Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva Diplomová práce Ochrana spotřebitele proti nekalé soutěži Jakub Janevský Brno 2017 Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Ochrana spotřebitele proti nekalé soutěži zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 31. března 2017 Jakub Janevský 2 Poděkování Na tomto místě si dovoluji poděkovat paní JUDr. Evě Večerkové, Ph.D. za její odborné vedení, rady, připomínky, trpělivost a vstřícnost při konzultacích a zpracování této diplomové práce. 3 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá otázkou reálné ochrany spotřebitele proti určitým projevům nekalé soutěže, přičemž je zaměřena na praktickou část této problematiky. Ochranu spotřebitele práce zkoumá prostřednictvím řešení modelových situací, a to z pohledu práva soukromého i veřejného, dále také uvádí ochranu mimoprávními prostředky, ochranu v rámci Evropské unie a srovnání s ochranou v Německu. Výsledkem práce je ucelený pohled na možnosti ochrany spotřebitele proti nekalosoutěžnímu jednání, jejich porovnání a návrh možných východisek vedoucích ke zefektivnění ochrany. Klíčová slova Nekalá soutěž, spotřebitel, soutěžitel, agresivní obchodní praktiky, klamavé obchodní praktiky, skrytá reklama, ochrana spotřebitele. Abstract This master's thesis deals with the question of consumer protection against certain manifestations of unfair competition while being focused on the practical aspects of said protection. The topic is being examined by solving demonstrative cases by the means of private and public law, with notable additions of applicable extralegal means, consumer protection in the European Union and comparison with consumer protection in Germany. The result is an overview of the means of consumer protection, their comparison and proposal of possible solutions that would streamline said protection. Key words Unfair competition, consumer, competitor, aggressive commercial practices, misleading commercial practices, hidden advertisements, consumer protection. 4 Obsah SEZNAM POUŽITÝC ZKRATEK Z 1 ÚVOD 8 2 MODELOVÝ PŘÍKLAD Č. 1 - AGRESIVNÍ OBCHODNÍ PRAKTIKY 10 2.1 SKUTKOVÝ STAV 10 2.2 SOUKROMOPRÁVNÍ RÁMEC 10 2.2.1 POSOUZENÍJEDNÁNÍ 10 2.2.2 MOŽNOSTI OCHRANY 16 2.3 VEŘEJNOPRÁVNÍ RÁMEC 2 2 2.3.1 OCHRANA SPRÁVNÍ-REÁLNÉ ŘEŠENÍ 22 2.3.2 OCHRANA TRESTNÍ 26 2.4 MLMOPRÁVNÍ OCHRANA 27 2.5 MEZINÁRODNÍ RÁMEC 28 2.5.1 REGULACE v ROVINĚ EU 28 2.5.2 REGULACE v NĚMECKU 3 0 3 MODELOVÝ PŘÍKLAD Č. 2 - KLAMAVÉ OZNAČENÍ ZBOŽÍ 3 2 3.1 SKUTKOVÝ STAV 32 3.2 SOUKROMOPRÁVNÍ RÁMEC 32 3.2.1 POSOUZENÍJEDNÁNÍ 32 3.2.2 MOŽNOSTI OCHRANY 3 6 3.3 VEŘEJNOPRÁVNÍ RÁMEC 3 8 3.3.1 OCHRANA SPRÁVNÍ-REÁLNĚ ŘEŠENÍ 3 8 3.3.2 OCHRANA TRESTNÍ 42 3.4 MLMOPRÁVNÍ OCHRANA 42 3.5 MEZINÁRODNÍ RÁMEC 43 3.5.1 REGULACE v ROVINĚ EU 43 3.5.2 REGULACE v NĚMECKU 43 5 4 MODELOVÝ PŘÍKLAD Č. 3 - SKRYTÁ REKLAMA 44 4.1 SKUTKOVÝ STAV 44 4.2 SOUKROMOPRÁVNÍ RÁMEC 45 4.2.1 POSOUZENÍJEDNÁNÍ 45 4.2.2 MOŽNOSTI OCHRANY 4 6 4.3 VEŘEJNOPRÁVNÍ RÁMEC 46 4.3.1 OCHRANA SPRÁVNÍ-REÁLNÉ ŘEŠENÍ 4 6 4.3.2 OCHRANA TRESTNÍ 48 4.4 MLMOPRÁVNÍ OCHRANA 49 4.5 MEZINÁRODNÍ RÁMEC 49 4.5.1 REGULACE v ROVINĚ EU 49 4.5.2 REGULACE v NĚMECKU 50 5 ZÁVĚR 51 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ 54 6 Seznam použitých zkratek EU Evropská unie NSS Nejvyšší správní soud České republiky OSŘ zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů OZ zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb. RPR Rada pro reklamu RRTV Rada pro rozhlasové a televizní vysílání SDEU Soudní dvůr Evropské unie SFEU Smlouva o fungování Evropské unie Směrnice 2005/29/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu SZPI Státní zemědělská a potravinářská inspekce TZ zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů UWG Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, ze dne 3. 7. 2004, ve znění pozdějších předpisů ZOS zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů ZPRTV zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů ZPTV zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů ZRR zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů 7 1 Úvod Problematika úpravy ochrany spotřebitele proti nekalosoutěžnímu jednání je pouze malou částí z celkové masy soutěžního práva, i tato malá část je však v našem právním řádu rozvětvená a zasahuje do předpisů z oblasti veřejného i soukromého práva. Tato práce se na danou otázku dívá spíše praktickým pohledem. Cílem práce je poskytnout čtenáři ucelený náhled na možnosti účinné ochrany spotřebitele proti zásahům do jeho práv, které souvisejí s nekalosoutěžním jednáním, a to jak v oblasti soukromého a veřejného práva, tak i v oblasti mimoprávní. Pro srovnání je uvedena i úprava v rámci Evropské unie a srovnání s ochranou dle zákona proti nekalé soutěži v Německu. V závěru práce dochází ke zhodnocení jednotlivých možností ochrany ve vztahu k uvedeným modelovým situacím a zvážení jejich použitelnosti a efektivity. Práce dosahuje svého cíle zpracováním modelových situací. Tyto situace vycházejí ze skutečných případů, které byly řešeny před tuzemskými soudy, přičemž závěry těchto soudních řízení jsou v práci uvedena. Vedle nich jsou také uvedeny možnosti postupů dle jiných právních oblastí, a to včetně jejich rozboru. Součástí těchto rozborů jsou také odkazy na relevantní judikaturu a odbornou literaturu. První příklad zkoumá agresivní obchodní praktiku dodavatele plynu, který svým jednáním nutil spotřebitele odebírat jeho plyn proti své vůli. Druhý příklad je primárně zaměřen na klamavé označení zboží, kdy soutěžitel prezentoval zboží způsobem, který vytvářel dojem jiného původu daného zboží, přičemž je zde zvažován i přesah do klamavé reklamy. Jádrem třetího příkladu je pak otázka skryté reklamy v televizním vysílání. Skutkové stavy modelových situací slouží pouze jako rámec pro daný případ. Skutečné postupy jsou popsány ve světle právní úpravy účinné v daném období tak, jak byly projednávány před soudy, při zkoumání možností řešení dle jiných právních oblastí je pak postupováno dle v době sepsání práce platné právní úpravy. 8 S ohledem na zadání je práce zaměřena pouze na některá z nekalosoutěžních jednání, která úzce souvisí se spotřebitelem, neboť ne všechny z nekalosoutěžních praktik se spotřebitele dotýkají. Součástí práce není rozbor základního pojmosloví ani historie dané úpravy. V průběhu práce se v jednotlivých případech (a to zejména v prvním) objevuje shrnutí teoretických souvislostí, nejedná se však o samoúčelný popis, ale o záměrné uvedení teoretických východisek souvisejících právě s danou problematikou. 9 2 Modelový příklad č. 1 - agresivní obchodní praktiky 2.1 Skutkový stav Jako skutkový rámec pro tento modelový příklad poslouží situace popsaná v rozhodnutích Krajského soudu v Brně1 a Nejvyššího správního soudu2 . V daném případě došlo dne 14. 2. 2011 k uzavření smlouvy o dodávkách a odběru zemního plynu mezi odběratelem L. S. (dále jen „odběratel") a obchodní společností CENTROPOL ENERGY, a.s., jakožto držitelem licence k obchodu s plynem (dále jen „dodavatel"). Od předmětné smlouvy odběratel dne 16. 2. 2011 odstoupil za účelem návratu ke svému předchozímu poskytovateli těchto služeb. Dodavatel však bez ohledu na odstoupení odběratele od smlouvy provedl v souladu s původním zněním předmětné smlouvy kroky, jejichž následkem bylo, že odběratel v období mezi 1. 7. 2011 a 31. 8. 2011 odebíral plyn od dodavatele proti jeho vůli. Dodavatel za toto období účtoval odběrateli částku ve výši 723,- Kč, ke které s ohledem na skutečnost, že neměl přístup k plynoměrům, dospěl odhadem. Odběratel tuto částku později po opakovaných výzvách uhradil. 2.2 Soukromoprávní rámec 2.2.1 Posouzení jednání Nejprve je nutno zkoumat, zda dané jednání lze kvalifikovat jako nekalosoutěžní. Za tímto účelem je v prvé řadě nutno aplikovat generální klauzuli nekalé soutěže uvedenou v § 2976 odst. 1 OZ. Pro kvalifikaci daného jednání jako nekalosoutěžního je pak vyžadováno kumulativní splnění všech tří podmínek stanovených v generální klauzuli3 . První podmínka stanoví, že musí jít o jednání v hospodářském styku. Tento pojem souvisí s pojmem hospodářské soutěže, která váže svůj vznik na existenci 1 Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 62 A 44/2013. 2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10. 2014, sp. zn. 7 As 110/2014. 3 BEJČEK, Josef a kol. Obchodní právo: obecná část, soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 215. 1 0 alespoň dvou subjektů, kteří spolu vdané oblasti ekonomicky soupeří. Toto jednání je navíc třeba vykládat široce, bez vazby na podmínku reálně existujícího konkurenčního vztahu4 . Pro samotnou účast v hospodářské soutěži navíc postačí již pouhé zapsání předmětu podnikání do obchodního rejstříku5 . Pojem hospodářského styku je však pojmu hospodářské soutěže nadřazený, neboť na rozdíl od ní není nutný střet dvou (nebo více) soutěžitelů. Pro splnění této podmínky postačí, že dané jednání (chování nebo opomenutí) soutěžitele v dané oblasti může mít dopad do sféry jiného soutěžitele, popř. zákazníka6 . Vdané situaci vystupuje v pozici dodavatele obchodní společnost, která dodává za úplatu koncovým zákazníkům plyn. Tato společnost má dále v obchodním rejstříku mimo jiné zapsán předmět podnikání „obchod s plynem". I rychlá kontrola na internetu odhalí velké množství podobných ekonomicky aktivních subjektů podnikajících vdané oblasti, je zde tedy patrná existence soutěžního prostředí, kde se střetává více subjektů. