I, Uničova (hrob číslo 8/45);
(DVOŘÁK 1984, II. díl, 56-57) a Ledců II (hrob číslo 1/52); (DVOŘÁK 1992, 29-30),
protože u zmíněných hrobů nebyla zaznamenána celková délka, ale jen délka
dochovaná. Délky hrobových jam zůstaly neurčeny 5 jedincům.
Maximální šířka 170 cm byla opět ve Střelících IV (hxob číslo 8/1926, viz výše).
Minimální šířka byla 80 cm v Brně-Holáskách II (hrob číslo 35/38); (DVOŘÁK 1992,
24
12). Průměrná šířka byla 113,2 cm. Medián byl 110 cm. Šířky hrobových jam zůstaly
opět neurčeny 5 jedincům.
Maximální hloubka byla 160 cm ve Slavkově III (hrob číslo 8/04); (DVOŘÁK
1984, II. díl, 189) s tím, že pohřbený jedinec byl nejspíše uložen v dřevěné rakvi, popř.
v sarkofágu vydlabaném z kmene stromu, jak se jeví z fotografické dokumentace a
slovního popisu: „Ve hnízdě tmavé hlíny... " (cf. ČERVINKA 1908, 215, obr. 119).
Minimální hloubka 30,5 cm byla zaznamenána v Pavlově I (hrob číslo 519/83). V tomto
hrobě byl zjištěn také obvodový stupeň při dvou stěnách hrobové jámy ( D V O R A K MATĚJÍČKOVÁ
- PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 33, Taf. 42 D). Průměrná hloubka
byla 95,47 cm. Medián byl 90 cm. V jednom případě nebylo možné určit hloubku
hrobové jámy.
4. Ploché kostrové hroby
Ploché kostrové hroby byly rozděleny na základě analýzy hmotného inventáře
do třech kategorií a do šesti subkategorií. Jejich podrobná analýza je záměrem této
kapitoly (viz sub.kap. 3.1.).
4.1. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami a keramikou
(subkategorie la)
Do této subkategorie pohřebního ritu náleží hroby z lokalit Dolní Sukolom I,
Uničov (hrob číslo 4/43), Dolní Věstonice II (hrob číslo 2/49), Holešov I (hrob číslo
6/68), Hoštice-Heroltice I (hroby číslo 816, 848 a 860), Hrubčíce V, Ivanovice na Hané
VI (hrob číslo 819), Ledce II (hrob číslo 2/52), Lhánice I (hrob číslo 13/51), Moravská
Nová Ves-Hrušky I (hrob číslo 33/91), Ostopovice I (hrob číslo 14/70), Pavlov I (hrob
číslo 1065/88), Slavkov III (hrob číslo 7/04), Služín II (hrob číslo 2/1997) a Záhlinice I
(hrob číslo 69/89). Celkem je z Moravy známo šestnáct hrobů subkategorie l a
pohřebního ritu.
4.1.1. Četnost silicitových šipek
Z šestnácti hrobů této subaktegorie pohřebního ritu bylo získáno 35 silicitových
šipek. Četnost činí 2,187 šipky na hrob.
25
4.1.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
Na lokalitě Dolní Sukolom I, Uničov (hrob číslo 4/43) byla silicitová šípka
uložena při stěně v horní části hrobové jámy ve směru za zády skeletu, tedy v poloze I
(ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006). V Dolních Věstonicích II (hrob číslo
2/49) byla šipka nalezena v oblasti hrudního koše pohřbeného v poloze V I ( D V O R A K MATĚJÍČKOVÁ
- PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 17, Taf. 16 B:3). V Holešově I (hrob
číslo 6/68) byla silicitová šipka deponována za pravou kyčlí kostry v poloze V
(ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 82, obr. 160, 126, tab. 42:2). Na lokalitě HošticeHeroltice
I (hrob číslo 816) byly dvě silicitové šipky deponovány za pánví skeletu
v poloze V . N a téže lokalitě (hrob číslo 848) nebylo možné určit polohu šipky
v hrobové jámě. Poslední hrobem ze zmíněné lokality je hrob číslo 860, ve kterém byla
silicitová šipka uložena v/pod míse/ou, tedy v poloze VII (ústní sdělení A .
Matějíčková). N a lokalitě Hrubčice V nebylo možné určit polohu silicitové šipky
v hrobové jámě (cf. ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006). V Ivanovicích na
Hané VI (hrob 819) byla šipka deponována za patami skeletu v poloze IV (TKÁČ 2006,
22, tab. 43:1). V Ledcích II (hrob číslo 2/52) byly uloženy silicitových šipky následně:
„Při vybírání hrobu bylo pod střepy ZZP na dřevěném podkladu nalezeno šest
pazourkových šipek " (DVOŘÁK 1984, II. díl, 117). V tomto případě lze tedy hovořit o
poloze VII. N a lokalitě Lhánice I (hrob číslo 13/51) byly čtyři šipky evidovány za pánví
pohřbeného, tedy v poloze V ( M O U C H A 2005, 42, obr. 14:2a-d, 3, 4). N Moravské
Nové Vsi-Hruškách I (hrob číslo 33/91) bylo uloženo pět silicitových šipek rovnoběžně
vedle sebe se stejnou orientací při stěně v dolní části hrobové jámy ve směru za zády
pohřbeného v poloze III (STUCHLÍK - STUCHLÍKOVÁ 1996, 65, obr. 16:2, 30:2-6).
V Ostopovicích I (hrob číslo 14/70) byly dvě šipky nalezeny ve džbánku s plastickými
„vousy" pod kořenem ucha, další tři pak ve stěně hrobové jámy. Tyto šipky se nejspíše
původně opíraly o stěnu hrobové jámy v její střední části, neboť tři byly zatlačeny do
stěny hrobu ve výšce 15-30 cm nade dnem, zbývající dvě patrně spadly do hlínou
zasypaného džbánku (DVOŘÁK - ONDRUŠ 1992, 84, 92, obr. 3 C:2, 3-7, tab. 1:1, 9-
13). Zmíněné šipky byly tudíž uloženy v poloze II. N a lokalitě Pavlov I (hrob číslo
1065/88) byla silicitová šipka evidována za patami pohřbeného jedince v poloze ľV
(DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 38, Taf. 51 B:3). Ve
Slavkově III (hrob číslo 7/04) nebylo možné polohu šipky v hrobové jámě identifikovat
(cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 189). Ve Služíně II (hrob číslo 2/1997) byly tři šipky
uloženy při stěně ve střední části hrobové jámy ve směru za zády skeletu, tedy v poloze
26
II (ŠMÍD 1997-1998, 222, obr. 2:1; 1998, 125). Poslední lokalitou jsou Záhlinice I
(hrob číslo 69/89), kde byla silicitová šipka uložena při stěně ve střední části hrobové
jámy ve směru za zády pohřbeného, opět v poloze II ( D V O R A K - R A K O V S K Y STUCHLÍKOVÁ
1992, 218, obr. 6 B:5).
4.1.3. Četnost keramiky
Ve čtrnácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 31 nádob.
Četnost keramiky činí 2,214 nádoby na hrob. D o výpočtu četnosti keramiky nebyly
započítány hroby z lokalit Moravská Nová Ves-Hrušky I (hrob číslo 33/91) a Slavkov III
(hrob číslo 7/04), jelikož obsahovaly, a to jen v Moravské Nové Vsi-Hruškách I, pouze
střepový materiál, nikoliv však celé keramické tvary.
4.1.4. Druh keramiky
Nejčastějším keramickým milodarem byl džbánek (18 ks, tj. 58,06%), který byl
následován mísou (9 ks, tj. 29,03%). Jedním exemplářem byl zastoupen Z Z P (tj.
3,23%), konvice (tj. 3,23%), hrnec (tj. 3,23%) a hrnek (tj. 3,23%).
Zdobené tvary byly reprezentovány džbánkem s ornamentem na dně, který byl
tvořen dvěma vyrytými překříženými liniemi. Tento džbánek byl evidován na lokalitě
Holešov I (hrob číslo 6/68); (ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 82, tab. 43:5a, b). Dále
pak byly přítomny dva džbánky s plastickými „vousy" pod kořenem ucha
v Ostopovicích I (hrob číslo 14/70); (DVOŘÁK - ONDRUŠ 1992, 84, obr. 3 C : l , 2,
tab. 1:1) a Záhlinicích I (hrob číslo 69/89); (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ STUCHLÍKOVÁ
1992, 218, obr. 6 B:2). Je možné, že motiv plastických „vousů" nebo
„knírů" na džbáncích vyjadřuje druhotné znázornění pohlavních znaků, v d a n é m
případě mužských, které bychom mohli považovat za symbolické znázornění mužského
pohlaví ( T U R E K 2002, 222). Tomu nasvědčuje i skutečnost, že v obou jmenovaných
hrobech by měli být pohřbeni spíše antropologický určení muži (cf. LANGOVÁ 1992,
44; cf. DOBISÍKOVÁ 1992, 234). Navíc oba jedinci byli uloženi a orientováni
v mužské poloze.
4.1.5. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Jediný doklad zvláštní úpravy hrobové jámy v této subkategorii pohřebního ritu
je známý z lokality Ledce II (hrob číslo 2/52), na které byla následná nálezová situace:
„ ...šlo nesporně o (dřevěné) obložení hrobu na dně i po stranách; boční desky obkladu
27
byly ve spodní části hrobu protaženy za příčnou desku." (BENEŠOVÁ 1953, 452).
V tomto případě se mohlo pravděpodobně jednat o sarkofág z vydlabaného kmene
velkého stromu (STUCHLÍK - STUCHLÍKOVÁ 1996, 66).
4.1.6. Shrnutí
V šestnácti hrobech této subkategorie bylo objeveno 35 silicitových šipek.
Četnost činila 2,187 šipky na hrob. Šipky byly nejčastěji deponovány za zády při stěně
ve střední části hrobové jámy v poloze II (3x, tj. 23,08%) a v oblasti pánve v poloze V
(3x, tj. 23,08%). Dále se nacházely v oblasti pat v poloze IV (2x, tj. 15,38%) a v/pod
keramickém/ým tvaru/em v poloze VII (2x, tj. 15,38%). V jednom případě byly
silicitové šipky uloženy za zády při stěně v horní části hrobové jámy v poloze I (tj.
7,69%), za zády při stěně v dolní části hrobové jámy v poloze III (tj. 7,69%) a v oblasti
hrudního koše v poloze V I (tj. 7,69%); (graf 1).
Graf 1. Procentuální zastoupení poloh silicitových šipek v hrobové jámě v subaktegorii la pohřebního
ritu.
Ze čtrnácti hrobů bylo získáno 31 nádob. Četnost keramiky činila 2,214 nádoby
na hrob, což je nepatrně méně, než je uvedeno pro Moravu (2,53 nádoby na hrob); (cf.
H A V E L 1978, tab. 13; K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nejčetnějším keramickým
milodarem byl džbánek (18 ks, tj. 58,06%) a mísa (9 ks, tj. 29,03%), přičemž džbánků
bylo o 5,31% a mís o 2,11% více, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab.
12). Jedním exemplářem byla zastoupena konvice (tj. 3,23%), hrnec (tj. 3,23%) a hrnek
(tj. 3,23%). Překvapující nebo naopak nápomocná může být skutečnost že ZZP, který je
považován za prestižní předmět a součást „pohárového balíčku", stejně jako silicitové
šipky (cf. S H E N N A N 1977, 52-53), byl evidován pouze vjednom případě (tj. 3,23%).
28
Dosažená hodnota pro ZZP je tudíž o 11,6% nižší, než-li je uvedeno pro Moravu (graf
2).
• džbánek
• mísa
• konvice
• hrnec
• hrnek
• Z Z P
Graf 2. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii la pohřebního ritu.
V jednom případě byla zjištěna zvláštní úprava hrobové jámy. V Ledcích II
(hrob číslo 2/52) byl pohřbený uložen nejspíše ve dřevěném sarkofágu, navíc zde byl
přítomný jako milodar již zmíněný Z Z P (viz sub.kap. 4.1.4.; 4.1.5.) a kolekce šesti
silicitových šipek, což by mohlo nasvědčovat, že zde pohřbený mohl mít jiné
společenské postavení, než-li ostatní pohřbení v hrobech subkategorie l a pohřebního
ritu.
4.2. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nekeramickým
inventářem a keramikou (subkategorie lb)
Do této subkategorie pohřebního ritu náleží hroby z lokalit Borkovany I (hrob
číslo 1/59), Hostíce-Heroltice I (hroby číslo 837, 863, 864 a 873), Hulín I (hrob číslo
73), Ivanovice na Hané VI (hrob číslo 809), Jiříkovice (hrob číslo 829), Kobylnice I
(hrob číslo 22/27), Lhánice I (hrob číslo 4/50), Pavlov I (hrob číslo 502/83), Slapanice
II (hrob číslo 4/34) a Vyškov (hrob číslo 10/36). Celkem je z Moravy známo třináct
hrobů subkategorie lb pohřebního ritu.
4.2.1. Četnost silicitových šipek
Ze třinácti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 31 silicitových
šipek. Četnost činí 2,385 šipky hrob.
29
4.2.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
V Borkovanech I (hrob číslo 1/59) nebylo možné určit polohu silicitové šipky
v hrobové jámě (cf. ONDRÁČEK 1961, 150, obr. 5:4). N a lokalitě Hoštice-Heroltice I
(hrob číslo 837) byla silicitová šipka deponována za patami pohřebeného, tedy v poloze
IV. V hrobě číslo 863 na téže lokalitě bylo nalezeno sedm šipek. Čtyři z nich byly
uloženy za pánví skeletu v poloze V , další tři pak za zády pohřbeného blíže skeletu,
než-li stěně hrobové jámy v poloze VIII. Všechny zmiňované šipky byly orientovány
stejným způsobem, hroty ke kratší stěně hrobové jámy ve směru k dolním končetinám
pohřbeného. V hrobě číslo 864 byly čtyři silicitové šipky evidovány při stěně v dolní
části hrobové jámy ve směru za zády pohřbeného v poloze III. Tyto šipky ležely téměř
rovnoběžně vedle sebe, orientovány byly opět hroty ke kratší stěně hrobové jámy ve
směru k dolním končetinám kostry. Posledním hrobem je hrob číslo 873, ve kterém byly
nalezeny čtyři šipky za pánví skeletu v poloze V (ústní sdělení A . Matějíčková).
N Hulíně I (hrob číslo 73) nebylo možné určit polohu dvou šipek v hrobové jámě (cf.
B E R K O V E C - PEŠKA 2006, 127). N a lokalitě Ivanovice na Hané VI (hrob číslo 809)
byly dvě šipky deponovány v oblasti pat pohřbeného v poloze IV (TKÁČ 2006, 18, tab.
35:1). V Jiříkovicích (hrob číslo 829) byla silicitová šipka uložena v oblasti pánve
skeletu v poloze V (MATĚJÍČKOVÁ 2001b, 352). V Kobylnici I (hrob číslo 22/27)
byly tři šipky nalezeny pod mísou, která byla uložena u nohou mrtvého ( D V O R A K
1984, II. díl, 104). Šipky byly tudíž v poloze VIL Na lokalitě Lhánice I (hrob číslo 4/50)
nebylo možné určit polohu dvou šipek v hrobové jámě (cf. M O U C H A 2005, 31, obr.
5:5a-b). N Pavlově I (hrob číslo 502/83) byly dvě silicitové šipky deponovány v oblasti
pánve, tedy v poloze V (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996,
31, Taf. 38 A:2). V e Slapanicích II (hrob číslo 4/34) byla šipka nalezena za patami
pohřbeného v poloze I V (DVOŘÁK - HÁJEK 1990, 9, Taf. XI:3). V e Vyškově (hrob
číslo 10/36) byla silicitová šipka uložena v oblasti pánve skeletu v poloze V (DVOŘÁK
- P E Š K A 1993, 37, obr. 6B:5).
4.2.3. Četnost keramiky
Ve dvanácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo zaznamenáno 33
nádob. Četnost keramiky činí 2,75 nádoby na hrob. Do výpočtu četnosti keramiky nebyl
započítán hrob číslo 863 z Hoštic-Heroltic I, protože neobsahoval keramiku.
30
4.2.4. Druh keramiky
Nej častějším keramickým milodarem byl džbánek (12 ks, tj. 44,44%), který byl
následován Z Z P (9 ks, tj. 33,33%) a mísou (6 ks, tj. 22,22%). Hrob číslo 73 z Hulína I
obsahoval šest blíže neurčených nádob (cf. B E R K O V E C - PEŠKA 2006, 127).
Zdobené tvary byly reprezentovány jen mísou se zdobeným okrajem, která byla
zaznamenána v Kobylnici I (hrob číslo 22/27); (DVOŘÁK 1992, 27, Taf. 52 A:3) a dále
pak džbánkem se zdobeným lomem hrdla a plecí ze Slapanic II (hrob číslo 4/34);
(DVOŘÁK 1984, II. díl, 217; DVOŘÁK - HÁJEK 1990, 9, Taf. XI:6).
4.2.5. Druh nekeramického inventáře
V této subkategorii pohřebního ritu se nejčastěji vyskytly silicitové šipky v
kontextu se zlatými, stříbrnými, popř. „měděnými" záušnicemi (3x, tj. 21,43%) a
„lukovitými závěsky" či „půlměsícovitými spínadly" (3x, tj. 21,43%). Zmíněné
záušnice byly registrovány v Borkovanech I (hrob číslo 1/59; 2ks). Obě jsou vyrobeny
ze slitiny stříbra a mědi, přičemž podíl stříbra je poněkud vyšší (ONDRÁČEK 1961,
150, 155, obr. 5:1,1a). Analogické záušnice, známé z Prahy-Bubenče, jsou vyrobeny
z nečistého stříbra (SCHRÁNIL 1931, 77-80, obr. 49:3, 4, 5), stříbrná je z Radovesic
(TUREK 2003, 208-209, obr. 6:4, 5), elektronové jsou zPřerova-Předmostí I
(MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 235, 238, obr. 1:7) a stříbrné jsou ze Záhlinic I
(DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1992, 217, obr. 8:5, 6). Tyto záušnice
lze přiřadit k celoevropsky rozšířenému typu záušnic Sión. Jsou tvořeny šroubovicově
stočeným drátem s jedním koncem roztepaným do plošky, která bývá zdobena
vybíjeným ornamentem ( T U R E K 2006, 354). L . Hájek považoval záušnice z Borkovan
I za import z prostředí Iberského poloostrova (1966, 230), nicméně jim podobné lze
nalézt i v j iných oblastech Evropy (cf. T U R E K 2006). Tyto záušnice sloužily
bezpochyby jako vlasové ozdoby a nosily se zřejmě ve dvojicích po obou stranách
hlavy (ONDRÁČEK 1961, 156).
Dále se silicitové šipky vyskytly společně se zlatými záušnicemi v HošticíchHerolticích
I (hrob číslo 837; 3 ks); (MATĚJÍČKOVÁ 2009, 278) a jednou „měděnou"
záušnicí ve Šlapanicích II (hrob číslo 4/34); (cf. DVOŘÁK - HÁJEK 1990, 9, Taf.
XI: 1). V těchto případech se však nejedná o záušnice ve smyslu nálezů uvedených výše
(typ Sión), nýbrž o Lockenringy a Noppenring, které bývají stočeny buď z
jednoduchého nebo dvojitého drátu kruhového průřezu. Tento typ kruhové záušnice se
vyskytuje v hmotné náplni mnoha eneolitických a starobronzových kultur na širokém
31
území od Kavkazu a stepní ch oblastí Ukrajiny, přes oblast jihovýchodní a střední
Evropy až po střední Německo (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, 28). Původ tohoto
typu moravských záušnic (především zlatých) je dáván do souvislosti s balkánskoanatolskou
oblastí, příp. s Karpatskou kotlinou (MEDUNOVÁ - ONDRÁČEK 1969,
443-444). Zmíněné vlasové ozdoby nejspíše sloužily ke spínání copů, a to jak u mužů,
tak u žen. Ke stejnému účelu pak mohly být použity i již výše jmenované záušnice typu
Sión (cf. S H E R R A T T 1986).
„Lukovité závěsky" nebo také „půlměsícovitá spínadla" byly evidovány
v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 864; 1 ks); (ústní sdělení A . Matějíčková), Pavlově
I (hrob číslo 502/83, 1 ks); (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ
1996, 31, Taf. 38 A : l ) a Šlapanicích II (hrob číslo 4/34, 1 ks); (DVOŘÁK - HÁJEK
1990, 9, Taf. XI:2). Otázkou jejich funkce a chronologického postavení se zabývali K .
Schirmeisen (1936) a K . Willvonseder (1936) ve třicátých letech minulého století,
přičemž druhý jmenovaný podal také jejich soupis. Tento soupis doplnil J. Skutil
(1936). K . Willvonseder pokládal tyto předměty za ozdobné závěsky, ale K .
Schirmeisen je interpretoval jako spínadla, která mohla sloužit jako knoflík nebo olivka
ke spínání šatu (HÁJEK 1939/46, 22-23). S. Piggott (1971, 88-89) pokládal „lukovité
závěsky" za miniatury skutečných luků. Na základě vyobrazení na tesaných kamenných
stélách z Petit Chasseur (Sión) a Göhlitzsch předpokládal také znalost reflexivního luku
v tomto období (RŮŽIČKOVÁ 2009, v tisku). Nicméně „lukovité závěsky" či
„půlměsícovitá spínadla", ať už sloužily jako spínadla či závěsky, byly především
součástí mužského kostýmu se symbolickým významem (cf. RŮŽIČKOVA 2009, v
tisku). Rozšíření tohoto typu artefaktu se váže především na východní skupiny
komplexu zvoncovitých pohárů, resp. na Moravu, Čechy, dolní a horní Rakousko a
Bavorsko. Ojediněle nálezy pocházejí z Maďarska, Malopolska, Švýcarska, Německa a
Holandska (RŮŽIČKOVÁ 2009, v tisku).
Silicitové šipky se také vyskytly v kontextu s „měděnými" dýkami (2x, tj.
14,29%) v Jiříkovicích (hrob číslo 829); (MATĚJÍČKOVÁ 2001b, 352-353) a
Kobylnici I (hrob číslo 22/27); (DVOŘÁK 1992, 27, Taf. 52 A:4). Dýku zJiříkovic
můžeme přiřadit k typu II (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, 66). Typ II se vyskytuje
současně s typem I. Tyto typy dýk bývají provázeny předměty, které dle Hájkova dělení
(1966) náleží do nejstaršího, nebo staršího stupně K Z P . Do střední Evropy se typ II
dostal nejspíše Karpatskou kotlinou. Výskyt dýk typu I a II v kulturách starších (Villa
Nova, Ezero, Majkop) a s jiným geografickým rozšířením než K Z P , v její m nej starším
32
stupni u nás, dále také společný výskyt obou typů v malé části střední Evropy, potvrzuje
jejich řazení na počátek chronologické řady dýk s rapem a také jejich původ v jižní a
jihozápadní Evropě ( K U N A - MATOUŠEK 1978, 73; viz sub.kap. 7.1.3.)- Dýka
z Kobylnice I byla přiřazena k typu IV (cf. OP. CIT., tab. 3). Tento typ dýky náleží ještě
do staršího období, ale hlavně do mladšího stupně, proto bývá označována jako
charakteristická dýka K Z P (OP. CIT., 73).
V jednom případě byly na lokalitě Hulín I (hrob číslo 73, tj. 7,14%)
zaznamenány silicitové šipky v kontextu s pěti kamennými artefakty, nápadně
připomínajícími kovotepecké/kovářské náčiní ( B E R K O V E C - PEŠKA 2006, 127).
K rozpoznání kovotepeckého náčiní v hmotné náplni K Z P v Cechách a na Moravě
přispěl již před dvaceti lety jejich soupisem V . Moucha (1989, 213-218, Abb. 1).
Dále byly silicitové šipky jednou evidovány v kontextu se dvěma kostěnými
nástroji, nejpravděpodobněji retušéry ve Lhánicích I (hrob číslo 4/50, tj. 7,14%);
( M O U C H A 2005, 31, obr. 5:3g, 3h).
Silicitové šipky se jednou vyskytly také v kontextu s kostěných knoflíkem s V vrtáním
vHošticích-Herolticích I (hrob číslo 873, tj. 7,14%); (MATĚJÍČKOVÁ 2009,
280). Soupis, morfologii, společenský kontext a chronologické postavení knoflíků s V vrtáním
v rámci střední Evropy podal svého času detailně ve stati jim věnované L.
Hájek (1957). N a téže lokalitě (hrob číslo 863) bylo objeveno sedm šipek v kontextu se
zlatými a stříbrnými plíšky (tj. 7,14%), které se bohužel dochovaly ve fragmentárním
stavu (MATĚJÍČKOVÁ 2009, 279).
Silicitové šipky byly zaznamenány jedenkrát též v kontextu s kostěným
„kotoučem" Y Ivanovicích na Hané VI (hrob číslo 809, tj. 7,14%). Zmíněný kostěný
„kotouč", resp. terčík lze zařadit do skupiny terčíků bez protáhnuté závěsné části. Tyto
terčíky bývají opatřeny jedním, ale i více otvory. Vyskytují se v delším časovém
období, od K K A po mierzanovickou kulturu v Polsku a kulturu Vatya v Maďarsku.
Terčíky, které byly opatřeny více otvory, mohly sloužit jako součást koňského postroje,
to platí především pro předměty mladší, tj. ze starší a střední doby bronzové (TKÁČ
2006, 18, 55-56, tab. 35:2). Nejbližší analogii můžeme spatřovat v kostěném terčíku
z lokality Pikutkowo (oblast Wloclawek, Polsko), který byl nalezen ve skříňkovém
hrobě K K A (hrob číslo VII). Tento typ artefaktu je ve zmiňované kultuře považován za
cizorodý prvek. Původ diskutovaných terčíků je shledáván vbádenské kultuře
(WIŠLAŇSKI 1966, 46, 222-223, ryc. 59/14; S Z M Y T 1996, ryc. 81/5, 7; in TKÁČ
2006, 54).
33
Poslední lokalitou je Vyškov (hrob číslo 10/36). Zde byla objevena silicitová
šipka v kontextu se zlomkem blíže neurčeného kovu (7,14%), nejspíše „cínu"
(DVOŘÁK - PEŠKA 1993, 37, 42).
4.2.6. Shrnutí
Ve třinácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 31
silicitových šipek. Četnost činila 2,385 šipky na hrob. Nejčastěji byly šipky shledány
v oblasti pánve v poloze V (5x, tj. 45,45%). Dále se nacházely v oblasti pat v poloze IV
(3x, tj. 27,27%). V jednom případě byly silicitové šipky deponovány za zády při stěně
v dolní části hrobové jámy v poloze III (tj. 9,09%), v/pod keramickém/ým tvaru/em
v poloze VII (tj. 9,09%) a za zády blíže skeletu, než-li stěně hrobové jámy v poloze VIII
(tj. 9,09%); (graf 3).
Graf 3. Procentuální zastoupení poloh silicitových šipek v hrobové jámě v subkategorii lb pohřebního
ritu.
Ze dvanácti hrobů bylo získáno 33 nádob. Četnost keramiky činila 2,75 nádoby
na hrob, což je nepatrně více, než je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 13;
K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nejčetnějším keramickým milodarem byl
džbánek (12 ks, tj. 44,44%), následován ZZP (9 ks, tj. 33,33%) a mísou (6 ks, tj.
22,22%). Džbánků bylo o 8,31% a mís o 4,7% méně, než-li je uvedeno pro Moravu.
Nicméně četnost ZZP je výrazně vyšší. Jejich o 18,5% více, tedy o polovinu více, nežli
je uvedeno pro Moravu ( H A V E L 1978, tab. 12); (graf 4).
34
• džbánek
• Z Z P
• mísa
Graf 4. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii lb pohřebního ritu.
Silicitové šipky se v této subkategorii pohřebního ritu vyskytly v kontextu téměř
všech prestižních předmětů „pohárového balíčku", vyjma nátepních destiček, brousků a
kančích klů. Nicméně retušéry (tj. 7,14%) ze Lhánic I (hrob číslo 4/50) a kostěný terčík
(tj. 7,14%) z Ivanovic na Hané VI (hrob číslo 809) do „pohárového balíčku" nepatří (cf.
S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53). Nejčastějším kontextem byl kontext silicitová
šipka a záušnice (3x, tj. 21,43%) a silicitová šipka a „lukovitý závěsek" či
„půlměsícovité spínadlo" (3x, tj. 21,43%). Druhým nejčastějším kontextem byl kontext
silicitová šipka a „měděná" dýka (2x, tj. 14,29%). Kontext silicitová šipka a zlaté a
stříbrné plíšky (tj. 7,14%), silicitová šipka a kovotepecké/ kovářské náčiní (tj. 7,14%),
silicitová šipka a knoflík s V-vrtáním (tj. 7,14%) a silicitová šipka a blíže neurčený
metalický předmět (tj. 7,14%) byl evidován v jednom případě (graf 5).
• záušnice
• "lukovitý závěsek"
• "měděná" dýka
• Au, A g plíšky
• kovotepecké/kovářské
náčiní
• retušer
• knoflík s V-vrtáním
• kostěný terčík
• blíže neurčený metalický
předmět
Graf 5. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v subkategorii lb pohřebního ritu.
35
Ze zmíněného pozorování, můžeme říct, že vyskytne-li se silicitová šipka
v kontextu s nekeramickým inventářem, lze pozorovat náznak strukturovaného celku se
záušnicemi, Lockenringy a Noppenringy, který byl registrován 3x (tj. 21,43%) a dále s
„lukovitými závěsky" či „půlměsícovitými spínadly", který byl opět evidován 3x (tj.
21,43%).
Připočteme-li i hroby, ve kterých byl pozorován kontext silicitová šipka a
knoflík s V-vrtáním (lx, tj. 7,14%), silicitová šipka a zlaté a stříbrné plíšky (lx, tj.
7,14%) a silicitová šipka a kostěný terčík (lx, tj. 7,14%), pak lze říct, že se silicitové
šipky váží především na nekeramické artefakty ozdobné povahy, jinými slovy na
„šperky" (celkem tj. 64,28%).
Méně častý byl kontext silicitová šipka a kovotepecké/kovářské náčiní (lx, tj.
7,14%) a silicitová šipka a retušér (lx, tj. 7,14%). Zmíněné nekeramické artefakty je
možné označit za „výrobní" nástroje. Z uvedeného je zřejmé, že kontext silicitové šipky
a „výrobní" nástroje je zastoupen dílčím způsobem, tedy že silicitové šipky netvoří
výrazný strukturovaný celek s „výrobními" nástroji (celkem tj. 14,29%), ale spíše s již
zmíněnými „šperky" (viz výše).
Ve stejném počtu (2x, tj. 14,29%) byl zastoupen kontext silicitová šipka a
„měděná" dýka. Dýky lze bezpochyby označit za „militária". Z řečeného je jasné, že
kontext silicirvé šipky a „militária" je zastoupen opět dílčím způsobem, tudíž silicitové
šipky opět netvoří výrazný strukturovaný celek ani s „militárii" jako s výše uvedenými
„šperky" (celkem tj. 14,29%). V jednom případě byl registrován kontext silicitová šipka
a blíže neurčený metalický předmět (tj. 7,14%).
4.3. Ploché kostrové hroby vybavené nátepními destičkami a keramikou
(subkategorie 2a)
Do této subkategorie pohřebního ritu náleží hroby z lokalit Běhařovice I (hrob
číslo 1/1899), Blažovice II (hroby číslo 4/13 a 16/33), Brno-Židenice I (hrob číslo 4/32),
Hodějice I (hrob číslo 1/1886), Hrubčice IV (hrob číslo 1/1900), Josefov I (hrob číslo
3/37), Josefov III (hrob číslo 1/65), Marefy I (hrob číslo 6/1927), Mutěnice II (hrob
číslo 2/30), Nemilany I (hrob číslo 1/40), Němčíce nad Hanou I (hrob číslo 18/10),
Pustiměř III (hrob číslo 4/61), Svatobořice I (hrob číslo 28/30), Tasovice I (hrob číslo
1/31), Únanov II (hrob číslo 1/37), Věmyslice I (hrob číslo 2/47), Zarazíce I (hrob číslo
1/30) a Žešov I (hrob číslo 1/1900). Celkem bylo evidováno na Moravě devatenáct
hrobů subktegorie 2a pohřebního ritu.
36
4.3.1. Četnost nátepních destiček
Z devatenácti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 19 nátepních
destiček. Četnost činí 1 nátepní destička na hrob.
4.3.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Polohu nátepních destiček nebylo možné určit v hrobech z lokalit Běhařovice I
(hrob číslo 1/1899); (cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 23-24), Blažovice II (hroby číslo 4/13 a
16/33); (cf. OP. CIT. 25, 29), Brno-Židenice I (hrob číslo 4/32); (OP. CIT. 2-3) a
Hodějice I (hrob číslo 1/1886); (cf. OP. CIT. 71). V Hrubčicích IV (hrob číslo 1/1900)
byla nátepní destička evidována za krkem pohřbeného jedince v poloze I (OP. CIT. 87).
Na lokalitě Josefov I (hrob číslo 3/37) byla nátepní destička nalezena na levé ruce
mrtvého v poloze II (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006). N a lokalitě
Josefov III (hrob číslo 1/65) nebylo možné určit polohu nátepní destičky v hrobové jámě
(cf. OP. CIT.). VMarefách I (hrob číslo 6/1927) byla nátepní destička deponována u
zápěstí levé ruky v poloze III ( K A L O U S E K 1956, 80, tab. V:4). V Mutěnicích II (hrob
číslo 2/30); (cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 153) a Nemylanech I (hrob číslo 1/40); (cf. OP.
CIT. 160) nebylo opět možné identifikovat polohu nátepních destiček v hrobové jámě.
Na lokalitě Němčíce nad Hanou I (hrob číslo 18/10) byla nátepní destička nalezena u
levé ruky pohřbeného, tedy v poloze II (OP. CIT. 157). V Pustiměři III (hrob číslo 4/61)
byla nátepní destička evidována na levé straně hrudního koše v poloze I V (OP. CIT.
176-177). Ve Svatobořicích I (hrob číslo 28/30); (cf. OP. CIT. 208), Tasovících I (hrob
číslo 1/31); (cf. OP. CIT. 233) a ÚnanověII (hrob číslo 1/37); (cf. OP. CIT. 240) nebylo
možné určit lokaci nátepních destiček v hrobové jámě. N a lokalitě Vémyslice I (hrob
číslo 2/47) byla nátepní destička nalezena u levého zápěstí mrtvého, tedy v poloze III
(OP. CIT. 243-244). N a lokalitách Zarazíce I (hrob číslo 1/30); (cf. OP. CIT. 253) a
Žešov I (hrob číslo 1/1900); (cf. G O T T W A L D 1901, 28, obr. 6) zůstala poloha
nátepních destiček v hrobové jámě opět neurčena.
4.3.3. Četnost keramiky
Ze čtrnácti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 36 nádob.
Četnost keramiky činí 2,571 nádoby na hrob. D o výpočtu četnosti keramického
inventáře nebyly započítány hroby z lokalit Hodějice I (hrob číslo 1/1886), Mutěnice II
(hrob číslo 2/30), Nemilany I (hrob číslo 1/40), Němčíce nad Hanou I (hrob číslo 18/10)
37
a Žešov I (hrob číslo 1/1900), jelikož obsahovaly, a to jen v některých případech, pouze
střepový materiál, nikoliv však celé keramické tvary.
4.3.4. Druh keramiky
Nej častějším keramickým milodarem byl džbánek (17 ks, tj. 47,22%), který byl
následován mísou (10 ks, tj. 27,78%). Z Z P byly zastoupeny ve třech exemplářích (tj.
8,33%), N Z P ve dvou exemplářích (tj. 5,56%). V jednom případě byla zaznamenána
blíže neurčená nádoba (tj. 2,78%), nezdobený pohárek (tj. 2,78%), hrnek (tj. 2,78%) a
šálek (tj. 2,78%).
Zdobené tvary byly reprezentovány džbánkem s plastickou lištou na rozhraní
hrdla a plecí a mísou se zdobeným uchem a okrajem v Běhařovicích I (hrob číslo
1/1899); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 23-24), dále mísou se zdobeným okrajem
v Hrubčicích IV (hrob číslo 1/1900); (OP. CIT. 87) a džbánem s hřebenovaným
spodkem ve Vémyslicích I (hrob číslo 2/47); (OP. CIT. 243-244).
4.3.5. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Doklad zvláštní úpravy hrobové jámy je známý z Maref I (hrob číslo 6/1927),
přičemž nálezová situace byla následná: „Na východní a jižní straně (hrobové jámy) se
po celé délce táhl podél stěn čtyřhranný pruh tmavohnědé zuhelnatělé hmoty; na
západní straně byl tento pruh značně užší, ale zabíral větší plochu. Byly to nepochybně
zbytky dřeva, jímž byl hrob vyložen. ... Pod hlavou a pod horní částí trupu asi do
poloviny hrudníku byla tmavá obdélníkovitá vrstvička tmavé hmoty, od níž se zásypová
hrobová hlína zřetelně odlupovala. Snad to byly zbytky kožešiny. " ( K A L O U S E K 1956,
80, obr. 6).
Zvláštní úprava byla evidována také v Tasovicích I (hrob číslo 1/31);
(HORÁKOVÁ-JANSOVÁ 1932, 97). Rolník (J. Pummer) narazil při orbě svého pole
v hloubce 30 cm na větší kameny. V hloubce 40 cm tvořily již pravidelné uspořádání ve
tvaru obdélníku o rozměrech 80x70 cm. Pod kameny nalezl větší počet lidských kostí
(ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006).
4.3.6. Shrnutí
V devatenácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 19
nátepních destiček. Četnost činila 1 destička na hrob. Nátepní destičky byly nejčastěji
deponovány na/u/pod levé/ou ruce/ky/ou v poloze II (2x, tj. 33,33%) a na/u/pod
38
zápěstí/m levé ruky v poloze III (2x, tj. 33,33%). V jednom případě byla nátepní
destička nalezena za krkem v poloze I (tj. 16,67%) a v oblasti hrudního koše v poloze
IV (tj. 16,67%); (graf 6).
Graf 6. Procentuální zastoupení poloh nátepních destiček v hrobové jámě v subkategorii 2a pohřebního
ritu.
Ze čtrnácti hrobů bylo získáno 36 nádob. Četnost keramiky činila 2,571 nádoby
na hrob, což je téměř identická hodnota, která je uvedena pro Moravu (cf. H A V E L
1978, tab. 13; K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nejčastějším keramickým
milodarem byl džbánek (17 ks, tj. 47,22%) a mísa (10 ks, tj. 27,78%), přičemž džbánků
bylo o 5,53% méně a mís o 0,86% více, dále Z Z P (3 ks, tj. 8,33%) bylo o 6,5% méně,
což je téměř o polovinu méně, než-li je uvedeno pro Moravu. N Z P (2 ks, tj. 5,56%) bylo
o 2,26% více (cf. H A V E L , tab. 12). Jedním exemplářem byl zastoupen hrnek (tj.
2,78%), šálek (tj. 2,78%), nezdobený pohárek (tj. 2,78%) a blíže neurčená nádoba (tj.
2,78%); (graf 7).
• džbánek
• mísa
• Z Z P
• N Z P
• hrnek
• šálek
• nezdobený
pohárek
• blíže neurčená
nádoba
Graf 7. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii 2a pohřebního ritu.
Ve dvou případech byla pozorována zvláštní úprava hrobové jámy. Popis F.
Kalouska zvláštní úpravy z Maref I (hrob číslo 6/1927) je dostatečně výstižný (viz
39
sub.kap. 4.3.5.). Lze jen podotknout, že pohřbený v tomto hrobě byl též vybaven Z Z P a
složenou silicitovou dýkou („segmental dagger"), která se sestávala z plochého
retušovaného trojúhelníkovitého hrotu a pěti segmentů (trapézů). Složené silicitové
dýky v materiální náplni K Z P jsou považovány za imitace celoplošně retušovaných
listovitých dýk, které jsou typické pro oblasti Dánska, Slesvicka-Holštýnska a
Skandinávie a jsou známy také z hrobů moravské P U K , kde jsou považovány za
severské importy (cf. ŠEBELA - ŠKRDLA 1997; ŠEBELA - ŠKRDLA 2003, 246).
V Tasovicích I (hrob číslo 1/31) byl hrob obložen kameny (viz sub.kap. 4.3.5), s tímto
se můžeme častěji setkat v Cechách, než-li na Moravě ( H A V E L 1978, 102).
4.4. Ploché kostrové hroby vybavené nátepními destičkami, nekeramickým
inventářem a keramikou (subkategorie 2b)
Do této subkategorie pohřebního ritu patří hroby z lokalit Brno-Líšeň (hrob číslo
8), Dolní Dubňany I (hrob číslo 5/30), Dolní Věstonice III (hrob číslo 330/77), Holešov
I (hrob číslo 2/66), Hoštice-Heroltice I (hroby číslo 862 a 884), Ivančice I (hrob číslo
1/52), Klobouky u Brna III (hrob číslo 1/1885), Letonice I (hrob číslo 1/1927), Lhánice I
(hrob číslo 8/50), Mistřín I, Svatobořice-Mistřín (hrob číslo 1/02), Mistřín II,
Svatobořice-Mistřín (hrob číslo 22/42), Nesovice I (hrob číslo 1/1939), Veselí nad
Moravou (hrob číslo 1), Slapanice II (hrob číslo 12/34) a Záhlinice I (hrob číslo 48/89).
Dohromady bylo na Moravě zaznamenáno šestnáct hrobů subkategorie 2b pohřebního
ritu.
4.4.1. Četnost nátepních destiček
V šestnácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 16
nátepních destiček. Četnost činí 1 nátepní destička na hrob.
4.4.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Na lokalitě Brno-Líšeň (hrob číslo 8) byla nátepní destička nalezena nad levou
horní končetinou pohřbeného v poloze II (MATĚJÍČKOVÁ 2001a, 167, obr. 6:1).
N Dolních Dubňanech I (hrob číslo 5/30) byla nátepní destička uložena u levého
zápěstí, tedy v poloze III (DVOŘÁK 1984, II. díl, 54). V Dolních Věstonicích III (hrob
číslo 330/77) byla nátepní destička deponována v oblasti horních končetin skeletu
v poloze V (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 19, Taf. 22
B:3). N a lokalitě Holešov I (hrob číslo 2/66) byla nátepní destička uložena podél
40
předloktí levé ruky, tedy v poloze II (ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 80, obr. 157, tab.
40:8). V Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 862) byla nátepní destička nalezena u
levého zápěstí v poloze III. N a téže lokalitě (hrob číslo 884) byla nátepní destička
evidována u pravého lokte pohřbeného v poloze V I (ústní sdělení A . Matějíčková).
N Ivančicích I (hrob číslo 1/52) byla nátepní destička deponována v oblasti horních
končetin pohřbeného v poloze V (DVOŘÁK 1992, 25, Taf. 45 D:2). Polohu nátepní
destičky v hrobové jámě nebylo možné stanovit na lokalitě Klobouky u Brna III (hrob
číslo 1/1885); (cf. KOVÁŘ 1914, 139). V Letonicích I (hrob číslo 1/1927) byla nátepní
destička uložena pod levým zápěstím, tedy v poloze III ( K A L O U S E K 1956, 72, tab.
VIL3). N a lokalitě Lhánice I (hrob číslo 8/50) byla nátepní destička nalezena v oblasti
horních končetin v poloze V ( M O U C H A 2005, 34, obr. 9:1). V Mistříně I,
Svatobořicích-Mistříně (hrob číslo 1/02) nebylo možné určit polohu nátepní destičky
v hrobové jámě (cf. ČERVINKA 1911a, 77). V Mistříně II, Svatobořicích-Mistříně
(hrob číslo 22/42) byla nátepní destička zaznamenána za hlavou pohřbeného v poloze
VII (DVOŘÁK 1984, II. díl, 145). V Nesovicích I (hrob číslo 1/1939) byla nátepní
destička evidována u levého zápěstí v poloze III ( K A L O U S E K 1956, 83, tab.
XXVIIL3). Ve Veselí nad Moravou (hrob číslo 1) byla nátepní destička nalezena opět u
levého zápěstí pohřbeného, tedy v poloze III ( S T A N A 1960, 32, tab. 4:2). Nejinak tomu
bylo ve Šlapanicích II (hrob číslo 12/34), kde byla nátepní destička uložena u levého
zápěstí v poloze III (DVOŘÁK - HÁJEK 1990, 10, Taf. X V I : 1). N a lokalitě Záhlinice I
(hrob číslo 48/89) byla nátepní destička deponována za dolními končetinami zesnulého
v poloze VIII (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1992, 217, obr. 8A:10).
4.4.3. Četnost keramiky
Ve čtrnácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 40 nádob.
Četnost keramiky činí 2,857 nádoby na hrob. D o výpočtu četnosti keramického
inventáře nebyly započítány hroby z lokalit Brno-Líšeň (hrob číslo 8) a Klobouky u
Brna III (hrob číslo 1/1885), jelikož neobsahovaly keramické milodary.
4.4.4. Druh keramiky
Nejčetnějším keramickým milodarem byl džbánek (14 ks, tj. 35%), který byl
následován ZZP (12 ks, tj. 30%) a mísou (11 ks, tj. 27,5%). Dílčím způsobem byl
zastoupen N Z P (2 ks, tj. 5%) a hrnec (1 ks, tj. 2,5%).