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka jednání v hospodářském stykuje splněna. Druhou podmínkou generální klauzule je rozpor s dobrými mravy soutěže. Přesné vymezení tohoto pojmu je v podstatě nemožné, neboť dobré mravy soutěže musí být vždy posuzovány v individuálním kontextu dané situace a času7 - jednání, které se jevilo v rozporu s dobrými mravy před deseti lety může být očima dnešní společnosti vnímáno jako nezávadné. Obecně však panuje shoda v chápání dobrých mravů soutěže jako určité části dobrých mravů, jejichž dodržování soutěžiteli je obecně očekáváno, přičemž toto chování v sobě může obsahovat i určitou dávku drsnosti a agresivity8 . Samotné zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže dle § 2977 - § 2987 OZ ukazují příklady jednání, které v rozporu s dobrými mravy jsou. U jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže navíc nezáleží na zavinění, pro naplnění tohoto znaku postačí, že se subjekt 4 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 5 Tdo 102/2006. 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1042/2005. 6 POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva; PEKÁREK, Milan. Obchodní korporace a nekalá soutěž. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, s. 508. 7 ONDREJOVA, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, s 43. 8 HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). Brno: Masarykova univerzita, 1994, s. 11. 11 objektivně octne v nesouladu se soutěžními principy9 . V neposlední řadě, jednání v rozporu se zákonem by mělo být za jednání v rozporu s dobrými mravy považováno vždy1 0 . V judikatuře je tento pojem rovněž vykládán poměrně obecně a široce, o čemž svědčí např. usnesení Nejvyššího soudu1 1 . O přesnější vymezení se pokusil např. Krajský soud v Brně1 2 . Vdaném případě dodavatel dodával odběrateli plyn i přes skutečnost, že odběratel s tímto nesouhlasil, neměl o takovéto dodávky (od tohoto konkrétního dodavatele) zájem a od dříve uzavřené smlouvy platně odstoupil. Už samotný fakt, že i přes platné odstoupení dodavatel podnikl veškeré nezbytné kroky a po více než čtyřech měsících začal dodávat plyn, je zcela zřejmě v rozporu s dobrými mravy soutěže. O určité přijatelné míře drsnosti a agresivity zde nemůže být v žádném případě řeč. Naopak dodavatel jednal vůči odběrateli vysoce agresivně a nerespektováním platného odstoupení od smlouvy dle § 1829 odst. 1 OZ jednal v rozporu s normami soukromého práva (a svým následným jednáním pak také jednal v rozporu s ustanovením práva veřejného, zejm. ZOS, viz dále). S ohledem na výše uvedené také není podstatné, zda bylo jednání dodavatele úmyslné nebo nedbalostní, dodavatel objektivně jednal v rozporu s dobrými mravy soutěže. Třetí podmínkou generální klauzule je způsobilost přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Tato podmínka je mnohem přesněji vymezena než ta předchozí, v její interpretaci tedy panuje všeobecná shoda. Je třeba brát v potaz tři prvky této podmínky. Prvním z nich je způsobilost, k samotné újmě tedy nemusí vůbec dojít1 3 . Nekalá soutěž je tedy ohrožovacím deliktem. Tato způsobilost však má být možností pravděpodobnou a reálnou, nikoliv vyspekulovanou14 . V případě skutečného vzniku újmy je tento prvek pochopitelně vždy naplněn. Druhým z prvků je újma (tedy pojem širší než „škoda"), přičemž tento pojem by měl být vykládán široce a skládá se jakž újmy hmotné (např. přesun zákazníků), tak i z újmy nehmotné (např. poškození dobré pověsti). Je nutno také dbát na souvislost újmy 9 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 509. 1 0 ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 45. 1 1 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 189/2005. 1 2 Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29.10. 2007, sp. zn. 25 Cm 254/2004. 1 3 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005. 1 4 BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 219. 12 a § 298415 . Posledním prvkem této třetí podmínky je pak vazba na jiné soutěžitele nebo zákazníky, přičemž pojem zákazník v sobě kromě spotřebitele (ve smyslu § 419 OZ) zahrnuje i podnikající fyzické nebo právnické osoby, které vystupují vdaném vztahu v pozici slabší strany16 . Je nutno uvést, že velké množství jednání konkurenčních subjektů je způsobilé přivodit ostatním soutěžitelům újmu. Působení újmy prostřednictvím „slušných" prostředků (s možnou dávkou obchodnické agresivity) je však očekávatelné a právně nepostihnutelné1 7 , jelikož k naplnění generální klauzule je vyžadováno kumulativní splnění jejích tří podmínek. Prvky této podmínky se podrobně zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí1 8 . Při posuzování újmy je vdaném případě nutno rozlišit újmu, která mohla vzniknout (nebo vznikla) odběrateli a újmu jiným soutěžitelům. Odběrateli v prvé řadě mohla vzniknout újma materiální. Tato se mohla skládat částečně z rozdílu cen plynu u různých dodavatelů, částečně také z jiných dlouhodobých zvýhodnění poskytovaných jiným dodavatelem (např. zákaznické slevy při odběru elektřiny a plynu zároveň, věrnostní programy apod.). Odběrateli teoreticky mohla vzniknout i nemateriálni újma malého rozsahu, s ohledem na české právní prostředí se však tato možnost jeví jako poměrně nepravděpodobná. Celková újma, která odběrateli vznikla, zde pravděpodobně nebude příliš vysoká. Zákon však minimální výši újmy pro posuzování jednání jako nekalosoutěžního nestanovuje. Přestože v rozhodovací praxi je možné výši újmy brát v potaz, nemělo by k tomuto příliš často docházet z důvodu hrozby „zdivočení soutěžních mravů"1 9 . Újmou však mohl být postižen i původní poskytovatel plynu, ke kterému se pokoušel odběratel neúspěšně vrátit prostřednictvím odstoupení od smlouvy s dodavatelem. I zde je patrná újma materiální, která spočívá v přesunu zákazníka ke konkurenci a tím způsobeném ušlém zisku. Je vysoce pravděpodobné, že bez zásahu dodavatele by odběratel setrval u původního poskytovatele, a tudíž by BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 219. ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 48-49. HAJN, 1994, op. cit, s. 22. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008. BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 219. 1 3 právě ten dodával za úplatu plyn. Rovněž je zde možné uvažovat i nad nemateriálni újmou, ovšem ta je s ohledem na nízký rozsah jednání (jeden odchozí odběratel) nepravděpodobná. S ohledem na výše uvedené je však možné předpokládat existenci více jiných soutěžitelů, kterým mohla rovněž vzniknout újma. V teoretické rovině mohl odběratel uvažovat o další změně poskytovatele plynu, která však mohla být na základě jednání dodavatele blokována. Jednání dodavatele tedy mohlo způsobit (nebo skutečně způsobilo) újmu soutěžitelům i zákazníkům, lze tedy tvrdit, že došlo ke splnění i třetí podmínky generální klauzule nekalé soutěže. S ohledem na výše uvedené je možné prohlásit, že došlo k naplnění všech náležitostí generální klauzule nekalé soutěže ve smyslu § 2976 odst. 1 OZ, a popsané jednání je tedy možné považovat za nekalosoutěžní. V rámci dokončení kvalifikace tohoto jednání je možné pokračovat k § 2976 odst. 2, který dále vyjmenovává 10 speciálních skutkových podstat nekalé soutěže, a zjistit, zda dané jednání obsahuje znaky některé z uvedených skutkových podstat. Tento postup od obecného ke zvláštnímu není striktně vyžadován, je možné jej převrátit2 0 a postupovat od zvláštních skutkových podstat zpět ke generální klauzuli. S ohledem na konstantní judikaturu je však zvolený postup formálně správnější a vhodnější2 1 . Uvedené jednání není možné podřadit pod žádnou z pojmenovaných skutkových podstat nekalé soutěže uvedených v § 2977 - § 2987 OZ. Výčet uvedený v OZ však není úplný, jedná se pouze o nejčastější případy, tedy případy, které zákonodárce uznal za vhodné v zákoně uvést. K označení jednání za nekalosoutěžní je dostačující naplnění generální klauzule nekalé soutěže. V rámci rozhodovací praxe soudů se navíc vyvinulo jejím výkladem velké množství nepojmenovaných (soudcovských) skutkových podstat nekalé soutěže. Praxe tímto reaguje na vyvíjející se potřeby společnosti a lidskou vynalézavost. Názory na systematiku soudcovských skutkových podstat se i u jednotlivých autorů s časem vyvíjí2 2 a v odborných kruzích není odpověď na otázku jednotné 2 0 ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 39. 2 1 Ibidem 2 2 Srov. HAJN, 1994, op. cit., s. 15 a HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. dopi. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 458. 1 4 systematiky sjednocena. Přesto existuje určitá shoda ve vnímání základních kategorií. Teorie23 dělí nepojmenované skutkové podstaty na ty, které se blíží svou podstatou těm pojmenovaným a na jednání samostatného charakteru, přičemž u druhé skupiny uvádí několik různých typů jednání (jako jsou porušení právních norem, porušení povinnosti plynoucí ze smlouvy, agresivní a klamavé obchodní praktiky). Pro srovnání D. Ondrejova ze druhé kategorie vyčleňuje porušení norem veřejného nebo soukromého práva se soutěžním dopadem a staví jej na stejnou úroveň jako ostatní kategorie24 . V uvedené situaci lze uvažovat o podřazení jednání dodavatele pod soudcovskou skutkovou podstatu porušení norem veřejného a soukromého práva nebo agresivních obchodních praktik. Porušení norem veřejného práva je možné spatřovat ve skutečnosti, že dodavatel jednal v rozporu se ZOS, resp. se Směrnicí 2005/29/ES, přičemž toto jednání pravděpodobně lze podřadit pod bod 29. přílohy I Směrnice 2005/29/ES25 , jelikož dodavatel skutečně považoval platbu za nevyžádaný produkt. Obdobná situace nastane v případě podřazení pod skutkovou podstatu agresivních obchodních praktik, jelikož při posuzování takového jednání je možné inspirovat se veřejnoprávními předpisy2 6 . Aplikace ZOS a Směrnice 2005/29/ES bude zkoumána níže. Podřazení pod porušení norem soukromého práva je problematičtější. Dodavatel se dostal do rozporu s § 1829 odst. 1 OZ (odstoupení od smlouvy), dále porušil zásady smluvní volnosti a autonomie vůle. Od smlouvy bylo platně odstoupeno, dodavatel však i nadále jednal v souladu s jejím původním zněním, přičemž reálně plnil v podstatě bez právního důvodu. Dodavatel však smlouvu jako ukončenou nevnímal a tímto jeho jednáním získal nepochybně soutěžní předstih. 2 3 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 519-525. 