41
Zdobené tvary byly reprezentovány jen mísami se zdobeným okrajem
v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 862); (ústní sdělení A . Matějíčková),Mistříně I,
Mistříně-Svatobořicích (hrob číslo 1/02); (ČERVINKA 1911a, 77) a Mistříně II,
Mistříně-Svatobořicích (hrob číslo 22/42); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 145).
4.4.5. Druh nekeramického inventáře
V této subkategorii pohřebního ritu se nejčastěji vyskytly nátepní destičky
v kontextu s „měděnými" dýkami (8x, tj. 34,78%). „Měděná" dýka byla evidována
v Brně-Líšni (hrob číslo 8). Přiřazena může být k typu III (cf. K U N A - MATOUŠEK
1978, 66; MATĚJÍČKOVÁ 2001a, 170, obr. 6:2). Dále byla nalezena y Dolních
Dubňanech I (hrob číslo 5/30); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 54), přičemž v tomto případě
byla dýka zařazena mezi neurčitelné nálezy (cf. K U N A - MATOUŠEK, 1978, tab. 3).
Dvě dýky blíže neurčeného typu byly registrovány také v Hošticích-Herolticích I (hroby
číslo 862 a 884); (ústní sdělení A . Matějíčková). Dýka z Letonic I (hrob číslo 1/1927);
( K A L O U S E K 1956, tab. VILI) náleží k typu dýk bez rapu s krátkou trojúhelníkovitou
čepelí se třemi nýty (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, 66, tab. 3). Další „měděná" dýka
byla registrována ve Lhánicích I (hrob 8/50); (HÁJEK 1951, 28; M O U C H A 2005, obr.
9:2) a byla přiřazena k typu IV (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3). Dýku
zMistřína I, Svatobořic-Mistřína (hrob číslo 1/02); (ČERVINKA 1911a, 77) lze
ztotožnit také s typem IV (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3). Poslední dýkou je
dýka ze Záhlinic I (hrob číslo 48/89); (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ
1992, obr. 8 A:7), kterou lze přiřadit k typu III (cf. MATĚJÍČKOVÁ 2001a, 170).
Dýky typu III jsou omezeny pouze na oblast Čech a Moravy, chronologicky jsou
řazeny do staršího stupně dle Hájkova dělení K Z P (1966). Do staršího, ale především
mladšího stupně, patří dýky typu IV. Znalost tohoto tvaru se nejspíše rozšířila
z českomoravského prostředí do sousedních oblastí Polska, Německa, Rakouska a
Maďarska, ale také do západní Evropy, tj. Anglie, Francie a Holandska. Pro zmíněný
názor, že typ IV vznikl na území Čech a Moravy, hovoří nejen největší hustota nálezů
z celé oblasti rozšíření K Z P , která směrem na západ slábne, ale také chronologické
řazení těchto dýk v západní Evropě (Velká Británie, Holandsko) do doby, kdy se ve
střední Evropě objevuje U K . Do mladšího období K Z P jsou řazeny dýky bez rapu, které
se vyskytují jen na jižní Moravě a v Podunají ( K U N A - MATOUŠEK 1978, 73, 75).
Nátepní destičky se dále vyskytly v kontextu s knoflíky s V-vrtáním (4x, tj.
17,39%). N Holešově I (hrob číslo 2/66) se jeden kostěný knoflík dochoval pouze ve
42
fragmentárním stavu. Tvarem náleží k bochníčkoví tým knoflíkům (cf. ONDRÁČEK ŠEBELA
1985, 80, tab. 40:5). Dále byl jeden knoflík s V-vrtáním zjištěn vHošticíchHerolticích
I (hrob číslo 862); (ústní sdělení A . Matějíčková). V Nesovicích I (hrob
číslo 1/1939) byla nalezena kolekce 14-ti kuželovitých kostěných knoflíků s V-vrtáním
v řadě na hrudi pohřbeného ( K A L O U S E K 1956, 83-84, tab. XXVIII: 4-15; ŠEBELA PŘICHYSTAL
- DVOŘÁK 2006). Ve zmíněném případě mohly být našity v jedné
řadě na oděvu (HAJEK 1957, 400). Ve Slapanicích II (hrob číslo 12/34) byly nalezeny
v trupové části skeletu čtyři jantarové a tři kostěné knoflíky s V-vrtáním ( D V O R A K HÁJEK
1990, 10, Taf. X V L 3 ) . Zmíněné jantarové knoflíky jsou spíše pol okul ovitého
tvaru, přičemž jeden z nich by mohl být označen za tvar kužel ovitý (cf. HÁJEK 1957,
406-408).
Jantarové knoflíky byly dle L . Hájka (1957, 413) zbožím určeným k exportu z
oblasti východního Pobaltí. Pro střední Evropu byl tento dovoz nejspíše zprostředkován
nositeli K K A (HÁJEK 1941/1942, 31-32). Naproti tomu kostěné knoflíky byly
pravděpodobně vyráběny v menších územních celcích a byly určeny pro určitý
konkrétní okruh zájemců (HÁJEK 1957, 414).
Kontext nátepní destička a kovotepecké/kovářské náčiní byl také zaznamenán
(3x?, tj. 13,04%). N Dolních Věstonicích III (hrob číslo 330/77) byl evidován kamenný
hlazený klínek, který nápadně připomíná sekyrku. Ta mohla být druhotně použita jako
kovadlinka nebo lépe jako kovotepecké/kovářské kladívko (cf. D V O R A K MATĚJÍČKOVÁ
- PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 19, Taf. 22 B:2). V e Lhánicích I
(hrob číslo 8/50) byl pohřbený uložen hlavou „naplochém kamenu". Dle dochované
fotodokumentace můžeme soudit, že šlo o opracovaný kámen, nejspíše o kovadlinku,
popř. o kovotepecké/kovářské kladívko ( M O U C H A 2005, 34, obr. 9:8). Ve Veselí nad
Moravou (hrob číslo 1) byl v hrobě nalezen kamenný kvadrik a plochý říční valoun
( S T A N A 1960, 32). Nicméně v tomto případě nelze s jistotou rozhodnout, zda-li se
jednalo o kovotepecké/kovářské náčiní či nikoliv.
Hroby kovářů/kovotepců jsou v období eneolitu početnější v oblasti střední a
západní Evropy, než-li v oblastech východní Evropy. Nej větší počet těchto hrobů je
evidovánn právě v K Z P na Moravě, v Čechách, ve východním a jižním Německu a
Holandsku. J. Bátora předpokládá, že kováři/kovotepci patřili v období eneolitu jak
v západní (KŠK, K Z P ) , tak i východní Evropě (majkopská kultura, jámová kultura,
katakombová kultura) knejvyšší společenské vrstvě tehdejší společnosti (BÁTORA
2002a, 43; 2002b, 221).
43
Dále byly nátepní destičky pozorovány v kontextu s kančími kly (2x, tj. 8,7%).
Ve stejném počtu byl pozorován kontext nátepní destička a „měděné" sídlo (2x, tj.
8,7%). Kančí kly byly přítomny v hrobovém inventáři na lokalitách Veselí nad Moravou
(hrob číslo 1; 1 ks); ( S T A N A 1960, 32, tab. 4:3) a Záhlinice I (hrob číslo 48/89; 1 ks);
(DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍOVÁ 1992, 218, obr. 8 A : 11). Kančí kly bývají
především nalézány v hrobech na levém boku, často se také nacházejí v kontextu
s kovotepeckým nebo lukostřeleckým „výrobním balíčkem" a také s bohatou pohřební
výbavou (cf. T U R E K 2003, 201). Ozdoby a amulety z kančích klů nejsou výhradně
specifickým artefaktem K Z P , jsou známy z moravské K S K (cf. ŠEBELA 1999), z N K
na východní Moravě a jihozápadním Slovensku (cf. T U R E K 2003, 201) a též ze všech
kultur epišňůrového kulturního okruhu (cf. M A C H N I K 1978, 61). Kančí kly byly
adoptovány kulturami starší doby bronzové právě od K Z P (cf. ŠMEJDA 2001, 207).
Dle J.Turka (2003, 202) byly kančí kly atributem mužské síly a zdůrazňovaly
společenskou kategorii muže. Nicméně problematika kančích klů v hmotné náplni
mnoha archeologických kultur pozdního eneolitu a starší doby bronzové je dle pisatele
této práce daleko složitější (cf. OLIVÍK 2006, 11-12).
„Měděná" sídla byla evidována v hrobě ve Šlapanicích II (hrob číslo 12/34)
s uložením a orientací typickou pro pohřby žen (cf. H A V E L 1978, 108; DVOŘÁK HÁJEK
1990, 10, Taf. XVI:2) a v Záhlinicích I (hrob číslo 48/89), kde byla pohřbena
antropologický určená žena (cf. DOBISIKOVÁ 1992, 234). Tento typ artefaktu není
chronologicky citlivý, nicméně se častěji objevuje právě v ženských hrobech K Z P
( K U N A - MATOUŠEK 1978, 69).
Nejméně četný byl kontext nátepní destička a záušnice (lx, tj. 4,35%), který byl
pozorován opět v Záhlinicích I (hrob číslo 48/89; 2 ks; viz sub.kap. 4.2.5.). Dále kontext
nátepní destička a brousek (lx, tj. 4,35%), který byl zaznamenán Y Kloboukách u Brna
III (hrob číslo 1/1885); (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996,
24). Brousky s největší pravděpodobností sloužily k opracování ratišť šípů.
K chronologickým závěrům nejsou vhodné, jelikož se vyskytují již v L n K a V K a také
v mnoha dalších eneolitických kulturách (HÁJEK 1961, 140-141).
Jedenkrát (tj. 4,35%) se vyskytla nátepní destička v kontextu s blíže neurčeným
„měděným" předmětem Y Ivančicích I (hrob číslo 1/52); (DVOŘÁK 1992, 25) a opět
jedenkrát v kontextu (tj. 4,35%) s částí „měděné" dýky (?) nebo šipky (?) vMistříně II,
Svatobořicích-Mistříně (hrob číslo 22/42); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 145).
44
4.4.6. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Zvláštní úprava hrobové jámy byla registrována na lokalitě Dolní Věstonice III
(hrob číslo 330/77), přičemž se jednalo nepochybně o dřevěnou rakev, v níž byl mrtvý
uložen do hrobové jámy (cf. DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ
1996, 19, Taf. 22 B). Dále byla zvláštní úprava hrobové jámy pozorována v Záhlinicích
I (hrob číslo 48/89), kde byly zjištěny v horní části hrobové jámy pod skeletem a v jeho
okolí stopy dřevěného obložení (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1993,
217, obr. 7; viz sub.kap. 3.2.; 3.6.; 4.4.5.).
4.4.7. Shrnutí
V šestnácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 16
nátepních destiček. Četnost činila 1 destička na hrob. Nejčastěji byly nátepní destičky
deponovány na/u/pod zápěstí/m levé ruky v poloze III (6x, tj. 42,86%). Dále byly
uloženy v oblasti horních končetin v poloze V (3x, tj. 21,43%) a na/u/pod levé/ou
ruce/ky/ou v poloze II (2x, tj. 14,29%). V jednom případě byla nátepní destička uložena
u pravého lokte v poloze V I (tj. 7,14%), za hlavou v poloze VII (tj. 7,14%) a za dolními
končetinami v poloze VIII (tj. 7,14%); (graf 8).
Graf 8. Procentuální zastoupení poloh nátepních destiček v hrobové jámě v subkategorii 2b pohřebního
ritu.
Ze čtrnácti hrobů bylo získáno 40 nádob. Četnost keramiky činila 2,857 nádoby
na hrob, což je nepatrně více než je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 13;
K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nejčetnějším keramickým milodarem byl
džbánek (14 ks, tj. 35%) a Z Z P (12 ks, tj. 30%), přičemž džbánků bylo o 17,75% méně,
naopak Z Z P bylo o 15,17% více, což je o polovinu více, než-li je uvedeno pro Moravu
(cf. H A V E L 1978, tab. 12). Mís (11 ks, tj. 27,5%) bylo o 0,58% a N Z P (2 ks, tj. 5%) o
1,7% více. Jedenkrát byl evidován hrnec (tj. 2,5%); (graf 9).
45
• džbánek
• Z Z P
O mísa
• N Z P
• hrnec
Graf 9. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii 2b pohřebního ritu.
Nátepní destičky se v této subkategorii pohřebního ritu vyskytly v kontextu s
téměř všemi prestižními předměty „pohárového balíčku" vyjma silicitových šipek (cf.
S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53). Nejčastějším kontextem byl kontext nátepní
destička a „měděná" dýka (8x, tj. 34,78%). „Měděné" dýky K Z P lze chápat jako symbol
či odznak muže-bojovníka. Nošení zbraní tak reprezentovalo dospělého a plnoprávného
muže stejně tak i jeho kroj ( B O U Z E K 2002, 36). Druhým nejčastějším kontextem byl
kontext nátepní destička a knoflíky s V-vrtáním (4x, tj. 17,39%). Následoval kontext
nátepní destička a kovářské/kovotepecké náčiní (3x?, tj. 13,04%). Méně časté byly
kontexty nátepní destička a kančí kly (2x, tj. 8,7%) a nátepní destička a „měděné" sídlo
(2x, tj. 8,7%). Nejméně časté byly kontexty nátepní destička a záušnice (lx, tj. 4,35%) a
nátepní destička a brousek (lx, tj. 4,35%). Jedenkrát (tj. 4,35%) se vyskytla nátepní
destička v kontextu s blíže neurčeným „měděným" předmětem a též v kontextu s částí
„měděné" dýky (?) nebo šipky (?); (tj. 4,35%); (graf 10).
• "měděná" dýka
• knoflík s V-vrtáním
• kovotepecké/kovářské
náčiní
• kančí kly
• "měděné" sídlo
• záušnice
• brousek
• blíže neurčený "měděný"
předmět
• "měděná" dýka?xšipka?
Graf 10. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v subkategorii 2b pohřebního ritu.
46
Ze zmíněného pozorování můžeme říct, že vyskytne-li se nátepní destička
v kontextu s nekeramickým inventářem, lze pozorovat ustálený, strukturovaný celek s
„měděnými" dýkami, které byly registrovány 8x (tj. 34,78%). Připočteme-li i hrob, ve
kterém byl pozorován kontext nátepní destička a část „měděné" dýky (?) nebo šipky (?);
(lx, tj. 4,35%), pak lze říci, že se nátepní destičky nejčastěji vyskytují v kontextu
s předměty, které lze označit za „militária" (viz. sub.kap. 4.2.6.; celkem tj. 39,13%).
Méně časté byly kontexty nátepní destička a knoflíky s V-vrtáním (4x, tj.
17,39%), nátepní destička a kančí kly (2x, tj. 8,7%) a nátepní destička a záušnice (lx, tj.
4,35%). Zmíněné nekeramické artefakty ozdobné povahy lze označit za „šperky".
Nátepní destičky se tudíž nevyskytují tak často v kontextu se „šperky" jako např. s
„militárii". Nicméně nátepní destičky tvoří se „šperky" také strukturovaný celek, avšak
nikoliv tak ustálený, jako je kontext nátepní destičky a „měděné" dýky (viz výše; viz.
sub.kap. 4.2.6.); (celkem tj. 30,44%).
Nejméně početné byly kontexty nátepní destička a kovotepecké/kovářské náčiní
(3x?, tj. 13,04%), nátepní destička a „měděné" sídlo (2x, tj. 8,7%) a nátepní destička a
brousek (lx, tj. 4,35%). Jmenované nekeramické artefakty je možné považovat za
„výrobní" nástroje. Nátepní destičky se tedy vyskytují nejméně v kontextu s
„výrobními" nástroji, avšak tvoří s „výrobními" nástroji také strukturovaný celek,
nikoliv tak ustálený jako s výše zmíněnými „měděnými" dýkami (viz. výše; viz sub.kap.
4.2.6.); (celkem 26,09%). Jedenkrát byl zaznamenán kontext nátepní destička a blíže
neurčený „měděný" předmět (tj. 4,35%).
Ve dvou případech byla pozorována zvláštní úprava hrobové jámy. V Dolních
Věstonicích III (hrob číslo 330/77) byl pohřbený uložen v dřevěné rakvi (viz sub.kap.
4.4.6.). V Záhlinicích (hrob číslo 48/89) byla kromě zvláštní úpravy hrobové jámy
pozorována též „bohatá" „pohlavně smíšená" pohřební výbava v hrobě ženy (viz
sub.kap. 3.2.; 3.6.; 4.4.5.; 4.4.6.). Dále zde byly jako pohřební milodary také dva tzv.
maritimní a jeden epimaritimní pohár, tedy typologický „staré" poháry ( D V O R A K RAKOVSKÝ
- STUCHLÍKOVÁ 1992, 220-221, obr. 7:1-3). N a tomto místě však je
možné připomenout názor S. J. Shennana (1977, tam další literatura):
"Lack or presence of association between artifacts in graves may well be a result of social
constraints rather than chronology, particularly when all the indications from the
settlements suggest that chronology is not the reason in this case. It is quite possible that
these graves (rich graves) belong to high status individuals, and for social reasons contained
47
special equipment that did not include Begleitkeramik jugs and bowls" (SHENNAN 1977,
233).
Vztah Z Z P k souboru prestižních předmětů a vnitřní konstrukci hrobu má tedy
spíše sociálně distinkční než chronologický význam. Prolínání mužské a ženské výbavy
v bohatých hrobech souvisí spíše s odrazem společenské diferenciace, než-li
s chronologickými aspekty kultury (cf. T U R E K 2004, 213).
4.5. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nátepními destičkami
a keramikou (subkategorie 3a)
Do této subkategorie pohřebního ritu patří hroby z lokalit Blažovice II (hrob
číslo 19/33), Brno-Holásky II (hrob číslo 35/38), Dolní Sukolom I, Uničov (hrob číslo
8/45), Hoštice-Heroltice I (hroby číslo 843 a 885), Němčíce nad Hanou I (hrob číslo 28)
a Pavlov I (hrob číslo 519/83). Celkem bylo na Moravě evidováno sedm hrobů
subkategorie 3a pohřebního ritu.
4.5.1. Četnost silicitových šipek
Ze sedmi hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 12 silicitových
šipek. Četnost činí 1,714 šipky na hrob.
4.5.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
V Blažovicích II (hrob číslo 19/33) nebylo možné určit polohu dvou silicitových
šipek v hrobové jámě (cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 29). V Brně-Holáskách II (hrob číslo
35/38) byly dvě šipky deponovány při stěně ve střední části hrobové jámy ve směru za
zády pohřbeného v poloze II (DVOŘÁK 1992, 12, Taf. 21 A:5,6). N a lokalitě Dolní
Sukolom I, Uničov (hrob číslo 8/45) byla silicitová šipka nalezena u levé ruky
pohřbeného, tedy v poloze I X (DVOŘÁK 1984, II. díl, 56). V Hošticích-Herolticích I
(hrob číslo 843) byla šipka uložena v/pod míse/ou v poloze VII. N a téže lokalitě (hrob
číslo 885) byla silicitová šipka deponována blíže stěně ve střední části hrobové jámy ve
směru za zády mrtvého, tedy v poloze II (ústní sdělení A . Matějíčková). N Němčících
nad Hanou I (hrob číslo 28) byly nalezeny dvě šipky, přičemž první byla uložena za
pánví v poloze V a druhá mezi lokty skeletu v poloze LX ( D V O R A K 1984, II. díl, 157).
Na lokalitě Pavlov I (hrob číslo 519/83) byly tři silicitové šipky evidovány za pánví,
48
tedy v poloze V . Dvě měly stejnou orientaci, třetí měla j i m blízkou ( D V O R A K MATĚJÍČKOVÁ
- PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 33, Taf. 42 D:3-5).
4.5.3. Četnost nátepních destiček
V sedmi hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 8 nátepních
destiček. Četnost činí 1,142 destičky na hrob.
4.5.4. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Na lokalitě Blažovice II (hrob číslo 19/33) nebylo možné určit polohu nátepní
destičky v hrobové jámě (cf. DVOŘÁK 1984, II. díl, 29). V Brně-Holáskách II (hrob
číslo 35/38) byla nátepní destička evidována při stěně ve střední části hrobové jámy ve
směru za zády pohřbeného v poloze I X (DVOŘÁK 1992, 12, Taf. 21 A:4). V Dolním
Sukolomu I, Uničově (hrob číslo 8/45) byla nátepní destička nalezena na levém zápěstí,
tedy v poloze III (DVOŘÁK 1984, II. díl, 56; ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK
2006). N a lokalitě Hoštice-Heroltice I (hrob číslo 843) byla nátepní destička
deponována u levého zápěstí v poloze III. Z téže lokality (hrob číslo 885) pochází další
destička, která byla uložena na pravém zápěstí v poloze X (ústní sdělení A .
Matějíčková). V Němčících nad Hanou I (hrob číslo 28) byly zaznamenány dvě nátepní
destičky, přičemž první byla evidována pod levým zápěstím v poloze III. Druhá byla
nalezena u ramenní kosti prohloubenou stranou nahoru. Nejspíše byla upevněna na
pravém zápěstí v poloze X (DVOŘÁK 1984, II. díl, 157). V Pavlově I (hrob číslo
519/83) byla nátepní destička deponována v oblasti horních končetin v poloze V
(DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 33, Taf. 42 D:2).
4.5.5. Četnost keramiky
Ze šesti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 18 nádob. Četnost
keramiky činí 3 nádoby na hrob. D o výpočtu četnosti keramického inventáře nebyl
započítán hrob číslo 885 z Hoštic-Heroltic /Jelikož neobsahoval keramiku.
4.5.6. Druh keramiky
Nejčetnějším keramickým milodarem byl džbánek (12 ks, tj. 66,67%). Méně
četná byla mísa (5 ks, tj. 27,78%) a ZP (1 ks, tj. 5,56%).
Zdobené tvary byly reprezentovány džbánkem s rytými třásněmi na výduti
z Brna-Holásek II (hrob číslo 35/38); (CHLEBORÁD 1950, 362, obr. 4; DVOŘÁK
49
1991, 48, obr. 10:2) a džbánkem s rýhou na rozhraní hrdla a plecí z Dolního Sukolomu I,
Uničova (hrob číslo 8/45); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 56).
4.5.7. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Zvláštní úprava hrobové jamy byla registrována na lokalitě Dolní Sukolom I,
Uničov (hrob číslo 8/45), kde se za zády pohřbeného táhl černý pruh ( D V O R A K 1984,
II. díl, 56). Hrob nejspíše obsahoval dřevěnou konstrukci. Y Pavlově I (hrob číslo
519/83) byl zaznamenán obvodový stupeň při dvou stěnách hrobové jámy (DVOŘÁK MATĚJÍČKOVÁ
- PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 33, Taf. 42 D).
4.5.8. Shrnutí
V sedmi hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo zaznamenáno 12
silicitových šipek. Četnost činila 1,714 šipky na hrob. Nejčastěji byly šipky shledány za
zády při stěně ve střední části hrobové jámy v poloze II (2x, tj. 28,57%), v oblasti pánve
v poloze V (2x, tj. 28,57%) a v oblasti horních končetin v poloze I X (2x, tj. 28,57%).
Jedenkrát byla silicitová šipka deponována v/pod keramickém/ým tvaru/em v poloze
VII (tj. 14,29%); (graf 11).
Graf 11. Procentuální zastoupení poloh silicitových šipek v hrobové jámě v subkategorii 3a pohřebního
ritu.
Ze sedmi hrobů bylo získáno 8 nátepních destiček. Četnost činila 1,142 destičky
na hrob. Nejčastěji byly nátepní destičky uloženy na/u/pod zápěstí/m levé ruky v poloze
III (3x, tj. 42,86%). Dále byly uloženy na pravém zápěstí v poloze X (2x, tj. 28,57%).
V jednom případě byla nátepní destička shledána v oblasti horních končetin v poloze V
(tj. 14,29%) a za zády při stěně ve střední části hrobové jámy v poloze IX (tj. 14,29%);
(graf 12).
50
Graf 12. Procentuální zastoupení poloh nátepních destiček v hrobové jámě v subkategorii 3a pohřebního
ritu.
Ze šesti hrobů bylo získáno 18 nádob. Četnost keramiky činila 3 nádoby na hrob,
což je téměř o půl nádoby na hrob více, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L
1978, tab. 13; K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nejčetnějším keramickým
milodarem byly džbánky (12 ks, tj. 66,67%), kterých bylo o 13,92% více, než-li je
uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 12). Méně četné byly mísy (5 ks, tj.
27,78%), kterých bylo o 0,86% více, dílčím způsobem byly representovány ZP (1 ks, tj.
5,56%), kterých bylo o 9,27% méně, což je víc jak o polovinu méně, než-li je uvedeno
pro Moravu (graf 13).
• džbánek
• mísa
• ZP
Graf 13. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii 3a pohřebního ritu.
Ve dvou případech byla zaznamenána zvláštní úprava hrobové jámy. V Dolním
Sukolomu I, Uničově (hrob číslo 8/45) byla v hrobové jámě pozorována nejspíše
dřevěná konstrukce a na lokalitě Pavlově I (hrob číslo 519/83) byl evidován obvodový
stupeň (viz sub.kap. 4.5.7.).
51
4.6. Ploché kostrové hroby vybavené silicitovými šipkami, nátepními destičkami,
nekeramickým inventářem a keramikou (subkategorie 3b)
Do této subkategorie pohřebního ritu náleží hroby z lokalit Holešov I (hrob číslo
10/70), Hoštice-Heroltice I (hroby číslo 915, 917, 939 a 949), Ivanovice na Hané VI
(hrob číslo 812), Ledce II (hrob číslo 1/52), Luleč (hrob číslo 1/1993), Modříce (hrob
číslo 1/1990), Slavkov III (hrob číslo 8/04) a Střelíce IV (hrob číslo 8/1926). Celkem
bylo na Moravě zaznamenáno jedenáct hrobů subkategorie 3b pohřebního ritu.
4.6.1. Četnost silicitových šipek
V jedenácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 32
silicitových šipek. Četnost činí 2,909 šipek na hrob.
4.6.2. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
Na lokalitě Holešov I (hrob číslo 10/70) bylo osm silicitových šipek deponováno
za patami pohřbeného v poloze I V (ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 84, obr. 164, tab.
46:1, 3, 4, 6, 8, 9, tab. 45:3, 6). Dále byla jedna šipka nalezena pod střepy z rozpadlého
ZZP v poloze VII (OP. CIT. 84, tab. 45:2). Poslední silicitová šipka byla evidována za
pánví skeletu v poloze V (OP. CIT. 84, tab. 45:4). V Hošticích-Herolticích I (hrob číslo
915) byla silicitová šipka zaznamenána v oblasti dolních končetin, níže holení kosti,
v poloze X . N a téže lokalitě (hrob číslo 917) byly dvě šipky deponovány v/pod míse/ou
v poloze VIL V hrobě číslo 939 z téže lokality byly tři silicitové šipky uloženy při stěně
v dolní části hrobové jámy ve směru za zády pohřbeného v poloze III. Posledním
hrobem v Hošticích-Herolticích / je hrob číslo 949, přičemž zde byly evidovány čtyři
šipky za patami mrtvého, tedy v poloze I V (ústní sdělení A . Matějíčková).
V Ivanovicích na Hané VI (hrob číslo 812) byly dvě šipky deponovány v oblasti pánve
skeletu v poloze V (TKÁČ 2006, 19, tab. 37/a:l, 2). Nejinak tomu bylo v Ledcích II
(hrob číslo 1/52), kde byla silicitová šipka nalezena za pánví v poloze V (DVOŘÁK
1992, 29-30, Taf. 58 A:4). N a lokalitě Luleč (hrob číslo 1/1993) byly tři šipky
uloženy při stěně v dolní části hrobové jámy ve směru za zády pohřbeného v poloze III
(BAAROVÁ 2003, 117, obr. 1:6). V Modřících (hrob číslo 1/1990) byla šipka
evidována za pánví skeletu, tedy v poloze V (GEISLER 1990a, 74, tab. 9:3). Ve
Slavkově III (hrob číslo 8/04) byly nalezeny tři silicitové šipky pod okrajem mísy, tedy
v poloze VII (DVOŘÁK 1984, II. díl, 189). N a lokalitě Střelíce (hrob číslo 8/1926)
nebylo možné určit polohu dvou šipek v hrobové jámě (cf. OP. CIT. 203).
52
4.6.3. Četnost nátepních destiček
Z jedenácti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 11 nátepních
destiček. Četnost činí 1 destička na hrob.
4.6.4. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
N Holešově I (hrob číslo 10/70) byla nátepní destička nalezena mezi kostmi
předloktí pohřbeného v poloze V (ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 84, obr. 164, tab.
45:9). N a lokalitě Hoštice-Heroltice I (hrob číslo 915) byla nátepní destička uložena
pod levým zápěstím v poloze III. N a téže lokalitě (hrob číslo 917) byla nátepní destička
zaznamenána pod okrajem mísy v poloze X I . V hrobě číslo 939 z téže lokality byla
nátepní destička evidována pod levým zápěstím skeletu, tedy v poloze III. Posledním
hrobem v Hošticích-Herolticích I je hrob číslo 949, přičemž nátepní destička byla
nalezena pod levým zápěstím v poloze III (ústní sdělení A . Matějíčková). N Ivanovicích
na Hané VI (hrob číslo 812) byla nátepní destička deponována u lokte levé ruky
pohřbeného v poloze XII (TKÁČ 2006, 19, tab. 37/a:4). V Ledcích II (hrob číslo 1/52)
byla nátepní destička nalezena pod zbytky levé ruky, tedy v poloze II ( D V O R A K 1992,
30, Taf. 58 A:5). N a lokalitě Luleč (hrob číslo 1/1993) byla nátepní destička uložena
nejspíše v oblasti horních končetin skeletu v poloze V (BAAROVÁ 2003, 113, obr.
1:5). N Modřících (hrob číslo 1/1990) byla nátepní destička nalezena opět v oblasti
horních končetin pohřbeného, tedy v poloze V (GEISLER 1990a, 74, tab. 9:7). Ve
Slavkově III (hrob číslo 8/04) byla nátepní destička evidována v oblasti hrudního koše
v poloze I V (DVOŘÁK 1984, II. díl, 189). Nejinak tomu bylo ve Střelících VI (hrob
číslo 3/26), kde byla nátepní destička opět deponována v oblasti hrudního koše skleletu
v poloze IV (OP. CIT. 203).
4.6.5. Četnost keramiky
Z deseti hrobů této subkategorie pohřebního ritu bylo získáno 26 nádob. Četnost
keramiky činí 2,6 nádoby na hrob. D o výpočtu četnosti keramického inventáře nebyl
započítán hrob číslo 1/1990 z Modříc, jelikož neobsahoval celé keramické tvary, ale jen
střepový materiál.
53
4.6.6. Druh keramiky
Nej častějším keramickým milodarem byl džbánek (10 ks, tj. 38,46%), který byl
následován Z Z P (8 ks, tj. 30,77%) a mísou (7 ks, tj. 26,92%). N Z P byl zatoupen jedním
exemplářem (tj. 3,85%).
Zdobené tvary byly prezentovány pouze mísou se zdobeným okrajem
v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 917); (ústní sdělení A . Matějíčková).
4.6.7. Druh nekeramického inventáře
V této subkategorii pohřebního ritu se nejčetněji vyskytla silicitová šipka a
nátepní destička v kontextu s „měděnými" dýkami (6x, tj. 37,5%). N HošticíchHerolticích
I (hrob číslo 939) byla evidována „měděná" dýka blíže neurčeného typu (cf.
MATĚJÍČKOVÁ 2009, 282). Další dýka byla registrována v Ivanovicích na Hané VI
(hrob číslo 812), přičemž může být zařazena k typu IV (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978,
66; TKÁČ 2006, 49, tab. 37/a:3). V Lulči (hrob číslo 1/1993) byla nalezena „měděná"
dýka poměrně neobvyklého kapkovitého tvaru, který nepříliš odpovídá typům známým
z K Z P (BAAROVÁ 2003, 116, obr. 1:4). N a lokalitě Modříce (hrob číslo 1/1990) byla
též zaznamenána dýka (GEISLER 1990a, 74, obr. 9:6), kterou lze přiřadit k typu IV (cf.
K U N A - MATOUŠEK 1978, 66). Další dýka pochází ze Slavkova III (hrob číslo 8/04)
a byla určena jako typ I V (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3). Poslední „měděná"
dýka byla evidována ve Střelících IV (hrob číslo 8/1926); (DVOŘÁK 1984, II. díl, 203),
přičemž může být opět přiřazena k typu IV (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3; viz
sub.kap. 4.4.5.).
Méně četný byl kontext silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (2x, tj.
12,5%). Kančí kly byly pozorovány Y Holešově I (hrob číslo 10/70, 4 ks);
(ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 84) avLedcích II (hrob číslo 1/52, 2 ks); (DVOŘÁK
1992, 29-30, Taf. 58 A:3, 7); (viz sub.kap. 4.4.5.). Kančí kly mohly sloužit jako
analogický symbol skutečného luku. V pohřebních výbavách epišňůrového kulturního
okruhu přežívají do starší doby bronzové společně se silicitovými šipkami a nátepními
destičkami (ŠMEJDA 2001, 202; cf. OLIVÍK 2009, 267-268).
V jednom případě byly zaznamenány kontexty silicitová šipka, nátepní destička
a kovotepecké/kovářské náčiní (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a „měděné"
sídlo (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" čepel, popř. ostří (tj.
6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a brousek (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní
destička a retušér (?); (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a záušnice (tj.
54
6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité
spínadlo" (tj. 6,25%) a silicitová šipka, nátepní destička a kostěné sídlo (tj. 6,25%).
Silicitové šipky a nátepní destička byly evidovány v kontextu
s kovotepeckým/kovářským náčiním na lokalitě Holešov I (hrob číslo 10/70; 3 ks);
(ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 84, tab. tab. 45:8, 46: 12, 14). V tomto hrobě byly
přítomny dvě kamenné kovadlinky a jedno kladívko. Zmíněné kovotepecké/kovářské
náčiní bylo nalezeno za patami pohřbeného společně se třemi podélně rozštípnutými
kančími kly, osmi silicitovými šipkami a pěti silexy. Tyto artefakty tvořily v hrobové
jámě jasně vymezený prostorový depozit, který je nazýván kovotepeckým „výrobním
balíčkem". Takový soubor artefaktů lze chápat jako symbolickou výbavu , která měla
umožnit výrobu prestižních artefaktů i na cestě na onen svět. Zmíněný symbolický
„výrobní balíček" spíše však representuje ritualizovanou kontrolu nad významnou
výrobní technologií, která byla nejspíše také spojena s určitým společenským statusem,
než-li s konkrétní řemeslnou specializací ( T U R E K 2003, 199, 201).
"Perhaps burials with apparently specialized assemblages may represent those who in life
were particularly accomplished in one of a range of activities. The epithet 'man or women
of reputation' might be more appropriate than that of 'craft specialist' " (BRODIE 1997,
304).
S největší pravděpodobností byla časná metalurgie mědi provozována
v omezeném rozsahu, nejspíše na nespecializované úrovni, vzhledem k omezenému
množství „měděných" artefaktů. Proto nelze v tomto období uvažovat o úplné řemeslné
specializaci. Je možné, že znalost technologie mědi a užívání kovových artefaktů
představovaly hlavně prestižní roli, která utvářela status jedinců a nejspíše také identitu
celých komunit ( T U R E K 2003, 210-211). N . Brodie (1997, 305) předpokládá, že časná
metalurgie byla především domácí aktivita, provozována pouze sezónně malou
skupinou lidí, která však musela mít potřebnou znalost k výrobě metalických artefaktů.
Slicitová šipka a nátepní destička byla shledána v kontextu s „měděným" sídlem,
s „měděnou" čepelí, popř. ostřím a s brouskem v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo
915); (MATĚJÍČKOVÁ 2009, 281; viz. sub.kap. 4.4.5.).
Na téže lokalitě (hrob číslo 917) byly nalezeny silicitové šipky a nátepní destička
v kontextu s retušérem (?) vhodným k jejich výrobě (ústní sdělení A . Matějíčková).
Tento typ artefaktu byl v naší literární produkci již rozpoznán a popsán (cf. T U R E K
2003, 201, obr. 5:6).
55
Opět na téže lokalitě (hrob číslo 949; 5 ks) byly silicitové šipky a nátepní
destička evidovány v kontextu se třemi zlatými a dvěmi stříbrnými záušnicemi
(MATĚJÍČKOVA 2009, Table C:l). Nicméně v tomto případě se nejedná o záušnice ve
smyslu záušnic typu Sión, nýbrž o Noppenringy, stočené z dvojitého drátu kruhového
průřezu (ústní sdělení A . Matějíčková; viz. sub.kap. 4.2.5).
Kontext silicitová šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité
spínadlo" byl pozorován v Ledcích II (hrob číslo 1/52). Zmíněné kostěné spínadlo bylo
svisle vrtané a zdobené vpichy a rýhami (BENEŠOVÁ 1953, 452; DVOŘÁK 1992, 30,
Taf. 58 A:6; cf. RŮŽIČKOVÁ 2009, v tisku).
Posledním kontextem byl kontext silicitové šipky, nátepní destička a kostěné
sídlo, který byl pozorován na lokalitě Slavkov III (hrob číslo 8/04); (DVOŘÁK 1984, II.
díl, 189-190).
4.6.8. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Zvláštní úpravy hrobové jámy byly evidovány na lokalitě Hoštice-Heroltice I
(hroby číslo 939 a 949). V obou případech se jednalo o dřevěné obložení stěn hrobové
jámy (MATĚJÍČKOVÁ 2009, 282). Zvláštní úprava byla zaznamenána také Y Ledcích
II (hrob číslo 1/52), kde byla zjištěna následná nálezová situace: „Zbytky zuhelnatělého
dřeva v prvním hrobě zcela určitě nejsou stopami obložení hrobu; ačkoliv byla
zachycena z polostrženého hrobu jen malá část těchto dřev, zdá se, že šlo spíše o
trámky, které snad mohly sloužit jako jednoduchá konstrukce hrobu." (BENEŠOVÁ
1953, 452). Y Modřících (hrob číslo 1) byl registrován obvodový stupeň při jedné stěně
hrobové jámy (GEISLER 1990a, 73-74, tab. 9). Ve Slavkově III (hrob číslo 8/04) mohl
být pohřbený uložen v dřevěné rakvi, čemuž by nasvědčoval jak popis: „Ve hnízdě
tmavé hlíny ležela kostra..."', tak i fotografie tohoto hrobu (cf. ČERVINKA 1908, 215,
obr. 119; viz sub.kap. 3.6.).
4.6.9. Shrnutí
V jedenácti hrobech této subkategorie pohřebního ritu bylo evidováno 32
silicitových šipek. Četnost činila 2,909 šipek na hrob. Nečastěji byly šipky deponovány
v oblasti pánve v poloze V (4x, tj. 33,33%) a v/pod keramickém/ým tvaru/em v poloze
VII (3x, tj. 25%). Dále se nacházely za zády při stěně v dolní části hrobové jámy
v poloze III (2x, tj. 16,67%) a v oblasti pat v poloze I V (2x, tj. 16,67%). V jednom
56
případě byly silicitové šipky uloženy před dolními končetinami v poloze X (tj. 8,33%);
(graf 14).
Graf 14. Procentuální zastoupení poloh silicitových šipek v hrobové jámě v subkategorii 3b pohřebního
ritu.
Z jedenácti hrobů bylo získáno 11 nátepních destiček. Četnost činila 1 destička
na hrob. Nejčastěji byly nátepní destičky shledány na/u/pod zápěstí/m levé ruky
v poloze III (3x, tj. 27,27%) a v oblasti horních končetin v poloze V (3x, tj. 27,27%).
Dále byly nalezeny v oblasti hrudního koše v poloze IV (2x, tj. 18,18%). V jednom
případě byla nátepní destička evidována na/u/pod levé/ou ruce/ky/ou v poloze II (tj.
9,09%), v/pod keramickém/ým tvaru/em v poloze X I (tj. 9,09%) a u levého lokte
v poloze XII (tj. 9,09%); (graf 15).
Graf 15. Procentuální zastoupení poloh nátepních destiček v hrobové jámě v subkategorii 3b pohřebního
ritu.
Z deseti hrobů bylo získáno 26 nádob. Četnost keramiky činila 2,6 nádoby na
hrob, což je téměř identická hodnota, která je uvedena pro Moravu (cf. H A V E L 1978,
tab. 13; K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 2). Nej častějším keramickým milodarem byl
džbánek (10 ks, tj. 38,46%) a ZZP (8 ks, tj. 30,77%). Džbánků bylo o 14,29% méně,
naopak Z Z P o 15,94% více, což je o polovinu více, než-li je uvedeno pro Moravu (cf.
57
H A V E L 1978, tab. 12). Identická hodnota byla dosažena pro mísy (7 ks, 26,92%). N Z P
(1 ks, tj. 3,85%) bylo o 0,55% méně (graf 16).
• džbánek
• Z Z P
• mísa
• N Z P
Graf 16. Procentuální zastoupení keramických druhů v subkategorii 3b pohřebního ritu.
Silicitové šipky a nátepní destičky se v této subkategorii pohřebního ritu
vyskytly v kontextu téměř se všemi prestižními předměty „pohárového balíčku", vyjma
knoflíků s V-vrtáním. Nicméně retušér (?); (tj. 6,25%) z Hoštic-Heroltic I (hrob číslo
917) a kostěné sídlo ze Slavkova III (hrob číslo 8/04) do „pohárového balíčku" nepatří
(cf. S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53). Nejčastějším kontextem byl kontext silicitová
šipka, nátepní destička a „měděná" dýka (6x, tj. 37,5%). Druhým nejčastějším byl
kontext silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (2x, tj. 12,5%). V jednom případě
byly zaznamenány kontexty silicitová šipka, nátepní destička a kovotepecké/kovářské
náčiní (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a „měděné" sídlo (tj. 6,25%),
silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" čepel, popř. ostří (tj. 6,25%), silicitová
šipka, nátepní destička a brousek (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a retušér
(?); (tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a Noppenring (tj. 6,25%), silicitová
šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité spínadlo" (tj. 6,25%) a
silicitová šipka, nátepní destička a kostěné sídlo (tj. 6,25%); (graf 17).
58
• "měděná" dýka
• kančí kly
• kovotepcké/kovářské
náčiní
• "měděné" sídlo
• "měděná" čepel
• brousek
• Noppenring
• "lukovitý závěsek"
• kostěné sídlo
• retušér?
Graf 17. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v subkategorii 3b pohřebního ritu.
Ze zmíněného můžeme říct, že vyskytne-li se silicitová šipka a nátepní destička
v kontextu s nekeramickým inventářem, lze pozorovat ustálený strukturovaný celek s
„měděnými" dýkami (6x, tj. 37,5%). Připočteme-li i hrob, ve kterém byl pozorován
kontext silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" čepel (lx, tj. 6,25%), pak lze říci,
že se silicitové šipky a nátepní destičky nejčastěji vyskytují s předměty, které lze
označit za „militária" (viz sub.kap. 4.4.7.; celkem tj. 43,75%).
Méně četné byly kontexty silicitová šipka, nátepní destička a
kovotepecké/kovářské náčiní (lx, tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a
„měděné" sídlo (lx, tj. 6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a brousek (lx, tj.
6,25%), silicitová šipka, nátepní destička a retušér (?); (tj. 6,25%) a silicitová šipka,
nátepní destička a kostěné sídlo (lx, tj. 6,25%). Jmenované nekeramické artefakty je
možné považovat za „výrobní" nástroje. Silicitové šipky a nátepní destičky se tedy
nevyskytují tak často v kontextu s „výrobními" nástroji, avšak tvoří s „výrobními"
nástroji také strukturovaný celek, nikoliv však tak výrazně ustálený, jako tvoří s výše
zmíněnými „měděnými" dýkami (viz výše; viz sub.kap. 4.4.7.); (celkem tj. 31,25%).
Nejméně četné byly kontexty silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (2x,
tj. 12,5%), silicitová šipka, nátepní destička a Noppenring (lx, tj. 6,25%) a silicitová
šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité spínadlo" (lx, tj. 6,25%).
Zmíněné nekeramické artefakty ozdobné povahy lze označit za „šperky". Silicitové
šipky a nátepní destičky se tudíž vyskytují nejméně v kontextu se „šperky". Silicitové
šipky, nátepní destičky tvoří se „šperky" také strukturovaný celek, avšak nikoliv tak
59
ustálený, jako silicitové šipky, nátepní destičky a „medené" dýky (viz výše; viz sub.kap.
4.4.7.); (celkem tj. 25%).
Zvláštní úpravy hrobových jam byly evidovány na lokalitách Hostíce-Heroltice I
(hroby číslo 939 a 949), přičemž v obou případech se jednalo o dřevěné obložení stěn.
Zvláštní úprava byla zaznamenána také vLedcích II (hrob číslo 1/52), kde se nejspíše
jednalo o jednoduchou dřevěnou konstrukci. N Modřících (hrob číslo 1/1990) byl
registrován obvodový stupeň. Ve Slavkově III (hrob číslo 8/04) byl pohřbený nejspíše
uložen v dřevěné rakvi (viz sub.kap. 4.6.8.).