2 4 ONDŘEJOVA, Dana. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže pohledem nové systematiky. Obchodněprávní revue. 2014, roč. 6, č. 10, s. 287-292, ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 56. 2 5 Setrvačný prodej je zde definován jako „požadováni okamžité nebo odložené platby za produkty dodané obchodníkem, avšak nevyžádané spotřebitelem, nebo vráceni nebo uschováni takových produktů, kromě případů, kdy sejedná o náhradní produkt dodaný v souladu s čl. 7 odst. 3směrnice 97/7/ES", srov. s Přílohou 2 bodem f) ZOS. 2 6 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 522. 15 Možné porušení ustanovení o smlouvách uzavíraných se spotřebitelem uvádí i literatura27 . V případě řízení před soudem bude posouzení této otázky mnohem více záležet na úvaze soudu, proto by se mělo jednat pouze o určitý podpůrný argument. 2.2.2 Možnosti ochrany V případě nekalé soutěže je možné, kromě dialogu stran za účelem smírného vyřešení sporu, využít některý z obecných institutů soukromého práva. Obecně lze v odpovídajících situacích uplatnit svépomoc ve smyslu § 13 OZ. Tato svépomoc v soutěžních věcech často ani nevyžaduje fyzickou aktivitu a může být uskutečňována např. i prostřednictvím humoru, coby zjemněné formy agrese28 . S ohledem na okolnosti případu je však použití svépomoci nepravděpodobné. Dalšími nástroji jsou instituty prevence dle § 2900 a násl. OZ, nutné obrany dle § 2905 a krajní nouze dle § 2906 OZ2 9 . Přestože tyto instituty lze v případech nekalé soutěže využívat, jejich aplikace v daném případě by byla velice obtížná. Výchozím ustanovením pro ochranu osob před nekalou soutěží je pak § 2988 OZ. Aktivně legitimované osobě je dán k dispozici výčet prostředků, které může využít, přičemž tyto prostředky plní dvojí funkci - zabraňovací a náhradovou3 0 . Konkrétně se pak jedná o nárok na zdržení se jednání, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Než bude možné posoudit jednotlivé typy žalob v dané situaci, je třeba vyřešit otázku aktivní legitimace. Okruh aktivně legitimovaných subjektů je vymezen poměrně široce, jedná se především o všechny osoby, jejichž práva byla nebo mohla být nekalou soutěží porušena. Zvýše uvedeného je patrné, že došlo k zásahu do práv několika subjektů. Vdané situaci tedy bude zcela jednoznačně aktivně legitimován odběratel. Rovněž by měli být schopni hájit svá práva i ostatní soutěžitelé, v prvé 2 7 ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 61. 2 8 BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 241. 2 9 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 584. 30 lbidem s. 588. 16 řadě tedy původní poskytovatel, dále pak i ostatní poskytovatelé obdobných služeb. Dle § 2989 odst. 1 může být aktivně legitimována i právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Zákon tuto osobu blíže nespecifikuje, ale ze znění zákona lze vyvodit, že právní subjektivita je vyžadována a tato osoba musí být k této ochraně oprávněna, přičemž toto oprávnění může zahrnovat široký okruh subjektů3 1 . V praxi však nejčastěji vystupují na straně soutěžitelů různé obchodní komory (např. Obchodní a hospodářská komora ČR), zatímco zájmy zákazníků, resp. spotřebitelů, hájí různá spotřebitelská sdružení s právní subjektivitou (např. Sdružení obrany spotřebitelů České republiky)32 . Okruh právnických osob je však vdaném případě možné rozšířit. Odběratel zde vystupuje z pozice spotřebitele, s ohledem na § 25 ZOS se tedy výčet právnických osob oprávněných hájit jeho práva (a tedy zahájit řízení) zvětšuje. Seznam takových osob je zveřejňován v Úředním věstníku Evropských společenství33 . Pasivně legitimovanou osobou je vdaném případě rušitel, tj. dodavatel, který zde vystupuje v roli rušitele sám a vlastním jménem. Odběratel Odběratel, vystupující zde v roli spotřebitele, háji pochopitelně své vlastní právo. Vdaném případě zásah samotný již pominul a žádoucí stav byl obnoven, zabraňovací instituty (zdržení se jednání a odstranění závadného stavu) tedy nejsou aplikovatelné. Úspěch žaloby na vydání bezdůvodného obohacení by závisel na posouzení klíčové právní otázky. Proti tvrzení odběratele o tom, že dodavatel přijal bez právního důvodu jeho platbu ve výši 723,- Kč, by argumentoval dodavatel poskytnutými dodávkami plynu v předmětném období. S ohledem na skutečnost, že obě strany plnily po ukončení původní smlouvy, by bylo možné dospět ke dvěma různým závěrům. Mezi stranami došlo buď ke konkludentnímu uzavření smlouvy, 3 1 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 386. 3 2 ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 293. 3 3 ČI. 4 odst. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů. 17 podle které obě následně plnily, nebo obě strany plnily bez právního důvodu. V takovém případě by každá strana mohla po té druhé požadovat vrácení plnění3 4 , přičemž s ohledem na nemožnost vrácení spotřebovaného plynu by dodavatel měl nárok na náhradu ve výši obvyklé ceny35 . Následovalo by pravděpodobně obtížné dokazování toho, kolik plynu bylo skutečně dodáno. Ve výsledku by tedy tento postup odběratel měl zvolit pouze v případě, kdy by běžná cena za dodaný plyn byla výrazně nižší než částka, kterou zaplatil. Uplatnění žalobního nároku na přiměřené zadostiučinění je podmíněno existencí nemajetkové újmy, přičemž nemůže sloužit k vyrovnání újmy majetkové3 6 . Jedná se dále o jedinou nekalosoutěžní sankci v pravém slova smyslu, neboť přiznáním přiměřeného zadostiučinění je zasahováno do majetkové sféry rušitele3 7 . Vznik nemajetkové újmy odběrateli je vdaném případě přinejmenším problematický. Odběratel by se mohl pokusit argumentovat, že dodavatel záměrně nepřihlížel k odstoupení od smlouvy ve vztahu k jeho konkrétní osobě a tvrdit, že toto jednání poškodilo jeho dobré jméno, jelikož by se obdobně dodavatel vůči jiným (významným) klientům nechoval, popř. vztáhnout dodavatelovo jednání na spotřebitele jako celek, označovat jej za diskriminační vůči spotřebitelům3 8 a snažit se tímto „z principu" zabránit dalšímu takovému jednání ze strany dodavatele. Odběratel by vdané situaci s nejvyšší pravděpodobností neuspěl, pokud by mu však soud vyhověl, pravděpodobně by se s ohledem na preferenci nepeněžité formy přiměřeného zadostiučinění39 dočkal přinejlepším určité formy omluvy od dodavatele. Poslední možnostídle § 2988 OZ je pak žalobní nárok na náhradu škody. Ke vzniku odpovědnosti za školu je vyžadováno kumulativní splnění podmínek protiprávnosti (tedy jednání v nekalé soutěži), vzniku škody, příčinné souvislosti a 3 4 § 2993 OZ 3 5 § 2999 odst. 1 OZ 3 6 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001. 3 7 ONDREJOVA, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 99-100. 3 8 PALLA, Tomáš. Diskriminace spotřebitele. EPRAVO.CZ [online]. Publikováno 4. 9. 2008 [cit. 15. 2. 2017]. 3 9 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 595. 18 zavinění ze strany škůdce4 0 . S ohledem na § 2911 OZ se pak v případě porušení zákonné povinnosti presumuje zavinění z nedbalosti. Uplatňování nároků na náhradu škody je však problematické z důvodu nutnosti prokázání, že škoda vznikla právě v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním4 1 . Jelikož však odběratel v dané situaci vystupuje v pozici spotřebitele, lze uplatnit § 2989 odst. 2 OZ, podle kterého dochází v otázce náhrady škody k obrácení důkazního břemene. Rušitel (tedy dodavatel) musí prokázat, že škodu nezpůsobil nekalou soutěží. Odběratel však musí i nadále prokázat výši způsobené škody4 2 . Vdaném případě by tedy pravděpodobně odběratel požadoval náhradu škody, která by se skládala hlavně z rozdílu ceny za plyn u dodavatele a u původního poskytovatele plynu. Dále by se mohlo jednat o ztrátu dlouhodobějších zvýhodnění nebo věrnostních slev, pokud by toto byl schopen prokázat, popř. další náklady, které jednáním dodavatele vznikly. Mimo výše uvedené žalobní nároky by také odběratel mohl požadovat, aby mu bylo v souladu s § 155 odst. 4 OSŘ přiznáno právo rozsudek uveřejnit na náklady dodavatele. Ve své podstatě se jedná v rámci soukromého práva (s výjimkou určitých nepravděpodobných situací jako je např. veřejná omluva v rámci přiznání nároku přiměřeného zadostiučinění) o jediný způsob, jakým může odběratel alespoň snížit šanci, že se obdobné jednání bude v budoucnu opakovat. OSŘ dále v § 74 a násl. upravuje možnost použití předběžného opatření. V tomto případě jej však pravděpodobně nebude možné použít, neboť poměry účastníků není třeba před řízením upravovat a ani se není třeba obávat, že by byl výkon rozhodnutí ohrožen. Soutěžitelé V této situaci se jedná zejména o původního poskytovatele plynu, u kterého chtěl odběratel setrvat, ve druhé řadě také o ostatní subjekty dodávající plyn. Ibidem s. 598. ONDŘEJOVA, 2014, op. cit., s. 269. POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 603. 19 O použití zabraňovacích institutů by bylo možné uvažovat např. v situaci, kdy dodavatel soustavně a opakovaně jedná obdobným způsobem a někteří další zákazníci jsou dále nuceni odebírat proti své vůli jeho plyn. S ohledem na skutečnost, že se jednalo o ojedinělý případ, je použití zabraňovacích institutů zbytečné, neboť by ničeho nedosáhly. Zbytečným je rovněž uplatňování žalobního nároku na přiznání bezdůvodného obohacení. Mezi dodavatelem a ostatními soutěžiteli nedošlo k žádnému plnění, které by tento nárok zakládalo. Za účelem přiznání práva na přiznání přiměřeného zadostiučinění je opět třeba posuzovat existenci nemajetkové újmy. O této by bylo možné uvažovat např. v kontextu odlivu zákazníků a poškození pověsti původního poskytovatele plynu. Daný případ byl však izolovaný, k reálnému poškození pověsti tedy nedošlo, pouhá obava o takové poškození nestačí4 3 a tuzemské soudy by pravděpodobně nárok nepřiznaly. Při uplatňování nároku na náhradu škody je třeba vzít v potaz skutečnost, že žalobcem vdané situaci nebude spotřebitel, tudíž nemůže dojít k obrácení důkazního břemene tak, jako u odběratele. Bude tedy plně na dotčených soutěžitelích, aby prokázali protiprávnost, vznik škody, příčinnou souvislost i zavinění na straně odběratele. Protiprávnost by byla prokazována nekalosoutěžním jednáním dodavatele (naplnění generální klauzule nekalé soutěže). Původní poskytovatel by dále pravděpodobně uplatňoval ušlý zisk spočívající v tvrzení, že jednání dodavatele zabránilo odběrateli u původního poskytovatele plynu setrvat. Výše takové škody by pak odpovídala ceně za množství odebraného plynu. Ostatní soutěžitelé by se také mohli o uplatnění ušlého zisku pokoušet. Tvrdit by pravděpodobně mohli to, že jednání dodavatele zabránilo odběrateli svobodně si svého poskytovatele zvolit, čímž jim mohla vzniknout škoda. S ohledem na skutečnost, že předpokladem je reálně dosažitelný (nikoli hypotetický) prospěch4 4 , jejich argumentace by pravděpodobně nepřinesla Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1753/2006. ONDREJOVA, 2014, op. cit., s. 267. 