5. Mohylové hroby
Hroby, u kterých je předpokládán nebo doložen mohylový násep, byly
registrovány v okresech Břeclav, Kroměříž, Přerov a Znojmo. V ostatních okresech
zaznamenány nebyly. Celkem bylo evidováno jedenáct mohylových hrobů na celé
Moravě. Sepsány jsou v následné tabulce (tab. 17).
okres lokalita naleziště hrob ěíslo
Břeclav Smolín I Lochaperky 13/51
Kroměříž
Kostelec u Holešova I les kostelecká obora
7/11. skupina
Kroměříž
Kostelec u Holešova I les kostelecká obora 13/11. skupina
Kroměříž
Kostelec u Holešova I les kostelecká obora
2/III. skupina
Kroměříž
Prusinovice II les Ochoza VI. skupina
Přerov
Dřevohostice Pláňava 18
Přerov
Turovice Záruby II
Znojmo
Jezeřany-Mavšovice Na kocourkách 67
Znojmo
Lechovice I V
Znojmo
Prosiměhce I Bohunický mlýn A
Znojmo
Tvohhráz I 2/91
Tab. 17. Mohylové hroby z okresů Břeclav, Kroměříž, Přerov a Znojmo.
5.1. Dřevohostice
V roce 1889 v lese nad Bezuchovem objevil F. Přikryl jedenáct mohyl. Sedm
z nich prokopal. Tyto mohyly nejspíše náležely jak K S K tak K Z P . V průměru měřily 12
m a tehdy dochovaná výška činila cca 1-3 m (PŘIKRYL 1891, 18; ČERVINKA 1908,
203-204). Celkem zde bylo registrováno k roku 1908 I. L. Červinkou dvacet tři mohyl
ve dvou skupinách, které patřily opět jak K S K , tak K Z P . Mohyla 18, která byla
evidována ve druhé větší skupině obsahovala: „...na úrovni pod samou ornici veliký
zvoncovitý pohár, částečně už pluhem zachycený, za ním v řadě jiný, menší se zvláštní
60
kresbou a vedle hladký džbáneček s uchem, úplně už pluhem rozdrcené. Poblíž nich
z boku byla srdcovitá šipka pazourková. V této mohyle nebylo ani stopy po spáleništi,
ani po zbytcích cizí keramiky. " (ČERVINKA 1909, 54-55, 57).
5.2. Jezeřany-Maršovice
V Jezeřanech-Maršovicích (hrob číslo 67) byl evidován kostrový hrob muže ve
věku 30-40 let (LORENCOVÁ 1981, 34) na levém boku hlavou k S. Ruce byly uloženy
tak, že měly nejblíže k poloze A (cf. H A V E L 1978, obr. 3). Nohy byly uloženy
v nesouladné poloze. Pohřbený spočíval v hrobové jámě 46 cm hluboké téměř
čtvercového půdorysu o rozměrech 185x170 cm, ve které nebyly zjištěny žádné stopy
dřevěné konstrukce. V SZ rohu hrobové jámy byl neveliký výklenek, který nedosahoval
na dno hrobu. Hrob byl obehnán kruhovým žlabem, ve kterém nebyly zjištěny žádné
stopy po kůlové konstrukci, neobsahoval žádné nálezy (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ
1981, 19, 21, 24, obr. 2). Radu analogií ke zmíněnému hrobu lze nalézt ve středním a
horním Porýní (Německo, Holandsko) v mohylových hrobech K Z P , K S K a U K (cf.
NOVOTNÝ 1958). Hroby pod mohylami s kruhovými žlaby jsou rovněž známy
z Anglie, přičemž tento způsob pohřbu je na britských ostrovech považován za vliv
z oblasti Porýní ( C L A R K E 1970, 76, 84; in LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, 22; cf.
MĚRÍNSKÝ - STUCHLÍK 1980, 373). Dle B. Novotného (1958, 303) sloužil kruhový
žlab jako základová rýha pro palisádu z kůlů, která měla zpevnit těleso mohyly. D. L
Clarke (1970, 76) byl toho názoru, že kruhová dřevená palisáda mohla tvořit dočasnou
„pohřební ohradu", která byla po navršení mohyly odstraněna (LANGOVÁ R
A K O V S K Y 1981, 24). Kruhový žlab také mohl mít jen čistě symbolický význam
(PODBORSKÝ - V I L D O M E C 1972, 76).
5.2.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
Dvanáct silicitových šipek, nikterak zorientovaných, bylo nalezeno za pánví
pohřbeného, tedy v poloze V . Třináctá byla evidována za zády blíže skeletu než-li stěně
hrobové jámy v poloze VIII (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, 19, obr. 2, 3:1:13). Na
některých šipkách byl zjištěn tmelící materiál, resp. přírodní pryskyřice (PAGO 1981,
35).
61
5.2.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Nátepní destička byla registrována mezi pánví a spodní částí hrudního koše, byla
uložena v poloze XIII (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981,27, obr. 2,3:16).
5.2.3. Keramika
Keramika byla reprezentována vysokým, štíhlým, červeným Z Z P s esovitou
profilací a vysokým, štíhlým, hnědým až oranžově hnědým ZZP se zřetelnými stopami
bílé inkrustace (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, 24, 26, tab. II: 1, 2).
5.2.4. Nekeramický inventář
Nekeramický inventář byl zastoupen „lukovitým závěskem" či „půlměsícovitým
spínadlem" (cf. RŮŽIČKOVÁ 2009, v tisku ; LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, obr.
3:15). Dále byl zastoupen stříbrnou záušnicí, resp. Lockenringem z jednoduchého
kruhového drátu (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, obr. 3:14; PAGÓ 1981, 35; viz
sub.kap. 4.2.5.). Exempláře tohoto typu ze stříbra, popř. jiných kovů, které jsou známy
z mohylových hrobů v Maďarsku a Rumunsku, považují maďarští badatelé za importy
ze stepních oblastí Ukrajiny nebo z východního Středomoří, kde je hledán i jejich
původ. N a území Čech a Moravy jsou kruhové záušnice známy nejen z K Z P , ale i
z KŠK, P U K , N K , a skupiny/kultury Chlopice-Veselé (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ
1981, 28, 31). Doklady o užití stříbra jako suroviny v eneolitu nebo ve starší době
bronzové ve střední Evropě či Karpatské kotlině neznáme, tudíž můžeme tyto předměty
oprávněně považovat za importy (HÁJEK 1966, 230). V tomto hrobě byl také
zaznamenán kančí kel. Kančí kly jsou charakteristické především pro východní a
středoevropské skupiny rozšíření komplexu K Z P ( C L A R K E 1970, 99; in LANGOVÁ RAKOVSKÝ
1981, 29). Součástí hrobového inventáře bylo i sedm velkých kamenných
oblázků, uspořádaných v řadě za pánví skeletu. Zvyk přikládání kamenných oblázků do
hrobové jámy byl na Moravě již pozorován na více lokalitách K Z P . N a dně hrobové
jámy v oblasti pánve skeletu bylo nalezeno třináct úštěpů. Dalších patnáct úštěpů bylo
registrováno v zásypu hrobové jámy, jejichž valná většina byla z rohovce typu
Krumlovský les I a z rohovce typu Krumlovský les II (LANGOVÁ - RAKOVSKÝ
1981, 29; K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 164).
62
5.3. Kostelec u Holešova I
V roce 1908 zde učinil terénní prospekci I. L. Červinka. V terénu bylo
zachyceno sedm skupin mohylových hrobů, větších i menších, vždy však na návrších.
Celkem zde bylo evidováno 90 mohylových hrobů, které přináležely K S K , K Z P a
K L P P (ČERVINKA 1909, 114-120).
Mohyla 7 ze II. skupiny obsahovala vyjma silicitové šipky také: „ ...hromadu
rozlámaných ale nespálených kostí, ...dno zvoncovitého poháru a při něm kamenné
hladidlo do kostky obroušené. " (ČERVINKA 1908, 207; DVOŘÁK 1984, II. díl, 107).
Nicméně se však jednalo o kovotepeckou/kovářskou kovadlinku (cf. M O U C H A 1989,
216, Abb.l:7).
V téže skupině mohyl byla registrována i mohyla 13, která obsahovala nátepní
destičku. V průměru mohyla měřila cca 12 m, dochovaná výška činila 60 cm. Hrobová
jáma s kostrovým hrobem o hloubce 120 cm byla situována mimo střed náspu.
Pohřbený spočíval ve skrčené poloze na levém boku hlavou k S. Přeražená nátepní
destička byla nalezena v oblasti horních končetin v poloze V . Hrob dále obsahoval dva
ZP, tři džbánky a mísu. Nad hrobovou jámou bylo pozorováno spáleniště (DVOŘÁK
1984, II. díl, 107). Dle I. L. Červinky (1909, 138; 1911b, 23) se mohlo jednat o
pozůstatek pohřební hostiny při otevřeném hrobě.
V mohyle 2 ze III. skupiny byla rovněž registrována nátepní destička. Spáleniště
zde nebylo znatelné, 110 cm pod povrchem byla zaznamenána skupina nádob složená
z džbánku, poháru a mísy s „ovrubem pod hrdlem". Kostra nalezena nebyla
(ČERVINKA 1909, 117).
5.4. Lechovice I
VLechovicích I (hrob číslo V ) byl zaznamenán žárový hrob. Hrobová jáma o
hloubce 90 cm měla obdélný půdorys o rozměrech 305x145 cm. V jižní části
sestupovaly stěny nejprve svisle a v hloubce 65-70 cm se jáma stupňovitě zúžila na
šířku 70-75 cm. V severní části stupeň registrován nebyl. Přibližně uprostřed hrobu
ležela hromádka spálených kostí dospělého jedince, mezi nimiž byla přelomená nátepní
destička. Byla tudíž uložena v poloze X I V . Hrob byl obehnán kruhovým žlabem, ve
kterém nebyly zjištěny žádné stopy po kůlové konstrukci a neobsahoval žádné nálezy.
Kruhový žlab nejspíše vymezoval obvod mohyly (MEDUNOVÁ - ONDRÁČEK 1969,
438-439, 442, obr. 3, 4).
63
5.5. Prosiměřice I
V Prosiměřicích I (hrob A ) byl evidován kostrový hrob dospělého muže na
levém boku. Pohřbený spočíval v komorovém hrobě o hloubce 195 cm a rozměrech
250x275 cm, který byl obložen proutěnými rohožemi. Hrob byl nejspíše již v pravěku
vyloupen. Obehnán byl dvěma kruhovými žlaby, přičemž na jižní straně byl mezi
oběma žlaby mělký žárový hrob (hrob B ) ženy s „měděnou" dýkou a ZZP. Hrob byl
zbudován tak, že v první fázi byla nad komorovým hrobem A navršena mohyla, která
byla obehnána kruhovým žlabem. V druhé fázi byla těsně u žlabu pohřbena žena,
mohyla byla zvětšena a znovu obehnána novým kruhovým žlabem. Tyto žlaby neměly
dle R. M . Perníčky žádný konstrukční význam. Jejich význam byl čistě symbolický
v tom smyslu, že oddělovaly pomyslný svět živých od světa mrtvých (PERNICKA
1961,54, Abb. 11).
5.5.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
Osm silicitových šipek se stejnou orientací k J bylo nalezeno za zády
pohřbeného při stěně ve střední části hrobové jámy, tedy v poloze II. Jedna šipka byla
deponována za patami v poloze IV. Poslední šipka byla nalezena za zády blíže skeletu,
než-li stěně hrobové jámy v poloze VIII. N a jedné šipce byly objeveny zbytky
organického materiálu ( P E R N I C K A 1961, 28, Taf. 1,11:1,111:4, IV).
5.5.2. Keramika
Keramika byla reprezentována vysokým, štíhlým, červenohnědým Z Z P
s esovitou profilací a vysokým, štíhlým, šedočerným Z Z P (PERNICKA 1961, 28, Taf.
11:11,111:5).
5.5.3. Nekeramický inventář
Nekeramický inventář byl zastoupen kovotepeckým/kovářským náčiním, jednou
kamennou kovadlinkou a jedním kladívkem ( M O U C H A 1989, 216; P E R N I C K A 1961,
Taf. 11:13, 14).
5.6. Prusinovice II
Roku 1908 zde registroval I. L . Červinka tři skupiny mohylových hrobů.
Všechny byly opět zaznamenány na návrších v nepravidelných uskupeních stejně jako
mohyly v Dřevohosticích nebo v Kostelci u Holešova I. Celkem zde bylo evidováno a
64
prozkoumáno 27 mohylových hrobů náležejících KŠK a K Z P (ČERVINKA 1909, 126-
131).
Mohyla I z I. skupiny byla vysoká cca 1,5 m, v průměru měla 15 m. Celý násep
ze žluté lesní prsti byl promísen dřevěnými uhlíky, hrudkami vypálené hlíny a střepy.
Hrobový inventář byl složen z ZP, dvou džbánků, většího baňatého hrnku, mísy a dvou
nátepních destiček (ČERVINKA 1909, 127).
5.7. Smolín I
Ve Smolíně (hrob číslo 13/51) byla zaznamenána hrobová jáma oválného
půdorysu o rozměrech 350x260 cm, delší osou orientována S-J. Stěny byly kolmé,
v hloubce 210 cm se hrobová jáma zužovala na všech stranách nepravidelně
schodkovitými stupni 10-30 cm širokými do tvaru obdélníka (335x270 cm). Částečně
zešikmené stěny tohoto zúženého prostoru klesaly ještě 65 cm k nepravidelně
obdélnému dnu (200x145 cm). Kromě jižní stěny hrobové jámy byla od hloubky 125
cm pozorována 8-12 cm široká sytě černá vrstva, prosycená dřevěnými uhlíky. Celková
hloubka činila 235 cm. Skelet nalezen nebyl. Hrob byl obehnán kruhovým žlabem, na
jehož dně byly zjištěny mělké kůlové jamky (NOVOTNÝ 1958, 297). Zúžený prostor
hrobu byl vyložen dřevem, resp. trámky nebo kůly. Vznikla tak dřevěná komora. U jižní
stěny výdřeva chyběla (OP. CIT. 302). V kruhovém příkopu byla zasazena jednoduchá
nebo vícenásobná řada kůlů. Tato dřevěná ohrada měla zpevnit střed mohyly a zabránit
jejímu brzkému rozplavení (OP. CIT. 303, obr. 10).
Dle B. Novotného (1958, 307) má hrob ze Smolína I předlohy ve velkých
mohylách s dřevěnou nebo kamennou konstrukcí, s tzv. chýšemi mrtvých KŠK, které
jsou znány z oblasti středního Německa, Saska a severního Pomohaní {Altenrath u
Kolína n. R., Iddelsfelder Hardt u Kolína n. R., Haldorf, Horbach atd.) a Holandska. Ve
jmenovaných případech byla v mohylách pozorována také palisádová stavba (OP. CIT.
304). V této souvislosti je možné připomenout pozorování I. L. Červinky, že v hrobech
KŠK u Vážan a v jedné z mohyl v Kosteleckém lese byly shledány stopy kůlů a trámů,
které nasvědčují, že pohřbený byl uložen v dřevěném srubu (ČERVINKA poznámka 35
in NOVOTNÝ 1958, 307).
65
5.7.1. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
Jedenáct silicitových šipek bylo nalezeno při stěně ve střední části hrobové jámy,
tedy v poloze II. Hroty šech, vyjma jedné, směřovaly k J (NOVOTNÝ 1958, 298, obr.
5:1-10).
5.7.2. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Ačkoliv se kostra nedochovala, B . Novotný se domnívá, že zde byl mrtvý uložen
na levém boku hlavou k S. V t o m případě by byla nátepní destička uložena v oblasti
horních končetin v poloze V (NOVOTNÝ 1958, 306-307).
5.7.3. Keramika
Keramika byla reprezentována Z Z P se široce rozevřeným hrdlem hnědé až
šedočerné barvy na lomu. N a jeho povrchu byla červenohnědě zbarvená vrstva. Dále
byla zastoupena částí Z Z P červenohnědě barvy (NOVOTNÝ 1958, 298).
5.7.4. Nekeramický inventář
Nekeramický inventář byl zastoupen „měděným" sídlem, dýkou a dvoudílným
pískovcovým brouskem (NOVOTNÝ 1958, 298, orb. 5:13, 14, viz sub.kap. 4.4.5.).
Zmiňovaná dýka náleží k typu III. Dle spektrální analýzy je vyrobena z bronzu, stejně
jako dýky z Bylan (hrob číslo 1); (PIC 1910, 1, tab. 1:16) a Leden I (hrob číslo 1/36);
(HÁJEK 1957, 39; DVOŘÁK 1992, 29, Taf. 56 A : l ) , přičemž všechny tyto dýky se
shodují ve vysokém zastoupení Sn a také v obsahu stopových prvků. Po tvarové stránce
jsou si velmi podobné. Nejspíše se jedná o předměty, které byly vyrobeny v krátkém
časovém rozmezí a snad také v jedné dílně. Jak se znalost výroby bronzu dostala na
Moravu a do Cech v období K Z P nelze zatím říct. Dle M . Kuny a V . Matouška nejde o
vliv kultur starší doby bronzové. Ojedinělé nálezy bronzů z K Z P jsou známy i
z Pyrenejského poloostrova a též z Anglie ( K U N A - MATOUŠEK 1978, 81).
5.8. Turovice
V okolí Turovic, v trati Záruby byly od 60. let 19. století orbou ničeny mohylové
hroby. L i d jim říkal „kopice". Z některých mohyl zbyly nízké „bochence", avšak i ty
časem podlehly orbě. Kolem každé kopice byl příkop, ve kterém po dešti stávala voda.
R. 1890 byl zřejmý pohledem již jen jeden „bochenec", který byl ihned prokopán.
Mohyla náležela K Z P (PECK 1894, 146-147). Celkem zde bylo zjištěno šest mohyl.
66
K roku 1895 byly prokopány zbývající mohyly E. Peckem a I. L. Červinkou.
„ ... v každé bylo po dvou pohárech a ničeho jiného, jenom vjedné (mohyla II) mimo dva
poháry naplněné popelem byla ještě mísa se širokým ornamentovaným okrajem, tři
srdcovité šipky z růžového pazourku s velmi jemnými zoubky na ostří, dvě náušničky z
dvojitého zlatého drátku, čtverhranná ploténka pískovcová s dírkami v rozích a
trojúhelníková dýka měděná či bronzová s prodlouženým rapem. " (ČERVINKA 1908,
208) Tato mohyla nejspíše obsahovala také pozůstatky skeletu, jelikož na jiném místě je
uvedeno: „ V této mohyle, jak mi dodatečně sděluje p. naduč. Peck bylo něco setlelých
kostí,... " (ČERVINKA 1909, 132). Zmíněný popis bychom tudíž mohli považovat za
doklad birituálního pohřbu, avšak nelze říct, zda-li se jednalo o sekundární hroby,
v tomto případě žárové, jako v Prosiměřicích I (hrob B; viz sub.kap. 5.5.) nebo zda-li
byly kremace uloženy do pláště mohyly, jak je známe z mohyl K S K a K Z P v oblasti
řeky Saale (cf. T U R E K 2002, 228; cf. NEÚSTUPNÝ 1986, 229). Náušnice, nalezené
v této mohyle, jsou však kruhové záušnice z dvojitého zlatého drátu, jedná se tudíž o
Noppenringy (viz sub.kap. 4.2.5.). Dýka z Turovic byla určena jako typ I ( K U N A MATOUŠEK
1978, tab. 3; viz sub.kap. 4.2.5).
5.9. Tvořihráz I
Ve Tvořihrázi I (hrob číslo 2/91) byla registrována čtvercová hrobová jáma o
rozměrech 240x240 cm, kterou obklopoval kruhový žlab. Ve žlabu nebyly shledány
stopy po kůlové konstrukci, avšak v S V a J V části byly zaznamenány střepy z osmnácti
roztlačených nádob a zvířecí kosti. Ve zbývající části žlabu byly evidovány jen zlomky
keramiky a opět zvířecí kosti. Stěny hrobové jámy přibližně čtvercového půdorysu
(290x320 cm) klesaly do hloubky cca 15-30 cm, kde vytvořily po celém obvodě stupeň
široký 10-35 cm. Hloubka činila 85 cm. Sytě černá vrstva široká 3-5 cm promísená
uhlíky a mazanicí byla pozorována na obvodovém stupni, podél svislých stěn a na dně
hrobové jámy. Na dně hrobové jámy byly evidovány tři kumulace spálených kostí
(BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK - MATĚJÍČKOVÁ 1999, 13-14), které náležely
nejméně pěti jedincům. Kosti patřily dvěma dětem ve věku infans I (2-5 let) a třem ve
věku infans II (7-10 let); (DOČKALOVÁ - LANGOVÁ 1999, tab. 3; viz kap. 9.).
Je zřejmé, že ve Tvořihrázi I byla přítomna v hrobové jámě dřevěná komora.
Velké množství keramických nádob, střepů a zvířecích kostí v kruhovém žlabu je
nejspíš pozůstatkem pohřebního obřadu (BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK MATĚJÍČKOVÁ
1999, 26).
67
5.9.1. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
Nátepní destička byla nalezena mezi spálenými kostmi třetí kumulace. Byla
uložena v poloze X I V (BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK - MATĚJÍČKOVÁ 1999,
13,tab. 8:14).
5.9.2. Keramika
Keramika byla reprezentována devíti nízkými, štíhlými, červenými Z Z P ,
přičemž u jednoho byl zaznamenán „dušní otvor". Dále byly pozorovány tři džbánky,
z toho dva zdobené. Analogie lze nalézt ve skupině Somogyvár. V jednom případě byla
evidována mísa s vytvořeným či naznačeným hrdlem, pro kterou bychom nalezli
analogie v csepelské skupině K Z P (BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK MATĚJÍČKOVÁ
1999, 13, 22-23, tab. 8:1, 3, 4, 9, 12, 13, tab. 9:2, 5, 6, 7, 8, 10, 11).
5.9.3. Nekeramický inventář
Nekeramický inventář byl reprezentován dvěma kančími kly, kostěným
kroužkem a měděnou dýkou (podíl C u 99,4%) s odlomeným rapem a značně
obroušenou čepelí, kterou lze přiřadit k typu II (BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK MATĚJÍČKOVÁ
1999, 13-14, 24, tab. 8:15, 16, 18, 19; cf. K U N A - MATOUŠEK
1978, 66; U S T O H A L - PTÁČKOVA 1999, tab. 1; viz sub.kap. 4.2.5.; 4.4.5.).
5.10. Shrnutí
Uložení koster na levém boku bylo registrováno 3x, orientace S-J 2x. Poloha
rukou A a nesouladné uložení dolních končetin bylo zaznamenáno lx. Obdélný půdorys
hrobové jámy byl evidován 3x, čtvercový 2x. Maximální délka hrobové jámy činila 350
cm, minimální 185 cm, průměrná 271 cm, medián 275 cm. Maximální šířka činila 260
cm, minimální 145 cm, průměrná 213 cm, medián 240 cm. Maximální hloubka činila
235 cm, minimální 46 cm, průměrná 125,86 cm, medián 110 cm.
V šesti mohylových hrobech bylo registrováno 39 silicitových šipek. Četnost
činila 6,5 šipek na hrob. Dvakrát byly silicitové šipky deponovány za zády při stěně ve
střední části hrobové jámy v poloze II (tj. 33,33%), navíc v obou případech měly
souhlasnou orientaci, byly tudíž uloženy v toulcích. Šipky byly uloženy opět dvakrát za
zády blíže skeletu, než-li stěně hrobové jámy v poloze VIII (tj. 33,33%). Jedenkrát byly
šipky nalezeny v oblasti pat v poloze IV (tj. 16,67%) a v oblasti pánve v poloze V (tj.
16,67%).
68
V osmi mohylových hrobech bylo evidováno 9 nátepních destiček. Četnost
činila 1,125 destičky na hrob. Dvakrát byly nátepní destičky shledány v oblasti horních
končetin v poloze V (tj. 40%) a mezi spálenými kostmi v poloze X I V (tj. 40%).
Jedenkrát byla destička nalezena v oblasti pánve v poloze XIII (tj. 20%).
V jedenácti mohylových hrobech bylo původně uloženo nejspíše čtrnáct pohřbů,
v nichž bylo registrováno 40 nádob. Četnost keramiky činila 2,857 nádoby na hrob, což
je nepatrně více, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 13; K U N A MATOUŠEK
1978, tab. 2). Nej častějším keramickým milodarem byly Z Z P (16 ks, tj.
40%), které byly následovány džbánky (10 ks, tj. 25%). Z Z P bylo tudíž o 25,17% více,
což je víc jak o polovinu, než-li je uvedeno pro Moravu. Naopak džbánků bylo o
27,75% méně, což je méně jak o polovinu, než-li je uvedeno pro Moravu. Ostatní
keramické tvary byly zastoupeny v menší míře. V pěti exemplářích byly zastoupeny ZP
(tj. 12,5%), stejně tak i mísy (tj. 12,5%). Mís bylo tudíž o 14,42% méně, což je méně
jak o polovinu, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 12). Ve třech
případech byl zaznamenán pohár (tj. 7,5%). Jedenkrát byl evidován baňatý hrnek (tj.
2,5%); (graf 18).
• Z Z P
• džbánek
• Z P
• mísa
• pohár
• baňatý hrnek
Graf 18. Procentuální zastoupení keramických druhů v mohylových hrobech.
Silicitové šipky a nátepní destičky se v mohylových hrobech vyskytly v kontextu
téměř se všemi prestižními předměty „pohárového balíčku", vyjma knoflíků s V vrtáním.
Kostěný kroužek (tj. 7,69%) ze Tvořihráze I (hrob číslo 2/91) do pohárového
balíčku nepatří (cf. S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53). Nej častějším kontextem byl
kontext silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" dýka (3x, tj. 23,08%). Druhými
nej častějšími byly kontexty silicitová šipka a kovotepecké/kovářské náčiní (2x, tj.
15,38%) a silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (2x, tj. 15,38%). V jednom
případě byly registrovány kontexty silicitová šipka, nátepní destička a „měděné" sídlo
69
(tj. 7,69%), silicitová šipka, nátepní destička a dvoudílný pískovcový brousek (tj.
7,69%), silicitová šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité
spínadlo" (tj. 7,69%), silicitová šipka, nátepní destička a Lockenring (tj. 7,69%) a
silicitová šipka, nátepní destička aNoppenring (tj. 7,69%); (graf 19).
• "měděná" dýka
• kovotepecké/kovářské
náčiní
• kančí kly
• "měděné" sídlo
• brousek
• "lukovitý závěsek"
• Lockenring
• Noppenring
• kostěný kroužek
Graf 19. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v mohylových hrobech.
Ze zmíněného lze říct, že vyskytne-li se silicitová šipka a nátepní destička v
kontextu s nekeramickým inventářem, pak je to nejčastěji s předměty ozdobné povahy,
jako jsou kančí kly (2x, tj. 15,38%), „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité spínadlo"
(lx, tj. 7,69%), kostěný kroužek (lx, tj. 7,69%), Lockenring (lx, tj. 7,69%) a
Noppenring (lx, tj. 7,69%), tedy se „šperky", se kterými tvoří strukturovaný celek,
nikoliv však tak ustálený, jako tvoří v subkategorii 2b a 3b pohřebního ritu silicitové
šipky, nátepní destičky a „měděné" dýky (viz. sub.kap. 4.4.7.; 4.6.9.; celkem tj.
46,14%).
Méně početné byly kontexty silicitová šipka a kovotepecké/kovářské náčiní (2x,
tj. 15,38%), silicitová šipka, nátepní destička a „měděné" sídlo (lx, tj. 7,69%) a
silicitová šipka, nátepní destička a dvoudílný pískovcový brousek (lx, tj. 7,69%).
Jmenované nekeramické artefakty je možné považovat za „výrobní" nástroje. Slicitové
šipky a nátepní destičky se nevyskytují tak často v kontextu s „výrobními" nástroji, jako
s výše zmíněnými „šperky". Tvoří však s „výrobními" nástroji také strukturovaný celek,
avšak nikoliv tak ustálený, jako tvoří v subkategorii 2b a 3b pohřebního ritu již
zmiňované silicitové šipky, nátepní destičky a „měděné" dýky (viz výše; celkem tj.
30,76%).
70
Nejméně četný byl kontext silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" dýka,
resp. „militárium" (3x, tj. 23,08%). Silicitové šipky a nátepní destičky se tudíž vyskytují
nejméně často v kontextu s „militárii" (celkem tj. 23,08%).
Nutno podotknout, že hroby z Kostelce u Holešova I (mohyla 7/IL skupina)
a Prosiměřic I (hrob A ) obsahovaly symbolický kovotepecký balíček a hrob z JezeřanMaršovic
(hrob číslo 67) symbolický balíček štípané industrie (cf. T U R E K 2003, 206,
209). Dle J. Turka (OP. CIT. 210) lze spatřovat v hrobech s „výrobními balíčky", ať s
kovotepeckým nebo lukostřeleckým, spíše jedince s konkrétním společenským
statusem, než-li se symbolickým označením jedince s příslušnými řemeslnými
schopnostmi. „Je možně, že právě tento specificky sestavený soubor artefaktů („výrobní
balíček") měl v symbolice pohřebního ritu indikovat zvláštní postavení jedince ve
společnosti ajeho kontrolu nad významnými technologiemi a surovinami. "
N. Brodie (1997, 307-309) předpokládá existenci tzv. „chalcolithic frontier",
která kolem roku 2700 př. n. 1. probíhala na sever od hor střední Evropy. N a Sever a
západ od této hranice to byly plně neolitické skupiny, na jih a východ byly pak ty, pro
které nebyla měď neznámým materiálem. V období existence K Z P se tato hranice
posunula severně do Dánska a západně na Atlantické pobřeží a do Irska. Mezi pozdně
neolitickými skupinami, které byly v sousedství „chalcolithic frontier", musela
existovat touha po znalosti technologie mědi, přičemž vědomí o její existenci tyto
skupiny nepochybně měly. Dokladem těchto tendencí mohou být lithické dýky typu
Grand Pressigny z období pozdní K S K v oblasti Vestfálska a dolního Rýna, které jsou
náhražkami měděných.
„P. Bogucki has suggested that in later Neolithic Europe much long distance trade might
have been facilitated by the maintenance of trust-partnership" (BOGUCKI 1988, 192; in
BRODIE 1997, 309).
Zmíněné partnerství důvěry na dlouhé vzdálenosti mohlo být upevňováno smíšenými
sňatky. Těmito sňatky mohly pozdně neolitické skupiny upevnit vztah s technologicky
vyspělejšími skupinami na východ a jih diskutované hranice. Takto upevněný vztah
mohl motivovat osoby se znalostí technologie mědi k odchodu západním směrem, kde
mohly díky zmíněným znalostem a schopnostem docílit vyššího společenského
postavení, než-li v prostředí, ze kterého vzešli. Znalost práce s mědí u jedinců, jež j i
měli, byla pravděpodobně chápána jako odznak prestiže v prostředí na sever a západ
diskutované hranice.
71
,,... 'proto-Beakeť Single Grave groups of north-west Europe, driven by the need to obtain
alien technologies and perhaps also a status derived from foreign alliances, and resulting in
a net movement of females eastward and southward across the frontier, carrying their potmaking
sklills with them, as the metalworking frontier itself moved progressively
westward, albeit in a perfunctory fashion" (BRODIE 1997, 309-310).
Obdobný způsob vzájemné interakce lze předpokládat i pro jednotlivé skupiny rozšíření
komplexu K Z P , jelikož ZZP, nalezené v Cechách a na Moravě, by měly mít řadu
předloh právě v severních a západních skupinách rozšíření komplexu K Z P (OP. CIT.
310).
„The exclusive presence of decorated Beaker pottery in rich Czech graves may perhaps
have helped to mark out a man as important, but Beaker was a celebration of his wife's own
identity as a foreign woman. It might even be argued that the wealth of these graves
accrued largely through advantageous dealings with west" (OP. CIT. 310-311).
6. Žárové hroby
Žárové hroby byly evidovány v okresech Brno-město, Brno-venkov, Břeclav,
Kroměříž, Třebíč, Vyškov a Znojmo. V ostatních okresech zaznamenány nebyly. Celkem
je na Moravě známo třináct žárových hrobů. Sepsány jsou v následné tabulce (tab. 18).
okres lokalita naleziště hrob ěíslo
Brno-město Brno-Holásky II pískovna, pare. č. 183/2-202/1
13/38
Brno-město Brno-Holásky II pískovna, pare. č. 183/2-202/1 17/38Brno-město Brno-Holásky II pískovna, pare. č. 183/2-202/1
68/40
Brno-venkov Blažovice II cihelna Č. Waltra
17/33
Brno-venkov Blažovice II cihelna Č. Waltra
18/33
Břeclav Klobouky IV Padělky u morkůveckého kříže 2/66
Kroměříž Holešov I Zdražilovsko 1/66
Třebíě Ihánice I Na černicích 7/50
Vyškov Brankovice I zahrada domu č.p. 4 2/1936 (II)
Znojmo
Bohutice II osada, zahrada F. Franty 1/50
Znojmo
Střelíce IV Němčický dvůr 1/1910
Znojmo
Těšetice IV Na pískách 4/71
Znojmo
Vedrovice I sonda 1/87 4/87
Tab. 18. Žárové hroby z okresů Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Kroměříž, Třebíč, Vyškov a Znojmo.
72
6.1. Uložení
Mezi žárovými hroby převažoval ritus žárový jámový (9 jedinců, tj. 75%), méně
četný byl ritus žárový urnový (3 jedinci, tj. 25%). Jednou nebylo možné určit, zda-li se
jedná o ritus žárový jámový nebo žárový urnový.
6.2. Orientace
Orientaci hrobové jámy bylo možné stanovit u žárových hrobů ve čtyřech
případech. Dvakrát byla evidována orientace SSZ-JJV (tj. 50%), jedenkrát orientace S-J
(tj. 25%) a SV-JZ (tj. 25%). Orientaci hrobových jam nebylo možné stanovit devětkrát.
6.3. Hrobová jáma
V rámci žárových hrobů byl vyrovnaným způsobem zastoupen půdorys kruhový
(5 jedinců, tj. 50%) a obdélný (4 jedinci, tj. 40%). V jednom případě byl evidován
půdorys oválný (tj. 10%). Půdorysy hrobových jam nebylo možné stanovit třikrát.
Maximální zaznamenaná délka byla 170 cm ve Střelících 7F(hrob číslo 1/1910);
(DVOŘÁK 1984, II. díl, 201), Lhánicích I (hrob číslo 7/50); ( M O U C H A 2005, 34, obr.
8:7) a Vedrovicích I (hrob číslo 4/87); (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006).
Minimální délka byla 75 cm v Holešově I (hrob číslo 1/66); (ONDRÁČEK - ŠEBELA
1985, 80, obr. 156). Průměrná délka činila 141,87 cm. Zjištěný medián byl 155 cm.
Délky hrobových jam zůstaly neurčeny pětkrát.
Maximální šířka byla 150 cm v Brně-Holáskách II (hrob číslo 17/38);
(DVOŘÁK 1992, 11), minimální 61 cm v Holešově I (hrob číslo 1/66; viz výše).
Průměrná šířka činila 94,43 cm. Medián byl 75 cm. Šířky hrobových jam zůstaly
neurčeny šestkrát.
Maximální hloubka byla 150 cm v Brankovicích I (hrob číslo 2/1936);
( K A L O U S E K 1956, 63), minimální 45 cm ve Ľhánicích I (hrob číslo 7/50; viz výše) a
v Těšeticích 7F(hrob číslo 4/71); (KOŠTUŘÍK 1972, 41). Průměrná hloubka činila 85
cm. Zjištěný medián byl 75 cm. Hloubky hrobových jam zůstaly neurčeny třikrát.
6.4. Četnost silicitových šipek
V šesti žárových hrobech bylo evidováno 12 silicitových šipek. Četnost činí 2
šipky na hrob.
73
6.5. Poloha silicitových šipek v hrobové jámě
V Blažovicích II (hroby číslo 17/33 a 18/33) byly silicitové šipky deponovány
mezi spálenými kostmi. Dvakrát zde byla zaznamenána poloha X I (DVOŘÁK 1992,
23). V Brně-Holáskách II (hrob číslo 13/38) byla silicitová šipka nalezena v míse, tedy
v poloze VII (OP. CIT., 10, Taf. 14 D:4). Na téže lokalitě (hrob číslo 17/38) nebylo
možné určit polohu šipky v hrobové jámě (cf. OP. CIT. 11). Posledním hrobem z této
lokality je hrob číslo 68/40, ve kterém byla šipka nejspíše uložena v amfoře, tedy
v poloze VII (OP. CIT. 16, Taf. 27 E:2). Ve Střelících 7F(hrob číslo 1/1910) bylo šest
silicitových šipek nejspíše deponováno při stěně ve střední části hrobové jámy, tedy
v poloze II (DVOŘÁK 1984, II. díl, 201).
6.6. Četnost nátepních destiček
V osmi žárových hrobech bylo registrováno 10 nátepních destiček. Četnost činí
1,25 destičky na hrob.
6.7. Poloha nátepních destiček v hrobové jámě
N Bohatících II (hrob číslo 1/50) byly dvě nátepní destičky deponovány
v amfoře společně s kremačními pozůstatky, byly uloženy v poloze X I (ŠEBELA PŘICHYSTAL
- DVOŘÁK 2006). V Brankovících I (hrob číslo 2/1936) byla nátepní
destička nalezena u hromádky spálených kostí v poloze X I V ( K A L O U S E K 1956, 64,
tab. XXIL5). Na lokalitě Brno-Holásky II (hrob číslo 13/38) byly dvě nátepní destičky
evidovány při stěně v horní části hrobové jámy v poloze X V (DVOŘÁK 1992, Taf. 14
D:5, 6). N Holešově I (hrob číslo 1/66) byla nátepní destička nalezena ve shluku
spálených kostí v poloze X I V (ONDRÁČEK - ŠEBELA 1985, 80, obr. 156, tab. 43:9).
V Kloboukách IV (hrob číslo 2/66) nebylo možné stanovit polohu nátepní destičky
v hrobové jámě (cf. DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 25,
Taf. 33 C:3). Ve Lhánicích I (hrob číslo 7/50) byla nátepní destička nalezena
v hromádce spálených kostí v poloze X I V ( M O U C H A 2005, 34, obr. 8:5). Na lokalitě
Těšetice IV (hrob číslo 4/71) nebylo možné určit polohu nátepní destičky v hrobové
jámě (cf. KOŠTUŘÍK 1972, 41, tab. 46:9). Ve Vedrovících I (hrob číslo 4/87) byla
nátepní destička nalezena ve shluku roztříštěných lidských kostí v poloze X I V
(ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006).
74
6.8. Četnost keramiky
V devíti žárových hrobech bylo evidováno 22 nádob. Četnost keramiky činí 2,44
nádoby na hrob. Do výpočtu četnosti keramiky nebyly započítány hroby z lokalit
Blažovice II (hroby číslo 17/33 a 18/33), Holešov I (hrob číslo 1/66) a Klobouky IV
(hrob číslo 2/66), protože neobsahovaly celé keramické tvary.
6.9. Druh keramiky
Nej častějším keramickým milodarem byl Z Z P (9x, tj. 40,91%), který byl
následován mísou (5x, tj. 22,73%) a džbánkem (4x, tj. 18,18%). Ve dvou případech byla
evidována amfora (tj. 9,09%), jedenkrát byl zaznamenán N Z P (tj. 4,55%) a amforovitá
nádoba (tj. 4,55%).
Zdobené tvary byly reprezentovány mísou se zdobeným okrajem ve Lhánicích I
(hrob číslo 7/50); ( M O U C H A 2005, 34).
6.10. Druh nekeramického inventáře
Nátepní destičky byly registrovány v žárových hrobech dvakrát v kontextu s
„měděnými" sídly (tj. 50%; viz sub.kap. 4.4.5), a to vBrankovicích I (hrob číslo
2/1936); ( K A L O U S E K 1956, 64, tab. XXII:2) a Kloboukách IV (hrob číslo 2/66);
(DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 25, Taf. 33 C:2).
Silicitová šipka a nátepní destičky byly jedenkrát evidovány v kontextu s kužel ovitým
kostěným knoflíkem s V-vrtáním (tj. 25%; viz sub.kap. 4.4.5.) vBrně-Holáskách II
(hrob číslo 13/38); (DVOŘÁK 1992, 10, Taf. 14 D:7) a silicitové šipky byly
registrovány jedenkrát s kančími kly (2 ks, tj. 25%; viz sub.kap. 4.4.5.), a to ve
Střelících IV (DVOŘÁK 1984, II. díl, 201).
6.11. Zvláštní úpravy hrobové jámy
O zvláštní úpravě hrobové jámy můžeme hovořit snad jen v případě Lhánic I
(hrob číslo 7/50) s jistou opatrností. N a dně hrobové jámy bylo pozorováno množství
dřevěných uhlíků. Mohlo jít o výdřevu hrobové jámy, nicméně se také mohlo jednat o
zbytek pohřební hranice, který se dostal do hrobu společně s kremačními pozůstatky
( M O U C H A 2005, 34, obr. 8:7, 8). Dále pak ve Střelících IV (hrob číslo 1/1910) byly
evidovány zešikmené delší stěny hrobové jámy (DVOŘÁK 1984, II. díl, 201).
75
6.12. Shrnutí
Ze šesti žárových hrobů bylo získáno 12 silicitových šipek. Četnost činila 2
šipky na hrob. Nejčastěji byly silicitové šipky uloženy v/pod keramickém/ým tvaru/em
v poloze VII (2x, tj. 40%) a mezi spálenými kostmi v poloze X I (2x, tj. 40%). Jedenkrát
byly silicitové šipky deponovány při stěně ve střední části hrobové jámy v poloze II (tj.
20%); (graf 20).
Graf 20. Procentuální zastoupení poloh silicitových šipek v hrobové jámě v žárových hrobech.
Z osmi žárových hrobů bylo získáno 10 nátepních destiček. Četnost činila 1,25
destičky na hrob. Nejčastěji byly nátepní destičky uloženy mezi spálenými kostmi
v poloze X I V (4x, tj. 66,67%). Jedenkrát byla nátepní destička evidována při stěně
v horní části hrobové jámy v poloze X V (tj. 16,67%) a v/pod keramickém/ým tvaru/em
v poloze X I (tj. 16,67%); (graf 21).
Graf 21. Procentuální zastoupení poloh nátepních destiček v hrobové jámě v žárových hrobech.
V devíti žárových hrobech bylo evidováno 22 nádob. Četnost keramiky činila
2,44 nádoby na hrob, což je nepatrně méně, než-li je uvedeno pro žárový ritus na
Moravě (cf. H A V E L 1978, 105). Nej častějším keramickým milodarem byl Z Z P (9x, tj.
40,91%). V menším počtu byla zastoupena mísa (5x, tj. 22,73%) a džbánek (4x, tj.
76
18,18%). Dílčím způsobem byla registrována amfora (2x, tj. 9,09%), N Z P (lx, tj.
4,55%) a amforovitá nádoba (lx, tj. 4,55%); (graf 22).
• Z Z P
• mísa
• džbánek
• amfora
• NZP
• amforovitá
nádoba
Graf 22. Procentuální zastoupení keramických druhů v žárových hrobech.
Nátepní destičky se v žárových hrobech vyskytly v kontextu s „měděnými" sídly
(2x, tj. 50%), tedy s „výrobními" nástroji (celkem tj. 50%). Ve stejném počtu pak také
byly silicitové šipky a nátepní destičky registrovány s předměty ozdobné povahy,
s kostěným knoflíkem s V-vrtáním (lx, tj. 25%) a kančími kly (lx, tj. 25%), tedy se
„šperky" (celkem tj. 50%; graf 23).
• "měděné" sídlo
• knoflík s V-
vrtánlm
• kančí kly
Graf 23. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v žárových hrobech.
Zvláštní úpravy hrobové jámy byly pravděpodobně přítomné ve Lhánicích I
(hrob číslo 7/50) a Střelících IV(hrob číslo 1/1910); (viz sub.kap. 6.11.).
7. Atypické hroby
Atypické hroby byly registrovány v okresech Brno-venkov (Slapanice II,
naleziště Široká pole, hroby číslo 5/35 a 6/35), Přerov (Přerov-Předmostí I, naleziště
77
Hanácké cihelny, hroby číslo 1/1957 a 2/1957) a Vyškov (Rousínov, katastrální území
Rousínovec, naleziště Přední lány, hrob číslo 18).
7.1. Přerov-Předmostí I
Hroby číslo 1/1957 a 2/1957 měly hrobové jámy mírně kónického profilu o
hloubce cca 150 cm. Skelet nebo pozůstatek kremace zaznamenán nebyl
(MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 235).
7.1.1. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě
Polohu pěti silicitových šipek a čtyř nátepních destiček v hrobech číslo 1/1957 a
2/1957 nebylo možné určit (cf. MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 235-237, obr. 1:1-5,
obr. 2:4, 5, obr. 4:3, 4).
7.1.2. Keramika
V hrobě číslo 1/1957 byla evidována spodní část menšího žlutočerveného ZZP
se zbytky bílé inkrustace (MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 237, obr. 1:9).
7.1.3. Nekeramický inventář
V hrobě číslo 1/1957 byly registrovány dvě záušnice ze slitiny zlata a stříbra
typu Sión a dále zlomky dvou podobných záušnic opět ze slitiny zlata a stříbra
(MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 235, 241, obr. 1:7; viz sub.kap. 4.2.5.). Nalezeny
byly též čtyři „měděné" dýky, přičemž dvě z nich lze přiřadit k typu I, jednu k typu II a
jedna spadá mezi neurčitelné nálezy (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3;
MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, obr. 1:8, 10, 11, obr. 4:1). Typy dýk I a II jsou
známy v rámci střední Evropy jen z Cech, Moravy, Německa a Maďarska. Nicméně
z ostatní Evropy existuje řada analogií v K Z P i v obdobích starších. Typ I je známý
z Iberského poloostrova z kultury Villa Nova a K Z P , dále z prostředí K Z P ve Francii,
Holandsku, Anglii, severní Itálii a Sardinii. Typ l i j e znám ze severního Přičernomoří
z majkopské kultury, Ukrajiny, Kavkazu a jižního Bulharska, z kultury Ezero. Základy
obou typů lze hledat ve východním Středomoří ( K U N A - MATOUŠEK 1978, 73; cf.