2 0 úspěch. Prokazování zavinění takového jednání by bylo komplikované, určité východisko dává žalobci § 2911 OZ v rámci domněnky zavinění v případě porušení zákonné povinnosti (tedy zákazu nekalé soutěže). Soutěžitelé zde mohou opět postupovat v souladu s § 155 odst. 4 OSŘ a požadovat přiznání práva na uveřejnění rozsudku na náklady dodavatele. Tohoto by se vdané situaci pravděpodobně pokusili využít, neboť by tímto uveřejněním získaly lepší postavení (resp. postavení dodavatele by se zhoršilo). Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků Jak již bylo uvedeno výše, aktivně legitimovanými zde mohou být také právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. Tyto právnické osoby však nemají k dispozici všechny možnosti ochrany dle § 2988 OZ, ale pouze práva dle § 2989 odst. 1 OZ, tedy právo požadovat, aby se nekalé soutěže rušitel zdržel a aby odstranil závadný stav. V případě procesního úspěchu mají také právo požadovat uveřejnění rozsudku na náklady žalovaného dle § 155 odst. 4 OSŘ. V dané situaci však závadný stav pominul a situace se vrátila do původního stavu, tyto subjekty tedy v podstatě nejsou schopny jakkoli zasahovat. Právo na zveřejnění rozsudku je pak vázáno na úspěch v řízení, které s ohledem na výše uvedené nebude ani zahájeno. Civilní ochrana mimo nekalou soutěž Odběratel (popř. tedy i původní dodavatel) mohl vdané situaci využít i běžných občanskoprávních postupů bez vázanosti na ustanovení o nekalé soutěži. Předmětem takového řízení by bylo zejména posuzování platnosti uzavřené smlouvy a odstoupení od ní, dále pak otázky týkající se provedených dodávek plynu a úhrady za ně, a to včetně otázky skutečně odebraného množství plynu. Odběratel by obdobným způsobem nárokoval vydání bezdůvodného obohacení nebo náhradu škody, nemohl by však využít možnosti požadovat uveřejnění 21 rozsudku na náklady žalovaného a pravděpodobně ani převrácení důkazního břemene4 5 . 2.3 Veřejnoprávní rámec 2.3.1 Ochrana správní - reálné řešení Řízení před správním orgánem Vdané situaci se odběratel pokusil hájit svá práva prostřednictvím veřejnoprávní ochrany. Na základě jeho podání k Energetickému regulačnímu úřadu bylo dne 3.12. 2012 vydáno rozhodnutí č.j. 13926-6/2012-ERU, dle kterého se dodavatel dopustil správního deliktu tím, že v rozporu s § 4 odst. 3 ZOS použil agresivní obchodní praktiku dle § 5a, za což mu byla v souladu s § 24 uložena pokuta ve výši 80.000,- Kč. Dodavatel proti tomuto rozhodnutí podal rozklad, ve kterém namítal, že daným postupem neovlivnil rozhodování odběratele a skutková podstata nekalé nebo agresivní obchodní praktiky nemohla být naplněna. Prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Řízení před Krajským soudem v Brně Dodavatel (žalobce) se následně obrátil na Krajský soud v Brně prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Ve své argumentaci uvedl, že se v daném případě jednalo o jeho administrativní pochybení, čemuž má svědčit skutečnost, že dodavatel sám po třech týdnech ukončil dodávky plynu odběrateli. Dále tvrdil, že vdaném případě nemohlo dojít k naplnění generální klauzule nekalé obchodní praktiky ve smyslu § 4 odst. 1 ZOS ani k jednání splňující předpoklady pro agresivní obchodní praktiku dle § 5a ZOS. Dle dodavatele nebyl naplněn základní předpoklad spočívající ve způsobilosti žalobce ovlivnit rozhodování odběratele, nebylo bráněno v uplatňování jeho práv a ani ovlivňováno jeho rozhodování. 4 5 BEHR, Tomáš. Několik úvah k důkaznímu břemenu spotřebitele. Právní rozhledy. 2015, roč. 23, č. 4, s. 119-122. 22 Žalovaný (Energetický regulační úřad) argumentoval, že nerespektování odstoupení od smlouvy ze strany odběratele je obdobně jako neposkytnutí možnosti ukončit spotřebitelskou smlouvu stejně agresivní, jako nucení tuto smlouvu uzavřít. Dále uvádí, že dodavatel postupoval v rozporu s požadavky odborné péče, přičemž samotná forma zavinění je dle názoru žalovaného irelevantní. Krajský soud konstatoval, že předmětem daného řízení není posuzování soukromoprávních aspektů sporu, jako jsou odstoupení od smlouvy nebo uhrazení vyúčtování za dodaný plyn. Klíčovým zde bylo posouzení, zda se dodavatel skutečně dopustil správního deliktu naplněním znaků nekalé obchodní praktiky. Předpokladem pro prohlášení obchodní praktiky za nekalou ve smyslu ZOS je na první pohled naplnění podmínek stanovených v generální klauzuli § 4 odst. 1 ZOS, kterými jsou jednání podnikatele vůči spotřebiteli, rozpor s požadavky odborné péče a podstatné narušení ekonomického chování spotřebitele nebo způsobilost toto podstatné narušení způsobit ve vztahu k výrobku nebo službě. Na rozdíl od generální klauzule nekalé soutěže však může být nekalou shledána i obchodní praktika, která tyto podmínky nenaplňuje4 6 , za předpokladu, že dojde ke kvalifikaci této praktiky jako klamavé4 7 nebo agresivní4 8 . Krajský soud považoval v posuzování generální klauzule podmínku jednání podnikatele vůči spotřebiteli za splněnou. Při posuzování podmínky odborné péče vycházel soud z určité rozumné míry očekávání zvláštních znalostí a péče u dodavatele v souladu s poctivými obchodními praktikami a zásadami dobré víry odběratele v dobré podnikatelské chování. Dodavatel sám také uznal své administrativní pochybení, což jen ujistilo soud v konstatování, že dodavatel odpovídající odbornou péči nevěnoval. Při hodnocení podmínky způsobilosti jednání ovlivnit rozhodování spotřebitele vycházel soud vedle § 4 odst. 1 ZOS také z příslušného ustanovení 4 6 ONDREJOVA, Dana. Generální klauzule nekalých obchodních praktik. Bulletin advokácie. 2016, roč. 2016, č. 11, s. 25-29. 4 7 § 5, § 5a, příloha č. 1 ZOS 4 8 § 5b, příloha č. 2 ZOS 2 3 Směrnice 2005/29/ES49 . Soud dospěl s ohledem na dikci Směrnice k závěru, že podmínkou pro ovlivnění spotřebitele musí být předchozí obchodní působení podnikatele na něj. Soud konstatoval, že ačkoliv dodavatel na odběratele působil, toto působení nedonutilo odběratele setrvat u dodavatele, neboť se toto působení projevilo pouze v původní vůli odběratele uzavřít smlouvu, od které následně odstoupil. Nerespektování soukromoprávních důsledků odstoupení od smlouvy dodavatelem pak soud nepovažuje za působení na odběratele schopné ovlivnit jeho rozhodování. S ohledem na nenaplnění třetí podmínky generální klauzule a skutečnost, že žalovaný ve svém původním rozhodnutí nepodřadil jednání dodavatele pod jakýkoliv z bodů přílohy č. 2 soud zkoumal naplnění znaků agresivní obchodní praktiky. K naplnění znaků agresivní obchodní praktiky by pak dle názoru soudu bylo vyžadováno opět jednání, které (obtěžováním, donucováním, použitím síly nebo nepatřičným ovlivňováním5 0 ) výrazně zhoršuje možnost svobodného rozhodování odběratele. Soud zde obdobně jako u posuzování třetího kritéria generální klauzule vyvodil, že jednání dodavatele nemělo vliv na rozhodování odběratele. Soud v rámci interpretace dále využil čl. 8 Směrnice 2005/29/ES a zabýval se pojmem „agrese", který vyložil jako „vědomé (z pohledu podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli) využití jakékoli konkrétní individuální situace spotřebitele nebo jiných závažných okolností, které vedou ke zhoršení úsudku spotřebitele" a konstatoval, že k naplnění znaků agresivní obchodní praktiky nedošlo. Krajský soud svým rozsudkem zrušil rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. V závěru odůvodnění uvedl, že dodavatel postupoval vůči odběrateli nevhodně, tento spor však doporučil řešit prostředky práva soukromého. Řízení před Nejvyšším správním soudem Energetický regulační úřad podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost, kterou zdůvodnil povinností Krajského soudu vykládat ZOS eurokonformním způsobem, přičemž důraz kladl také na smysl čl. 2 písm. d) a k)5 1 Směrnice 4 9 Čl. 5 odst. 2 písm. b) a čl. 2 písm. e) Směrnice 2005/29/ES 5 0 § 5b odst. 1 ZOS 5 1 Výklad pojmů „obchodní praktiky vůči spotřebiteli" a „rozhodnutí o obchodní transakci" 24 2005/29/ES. Ovlivnění chování odběratele vnímá v daném případě jako absolutní, neboť mu bylo bráněno realizovat odstoupení od smlouvy a návrat k jinému dodavateli. Energetický regulační úřad také poukázal na to, že ZOS je projevem veřejnoprávní odnože oblasti práva spotřebitelského, a na možné projevy souběhu soukromoprávní a veřejnoprávní ochrany v tomto směru. Výklad Krajského soudu však vnímá jako potlačení veřejnoprávní větve této ochrany. NSS ve svém rozhodnutí s ohledem na předchozí judikaturu52 postupoval pečlivě v souladu se zněním Směrnice 2005/29/ES a právního řádu Evropské unie jako takového. V otázce posuzování naplnění generální klauzule odkázal na rozsudek Soudního dvora ze dne 19. 9. 