HÁJEK 1961, 142-144; viz sub.kap. 4.2.5.). Dalším nekeramickým milodarem bylo
kovotepecké/kovářské kladívko ( M O U C H A 1989, 216; MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ
1962, obr. 2:3), dva zlomky kančích klů (MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, obr. 2:1,
78
2), jedenáct úštěpů a jedna čepel převážně ze SGS ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL ŠEBELA
2009, 181-182).
7.1.4. Keramika
V hrobě číslo 2/1957 byla zaznamenána spodní část většího červenohnědého
ZZP, část menšího červenohnědého Z Z P se stopami bílé inkrustace a část většího
žlutočerveného Z Z P (MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 237, obr. 3:5, 9, obr. 4:5).
7.1.5. Nekeramický inventář
V hrobě číslo 2/1957 byla evidována „měděná" dýka, kterou lze ztotožnit
s typem II (cf. K U N A - MATOUŠEK 1978, tab. 3; MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962,
obr. 4:1; viz sub.kap. 4.2.5.; 7.1.3.). Opět zde bylo zaznamenáno kovotepecké/kovářské
kladívko ( M O U C H A 1989, 216; MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, obr. 4:2).
7.2. Rousínov (katastrální území Rousínovec)
Na lokalitě Rousínov (hrob číslo 18) byly v obdélné hrobové jámě o rozměrech
260x140x100 cm nalezeny dva skelety v antipodické poloze, které náležely mužům ve
věku 20-30 let a 30-40 let ( S T L O U K A L 1990, 126). U východní stěny byly
zaznamenány kameny o rozměrech 20x30 cm, které byly nejspíše pozůstatkem obložení
hrobové jámy. Po odstranění kamenů byl na jejich místě v hloubce 30 cm zjištěn stupeň
15-20 cm široký. Skelet číslo 1 byl uložen na levém boku s hlavou k S, ruce v poloze
D2, nohy skrčeny a přitaženy slabě. Skelet číslo 2 byl uložen na pravém boku hlavou
k J , ruce v poloze D2, nohy skrčeny středně přitaženy slabě (GEISLER 1990b, 119,
121, obr. 1).
7.2.1. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě
Za zády skeletu číslo 2 při stěně ve střední části hrobové jámy byly deponovány
čtyři silicitové šipky se souhlasnou orientací k S, byly tudíž uloženy v poloze II. Další
tři šipky se stejnou orientací k S byly nalezeny za patami při stěně v dolní části hrobové
jámy, tedy v poloze III. U téhož skeletu byla mezi kostmi horních končetin evidována
nátepní destička, byla tudíž uložena v poloze V (GEISLER 1990b, 119, obr. 1, obr. 2:4,
7).
79
7.2.2. Keramika
Keramika byla representována čtyřmi nízkými červenými ZZP. N a některých se
místy dochovala inkrustace. Dále byly zaznamenány dvě mísy a džbánek (GEISLER
1990b, 119, 121-122, obr. 1:1, 8, 13, obr. 3: 2, 5, 10, 11).
7.2.3. Nekeramický inventář
Nekeramický inventář byl reprezentován „lukovitým závěskem" či
„půlměsícovitým spínadlem" a dvoudílným pískovcovým brouskem (GEISLER 1990b,
121, obr. 1:9, obr. 2:12; cf. RŮŽIČKOVÁ 2009, v tisku; viz sub.kap. 4.2.5.; 4.4.5.).
Dále byl evidován spodní molár tura domácího a plochý kámen (GEISLER 1990b, 121).
Kamenným oblázkům bývá přisuzován blíže nespecifikovaný symbolický význam
(LANGOVÁ - RAKOVSKÝ 1981, 29; viz sub. kap. 5.2.4.). Posledním nekeramickým
artefaktem byla oboustranně retušovaná čepel ze SGS ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL ŠEBELA
2009, 184).
7.3. Šlapanice II
Ve Slapanicích II (hroby číslo 5/35 a 6/35) byl registrován birituální dvojhrob.
Hrob číslo 5/35 byl žárový, hrob číslo 6/35 kostrový. Při kopání hrobové jámy byl
nalezen v hloubce 40 cm džbánek. Hrob 5/35 byl uložen nad hrobem 6/35. V prvně
jmenovaném hrobě byla nalezena amforovitá nádoba plná špatně spálených lidských
kostí, pod kterými byl nalezen dvoudílný pískovcový brousek, nátepní destička a úštěp.
Nátepní destička byla uložena v poloze X I . V hrobě 6/35 byla evidována slabě skrčená
kostra na pravém boku s hlavou orientovanou k J. N a hrudním koši této kostry byl
registrován ZZP. U nohou byla evidována konvička, džbánek a amfora, která byla
překryta cedníkem, (DVOŘÁK - HÁJEK 1990, 12-13, Taf. XXIII; DVOŘÁK 1990,
102, 105, 107, 110).
7.4. Shrnutí
Ve dvou atypických hrobech bylo zaznamenáno 12 silicitových šipek. Četnost
činila 6 šipek na hrob. Šipky byly jedenkrát shledány za zády při stěně ve střední části
hrobové jámy v poloze II (tj. 50%) a za patami při stěně v dolní části hrobové jámy
v poloze III (tj. 50%). V obou případech měly silicitové šipky shodnou orientaci k S,
byly nejspíše uloženy v toulcích.
80
Ve čtyřech atypických hrobech bylo registrováno 6 nátepních destiček. Četnost
činila 1,5 destičky na hrob. Jedenkrát byla nátepní destička deponována v oblasti
horních končetin v poloze V (tj. 50%) a v/pod keramickém/ým tvaru/em v poloze X I (tj.
50%).
Ve dvou ze čtyřech hrobových jam byly registrovány pohřby. Tři kostrové a
jeden žárový. Ze čtyř hrobových jam, ve kterých mělo být původně nejspíše uloženo
šest jedinců, bylo získáno 18 nádob. Četnost keramiky činila 3 nádoby na hrob, což je
téměř o půl nádoby více, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L tab. 13; K U N A MATOUŠEK
1978, tab. 2).
Nej četnějším keramickým milodarem byl Z Z P (9 ks, tj. 50%). Méně četný byl
džbánek (3 ks, tj. 16,67%) a mísa (2 ks 11,11%). Z Z P bylo o 35,17% více, což je víc jak
o polovinu, naopak džbánků bylo o 36,08% méně, což je méně jak o polovinu a mís
bylo opět o 15,81% méně, což je opět méně jak o polovinu, než-li je uvedeno pro
Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 12). Jedenkrát byla evidována amfora (tj. 5,56%),
amforovitá nádoba (tj. 5,56%), cedník (tj. 5,56%) a konvička (tj. 5,56%); (graf 24).
• Z Z P
• džbánek
• mísa
• amfora
• amforovitá
nádoba
• cedník
• konvička
Graf 24. Procentuální zastoupení keramických druhů v atypických hrobech.
V atypických hrobech se vyskytly silicitové šipky a nátepní destičky v kontextu
s téměř všemi prestižními předměty „pohárového balíčku" vyjma knoflíků s V-vrtáním
(cf. S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53). Dvakrát byl pozorován kontext silicitová
šipka, nátepní destička a „měděná" dýka (2x tj. 22,22%), silicitová šipka, nátepní
destička a kovotepecké/kovářské náčiní (2x, tj. 22,22%) a silicitová šipka, nátepní
destička a dvoudílný pískovcový brousek (2x, tj. 22,22%). Jedenkrát byl pozorován
kontext silicitová šipka, nátepní destička a elektronové záušnice (tj. 11,11%), silicitová
šipka, nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité spínadlo" (tj. 11,11%) a
silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (tj. 11,11%); (graf 25).
81
• "měděná" dýka
• kovotepecké/kovářské
náčiní
• brousek
• záušnice
• "lukovitý závěsek"
• kančí kly
Graf 25. Procentuální zastoupení kontextů nekeramického inventáře v atypických hrobech.
Ze zmíněného lze říct, že vyskytne-li se silicitová šipka a nátepní destička v
kontextu s nekeramickým inventářem, je to nejčastěji s „výrobními" nástroji, jako jsou
dvoudílné pískovcové brousky (2x, tj. 22,22%) a kovotepecké/kovářské náčiní (2x, tj.
22,22%), se kterými tvoři strukturovaný celek, nikoliv však do té míry ustálený, jako
tvoří v subkategorii 2b a 3b pohřebního ritu silicitové šipky, nátepní destičky a
„měděné" dýky (viz. sub.kap. 4.4.7.; 4.6.9.; celkem tj. 44,44%).
Méně početné byly kontexty silicitová šipka, nátepní destička a záušnice (lx, tj.
11,11%), silicitová šipka, nátepní destička a kančí kly (lx, tj. 11,11%) a silicitová šipka,
nátepní destička a „lukovitý závěsek" či „půlměsícovité spínadlo" (lx, tj. 11,11%).
Jmenované nekeramické artefakty je možné označit za předměty ozdobné povahy, tedy
za „šperky". Silicitové šipky a nátepní destičky se nevyskytují tak často v kontextu se
„šperky", jako s výše zmíněnými „výrobními" nástroji. Tvoři však se „šperky" také
strukturovaný celek, avšak nikoliv tak četný (viz výše; celkem 33,33%).
Nejméně četný byl kontext silicitová šipka, nátepní destička a „měděná" dýka,
resp. „militárium" (2x, tj. 22,22%). Silicitové šipky a nátepní destičky se vyskytují
nejméně často v kontextu s „militárii" (celkem tj. 22,22%).
Nutno zmínit, že hroby Y Přerově-Předmostí I (hroby číslo 1/1957 a 2/1957)
obsahovaly symbolický kovotepecký balíček (cf. T U R E K 2003, 206; viz sub.kap.
5.10.).
Zvláštní úprava hrobové jámy byla evidována v Rousínově (hrob číslo 18), kde
se jednalo o kamenné obložení a obvodový stupeň (viz sub.kap. 7.2.).
82
8. Rozrušené, zničené a pravděpodobné hroby a pohřby bez skeletu
Zmíněné hrobové celky byly registrovány v okresech Brno-venkov {Oslavany II,
pravděpodobný hrob), Hodonín (Mikulčice I, naleziště pískovna vedle místního
hřbitova, hroby číslo 1/1924 a 1/1930, Mikulčice II, naleziště Pastvisko nad dědinou,
V břízkách, hrob číslo 2/1956, Mikulčice III, naleziště Štěpnice, zničené hroby?),
Prostějov (Ondratice I, naleziště Lány, hrob číslo 1/1910, Prostějov IV, naleziště
Olomoucké předměstí, hrob číslo 1/1945), Vyškov (Hoštice-Heroltice I naleziště Za
hanou, hrob číslo 911, Šaratice I, naleziště pískovna p. Měšťana, F. Robeše aj., zvíce
kostrových hrobů) a Znojmo (Moravský Krumlov II, naleziště cukrovar, z
více rozrušených hrobů, Vedrovice I, blíže neurčené místo na katastrálním území obce
Vedrovice, zničený hrob?). Celkem bylo registrováno jedenáct rozrušených, zničených
nebo pravděpodobných hrobů či hrobů bez skeletu.
8.1. Orientace
V Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 911) byla registrována S-J orientace
hrobové jámy (tj. 50%); (ústní sdělení A . Matějíčková). N Mikulčicích II (hrob číslo
2/1956) byla zjištěna orientace hrobové jámy SV-JZ (tj. 50%); (NOVOTNÝ 1956, 519).
Orientaci hrobových jam nebylo možné stanovit devětkrát.
8.2. Hrobová jáma
Obdélný půdorys hrobové jámy byl evidován pouze na lokalitě HošticeHeroltice
I (hrob číslo 911, tj. 33,33%); (ústní sdělení A . Matějíčková). Kruhový
půdorys byl zaznamenán Y Mikulčicích I (hrob číslo 1/1924, tj. 33,33%); (ŠEBELA PŘICHYSTAL
- DVOŘÁK 2006). Oválný půdorys, který se v hloubce 170 cm změnil
v půdorys obdélný, byl zaznamenán y Mikulčicích II (hrob číslo 2/1956, tj. 33,33%);
(NOVOTNÝ 1956; viz sub.kap. 8.7.). Půdorysy hrobových jam nebylo možné stanovit
osmkrát.
Maximální zaznamenaná délka byla 150 cm Y Mikulčicích II (hrob číslo 2/1956;
NOVOTNÝ 1956, 519), minimální cca 120 cm y Mikulčicích I (hrob číslo 1/1924;
ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006). Délky hrobových jam nebylo možné
stanovit devětkrát.
83
Maximální i minimální šířka měla shodnou hodnotu 110 cm. Registrována byla
v Mikulčicích I (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006) a Mikulčicích II
(NOVOTNÝ 1956, 519). Šířky hrobových jam nebylo možné stanovit opět devětkrát.
Maximální hloubka činila 240 cm a byla opět pozorována Y Mikulčicích II (OP.
CIT. 519), minimální hloubka 150 cm byla registrována Y Prostějově IV (hrob číslo
1/45); (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006). Hloubky hrobových jam nebylo
možné stanovit osmkrát.
8.3. Četnost silicitových šipek a nátepních destiček
Tři silicitové šipky byly zaznamenány Y Mikulčicích I (hroby číslo 1/1924 a
1/1930); ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 171). Dále dvě šipky byly
evidovány na lokalitě Mikulčice II (hrob číslo 2/1956); (NOVOTNÝ 1956, 519). Dvě
šipky byly pozorovány Y Mikulčicích III (zničené hroby?); ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL
- ŠEBELA 2009, 172). Poslední dvě šipky byly registrovány ve Vedrovicích I (zničený
hrob?); (OP. CIT., 193). Četnost činí 1,8 šipek na hrob. Ve zbývajících sedmi hrobech
včetně Mikulčic I (hrob číslo 1/1924); (viz kap. 8.) bylo zaznamenáno sedm nátepních
destiček. Četnost činí 1 destička na hrob.
8.4. Poloha silicitových šipek a nátepních destiček v hrobové jámě
Silicitové šipky byly Y Mikulčicích II (hrob číslo 2/1965) registrovány při stěně
ve střední části hrobové jámy, tedy v poloze II (NOVOTNÝ 1956, 519). Polohu
silicitových šipek nebylo možné stanovit ve zbývajících deseti případech. Polohu
nátepních destiček nebylo možné stanovit ani v jediném případě.
8.5. Četnost keramiky
Keramické milodary byly registrovány pouze na lokalitách Mikulčice I (hrob
číslo 1/1924); (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006) a Ondratice I (hrob číslo
1/1910); (OP. CIT.), přičemž v těchto hrobech byly zaznamenány dva ZP, jeden
džbánek a zlomek hrnce. Četnost činí 2 nádoby na hrob.
8.6. Druh keramiky
Ve dvou výše zmíněných hrobech (viz sub.kap. 8.5.) byly přítomny dva ZP (tj.
50%), jeden džbánek (tj. 25%) a zlomek hrnce (tj. 25%).
84
8.7. Zvláštní úpravy hrobové jámy
Zvláštní úprava hrobové jámy byla zaznamenána Y Mikulčicích II (hrob číslo
2/1956). Hrobová jáma měla oválný půdorys, který se v hloubce 170 cm změnil
v obdélný o rozměrech 150x110 cm. B y l zde přítomný obvodový stupeň kolem všech
čtyř stran hrobové jámy (NOVOTNÝ 1956, 519; ŠEBELA - PŘICHYSTAL DVOŘÁK
2006).
9. Antropologie
Ve studovaném souboru bylo určeno pohlaví 39 jedincům (tj. 31,45%) a věk 46
jedincům (tj. 37,09%) z předpokládaného celkového počtu 124 pohřbených (tj. 100%).
Antropologický určení jedinci jsou sepsáni v následné tabulce (tab. 19).
lokalita
hrob
číslo
pohlaví včk literatura
Holešov I 6/68 7 40 (maturus I) S T L O U K A L 1985, 169
816 m u ž 30-39 (adultus I)
837 m u ž 15-20 (juvenis)
848 žena? 35-40 (adultus II)
Hoštice-Heroltice I 860 m u ž 45-55 (maturus I/II) M A T Ě J Í Č K O V Á 2009, Table C - l
863 m u ž 49-58 (maturus H)
864 m u ž 49-58 (maturus H)
1. kategorie
873 m u ž 24-30 (adultus I)
1. kategorie
Ivanovice na Hané 11
809 m u ž 40-50 (maturus I)
L A N G O V Á 2006, 72Ivanovice na Hané 11
819 žena 30-40 (adultus II)
L A N G O V Á 2006, 72
Jiříkovice 829 m u ž 40-50 (maturus I) D R O Z D O V Á 2001, 354
Kobylnice I 22/27 7 dospělí L A N G O V Á 1992, 42
Moravská Nová Ves-Hrušky I 33/91 7 20-30 (adultus I)
D O B I S Í K O V Á - V E L E M Í N S K Ý 1996,
165
Ostopovice I 14/70 m u ž 30-40 (adultus II) L A N G O V Á 1992, 44
Pavlov I 502/83 m u ž 20-30 (adultus I) D O B I S Í K O V Á - L A N G O V Á 1996, 56
Záhlinice I 69/89 m u ž ? 40-60 (maturus I/II) D O B I S Í K O V Á 1992, 234-235
Bmo-Lišeh 8 m u ž ? 20-24 (adultus I) D R O Z D O V Á 2001, 185
Dolní Věstonice III 330/77 7 (adultus 11/maturus I) D O B I S Í K O V Á - L A N G O V Á 1996, 49
Holešov I 2/66 7 (maturus) S T L O U K A L 1985, 168
Hrubčice IV 1/1900 m u ž ? 7 Š E B E L A - P Ř I C H Y S T A L - D V O R A K
2006
2. kategorie
Letonice I 1/1927 7 dospělí K A L O U S E K 1956, 72
2. kategorie
Marefy I 6/1927 m u ž ? 7 K A L O U S E K 1956, 80
Misiřín II, Svatobořice-Mistřín 22/42 m u ž ? 7 D V O Ř Á K 1984, II. díL 145
Vémyslice I 2/47 m u ž ? dospělí
Š E B E L A - P Ř I C H Y S T A L - D V O R A K
2006
Veselí nad Moravou 1 m u ž 20 (juvenis/adultus I) S T L O U K A L 1960, 36
Záhlinice I 48/89 žena 40-60 (maturus I/II) D O B I S Í K O V Á 1992, 234-235
85
3. kategorie
Holešov I 10/70 7 dospělí S T L O U K A L 1985, 169
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
843 m u ž 45-55 (maturus I/II)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
885 m u ž 45-55 (maturus I/II)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
915 m u ž 40-50 (maturus I)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
917 m u ž 30-35 (adultus II)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
939 m u ž 70-79 (senilis)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Hoštice-Heroltice I
949 m u ž
55-64 (maturus
II/senilis)
M A T Ě J Í Č K O V A 2009, Table C - l
3. kategorie
Ivanovice na Hané 11 812 m u ž 23-35 (adultus I/II) L A N G O V Á 2006, 72
3. kategorie
Luleč 1/1993 m u ž 40 (maturus I) B A A R O V Á 2003, 115
3. kategorie
Pavlov I 519 m u ž ? 15-20 (juvenis) D O B I S Í K O V Á - L A N G O V Á 1996, 60
3. kategorie
Slavkov III 8/04 m u ž ? dospělí D V O Ř Á K 1984, II. díL 189
mohylové
hroby
Jezeřany-Maršovice 67 m u ž 30-40 (adultus II) L O R E N C O V Á 1981, 34
mohylové
hroby
Lechovice I V 7 dospělí M E D U N O V Á - O N D R Á Č E K 1969, 439
mohylové
hroby
Prosiměřice I A m u ž dospělí P E R N I Č K A 1961, 54
mohylové
hroby
Tvořihráz I 2/91
dítě 2 (infans I)
D O Č K A L O V Á - L A N G O V Á 1999, tab. 3
mohylové
hroby
Tvořihráz I 2/91
dítě 3-5 (infans I)
D O Č K A L O V Á - L A N G O V Á 1999, tab. 3
mohylové
hroby
Tvořihráz I 2/91 dítě 7-9 (infans II) D O Č K A L O V Á - L A N G O V Á 1999, tab. 3
mohylové
hroby
Tvořihráz I 2/91
dítě 10 (infans n)
D O Č K A L O V Á - L A N G O V Á 1999, tab. 3
mohylové
hroby
Tvořihráz I 2/91
dítě > 10 (infans II)
D O Č K A L O V Á - L A N G O V Á 1999, tab. 3
žárové hroby
Brankovice I 2/1936 7 <40 (adultus II) K A L O U S E K 1956, 64
žárové hroby
Holešov I 1/66 7 8-14 (infans II) S T L O U K A L 1985, 168
atypické hroby Rouslnov 18
m u ž 20-30 (adultus I)
S T L O U K A L 1990, 126atypické hroby Rouslnov 18
m u ž 30-40 (adultus II)
S T L O U K A L 1990, 126
Tab. 19. Antropologické určení jedinců studovaného souboru.
Ve studovaném souboru byly pouze 3 ženy (tj. 7,69%). V Hošticích-Herolticích
I (hrob číslo 848) byla pohřbena žena? ve věku 35-40 let (adultus II) se silicitovou
šipkou na levém boku s orientací S-J, tedy v poloze typické pro pohřby mužů K Z P
(MATĚJÍČKOVÁ 2009, Table C - l ) . N Ivanovicích na Hané VI (hrob číslo 819) byla
opět pohřbena žena se silicitovou šipkou ve věku 30-40 let (adultus II) na pravém boku
s orientací JJV-SSZ, tedy v poloze typické pro pohřby žen K Z P (TKÁČ 2006, 22;
LANGOVÁ 2006, 72; viz sub.kap. 3.2.). V Záhlinicích I (hrob číslo 48/89) byla
pohřbena žena ve věku 40-60 let (maturus I/II) na pravém boku s mužskou orientací S-J
a s „bohatou" „pohlavně smíšenou" výbavou včetně nátepní destičky (DOBISÍKOVÁ
1992, 234; viz sub.kap. 3.2.; 4.4.5.; 4.4.7.).
Dvacet osm pohřbených bylo určených jako muži (tj. 71,79%) s mužskou
orientací S-J včetně blízkých orientací a uložených na levém boku (viz sub.kap. 3.2.;
3.3.). Byli tudíž v poloze typické pro pohřby mužů K Z P .
Další 3 jedinci mužského pohlaví nebyli uloženi standardním způsobem (tj.
7,69%). V e Vémyslicích I (hrob číslo 2/47); (ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK
86
2006) byl pohřbený uložen na levém boku s orientací V - Z (viz sub.kap. 3.2.). V
Rousínově (skelet číslo 2); ( S T L O U K A L 1990, 126) byl skelet uložen v ženské poloze
na pravém boku hlavou k J (viz sub.kap. 7.2.). Ve Veselí nad Moravou (hrob číslo 1);
( S T L O U K A L 1960, 36) kostra spočívala na levém boku s ženskou orientací JV-SZ (viz
sub.kap. 3.2.; 3.3.).
Bylo zaznamenáno také 5 dětských žárových pohřbů (tj. 12,82%) ve Tvořihrázi I
(hrob číslo 2/91); (DOČKALOVÁ - LANGOVÁ 1999, tab. 3); (graf 26).
• muži
• děti
• ženy
• nestandardně
uložení muži
Graf 26. Procentuální zastoupení mužského a ženského pohlaví u antropologický určených jedinců.
Ve studovaném souboru byly zastoupeny všechny věkové kategorie od infans I
ve Tvořihrázi I (hrob číslo 2/91, dítě kolem 2 let); (DOČKALOVÁ - LANGOVÁ 1999,
tab. 3) do senilis v Hošticích-Herolticích I (hrob číslo 939, muž 70-79 let);
(MATĚJÍČKOVÁ 2009, Table C-l).
Nejčastěji byli pohřbení ve věku adultus II (7 jedinců, tj. 15,22%), adultus I (6
jedinců, tj. 13,04%) a adultus L i l (1 jedinec, tj. 2,17%). Celkem 14 jedinců (tj. 30,43%).
Dále ve věku maturus I (5 jedinců, tj. 10,87%), maturus L i l (5 jedinců, tj.
10,87%), maturus II (2 jedinci, tj. 4,35%) a maturus (1 jedinec, tj. 2,17%). Celkem 13
jedinců (tj. 28,26%).
Sedm jedinců bylo určeno jako dospělí (tj. 15,22%). Věkové kategorie infans II
(4 jedinci, tj. 8,7%) a infans I (2 jedinci, tj. 4,35%) byly zastoupeny téměř identicky.
Celkem6jedinců(tj. 13,02%).
Dílčím způsobem byly zastoupeny věkové kategorie juvenis (2 jedinci, tj.
4,35%) a juvenis/adultus I (1 jedinec, tj. 2,17%), adultusll/maturus I (1 jedinec, tj.
2,17%), matururs II/senilis (1 jedinec, tj. 2,17%) a senilis (1 jedinec, tj. 2,17%); (graf
27).
87
• adul. I
• adul. I/II
• adul. II
• adul. II/mat. I
• dosp.
• inf. I
• inf. II
• juv.
• juv./adul. I
• mat.
• mat. I
• mat. I/II
• mat. II
• mat. II/senil.
• senil.
Graf 27. Procentuální zastoupení věkových kategorií u antropologický určených jedinců.
10. Suroviny silicitových šipek K Z P na Moravě
Nositelé K Z P na Moravě užívali k výrobě silicitových šipek následné suroviny.
10.1. Silicity
Silicity pocházejí z vápencových hornin, které vznikaly v mořském prostředí od
prvohor do starších třetihor chemickým, biochemickým nebo diagenetickým
vysrážením Si02, který je obsažen v rostlinných a živočišných schránkách. Jedná se
jemnozrnné cementační neklastické sedimenty (příměs klastické složky je do 10%),
které jsou různými minerálními modifikacemi oxidu křemičitého (kryptokrystalický
křemen, chalcedon, amorfní opál) s malým obsahem nečistot (PAULIS 1993, 113 in
V O K A C 2004, 168). Z praktického hlediska se do této skupiny zahrnují všechny druhy
rohovce včetně pazourku, který je jednou z jeho variet, radiolarity, spongolity, lydity,
buližníky a limnické silicity. Z tohoto důvodu je petrograf cky správnější užívat termín
silicit místo někdy se objevujících termínů silex, silexit nebo křesovec.
Charakteristickým rysem silicitů je přítomnost mikorofosilií (jehlice živočišných hub,
mechovky, radiolárie, foraminifery, hystrichosféry, krinoidové články, v limnických
silicitech zbytky rostlinných pletiv a pylová zrna); (PŘICHYSTAL 1994, 43; 2002, 67).
10.2. Silicity glacigenních sedimentů (SGS)
Geologické rozšíření SGS je vázáno na sedimenty elsterského a sálského
kontinentálního zalednění na severní Moravě a ve Slezsku. Vzácně se při odtoku
88
tavných ledovcových vod dostaly eratické materiály včetně silicitů i mimo hranici
zalednění do povodí Bečvy a Moravy. SGS bývají ne zřídka označovány
v archeologické literatuře jako pazourky. Nutno podotknout, že ani v geologické
literatuře neexistuje jednota v definici pazourku a rohovce. Čeští i slovenští
petrografové v souladu s angloamerickými autory považují pazourek za varietu
konkrecionálního rohovce, která pochází z horniny křídy křídového stáří
(PŘICHYSTAL 1994, 43; 2002, 67-68).
V glacigenních sedimentech severní Moravy a Slezska jsou dva základní typy
silicitů. Dominující typ pochází z mechovkových vápenců dánského (třetihorního) stáří.
V typických případech má plochý tvar, hnědošedou až šedou barvu (při nevětrávání se
mění na povrchu až do hnedočervené), obsahuje neprůsvitné světlejší až bělavé
uzavřeniny centimetrových rozměrů a hojné relikty fosilií, hlavně mechovek. Nicméně
je velmi obtížné stanovit poměr četnosti mezi oběma typy, neboť je velmi proměnlivý.
Např. na Vidnavsku představují dánské silicity 45-55% ze všech silicitů (GÁBA 1972
in PŘICHYSTAL 1994, 43; 2002, 68). Druhý hlavní typ jsou pazourky ve smyslu české
petrografie, neboť pocházejí z maastrichtské křídy; na Vidnavsku jejich procentuální
zastoupení kolísá mezi 16-30%. Konkrece mají často velmi členitý povrch s mnoha
dutinami, které bývají vyplněny bílou hmotou obsahující hojné jehlice hub a schránky
foraminifer. Barva silicitové hmoty je tmavá až černá, z mikrofosilií bývají přítomny
foraminifery a hystrichosféry. Spolehlivým dokladem o původu suroviny z glacigenních
sedimentů j sou nálezy stop po sunutí kontinentálním ledovcem (exarační rýhy), které se
dají vzácně zjistit i na artefaktech, pokud mají relikty původního povrchu
(PŘICHYSTAL 2002, 68).
10.3. Rohovce typu Krumlovský les (KL)
Nej větší akumulace rohovců typu K L se nacházejí ve třetihorních (eggenburg ottnangských)
štěrcích na východních svazích Krumlovského lesa, předtím však
prodělaly velmi komplikovaný osud. Představují relikty po jurských nebo křídových
sedimentech, které původně pokrývaly ve větším rozsahu Český masív. Pravděpodobně
ve starém terciéru prošly procesem zvetrávaní v aridním klimatu, mateřské vápencové
horniny byly téměř zcela denudovány a odolnější rohovce vytvořily pokryvy na
krystaliniku západní Moravy. V ottnangu byly spláchnuty do příbřežních sedimentů.
Během zvetrávaní v aridním klimatu vznikl na povrchu rohovců černý „pouštní lak"
(varnish). Vedle ottnangských štěrků se tyto rohovce objevují v menších koncentracích i
89
v mladších sedimentech, např. v terasách některých moravských řek (PŘICHYSTAL
1984, 207-208; 1994, 44; 2002, 69).
A. Přichystal vyčlenil tři základní variety (I, II a III) rohovců typu K L . Varieta I
má typicky namodrale šedou barvu silicitové hmoty. Základní barva však může mít i
fialové, růžové a bílé nádechy. V procházejícím denním světle je rohovec šedě až
šedohnědě průsvitný. Hmota je krupicovitě zakalena jehlicemi živočišných hub, které
jsou občas koncentrovány ve světlých šlírách, obláčcích a subparalelních páscích. Partie
bohatší jehlicemi hub se při pozorování ve výbrusech mezi zkříženými nikoly projevují
hruběji vláknitým chalcedonem (PŘICHYSTAL 1984, 208; 1994, 44; 2002, 69).
Varieta II reprezentuje, oproti předchozí, velice jemný a „kvalitní" silicit
převážně hnědošedé až hnědé barvy. Barva se může měnit i do světle belavých, šedých,
narůžovělých a oranžových tónů. Homogenní zbarvení bývá přerušováno bělavě šedými
šmouhami a obláčky, které mohou tvořit i „achátovou" koncentrickou kresbu. Ne vždy
musí být na povrchu vyvinut černý pouštní lak, některé kusy mají vysoce lesklý, ale
nikoliv tmavý povrch. Velice početné jsou oválné a nepravidelné, bělavé, jemně zrnité
křemenné inhomogenity (tzv. „petrosilexy") až centimetrových rozměrů, které
představují odlišně silicifikovaný materiál. Tato varieta je někdy obtížně odlišitelná od
SGS nebo od polských silicitů (PŘICHYSTAL 1984, 208; 1994, 44; 2002, 69; VOKÁČ
2004, 169).
Varieta III byla rozpoznána na pozdně aurignacké stanici v Alberndorfu
v Dolním Rakousku (PŘICHYSTAL 1997). Silicitová hmota má tmavě šedou až
černohnědou barvu a jsou v ní hojné stopy makroskopicky viditelných reliktu fosilií
(PŘICHYSTAL 1999, 29 in VOKÁČ 2004, 170; cf. PŘICHYSTAL 2002, 69). Odlišení
atypických kusů všech variet rohovce typu K L od skupiny „moravských jurských
rohovců" (např. neproužkované rohovce ze Stránské skály u Brna, rohovce z oblasti
Chřibů, Záhoří aj.) je značně problematické a ne všechny rohovce uváděné jako typ K L
I-III pochází z oblasti Krumlovského lesa (PŘICHYSTAL 2000, 36-37).
10.4. Silicity krakovsko-čenstochovské jury (SKČJ)
Silicity krakovsko-čenstochovské jury představují významný surovinový zdroj
pro celé jižní Polsko. Jejich importy na Moravu jsou doloženy v moravských
mladopaleolitických industriích {Dolní Věstonice) i na některých mladoaurignackých
stanicích v Hornomoravském úvalu. Jsou známy též z moravského magdalénienu
{Pekárna). SKČJ tvoří významnou složku neolitické i eneolitické štípané industrie
90
(PŘICHYSTAL 1984, 211; 1985, 186; 1994, 46). V souborech moravské K Z P převládá
především varieta A (cf. K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 56-57). Dílčím
způsobem byly zastoupeny varieta B a varieta C, které byly uvedeny do odborné
literatury jiz dříve (cf. K A C Z A N O W S K A - K O Z L O W S K I 1976; viz sub.kap. 13.3.3.;
13.5.3.).
10.5. „Moravské jurské rohovce" („MJR")
Moravský jurský rohovec je komplexní označení jurských rohovců ze
sekundárních depozitů rozličných štěrků mladších období. Obvykle není možné stanovit
jejich přesnější původ. Kusy „MJR" lze nalézt v okolí Rudic, v pleistocénních terasách
řek na jižní Moravě, ale také sporadicky v miocénních sedimentech karpatské
prohlubně. Objevují se ve formě zčásti ovalených hlíz či jednotlivých kusů modrošedé
barvy postrádajících černý povrch. Objeví-li se obdobná surovina ve formě valounu a
má-li tenkou černou kůru, může být označena jako rohovec typu K L . „MJR" stejně jako
rohovce typu K L jsou původem z obecně rozšířených jurských vápenců. Nicméně
„MJR" zůstaly po denudaci v průběhu spodních třetihor neodkryty a právě proto se u
nich nevyvinul černý povlak. Zmíněný fenomén lze vysvětlit tak, že „MJR" zůstaly
„skryty" vklastických sedimentech, nebo byly denudovány v post-miocénním období.
Stanovit přesný původ jednotlivých kusů je velmi obtížné ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL
- ŠEBELA 2009, 54-55).
10.6. Radiolariové rohovce
Radíolarity a radiolariové rohovce jurského stáří mají charakteristické zbarvení
do rudohnědé, zelené, olivově zelené, modravé nebo žluté. Mikroskopická pozorování
odhalí přítomnost typických mikrofosilií (okrouhlé radiolarie). V radiolaritech tvoří
pozůstatky radiolarií víc jak 50% silicitové hmoty, přičemž v radí ol áriových rohovcích
je jejich množství nižší. Primární zdroje radiolaritů se nacházejí ve vápencích
bradlového pásma Západních Karpat poblíž obce Podbranč, v oblasti pravěkých
těžebních aktivit u Vršatského Podhradia v blízkosti Vlárského průsmyku, který spojuje
Slovensko s Moravou. Radi ol arity byly též registrovány ve štěrkopískových
usazeninách Váhu, které přiléhají k bradlovému pásmu na západním Slovensku.
Radiolarity a radiolariové rohovce se objevují ve formě valounů také na Moravě (např.
v blízkosti Troskotovic, Novosedel a Mušova jako komponenty klastických sedimentů
spodnobadenských štěrků karpatské prohlubně). Původně byly nejspíše alpské
91
provenience a jejich zdrojová oblast byla dislokována Pre-Danubskými vodami. U
malých kousků bez dochovaného povrchu je takřka nemožné stanovit jejich původ
( K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 57).
10.7. Chalcedon
Pojem „chalcedon" lze popsat jako průhlednou nebo průsvitnou silicitovou
(křemičitou) hmotu bez fosilií, skleného nebo voskového lesku. V některých ohledech
je podobný plazmě, nicméně vznikl v dutinách vulkanických hornin. Jeho přesná
provenience je neznámá ( K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 56).
10.8. Petrosilex
Pojem petroxilex lze popsat jako supersilicifikované části rohovcové a silicitové
hlízy, která se sestává obvykle z křemene. Kusy petrosilexu jsou neprůhledné (v
porovnání s okolní silicitovou hmotou) s nádechem do bělavé nebo nahnědlé barvy.
Následkem silné silicifikace se nedochovaly žádné pozůstatky mikrofosilií. Z tohoto
důvodu není možné stanovit přesný původ jednotlivých kusů ( K O P A C Z PŘICHYSTAL
- ŠEBELA 2009, 55).
11. Morfologická charakteristika silicitových šipek K Z P
Na silicitových šipkách lze sledovat různé makroskopické znaky, dle kterých lze
šipky klasifikovat do jednotlivých morfologických kategorií. Prvním sledovatelným
znakem jsou délky stran. V případech, kdy mají šipky téměř stejnou délku stran, lze je
klasifikovat jako symetrické (obr. 2:a-b). Jsou-li však strany různě dlouhé, lze je
klasifikovat jako asymetrické (obr. 2:c-d). Dále lze pozorovat tvary stran, které mohou
být rovné (obr. 2:a), konvexní (obr. 2:b) a konkávni (obr. 2:c). Nicméně na jednom
artefaktu může docházet i ke kombinaci výše zmíněných tvarů stran.
a b c d
Obr. 2. Tvary stran silicitových šipek - a: rovné; b: konvexní; c: konkávni; a,b: symetrické; c,d:
asymetrické.
92
Dalším pozorovatelným znakem je opracování stan. Strany silicitových šipek
mohou být opracovány postranní retuší (obr. 2:a) nebo zoubkem (obr. 2:c, d).
V některých případech lze pozorovat i kombinaci postranní retuše a zoubku.
Charakteristickým znakem je tvar křidélek, která mohou být:
rovná (obr. 3 :a)
obloukovitá (obr. 3 :b)
lomená (obr. 3:c)
hrotitá (obr. 3:d).
a b c d
Obr. 3. Tvary křidélek silicitových šipek - a: rovná; b: obloukovitá; c: lomená; d: hrotitá.
Na jednom artefaktu opět může docházet ke kombinaci různých tvarů křidélek.
Významným morfologickým znakem je tvar baze. Baze silicitových šipek
mohou být:
obloukovitá (obr. 4:a) - typ A
trapézovitá (obr. 4:b) - typ B
rektangulární (obr. 4:c) - typ C
nepravidelná (obr. 4:d) - typ D
s rapem a křidélky, kterájsou stejně dlouhá nebo delší než-li řap (obr. 4:e) - typ E
s rapem a křidélky, kterájsou kratší než-li řap (obr. 4:f) - typ F
nepravidelně obloukovitá (obr. 4:g) - typ G
rovná (obr. 4:h) - typ H
střechovitá (obr. 4:i) - typ I
nepravidelně trapézovitá (obr. 4:j) - typ J
šikmá (obr. 4:k) - typ K
konvexní (obr. 4:1) - typ L
hrotitá (obr. 4:m) - typ M
93
a b c d c f g
h i J k 1 m
Obr. 4. Baze silicitových šipek - a: obloukovitá; b: trapézovitá; c: rektangulární; d: nepravidelná; e:
s rapem a křidélky, která jsou stejně dlouhá nebo delší než-li řap; f: s rapem a křidélky, která jsou kratší
než-li řap; g: nepravidelně obloukovitá; h: rovná; i: střechovitá; j: nepravidelně trapézovitá; k: šikmá; 1:
konvexní; m: hrotitá.
Dále lze silicitové šipky klasifikovat dle nízkého délko-šířkového indexu (dále
jen d/s index) jako tvary symetrické rovnostranné (d/s index 0,8-1,2; obr. 5:a), tvary
symetrické rovnoramenné (d/s index 1,2-1,7; obr. 5:b), tvary mírně asymetrické (d/s
index 1,2-1,7; obr. 5:c-e), tvary symetrické rovnostranné s rapem (0,8-1,2; obr. 5:f) a
symetrické rovnoramenné s rapem (d/s index 1,2-1,7; obr. 5:g).
a b c d e f g
Obr. 5. Tvary silicitových šipek - a: symetrická rovnostranná; b: symetrická rovnoramenná; c-e: mírně
asymetrické; f: symetrická rovnostranná s rapem; g: symetrická rovnoramenná s rapem.
Dle vysokého d/s indexu lze silicitové šipky klasifikovat jako tvary symetrické
rovnoramenné úzké (d/s index 1,7-2; obr. 6:a) a jako tvary asymetrické úzké (d/s index
1,7-2,059; obr. 6:b); (cf. OLIVÍK 2009).
94
a b
Obr. 6. Tvary silicitových šipek - a: symetrická rovnoramenná úzká; b: asymetrická úzká.
12. Metrická charakteristika silicitových šipek K Z P
Celkem bylo na Moravě v hrobových celcích registrováno 176 silicitových
šipek. Metrické hodnoty bylo možné stanovit v 158 případech (tj. 89,77%). Osmnáct
silicitových šipek zůstalo neurčeno z důvodu absence metrických hodnot (tj. 10,23%);
(viz sub.kap. 13.2.; tab. 23: ID 160, 170, 171, 172; sub.kap. 13.3.; tab. 25: ID 79, 80;
sub.kap. 13.4.; tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5, 11; sub.kap. 13.5.; tab. 29: ID 12, 13, 15, 102,
143, 168). N a základě dřívější analýzy 48 silicitových šipek z hrobových celků a jedné
šipky z povrchového sběru byly stanoveny následné metrické kategorie (cf. O L I V I K
krátké tvary (délka od 16,3 mm do 23 mm) resp. od 13 mm, nejkratší registrovaný artefakt; viz
sub.kap. 13.3.; tab. 25: ID 22)
středně dlouhé tvary (délka od 23 mm do 27,5 mm)
dlouhé tvary (délka od 27,5 mm do 32 mm)
velmi dlouhé tvary (délka od 32 mm do 36,5 mm) resp. do 39 mm, nejdelší registrovaný artefakt;
viz sub.kap. 13.3.; tab. 25: ID 46)
Pro metrickou klasifikaci bylo užito d/s indexu. Délky byly měřeny dle obr. 7:a,
šířky dle obr. 7:b.
2006, 37-39, graf 8; 2009, 261-264, Fig. A-5, A-6):
a b
Obr. 7. Způsob měření silicitových šipek - a: délka; b: šířka.
95
Naměřené metrické hodnoty d/s indexů byly vyneseny do grafu 28 a uvedeny
jsou v tabulce 20. Délko-šířkový index byl analyzován ve vztahu k délkám a šířkám
silicitových šipek. Důvodem jsou vlastnosti d/s indexu. Z grafu 28 a tabulky 20 je
zřejmé, že d/s index ztotožní artefakty různých délek do jedné kategorie. Šipky
s délkami od 16,3 mm do 24 mm (d/s index 0,8-1; 1-1,2) d/s index ztotožní do jedné
kategorie. Můžeme dokonce říct, že jedna šipka s délkou 16,3 mm by se stala
samostatnou kategorií (d/s index 0,8-1). Šipky s délkami od 18,2 mm do 26,5 mm, d/s
index (d/s index 1,2-1,4) označí za další samostatnou kategorii. Nejinak tomu je
s šipkami s délkami od 22,7 mm do 32 mm (d/s index 1,4-1,6). Konečně dvě šipky
s délkami 27,4 mm a 36,5 mm d/s index označí za identické.
Ze zmíněného můžeme říct, že odlišné d/s indexy korespondují se stejnými nebo
podobnými délkami. To je důvodem, proč nebyl užit pouze d/s index ke klasifikaci
artefaktů do metrických kategorií, ale byl navíc porovnán s délkami silicitových šipek.
Délko-šířkový index byl tudíž užit v komparaci s délkami artefaktů ke
klasifikaci silicitových šipek do metrických kategorií. V místech, kde se různé d/s
indexy (cf. graf 28: litery R, S, T; d/s index od 1-1,2; 1,2-1,4; do 1,4-1,6) shodovaly se
stejnými nebo obdobnými délkami (cf. tab. 20: litery R, S, T; délky 21,7 mm, 22,5 mm,
22,7 mm) byla stanovena první délková hranice. Tyto šipky byly označeny za krátké
tvary (od 16,3 mm do 22,7 mm; zaokrouhleně do 23 mm).
Stejný postup byl užit při stanovení druhé délkové hranice. Artefakty s d/s
indexy od 1,2-1,4; 1,4-1,6; do 1,6-1,8 (cf. graf 28: litery ľ, ľ, K , Ľ ) se shodovaly
s délkami od 26,5 mm do 27,4 mm (cf. tab. 20: litery ľ, ľ, K', Ľ ; délka 27,4 mm byla
pozorována třikrát; zaokrouhleně do 27,5 mm). Silicitové šipky s délkami od 23 mm
(první délková hranice) do 27,5 mm (druhá délková hranice) byly označeny za středně
dlouhé tvary.
Artefakty s délkami od 27,5 mm (druhá délková hranice) do 32 mm byly
označeny za dlouhé tvary. Maximální zaznamenaná délka činila 36,5 mm a byla
registrována v jednom případě. Tento artefakt byl označen za velmi dlouhý tvar (cf. graf
28); (cf. OLIVÍK 2006; 2009; viz výše).
96
Legenda: d/s index 0,8-1
d/s index 1-1,2
d/s index 1,2-1,4 O—
d/s index 1,4-1,6
d/s index 1,6-1,8
d/s index 1,8-2
Graf 28. Graf vyjadřující vztah mezi d/s indexy a délkami a šířkami silicitových šipek.
lokalita inventární číslo délka v mm šířka v mm d/s index litera v grafu 28
Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5b 16,3 17,9 0,91061 A
Přerov-Předmostí I 1601/63/8 16,5 15 1,1 B
Přerov-Předmostí I 1601/63/7 16,8 15,3 1,09804 C
Jezeřany-Maršovice 11479/3 16,9 15,3 1,10458 D
Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5e 17,5 16,6 1,05422 E
Jezeřany-Maršovice 11479/4 18 16,7 1,07784 F
Slapanice II Pa 190/34-97 18,2 15,1 1,2053 G
Prosiměhce I A 30789/23 18,4 16,4 1,12195 H
Jezeřany-Maršovice 11479/2 19,1 17,3 1,10405 I
Prosiměhce I A 30789/24 19,4 14 1,38571 J
Přerov-Předmostí I 1601/63/5 19,4 15 1,29333 K
97
Jiříkovice 152/98-498/4 19,8 18,3 1,08197 L
Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5c 20,3 18,7 1,08556 M
Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5d 20,5 17,4 1,17816 N
Diváky II A 8248 20,8 16,8 1,2381 0
Jezeřany-Maršovice 11479/5 21 18,5 1,13514 P
Jezeřany-Maršovice 11479/8 21,5 16,5 1,30303 Q
Prosiměhce I A 30789/17 21,7 18,4 1,17935 R
Jezeřany-Maršovice 11479/1 22,5 18,1 1,24309 S
Modříce 09793-3/90 22,7 16,1 1,40994 T
Přerov-Předmostí I 1601/63/4 23,1 19 1,21579 U
Jezeřany-Maršovice 11479/9 23,5 18,5 1,27027 V
Jezeřany-Maršovice 11479/7 24 19 1,26316 w
Jezeřany-Maršovice 11479/10 24 21 1,14286 x
Prosiměhce I A 30789/20 24 18,4 1,30435 Y
Prosiměhce I A 30789/15 24 19,6 1,22449 Z
Přerov-Předmostí I 1601/63/6 24 16,4 1,46341 A
Prosiměhce I A 30789/22 24,3 19,6 1,2398 B'
Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5b 24,4 19,5 1,25128 C
Ledce II 9618 SAÚ 5/52-5 24,6 19,9 1,23618 D'
Lhánice I 90020 24,8 16,8 1,47619 E'
Prosiměhce I A 30789/18 25 17,4 1,43678 F
Jezeřany-Maršovice 11479/6 25,5 19,1 1,33508 G'
Ledce II 9619 SAÚ 6/52-5a 25,9 19,9 1,30151 H'
Jezeřany-Maršovice 11479/12 26,5 21,6 1,22685 ľ
Brno-Holásky II Pa16359 27,4 17,1 1,60234 J'
Prosiměhce I A 30789/16 27,4 19 1,44211 K'
Prosiměhce I A 30789/21 27,4 19,5 1,40513 Ľ
Lhánice I 90026 27,5 18,2 1,51099 M '
Brno-Holásky II Pa160410 28 18,4 1,52174 N'
Moravská Nová Ves-Hrušky I 09279-194/91 29,2 16 1,825 0'
Moravská Nová Ves-Hrušky I 09279-196/91 29,8 19,4 1,53608 P'
Prosiměhce I A 30789/19 30 20,8 1,44231 Q'
Moravská Nová Ves-Hrušky I 09279-193/91 30 20,2 1,48515 R'
Moravská Nová Ves-Hrušky I 09279-195/91 30,3 20,2 1,5 S'
Kobylnice I 66360 31 21,7 1,42857 T'
Jezeřany-Maršovice 11479/13 31 20,8 1,49038 U'
Jezeřany-Maršovice 11479/11 32 21,9 1,46119 V
Moravská Nová Ves-Hrušky I 09279-192/91 36,5 21,4 1,70561 w
Tab. 20. Tabulka analyzovaných artefaktů, které jsou uvedeny v grafu 28.
13. Silicitové šipky nálezových skupin I, I/II, II a III K Z P
Silicitové šipky jednotlivých nálezových skupin, jejichž obsah byl prvně
definován L. Hájkem (1966) a následně P. Dvořákem (1989), byly analyzovány zvlášť.
98
Zřetel byl především brán na morfologický a metrický charakter šipek a dále na
surovinovou skladbu.
13.1. Silicitové šipky nálezové skupiny I
V nálezové skupině I (dále jen N S I) bylo evidováno 16 silicitových šipek.
Uvedeny jsou v následné tabulce (tab. 21).
ID lokalita inventární číslo surovina délka v mm šířka v mm d/s
6 Borkovany I rohovec 25 21 1,19
121 Prosiměhce I A 30789/15 silicit 24 19,6 1,224
122 Prosiměhce I A 30789/16 SGS? 28 19 1,474
123 Prosiměhce I A 30789/17 silicit 23 19 1,211
124 Prosiměhce I A 30789/21 SGS 27 20 1,35
125 Prosiměhce I A 30789/22 SGS? 24 20 1,2
126 Prosiměhce I A 30789/23 chalcedon 19 14 1,357
127 Prosiměhce I A 30789/30 silicit 25 19 1,316
128 Prosiměhce I A 30789/20 K L U ? 19 17 1,118
129 Prosiměhce I A 30789/18 K L II 25 18 1,389
130 Prosiměhce I A 30789/19 SGS? 30 22 1,364
131 Přerov-Předmostí I 1601/63/4 silicit 24 18 1,333
132 Přerov-Předmostí I 1601/63/5 silicit 20 15 1,333
133 Přerov-Předmostí I 1601/63/6 SGS 24 17 1,412
134 Přerov-Předmostí I 1601/63/7 SGS 17 16 1,063
135 Přerov-Předmostí I 1601/63/8 silicit 17 15 1,133
Tab. 21. Silcitové šipky NS I.
13.1.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS I
Symetrické tvary silicitových šipek (9x, tj. 60%) převažovaly nad tvary
asymetrickými (6x, tj. 40%). V jednom případě nebylo možné rozhodnout, zda-li je
artefakt symetrický či asymetrický (graf 29; graf 34: ID 131; viz databáze silicitové
šipky, pole: tvar).
© • symetrická
• asymetrická
Graf 29. Procentuální zastoupení symetrických a asymetrických tvarů silicitových šipek v NS I.
99
Tvary stran převažovaly konvexní (9x, tj. 56,25%) nad stranami rovnými (6x, tj.
37,5%). Vjednom případě byly na jedné šipce registrovány tvary stran rovná a
konvexní (tj. 6,25%, tab. 21: ID 121); (graf 30; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar
stran).
6,25%
• konvexní
• rovné
• rovná a konvexní
Graf 30. Procentuální zastoupení tvarů stran silicitových šipek v NS I.
Postranní retuš silicitových šipek (lOx, tj. 62,5%) převažovala nad postranním
zoubkováním (6x, tj. 37,5%); (graf 31; viz databáze silicitové šipky, pole: opracování
stran).
• retušované
• zoubkované
Graf 31. Procentuální zastoupení opracování stran silicitových šipek v NS I.
Křidélka lomeného tvaru (7x, tj. 46,67%) převažovala nad křidélky tvaru
obloukovitého (3x, tj. 20%) a nad kombinací tvarů křidélek obloukovité a lomené (3x,
tj. 20%). Jedenkrát byla registrována kombinace křidélek rovné a obloukovité (tj.
100
6,67%) a lomené a neurčené? (tj. 6,67%). V jednom případě nebylo možné stanovit tvar
křidélek (tab. 21: ID 126); (graf 32; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar křidélek).
• lomená
• obloukovka
• obloukovité a lomené
• rovné a obloukovité
• lomené a neurčené?
20,00%
Graf 32. Procentuální zastoupení tvarů křidélek silicitových šipek v NS I.
Tvary bazí silicitových šipek typu A převažovaly (8x, tj. 50%) nad tvary bazí
typu B (3x, tj. 18,75%) a typu F (3x, tj. 18,75%; graf 34: ID 6, 126, 132). Jedenkrát byla
registrována baze typu D (tj. 6,25%) a baze typu J (tj. 6,25%); (graf 33; viz databáze
silicitové šipky, pole: tvar baze).
Graf 33. Procentuální zastoupení tvarů bazí silicitových šipek v NS I.
Celkem bylo registrováno šest asymetrických šipek (viz sub.kap. 13.1.1.; graf
29). Dle jejich d/s indexu lze pět klasifikovat jako tvary rovnoramenné (tab. 21: ID 122,
127, 129, 130, 133; d/s index od 1,316 do 1,474), zbývající šestou jako tvar
101
rovnostranný (tab. 21: ID 125; d/s index 1,2). Nejde tudíž o tvary asymetrické úzké
s vysokým d/s indexem, které známe z nálezové skupiny II a III (viz sub.kap. 13.3.4.,
tab. 26; 13.4.4., tab. 28). Tyto šipky lze díky jejich nízkému d/s indexu označit jako
tvary mírně asymetrické (viz kap. 11.). Dále bylo zaznamenáno devět symetrických
šipek (viz sub.kap. 13.1.1.; graf 29). Dle d/s indexu lze tři klasifikovat jako tvary
rovnoramenné (tab. 21: ID 121, 123, 124; d/s index od 1,211 do 1,35), tři jako tvary
rovnostranné (tab. 21: ID 128, 134, 135; d/s index od 1,063 do 1,133), dvě jako tvary
rovnoramenné s rapem (tab. 21: ID 126, 132; d/s index 1,333 a 1,357) a jednu jako tvar
rovnostranný s rapem (tab. 21: ID 6; d/s index 1,19); (viz kap. 11.). U jednoho artefaktu
nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar symetrický či asymetrický (viz
sub.kap. 13.1.1.; graf 29; tab. 21: ID 131; d/s index 1,333); (graf 34).
13.1.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS I
Šest silicitových šipek s délkami od 16,5 mm do 23 mm a šířkami od 14 mm do
19 mm lze označit za krátké tvary (graf 34: ID 123, 126, 128, 132, 134, 135; viz kap.
12.), přičemž tři z nich (graf 34: ID 128, 134, 135) lze dle jejich d/s indexu (od 1,063 do
1,133) označit za krátké tvary rovnostranné. Další dvě (graf 34: ID 126, 132) byly již
klasifikovány jako tvary rovnoramenné s rapem (viz sub.kap. 13.1.1.; d/s index 1,333 a
1,357), lze je označit za krátké tvary rovnoramenné s rapem. Poslední šipku (graf 34: ID
123) lze označit dle jejího d/s indexu (1,211) za krátký tvar rovnoramenný.
Osm silicitových šipek s délkami od 24 mm do 27 mm a šířkami od 17 mm do
21 mm lze označit za středně dlouhé tvary (graf 34: ID 6, 121, 124, 125, 127, 129, 131,
133; viz kap. 12.). Čtyři byly již klasifikovány jako mírně asymetrické, lze je tudíž
označit za středně dlouhé tvary mírně asymetrické (viz sub.kap. 13.1.1.; graf 34: ID
125, 127, 129, 133). Další dvě (graf 34: ID 121, 124) lze označit dle jejich d/s indexu
(od 1,224 do 1,35) za středně dlouhé tvary rovnoramenné. Jedna šipka (graf 34 ID: 6)
byla již klasifikována jako tvar rovnostranný s rapem (viz sub.kap. 13.1.1.; d/s index
1,19), lze j i označit za středně dlouhý tvar rovnostranný s rapem. Poslední šipka (graf
34: ID 131), která spadá svými rozměry mezi středně dlouhé tvary, by mohla být dle
svého d/s indexu (1,333) označena za středně dlouhý tvar rovnoramenný, avšak u
zmíněného artefaktu nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar symetrický či
asymetrický (viz sub.kap. 13.1.1.).
Dvě silicitové šipky s délkami 28 mm a 30 mm a šířkami 19 mm a 22 mm lze
označit za dlouhé tvary (graf 34: ID 122, 130; viz kap. 12.), přičemž obě již byly
102
klasifikovány jako mírně asymetrické (viz sub.kap. 13.1.1.), lze je tudíž označit za
dlouhé tvary mírně asymetrické.
' 1 ' 1 ' 1 1 ' 1 ' — — i • 1 1
130
i _
krátké tvaiy
s
5 124
4
i; 3 127 1;!2
i : 1 129
J
12S i : 3
dlouhé tv ary
134
135 i : 2
u ^
126
St]edně dlonihé t vityt vity
16 13 20 22 24 26
délka ¥ mm
28 30 32
Legenda: tvar mírně asymetrický A
tvar symetrický rovnoramenný +
tvar symetrický rovnostranný a
tvar symetrický s rapem
tvar symetrický či asymetrický?
o
Graf 34. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS I.
13.1.3. Surovina silicitových šipek v NS I
Nečastěji byly silicitové šipky registrovány z blíže neurčených silicitů (6x, rj.
37,5%), SGS (3x, tj. 18,75%) a SGS? (3x, tj. 18,75%). Jedenkrát bylo pro výrobu
silicitové šipky užito rohovce typu K L II (tj. 6,25%), rohovce typu K L II? (tj. 6,25%),
blíže neurčeného rohovce (tj. 6,25%) a chalcedonu (tj. 6,25%); (graf 35; cf. tab. 21).
103
• blíže neurčený silicit
• SGS
• SGS?
• K L U
• K L II?
• blíže neurčený rohovec
• chalcedon
Graf 35. Procentuální zastoupení surovin užitých k výrobě silicitových šipek v NS I.
13.1.4. Shrnutí
V N S I bylo registrováno 16 silicitových šipek. Symetrické tvary šipek (9x, tj.
60%) převažovaly nad tvary asymetrickými (6x, tj. 40%). V jednom případě nebylo
možné stanovit, zda-li je šipka symetrická či asymetrická (graf 29). Strany šipek byly
četnější konvexní (9x, tj. 56,25%), než-li rovné (6x, tj. 37,5%). Vjednom případě byla
pozorována kombinace stran rovna a konvexní (tj. 6,25%); (graf 30). Strany byly častěji
retušovány (lOx, tj. 62,5%), než-li zoubkovány (6x, tj. 37,5%); (graf 31). Lomená
křidélka (7x, tj. 46,67%) převažovala nad obloukovitými (3x, tj. 20%) i nad kombinací
tvarů křidélek obloukovité a lomené (3x, tj. 20%). Vjednom případě byla pozorována
kombinace křidélek rovné a obloukovité a (tj. 6,67%) a lomené a neurčené? (tj. 6,67%);
(graf 32). Baze typu A zcela převládly (8x, tj. 50%) nad bázemi typu B (3x, tj. 18,75%)
a typu F (3x, tj. 18,75%). Vjednom případě byla registrována baze typu D (tj. 6,25%) a
baze typu J (6,25%); (graf 33).
V N S I byly evidovány krátké tvary rovnostranné (3x, tj. 18,75%), krátké tvary
rovnoramenné s rapem (2x, tj. 12,5%) a krátký tvar rovnoramenný (lx, tj. 6,25%). Dále
byly registrovány středně dlouhé tvary mírně asymetrické (4x, tj. 25%), středně dlouhé
tvary rovnoramenné (2x, tj. 12,5%), středně dlouhý tvar rovnostranný s rapem (lx, tj.
6,25%) a středně dlouhý tvar symetrický či asymetrický? (lx, tj. 6,25%). Kromě toho
byly registrovány ještě dlouhé tvary mírně asymetrické (2x, tj. 12,5%); (graf 34; tab.
22).
18,75%
104
metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS I počet šipek %
krátke tvary rovnostranné 3 18,75
krátké tvary rovnoramenné s rapem 2 12,5
krátké tvary rovnoramenné 1 6,25
středně dlouhé tvary mírně asymetrické 4 25
středně dlouhé tvary rovnoramenné 2 12,5
středně dlouhé tvary rovnostranné s rapem 1 6,25
středně dlouhé tvary symetrické či asymetrické 1 6,25
dlouhé tvary mírně asymetrické 2 12,5
celkem 16 100
Tab. 22. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek ajejich procentuální zastoupení v NS I.
Silicitové šipky byly nečastěji zhotoveny z blíže neurčených silicitů (6x, tj.
37,5%), SGS (3x, tj. 18,75%) a SGS? (3x, tj. 18,75%). Rohovec typu K L II (lx, tj.
6,25%), rohovec typu K L II? (lx, tj. 6,25%), blíže neurčený rohovec (lx, tj. 6,25%) a
chalcedon (lx, tj. 6,25%) byly zastoupeny dílčím způsobem (graf 35).
13.2. Silicitové šipky nálezové skupiny I/II
V nálezové skupině I/II (dále jen N S I/II) bylo evidováno 35 silicitových šipek.
Uvedeny jsou v následné tabulce (tab. 23).
ID lokalita inventární číslo surovina délka v mm šířka v mm d/s
63 Jezeřany-Maršovice 11479/1 SGS 22,5 18,1 1,243
64 Jezeřany-Maršovice 11479/2 SGS 19,1 17,3 1,104
65 Jezeřany-Maršovice 11479/3 K L U 16,9 15,3 1,105
66 Jezeřany-Maršovice 11479/4 K L U 18 16,7 1,078
67 Jezeřany-Maršovice 11479/5 K L U 21 18,5 1,135
68 Jezeřany-Maršovice 11479/6 SKČJ 25,5 19,1 1,335
69 Jezeřany-Maršovice 11479/7 K L U 24 19 1,263
70 Jezeřany-Maršovice 11479/8 K L U 21,5 16,5 1,303
71 Jezeřany-Maršovice 11479/9 K L U 23,5 18,5 1,27
72 Jezeřany-Maršovice 11479/10 SKČJ 24 21 1,143
73 Jezeřany-Maršovice 11479/11 SKČJ 32 21,9 1,461
74 Jezeřany-Maršovice 11479/12 SKČJ 26,5 21,6 1,227
75 Jezeřany-Maršovice 11479/13 SGS 31 20,8 1,49
76 Jiříkovice 152/98-498/4 SGS 19,8 18,3 1,082
81 Ledce II 9618 SAÚ 5/52-5 SKČJ 24,6 19,9 1,236
82 Ledce II 9619 SAÚ 6/52-5a SGS 25,9 19,9 1,302
83 Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5b SGS? 16,3 17,9 0,911
84 Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5c SGS? 20,3 18,7 1,086
85 Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5d SGS? 20,5 17,4 1,178
86 Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5e SGS? 17,5 16,6 1,054
87 Ledce II 9620 SAÚ 6/52-5f SGS? 24,4 19,5 1,251
150 Smolín I 107420 silicit 24 18 1,333
151 Smolín I 107421 silicit 27 18 1,5
105
152 Smolín I 107422 K L U 21 16 1,313
153 Smolín I 107423 silicit 25 15 1,667
154 Smolín I 107424 K L U 24 18 1,333
155 Smolín I 107425 SGS 22 15 1,467
156 Smolín I 107426 K L I 25 19 1,316
157 Smolín I 107427 K L I 25 20 1,25
158 Smolín I 107428 K L U 23 19 1,211
159 Smolín I 107429 SGS 22 17 1,294
160 Smolín I
170 Turovice
171 Turovice
172 Turovice
Tab. 23. Silicitové šipky NS MI.
13.2.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS I/II
Symetrické tvary silicitových šipek (31x, tj. 91,18%) zcela převažovaly nad
tvary asymetrickými (3x, tj. 8,82%). V jednom případě nebylo možné rozhodnout, zdali
je artefakt symetrický či asymetrický (graf 36; tab. 23: ID 160; viz databáze silicitové
šipky, pole: tvar).
8,82%
• symetrická
• asymetrická
91,18%
Graf 36. Procentuální zastoupení symetrických a asymetrických tvarů silicitových šipek v NS I/II.
Tvary stran převažovaly konvexní (19x, tj. 55,88%) nad stranami rovnými (9x,
tj. 26,47%). V pěti případech byla registrována kombinace stran rovná a konvexní (tj.
14,71%) a v jednom případě pak kombinace stran rovná a konkávni (tj. 2,94%).
Jedenkrát nebylo možné stanovit tvar stran (tab. 23: ID 160); (graf 37; viz databáze
silicitové šipky, pole: tvar stran).
106
2,94%
• konvexní
• rovné
• rovná a konvexní
• rovná a konkávni
Graf 37. Procentuální zastoupení tvarů stran silicitových šipek v NS I/II.
Postranní zoubkování silicitových šipek (20x, tj. 74,07%) zcela převažovalo nad
postranní retuší (5x, tj. 18,52%) a nad kombinací retuše a zoubku (2x, tj. 7,41%).
V osmi případech nebylo možné stanovit opracování stran, zda-li bylo provedeno retuší
či zoubkem (tab. 23: ID 151, 152, 155, 159, 160, 170, 171, 172); (graf 38; viz databáze
silicitové šipky, pole: opracování stran).
7,41%
• zoubkované
• retušované
• retušovaná a
zoubkovaná
Graf 38. Procentuální zastoupení opracování stran silicitových šipek v NS I/II.
Křidélka lomeného tvaru (14x, tj. 41,18%) a křidélka obloukovitého tvaru ( l l x ,
tj. 32,35%) převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a lomené (5x, tj. 14,71%),
nad hrotitými křidélky (2x, tj. 5,88%) i nad kombinací křidélek lomené a hrotité (lx, tj.
2,94%) a rovné a obloukovité (lx, tj. 2,94%). V jednom případě nebylo možné stanovit
tvar křidélek (tab. 23: ID 160); (graf 39; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar
křidélek).
107
2,94%-i
• lomená
• obloukovka
• obloukovité a lomené
• hrotitá
• lomené a hrotité
• rovné a obloukovité
32,35%
Graf 39. Procentuální zastoupení tvarů křidélek silicitových šipek v NS I/II.
Tvary bazí silicitových šipek typu B (13x, tj. 39,39%) a typu A (12x, tj. 36,36%)
převažovaly nad tvary bazí typu G (4x, tj. 12,12%) a typu C (3x, tj. 9,09%). Jedenkrát
byla evidována baze typu J (tj. 3,03%). Ve dvou případech nebylo možné stanovit tvar
baze (tab. 23: ID 70, 160); (graf 40; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar baze).
Graf 40. Procentuální zastoupení tvarů bazí silicitových šipek v NS I/II.
Celkem byly zaznamenány tři asymetrické šipky (viz sub.kap. 13.2.1.; graf 36).
Dvě lze dle jejich nízkého d/s indexu (tab. 23: ID 83 a 86; d/s index 0,91 a 1,054)
klasifikovat jako rovnostranné, třetí lze též dle nízkého d/s indexu (tab. 23: ID 154; d/s
index 1,333) klasifikovat jako rovnoramennou. Tyto šipky je možné dle jejich nízkého
d/s indexu označit jako tvary mírně asymetrické (viz kap. 11.). Dále bylo registrováno
108
třicet jedna symetrických šipek (viz sub.kap. 13.2.1.; graf 36). Dle d/s indexu lze dvacet
klasifikovat jako tvary rovnoramenné (tab. 23: ID 63, 68, 69, 70, 71, 73, 74, 75, 81, 82,
87, 150, 151, 152, 153, 155, 156, 157, 158, 159; d/s index od 1,211 do 1,667) a osm
jako tvary rovnostranné (tab. 20: ID 64, 65, 66, 67, 72, 76, 84, 85; d/s index od 1,078 do
1,178); (viz kap. 11.) U čtyřech šipek nebyly zjištěny metrické hodnoty, nemohly být
tudíž klasifikovány (tab. 23: ID 160, 170, 171, 172). U jedné zvýše zmíněných šipek
nebylo možné stanovit, zda-li se jedná o symetrický či asymetrický tvar (viz sub.kap.
13.2.1. ; graf 36; tab. 23); (graf 41).
13.2.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS I/II
Patnáct silicitových šipek s délkami od 16,9 mm do 23 mm a šířkami od 15 mm
do 19 mm lze označit za krátké tvary (graf 41: ID 63, 64, 65, 66, 67, 70, 76, 83, 84, 85,
86, 152, 155, 158, 159; viz kap. 12). Dvě z nich (graf 41: ID 83 a 86) byly již
klasifikovány jako tvary mírně asymetrické (viz sub.kap. 13.2.1.; d/s index 0,91 a
1,054), lze je označit za krátké tvary mírně asymetrické. Dalších sedm šipek (graf 41:
ID 64, 65, 66, 67, 76, 84, 85) lze dle jejich d/s indexu (od 1,077 do 1,135) označit za
krátké tvary rovnostranné. Zbývajících šest šipek (graf 41: ID 63, 70, 152, 155, 158,
159) lze dle jejich d/s indexu (od 1,21 do 1,467) označit za krátké tvary rovnoramenné.
Čtrnáct silicitových šipek s délkami od 23,5 mm do 27 mm a šířkami od 15 mm
do 21,6 mm lze označit za středně dlouhé tvary (graf 41: ID 68, 69, 71, 72, 74, 81, 82,
87, 150, 151, 153, 154, 156, 157; viz kap. 12.). Jedna šipka byla již klasifikována jako
tvar mírně asymetrický (graf 41: ID 154; viz sub.kap. 13.2.1.; d/s index 1,333). Lze j i
tudíž označit za středně dlouhý tvar mírně asymetrický. Další šipku lze dle jejího d/s
indexu (graf 41: ID 72; 1,143) označit za středně dlouhý tvar rovnostranný. Zbývajících
dvanáct šipek (graf 41: ID 68, 69, 71, 74, 81, 82, 87, 150, 151, 153, 156, 157) lze dle
jejich d/s indexu (od 1,227 do 1,667) označit za středně dlouhé tvary rovnoramenné.
Dvě silicitové šipky s délkami 31 mm a 32 mm a šířkami 20,8 mm a 21,9 mm
lze označit za dlouhé tvary (graf 41: ID 73 a 75; viz kap. 12.). Dle jejich d/s indexu
(1,461 a 1,49) je lze označit za dlouhé tvary rovnoramenné.
109
• • • i • i i
73
krátke tv 74
+
7.5
8157 g;
+
1;
\3Ť *
i8 e b +
i 5 § s
dlouhé ti -aiy
83
76
•
8
. 4
6 7
• 63
+
71 r t
A 151
64
•
t
85
• 1í g
150
i to"
+
152
středně dlouli
tvaiy
65
• 5 153
14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34
délka I v mm.
Legenda: tvar mírně asymetrický
tvar symetrický rovnoramenný
tvar symetrický rovnostranný
Graf 41. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS I.
13.2.3. Surovina silicitových šipek v NS I/II
Nejčastěji byly silicitové šipky registrovány ze SGS (7x, tj. 22,58%) a SGS? (5x,
tj. 16,13%), z rohovec typu K L II (9x, tj. 29,03%) a SKČJ (5x, tj. 16,13%). Blíže
neurčený silicit (3x, tj. 9,68%) a rohovec typu K L I (2x, tj. 6,45%) byly zastoupeny
dílčím způsobem (graf 42; cf. tab. 23). U čtyř silicitových šipek nebyla určena surovina
(tab. 23: ID 160, 170, 171, 172).
110
16,13%
16,13% 22,58%
• K L U
• SGS
• SGS?
• S K Č J
• blíže neurčený silicit
• K L I
Graf 42. Procentuální zastoupení surovin užitých k výrobě silicitových šipek v NS I/II.
13.2.4. Shrnutí
V N S I/II bylo evidováno 35 silicitových šipek. Symetrické tvary šipek (31x, tj.
91,18%) zcela převažovaly nad asymetrickými (3x, tj. 8,82%). V jednom případě
nebylo možné stanovit, zda-li je šipka symetrická či asymetrická (graf 36). Strany šipek
byly častěji konvexní (19x, tj. 55,88%) než-li rovné (9x, tj. 26,47%). U pěti šipek byla
registrována kombinace stran rovná a konvexní (5x, tj. 14,71%), v jednom případě pak
kombinace stran rovná a konkávni (tj. 2,94%); (graf 37). Zoubkování sran (20x, tj.
74,07%) převažovalo nad postranní retuší (5x, tj. 18,52%) i nad kombinací postranní
retuše a zoubku (2x, tj. 7,41%); (graf 38). Lomená (14x, tj. 41,18%) a obloukovitá
křidélka ( l l x , tj. 32,35%) převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a lomené
(5x, tj. 14,71%), nad hrotitými křidélky (2x, tj. 5,58%) i nad kombinací lomené a hrotité
(lx, tj. 2,94%) a rovné a obloukovité (lx, tj. 2,94%); (graf 39). Baze typu B (13x, tj.
39,39%) a typu A (12x, tj. 36,36%) převažovaly nad bázemi typu G (4x, tj. 12,12%) a
typu C (3x, tj. 9,09%). Jedenkrát byla evidována baze typu J (tj. 3,03%); (graf 40).
V N S Vil byly evidovány krátké tvary mírně asymetrické (2x, tj. 6,45%), krátké
tvary rovnostranné (7x, tj. 22,58%) a krátké tvary rovnoramenné (6x, tj. 19,35%). Dále
byl registrován středně dlouhý tvar mírně asymetrický (lx, tj. 3,23%), středně dlouhý
tvar rovnostranný (lx, tj. 3,23%) a středně dlouhé tvary rovnoramenné (12x, tj.
38,71%). Kromě toho byly registrovány ještě dlouhé tvary rovnoramenné (2x, tj.
111
6,45%). U čtyřech šipek nebyly zjištěny metrické hodnoty, nemohly být tudíž
klasifikovány (graf 41; tab. 24).
metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS I/II počet šipek %
krátké tvary mírně asymetrické 2 6,45
krátké tvary rovnostranné 7 22,58
krátké tvary rovnoramenné 6 19,35
středně dlouhé tvary mírně asymetrické 1 3,23
středně dlouhé tvary rovnostranné 1 3,23
středně dlouhé tvary rovnoramenné 12 38,71
dlouhé tvary rovnoramenné 2 6,45
neurčené 4
celkem 35 100
Tab. 24. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek ajejich procentuální zastoupení v NS I/II.
Silicitové šipky byly nejčastěji zhotoveny ze SGS (7x, tj. 22,58%), SGS? (5x, tj.
16,13%), z rohovce typu K L II (9x, tj. 29,03%) a SKČJ (5x, tj. 16,13%). Dílčím
způsobem byly zastoupeny blíže neurčený silicit (3x, tj. 9,68%) a rohovec typu K L I
(2x,tj. 6,45%); (graf 42).
13.3. Silicitové šipky nálezové skupiny II
V nálezové skupině II (dále jen N S II) bylo evidováno 75 silicitových šipek.
Uvedeny jsou v následné tabulce (tab. 25).
ID lokalita inventární číslo surovina délka v mm šířka v mm d/s
16 Holešov I 276-122/68 SKČJ 18,5 15 1,233
17 Holešov I 276-26/70 SKČJ 26 18 1,444
18 Holešov I 276-27/70 SKČJ 26 13 2
19 Holešov I 276-28/70 SKČJ 25 17 1,471
20 Holešov I 276-29/70 SGS 23 14 1,643
21 Holešov I 276-30/70 SKČJ 20 14 1,429
22 Holešov I 276-31/70 SKČJ 13 17 0,765
23 Holešov I 276-33/70 SKČJ 21 15 1,4
24 Holešov I 276-38/70 SKČJ 28 20 1,4
25 Holešov I 276-42/70 SKČJ 27 19 1,421
26 Holešov I 276-20/70 SKČJ 35 17 2,059
27 Hoštice-Heroltice I 816/3a K L I 27 20 1,35
28 Hoštice-Heroltice I 816/3b SKČJ 28 19 1,474
29 Hoštice-Heroltice I 837/2 SKČJ? 24 14 1,714
30 Hoštice-Heroltice I 843/6 SGS 28 18 1,556
31 Hoštice-Heroltice I 848/2 K L I 22 16 1,375
32 Hoštice-Heroltice I 860/4 K L II 25 17 1,471
33 Hoštice-Heroltice I 863/2a SGS 23,5 20 1,175
112
34 Hoštice-Heroltice I 863/2b SKČJ varieta B 25 19 1,316
35 Hoštice-Heroltice I 863/2c SKČJ varieta A 23 20 1,15
36 Hoštice-Heroltice I 863/3a SGS 28,5 21 1,357
37 Hoštice-Heroltice I 863/3b SGS 23,5 20 1,175
38 Hoštice-Heroltice I 863/3c SGS 27 18 1,5
39 Hoštice-Heroltice I 863/3d SGS 30 21 1,429
40 Hoštice-Heroltice I 864/3a SKČJ varieta A 30 17 1,765
41 Hoštice-Heroltice I 864/3b silicit 26 18 1,444
42 Hoštice-Heroltice I 864/3c SKČJ varieta A 24 16 1,5
43 Hoštice-Heroltice I 864/3d SKČJ varieta A 34 20 1,7
44 Hoštice-Heroltice I 873/2a K L I 31 18 1,722
45 Hoštice-Heroltice I 873/2b K L I 29 20 1,45
46 Hoštice-Heroltice I 873/2c K L I 39 21 1,857
47 Hoštice-Heroltice I 873/2(1 K L I 30,5 18 1,694
48 Hoštice-Heroltice I 885/1 SKČJ varieta C 23 17 1,353
49 Hoštice-Heroltice I 915/7f SKČJ varieta A 15 15 1
50 Hoštice-Heroltice I 917/8a K L I 20 16 1,25
51 Hoštice-Heroltice I 917/8b K L U 23 17 1,353
52 Hoštice-Heroltice I 939/3a SGS 32 18 1,778
53 Hoštice-Heroltice I 939/3b SKČJ varieta A 26 21 1,238
54 Hoštice-Heroltice I 939/3c SGS 21 18 1,167
55 Hoštice-Heroltice I 949/2a SKČJ? 31 22 1,409
56 Hoštice-Heroltice I 949/2b SKČJ 31 22 1,409
57 Hoštice-Heroltice I 949/2c silicit 19 15 1,267
58 Hoštice-Heroltice I 949/2d K L U 30 22 1,364
59 Ivanovice na Hané VI A 38648 SKČJ 27 19 1,421
60 Ivanovice na Hané VI A 38664 MJR 28 20 1,4
61 Ivanovice na Hané VI A 38665 K L I 27 16 1,688
62 Ivanovice na Hané VI A 38694 SKČJ 29 20 1,45
77 Kobylnice I 66360 K L I 31 21,7 1,429
78 Kobylnice I 66359 31 22 1,409
79 Kobylnice I 66361 30
80 Kostelec u Holešova I
88 Lhánice I 90020 K L U 24 16 1,5
89 Lhánice I 90021 K L U 23 17 1,353
90 Lhánice I 88830 23 19 1,211
91 Lhánice I 88831 22 16 1,375
92 Lhánice I 88832 16 12 1,333
93 Lhánice I 88833 31 17 1,824
94 Luleč A 12707 silicit 30,1 18 1,672
95 Luleč A 12708 silicit 26,1 20,8 1,255
96 Luleč A 12709 silicit 28,2 19,5 1,446
109 Němčíce nad Hanou I 66575 24 13 1,846
110 Němčíce nad Hanou I 66576 27 15 1,8
116 Pavlov I 11839/12-1762/83 K L I 30,9 19,3 1,601
117 Pavlov I 11839/12-1763/83 K L I 30,6 18,8 1,628
118 Pavlov I 11839/12-1815/83 K L U 27,1 15,5 1,748
119 Pavlov I 11839/12-1816/83 KLIII 23,2 17,5 1,326
120 Pavlov I 11839/12-1817/83 K L U 32,8 20,3 1,616
136 Rousínov 14 193-61/85/1 SGS 28 19 1,474
137 Rousínov 14 193-61/85/2 SGS 28 19 1,474
138 Rousínov 14 193-61/85/3 SGS 22 17 1,294
113
139 Rousínov 14 193-61/85/4 SGS 24 19 1,263
140 Rousínov 14 193-61/85/5 SGS 24 21 1,143
141 Rousínov 14 193-61/85/6 SGS 18 15 1,2
142 Rousínov 14 193-61/85/7 radiolariový rohovec 19 20 0,95
169 Slapanice II Pa 140/34-97 18,2 15,1 1,205
Tab. 25. Silicitové šipky NS II.
13.3.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS II
Symetrické tvary silicitových šipek (59x, tj. 81,94%) převažovaly nad tvary
asymetrickými (13x, tj. 18,06%). Ve třech případech nebylo možné rozhodnout, zda-li
je artefakt symetrický či asymetrický (graf 43; tab. 25: ID 23, 26, 93; viz databáze
silicitové šipky, pole: tvar).
• symetrická
• asymetrická
81,94%
Graf 43. Procentuální zastoupení symetrických a asymetrických tvarů silicitových šipek v NS II.
Tvary stran převažovaly konvexní (44x, tj. 58,67%) nad stranami rovnými (25x,
tj. 33,33%). Dílčím způsobem byla registrována kombinace stran rovná a konvexní (2x,
tj. 2,67%), konvexní a konkávni (2x, tj. 2,67%). V jednom případě byly pozorovány
strany tvaru konkávni ho (tj. 1,33%) a kombinace tvarů stran rovná a neurčená? (tj.
1,33%); (graf 44; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar stran).
114
1,33%-!
l,33%n
• konvexní
• rovné
• rovná a konvexní
• konvexní a konkávni
• konkávni
• rovná a neurčená?
Graf 44. Procentuální zastoupení tvarů stran silicitových šipek v NS II.
Postranní retuš silicitových šipek (47x, tj. 78,33%) zcela převažovala nad
postranním zoubkováním (12x, tj. 20%). Vjednom případě byla evidována kombinace
postranní retuše a zoubku (tj. 1,67%). V patnácti případech nebylo možné stanovit
opracování stran, zda-li bylo provedeno retuší či zoubkem (tab. 24: ID 80, 89, 90, 91,
92, 93, 109, 110, 136, 137, 138, 139, 140, 141, 142); (graf 45; viz databáze silicitové
šipky, pole: opracování stran).
• retušované
• zoubkované
• retušovaná a
zoubkovaná
Graf 45. Procentuální zastoupení opracování stran silicitových šipek v NS II.
Křidélka lomeného tvaru (20x, tj. 27,4%) a křidélka obloukovitého tvaru (20x, tj.
27,4%) převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a lomené (12x, tj. 16,44%),
115
nad křidélky hrotitými (6x, tj. 8,22%), nad kombinací křidélek rovné a lomené (5x, tj.
6,85%), obloukovité a hrotité (3x, tj. 4,11%), rovné a obloukovité (3x, tj. 4,11%) i nad
křidélky rovnými (3x, tj. 4,11%). V jednom případě byla registrována kombinace
křidélek lomené a neurčené? (tj. 1,37%). Ve dvou případech nebylo možné stanovit tvar
křidélek (tab. 25 ID: 26 a 30); (graf 46; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar
křidélek).
Graf 46. Procentuální zastoupení tvarů křidélek silicitových šipek v NS II.
Tvary bazí silicitových šipek typu A (33x, tj. 45,83%) a typu B (15x, tj. 20,83%)
převažovaly nad tvary bazí typu G (7x, tj. 9,72%), typu J (7x, tj. 9,72%), typu D (5x, tj.
6,94%) a typu C (4x, tj. 5,56%). Jedenkrát byla evidována baze typu H (tj. 1,39%). Ve
třech případech nebylo možné stanovit tvar baze (tab. 25: ID 23, 26, 41); (graf 47; viz
databáze silicitové šipky, pole: tvar baze).
116
l,39%-i
5,56%'
9,72%
9,72%
45,83%
• typ A
• typ B
• typ G
• typ J
• typ D
• typ C
• typ H
20,83%
Graf 47. Procentuální zastoupení tvarů bazí silicitových šipek v NS II.
Celkem bylo registrováno třináct asymetrických šipek (viz sub.kap. 13.3.1.; graf
43). Šest šipek lze dle jejich nízkého d/s indexu (tab. 25: ID 28, 50, 59, 60, 117, 137; d/s
index od 1,25 do 1,628) klasifikovat jako tvary rovnoramenné. Tyto šipky je proto
možné dle již zmíněného nízkého d/s indexu označit jako tvary mírně asymetrické (viz
kap. 11.). Pět šipek lze dle jejich vysokého d/s indexu (tab. 25: ID 29, 52, 109, 110, 118;
d/s index od 1,714 do 1,846) klasifikovat jako rovnoramenné úzké. Tyto šipky je tedy
možné dle již zmíněného vysokého d/s indexu označit jako tvary asymetrické úzké (viz
kap. 11.). Ve dvou případech (tab. 25: ID 79 a 80) nebyly evidovány všechny metrické
hodnoty. Tyto šipky lze klasifikovat pouze jako asymetrické. Dále bylo registrováno
padesát devět symetrických šipek (viz sub.kap. 13.3.1.; graf 43). Dle d/s indexu lze
devět šipek klasifikovat jako tvary rovnostranné (tab. 25: ID 22, 33, 35, 37, 49, 54, 140,
141, 142; d/s index od 0,765 do 1,2). Opět dle d/s indexu lze čtyřicet pět šipek
klasifikovat jako tvary rovnoramenné (tab. 25: ID 16, 17, 19, 20, 21, 24, 25, 27, 30, 31,
32, 34, 36, 38, 39, 41, 42, 45, 47, 48, 51, 53, 55, 56, 57, 58, 61, 62, 77, 78, 88, 89, 90,
91, 92, 94, 95, 96, 116, 119, 120, 136, 138, 139, 169; d/s index od 1,205 do 1,694).
Zbývajících pět šipek bylo dle d/s indexu (tab. 25: ID 18, 40, 43, 44, 46; d/s index od
1,7 do 2) klasifikováno jako tvary rovnoramenné úzké (viz kap. 11.). U třech šipek
nebylo možné stanovit, zda-li se jedná o tvary symetrické či asymetrické (viz sub.kap.
13.3.1.; graf 43; tab. 25: ID 23, 26, 93); (graf 48).
117
13.3.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS II
Dvacet jedna silicitových šipek s délkami od 13 mm do 23 mm a šířkami od 12
mm do 20 mm lze označit za krátké tvary (graf 48: ID 16, 20, 21, 22, 23, 31, 35, 48, 49,
50, 51, 54, 57, 89, 90, 91, 92, 138, 141, 142, 169; viz kap. 12.). Jedna šipka (graf 48: ID
50) byla klasifikována jako tvar mírně asymetrický (viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index
1,25), lze j i tudíž označit za krátký tvar mírně asymetrický. Dále šest šipek (graf 48: ID
22, 35, 49, 54, 141, 142) lze dle jejich d/s indexu (od 0,765 do 1,2) označit za krátké
tvary rovnostranné. Třináct šipek (graf 48: ID 16, 20, 21, 31, 48, 51, 57, 89, 90, 91, 92,
138, 169) lze dle jejich d/s indexu (od 1,205 do 1,643) označit za krátké tvary
rovnoramenné. Mezi krátkými tvary byla registrována jedna šipka (graf 48: ID 23),
která by mohla být dle svého d/s indexu (1,4) označena za krátký tvar rovnoramenný,
avšak u zmíněného artefaktu nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar
symetrický či asymetrický (viz sub.kap. 13.1.3.).
Dvacet čtyři silicitových šipek s délkami od 23,2 mm do 27,1 mm a šířkami od
13 mm do 21 mm lze označit za středně dlouhé tvary (graf 48: ID 17, 18, 19, 25, 27, 29,
32, 33, 34, 37, 38, 41, 42, 53, 59, 61, 88, 95, 109, 110, 118, 119, 139, 140; viz kap. 12.).
Jedna šipka (graf 48: ID 59) byla již klasifikována jako tvar míně asymetrický (viz
sub.kap. 13.3.1.; d/s index 1,421), lze j i proto označit za středně dlouhý tvar mírně
asymetrický. Další čtyři šipky (graf 48: ID 29, 109, 110, 118) byly klasifikovány jako
tvary asymetrické úzké (viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index od 1,714 do 1,846). Lze je
označit za středně dlouhé tvary asymetrické úzké. Dále tři šipky (graf 48: ID 33, 37,
140) lze dle jejich d/s indexu (od 1,143 do 1,175) označit za středně dlouhé tvary
rovnostranné. Patnáct šipek (graf 48: ID 17, 19, 25, 27, 32, 34, 38, 41, 42, 53, 61, 88,
95, 119, 139) lze dle jejich d/s indexu (od 1,238 do 1,688) označit za středně dlouhé
tvary rovnoramenné. Poslední šipka (graf 48: 18) byla již klasifikována jako tvar
rovnoramenný úzký (viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index 2), lze j i proto označit za středně
dlouhý tvar rovnoramenný úzký.
Dvacet čtyři šipek s délkami od 28 mm do 32 mm a šířkami od 17 mm do 22
mm lze označit za dlouhé tvary (graf 48: ID 24, 28, 30, 36, 39, 40, 44, 45, 47, 52, 55,
56, 58, 60, 62, 77, 78, 93, 94, 96, 116, 117, 136, 137; viz kap. 12.). Čtyři šipky (graf 48:
ID 28, 60, 117, 137) byly již klasifikovány jako tvary mírně asymetrické (viz sub.kap.
13.3.1.; d/s index od 1,4 do 1,628), lze je tudíž označit za dlouhé tvary mírně
asymetrické. Dále jedna šipka (graf 48: ID 52) byla klasifikována jako asymetrická úzká
(viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index 1,778), lze j i označit za dlouhý tvar asymetrický úzký.