2013, CHS Tour Services, C-435/11, ve kterém se SDEU zabýval obdobnou otázkou. NSS dovodil, že ačkoliv se daný rozsudek týká praktik klamavých, lze jím stanovené pravidlo aplikovat obdobně i na praktiky agresivní. NSS dospěl k závěru, že v případě posuzování praktiky popsané v příloze č. 1 nebo 2 ZOS nemusí5 3 vnitrostátní orgán posuzovat dopady na chování spotřebitele5 4 . Na základě výše uvedeného vyvodil NSS aplikační pravidlo ZOS v případě agresivní (nebo klamavé) obchodní praktiky. Nejprve je nutno vyhodnotit, zda dané jednání nenaplňuje znaky praktik vymezených v příloze č. 1 a 2 ZOS, jakožto i v příloze I Směrnice 2005/29/ES, přičemž v této fázi zkoumání daný orgán nezohledňuje skutečnost, zda daná praktika může skutečně ovlivnit chování spotřebitele. Pokud jednání nenaplňuje znaky uvedené v přílohách, daný orgán má zjišťovat, zde obchodní praktika naplní znaky dle § 5a ZOS (resp. čl. 8 a 9 Směrnice 2005/29/ES). Posuzování naplnění generální klauzule ZOS (resp. čl. 5 odst. 2 Směrnice 2005/29/ES) je až třetím krokem, který je třeba využít jen v případě selhání předchozích kroků. Krajský soud tedy postupoval ve svém hodnocení nesprávně. 5 2 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 1 As 3/2007, mj. také např. rozsudek Soudního dvora ze dne 13.11.1990, Marleasing. Věc C-106/89. 5 3 Cit. Rozhodnutí v bodu 48 výslovně uvádí: ,,/ř is not necessary to determine whether such a practice is also contrary to the requirements ofprofessional diligence" 5 4 Čemuž ostatně svědčí i Pokyny k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách 25 NSS se dále zabýval výkladem pojmu „rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci"55 . NSS zde vyšel z účelu Směrnice 2005/29/ES uvedeného v čl. 1, jakožto i z jejího odůvodnění a pokynů Evropské komise, přičemž dospěl k závěru, že krajský soud pochybil tím, že pojem „rozhodnutí" vykládal příliš restriktivně. Tento pojem je pro potřeby zachování požadované úrovně ochrany spotřebitele nutno vykládat extenzivně a měl by zahrnovat nejen rozhodnutí o uzavření smlouvy (popř. odstoupení od ní), ale také širokou škálu dalších rozhodnutí projevených později, jako jsou např. rozhodnutí o uplatnění práva vyměnit produkt nebo přejít k jinému poskytovateli. Dle bodu 13 odůvodnění může být s ohledem na zajištění účelu směrnice za nekalé považováno i jednání mimo smluvní vztah. Krajský soud se tedy měl ve svém rozsudku zabývat kromě rozhodnutí o uzavření smlouvy také povahou ostatních rozhodnutí odběratele (např. rozhodnutím vrátit se k původnímu poskytovateli plynu, rozhodnutím nestát se zákazníkem dodavatele). NSS se neztotožnil ani s výkladem pojmu „agrese" uvedeným v rozhodnutí krajského soudu, přičemž argumentoval, že § 24 odst. 1 písm. a) ZOS zakládá objektivní odpovědnost podnikatele. S ohledem na výše uvedené NSS rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil. 2.3.2 Ochrana trestní Vedle ochrany soukromoprávní a veřejnoprávní dle zvláštních zákonů se ochranou proti nekalé soutěži rovněž zabývá § 248 TZ. Toto ustanovení v odst. 1 odkazuje na jiné předpisy o nekalé soutěži, vyjmenovává však pouze 9 skutkových podstat, přičemž generální klauzule nekalé soutěže a skutková podstata dotěrného obtěžování ve výčtu chybí. Nabízí se tedy otázka trestnosti takového jednání. Tento nedostatek by mohl být překlenut výkladem tohoto ustanovení5 6 , na druhou stranu s ohledem na principy trestního řízení jsou trestnými pouze 5 5 Čl. 2 písm. k) Směrnice 2005/29/ES stanoví, že rozhodnutím o obchodní transakci se rozumí „rozhodnut! spotřebitele o tom, zda, jak a za jakých podmínek produkt koupi, zaplatí za něj najednou nebo částečně, ponechá si jej nebo se jej zbaví anebo ve vztahu k němu uplatni právo vyplývající ze smlouvy, aťjiž se spotřebitel rozhodnejednat nebo zdržet se jednáni". 5 6 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 504. 26 jednání, která naplňují některou ze zvláštních skutkových podstat57 . Kromě dalších odlišností zde navíc zákonodárce předpokládá způsobení újmy ve větším rozsahu58 nebo opatření neoprávněné výhody ve větším rozsahu sobě nebo někomu jinému. Trestného činu dle § 248 odst. 1TZ se může dopustit i právnická osoba5 9 . Vdaném případě nedošlo k naplnění § 248 odst. 1 TZ, a to zejména z důvodu nesplnění podmínky způsobení újmy ve větším rozsahu60 . Za předpokladu, že by podobným jednáním bylo poškozeno více zákazníků a výsledná újma by hranici 50.000,- Kč přesáhla, by bylo nutno vyřešit otázku možnosti výkladu § 248 odst. 1 TZ zahrnující i jednání dle generální klauzule nekalé soutěže. S ohledem na danou situaci je však zřejmé, že trestněprávní ochrana není na místě a z hlediska veřejného práva je možné situaci řešit jen v rámci správního řízení. 2.4 Mimoprávní ochrana Spory plynoucí z nekalosoutěžního jednání lze v některých případech řešit mimoprávní cestou za užití některého ze samoregulačních mechanismů v dané oblasti61 . Subjekty vdané oblasti vytvářejí etické kodexy (např. Kodex reklamy vydávaný RPR), ve kterých regulují jednání soutěžitelů. Účelem těchto kodexů je vyjádření etických standardů vdaném odvětví a zajišťování jejich dodržování. Posuzováním porušovánítěchto kodexů je poté pověřen určitý orgán, který rovněž za toto ukládá sankce. S ohledem na skutečnost, že připojení se ke kodexu s sebou nese určitou prestiž a zvýšení důvěryhodnosti v očích veřejnosti, možnou sankcí za jeho porušení je i vyřazení ze seznamu subjektů, které k němu přistoupily. Takový postup je většinou rychlejší a ekonomičtější, s ohledem na zájem subjektů je také často velmi efektivním. 5 7 PATEK, Daniel. Nad aktuální podobou práva proti nekalé soutěži (nejen) v občanském zákoníku. Obchodněprávní revue. 2016, roč. 8, č. 3, s. 65-76. 5 8 Alespoň 50.000,- Kč dle § 138 odst. 1 TZ 5 9 § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů 6 0 Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 5 Tdo 916/2007. 6 1 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 582. 27 V oblasti obchodu s plynem existuje Etický kodex obchodníka s elektřinou nebo plynem62 , který vydává a spravuje Energetický regulační úřad. V souvislosti s kodexem dále Energetický regulační úřad vede seznam obchodníků, kteří se k němu připojili a kontroluje jeho dodržování. Daný etický kodex byl vydán v roce 20126 3 , tedy až po popsaném jednání dodavatele, navíc z důvodu nedostupnosti původní verze seznamu není jasné, zda se dodavatel k etickému kodexu připojil. Pokud by však v době předmětného jednání byl dodavatel uveden na seznamu osob, které se zavázaly k dodržování kodexu (a tento byl platný), mohl by odběratel využít i této skutečnost prostřednictvím stížnosti na jeho porušení adresované Energetickému regulačnímu úřadu. Dle čl. I Etického kodexu obchodníka s elektřinou nebo plynem jsou obchodníci povinni postupovat v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrými mravy, dále musí postupovat s odbornou péčí a v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Dodavatel s ohledem na výše uvedené takto nepostupoval, čímž kodex porušil. Energetický regulační úřad by ho proto v souladu s čl. V měl upozornit na porušení, vyzval jej k podání vysvětlení a k nápravě, přičemž následně by jej mohl ze seznamu vyřadit. Je nutno poznamenat, že k vyřazení ze seznamu obchodníků připojených k Etickému kodexu obchodníka s elektřinou nebo plynem také dle jeho čl. V dojde v případě porušení platné legislativy, což byl právě tento případ. 2.5 Mezinárodní rámec 2.5.1 Regulace v rovině EU Nekalá soutěž je jedno z mnoha odvětví, na které dopadá určitým způsobem regulace Evropské unie, přičemž toto působení hraje poměrně významnou roli. Primární právo obsahuje ustanovení zajišťující fungování 6 2 Etický kodex obchodníka s plynem, eru.cz [online]. Energetický regulační úřad, 2017 [cit. 15. 2. 2017]. 6 3 Tisková zpráva, eru.cz [online]. Energetický regulační úřad. Publikováno 27. 5. 2014 [cit. 15. 2. 2017]. 28 vnitřního trhu6 4 a základní principy ochrany spotřebitele6 5 . Samotnou úpravu nekalé soutěže však primární právo neobsahuje. Regulace nekalé soutěže se týkají převážně směrnice jakožto sekundární právní akty Evropské unie. Nekalou soutěž ve vztahu mezi obchodníky navzájem upravuje zejména směrnice o klamavé a srovnávací reklamě6 6 , přičemž tato byla transponována do české úpravy nekalé soutěže (konkrétně se pak dotýká § 2977 a 2980 OZ)67 . Vztahy mezi podnikateli a spotřebiteli se poté zabývá již zmiňovaná Směrnice 2005/29/ES, která se promítla do ZOS a upravuje klamavé a agresivní obchodní praktiky, které mohou (ale nemusí) být nekalou soutěží. Velký význam v působení unijního práva má ustálená judikatura SDEU, která poskytuje výklad zřizovacích smluv a reaguje na vzniklé situace. Klíčovou je zde judikatura související s opatřeními s obdobným účinkem jako je množstevní omezení, tedy související s články 34 (resp. 56) SFEU68 . V souvislosti s judikaturou lze vnitrostátní právní úpravu nekalé soutěže, která je přísnější než právní úprava nekalé soutěže v jiném státě, vnímat jako opatření s obdobným účinkem jako je množstevní omezení, a tedy v rozporu s pravidly vnitřního trhu. Taková vnitrostátní úprava se tedy v určité situaci vůči cizinci neuplatní, na domácí subjekty však ano, což může vést k obrácené diskriminaci69 . SDEU ve svých rozhodnutích řešil i otázky přímo související s nekalosoutěžním jednáním7 0 . Posledním projevem působení unijního práva je povinnost vnitrostátních soudů interpretovat právo eurokonformně. Unijní právo tedy prostřednictvím harmonizačních směrnic a povinnosti eurokonformního výkladu působí aktivně a 6 4 Článek 26 a násl. SFEU 6 5 Článek 169 SFEU 6 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006, o klamavé a srovnávací reklamě 6 7 BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 213. 6 8 Např. rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1979, Rewe-Zentral AG v Bundesmonopolverwaltung für Branntwein (Cassis de Dijon). Věc 120/78, rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1974, Procureur du Roi v Benoít and Gustave Dassonville. Věc 8-74. 6 9 SEHNÁLEK, David. Vliv práva Evropské unie na interpretaci občanského zákoníku a ustanovení o nekalé soutěži. Obchodněprávnlrevue. 2016, roč. 8,11-12, s. 318-324. 7 0 Např. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 7.1995, Verein gegen Unwesen in Handel und Gwerbe Köln e.V. proti Mars GmbH. Věc C-470/93, kde se SDEU zabýval otázkou průměrného spotřebitele, a klamavého označení zboží 29 vytváří standard právní úpravy k přímé aplikaci, zatímco zároveň stanovuje určité limity ochrany pro zachování volného pohybu zboží a služeb, přičemž tohoto může dosáhnout i zákazem aplikace určité vnitrostátní normy71 . V tomto konkrétním případě byl v rámci správního řízení aplikován ZOS, přičemž při jeho výkladu se vycházelo ze Směrnice 2005/29/ES. NSS navíc bral v potaz ustálenou judikaturu SDEU a při výkladu vnitrostátního práva postupoval eurokonformně. S ohledem na skutečnost, že předmětné jednání dodavatele nemělo přeshraniční přesah, se také není nutné zabývat porovnáváním rozdílných vnitrostátních právních úprav ochrany nekalé soutěže a zvažovat, zda mohlo dojít k omezení vnitřního trhu. 2.5.2 Regulace v Německu V Německu se problematikou nekalé soutěže zabývá zákon proti nekalé soutěži7 2 . Tento obdobně jako tuzemský ZOS implementuje Směrnici 2005/29/ES, mimo jiné ale implementuje i směrnici o klamavé a srovnávací reklamě7 3 , která byla v našem prostředí transponována do OZ. § 3 UGW obsahuje generální klauzuli, která plošně prohlašuje nekalé obchodní praktiky za nezákonné. Podmínka nekalosti je pak naplněna tehdy, když dané jednání porušuje zákon a je způsobilé znatelně poškodit zájmy spotřebitelů a soutěžitelů7 4 . Ve vztahu ke spotřebitelům se za nekalé považují ty praktiky, které jsou v rozporu s odbornou péčí a které mohou ovlivnit ekonomické chování spotřebitelů, přičemž praktiky vůči spotřebitelům uvedené v příloze jsou zakázané vždy. V rámci posuzování působení na spotřebitele je pak třeba brát v úvahu průměrného člena dané skupiny75 . UWG dále uvádí jednotlivé skutkové podstaty nekalého jednání, a to jak ty, které mohou nastat mezi soutěžiteli navzájem, tak ty, které nastávají ve vztahu SEHNÁLEK, 2016, op. cit., s. 318-324. Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, UWG Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2006/114/ES § 3a UWG Projev implementace Směrnice 2005/29/ES, srov. § 4 ZOS 30 soutěžitele a spotřebitele. § 8-15 UWG popisují žalobní nároky (zdrženíse jednání, odstranění závadného stavu, náhrada škody a zabavení zisku), aktivní legitimaci a procesní otázky. § 16-20 UWG obsahují trestněprávní úpravu, tedy výčet jednotlivých skutkových podstat související s nekalými obchodními praktikami a sankce za ně. Za předpokladu, že by k jednání uvedenému v příkladu došlo v Německu, došlo by k aplikaci UWG. Jednání dodavatele by bylo třeba testovat dle generální klauzule. Ačkoliv jednání dodavatele je v rozporu s odbornou péčí, může ovlivnit ekonomické chování odběratele a dále splňuje náležitosti dle bodu 29 přílohy UGW7 6 , výše škody je tak nízká, že dojde k uplatnění bagatelní klauzule a případ nebude projednán. Odběratel by tedy v rámci uplatnění svých nároků přistoupit k občanskoprávnímu řešení věci. Pokud by k danému jednání docházelo soustavně a opakovaně, postižených by bylo více subjektů, a vzniklá škoda by nebyla zanedbatelná, nabízela by se možnost soudní ochrany. Spotřebitel však dle § 8 UWG není aktivně legitimován k podání žaloby, v takové situaci je tedy odkázán na zprostředkovanou ochranu prostřednictvím právnických osob oprávněných chránit práva spotřebitelů zejm. dle § 8 odst. 3 bodu 3 UWG. S ohledem na okolnosti případu by tento subjekt mohl požadovat pouze zabavení zisku, jelikož, obdobně jako výše, nárok na zdržení se jednání a odstranění závadného stavu není na místě. Bylo by však možné požadovat přiznání práva k uveřejnění rozsudku na náklady druhé strany77 . Trestněprávní odpovědností se v tomto případě nemá význam zabývat. 7 6 Cit. „die Aufforderung zur Bezahlung nicht bestellter, aber gelieferter Waren oder erbrachter Dienstleistungenoder eine Aufforderung zur Rücksendung oder Aufbewahrung nicht bestellter Sachen" 7 7 § 15 odst. 3 UWG 31 3 Modelový příklad č. 2 - Klamavé označení zboží 3.1 Skutkový stav Skutkovým rámcem bude v tomto příkladu situace popsaná v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 10 As 181/2015. Společnost Lidi Česká republika, v. o. s. (dále jen „Společnost L") v rámci akce nazvané „Pravá česká zabijačka" nabízela minimálně v jedné ze svých provozoven sérii masných produktů, které se nacházely ve vyhrazených regálech. Tyto regály byly opatřeny etiketami a visačkami s označením „Pravá česká zabijačka" a obsahovaly vyobrazení daných produktů. Některé z těchto produktů pocházely z České republiky, některé pocházely z Německa, přičemž na těchto produktech chybělo označení o zemi původu, byl zde však uveden německý obchodní název, firma a adresa původce zboží (německý dodavatel) a identifikační označení výrobku živočišného původu (veterinární ovál). 3.2 Soukromoprávní rámec 3.2.1 Posouzení jednání V rámci posuzování, zda lze dané jednání kvalifikovat jako nekalosoutěžní, bude opět nutno zkoumat splnění tří podmínek generální klauzule. K podmínce jednání v hospodářském styku lze konstatovat, že Společnost L je podnikatelem, který v rámci své ekonomické aktivity vyrábí a nakupuje od svých dodavatelů potraviny a jiné zboží, které následně prodává koncovým zákazníkům a spotřebitelům. Jakékoliv jednání týkající se prodeje tohoto zboží tedy bude jednáním v hospodářském styku. Na daném trhu (potraviny a zboží denní potřeby) se rovněž vyskytuje velké množství podnikatelů se totožným předmětem podnikání, kteří si navzájem konkurují, lze tedy předpokládat existenci 32 hospodářské soutěže7 8 , což je pojem, který hospodářský styk zahrnuje. Podmínka jednání v hospodářském styku je tedy splněna. K podmínce rozporu s dobrými mravy soutěže je třeba opět přistupovat poměrně široce a zjišťovat, zda se subjekt dostal do konfliktu se soutěžními principy. Je nutno brát v potaz, že interpretaci tohoto pojmu nepomohou konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěže, neboť generální klauzule tvoří část jejich obsahu a pomáhá je interpretovat79 . Vdané situaci Společnost L prezentovala výrobky určitým způsobem, který neodpovídal skutečnosti. Je očekávatelné, že se podnikatel bude snažit prezentovat své zboží v co nejlepším světle, v okamžiku, kdy však při prezentaci klame veřejnost, není možné toto považovat za jednání v souladu s dobrými mravy soutěže. Opět lze navíc tvrdit, že dané jednání bylo v rozporu se zákonem (primárně ZPTV a některé nařízení EU, potenciálně i ZOS, viz dále), tudíž bylo v rozporu s dobrými mravy i z tohoto důvodu. U podmínky způsobilosti přivození újmy jiným soutěžitelům nebo zákazníkům je opět dostačující pouhá teoretická hrozba újmy. V dané situaci lze rozlišovat několik subjektů, u kterých je možnost hrozící újmu posuzovat. Prvním z takovýchto subjektů jsou ostatní soutěžitelé, kteří se Společností L soupeří o přízeň spotřebitelů. Jednání Společnosti L mohlo určitou část spotřebitelů přimět k upřednostnění nákupu potravin právě u ní místo u konkurence. V kontextu současného vzestupu vlasteneckých tendencí není nereálné, že vyzdvihování „pravého českého" upoutá zájem veřejnosti, čímž může vést k újmě ostatních soutěžitelů. Druhými ze subjektů, kterým mohla být způsobena újma, jsou spotřebitelé jako celek. Spotřebitelům nevznikla újma materiální (nebo jen zanedbatelně malá), pokud však byli jednáním Společnosti L oklamáni, je možné uvažovat o určité formě nemateriálni újmy. Tito spotřebitelé mohli být přesvědčeni o tom, že 7 8 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/2000. 7 9 VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita, 2005, s. 132. 3 3 si kupují tuzemský výrobek a, přestože by se tyto výrobky co do kvality lišit neměly, cítit se ukřivděně, zklamaně a výslednou situaci nést velmi těžce. Třetím subjektem, kterému mohla být výše uvedeným jednáním způsobena újma, je německý dodavatel Společnosti L, který předmětné zboží vyprodukoval, Společnosti L prodal, a jehož firma a adresa je na zboží uvedena. Zde je dovozování újmy poměrně nejisté, avšak lze hovořit o určité teoretické možnosti poškození jeho pověsti, popř. že v souvislosti sjednáním společnosti L ztratil odběratele, což vedlo k ušlému zisku. S ohledem na naplnění všech podmínek generální klauzule je možné pokusit se podřadit toto jednání pod některou ze speciálních skutkových podstat. Nabízí se klamavá jednání a opomenutí, konkrétně klamavá reklama dle § 2977 OZ a klamavé označení zboží a služby dle § 2978 OZ. Tyto dvě speciální skutkové podstaty se s ohledem na svou provázanost mohou uplatňovat (a často se také skutečně s ohledem na svoji podstatu uplatňují) kumulativně8 0 . S ohledem na § 2979 OZ pak může mít způsobilost oklamat i údaj správný, pokud je vzhledem k okolnostem a souvislostem způsobilý uvést v omyl. Klamavé označení zboží a služby (i klamavá reklama) se řadí mezi ohrožovací delikty, k samotnému oklamání nemusí vůbec dojít, postačí vznik nebezpečí oklamání8 1 . Ustanovení § 2978 odst. 1 OZ pak výslovně uvádí způsobilost vyvolat mylnou domněnku, že označené zboží pochází z určité oblasti nebo vykazuje zvláštní znak či jakost. Podle odst. 2 i údaj obecně vžitý je klamavý, pokud je k němu připojen dodatek způsobilý klamat (jako je v tomto případě použití výrazu „pravá"). Ke klamavému označení pak může docházet i nepřímo, a to např. zařazením zboží do určité „sekce"8 2 . V této souvislosti se nabízí otázka, zda mohl být průměrný spotřebitel jednáním Společnosti L oklamán. K otázce vymezení průměrného spotřebitele je ONDŘEJOVA, 2014, op. cit., s. 110. POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 544. ONDŘEJOVA, 2014, op. cit., s. 118. 