118
Šestnáct šipek (graf 48: ID 24, 30, 36, 39, 45, 47, 55, 56, 58, 62, 77, 78, 94, 96, 116,
136) lze dle jejich d/s indexu (od 1,357 do 1,694) označit za dlouhé tvary
rovnoramenné. Další dvě šipky (graf 48: ID 40, 44) byly již klasifikovány jako
rovnoramenné úzké (viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index 1,722 a 1,765), lze je tedy označit za
dlouhé tvary rovnoramenné úzké. Mezi dlouhými tvary byla registrována jedna šipka
(graf 48: ID 93), která by mohla být dle svého d/s indexu (1,824) označena za dlouhý
tvar rovnoramenný úzký, avšak u zmíněného artefaktu nebylo možné rozhodnout, zda-li
se jedná o tvar symetrický či asymetrický (viz sub.kap. 13.3.1.).
Čtyři šipky s délkami od 32,8 mm do 39 mm a šířkami od 17 mm do 21 mm lze
označit za velmi dlouhé tvary (viz kap. 12.). Dvě z nich (graf 48: ID 43, 46) byly již
klasifikovány jako rovnoramenné úzké (viz sub.kap. 13.3.1.; d/s index 1,7 a 1,857), lze
je označit za velmi dlouhé tvary rovnoramenné úzké. Dále jedna šipka (graf 48: ID 120)
může být dle svého d/s indexu (1,616) označena za velmi dlouhý tvar rovnoramenný.
Mezi velmi dlouhými tvary byla registrována jedna šipka (graf 48: ID 26), která by
mohla být dle svého d/s indexu (2,059) označena za velmi dlouhý tvar rovnoramenný
úzký, avšak u zmíněného artefaktu nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar
symetrický či asymetrický (viz sub.kap. 13.3.1.).
119
24
krátke tvary
33;37
95*
..5S..^.5i56i78
36 39 77
27
*2
|1t6C
Vi,5;62
j I : 34 25:59 *96 i +
:
9nT + • : * ! * i ľ
9 0
139 „ L , 28;136;137 *
17;41 : 4*
\--Jm-\ +...+..*n
uľ ! 38 PP 9*47
i Í
48:51;
138+ 1 : + ;
"51;89
5 , :
i •....] I 6 1
1 0 57 i ^ ^ 8 8
i *11B
^116
117
44 .
* 093
40
141
16 23
92
110
^109 ľ 8
s t ř e d n ě
d l o i i h é
t v a r y
d l o n i h é
t v a r y
120
+ 143
52
26
O
: 4í
4í
v e b n i d l o u h é t v a r y
10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42
délka I ¥ mm.
Legenda: tvar mírně asymetrický
tvar asymetrický úzký
tvar symetrický rovnoramenný
tvar symetrický rovnostranný
tvar symetrický či asymetrický?
tvar rovnoramenný úzký
Graf 48. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS II.
13.3.3. Surovina silicitových šipek v NS II
Nej častejší surovinou užitou k výrobě silicitových šipek byly SKČJ (14x, tj.
21,54%), SKČJ varieta A (6x, tj. 9,23%), SKČJ varieta B (lx, tj. 1,54%), SKČJ varieta
C (lx, tj. 1,54%) a SKČJ? (2x, tj. 3,08%). Následovaly je SGS (15x, tj. 23,08%),
rohovce typu K L I ( l l x , tj. 16,92%), rohovce typu K L II (7x, tj. 10,77%) a blíže
neurčené silicity (5x, tj. 7,69%). Rohovec typu K L III (lx, tj. 1,54%), „MJR" (lx, tj.
1,54%) a radiolariový rohovec (lx, tj. 1,54%) byly zastoupeny dílčím způsobem (graf
49; cf. tab. 25). U deseti silicitových šipek nebyla určená surovina (tab. 25: ID 78, 79,
80, 90,91,92, 93, 109, 110, 169).
120
• SKČJ
• SKČJ varieta A
• SKČJ varieta B
• SKČJ varieta C
• SKČJ?
• SGS
• K L I
• K L U
• blíže neurčený silicit
• K L III
• MJR
• radiolariový rohovec
Graf 49. Procentuální zastoupení surovin užitých k výrobě silicitových šipek v NS II.
13.3.4. Shrnutí
V N S II bylo evidováno 75 silicitových šipek. Symetrické tvary silicitových
šipek (59x, tj. 81,94%) převažovaly nad tvary asymetrickými (13x, tj. 18,06%). V e
třech případech nebylo možné rozhodnout, zda-li jsou šipky symetrické či asymetrické
(graf 43). Tvary stran převažovaly konvexní (44x, tj. 58,67%) nad stranami rovnými
(25x, tj. 33,33%). U čtyřech šipek byla pozorována kombinace stran rovná a konvexní
(2x, tj. 2,67%), konvexní a konkávni (2x, tj. 2,67%). V jednom případě byly
pozorovány strany tvaru konkávního (tj. 1,33%) a kombinace tvarů stran rovná a
neurčená? (tj. 1,33%); (graf 44). Strany zcela převažovaly retušované (47x, tj. 78,33%)
nad zoubkovanými (12x, tj. 20%). V jednom případě byla pozorována kombinace
postranní retuše a zoubku (tj. 1,67%); (graf 45). Lomená (20x, tj. 27,4%) a obloukovitá
křidélka (20x, tj. 27,4%) převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a lomené
(12x, tj. 16,44%), nad hrotitými křidélky (6x, tj. 8,22%), nad kombinací křidélek rovné
a lomené (5x, tj. 6,85%), obloukovité a hrotité (3x, tj. 4,11%), rovné a obloukovité (3x,
tj. 4,11%) a nad křidélky rovnými (3x, tj. 4,11%). V jednom případě byla registrována
kombinace křidélek lomené a neurčené? (tj. 1,37%); (graf 46). Baze typu A (33x, tj.
45,83%) a typu B (15x, tj. 20,83%) převažovaly nad bazemmi typu G (7x, tj. 9,72%),
typu J (7x, tj. 9,72%), typu D (5x, tj. 6,94%) a typu C (4x, tj. 5,56%). Jedenkrát byla
evidována baze typu H (tj. 1,39%); (graf 47).
121
V NS II byl evidován krátký tvar mírně asymetrický (lx, tj. 1,37%), krátké tvary
rovnostranné (6x, tj. 8,22%), krátké tvary rovnoramenné (13x, tj. 17,81%) a krátký tvar
symetrický či asymetrický (lx, tj. 1,37%). Dále byl registrován středně dlouhý tvar
mírně asymetrický (lx, tj. 1,37%), středně dlouhé tvary asymetrické úzké (4x, tj.
5,48%), středně dlouhé tvary rovnostranné (3x, tj. 4,11%), středně dlouhé tvary
rovnoramenné (15x, tj. 20,55%) a středně dlouhý tvar rovnoramenný úzký (lx, tj.
1,37%). Kromě toho byly registrovány dlouhé tvary mírně asymetrické (4x, tj. 5,48%),
dlouhý tvar asymetrický úzký (lx, tj. 1,37%), dlouhé tvary rovnoramenné (16x, tj.
21,92%), dlouhé tvary rovnoramenné úzké (2x, tj. 2,74%) a dlouhý tvar symetrický či
asymetrický (lx, tj. 1,37%). Navíc ještě byly evidovány velmi dlouhé tvary
rovnoramenné úzké (2x, tj. 2,47%), velmi dlouhý tvar rovnoramenný (lx, tj. 1,37%) a
velmi dlouhý tvar symetrický či asymetrický (lx, tj. 1,37%). U dvou šipek nebyly
zjištěny všechny metrické hodnoty (tab. 25: ID 79, 80), nemohly být tudíž klasifikovány
(graf 48; tab. 26).
metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS II počet šipek %
krátké tvaiy mírně asymetrické 1 1,37
krátké tvaiy rovnostranné 6 8,22
krátké tvaiy rovnoramenné 13 17,81
krátké tvaiy symetrické ěi asymetrické 1 1,37
středně dlouhé tvaiy mírně asymetrické 1 1,37
středně dlouhé tvaiy asymetrické úzké 4 5,48
středně dlouhé tvaiy rovnostranné 3 4,11
středně dlouhé tvaiy rovnoramenné 15 20,55
středně dlouhé tvaiy rovnoramenné úzké 1 1,37
dlouhé tvaiy mírně asymetrické 4 5,48
dlouhé tvaiy asymetrické úzké 1 1,37
dlouhé tvaiy rovnoramenné 16 21,92
dlouhé tvaiy rovnoramenné úzké 2 2,74
dlouhé tvaiy symetrické ěi asymetrické 1 1,37
velmi dlouhé tvaiy rovnoramenné úzké 2 2,74
velmi dlouhé tvaiy rovnoramenné 1 1,37
velmi dlouhé tvaiy symetrické ěi asymetrické 1 1,37
neuiěené 2
celkem 75 100
Tab. 26. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek ajejich procentuální zastoupení v NS II.
Silicitové šipky byly nejčastěji zhotoveny ze SKČJ (14x, tj. 21,54%), SKČJ
varieta A (6x, tj. 9,23%), SKČJ varieta B (lx, tj. 1,54%), SKČJ varieta C (lx, tj. 1,54%)
a SKČJ? (2x, tj. 3,08%). Dále ze SGS (15x, tj. 23,08%), rohovců typu K L I ( l l x , tj.
16,92%), rohovců typu K L II (7x, tj. 10,77%) a blíže neurčenými silicitů (5x, tj. 7,69%).
122
Dílčím způsobem byly zastoupeny rohovec typu K L III (lx, tj. 1,54%), „MJR" (lx, tj.
1,54%) a radiolariový rohovec (lx, tj. 1,54%); (graf 49).
13.4. Silicitové šipky nálezové skupiny III
V nálezové skupině III (dále jen N S III) bylo evidováno 22 silicitových šipek.
Uvedeny jsou v následné tabulce (tab. 27).
ID lokalita inventární číslo surovina délka v mm šířka v mm d/s
1 Blažovice II
2 Blažovice II
3 Blažovice II
4 Blažovice II silicit
5 Blažovice II silicit
7 Brno-Holásky II Pa 160470 SGS 28 18,4 1,522
8 Brno-Holásky II Pa16359 silicit 27,4 17,1 1,602
9 Brno-Holásky II Pa 160411 K L U 26 17,5 1,486
10 Brno-Holásky II Pa 16410 silicit 30,5 17,5 1,743
11 Brno-Holásky II
104 Moravská Nová Ves-Hrušky I 0929-192/91 K L U 36,5 21,4 1,706
105 Moravská Nová Ves-Hrušky I 0929-193/91 K L U 31 20 1,55
106 Moravská Nová Ves-Hrušky I 0929-194/91 K L U 29 16 1,813
107 Moravská Nová Ves-Hrušky I 0929-195/91 K L U 30,3 20,2 1,5
108 Moravská Nová Ves-Hrušky I 0929-196/91 K L U 29,8 19,4 1,536
111 Ostopovice I 7/70 K L U 28,4 19,3 1,472
112 Ostopovice I 7/70 K L U 27,6 19 1,453
113 Ostopovice I 7/70 SGS 32,4 16,7 1,94
114 Ostopovice I 7/70 KLI/II 32,1 21,5 1,493
115 Ostopovice I 7/70 rohovec 27 15 1,8
175 Vyškov 6679 silicit 29 17 1,706
176 Záhlinice I 18977-318/89 SKČJ 21,2 18,2 1,165
Tab. 27. Silicitové šipky NS III.
13.4.1. Morfologický charakter silicitových šipek v NS III
Symetrické tvary silicitových šipek (9x, tj. 60%) mírně převládaly nad tvary
asymetrickými (6x, tj. 40%). V sedmi případech nebylo možné rozhodnout, zda-li je
artefakt symetrický či asymetrický (graf 50; tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5, 11, 114; viz
databáze silicitové šipky, pole: tvar).
123
• symetrická
• asymetrická
Graf 50. Procentuální zastoupení symetrických a asymetrických tvarů silicitových šipek v NS III.
Rovné tvary stran (7x, tj. 43,75%) byly zastoupeny v téměř stejném počtu jako
konvexní strany (4x, tj. 25%) a kombinace stran rovná a konvexní (4x, tj. 25%).
V jednom prípade byla evidována kombinace stran rovná a konkávni (tj. 6,25%). V šesti
případech nebylo možné stanovit tvar stran (graf 51; tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5, 11; viz
databáze silicitové šipky, pole: tvar stran).
6,25%
• rovné
• konvexní
• rovná a konvexní
• rovná a konkávni
25,00%
Graf 51. Procentuální zastoupení tvarů stran silicitových šipek v NS III.
Postranní retuš silicitových šipek (9x, tj. 69,23%) převažovala nad postranním
zoubkováním (4x, tj. 30,77%). V devíti případech nebylo možné stanovit opracování
stran, zda-li bylo provedeno retuší či zoubkem (graf 52; tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5, 11, 115,
175, 176; viz databáze silicitové šipky, pole: opracování stran).
124
• retušované
• zoubkované
Graf 52. Procentuální zastoupení opracování stran silicitových šipek v NS III.
Křidélka hrotitého tvaru (5x, tj. 35,71%) a lomeného tvaru (5x, tj. 35,71%) zcela
převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a hrotité (2x, tj. 14,29%), nad křidélky
obloukovitými (lx, tj. 7,14%) i nad kombinací křidélek rovné a hrotité (lx, tj. 7,14%).
V osmi případech nebylo možné stanovit tvar křidélek (graf 53; tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5,
11, 113, 114; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar křidélek).
• hrotitá
• lomená
• obloukovité a hrotité
• obloukovitá
• rovné a hrotité
35,71%
Graf 53. Procentuální zastoupení tvarů křidélek silicitových šipek v NS III.
Tvary bazí silicitových šipek typu A (6x, tj. 40%) a typu G (4x, tj. 26,67%) zcela
převažovaly nad bázemi typu B (lx, tj. 6,67%), typu D (lx, tj. 6,67%), typu H (lx, tj.
6,67%), typu I (lx, tj. 6,67%) a typu J (lx, tj. 6,67%), které byly zastoupeny dílčím
125
způsobem. V sedmi případech nebylo možné stanovit tvar baze (graf 54; tab. 27: ID 1,
2, 3, 4, 5, 11, 114; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar baze).
• typ A
• typ G
• typ B
• typ D
• typ H
• typ I
• typ J
Graf 54. Procentuální zastoupení tvarů bazí silicitových šipek v NS III.
Celkem bylo zaznamenáno šest asymetrických šipek (viz sub.kap. 13.4.1.; graf
50). Dvě z nich lze dle jejich nízkého d/s indexu (tab. 27: ID 8 a 105; d/s index 1,55 a
1,602) klasifikovat jako tvary rovnoramenné. Tyto šipky je tudíž možné dle již
zmíněného nízkého d/s indexu označit jako tvary mírně asymetrické (kap. 11.). Další
čtyři šipky lze dle jejich vysokého d/s indexu (tab. 27: ID 10, 104, 106, 175; d/s index
od 1,706 do 1,813) klasifikovat jako tvary rovnoramenné úzké. Tyto šipky je možné dle
zmíněného vysokého d/s indexu označit jako tvary asymetrické úzké (kap. 11.). Dále
bylo registrováno devět symetrických šipek (viz sub.kap. 13.4.1.; graf 50). Dle d/s
indexu lze jednu šipku klasifikovat jako rovnostrannou (tab. 27: ID 176; d/s index
1,165), šest šipek jako rovnoramenné (tab. 27: ID 7, 9, 107, 108, 111, 112; d/s index od
1,453 do 1,536) a dvě šipky jako rovnoramenné úzké (tab. 27: ID 113 a 115; d/s index
1,8 a 1,94); (viz kap. 11.). U šesti šipek nebyl zjištěn ani tvar ani metrické hodnoty,
nemohly být klasifikovány (tab. 27: ID 1, 2, 3, 4, 5, 11; viz sub.kap. 13.4.1.; graf 50). U
jednoho artefaktu nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar symetrický či
asymetrický (viz sub.kap. 13.4.1.; graf 50; tab. 27: ID 114); (graf 55).
13.4.2. Metrický charakter silicitových šipek v NS III
Jednu silicitovou šipku (graf 55: ID 176) s délkou 21,2 mm a šířkou 18,2 mm lze
označit dle jejího d/s indexu (1,165) za krátký tvar rovnostranný (viz kap. 11.; 12.).
26,67%
126
Tři šipky s délkami od 26 mm do 27,4 mm a šířkami od 15 mm do 17,5 mm
(graf 55: ID 8, 9, 115) lze označit za středně dlouhé tvary (viz kap. 12). Jedna z nich
(graf 55: ID 8) byla již klasifikována jako tvar mírně asymetrický (viz sub.kap. 13.4.1.;
d/s 1,602), lze j i označit za středně dlouhý tvar mírně asymetrický. Další šipku (graf 55:
ID 9) lze dle jejího d/s indexu (1,486) označit za středně dlouhý tvar rovnoramenný.
Poslední šipka (graf 54: ID 115) byla již klasifikována jako rovnoramenná úzká (viz
sub.kap. 13.4.1.; d/s index 1,8), lze j i označit za středně dlouhý tvar rovnoramenný
úzký.
Devět silicitových šipek s délkami od 27,6 mm do 31 mm a šířkami od 16 mm
do 20,2 mm (graf 55: ID 7, 10, 105, 106, 107, 108, 111, 112, 175) lze označit za dlouhé
tvary (viz kap. 12.). Jedna z nich (graf 55: ID 105) byla již klasifikována jako tvar mírně
asymetrický (viz sub.kap. 13.4.1.; d/s 1,55), lze ji označit za dlouhý tvar mírně
asymetrický. Dále tři z nich (graf 55: ID 10, 106, 175) byly klasifikovány jako tvary
asymetrické úzké (viz sub.kap. 13.4.1.; d/s od 1,706 do 1,813), lze je označit za dlouhé
tvary asymetrické úzké. Zbývajících pět šipek (graf 55: ID 7, 107, 108, 111, 112) lze dle
jejich d/s indexu (od 1,453 do 1,536) označit za dlouhé tvary rovnoramenné.
Tři silicitové šipky s délkami od 32,1 do 36,5 a šířkami od 16,7 do 21,5 mm
(graf 55: ID 104, 113, 114) lze označit za velmi dlouhé tvary (viz kap. 12.). První z nich
(graf 55: ID 104) byla již klasifikována jako tvar asymetrický úzký (viz sub.kap.
13.4.1.; d/s 1,706), lze j i označit za velmi dlouhý tvar asymetrický úzký. Druhá šipka
(graf 55: ID 113) byla klasifikována jako tvar rovnoramenný úzký (viz sub.kap. 13.4.1.;
d/s 1,94), lze ji označit za velmi dlouhý tvar rovnoramenný úzký. Mezi velmi dlouhými
tvary byla registrována šipka (graf 55: ID 114), která by mohla být dle svého d/s indexu
(1,493) označena za velmi dlouhý tvar rovnoramenný, avšak u zmíněného artefaktu
nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvar symetrický či asymetrický (viz
sub.kap. 13.4.1.).
127
2 2 r
21 •
16 •
15 •
k r á t k é t v a r y s t ř e d n ě dlou.
t v a r v
ué
. 1 1
Jlomlije t v a r y
4 1 0 4
° 7
1 0 5
^
1 12
m 10!
+ *
!
v e l m i d u u l i é t v a r •
176
•
1
8 1 7 5
±
10
í
106
1 1 5
ílí.....
2 0 2 2 2 4 2 6 2 8 3 0 3 2 3 4 3 6 3 8
délka I v mm.
Legenda: tvar mírně asymetrický
tvar asymetrický úzký
tvar symetrický rovnoramenný
tvar symetrický rovnostranný
tvar symetrický či asymetrický?
tvar rovnoramenný úzký
í
*
u
o
Graf 55. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS III.
13.4.3. Surovina silicitových šipek v NS III
Nej častější surovinou užitou k výrobě silicitových šipek byly rohovce typu K L II
(8x, tj. 44,44%). Méně četné byly blíže neurčené silicity (5x, tj. 27,78%). Dílčím
způsobem byly registrovány SGS (2x, tj. 11,11%), blíže neurčené rohovce (lx, tj.
5,56%), SKČJ (lx, tj. 5,56%) a rohovce typu K L I/TI (lx, tj. 5,56%); (graf 56; cf. tab.
27). U čtyřech silicitových šipek nebyla určena surovina (tab. 27: ID 1, 2, 3, 11).
128
11,11%
5,56%
i 44,44%
• blíže neurčený silicit
• K L U
• SGS
• blíže neurčený rohovec
• SKČJ
• rohovec typu K L I/II
27,78%
Graf 56. Procentuální zastoupení surovin užitých k výrobě silicitových šipek v NS III.
13.4.4. Shrnutí
V N S III bylo evidováno 22 silicitových šipek. Symetrické tvary silicitových
šipek (9x, tj. 64,29%) mírně převládaly nad tvary asymetrickými (6x, tj. 35,71%).
V sedmi případech nebylo možné rozhodnout, zda-li jsou šipky symetrické či
asymetrické (graf 50). Rovné tvary stran (7x, tj. 43,75%) byly zastoupeny téměř
identicky jako strany konvexní (4x, tj. 25%) a kombinace stran rovná a konvexní (4x, tj.
25%). V jednom případe byla evidována kombinace stran rovná a konkávni (tj. 6,25%).
V šesti případech nebylo možné stanovit tvar stran silicitových šipek (graf 51). Strany
převažovaly retušované (9x, tj. 69,23%) nad zoubkovanými (4x, tj. 30,77%). V devíti
případech nebylo možné stanovit opracování stran (graf 52). Hrotitá (5x, tj. 35,71%) a
lomená křidélka (5x, tj. 35,71%) převažovala nad kombinací křidélek obloukovité a
hrotité (2x, tj. 14,29%), nad obloukovitými křidélky (lx, tj. 7,14%) a nad kombinací
křidélek rovné a hrotité (lx, tj. 7,14%). V osmi případech nebylo možné určit tvar
křidélek (graf 53). Baze typu A (6x, tj. 40%) a typu G (4x, tj. 26,67%) převažovaly nad
bázemi typu B (lx, tj. 6,67%), typu D (lx, tj. 6,67%), typu H (lx, tj. 6,67%), typu I (lx,
tj. 6,67%) a typu J (lx, tj. 6,67%). V sedmi případech nebylo možné stanovit tvar baze
(graf 54).
V N S III byl evidován krátký tvar rovnostranný (lx, tj. 6,25%), středně dlouhý
tvar mírně asymetrický (lx, tj. 6,25%), středně dlouhý tvar rovnoramenný (lx, tj.
6,25%), středně dlouhý tvar rovnoramenný úzký (lx, tj. 6,25%). Dále byl registrován
129
dlouhý tvar mírně asymetrický (lx, tj. 6,25%), dlouhé tvary asymetrické úzké (3x, tj.
18,75%), dlouhé tvary rovnoramenné (5x, tj. 31,26%), velmi dlouhý tvar asymetrický
úzký (lx, tj. 6,25%), velmi dlouhý tvar rovnoramenný úzký (lx, tj. 6,25%) a velmi
dlouhý tvar symetrický či asymetrický (lx, tj. 6,25%); (graf 55, tab. 28).
metrický a morfologický charakter silicitových šipek v NS III počet šipek %
krátké tvary rovnostranné 1 6,25
středně dlouhé tvary mírně asymetrické 1 6,25
středně dlouhé tvary rovnoramenné 1 6,25
středně dlouhé tvary rovnoramenné úzké 1 6,25
dlouhé tvary mírně asymetrické 1 6,25
dlouhé tvary asymetrické úzké 3 18,75
dlouhé tvary rovnoramenné 5 31,26
velmi dlouhé tvary asymetrické úzké 1 6,25
velmi dlouhé tvary rovnoramenné úzké 1 6,25
velmi dlouhé tvary symetrické či asymetrické 1 6,25
neurčené 6
celkem 22 100
Tab. 28. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek ajejich procentuální zastoupení v NS III.
Silicitové šipky byly nejčastěji zhotoveny z rohovců typu K L II (8x, tj. 44,44%)
a z blíže neurčených silicitů (5x, tj. 27,78%). SGS (2x, tj. 11,11%), blíže neurčené
rohovce (lx, tj. 5,56%), SKČJ (lx, tj. 5,56%) a rohovce typu K L LTI (lx, tj. 5,56%)
byly zastoupeny dílčím způsobem (graf 56).
13.5. Silicitové šipky neurčené nálezové skupiny
Bylo registrováno 28 silicitových šipek, u kterých nebyla určena nálezová
skupina (dále jen NS). Uvedeny jsou v následné tabulce (tab. 29).
ID lokalita inventární číslo surovina délka v mm šířka v mm d/s
12 Dolní Sukolom I Uníčov A 6069
13 Dolní Sukolom I Uníčov
14 Dolní Věstonice II 166/49 24 17 1,412
15 Dřevohostice
97 Mikulčice I 22 13 1,692
98 Mikulčice I SAÚ201 23 15 1,533
99 Mikulčice II 594/1-2/55/1 SKČJ varieta A 27 21 1,286
100 Mikulčice II 594/1-2/55/2 SKČJ varieta A 24 17 1,412
101 Mikulčice III 328/67 silicit 27,7 20,4 1,358
102 Mikulčice III
103 Modříce 09793-3/90 22,7 16,1 1,41
143 Slavkov III 66907 25
130
144 Slavkov III 66905 SGS 24,6 19,7 1,249
145 Slavkov III 66904 SGS 34 21,4 1,589
146 Slavkov III 66906 petrosilex 32,1 22,9 1,402
147 Služín II 144518 SKČJ? 18,2 16,8 1,083
148 Služín II 144519 SKČJ 15 17 0,882
149 Služín II 144519 K L U ? 19,1 12,4 1,54
161 Střelíce IV 66789 SGS 18,4 15,2 1,211
162 Střelíce IV 66790 18 14 1,286
163 Střelíce IV 66791 20 15 1,333
164 Střelíce IV 66792 23 16 1,438
165 Střelíce IV 66793 21 16 1,313
166 Střelíce IV 66794 20 14 1,429
167 Střelíce IV 66735 20 18 1,111
168 Střelíce IV 66736 20
173 Vedrovice I K L U 29,2 19 1,537
174 Vedrovice I silicit 27 14 1,929
Tab. 29. Silicitové šipky neurčené NS.
13.5.1. Morfologický charakter silicitových šipek neurčené NS
Symetrické tvary silicitových šipek (18x, tj. 90%) zcela převládaly nad tvary
asymetrickými (2x, tj. 10%). V osmi případech nebylo možné rozhodnout, zda-li je
artefakt symetrický či asymetrický (graf 57; tab. 29: ID 12, 13, 15, 102, 165, 166, 167,
168; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar).
10%
• symetrická
• asymetrická
90%
Graf 57. Procentuální zastoupení symetrických a asymetrických tvarů silicitových šipek neurčené NS.
Tvary stran převažovaly konvexní (9x, tj. 42,86%) a rovné (7x, tj. 33,33%) nad
kombinací tvarů stran rovná a konvexní (3x, tj. 14,29%), konvexní a konkávni (lx, tj.
4,76%) a rovná a neurčená? (lx, tj. 4,76%). V sedmi případech nebylo možné stanovit
tvar stran (graf 58; tab. 29: ID 12, 13, 15, 148, 165, 167, 168; viz databáze silicitové
šipky, pole: tvar stran).
131
• konvexní
• rovné
• rovná a konvexní
• konvexní a konkávni
• rovná a neurčená?
33,33%
Graf 58. Procentuální zastoupení tvarů stran silicitových šipek neurčené NS.
Postranní retuš silicitových šipek (lOx, tj. 71,43%) převažovala nad postranním
zoubkováním (3x, tj. 21,43%). N a j e d n á šipce byla pozorována kombinace retuše a
zoubku (tab. 29: ID 97; tj. 7,14%). Ve čtrnácti případech nebylo možné stanovit
opracování stran, zda-li bylo provedeno retuší či zoubkem (graf 59; tab. 29: ID 12, 13,
15, 101, 102, 143, 147, 148, 149, 166, 167, 168, 173, 174; viz databáze silicitové šipky,
pole: opracování stran).
7,14%
• retušované
• zoubkované
• retušovaná a
zoubkovaná
Graf 59. Procentuální zastoupení opracování stran silicitových šipek neurčené NS.
Křidélka lomeného tvaru (7x, tj. 38,89%) převažovala nad kombinací křidélek
obloukovité a lomené (3x, tj. 16,67%), nad křidélky obloukovitými (2x, tj. 11,11%), nad
křidélky hrotitými (2x, tj. 11,11%), nad kombinací křidélek obloukovité a hrotité (lx, tj.
5,56%), rovné a obloukovité (lx, tj. 5,56%), nad křidélky rovnými (lx, tj. 5,56%) a nad
132
kombinací křidélek obloukovité a neurčené? (lx, tj. 5,56%). V deseti případech nebylo
možné stanovit tvar křidélek (graf 60; tab. 29: ID 12, 13, 15, 162, 163, 164, 165, 166,
167, 168; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar křidélek).
16,67% • obloukovité a neurčené?
Graf 60. Procentuální zastoupení tvarů křidélek silicitových šipek neurčené NS.
Tvary bazí silicitových šipek typu A (lOx, tj. 58,82%) převažovaly nad bázemi
typu G (4x, tj. 23,53%), typu B (2x, tj. 11,76%) a typu I (lx, tj. 5,88%). V jedenácti
případech nebylo možné stanovit tvar baze (graf 61; tab. 29: ID 12, 13, 15, 102, 162,
163, 164, 165, 166, 167, 168; viz databáze silicitové šipky, pole: tvar baze).
n typ A
• typ G
• typ B
• typ I
Graf 61. Procentuální zastoupení tvarů bazí silicitových šipek neurčené NS.
Celkem byly evidovány dvě asymetrické šipky (viz sub.kap. 13.5.1.; graf 57).
Lze je klasifikovat dle jejich nízkému d/s indexu (tab. 29: ID 146 a 149; d/s index 1,402
a 1,54) jako tvary rovnoramenné. Tyto šipky je možné dle již zmíněného nízkého d/s
133
indexu označit jako tvary mírně asymetrické (kap. 11.). Dále bylo registrováno osmnáct
symetrických šipek (viz sub.kap. 13.5.1.; graf 57). Dle d/s indexu lze dvě šipky
klasifikovat jako rovnostranné (tab. 29: ID 147 a 148; d/s index od 0,882 a 1,083),
čtrnáct šipek jako rovnoramenné (tab. 29: ID 14, 97, 98, 99, 100, 101, 103, 144, 145,
161, 162, 163, 164, 173; d/s index od 1,211 do 1,692) a jednu šipku jako
rovnoramennou úzkou (tab. 29: ID 174; d/s index 1,929); (viz kap. 11.). U jedné
symetrické šipky (tab. 29: ID 143) nebyla zjištěna šířka, nemohla být tudíž
klasifikována. U pěti šipek nebyl zjištěn tvar ani všechny metrické hodnoty, proto
nemohly být klasifikovány (tab. 29: ID 12, 13, 15, 102, 168; viz sub.kap. 13.5.1.; graf
57). U třech artefaktů nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná o tvary symetrické či
asymetrické (viz sub.kap. 13.5.1; graf 57; tab. 29: ID 165, 166, 167); (graf 62).
13.5.2. Metrický charakter silicitových šipek neurčené NS
Třináct silicitových šipek s délkami od 15 mm do 23 mm a šířkami od 12,4 mm
do 18 mm lze označit za krátké tvary (viz kap. 12.). Jedna z nich (graf 62 ID: 149) byla
již klasifikována jako tvar mírně asymetrický (viz sub.kap. 13.5.1.; d/s index 1,54), lze
ji označit za krátký tvar mírně asymetrický. Dále dvě šipky (graf 62: ID 147 a 148) lze
dle jejich d/s indexu (d/s index 0,882 a 1,083) označit za krátké tvary rovnostranné.
Sedm šipek (graf 62: ID 97, 98, 103, 161, 162, 163, 164) lze dle jejich d/s indexu (od
1,211 do 1,692) označit za krátké tvary rovnoramenné. Mezi krátkými tvary byly
registrovány tři šipky (graf 62: ID 165, 166, 167), které by mohly být dle jejich d/s
indexu označeny za krátký tvar rovnostranný (1,111) a krátké tvary rovnoramenné
(1,313 a 1,429), avšak u zmíněných artefaktů nebylo možné rozhodnout, zda-li se jedná
o tvary symetrické či asymetrické (viz sub.kap. 13.5.1.).
Pět silicitových šipek s délkami od 24 mm do 27 mm a šířkami od 14 mm do 21
mm lze označit za středně dlouhé tvary (viz kap. 12.). Jedna z nich (graf 62: ID 174)
byla již klasifikována jako tvar rovnoramenný úzký (viz sub.kap. 13.5.1.; d/s index
1,929), lze j i tudíž označit za středně dlouhý tvar rovnoramenný úzký. Zbývající čtyři
(graf 62: ID 14, 99, 100, 144) lze dle jejich d/s indexu (od 1,249 do 1,412) označit za
středně dlouhé tvary rovnoramenné.
Dvě silicitové šipky (graf 62: ID 101 a 173) s délkami 27,7 mm a 29,2 mm a
šířkami 19 mm a 20,4 mm lze označit za dlouhé tvary (viz kap. 12.). Dle jejich d/s
indexu (1,358 a 1,537) je lze označit za dlouhé tvary rovnoramenné.
134
Dvě silicitové šipky s délkami 32,1 mm a 34 mm a šířkami 21,4 mm a 22,9 mm
lze označit za velmi dlouhé tvary (viz kap. 12.). Jedna šipka (graf 62: ID 146) byla již
klasifikována jako tvar mírně asymetrický (viz sub.kap. 13.5.1.; d/s index 1,402), lze j i
označit za velmi dlouhý tvar mírně asymetrický. Druhá šipka (graf 62: ID 145) může
být dle svého d/s indexu (1,589) označena za velmi dlouhý tvar rovnoramenný.
í i 16
• 1 • 1 • 1 • 1
kráiiké tvary
i 1 ' 1 — ! '
1
L
...11.44
99
+ 131
+;
15
167
jff.
i +
173
+
1 4 3
i b
• •
165 103
*<
9
i
14;100
+
r
±ty velmi d
tvary
joulié
Í 61 1 é:3 < :
i 4
162 156
103
*<
9
i
164
3
174
i 149 i
7
• středně dlon
tvary
hé
14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36
délka I v mm.
Legenda: tvar mírně asymetrický *
tvar symetrický rovnoramenný
tvar symetrický rovnostranný
tvar symetrický či asymetrický?
tvar rovnoramenný úzký
Graf 62. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek neurčené NS.
13.5.3. Surovina silicitových šipek neurčené NS
U šipek, u kterých nebyla určena NS, byly nejčastěji k jejich výrobě užity SKČJ
varieta A (2x, tj. 16,67%), SKČJ (lx, tj. 8,33%), SKČJ? (lx, tj. 8,33%) a SGS (3x, tj.
25%). Méně četný byl blíže neurčený silicit (2x, tj. 16,67%), rohovec typu K L II (lx, tj.
8,33%) a rohovce typu K L II? ( l x , tj. 8,33%). V jednom případě byl evidován
petrosilex (tj. 8,33%); (graf 63; cf. tab. 29). U šestnácti šipek nebyla určena surovina
(tab. 29: ID 12, 13, 14, 15, 97, 98, 102, 103, 143, 162, 163, 164, 165, 166, 167, 168).
135
8,33%
16,67%
8,33%
8,33%
8,33%
• petrosilex
• K L II?
• blíže neurčený silicit
• K L U
• SGS
• SKČJ varieta A
• SKČJ
• SKČJ?
25,00%
Graf 63. Procentuální zastoupení surovin užitých k výrobě silicitových šipek neurčené NS.
13.5.4. Shrnutí
Celkem bylo registrováno v neurčené N S 28 silicitových šipek. Symetrické tvary
silicitových šipek (18x, tj. 90%) zcela převládaly nad tvary asymetrickými (2x, tj. 10%).
V osmi případech nebylo možné rozhodnout, zda-li jsou šipky symetrické či
asymetrické (graf 57). Konvexní (9x, tj. 42,86%) a rovné (7x, tj. 33,33%) tvary stran
převažovaly nad kombinací tvarů stran rovná a konvexní (3x, tj. 14,29%), konvexní a
konkávni (lx, tj. 4,76%) a rovná a neurčená? (lx, tj. 4,76%). V sedmi případech nebylo
možné stanovit tvar stran silicitových šipek (graf 58). Strany převažovaly retušované
(lOx, tj. 71,43%) nad zoubkovanými (3x, tj. 21,43%). V jednom případě byla
pozorována kombinace retuše a zoubku (tj. 7,14%). Ve čtrnácti případech nebylo možné
stanovit opracování stran (graf 59). Lomená křidélka (7x, tj. 38,89%) převažovala nad
kombinací křidélek obloukovité a lomené (3x, tj. 16,67%), nad křidélky obloukovitými
(2x, tj. 11,11%), nad křidélky hrotitými (2x, tj. 11,11%), nad kombinací křidélek
obloukovité a hrotité (lx, tj. 5,56%), rovné a obloukovité (lx, tj. 5,56%), nad křidélky
rovnými (lx, tj. 5,56%) a nad kombinací křidélek obloukovité a neurčené? (lx, tj.
5,56%). V deseti případech nebylo možné stanovit tvar křidélek (graf 60). Baze typu A
(lOx, tj. 58,82%) převažovaly nad bázemi typu G (4x, tj. 23,53%), typu B (2x, tj.
11,76%) a typu I (lx, tj. 5,88%). V pěti případech nebylo možné stanovit tvar baze (graf
61).
136
V neurčené N S byl registrován krátký tvar mírně asymetrický (lx, tj. 4,55%),
krátké tvary rovnostranné (2x, tj. 9,09%), krátké tvary rovnoramenné (7x, tj. 31,82%),
krátké tvary symetrické či asymetrické (3x, tj. 13,64%), středně dlouhý tvar
rovnoramenný úzký (lx, tj. 4,55%), středně dlouhé tvary rovnoramenné (4x, tj.
18,18%), dlouhé tvary rovnoramenné (2x, tj. 9,09%), velmi dlouhý tvar mírně
asymetrický (lx, tj. 4,55%) a velmi dlouhý tvar rovnoramenný (lx, tj. 4,55%); (graf 62;
tab. 30).
metrický a morfologický charakter silicitových šipek neurčené NS počet šipek %
krátké tvary mírně asymetrické 1 4,55
krátké tvaiy rovnostranné 2 9,09
krátké tvaiy rovnoramenné 7 31,82
krátké tvaiy symetrické ěi asymetrické 3 13,64
středně dlouhé tvaiy rovnoiamenné úzké 1 4,55
středně dlouhé tvaiy rovnoiamenné 4 18,18
dlouhé tvary rovnoiamenné 2 9,09
velmi dlouhé tvaiy mírně asymetrické 1 4,55
velmi dlouhé tvary rovnoiamenné 1 4,55
neuiěené 6
celkem 28 100
Tab. 30. Metrický a morfologický charakter silicitových šipek a jejich procentuální zastoupení v
neurčené NS.
Silicitové šipky byly nejčastěji zhotoveny z SKČJ varieta A (2x, tj. 16,67%),
SKČJ (lx, tj. 8,33%), SKČJ? (lx, tj. 8,33%) a SGS (3x, tj. 25%). Dále byly zhotoveny z
blíže neurčených silicitů (2x, tj. 16,67%), rohovce typu K L II (lx, tj. 8,33%) a rohovce
typu K L II? (lx, tj. 8,33%) a petrosilexu (lx, tj. 8,33%); (graf 63).
14. Morfologická charakteristika nátepních destiček K Z P
Morfologická charakteristika, resp. typologie nátepních destiček, byla převzata
z práce J. Turka (2004, 209-210, obr. 8), který upravil a doplnil již dříve stanovenou
typologii nátepních destiček východní skupiny komplexu K Z P od E. Sangmeistera
(1964; 1974).
Typ A - široká, výrazně klenutá destička se čtyřmi otvory a s převýšenými hranami rozšiřujících
se kratších stran. Tyto destičky mívají rytou výzdobu podél kratších stran, případně i mezi
otvory, které bývají vrtány jednostranně z averzu.
137
Typ B1 - široká, více či méně klenutá destička se čtyřmi otvory, s rozšířenými kratšími stranami
a hrotitě zabroušenými boky.
Typ B2 - je variantou lišící se od typu B1 konvexně zaoblenými kratšími stranami.
Typ C - široká, více či méně klenutá, obdélná, respektive trapézovitá destička se čtyřmi otvory.
Typ Dl - úzká, dlouhá a plochá destička se čtyřmi otvory a s rovnými krátkými stranami.
Typ D2 - tato varianta se od typu D l liší konvexně zaoblenými kratšími stranami a boky, které
se směrem k oběma koncům mírně zužují.
Typ E - úzká, krátká a plochá destička s mírně rozšířenými konci, čtyřmi otvory a zaoblenými
hranami.
Typ F - úzká, krátká, plochá destička s výrazně rozšířenými konci, „zaškrceným" tělem a
s otvory uprostřed kratších stran. Boky destičky jsou výrazně ztenčeny a zaobleny.
Typ G l - úzká, dlouhá a plochá destička pravidelně obdélného tvaru s provrty uprostřed kratších
stran. Boky destičky jsou oblé a víceméně rovně seříznuté.
Typ G2 - úzká, krátká destička s oblým vrchem a plochým spodkem, často s okraji sbroušenými
do „ostré" hrany. Dva provrty jsou uprostřed kratších stran. Konce destičky bývají zaobleny tak,
že některé destičky nabývají oválného tvaru.
D1 D2
Obr. 8. Upravená Sangmeisterova typologie nátepních destiček východní skupiny zvoncovitých
pohárů. Podle Turek 2004.
15. Metrická charakteristika nátepních destiček K Z P
Celkem bylo na Moravě v hrobových celcích registrováno 84 nátepních destiček.
Typ nátepní destičky bylo možné určit v 65 případech (tj. 77,38%; viz databáze nátepní
destičky, pole: typ). Devatenáct nátepních destiček zůstalo typologický neurčeno (tj.
22,62%; viz databáze nátepní destičky, pole: typ). Jednotlivé nátepní destičky, u kterých
138
bylo možné stanovit metrické hodnoty (59 ks, tj. 70,24%; viz databáze, pole: délka
v mm, pole: šírka v mm), byly vyneseny do grafů 64-68 v karteziánském souřadném
systému, ve kterém je každá destička definována svojí délkou a šířkou.
16. Nátepní destičky nálezových skupin I, IfLI, II a III K Z P
Nátepní destičky jednotlivých nálezových skupin (DVOŘÁK 1989, 202-204;
1993, 224) byly hodnoceny společně. Zřetel byl především brán na jejich
morfologickou charakteristiku, resp. na typologické zařazení.
16.1. Nátepní destičky nálezové skupiny I
V N S I bylo registrováno 5 nátepních destiček. Uvedeny jsou v následné tabulce
(tab. 31).
ID lokalita inventární číslo typ délka v mm šířka v mm
62 Přerov-Předmostí I 1601/63/16 D2 107,3 27,5
63 Přerov-Předmostí I 1600/63/12 G l 117,2 26,4
64 Přerov-Předmostí I 1601/63/11 G2 62 19,8
65 Přerov-Předmostí I 1601/63/9 D l 142,8 35
82 Záhlinice I 18977-161/89 23,6 40
Tab. 31. Nátepní destičky NS I.
Všechny destičky byly ploché (tj. 100%). Klenuté destičky evidovány nebyly
(viz databáze nátepní destičky, pole: tvar). V jednom případě byly zastoupeny destičky
typu D l (tj. 25%), D2 (tj. 25%), G l (tj. 25%) a G2 (tj. 25%); (tab. 31; graf 64), přičemž
jedna z nich (tab. 31: ID 62; viz databáze nátepní destičky, pole: typ) byla zdobena
třemi navrtanými důlky na kratších stranách. Dále byla evidována destička se třemi
otvory na každé z kratších stran (tab. 31: ID 65; viz databáze nátepní destičky, pole:
typ); (MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ 1962, 237, obr. 4:3, 4). Jednu destičku (tab. 31: ID
82) nebylo možné přiřadit k některému ze známých typů, jelikož se dochovala ve
fragmentárním stavu (DVOŘÁK - RAKOVSKÝ - STUCHLÍKOVÁ 1992, 217, obr.
8A:10).
139
E 32
E
>
30
TI
1
82
..£f.
. . . . j . . . . . . . .
+
62
* 63:
o i
64
ÍO
O 20 40 60 80 100 120 140 160
délka v mm
Legenda: typ D l +
typ D2 +
typ G l o
typG2 o
neurčený typ o
Graf 64. Metrický charakter a typy nátepních destiček v NS I.
16.2. Nátepní destičky nálezové skupiny I/II
V N S I/II bylo registrováno opět 5 nátepních destiček. Uvedeny jsou v následné
tabulce (tab. 32).
ID Lokalita inventární číslo typ délka v mm šířka v mm
31 Jezeřany-Maršovice D l 128 24
38 Ledce II SAÚ 5/52-3 D2 120 39
69 Smolín I 107417 B2 116 40
76 Těšetice IV B2
77 Tvohhráz I 17200-14/91 D l 122 28
Tab. 32. Nátepní destičky NS I/II.
Ploché destičky (3x, tj. 60%; tab. 32: ID 31, 38, 77; viz databáze nátepní
destičky, pole: tvar) byly mírně početnější než klenuté (2x, tj. 40%; tab. 32: ID 69, 76;
viz databáze nátepní destičky, pole: tvar). Ve dvou případech byly zastoupeny dsetičky
typu B2 (tj. 40%) a D l (tj. 40%), jedenkrát typu D2 (tj. 20%); (tab. 32; graf 65). Dvě
(tab. 32: ID 31, 77; viz databáze nátepní destičky, pole: typ) ze zmíněných destiček byly
140
opatřeny třemi otvory na každé z kratších stran ( L A N G O V A - R A K O V S K Y 1981, obr.
3:16; BÁLEK - DVOŘÁK - KOVÁRNÍK - MATĚJÍČKOVÁ 1999, tab. 8:14).
42
40
38
36
E 3 4
E
>
32
TI
30
28
26
24
22
69
114 116 118
38
•
77
....+....
120 122 124
délka v mm
126
31
128 130
Legenda: typ B2
typ Dl •
typ D2 •
Graf 65. Metrický charakter a typy nátepních destiček v NS I/II.
16.3. Nátepní destičky nálezové skupiny II
V N S II bylo evidováno 27 nátepních destiček. Uvedeny jsou v následné tabulce
(tab. 33). Jedinou výjimku tvoří lokalita Dolní Věstonice III, která je datována do N S
LTI+II (DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ - PEŠKA - RAKOVSKÝ 1996, 8).
ID lokalita inventární číslo typ délka v mm šířka v mm
14 Dolní Věstonice III 03033/1-2200/77 B l 130 55
10 Brno-Líšeň 145/01-8/1 D 96 30
16 Holešov I 276-211/66 B l 78 36
17 Holešov I 276-215/66 B l 103 42
18 Holešov I 276-39/70 B l 116 33
19 Hoštice-Heroltice I
20 Hoštice-Heroltice I
21 Hoštice-Heroltice I
22 Hoštice-Heroltice I
23 Hoštice-Heroltice I
24 Hoštice-Heroltice I
25 Hoštice-Heroltice I
26 Hoštice-Heroltice I
27 Hoštice-Heroltice I
141
30 Ivanovice na Hané VI 38666 B2
36 Kostelec u Holešova I 66671 D2 135 45
37 Kostelec u Holešova I SAÚ 166 G l 111 20
41 Lhánice I 90032 C 76,6 26,4
42 Lhánice I 90030 B2 118,3 40
43 Luleč A 12706 A 60 27
51 Němčíce nad Hanou I 66572 B l 73 30
52 Němčíce nad Hanou I 66571 C 80 26
53 Němčíce nad Hanou I 66574 G2 64 23
58 Pavlov I 11839/12-1818/83 D l 74 24
67 Rousínov 59/85 B2 112 33
73 Slapanice II Pa 140/34-40, 107413 B l 97 37
74 Slapanice II Pa 169/35-100 G l 98
Tab. 33. Nátepní destičky NS II.
Ploché destičky (9x, tj. 50%; tab. 33: ID 10, 36, 37, 41, 43, 52, 53, 58, 74; viz
databáze nátepní destičky, pole: tvar) byly zastoupeny ve stejném počtu jako destičky
klenuté (9x, tj. 50%; tab. 33: ID 14, 16, 17, 18, 30, 42, 51, 57, 73; viz databáze nátepní
destičky, pole: tvar). U devíti destiček nebylo možné stanovit, zda-li jsou ploché či
klenuté (tab. 33: ID 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27; viz databáze nátepní destičky,
pole: tvar). Nejpočetněji byly zastoupeny destičky typu B l (6x, tj. 33,33%),
následovány byly typem B2 (3x, tj. 16,67%). Ve dvou případech byly registrovány
destičky typu C (tj. 11,11%) a G l (tj. 11,11%). Jedním exemplářem byla zastoupena
destička typu A (tj. 5,56%), D (tj. 5,56%), D l (tj. 5,56%), D2 (tj. 5,56%) a G2 (tj.
5,56%); (tab. 33; graf 66). Dvě (tab. 33: ID 10, 42; viz databáze nátepní destičky, pole:
typ) ze zmíněných destiček byly opatřeny třemi otvory na každé z kratších stran
(MATĚJÍČKOVÁ 2001a, obr. 6:1; M O U C H A 2005, obr. 8:5). Dále dvě (tab. 33: ID 30,
43; viz databáze nátepní destičky, pole: typ) zvýše uvedených destiček byly zdobeny,
první (tab. 33: ID 30) dvěma navrtanými důlky na obou kratších stranách (TKÁČ 2006,
tab. 37/a:4), druhá (tab. 33: ID 43) pak rytím ve formě svazků rýh podél obou kratších
stran (BAAROVÁ 2003, 117, obr. 1:5). Tato destička byla určena díky své výzdobě
jako typ A , avšak není klenutá, přičemž právě klenutí by mělo být příznačné pro tento
typ destičky (viz kap. 14.). U devíti destiček nebylo možné stanovit typ (tab. 33: ID 19,
20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27; viz databáze nátepní destičky, pole: typ), jelikož nebyly
dosud publikovány.
142
í 35
—1—1—1—1—1—1—1—1—1—1 • • • • i i i i i i . . . . I . . . .
14
*
36
_
! 17
i • 42
16! ? 1• :
"T67"T£Í
: • •
51 10
+ 41 52
s a . . 4
i: 53
•
+
37
.:
. .:
. i io
50 60 70 80 90 100 110 120 130 140
délka v mm
Legenda: typ B1
lyp B2 .
typ C 4
typ Gl o
typ A +
typ D •
typ Dl •
typ D2 +
typ G2 o
Graf 66. Metrický charakter a typy nátepních destiček v NS II.
16.4. Nátepní destičky nálezové skupiny III
V N S III bylo evidováno 9 nátepních destiček. Uvedeny jsou v následné tabulce
(tab. 34). Jedinou výjimku tvoří lokalita Marefy I, která je datována do N S II/III
( K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009, 19).
ID lokalita inventární číslo typ délka v mm šířka v mm
44 Marefy I 66331 B l 86 31
2 Blažovice II 67253 D l 83 28
3 Blažovice II
4 Blažovice II
7 Brno-Holásky II 16360 B l 74 35
8 Brno-Holásky II 16409 BEZ OTVORŮ 88
9 Brno-Holásky II 16361 D2 49 34
11 Brno-Zidenice I 66646a D2 93
39 Lechovice I 511-28/58 D l 92 30
Tab. 34. Nátepní destičky NS III.
143
Ploché destičky (5x, tj. 71,43%; tab. 34: ID 2, 8, 9, 11, 39; viz databáze nátepní
destičky, pole: tvar) převažovaly nad klenutými destičkami (2x, tj. 28,57%; tab. 34: ID
7, 44; viz databáze nátepní destičky, pole: tvar). U dvou destiček nebylo možné
stanovit, zda-li jsou ploché či klenuté (tab. 34: ID 3, 4). V e dvou případech byly
zastoupeny destičky typu B l (tj. 28,57%), D l (tj. 28,57%) a D2 (tj. 28,57%). V jednom
případě byla registrována destička bez vyvrtaných otvorů (tj. 14,29%); (tab. 34; graf
67). Jedna (tab. 34: ID 7; viz databáze nátepní destičky, pole: typ) zvýše zmíněných
destiček byla zdobena dvěma navrtanými důlky na obou kratších stranách ( D V O R A K
1992, Taf. 14 D:5). U dvou destiček (tab. 33: ID 3, 4) nebylo možné určit typ, jelikož
nebyly v příslušném depozitáři nalezeny (cf. OP. CIT., 23).
36
35
34
33
I 32
>TI
31
30
29
23
27
|44
39
•••+•••
45 50 55 60 65 70 75 80 85 90 95
délka ¥ mm
Legenda: typ B1 •
typ Dl •
typ D2 •
Graf 67. Metrický charakter a typy nátepních destiček v NS III.
16.5. Nátepní destičky neurčené nálezové skupiny
Bylo registrováno 38 nátepních destiček, u kterých nebyla určena NS. Uvedeny
jsou v následné tabulce (tab. 35).
ID lokalita inventární číslo typ délka v mm šířka v mm
1 Běhařovice I 107411 c 60 26,5
5 Bohutice II 83043 ??? 67 44
6 Brankovice I D l 111,5 38,3
12 Dolní Dubňany I Pa 115-35 D l 80 26
144
13 Dolní Sukolom I Uníčov 6085 B l 85
15 Hodějice I 66433 D l 108 43
28 Hrubčice IV 66950 B l 115 38,6
29 Ivančice I B2 85 34
32 Josefov I
33 Josefov III A 200, 2585
34 Klobouky u Brna III
35 Klobouky u Brna IV 418-5/67 B2 95 25
40 Letonice I 66298 B l 93 36
45 Mikulčice I SAÚ 202 B2 121 58
46
Mistřín I Svatobořice-
Mistřín
66836 D l 104 31
47
Mistřín II, Svatobořice-
Mistřín
Pa 1693/38
48 Modříce D2
49 Moravský Krumlov II G l 93 32
50 Mutěnice II P 124 G2 65 19
54 Nemilany I
55 Nesovice I G l 82 22
56 Ondratice I 66967 D2 45 34
57 Oslavany II B l 80 33
59 Prostějov IV F 85 D2 102 36
60 Prusinovice II 67024 B l 144 46,5
61 Prusinovice II 67025 B l 114 42
66 Pustiměř III 876-8/61 B2 70 20
68 Slavkov III 66903
BEZ
OTVORŮ
87,3 33
70 Střelíce IV 66732 B l 114 50
71 Svatobořice I 67131 B l 93,2 31
72 Saratice I SAÚ 1506 B l 95 31,5
75 Tasovice I A 1400 B l 102 46,5
78 Unanov II
79 Vedrovice I D2
80 Vémyslice I 83039 D2 132 38
81 Veselí nad Moravou B l 87 24
83 Zarazíce I 69401 B2 90 29,2
84 Zešov I 041572/14 F 47 26
Tab. 35. Nátepní destičky neurčené NS.
Klenuté destičky (15x, tj. 51,72%; tab. 35: ID 5, 28, 29, 35, 40, 45, 57, 60, 61,
70, 71, 72, 75, 81, 83; viz databáze nátepní destičky, pole: tvar) byly zastoupeny
v téměř stejném počtu jako destičky ploché (14x, tj. 48,28%; tab. 35: ID 1, 6, 12, 15, 48,
49, 50, 55, 56, 59, 68, 79, 80, 84; viz databáze nátepní destičky, pole: tvar). U devíti
destiček nebylo možné stanovit, zda-li jsou ploché či klenuté (tab. 35: ID 13, 32, 33, 34,
46, 47, 54, 66, 78). Nejpočetněji byly zastoupeny destičky typu B l ( l l x , tj. 35,48%),
následovány destičkami typu B2 (5x, tj. 16,13%), D2 (5x, tj. 16,13%) a D l (4x, tj.
145
12,9%). Ve dvou případech byly zaznamenány destičky typu G l (tj. 6,45%). Jedním
exemplářem byla zastoupena destička typu C (tj. 3,23%), F (tj. 3,23%) a G2 (tj. 3,23%).
V jednom případě byla registrována destička bez vyvrtaných otvorů (tj. 3,23%); (tab.
35; graf 68). Nátepní destička z Bohutic II (tab. 35: ID 5) nebyla přiřazena k žádnému
typu. Nejblíže má tato destička k typu C, nicméně mu neodpovídá počtem svých otvorů
(ŠEBELA - PŘICHYSTAL - DVOŘÁK 2006; viz kap. 14.; obr. 9).
Obr. 9. Nátepní destička z Bohutic II (hrob číslo 1/50).
Jedna (tab. 35: ID 61; viz databáze nátepní destičky, pole: typ) ze zmíněných
destiček byla opatřena pěti otvory, tři na jedné a dva na druhé z kratších stran
(ČERVINKA 1909, obr. 24). Další destička (tab. 35: ID 66; viz databáze nátepní
destičky, pole: typ) měla na kratších stranách po třech otvorech (ŠEBELA PŘICHYSTAL
- DVOŘÁK 2006). Z poslední destičky (tab. 35: ID 56; viz databáze
nátepní destičky, pole: typ) se třemi otvory na jedné z kratších stran se dochovala jen
polovina artefaktu (OP. CIT.). U šesti destiček (tab. 35: ID 32, 33, 34, 47, 54, 78)
nebylo možné stanovit typ, jelikož se nedochovala potřebná dokumentace.
146
1 45
•
i TS
: •
c
STJ
•
* 1S
* SI
•
l i
40 53
m •• +
cc 29
EfJ
+
• 57 GS
• • ^ 3
Tt^ 46
B3 !
*
•
• Zt ' 13
•
0
es
30 •
O
40 60 80 100 120 140 160
délka v mm
Legenda: typ B1 •
typB2 •
typD2 *
typ Dl *
typGl O
typ C
typ F w.
typG2 0
bez otvorů
•Bohutice II *
Graf 68. Metrický charakter a typy nátepních destiček v neurčené NS.
16.6. Shrnutí
Celkem bylo v N S I zaznamenáno 5 nátepních destiček, přičemž všechny byly
ploché (tj. 100%). Vjednom případě byly registrovány destičky typu D l (tj. 25%), D2
(tj. 25%), G l (tj. 25%) a G2 (tj. 25%). Jednu destičku nebylo možné přiřadit
k některému ze známých typů, protože se dochovala ve fragmentárním stavu. Jedna
destička byla zdobena třemi navrtanými důlky na kratších stranách. Dále byla evidována
destička se třemi otvory na každé z kratších stran (viz sub.kap. 16.1.). Délky a šířky
nátepních destiček v N S I se pohybovaly od 62x19,8 mm do 142,8x35 mm. Jedna
destička (tab. 31: ID 82) započítána nebyla, jelikož se dochovala ve fragmentárním
stavu. Lze říct, že v N S I byly pozorovány spíše destičky delších rozměrů (cf. tab. 31;
cf. graf 64).
Celkem bylo v N S I/TI evidováno 5 nátepních destiček, přičemž ploché (3x, tj.
60%) byly mírně početnější, než-li klenuté (2x, tj. 40%). Ve dvou případech byly
147
pozorovány destičky typu B2 (tj. 40%) a D l (tj. 40%), jedenkrát typu D2 (tj. 20%). Dvě
destičky byly opatřeny třemi otvory na každé z kratších stran (viz sub.kap. 16.2.). Délky
a šířky nátepních destiček v N S I7II se pohybovaly od 116x40 mm do 128x24 mm.
Můžeme říct, že v N S L i l byly zastoupeny destičky spíše delších rozměrů (cf. tab. 32;
cf. graf 65).
Celkem bylo v N S II registrováno 27 nátepních destiček, přičemž ploché (9x, tj.
50%) byly zastoupeny ve stejném počtu jako klenuté (9x, tj. 50%). Nejpočetnější byly
destičky typu B l (6x, tj. 33,33%). Ve třech případech byly pozorovány destičky typu
B2 (tj. 16,67%), ve dvou případech typu C (tj. 11,11%) a G l (11,11%). Jedenkrát byla
zaznamenána destička typu A (tj. 5,56%), D (tj. 5,56%), D l (tj. 5,56%), D2 (tj. 5,56%)
a G2 (tj. 5,56%). Dvě destičky byly opatřeny třemi otvory na každé z kratších stran.
Dále dvě destičky byly zdobeny, první dvěma navrtanými důlky na každé z kratších
stran, druhá rytými svazky rýh podél obou kratších stran (viz sub.kap. 16.3.). Délky a
šířky nátepních destiček v NS II se pohybovaly od 60x27 mm do 135x45 mm. Je možné
říct, že v N S II byly registrovány destičky kratších i delších rozměrů (cf. tab. 33; cf. graf
66).
Celkem bylo v N S III zaznamenáno 9 nátepních destiček, přičemž ploché (5x, tj.
71,43%) převažovaly nad klenutými (2x, tj. 28,57%). Ve dvou případech byly
registrovány destičky typu B l (tj. 28,57%), D l (tj. 28,57%) a D2 (tj. 28,57%). Jedenkrát
byla pozorována destička bez vyvrtaných otvorů (tj. 14,29%). Jedna destička byla
zdobena dvěma navrtanými důlky na každé z kratších stran (viz sub.kap. 16.4.). Délky a
šířky nátepních destiček v NS III se pohybovaly od 74x35 mm do 92x30 mm. Jedna
destička (tab. 34: ID 9) započítána nebyla, protože se dochovala ve fragmentárním
stavu. Lze říct, že v N S III byly evidovány destičky spíše kratších rozměrů (cf. tab. 34;
cf. graf 67).
Celkem bylo v neurčené N S zaznamenáno 38 nátepních destiček, klenuté (15x,
tj. 51,72%) byly zastoupeny téměř ve stejné míře jako ploché (14x, tj. 48,28%).
Nejpočetnější byly destičky typu B l ( l l x , tj. 35,48%). V pěti případech byly
pozorovány destičky typu B2 (tj. 16,13%) a D2 (tj. 16,13%), ve čtyřech případech typu
D l (tj. 12,9%). Dvakrát byly zastoupeny destičky typu G l (tj. 6,45%), jedenkrát typu C
(tj. 3,23%), G2 (tj. 3,23%) a destička bez vyvrtaných otvorů (tj. 3,23%). Nátepní
destička zBohutic II (tab. 35: ID 5) neodpovídala žádnému ze známých typů v rámci
rozšíření východních skupin K Z P (cf. T U R E K 2004; 209-210, obr. 2). Jedna destička
byla opatřena třemi otvory na jedné a dvěma otvory na druhé z kratších stran. Dále byla
148
registrována destička, která byla opatřena třemi otvory na každé z kratších stran. Kromě
toho byla zaznamenána také destička se třemi otvory na jedné z kratších stran, nicméně
můžeme soudit, že původně byla nejspíše opatřena třemi otvory na každé z kratších
stran, jelikož se dochovala jen polovina zmíněného artefaktu (viz sub.kap. 16.5.). Délky
a šířky nátepních destiček v neurčené N S se pohybovaly od 60x26,5 mm do 144x46,5
mm. Dvě destičky (tab. 35: ID 56, 84) započítány nebyly, protože se dochovaly ve
fragmentárním stavu. Ze zmíněného můžeme říct, že v neurčené N S byly zaznamenány
destičky kratších i delších rozměrů (cf. tab. 35; cf. graf 68).
17. Závěr
Silicitové šipky a nátepní destičky byly registrovány v plochých kostrových,
mohylových, žárových a atypických hrobech K Z P na Moravě. Ploché kostrové hroby
byly rozděleny do třech kategorií (1.-3.) a každá kategorie byla rozdělena do dvou
subkategorií (a, b); (viz sub.kap. 3.1.).
Dle uložení a orientace j sou ploché kostrové hroby první, druhé a třetí kategorie
pohřebního ritu odlišné. V první kategorii (29 jedinců) převládá uložení na levém boku
(88,46%) typické pro pohřby mužů K Z P ve střední Evropě ( H A V E L 1978, 108). Je
však také zastoupeno uložení na pravém boku (7,69%) a nestandardní uložení v „sedě"
(3,85%); (viz sub.kap. 3.2.). Převažuje mužská orientace S-J včetně blízkých orientací
(92,87%). Ve vyšším počtu jsou zastoupeny blízké orientace SV-JZ (21,43%), SSV-JJZ
(7,14%), SZ-JV (3,57%) a SSZ-JJV (3,57%) na rozdíl třetí kategorie (viz níže).
Zaznamenána je i ženská JJV-SSZ (3,57%) a nestandardní orientace V - Z (3,57%); (viz
sub.kap. 3.3.). Z uvedeného můžeme tudíž vyvodit, že silicitové šipky byly vyhrazeny
jako pohřební milodar především mužům K Z P na Moravě.
Ve druhé kategorii (35 jedinců), na rozdíl od první a třetí, je třetina pohřbených
jedinců uložena na pravém boku (33,33%) v poloze typické pro pohřby žen K Z P ve
střední Evropě (OP. CIT. 108). Převládá uložení na levém boku (61,9%). Zastoupeno je
rovněž nestandardní uložení na zádech (4,76%); (viz sub.kap. 3.2.). Třetina pohřbených
má ženskou orientaci J-S včetně blízkých orientací (20%) a nestandardní orientaci V - Z
(15%). Převažuje mužská orientace S-J včetně blízkých orientací (65%); (viz sub.kap.
3.3.). Z uvedeného lze říct, že nátepní destičky nebyly vyhrazeny jako pohřební milodar
jen mužům, ale i ženám. Lze dodat, že ne všechny pohřby s nátepními destičkami
dodržují pohřební zvyklosti užívané společností nositelů K Z P na Moravě.
149
Ve třetí kategorii (18 jedinců) je zastoupeno výhradně uložení na levém boku
(100%); (viz sub.kap. 3.2.) s mužskou orientací S-J (82,35%), dílčím způsobem jsou
zastoupeny blízké orientace SV-JZ (11,76%) a SZ-JV (5,88%); (viz sub.kap. 3.3.).
Z uvedeného můžeme vyvodit, že vyskytnou-li se silicitové šipky a nátepní destičky
společně, jde o pohřby se „striktním" dodržováním pohřebních zvyklostí, které byly
vyhrazeny mužům.
Dle polohy rukou jsou hroby první, druhé a třetí kategorie podobné
převažujícím zastoupením subvariant D1-D3. V první kategorii převládají subvarianty
D1-D3 (73,68%) nad polohami B a C (26,32%), ve druhé převažují subvarianty D1-D3
(62,5%) nad polohami A , B , C a E (37,5%) a ve třetí výrazně převažují subvarianty D l D3
(83,33%) nad polohami B a E (16,67%); (viz sub.kap. 3.4.).
Dle polohy nohou jsou hroby první a druhé kategorie podobné převažujícím
středním a slabým skrčením nad silným. V první kategorii převládá střední (47,34%) a
slabé (42,11%) nad silným (10,53%), ve druhé převládá slabé (46,67%) a střední
(33,33%) nad silným (20%). Ve třetí však převažuje střední (63,64%) nad silným
(27,27%) a slabým (9,09%). Hroby první a třetí kategorie jsou si podobné převažujícím
středním a silným přitažením nad slabým. V první kategorii převládá střední (47,34%) a
silné (31,58%) nad slabým (21,05%), ve třetí převažuje střední (45,45%) a silné
(36,36%) nad slabým (18,18%). Ve druhé však převažuje slabé (40%) a střední
(33,33%) nad silným (26,67%); (viz sub.kap. 3.5.).
Dle půdorysu hrobové jámy jsou hroby třetí kategorie odlišné od první a druhé
výhradním zastoupením obdélných půdorysů (100%). V první kategorii převažuje
půdorys obdélný (64%) nad oválným (28%), nepravidelně obdélným (4%) a
kosodélným (4%), ve druhé převažuje půdorys obdélný (80%) nad oválným (20%); (viz
sub.kap. 3.6.).
Dle četnosti silicitových šipek jsou shodné mohylové (6,5 šipek na hrob) a
atypické (6 šipek) hroby (viz sub.kap. 5.10.; 7.4.), odlišnejšou hroby subkategorie 3b
(2,909 šipek) pohřebního ritu (viz sub.kap. 4.6.1.) a podobnejšou hroby subkategorie l a
(2,178 šipek), lb (2,385 šipek), 3a (1,714 šipek) a žárové (2 šipky); (viz sub.kap. 4.1.1.;
4.2.1.; 4.5.1.; 6.4.).
Dle četnosti nátepních destiček jsou podobné atypické (1,5 destiček na hrob) a
žárové (1,25 destiček) hroby (viz sub.kap. 6.6.; 7.4.), shodné jsou hroby subkategorie 3a
(1,142 destiček) a mohylové (1,125 destiček); (viz sub.kap. 4.5.3.; 5.10.) a shodné jsou
150
také hroby subkategorie 2a (1 destička), 2b (1 destička) a 3b (1 destička); (sub.kap.
4.3.1.; 4.4.1.; 4.6.3.).
Dle četnosti keramiky jsou shodné hroby subkategorie 3a (3 nádoby na hrob) a
atypické (3 nádoby); (viz sub.kap. 4.5.5.; 7.4.). Zjištěná četnost je však o „půl" nádoby
vyšší, než-li je uvedeno pro Moravu (cf. H A V E L 1978, tab. 13). Shodné jsou také hroby
subkategorie lb (2,75 nádob), 2b (2,857 nádob) a mohylové (2,857 nádob); (viz
sub.kap. 4.2.3; 4.4.3.; 5.10.). Zjištěná četnost je nepatrně vyšší, než-li hodnota uvedená
pro Moravu (cf. OP. CIT. 1978, tab. 13). Shodné jsou dále hroby subkategorie 2a (2,571
nádob) a 3b (2,6 nádob); (viz sub.kap. 4.3.3.; 4.6.5.). Dosažená četnost je „identická"
s hodnotou uvedenou pro Moravu (cf. OP. CIT. 1978, tab. 13). Odlišné jsou hroby
subkategorie lb (2,214 nádob); (viz sub.kap. 4.1.3.). Zjištěná četnost je nepatrně nižší,
než-li je uvedeno pro Moravu (cf. OP. CIT. 1978, tab. 13). V žárových (2,44 nádob);
(viz sub.kap. 6.8.) hrobech je četnost nepatrně nižší, než-li je zmíněno pro žárový ritus
na Moravě (cf. OP. CIT. 1978, 105).
Dle % zastoupení druhů keramiky jsou hroby subkategorie l a (16 jedinců) 2a
(19 jedinců) a 3a (7 jedinců) shodné nízkým % zastoupením Z Z P na rozdíl od
pozorování učiněných pro moravskou K Z P (cf. H A V E L 1978, tab. 12; cf. DVOŘÁK
1989, 201-202). V subkategorii l a převažují džbánky (58,06%) a mísy (29,03%) nad
ZZP (3,23%), konvicí (3,23%), hrncem (3,23%) a hrnkem (3,23%); (graf 2),
v subkategorii 2a převažují džbánky (47,22%) a mísy (27,78%) nad Z Z P (8,33%), N Z P
(5,56%), hrnkem (2,78%), šálkem (2,78%), nezdobeným pohárkem (2,78%) a blíže
neurčenou nádobou (2,78%); (graf 7) a v subkategorii 3a převládají opět džbánky
(66,67%) a mísy (27,78%) nad ZP (5,56%); (graf 13).
Hroby subkategorie lb (13 jedinců), 2b (16 jedinců) a 3b (11 jedinců) jsou
shodné vysokým % zastoupením ZZP, tím se však odlišují od závěrů učiněných pro
pohřební ritus K Z P na Moravě (cf. DVOŘÁK 1989, 201-202; 1990, 5 C; 1991, 5 B;
1993, 228). V subkategorii lb převažují džbánky (44,44%) a Z Z P (33,33%) nad mísami
(22,22%); (graf 4), v subkategorii 2b převažují džbánky (35%) a Z Z P (30%) nad
mísami (27,5%), N Z P (5%) a hrncem (2,5%); (graf 9) a v subkategorii 3b převládají
opět džbánky (38,46%) a Z Z P (30,77%) nad mísami (26,92%) a N Z P (3,85%); (graf
16).
Mohylové (14 jedinců), atypické (6 jedinců) a žárové (13 jedinců) hroby jsou
podobné nejvyšším % zastoupením Z Z P a nízkým % zastoupením džbánků (cf. H A V E L
1978, tab. 12; cf. DVOŘÁK 1989, 201-202). V mohylových hrobech převažují Z Z P
151
(40%) nad džbánky (25%), ZP (12,5%), mísami (12,5%), poháry (7,5%) a hrnkem
(2,5%); (graf 18), v atypických převažují Z Z P (50%) nad džbánky (16,67%), mísami
(11,11%), amforou (5,56%), amforovitou nádobou (5,56%), cedníkem (5,56%) a
konvičkou (5,56%); (graf 24) a v žárových opět převládají Z Z P (40,91%) nad mísami
(22,73%), džbánky (18,18%), amforami (9,09%), N Z P (4,55%) a amforovitou nádobou
(4,55%); (graf 22).
Dle skladby „pohárového balíčku" jsou odlišné hroby subkategorie lb absencí
pískovcových brousků, kančích klů a nátepních destiček (viz sub.kap. 4.2.6.) a
subkategorie 2b absencí silicitových šipek (cf. S H E N N A N 1976, 231; 1977, 52-53; viz
sub.kap. 4.4.7.). Hroby subkategorie 3b, mohylové a atypické jsou shodné zastoupením
všech předmětů „pohárového balíčku", vyjma knoflíků s V-vrtáním (cf. OP. CIT. 1976,
231; 1977, 52-53; viz sub.kap. 4.6.9.; 5.10.; 7.4.).
Dle četnosti kontextů nekeramického inventáře jsou hroby subkategorie lb
(14,29%), mohylové (23,08%) a atypické (22,22%) podobné nejnižším % zastoupením
kontextů s „militárii" („měděné" dýky); (viz sub.kap. 4.2.6.; 5.10.; 7.4.). Hroby
subkategorie 2b (39,13%) a 3b (43,75%) jsou naopak podobné nejvyšším %
zastoupením kontextů s „militárii" („měděné" dýky a „měděná" čepel); (viz sub.kap.
4.4.7.; 4.6.9.). Hroby subkategorie lb (64,28%) a mohylové (46,14%) jsou podobné
nejvyšším % zastoupením kontextů se „šperky" (kančí kly, Lockenringy, „lukovité
závěsky", Noppenringy, záušnice aj.); (viz sub.kap. 4.2.6.; 5.10.). Hroby subkategorie
2b (30,44%), 3b (25%) a atypické (33,33%) jsou naopak podobné nižším %
zastoupením kontextů se „šperky" (kančí kly, Lockenringy, „lukovité závěsky",
záušnice aj.); (viz sub.kap. 4.4.7.; 4.6.9.; 7.4.). Hroby subkategorie 2b (26,09%), 3b
(31,25%) a mohylové (30,76%) jsou podobné % zastoupením kontextů s „výrobními"
nástroji (kovotepecké/kovářské náčiní, „měděná" sídla, pískovcové brousky aj.); (viz
sub.kap. 4.4.7.; 4.6.9.; 5.10.). Odlišnejšou hroby subkategorie lb (14,29%) nejnižším %
zastoupením kontextů s „výrobními" nástroji (kovotepecké/kovářské náčiní aj.); (viz
sub.kap. 4.2.6.) a atypické (44,44%) naopak nejvyšším % zastoupením kontextů s
„výrobními" nástroji (kovotepecké/kovářské náčiní a pískovcové brousky); (viz
sub.kap. 7.4.).
Dle zvláštních úprav hrobových jam jsou hroby subkategorie 3a (2x, tj.
28,57%; viz sub.kap. 4.5.7.), 3b (5x, tj. 45,45%; viz sub.kap. 4.6.8.) a atypické (lx, tj.
25%; viz sub.kap. 7.2.) odlišné vyšším % zastoupením zvláštních úprav na rozdíl od
hrobů subkategorie l a (lx, tj. 6,25%; viz sub.kap. 4.1.5.), 2a (2x, tj. 10,53%; viz
152
sub.kap. 4.3.5.), 2b (2x, tj. 12,5%; viz sub.kap. 4.4.6.) a hrobů žárových (lx, tj. 7,69%;
viz sub.kap. 6.11.).
S. Shennan (1976; 1977; 1978; 1986) definoval před mnoha lety obsah tzv.
„pohárového balíčku". Z Z P , silicitové šipky, nátepní destičky a konflíky s V-vrtáním
považoval za jediné předměty „true Bell Beaker element" z důvodu jejich opětovného
výskytu. Interpretoval je jako skupinu prestižního zboží, které mělo být materiálním
vyjádřením „Bell Beaker ethos", založeném na individualistické ideologii a
válečníckých hodnotách, které měly být prosazovány vznikajícími elitami tehdejší
společnosti k udržení jejich moci ( V A N D E R L L N D E N 2006, 318). Takové pojetí K Z P
(vyjma „zvoncovitého étosu") však bylo nejednou kritizováno (cf. B R O D I E 1994;
1997, 312; cf. V A N D E R L I N D E N 2006).
Dle % zastoupení ZZP, četnosti silicitových šipek a nátepních destiček lze
mluvit o třech hlavních, avšak vzájemně se prostupujících skupinách, které lze spatřovat
v analýze pohřebního ritu. Z Z P byly nejméně % zastoupeny v subkatrgoriích la, 2a a 3a
(3,23%-8,33%) pohřebního ritu. Vyšší % zastoupení Z Z P bylo registrováno
v subkategoriích lb, 2b a 3b (30%-33,33%). Nejvyšší % zastoupení Z Z P pak bylo
zaznamenáno u mohylových, atypických a žárových hrobů (40%-50%)1
. N a tomto místě
je však vhodné připomenout, že Z Z P byly vyráběny především z lokálně dostupných
materiálů (cf. R E H M A N - R O B I N S O N - S H E N N A N 1992) a dále skutečnost, že Z Z P
neprojevují žádný vztah k „sociál persona" (pohlaví, věk, příbuzenské postavení)
pohřbených (BRODIE 1997, 299-300). Tím se však otevírá otázka jejich „prestižní
konotace". Nejvíce silicitových šipek bylo zaznamenáno v mohylových a atypických
hrobech (6,5-6 šipek na hrob), méně šipek bylo zaznamenáno v subkategorii 3b (2,909)
a nejméně šipek bylo registrováno v subkategoriích la, lb, 3a a žárových hrobech
(1,714-2,385). Nejvíce nátepních destiček bylo registrováno v atypických a žárových
hrobech (1,5-1,25 destiček na hrob), méně destiček bylo registrováno v subkategorii 3a
a mohylových hrobech (1,142-1,125) a nejméně destiček bylo registrováno
v subkategoriích 2a, 2b a 3b (1).
Dle četnosti kontextů nekeramického inventáře lze uvažovat o třech hlavních,
nicméně opět vzájemně se prostupujících skupinách, které lze vidět v analýze
pohřebního ritu. Dříve než však přistoupíme k interpretaci nekeramického inventáře,
bude vhodné připomenout některé z názorů, týkajících se interpretace diskutovaného
1
Srovnej % zastoupení ZZP uváděné pro pohřební ritus na Moravě (viz výše).
153
fenoménu. Kdybychom interpretovali dosažené výsledky analýzy pohřebního ritu v
intencích „prestige model" (např. L E M E R C I E R 2004), byla by interpretace
přinejmenším diskutabilní2
. Období pozdního Neolitu a K Z P vjižní Francii je možné
nazvat jako: „vhodná případová studie prestižního modelu" ( V A N D E R L I N D E N 2006,
324).
„Throughout the evolution of the Late Neolithic, there is no obvious break, but progressive
appearance (...) of non-functional items for which the notion of prestige items must be
evoked: multiplication of ornament types, arrowheads, long flint blades, long polished flint
daggers, decorated ceramics and the contemporary presence of different groups (...), first
metal objects... The introduction of Bell Beaker ceramics and associated objects represent
the continuity of this process but cannot be considered as its outcome" (D'ANNA 1995,
280; in VANDER LINDEN 2006, 325).
Anne-Marie a Pierre Pétrequinovi (1988) na základě materiálu z východní
Francie zdůrazňují především progresivní mizení hranic, jejich dílčí vyvážení (rozuměj
„archeologických kultur"3
) v diskutovaném regionu v průběhu „Late Nolithic II", což je
důležitým fenoménem, ve kterém musela cirkulace prestižních předmětů hrát hlavní
roli. Avšak rozšíření K Z P (kolem r. 2400 BC) je mnohem okázalejší, jelikož maže za
méně než století jakékoliv stopy severo-jižní hranice, která byla ustavena okolo roku
5000 B C a téměř vždy byla do té doby respektována. Z tohoto důvodu se zdá, že je
expanze K Z P v diskutovaném regionu víc, než-li pouhým soutěžením/konkurencí mezi
elitami tehdejší společnosti (PÉTREQULN - PÉTREQULN 1988, 262; in V A N D E R
L I N D E N 2006, 325). Hlavní změnou oproti předcházejícím a současným kulturám s
K Z P je zavedení standardizovaných artefaktů (maritimní ZZP, „měděné" dýky, hroty
typu Palmela), které jsou v pohřebním ritu fenoménem hlavního významu. Zacházení
s mrtvými se nyní odehrává částečně stejným způsobem skrze široce sdílené zásady,
které vyžadují uložení konkrétních druhů keramiky a zbraní do hrobu (tento zvyk je
doložen v různých variacích v každém regionu rozšíření KZP); ( V A N D E R L L N D E N
2006, 325-326)4
,5
. Obdobné zjištění je platné také pro keramickou produkci K Z P , která
2
Srovnej ke kritice „prestige model" M. Vander Linden (2006).
3
Srovnej k pojmu „archeologická lailtura" G. V. Childe (1929, v-vi).
4
Dle N. Brodieho (1997, 300-301) byly pohřební milodary pravděpodobně rozděleny do dvou kategorií,
na základě rituálního vymezení dvou odlišných domén sociálního jednání. Pro rituál (rozuměj pohřební)
byly tyto dvě domény „political" a „ domestic ", které byly předmětem metonymické nadstavby, vedoucí
k polarizaci „gender structure " na muž:žena. U příležitosti pohřebního rituálu mohlo být domácí
povinností pozůstalé ženy vybavit zesnulého jídlem a pitím, někdy společně s keramikou. Naproti tomu
politická doména spojená s muži mohla být vyjádřena symboly prestiže nebo zručnosti. Od pozůstalých
mužů mohlo být očekáváno, že vybaví zemřelého zbraněmi, ozdobami a nástroji. Nicméně bychom se
154
jeví „homogenitu" na rozdíl od keramické tradice pozdního neolitu, pro níž je
charakteristická naopak právě „heterogenita" ( V A N D E R L I N D E N 2006, 326). L.
Salanova (2000) je toho názoru, že uvedená „homogenita" v keramické produkci je
nepochybně známkou otevřenosti v přenosu znalostí („open and fluid transmission of
knowledge"), která se jistě odráží také v reálných přesunech „řemeslníků"6
( V A N D E R
L I N D E N 2006, 326). Strategie získávání obživy jsou v diskutované oblasti různé, avšak
přímo svázané s ekologickými podmínkami jednotlivých regionů, z čehož plyne, že
výše uvedené změny musely proběhnout především v sociálních a/nebo kulturních
podmínkách (OP. CIT. 2006, 326).
První skupinu, kterou lze vyčlenit dle četnosti kontextů nekeramického
inventáře, utvářejí hroby subkategorií 2b (39,13%) a 3b (43,75%) pohřebního ritu,
jelikož ve zmíněných hrobech bylo zaznamenáno nej vyšší % zastoupení kontextů s
„militárii" („měděné" dýky). Vhodným přídomkem pro tuto skupinu by mohla být
charakteristika „postavy válečníka" od M . Vander Lindena (2006, 326):
„Late Neolithic people reproduced warlike values through ostentatious behaviour
(ornaments, weapons, defensive architecture) that seems to echo a violent climate, as
evidenced by high frequency of wounds on human bones. However, during Bell Beaker
times, we see not only a disappearance of these physical traces, but a fundamentally new
perception and construction of the warrior image, through the sharing of precise coded
items, of which the copper dagger and Palmela point are the most obvious examples. From
the Neolithic warrior to the Bell Beaker hero, one has passed from a factual reality to an
ethos."
Druhou skupinu utvářejí hroby subkategorie lb (64,28%) a mohylové hroby
(46,14%), ve kterých bylo zaznamenáno nejvyšší % zastoupení kontextů se „šperky"
(zlaté a stříbrné Lockenringy, zlaté Noppenringy, stříbrné záušnice typu Sión aj.).
Uvedené předměty nejsou jistě moravské provenience (viz sub.kap. 4.2.5.; viz kap. 5).
Mohly být získány směnou/sňatky na dlouhou vzdálenost. Takové tvrzení lze doložit
v keramické produkci. Z pohřebiště ve Šlapanicích jsou známy poháry typu Veluwe
(BUTLER - V A N D E R W A A L S 1966; in B R O D I E 1997, 310), které pocházejí ze
severního a východního Nizozemí (TUREK 2006, 323). N . Brodie tudíž předpokládá
však měli vyhnoutjakýmkoliv „hierarchickým" nebo „ontologickým" tvrzením, týkajících se pohřebních
milodarů.
5
Dle M. Straťhernové (1988, 96) mohly být pohřební milodary jednoduše vyjádřením rozdílných, ale
doplňujících se schopností.
6
Existence mobility lidí v diskutovaném období byla již ve střední Evropě prokázána (cf. PRICE KNIPPER
- GRUPE - SMRČKA 2004).
155
krátky sled obchodních událostí/sňatků mezi diskutovanými regiony. Kdybychom chtěli
nalézt nějaký vhodný přídomek pro tuto skupinu, mohli bychom j i snad nazvat slovy N.
Brodieho (1997, 310-311): „... a person of influence or reputation rather than a
member of an incipient elite " (BRODIE 1997, 311).
Třetí skupinu tvoři atypické (44,44%) hroby, ve kterých bylo zaznamenáno
nejvyšší % zastoupení kontextů s „výrobními" nástroji (kovotepecké/kovářské náčiní a
pískovcové brousky). Těm jsou však podobné hroby subkategorie 3b (31,25%) a
mohylové hroby (30,76%) vysokým % zastoupením kontextů právě s „výrobními"
nástroji (kovotepecké/kovářské náčiní, „měděná" sídla, pískovcové brousky aj.). D. L.
Clarke (1970, 264, 1976) předpokládal na základě nálezů „pracovních nástrojů"
v hrobech K Z P v Británii existenci tzv. „semi-specialist smith and miners " a „specialist
potters", avšak S. Piggott (1973, 344) byl toho názoru, že koherentní pohřební výbava
je nezbytná právě k označení „specialistů" a jednotlivé pracovní nástroje, nalézané
v hrobech, byly pouze osobním vlastnictvím pohřbených (BRODIE 1997, 303-304).
Dle antropologické analýzy bylo pohlaví určeno 39 jedincům (31,45%) a věk
46 jedincům (37,09%) z celkového počtu 124 (100%) pohřbených. Silicitové šipky a
nátepní destičky byly nejčastěji přikládány j ako pohřební milodary především jedincům
mužského pohlaví (79,48%), dílčím způsobem pak dětem (12,82%) a ženám (7,69%).
Zaznamenány byly všechny věkové kategorie od infans I (kolem 2 let) do senilis (70-79
let). Nejčastěji byly zastoupeny věkové kategorie adultus I-II (20-39 let; 30,43%),
maturus I-II (40-59 let; 28,26%) a dospělí (15,22%). Připočteme-li i věkovou kategorii
adultus UVmaturus I (39-40 let; 2,17%), pak lze říct, že silicitové šipky a nátepní
destičky byly zejména vyhrazeny jako pohřební milodary dospělým mužům v
„produktivním věku" (celkem 76,08%). V menší míře byly zastoupeny věkové
kategorie infans I (kolem 2 let; 4,35%), II (7-14 let; 8,7%), juvenis (15-19 let; 4,35%),
juvenis/adultus I (19-20 let; 2,17%), maturus ILsenilis (55-64 let; 2,17%) a senilis (70-
79 let; 2,17%). Z uvedeného můžeme vyvodit, že silicitové šipky a nátepní destičky
byly v omezené míře určeny jako pohřební milodary jedincům v „neproduktivním
věku" (celkem 23,91%); (viz kap. 9.).
Dříve, než-li uvedeme závěry z morfologické (resp. typologické), metrické a
surovinové analýzy silicitových šipek a nátepních destiček, je vhodné připomenout, že
otázka vnitřní chronologie K Z P na Moravě není dosud zcela vyřešena (cf. D V O R A K
1989, 202-204; 1993, 224; cf. T U R E K - DVOŘÁK - PEŠKA 2003, 188; cf.
ONDRÁČEK - DVOŘÁK - MATĚJÍČKOVÁ 2005, 16).
156
Morfologická charakteristika silicitových šipek K Z P na Moravě byla již
stanovena (OLIVÍK 2006, 35-36; 2009, 259-261; viz kap. 11.). Analyzovány byly
následné makroskopické znaky: tvar, tvar stran, opracování stran, tvar křidélek a baze.
Dle tvaru jsou si podobné silicitové šipky N S I (asymetrické 40%, symetrické 60%);
(graf 29) a III (asymetrické 35,71%, symetrické 64,29%); (graf 50) vyšším zastoupením
asymetrických tvarů, na rozdíl od N S L i l (asymetrické 8,82%, symetrické 91,18%);
(graf 36) a II (asymetrické 18,06%, symetrické 81,94 %); (graf 43), ve kterých jsou
asymetrické tvary zastoupeny dílčím způsobem.
Dle tvaru stran jsou si podobné šipky N S I (konvexní 56,25%, rovné 37,5% aj.);
(graf 30), L i l (konvexní 55,88%, rovné 26,47% aj.); (graf 37) a II (konvexní 58,67%,
rovné 33,33% aj.); (graf 44) převahou konvexních stran nad rovnými, na rozdíl od NS
III (rovné 43,75%, konvexní 25%, kombinace rovná a konvexní 25% aj.); (graf 51), ve
které jsou vyrovnaným způsobem zastoupeny strany rovné a strany konvexní a
kombinace stran rovná a konvexní.
Dle opracování stran se odlišují šipky N S L i l (retuš 18,52%, zoubkování 74,07%
aj.); (graf 38) převahou postranního zoubkování nad retuší od N S I (retuš 62,5%,
zoubek 37,5%); (graf 31), II (retuš 78,33%, zoubek 20% aj.); (graf 45) a III (retuš
69,23%, zoubek 30,77%); (graf 52), ve kterých převažuje postranní retuš nad
zoubkováním.