3 4 k dispozici poměrně velké množství judikatury, a to jak unijní8 3 , tak tuzemské8 4 , přičemž průměrný spotřebitel je chápán jako spotřebitel dostatečně informovaný, pozorný a opatrný. Míra pozornosti dnešního spotřebitele je také posuzována přísněji, než tomu bylo dříve8 5 . I přes předpoklady pozornosti a informovanosti je však možné, že spotřebitel být oklamán mohl. Přestože na obalu výrobku byl uveden německý obchodní název, firma a adresa německého dodavatele a veterinární ovál, samotné označení země původu nebylo uvedeno. Obezřetný a informovaný spotřebitel tedy mohl nabýt dojmu, že dané zboží je určeno zároveň pro německý trh, s ohledem na jeho umístění v rámci akce „Pravé české zabijačky" poté mohl předpokládat, že chybějící údaj o zemi původu může nahradit Českou republikou, přičemž označení „pravá" tento předpoklad jen podpořilo. Veterinární ovál je označení natolik specifické, že nelze předpokládat jeho znalost u běžného spotřebitele. Obdobnou situaci pak uvádí P. Hajn86 , když „...podle rozhodnutí soudu ze SRN si počínala nekalosoutěžně firma, která kuřata importovaná z tehdejšího Československa balila do obalů výlučně s německým textem a nijak nenaznačovala, odkud pocházejí. Mohla tak vyvolat mylnou domněnku, že se jedná o kuřata produkovaná v Německu a tím klamat spotřebitele, který z nejrůznějších důvodů (podpora domácího průmyslu, obava ze zdravotní nákazy zavlečené ze zahraničí) dává přednost tuzemským výrobkům". Podřazení předmětného jednání pod klamavou reklamu je s ohledem na zadání problematické, neboť v něm chybí informace o tom, zda byla akce „Pravé české zabijačky" provázena nějakou reklamní kampaní8 7 . Pokud však bude nad rámec zadání předpokládáno, že za účelem odbytu zboží Společnost L podnikla reklamní kroky (např. reklamní spot v televizi nebo letáková kampaň), lze ověřit 8 3 Např. Rozsudek Soudního dvora ze dne 10. 11. 1982, Walter Rau Lebensmittelwerke proti De Smedt PVBA. Věc C-261/81. Rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 7.1995, Verein gegen Unwesen in Handel und Gwerbe Köln e.V. proti Mars GmbH. Věc C-470/93. 8 4 Např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2749/2008. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 As 69/2006. 8 5 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007. 8 6 HAJN, 1994, op. cit., s. 64-65. 8 7 K reklamě více např. VEČERKOVÁ, 2005, op. cit., s. 196 a násl. 3 5 naplnění pojmových znaků klamavé reklamy88 , kterými jsou: a) skutečnost, že jde o reklamu, b) souvislost reklamy s podnikáním, c) cíl této reklamy, d) klamavost nebo její způsobilost klamat, e) důsledek (způsobilost reklamy ovlivnit hospodářské chování dotčených osob). Definice reklamy v textu OZ chybí, je však možno za účelem výkladu využít jiné právní předpisy obsahující její definici89 a považovat ji za prezentaci zboží nebo služeb (zejména prostřednictvím médií) za účelem podpory jejich odbytu. Z pohledu OZ se jedná o definici zúženou, na uvedenou situaci ji však lze aplikovat. Reklamní spot nebo letákovou kampaň je tedy možné za reklamu považovat. V daném případě také reklama s podnikáním jednoznačně souvisí, váže se přímo na ekonomickou aktivitu Společnosti L, přičemž jejím cílem je jednoznačně podpora odbytu daného zboží. Klamavost90 této reklamy je pak dána skutečností, že byla schopna vyvolat91 ve spotřebitelích „oprávněné očekávání"9 2 českých výrobků, ačkoliv tyto českými výrobky nebyly. Na rozdíl od situace, kdy si spotřebitel mohl v obchodě zboží prohlédnout a zvažovat jeho původ, u reklamního působení takovou možnost neměl. Důsledkem je pak způsobilost ovlivnit hospodářské chování spotřebitelů, k čemuž skutečně mohlo dojít. S ohledem na výše uvedené lze tedy kromě naplnění generální klauzule nekalé soutěže uvažovat, že došlo i k naplnění skutkových podstat klamavého označení zboží nebo služeb a klamavé reklamy. 3.2.2 Možnosti ochrany Základní východiska jsou podobná jako v předchozím příkladu, v prvé řadě je možné uplatnit obecné instituty občanského práva, dále lze postupovat dle § 2988 a 2989 OZ. 8 8 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 529. 8 9 § 1 odst. 2 ZRR, článek 2 písm. a) Směrnice 2006/114/ES, 9 0 K posuzování klamavosti např. ONDREJOVA, Dana. Klamavá reklama v (novém) Občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2015, roč. 5, č. 5, s. 159-165. 9 1 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11. 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003. 9 2 BEJČEK a kol., 2014, op. cit., s. 221. 3 6 Obdobným je rovněž okruh aktivně legitimovaných osob, pokud nekalou soutěží byla ohrožena nebo porušena práva ostatních soutěžitelů a zákazníků, vystupovat zde mohou také dle § 2989 OZ i právnické osoby oprávněné jejich zájmy hájit. Na rozdíl od předchozího příkladu je však možné uvažovat nad možností, že popsaná situace nadále trvá a daná akce nebyla ukončena, popř. že akce „Pravé české zabijačky" může být Společností L opakována. Z těchto důvodů lze uvažovat o použití zabraňovacích institutů, tedy žaloby na zdržení se protiprávního jednání a žaloby na odstranění protiprávního stavu. Mimo ně lze obdobně jako v minulém příkladu uvažovat i o institutech náhradových. Žalobní nárok na zdržení se nekalosoutěžného jednání (žaloba negatorní) slouží k donucení rušitele, aby upustil od tohoto jednání (které musí v době jejího podání prokazatelně trvat93 ), kterým porušuje práva žalobce a dále jej neopakoval. Klíčovou problematikou je zde formulace petitu, který musí být formulován dostatečně konkrétně, aby byl ve vztahu k danému jednání určitý, avšak nesmí být příliš úzký, aby v budoucnu nemohlo dojít k obcházení rozsudku jednoduchou modifikací jednání9 4 . Žalobní nárok na odstranění protiprávního stavu (žaloba restituční), na rozdíl od žaloby negatorní, směřuje spíše do minulosti a jejím cílem je především odstranění zdroje negativních účinků, které nastaly95 . V rámci těchto zabraňovacích institutů by tedy pravděpodobně bylo požadováno, aby Společnost L upustila od šíření reklamy ve stávajícím znění na „Pravou českou zabijačku" (tedy např. televizní reklamu stáhla z vysílání a zničila zásoby letáků). Dále by jí mělo být uloženo, aby předmětné výrobky vyřadila z regálů určených k akci „Pravá česká zabijačka", případně aby upravila název akce a předmětné výrobky označila způsobem, který nemůže vyvolat dojem, že tyto výrobky pocházejí z České republiky. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.10. 2015, sp. zn. 32 Odo 423/2014. ONDŘEJOVA, 2014, op. cit., s. 254-255. Idem s. 257. Dále také Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005. 3 7 Zabraňovací instituty by byli oprávněni použít ostatní soutěžitelé a spotřebitel, který by v takovém případě měl opět zvýhodněné postavení ve smyslu obrácení důkazního břemene dle § 2989 odst. 2 OZ. Tento nárok by také mohly uplatnit právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo zákazníků. V rámci kompenzačních institutů lze uvažovat, že k bezdůvodnému obohacení nedošlo, ale je možné představit si situaci, kdy spotřebitelé budou moci požadovat přiměřené zadostiučinění za nemateriálni újmu jim způsobenou ve smyslu veřejné omluvy. Dotčení soutěžitelé by se mohli pokusit požadovat náhradu ušlého zisku na základě „odlákání" spotřebitelů. Prokazatelnost takového nároku je však mizivá. Účastník soudního řízení, jehož žalobě soud vyhověl, pak může požadovat také přiznání práva na uveřejnění rozsudku na náklady protistrany dle § 155 odst. 4 0SŘ. 3.3 Veřejnoprávní rámec 3.3.1 Ochrana správní - reálně řešení Řízení před správním orgánem Pravděpodobně v návaznosti na podaný podnět zahájila SZPI, inspektorát v Plzni, řízení, ve kterém bylo dne 20. 6. 2013 vydáno rozhodnutí čj. AP482-8/2012 o tom, že byla Společnost L shledána vinnou z opakovaného spáchání správního deliktu dle § 17 odst. 2 písm. b) ZPTV, porušením čl. 16 nařízení stanovujícího obecné zásady potravinového práva9 6 a porušení čl. 4 odst. 2 nařízení o hygieně potravin97 , za což jí byla udělena pokuta ve výši 300.000,- Kč a náhrada nákladů řízení. 9 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. 9 7 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004, o hygieně potravin. 38 Společnost L podala proti danému rozhodnutí odvolání, které bylo zamítnuto. Řízení před správními soudy Společnost L se nejprve obrátila na Krajský soud v Plzni prostřednictvím žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, který rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Společnost L podala v zákonné lhůtě kasační stížnost k NS. Nad rámec dosavadních argumentů napadala zejména nepřezkoumatelnost rozhodnutí, kterou zdůvodňovala faktem, že krajský soud ve svém rozsudku na několika místech odkazoval na odůvodnění SZPI, aniž by se sám vypořádal s argumentací Společnosti L. V rámci řízení argumentovala Společnost L před oběma soudy zejména nutností právně posoudit, zda se jedná o označení výrobku nebo reklamní akci tvrdila, že neoznačovala výrobek jako český, za českou označovala pouze určitou událost - zabijačku. Dále zdůraznila nutnost přesného vymezení pojmu „česká zabijačka", přičemž nesouhlasí se závěry krajského soudu9 8 . Společnost L také napadla závěry o klamání spotřebitele, když na obalu výrobku byl uveden německý obchodní název produktu, informace o německém výrobci (z čehož by měl průměrný spotřebitel vyvodit, že zboží není původem z České republiky) a veterinární ovál (jehož přesná funkce by měla být průměrnému spotřebiteli známa). Dále uvedla, že obdobně, jako by běžný spotřebitel nepředpokládal, že produkty Společností L nabízené v rámci „amerického týdne" budou skutečně pocházet z USA, nebude běžný spotřebitel očekávat, že výrobky zakoupené v rámci akce „Pravá česká zabijačka" pochází z České republiky, nýbrž se jedná pouze o nějaké výrobky pro pravou českou zabijačku typické. Společnost L rovněž napadala vztažení ustanovení o určení původu zboží dle celního kodexu" v kombinaci s nařízením o poskytování informací o potravinách spotřebitelům1 0 0 , 9 8 Ten v rozhodnutí sp. zn. 30 A 63/2014, ze dne 30.6.2015 uvádí, že „nelze srovnávat pojem „česká zabijačka" s výrazy jako „boloňské špagety či ostravská klobása", neboť nebylo prokázáno, že by uvedený pojem dostatečně „zdruhověl"." 