Dle tvaru křidélek se odlišují šipky N S III (hrotitá 35,71%, lomená 35,71% aj.);
(graf 53) převahou hrotitých a lomených křidélek od N S I (lomená 46,67%, obloukovitá
20% aj.); (graf 32), L i l (lomená 41,18%, obloukovitá 32,35% aj.); (graf 39) a II (lomená
27,4%, obloukovitá 27,4%); (graf 46), ve kterých převažují lomená a obloukovitá
křidélka.
Dle vysokého % zastoupení baze typu A jsou si podobné šipky všech N S (I-
50%, 1711-36,36%, 11-45,83% a 111-40%). Dle zastoupení baze typu J jsou si rovněž
podobné šipky všech N S (1-6,25%, 1711-3,03%, 11-9,72% a 111-6,67%). Dle vyššího %
zastoupení baze typu B jsou si podobné šipky N S I (18,75%), L i l (39,39%) a II
(20,83%), na rozdíl od N S III (6,67%), ve které je tato baze zastoupena dílčím
způsobem. Dle vyššího % zastoupení baze typu G jsou šipky N S III (26,67%) odlišné
od N S L i l (12,12%) a II (9,72%), ve kterých je tato baze zastoupena dílčím způsobem,
v NS I tato baze zcela absentuje. Dle zastoupení baze typu C jsou si podobné šipky N S
L i l (9,09%) a II (5,56%), na rozdíl od N S I a III, ve kterých tato baze absentuje. Dle
zastoupení baze typu D jsou si podobné šipky N S I (6,25%), II (6,94%) a III (6,67%),
157
na rozdíl od N S I/II, ve které tato baze absentuje. Dle zastoupení baze typu H jsou si
podobné šipky N S II (1,39%) a III (6,67%), na rozdíl od N S I a I/II, ve kterých tato baze
absentuje. Baze typu F je výhradně zastoupena v N S I (18,75%). Baze typu I je
zastoupena pouze v NS III (6,67%); (viz graf 33, 40, 47, 54).
Metrická charakteristika silicitových šipek K Z P na Moravě byla rovněž
stanovena (OLIVÍK 2006, 37-39; 2009, 261-264; viz kap. 12.). Byly definovány čtyři
metrické kategorie: krátké tvary, středně dlouhé tvary, dlouhé tvary a velmi dlouhé
tvary, které mohou být rovnostranné, rovnoramenné, mírně asymetrické, rovnostranné
s rapem, rovnoramenné s rapem, rovnoramenné úzké a asymetrické úzké.
Krátké tvary rovnostranné převládají v N S I (18,75%) a I7II (22,58%), v NS II
(8,22%) a III (6,25%) jsou zastoupeny dílčím způsobem. Krátké tvary rovnoramenné
s rapem jsou známy pouze z N S I (12,5%). Krátké tvary rovnoramenné převládají v NS
I/II (19,35%) a II (17,81%), v N S I (6,25%) jsou zastoupeny dílčím způsobem, v NS III
zcela absentují. Krátké tvary mírně asymetrické jsou známy jen z NS I7II (6,45%) a II
(1,37%), avšak jsou zastoupeny dílčím způsobem. Krátké tvary symetrické či
asymetrické jsou známy pouze z N S II (1,37%), zastoupeny j sou však opět zcela dílčím
způsobem.
Středně dlouhé tvary mírně asymetrické převládají v N S I (25%), v NS I7II
(3,23%), II (1,37%) a III (6,25%) jsou zastoupeny dílčím způsobem. Středně dlouhé
tvary rovnoramenné převládají v NS I7II (38,71%) a II (20,55%), v NS I (12,5%) a III
(6,25%) jsou však zastoupeny opět dílčím způsobem. Středně dlouhé tvary rovnostranné
s rapem jsou známy jen z N S I (6,25%). Středně dlouhé tvary rovnostranné j sou známy
pouze z N S I7II (3,23%) a II (4,11%), avšak jsou zastoupeny dílčím způsobem. Středně
dlouhé tvary asymetrické úzké jsou známy pouze z N S II (5,48%), jsou však opět
zastoupeny jen dílčím způsobem. Středně dlouhé tvary rovnoramenné úzké jsou známy
jen z N S II (1,37%) a III (6,25%), avšak jsou zastoupeny zase zcela dílčím způsobem.
Dlouhé tvary mírně asymetrické jsou známy z N S I (12,5%), II (5,48%) a III
(6,25%), avšak jsou zastoupeny dílčím způsobem, v N S I/II absentují. Dlouhé tvary
rovnoramenné převládají v N S II (21,99%) a III (31,26%), v NS I7II (6,45%) jsou
zastoupeny dílčím způsobem, v N S I zcela absentují. Dlouhé tvary asymetrické úzké
převládají v NS III (18,75%), v N S II (1,37%) jsou zastoupeny dílčím způsobem, v NS I
a I/II absentují. Dlouhé tvary rovnoramenné úzké jsou známy pouze z NS II (2,74%),
jsou však zastoupeny dílčím způsobem. Dlouhé tvary symetrické či asymetrické jsou
známy opět jen z N S II (1,37%), avšak jsou zastoupeny zase zcela dílčím způsobem.
158
Velmi dlouhé tvary rovnoramenné úzké jsou známy pouze z NS II (2,74%) a III
(6,25%), jsou zastoupeny dílčím způsobem. Velmi dlouhé tvary rovnoramenné jsou
známy jen z NS II (1,37%), jsou zastoupeny opět dílčím způsobem. Velmi dlouhé tvary
symetrické či asymetrické jsou známy pouze z NS II (1,37%) a III (6,25%), jsou
zastoupeny zase zcela dílčím způsobem. Velmi dlouhé tvary asymetrické úzké jsou
známy jen z N S III (6,25%), avšak jsou opět zastoupeny dílčím způsobem (viz tab. 22,
24, 26, 28).
Dle surovinové analýzy silicitových šipek K Z P na Moravě převažuje v N S I
surovina blíže neurčené provenience (blíže neurčené silicity tj. 37,5%, blíže neurčený
rohovec tj. 6,25%, celkem 43,75%) a surovina cizí provenience, která byla importována
na krátkou vzdálenost (SGS tj. 18,75%, SGS? tj. 18,75%, celkem 37,5%). Dílčím
způsobem je zastoupena surovina lokální provenience ( K L II tj. 6,25%, K L II? tj.
6,25%, celkem 12,5%) a neznámé provenience (chalcedon tj. 6,25%); (viz graf 35).
V N S I/II převažuje surovina cizí provenience importovaná především na
krátkou, ale i dlouhou vzdálenost (SGS tj. 22,58%, SGS? tj. 16,13%, SKČJ tj. 16,13%,
celkem 54,84%) nad surovinou lokální provenience ( K L II tj. 29,03%, K L I tj. 6,45%,
celkem 35,48%). Dílčím způsobem je zastoupena surovina blíže neurčené provenience
(blíže neurčené silicity tj. 9,68%); (viz graf 42).
V N S II převažuje surovina cizí provenience importovaná jak na dlouhou, tak
krátkou vzdálenost (SKČJ tj. 21,54%, SKČJ varieta A tj. 9,23%, SKČJ? tj. 3,08%,
SKČJ varieta B tj. 1,54%, SKČJ varieta C tj. 1,54%, SGS tj. 23,08%, radiolariový
rohovec tj. 1,54%, celkem 61,55%) nad surovinou lokální provenience ( K L I tj. 16,92%,
K L II tj. 10,77%, K L III tj. 1,54%, „MJR" tj. 1,54%, celkem 30,77%). Dílčím
způsobem je zastoupena surovina blíže neurčené provenience (blíže neurčené silicity tj.
7,69%); (viz graf 49).
V N S III převažuje především surovina lokální provenience ( K L II tj. 44,44%,
K L I/II tj. 5,56%, celkem 50%) nad surovinou blíže neurčené provenience (blíže
neurčené silicity tj. 27,78%, blíže neurčený rohovec tj. 5,56%, celkem 33,34%). Dílčím
způsobem jsou zastoupeny suroviny cizí provenience importované jak na krátkou, tak
dlouhou vzdálenost (SGS tj. 11,11%, SKČJ 5,56%, celkem 16,67%); (viz graf 56).
Výsledky ze surovinové analýzy se velmi dobře shodují se závěry učiněnými pro
štípanou industrii K Z P na Moravě. Soubory štípané industrie N S I-II jsou rozdílné od
souborů N S III. Zmíněné rozdíly jsou nejlépe pozorovatelné v preferenci surovin. V NS
I-II převažují suroviny cizí provenience (SGS, SKČJ), které jsou doprovázeny lokální
159
surovinou, avšak soubory NS II/III-III jeví obrácené tendence. Velmi nápadná je
zejména téměř úplná absence SKČJ (cf. K O P A C Z - PŘICHYSTAL - ŠEBELA 2009,
128). Dle J. Kopacze, A . Přichystala a L. Šebely (OP. CIT. 2009, 128) odpovídají
uvedené změny v preferenci surovin, rozvoji „segmentových nástrojů" a
obměně keramické produkce (např. „Begleitkeramik") celkové transformaci moravské
K Z P v diskutovaném období. Tuto fázi nazývají: „Bell Beakers without bell beakers".
Tyto změny nemusely být způsobeny pouze akulturací nositelů K Z P v moravském
prostředí, ale také příchodem nových osadníků z JV Evropy (?). Závěrem předpokládají,
že dualita v souborech štípané industrie moravské K Z P odráží také kulturní změny v
rámci komplexu K Z P v průběhu mladších period jeho vývoje.
Typologie nátepních destiček východní skupiny komplexu K Z P byla stanovena
již před řadou let E. Sangmeisterem (1974, 113-116, Abb. 8). J Turek ji však doplnil o
některé typy (cf. T U R E K 2006, 209-210, obr. 8); (viz kap. 14.). Nátepní destičky NS I
(ploché 100%) se odlišují od destiček N S PII (ploché 60%, klenuté 40%), II (ploché
50%, klenuté %) a III (ploché 71,43%, klenuté 28,57%) úplnou absencí klenutých tvarů.
Dle vyššího % zastoupení destiček typu D l a D2 jsou si podobné NS I (Dl-25%, D2-
25%), PII (Dl-40%, D2-20%) a III (Dl-28,57%, D2-28,57%), na rozdíl od NS II ( D l -
5,56%, D2-5,56%), ve které jsou tyto typy zastoupeny dílčím způsobem. Dle vyššího %
zastoupení destiček typu B I a B2 jsou si podobné NS PII (B2-40%), II (Bl-33,33%,
B2-16,67%) a III (Bl-28,57%), na rozdíl od NS I, ve které tyto typy zcela absentují. Dle
zastoupení destiček typu G l a G2 jsou si podobné NS I (Gl-25%, G2-25%) a II ( G l -
11,11%, G2-5,56%) na rozdíl od NS PII a III, ve kterých tyto typy absentují. Destičky
typu A (5,56%), C (11,11%) a D (5,56%) jsou výhradně zastoupeny v N S II. Destička
bez vyvrtaných otvorů (14,29%) je známá jen v NS III (viz sub.kap. 16.6.).
Metrická analýza nátepních destiček K Z P na Moravě (viz kap. 15.) naznačuje,
že destičky NS III (od 74 mm do 92 mm) se odlišují od destiček NS I (od 62 mm do
142,8 mm), PII (od 116 mm do 128 mm) a II (od 60 mm do 135 mm) kratšími rozměry.
Tyto destičky tudíž nepřekračují pomyslnou délkovou hranici 100 mm (viz graf 64, 65,
66, 67).
160
18. Seznam zkratek
A A C - Acta Archaeologica Carpathica, Kraków
A R - Archeologické rozhledy, Praha
B A R - British Archaeological Reports, Oxford
ČMM - Časopis Moravského muzea, Brno
ČVMSO - Časopis Vlasteneckého musejního spolku, Olomouc
F A M - Fontes Archaeologiae Moravicae, Brno
K K A - kultura kulovitých amfor
K L P P - kultura lužických popelnicových polí
KŠK - kultura se šňůrovou keramikou
L n K - kultura s lineární keramikou
N K - nitranská kultura
OP - Obzor praehistorický, Praha
P A - Památky archeologické, Praha
Pravěk, N Ř - Pravěk, Nová řada, Brno
P U K - protoúnětická kultura
PrzA - Przeglad Archeologiczny, Poznaň
P V - Přehled výzkumů A Ú A V ČR, Brno
S b Č S S A - Sborník Československé společnosti archeologické, Brno
S1A - Slovenská archeológia, Bratislava
SPFFBU E - Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologickoklasická,
Brno
StAÚB - Studie Archeologického ústavu A V ČR v Brně, Brno
ÚK - únětická kultura
V K - kultura s vypíchanou keramikou
Zprávy StAÚ - Zprávy Československého státního archeologického ústavu, Praha
19. Seznam muzeí
AÚ A V ČR (B) - Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Brno, v.v.i.
J M Z - Jihomoravské muzeum ve Znojmě
M I - Muzeum v Ivančicích, Ivančice u Brna
M G M K - Muzeum a galerie Moravský Krumlov
161
M H - Masarykovo Muzeum Hodonín
M J M - Muzeum jihovýchodní Moravy, Zlín
M K - Muzeum Kroměřížska
M K P - Muzeum Komenského v Přerově
M M H - Městské muzeum Holešov
M P - Muzeum Prostějov
M V - Muzeum Vyškovská, Vyškov
M M V n M - Městské muzeum Veselí nad Moravou
M Z M - Moravské zemské muzeum, Brno
N M P - Národní muzeum Praha
R M M - Regionální muzeum v Mikulově
ÚAPP (B) - Ústav archeologické památkové péče, Brno, v.v.i.
V M O - Vlastivědné muzeum v Olomouci
20. Seznam literatury
BAAROVÁ, Z. 2003: Hrob kultury zvoncovitých pohárů z Lulce, Pravěk N Ř 13, 113-
118.
BÁLEK, M . - DVOŘÁK, P. - KOVÁRNÍK, J. - MATĚJÍČKOVÁ, A . 1999:^
Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Tvořihrázi, okr. Znojmo, Pravěk NŘSupplementum
4, 9-36.
BÁTORA, J. 2002a: K hrobom metalurgov z obdobia eneolitu v strednej a východnej
Európe. In: Cheben, J. - Kuzma, I. (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich krajín -
2001, Nitra, 35-46.
BÁTORA, J. 2002b: Contribution to the problem of "craftsmen" graves at the End of
Aeneolithic and in the Early Bronze Age in central, western and eastern Europe, S1A L,
179-228.
BENEŠOVÁ, A . 1953: Nový nález zvoncovitých pohárů na Moravě, A R V , 451-452.
B E R K O V E C , T. - PEŠKA, J. 2006: Hulín (okr. Kroměříž), P V 47, 127-128, 142.
B O G U C K I , P. 1988: Forest Farmers and Stockherders. Cambridge.
B O U Z E K , J. 2002: Reflexe osobní a kolektivní identity v archeologických pramenech.
In: Neústupný, E. (ed.): Archeologie nenalézaného. Sborník přátel, kolegů a žáků
k životnímu jubileu Slavomila Vencla, Plzeň, 34-40.
BRODIE, N . 1994: The Neolithic-Bronze Age Transition in Britain: a Critical Rewiev
of some Archaeological and Craniological Concepts, B A R British Series 238, Oxford.
162
BRODIE, N . 1997: New perspectives on the Bell-Beaker culture, Oxford Journal of
Archaeology 16:3, 297-314.
B U C H V A L D E K , M . 1967: Die Schnurkeramik in Böhmen. Praha.
B U C H V A L D E K , M . - KOUTECKÝ, D. 1970: Vikletice, ein schnurkeramisches
Gräberfeld. Praha.
B U T L E R , J. J. - V A N D E R W A A L S , J. D. 1966: Bell Beakers and early metalworking
in the Netherlands, Palaeohistoria 12, 41-139.
C L A R K E , D. L . 1970: Beaker Pottery of Great Britain and Ireland. Cambridge.
C L A R K E , D. L . 1976: The Beaker network - social and economic models. In: Lanting,
J. N . - van der Waals, J. D.(eds.): Glockenbecher symposion Oberried 1974, Haarlem Bossům,
459-476.
ČERVINKA, I. L . 1908: O pokolení skrčených koster na Moravě, Moravské
starožitnosti II. Kojetín na Hané.
ČERVINKA, I. L . 1909: O nej starších mohylách moravských, Pravěk V , 53-57, 114-
143.
ČERVINKA, I. L . 1911a: O „zvoncovitých pohárech", ČVMSO XXVIII, 66-87, 109-
125.
ČERVINKA, I. L . 191 lb: Pokolení s kulturou keramiky šňůrové (durýnské) na Moravě,
ČVMSO XXVIII, 1-32.
ČIŽMÁR, M . 1985: Hroby kultury se šňůrovou keramikou z Holubic a Tvarožné, A R
X X X V I I , 403-410.
ČIŽMÁR, Z. 2004: Hluboké Mašůvky (okr. Znojmo), P V 45, 140-141.
D A N N A , A . 1995: Le Néolithique final en Provence. In: Voruz, J. L . (ed.):
Chronologies néolithiques: De 6000 á 2000 avant notre ěre dans le bassin rhodanien.
Actes du colloque dAmbérieuen-Bugey, 19 et 20 septembre 1992 (Xlě Rencontre sur le
Néolithique de la region Rhône-Alpes), Ambérieu-en-Bugey: Société Préhistorique
Rhodanienne, 265-286.
DOBISÍKOVÁ, M . 1992: Antropologické zhodnocení hrobů ze Záhlinic, okr.
Kroměříž, Pravěk N Ř 2, 233-236.
DOBISÍKOVÁ, M . - LANGOVÁ, J. 1996: Anthropologische Befunde. In: Dvořák, P. Matějíčková,
A . - Peška, J. - Rakovský, I. (eds.): Die Gräberfelder der
Glockenbecherkultur in Mähren II (Bezirk Břeclav), Katalog der Funde, Brno-Olomouc,
47-69.
DOBISÍKOVÁ, M . - VELEMÍNSKÝ, P. 1996: Antropologické zhodnocení koster
z Moravské Nové Vsi - Hrušek, StAÚB X V L 1 , Brno, 164-185.
163
DOČKALOVÁ, M . - LANGOVÁ, J. 1999: Antropologické zhodnocení koster
z Tvořihráze, Pravěk N R - Supplementum 4, 37-54.
DROZDOVÁ, E. 2001a: Antropologický posudek kostry zvoncovitých pohárů
z Jiříkovic, Pravěk NR-Supplementum 8, 354.
DROZDOVÁ, E. 2001b: Antropologický rozbor kosterních pozůstatků z Brna-Líšně,
Klicperovy ulice, Pravěk N Ř 11, 181-190.
DVOŘÁK, P. 1984: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry na Moravě, IIII,
rkp. dipl. práce, FF U K Praha.
DVOŘÁK, P. 1989: Die Glockenbecherkultur in Mähren. In: Das Äneolithikum und die
früheste Bronzezeit (Cl4 3000-2000 b.c.) in Mitteleuropa: kulturelle und
chronologische Beziehungen, Praehistorica X V , Praha, 201-205.
DVOŘÁK, P. 1990: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry ve Slapanicích
(okr. Brno-venkov). In: Nekuda, V . - Unger, J. - Čižmář, M . (eds.): Pravěké a
slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, Brno, 99-118.
DVOŘÁK, P. 1991: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry v Holáskách
(okr. Brno-město), ČMM L X X V I , 41-60.
DVOŘÁK, P. 1992: Die Gräberfelder der Glockenbecherkultur in Mähren I (Bez.
Blansko, Brno-město, Brno-venkov), Katalog der Funde, Brno.
DVOŘÁK, P. 1993: Lid se zvoncovitými poháry. In: Podhorský, V . (ed.): Pravěké
dějiny Moravy. Brno, 218-230.
DVOŘÁK, P. - HÁJEK, L. 1990: Die Gräberfelder der Glockenbecherkultur bei
Slapanice, Katalog der Funde, Brno.
DVOŘÁK, P. - ONDRUŠ, V . 1992: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů
v Ostopovicích, Č M M L X X V I I , 81-94.
DVOŘÁK, P. - MATĚJÍČKOVÁ, A . - PEŠKA, J. - R A K O V S K Ý , I. 1996: Die
Gräberfelder der Glockenbecherkultur in Mähren II (Bezirk Břeclav), Katalog der
Funde, Brno-Olomouc.
DVOŘÁK, P. - PEŠKA, J. 1993: Příspěvek k poznání kultury se zvoncovitými poháry
na Moravě, Č M M LXXVIII, 29-49.
DVOŘÁK, P. - RAKOVSKÝ, I. - STUCHLÍKOVÁ, J. 1992: Pohřebiště lidu
s kulturou se zvoncovitými poháry u Záhlinic, okr. Kroměříž, Pravěk N Ř 2, 215-232.
GÁBA, Z. 1972: Příspěvek k poznání ledovcem transponovaných pazourků, Zprávy
Vlastivědného ústavu v Olomouci, 157, 16-17.
GEISLER, M . 1990a: Ein Grab der Glockenbecherkultur aus Modříce (Bez. Brnovenkov),
P V 1990, 73-74, 159.
164
GEISLER, M . 1990b: Hrob kultury se zvoncovitými poháry z Rousínovce. In: Nekuda,
V. - Unger, J. - Čižmár, M . (eds.): Pravěké a slovanské osídlení Moravy. Sborník k 80.
narozeninám Josefa Poulíka, Brno, 119-127.
G O T T W A L D , A . 1901: Pohřebiště u Žešova, ČVMSO XVIII, 28.
H A J E K , L . 1939/46: Půlměsícovitá spinadla kultury zvoncovitých pohárů, P A
X X X X I I , 20-29.
H A J E K , L . 1941/42: Bernsteinfunde in der mitteleuropäischen Glockenbecherkultur,
Sudeta N.F. 2, 21-32, Abb. 1-2, Taf. 6-8.
HÁJEK, L . 1951: Nové nálezy kultury zvoncovitých pohárů, A R III, 27-30.
HÁJEK, L . 1957: Knoflíky středodunajské skupiny kultury zvoncovitých pohárů, P A
XLVIII, 389-424.
HÁJEK, L . 1961: Kostrový hrob kultury zvoncovitých pohárů ze Stehlčevsi, P A L i l ,
138-148.
HÁJEK, L . 1966: Die älteste Phase der Glockenbecherkultur in Böhmen und Mähren,
P A LVII, 210-241.
H A V E L , J. 1978: Pohřební ritus kultury zvoncovitých pohárů v Cechách a na Moravě,
Praehistorica VII, Praha, 91-117.
HORÁKOVÁ - JANSOVÁ, L . 1932: Prehistorické nálezy v roce 1930 a 1931, P A
X X X V I I I , 92-98.
CHLEBORÁD, M . 1950: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů nad Holáskami u
Brna, OP 14-2, 361-363.
K A C Z A N O W S K A , M - K O Z L O W S K I , J. K . 1976: Studia nad surowcami
krzemiennzmi poludniowej cz^šci Wyžyny Krakovsko-Cz^stochowskiej, A A C X V I ,
201-219.
K A L O U S E K , F. 1956: L i d se zvoncovitými poháry na Bučovsku (Morava), Č M M X L I ,
53-100.
K A N D E R T , J. 1982: Poznámky k využití etnografických údajů v případě výkladu
knovízských „hrobů", A R X X X I V , 190-200.
KOLÁR, J. 2007: Ivanovice na Hané - nové poznatky o nositelích kultury se šňůrovou
kulturou na Moravě. In: Tichý, R. (ed.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí - 2006,
Hradec Králové, 153-156.
K O P A C Z , J. - PŘICHYSTAL, A . - ŠEBELA, L . 2009: Lithic Chipped Industry of the
Bell Beaker culture in Moravia and its east-central European context. Kraków-Brno.
165
K O P A C Z , J. - PŘICHYSTAL, A . - ŠEBELA, L. - ŠKRDLA, P. 2003: Contribution to
Question of Chipped Stone Industry the Moravian Bell Beaker Culture. In: Czebreszuk,
J. - Szmyt, M . (eds): The Northeast Frontier of Bell Beakers, B A R International Series
1155, Oxford, 215-230.
K O P A C Z , J. - ŠEBELA, L. 1992: Chipped Stone Industries of the Moravian Corded
Ware Culture, PrzA 39, 67-85.
K O P A C Z , J. - ŠEBELA, L. 1998: Chipped Stone Material of the Moravian ProtoÚnětice
Culture, PrzA 46, 37-57.
K O P A C Z , J. - ŠEBELA, L. 2006: Kultura unietycka i grupa wieterzowska na
Morawach w šwietle materialów krzemieniarskich. Kraków-Brno.
KOŠTUŘIK, P. 1972: Archeologické nálezy z eneolitu a doby bronzové v Těšeticích,
P V 1971,39-42.
KOVÁŘ, F. 1914: Soupis archaeologických předmětů Vlasteneckého musejního spolku
v Olomouci, ČVMSO X X X I , 39-54, 137-143.
K U N A , M . - MATOUŠEK, V . 1978: Měděná industrie kultury zvoncovitých pohárů ve
střední Evropě, Praehistorica VII, Praha, 65-91.
K V E T I N A , P. 2004: Mocní muži a sociální identita jednotlivců - prostorová analýza
pohřebiště Lnk ve Vedrovicích, A R L V I , 383-392.
LANGOVÁ, J. 1992: Paláoanthropologische Beurteilungen. In: Dvořák, P. (ed.): Die
Gräberfelder der Glockenbecherkultur in Mähren I (Bez. Blansko, Brno-město, Brnovenkov),
Katalog der Funde, Brno, 39-46.
LANGOVÁ, J. 2006: Předběžné základní antropologické určení lokality Ivanovice na
Hané, trať „Borůvka". In: Tkáč, P.: Pohrebisko kultúry zvoncovitých pohárov
v Ivanovi ciach na Hané, trať „Borůvka".
LANGOVÁ, J. - R A K O V S K Ý , I. 1981: Objekty kultury zvoncovitých pohárů
z Jezeřan-Maršovic, A R XXXIII, 19-36.
L E M E R C I E R , O. 2004: Historical model of settling and spread of Bell Beaker culture
in the Mediterranean France. In Czebreszuk, J. (ed.): Similar but Different: Bell Beakers
in Europe, Poznaň, 193-203.
LORENCOVÁ, A 1981: Antropologické zhodnocení lidské kostry nalezené
v Jezeřanech-Maršovicích, A R XXXIII, 34-35.
M A C H N I K , J. 1978: Wczesny okres epoki brazu. In: Gardawski, A . - Kowalczyk, J.
(eds.): Prahistoria ziem polskich, Tom III Wczesna epoka brazu, 9-136. Wroclaw Warszawa
- Kraków - Gdaňsk.
MATĚJÍČKOVÁ, A . 2001a: Pohřebiště kultury zvoncovitých pohárů v Brně-Líšni,
Pravěk N Ř 11, 163-180.
166
MATĚJÍČKOVÁ, A . 2001b: Hrob kultury zvoncovitých pohárů z Jiříkovic, okr. Brnovenkov,
Pravěk NR-Supplementum 8, 352-353.
MATĚJÍČKOVÁ, A . 2009: Lithic Chipped Industry from the cemetery of the Bell
Beaker culture in Hoštice-Heroltice, Vyškov district. In: Kopacz, J. - Přichystal, A . Šebela,
L. (eds.): Lithic Chipped Industry of the Bell Beaker culture in Moravia and its
east-central European context. Kraków-Brno.
MATOUŠEK, V . 1982: Pohřební ritus rané únětické kultury v Čechách, Praehistorica
X , Praha, 33-52.
MEDUNOVÁ-BENEŠOVÁ, A . 1962: Nálezy zvoncovitých pohárů z Předmostí u
Přerova, SbČSSA 2, 235-245.
MEDUNOVÁ, A . - ONDRÁČEK, J. 1969: Birituální pohřebiště lidu s kulturou
zvoncovitých pohárů u Lechovic, okr. Znojmo, A R X X I , 437-445, 573-575.
MĚŘÍNSKÝ, Z. - STUCHLÍK, S. 1980: Hroby kultury se zvoncovitými poháry a
středodunajské mohylové kultury v Bulharech, okr. Břeclav, A R X X X I I , 368-379.
M O U C H A , V . 1989: Böhmen am Ausklang des Äneolithikums und am Anfang der
Bronzezeit. In: Das Äneolithikum und die früheste Bronzezeit (C14 3000-2000 b.c.) in
Mitteleuropa: kulturelle und chronologische Beziehungen, Praehistorica X V , Praha,
213-218.
M O U C H A , V . 2005: Pohřebiště lidu s kulturou se zvoncovitými poháry ve Lháni cích
(okr. Třebíč), Pravěk N Ř 15, 25-58.
NOVOTNÝ, B. 1956: Výzkum v Mikulčicích u Hodonína, A R VIII, 509-512, 519-522.
NOVOTNÝ, B. 1958: Hrob kultury zvoncovitých pohárů u Smolína na Moravě, P A
X L I X , 297-311.
NEÚSTUPNÝ, E. 1986: Sídelní areály pravěkých zemědělců, P A L X X V I I , 226-276.
O ' S H E A , J. - Z V E L E B I L , M . 1984: Oleneostrovskij mogilnik: Reconstructing the
Social and Economic Organization of Prehistoric Foragers in Northern Russia, Journal
of Anthropological Archeology 3, 1-40.
OLIVIK, J. 2006: Příspěvek k poznání silicitových šipek kultury se zvoncovitými
poháry na Moravě, rkp. bakalářské dipl. práce, FF M U Brno.
OLIVIK, J. 2009: Studies on Bell Beaker lithic industry in Moravia. Arrowheads. In:
Kopacz, J. - Přichystal, A . - Šebela, L. (eds.): Lithic chipped industry of the Bell
Beaker culture in Moravia and its east-central European context. Kraków-Brno.
ONDRÁČEK, J. 1961: Příspěvky k poznání kultury zvoncovitých pohárů na Moravě,
P A L U , 149-157.
167
ONDRÁČEK, J. - ŠEBELA, L. 1985: Pohřebiště nitranské skupiny v Holešově
(katalog nálezů). Studie Muzea Kroměřížska 85, 2-130.
PÁGO, L. 1981: Chemický posudek předmětů z hrobu kultury zvoncovitých pohárů
v Jezeřanech-Maršovicích, A R XXXIII, 35.
PAULIS, P. 1993: Krzemionky Opatovskie - památka pravěkého dolování rohovců
v Polsku. Geologický průzkum 4, 113-114.
P E C K , E. 1894: Zvoncovité nádoby na Holešovsku, ČVMSO LX, 146-147.
PERNIČKA, R. M . 1961: Eine unikáte Grabanlage der Glockenbecherkultur bei
Prosiměřice, Südwest-Mähren, SPFFBU E6, 9-54.
PÉTREQULN, A . M . - PÉTREQULN, P. 1988: Le Néolithique des lacs, Préhistoire des
lacs de Chalain et de Clairvaux (Hespérides). Paris.
PÍČ, J. L. 1910: Nové hroby se zvoncovitými nádobami, P A X X I V , 1-8.
PIGGOTT, S. 1971: Beaker Bows: A Suggestion, Proceedings of the Prehistoric Society
37,80-94.
PIGGOTT, S. 1973: The Latter nolithic: Single Graves and the first metalurgy, V C H ,
333-351.
PODBORSKÝ, V . - V I L D O M E C , V . 1972: Pravěk Znojemska. Brno.
PRICE, T. D. - KNIPPER, C. - GRUPPE, G. - SMRČKA, V . 2004: Stroncium
isotopes and prehistoric human migration: the Bell Beaker period in central Europe,
European Journal of Archeology, 7:1, 9-40.
P R I C H Y S T A L , A . 1984: Petrografické studium štípané industrie. In: Kazdová, E.:
Těšetice - Kyjovice I. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. Brno,
205-212.
PŘICHYSTAL, A . 1985: Petroarcheologický rozbor štípané a broušené industrie
z pohřebiště nitranské skupiny a kultury zvoncovitých pohárů v Holešově. Studie
Muzea Kroměřížska 85, 185-187.
PŘICHYSTAL, A . 1994: Zdroje kamenných surovin. In: Svoboda, J. (ed.): Paleolit
Moravy a Slezska, Dolnověstonické studie, sv. 1. Brno, 43-49.
PŘICHYSTAL, A . 1997: A petrographic Study of Chipped Artifacts from the Late
Aurignacien Site of Albendorf (Pulkautal, Niederösterreich), Brno (rkp. PřF M U Brno a
rkp. FF University Wien, nepublikováno).
PŘICHYSTAL, A . 1999: Zdroje kamenných surovin v pravěku na území České
republiky využívané na výrobu štípaných artefaktů v pravěku. Univerzitní noviny VI, 3.
Brno, 25-32.
168
PŘICHYSTAL, A . 2000: Zastoupení kamenných surovin na Szeletských stanicích
Drysice I a Ondratice IV (okres Prostějov, Vyškov), 35-39, Pravěk N Ř 10.
PŘICHYSTAL, A . 2002: Zdroje kamenných surovin. In: Svoboda, J. (ed.): Paleolit
Moravy a Slezska (2. aktualizované vydání), Dolnověstonické studie, svazek. 8. Brno,
67-76.
PŘIKRYL, F. 1891: Pravěké nálezy na Záhoří v r. 1889-1890, ČVMSO, VIII, 16-19.
R E H M A N , F. - ROBFNSON, V . J. - S H E N N A N , S., J. 1992: A neutron activation
study of Bell Beakers and associated pottery from Czechoslovakia and Hungary, P A
L X X X I I I , 197-211.
RŮŽIČKOVÁ, P. 2009 (v tisku): Bow-shape pendants of the Bell Beaker culture, A A C .
S A L A N O V A , L . 2000: L a question du Campaniforme en France et dans les Ties anglonormandes,
Productions, chronologie et röles d'un standard céramique. Paris.
SANGMEISTER, E. 1964: Die Schmalen „Armschutzplatten". In: Narr, K . (ed.):
Studien aus Alteuropa I, Tackenberg Festschrift, 93-122, Köln - Gratz.
SANGMEISTER, E. 1974: Zwei Neufunde der Glockenbecherkultur in BadenWürttemberg.
Ein Beitrag zur Klassifizierung der Armschutzplatten in Mitteleuropa,
Fundberichte aus Baden- Württemberg 1, 103-156.
S H E N N A N , S. 1975: The social organization atBranč, Antiquity X L I X , 279-288.
S H E N N A N , S. 1976: Bell Beakers and their Context in Central Europe. In Lanting, J.
N . - van der Waals, J. D.(eds.): Glockenbecher symposion Oberried 1974, Haarlem Bossům,
231-239.
S H E N N A N , S. J. 1977: The Appearance of the Bell Beaker assemblage in Celntral
Europe. In: Mercer, R. (ed.): Beakers in Britain and Europe, B A R International Series
26, Oxford, 51-70.
S H E N N A N , S. 1978: Archaeological 'cultures': an empirical investigation. In: Hodder,
I. (ed.): The Spatial Organisation of Culture, (New Approaches in Archaeology),
London,113-140.
S H E N N A N , S. 1986: Interaction and change in the third millennium B C western and
central Europe. In: Renfrew, C. - Cherry, J., F. (eds.): Peer Polity Interaction and Sociopolitical
Change, (New Directions in Archaeology), Cambridge, Cambridge University
Press, 137-148.
S H E R R A T T , A . 1986: The Redley 'earrings' revised, Oxford journal of archaeology
5:1,61-66.
SCHIRMEISEN, K . 1936: Zu den Halbmondförmigen Knochenzieraten der
Glockenbecherkultur, Sudeta XII, 64-67.
169
SCHRÁNIL, J. 1929/1930 (1931): Kostrový hrob kultury zvoncovitých pohárů v PrazeBubenči,
Zprávy StAÚ II-III, 77-80, 121.
SKUTIL, J. 1936: Nálezy půlměsícovitých kostěných ozdob zvoncovité kultury ve
Slapanicích, Slapanský zpravodaj roč. III, č. 3, 25. 7. 1936, 4-5.
S T A N A , Č. 1960: Hrob kultury zvoncovitých pohárů ve Veselí n.Mor., P V 1959, 32-
35.
S T L O U K A L , J. 1960: Eneolitická kostra z Veselí nad Moravou, P V 1959, 36.
S T L O U K A L , J. 1985: Antropologický rozbor koster z pohřebiště v Holešově. Studie
Muzea Kroměřížska 85, 168-169.
S T L O U K A L , M . 1990: Dvojpohřeb kultury se zvoncovitými poháry z Rousínovce, In:
Nekuda, V . - Unger, J. - Čižmár, M . (eds.): Pravěké a slovanské osídlení Moravy.
Sborník k 80. narozeninám Josefa Poulíka, Brno, 126-127.
S T R A T H E R N , M . 1988: The Gender of the Gifts, University of California Press,
Berkeley.
STUCHLÍK, S. - STUCHLÍKOVÁ, J. 1996: Pravěká pohřebiště v Moravské Nové Vsi
Hruškách, StAÚB XVI/1, Brno, 3-163.
S Z M Y T , M . 1996: Spolecznošci kultury amfor kulistych na Kujawach. Poznaň.
ŠEBELA, L. 1999: The Corded Ware culture in Moravia and in the adjacent part of
Silesia (Catalogue), F A M XXIII, Brno.
ŠEBELA, L. - PŘICHYSTAL, A . - DVOŘÁK, P. 2006: Pohřebiště kultury se
zvoncovitými poháry na Moravě III, Brno (nepublikovaný rkp. v archivu A U A V ČR
Brno).
ŠEBELA, L. - ŠKRDLA, P. 1997: Pozdně eneolitické složené dýky na Moravě, P V rok
1993-1994, 77-86.
ŠEBELA, L. - ŠKRDLA, P. 2003: A Cementery of the Bell Beaker Culture in Marefy
and its Contribution to Studies on the Chipped Stone Industry of the Moravian Late
Eneolithic Period. In: Czebreszuk, J. - Szmyt, M . (eds.): The Northeast Frontier of Bell
Beakers, B A R International Series 1155, Oxford, 231-247.
ŠMEJD A, L. 2001: Tradice kultury zvoncovitých pohárů na pohřebišti v Holešově,
Pravěk N Ř 11, 195-219.
ŠMÍD, M . 1997-1998: Služín (okr. Prostějov), P V 40, 222-224.
ŠMÍD, M . 1998: Příspěvek k poznání pohřebního ritu kultury se šňůrovou keramikou na
Moravě: In Prostředník, J. - Vokolek, V . (eds.): Otázky neolitu a eneolitu našich zemí -
1997, Turnov-Hradec Králové, 123-135.
170
ŠMÍD, M . 2006: Eneolit. In: Čižmář, M . - Geislerová, K . (eds.): Výzkumy Ausgrabungen
1999-2004, Brno, 21-29.
TKÁČ, P. 2006: Pohrebisko kutúry zvoncovitých pohárov v Ivanoviciach na Hané, trať
„Borůvka", rkp. bakalářské dipl. práce, FF M U Brno.
T U R E K , J. 2000: Being a beaker child. The position of children in Late Eneolthic
society. In: In memoriam Jan Rulf, PA-Supplementum 13, Praha, 424-438.
T U R E K , J. 2002: „Cherche la femme!" Archeologie ženského světa a chybějící doklady
ženských pohřbů z období zvoncovitých pohárů v Čechách. In: E. Neústupný (ed.):
Archeologie nenalézaného. Sborník přátel, kolegů a žáků k životnímu jubileu Slavomila
Vencla, Plzeň, 217-240.
T U R E K , J. 2003: Řemeslná symbolika v pohřebním ritu období zvoncovitých pohárů,
Suroviny, výroba a struktura společnosti v závěru eneolitu. In: Šmejda, L. - Vařeka, P.
(eds.): Sedmdesát neústupných let, Plzeň, 199-217.
T U R E K , J. 2004: Nátepní destičky z období zvoncovitých pohárů, jejich suroviny,
technologie a společenský význam. In: Kazdová, E. - Měřínský, Z. - Šabatová, K .
(eds.): K poctě Vladimíru Podhorskému. Přátelé a žáci k sedmdesátým narozeninám,
Brno, 207-226.
T U R E K , J. 2006: Období zvoncovitých pohárů v Evropě, archeologie ve středních
Čechách 10, 275-368.
U S T O H A L , V - PTÁČKOVA. M . 1999: Komplexní materiálová analýza dýčky
z Tvořihráze, Pravěk NŘ- Supplementum 4, 55-66.
V A N D E R L I N D E N , M . 2006: For Whom the Bell Tolls: Social Hierarchy vs Social
Integration in the Bell Beaker Culture of Southern France (Third Millenium BC),
Cambridge Archaeological Journal 16:3, 317-332.
VOKÁČ, M . 2004: Suroviny štípané industrie v pravěku jihozápadní Moravy, Č M M
L X X X X L X , 167-206.
W I L L V O N S E D E R , K . 1936: Halbmondförmige Knochenzierate der
Glockenbecherkultur, Sudeta XII, 7-11.
WIŠLANSKI, T. 1966: Kultura amfor kuli stých w Polsce pólnocno - zachodniej,
Polskie badania archeologiczne, T O M 13, Wroclaw - Warszawa - Krakow.
21. Seznam lokalit citovaných v textu se základními literárními referencemi
1. BěhařoviceI-V. Dvořák (1984)
2. Bohutice II - L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
3. Borkovany I- J. Ondráček (1961)
4. Brankovice I - F. Kalousek (1956)
5. Brno-HoláskylI-P. Dvořák (1991)
6. Brno-Líšeň - A. Matějíčková (2001a)
171
7. Brno-Židenice I - P. Dvořák (1984)
8. Blažovice II - P. Dvořák (1992)
9. Dolní Dubňanyl- P. Dvořák (1984)
10. DolníSukolom, Uničovl-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
11. Dolní Věstonice II - P . Dvořák, A. Matějíčková, J. Peška, I. Rakovský (1996)
12. Dolní Věstonice III - P . Dvořák, A, Matějíčková, J. Peška, I. Rakovský (1996)
13. Dřevohostice -1. L. Červinka (1909)
14. Hodějicel-P. Dvořák (1984)
15. Holešov I-]. Ondráček, L. Šebela (1985)
16. Hoštice-Heroltice I - A. Matějíčková (2009)
17. HulínI-T. Berkovec, J. Peška (2006)
18. Hrubčice IV-P. Dvořák (1984)
19. Hrubčice V- L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (1984)
20. IvančiceI-P. Dvořák (1992)
21. Ivanovice na Hané VI - P. Tkáč (2006)
22. Jezeřany-Maršovice - J. Langová, I. Rakovský (1981)
23. Jiříkovice - A. Matějíčková (2001b)
24. JosefovI-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
25. Josefov III - L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
26. Klobouky u Brna III-P. Dvořák, A. Matějíčková, J. Peška, I. Rakovský (1996)
27. Klobouky IV- P. Dvořák, A. Matějíčková, J. Peška, I. Rakovský (1996)
28. Kobylnice I - P. Dvořák (1992)
29. Kostelec u Holešova I-l. L. Červinka (1909)
30. Ledce II-A. Benešová (1953)
31. Lechovice I - A. Medunová, J. Ondráček (1969)
32. Letonice I-F. Kalousek (1956)
33. Lhánicel-V. Moucha (2005)
34. Luleč - Z. Baarová (2003)
35. Marefyl-K. Kalousek (1956)
36. Mikulčice I - L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
37. Mikulčice II- B. Novotný (1956)
38. Mikulčice III - J. Kopacz, A. Přichystal, L. Šebela (2009)
39. Mistřín, Svatobořice-MistřínI-I. L. Červinka(1911a)
40. Mistřín, Svatobořice-Mistřín II - P. Dvořák (1984)
41. Mutěnice II - L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
42. Modříce - M. Geisler (1990a)
43. Moravská Nová Ves-Hrušky I - S. Stuchlík, J. Stuchlíková (1996)
44. Moravský Krumlov II - L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
45. Nemylanyl-P. Dvořák (1984)
46. Němčíce nad Hanou I-P. Dvořák (1984)
47. Nesovice I-F. Kalousek (1956)
48. Ondratice I-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
49. Ostopovice I-P. Dvořák, V. Ondruš (1992)
50. PavlovI-P. Dvořák, A. Matějíčková, J. Peška, I. Rakovský (1996)
51. Prosiměřice I - R. M. Pernička (1961)
52. Prostějov IV-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
53. Prusinovice II -1. L. Červinka (1909)
54. Přerov-Předmostí I - A. Medunová-Benešová (1962)
55. Pustiměř III - P. Dvořák (1984)
56. Rousínov (Rousínovec) - M. Geisler (1990b)
57. Slavkov III - P. Dvořák (1984)
58. Služín II - M. Šmíd (1998)
59. SmolínI-B. Novotný (1958)
60. Střelíce IV- P. Dvořák (1984)
61. SvatobořiceI-P. Dvořák (1984)
62. ŠaraticeI-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
63. Šlapanice II - P. Dvořák, L. Hájek (1990)
64. Tasovice I- L. Horáková - Jansová (1932)
65. Těšetice IV- P. Koštuřík (1972)
66. Turovice -1. L. Červinka (1908)
67. TvořihrázI-M. Bálek, P. Dvořák, J. Kovárník, A. Matějíčková (1999)
68. ÚnanovII-P. Dvořák (1984)
69. VedroviceI-L. Šebela, A. Přichystal, P. Dvořák (2006)
70. Veselí nadMoravou - Č. Stana (1960)
71. Vémyslice I-P. Dvořák (1984)
72. Vyškov - P. Dvořák, J. Peška (1993)
73. Záhlinicel-P. Dvořák, I. Rakovský, J. Stuchlíková (1992)
74. Zarazíce I - P. Dvořák (1984)
75. Žešovl-A. Gottwald (1901)