9 9 Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství 1 0 0 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům 3 9 neboť v předmětné době nebylo nařízení o poskytování informací spotřebitelům ještě účinné. Společnost L také zpochybnila tvrzení o tom, že průměrný spotřebitel vnímá tuzemské výrobky jako kvalitnější a průzkumy veřejných preferencí, které jako podpůrné důkazy navrhla SZPI, označila za nic nedokazující. SZPI v rámci řízení odkázala na ustálenou judikaturu NSS, dle které „není chybou, pokud se soud s námitkami správních orgánů ztotožní a pro stručnost na jejich závěry odkáže", když bylo zřejmé, že soud se námitkami skutečně zabýval. Dále uvedla, že ačkoliv na obalech produktů informace uvedeny byly, samotné označení země původu chybělo a v kombinaci s označením „Pravá česká zabijačka" toto mohlo uvést spotřebitele v omyl. Uplatnění celního kodexu pak mělo být v souladu s ustanovením o původu zboží dle potravinového práva. NSS se ve svém rozhodnutí zabýval nejprve jednotlivými námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že tyto námitky nejsou opodstatněné. Rozhodnutí Krajského soudu v Plzni sice skutečně odkazovalo v některých částech na dokazování popsané v rozhodnutí SZPI, toto však dle NSS není na škodu, neboť z rozhodnutí je patrné, že se Krajský soud v Plzni tvrzeními Společnosti L zabýval, pouze v zájmu efektivity odkázal na závěry správního orgánu, se kterými se ztotožnil. Společnost L navíc svou aktivitou v řízení dala najevo, že dané námitky byly skutečně projednány. V rámci posuzování námitek nesprávného právního posouzení věci NSS mimo jiné odkázal na svůj rozsudek, ve kterém shrnul, že „spotřebitel může při výběru zboží vycházet z jakékoliv informace, která označuje potravinu, její obal nebo místo vystavení. Uvedením chybné informace dochází ke klamání spotřebitele a snížení možnosti vybrat si zboží podle vlastní preference, ať už se to týká jakéhokoliv druhu uvedených údajů. Tato skutečnost není předmětem dokazování, ale vyplývá přímo z chybného označení, které je v rozporu s právem čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002"101 . Dle závěru NSS se akce „Pravá česká zabijačka" s ohledem na její realizaci přímo vztahovala na konkrétní vystavené potraviny, přičemž spotřebitel toto při Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 4 As 151/2014. 4 0 svém rozhodování bral v potaz. Srovnání s příkladem „amerického týdne" není na místě, neboť se nejedná o srovnatelnou situaci. Průměrný spotřebitel pochopitelně nebude očekávat potraviny s krátkým datem spotřeby původem z USA v rámci týdne „amerického", avšak očekávání původem českých potravin v souvislosti s „Pravou českou zabijačkou" je však pochopitelné a opodstatněné. Označení německého výrobce na obalech předmětných výrobků NSS nemá za dostačující, jelikož nelze vyloučit, že německý výrobce zboží produkoval v České republice. Vyobrazení veterinárního oválu na obalu také není dostatečné pro určení původu, neboť spotřebitel tomuto označení nemusí rozumět (složitost této problematiky má dokládat i existence mnoha publikací tuto problematiku vysvětlujících, které Společnost L předložila), dominantním znakem zde byly právě etikety a visačky akce „Pravá česká zabijačka". Průzkum veřejného mínění v otázce presumpce kvality tuzemských výrobků nebyla s ohledem na okolnosti případu právně relevantní a úvahy správních orgánů byly v tomto ohledu nadbytečné, na platnost rozhodnutí však neměly vliv. NSS souhlasil s použitím celního kodexu, se kterým české potravinové právo výslovně počítá, a uvedl, že daný postup je v souladu se zásadou jednotného výkladu týchž právních pojmů napříč právním řádem, včetně práva unijního. S ohledem na výše uvedené tedy NSS kasační stížnost zamítl a rozsudek Krajského soudu v Plzni potvrdil. Alternativní postup V rámci veřejnoprávní ochrany je třeba poznamenat, že kromě výše uvedeného postupu dle ZPTV bylo také možné postupovat obdobně jako v prvním příkladu dle ZOS. Předmětem řízení by poté bylo zkoumání, zda se Společnost L dopustila nekalé obchodní praktiky dle § 4 ZOS. Dozor nad ochranou spotřebitele na úseku potravinářských výrobků provádí SZPI102 , správním orgánem prvního stupně by tedy byl totožný subjekt. Blíže viz § 23 odst. 2 ZOS 41 S ohledem na skutečnost, že v dané situaci SZPI nalezla kromě klamavého označení výrobku i jiné (zejm. hygienické) nedostatky, byl postup dle speciálního ZPTV správný. 3.3.2 Ochrana trestní Při posuzování trestní ochrany je třeba opět vycházet z § 248 TZ. Jednání v tomto příkladu, na rozdíl od příkladu předchozího, naplňuje bez dalších pochybností část hypotézy dle odst. 1, neboť došlo k porušení předpisů o nekalé soutěži prostřednictvím klamavé reklamy a klamavého označování zboží a služeb. Opět zde však vyvstává problém v otázce způsobení větší újmy jiným soutěžitelům nebo opatření většího zisku. Dokazování skutečného zisku, kterého bylo tímto jednáním dosaženo, by bylo v podstatě nemožné. 3.4 Mimoprávní ochrana V souvislosti s mimoprávní regulací prostřednictvím etických kodexů vyvstávají teoreticky dvě možnosti. První z nich je Etický kodex člena potravinářské komory České republiky103 , který se zabývá zkvalitněním výroby potravin a nápojů a jehož účelem je nastavení vysokých standardů profesionality a čestnosti. Společnost L však dle dostupného seznamu1 0 4 není členem Potravinářské komory České republiky, tento postup tedy není vhodný. Druhou možností je postupovat v rámci samoregulace v oblasti reklamy. V této oblasti vystupuje RPR, mezi jejíž členy patří mimo jiné přední tuzemští vydavatelé tisku a držitelé licencí pro televizní vysílání1 0 5 . RPR vydává Kodex reklamy106 , který se členové RPR zavázali dodržovat. Na základě tohoto kodexu jsou členové zavázáni nevyrobit ani nepřijmout reklamu v rozporu s kodexem, 103 Etický kodex člena Potravinářské komory České republiky, foodnet.cz [online]. Potravinářská komora České republiky. Publikováno 17.12. 2010 [cit. 15. 2. 2017]. 104 Členský list Potravinářské komory ČR. foodnet.cz [online]. Potravinářská komora ČR. [cit. 15. 2. 2017]. 1 0 5 Seznam členů, rpr.cz [online]. RPR. [cit. 28. 2. 2017]. 1 0 6 Kodex reklamy, rpr.cz [online]. RPR. [cit. 28. 2. 2017]. 42 popř. takovou reklamu stáhnout. Daná reklama by byla napadnutelná pro rozpor s požadavkem čl. 3 odst. 3.2 Kodexu reklamy na její čestnost a pravdivost. K projednání stížnosti a aplikování Kodexu reklamy by byla v souladu s čl. 4 Kodexu příslušná Arbitrážní komise RPR. Stížnost k RPR může podat kdokoliv také prostřednictvím internetového formuláře. Výsledkem tohoto postupu by pravděpodobně bylo stažení předmětné reklamy z médií, samotný prodej klamavě označeného zboží by však dále pokračoval, cestou mimoprávní ochrany by se tedy dosáhlo pouze částečného úspěchu. 3.5 Mezinárodní rámec 3.5.1 Regulace v rovině EU Pro otázku regulace v rovině EU platí v rámci primárního a sekundárního práva, judikatury a eurokonformního výkladu obdobná tvrzení, jako v předchozím příkladu (ad 3.1). V kontextu tohoto příkladu je nutno zmínit nařízení a směrnice použité v kontextu potravinářského práva. Přestože tyto akty s problematikou nekalé soutěže mohou souviset, jejich účelem není regulace nekalé soutěže, ale zejména zajištění fungování vnitřního trhu, informovanost a ochrana spotřebitelů1 0 7 . 3.5.2 Regulace v Německu Při řešení dané situace je třeba opět aplikovat UWG. Výchozím ustanovením je generální klauzule dle § 3, jejíž naplnění je možné spatřovat v jednání v rozporu s odbornou péčí, které může ovlivnit ekonomické chování spotřebitelů. Vdaném případě je také možné spatřovat teoretické splnění podmínky znatelného poškození zájmů spotřebitelů a soutěžitelů. Jedná se však o Např. bod 1-3 důvodové zprávy k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 43 poměrně nejasnou otázku, neboť určení výše skutečné škody bude obdobně jako v našem prostředí problematické. Samotné jednání by však bylo možné podřadit ve vztahu ke spotřebitelům pod § 5 odst. 1 bod 1 UWG1 0 8 . V tomto kontextu je také možné zmínit již dříve uvedený případ ze SRN. Obdobně jako v předchozím případě, aktivně legitimovanými by zde byli pouze jiní soutěžitelé a právnické osoby oprávněné chránit práva spotřebitelů zejm. dle § 8 odst. 3 bodu 3 UWG. Na rozdíl od předchozí situace zde připadají v úvahu nároky negatorní a restituční dle § 8 UWG a nárok na uveřejnění rozsudku dle § 15 UWG. Trestní odpovědnost ve vztahu k reklamě je upravena v § 16 odst. 1 UWG, přičemž je zde vyžadován úmysl vytvořit dojem obzvláště výhodné nabídky prostřednictvím nepravdivého údaje. Společnost L však nepravdivý údaj nepoužila (pouze neuvedla údaj pravdivý). Naplnění této skutkové podstaty je tedy nepravděpodobné, totéž platí o vzniku trestní odpovědnosti za toto jednání. 4 Modelový příklad č. 3 - skrytá reklama 4.1 Skutkový stav Skutkovým rámcem pro třetí příklad je situace popsaná v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 7 As 24/2010. Vdaném případě Stanice O, a.s. (dále jen „televizní stanice") odvysílala v rámci jednoho ze svých pořadů rozhovor se sportovcem (snowboardistou), přičemž součástí jeho oděvu byla mimo jiné i čepice s nápisem „Red Bull", což je ochranná známka sponzora sportovce. Pořad, ve kterém k tomuto rozhovoru došlo, však nebyl zmíněným subjektem sponzorován. Cit.: „... geographische oder betriebliche Herkunft..." 44 4.2 Soukromoprávní rámec 4.2.1 Posouzení jednání Při posuzování možnosti aplikace generální klauzule nekalé soutěže na daný případ je třeba opět posoudit naplnění všech tří jejích podmínek. Podmínka jednání v hospodářském styku je s vysokou pravděpodobností splněna, jedná se zde o situaci, kdy je na televizní diváky působeno prostřednictvím provozovatelem televizního vysílání, přičemž tímto jsou vystavování přísunu informací mimo jiné i reklamního charakteru. Reklama v televizi je zpoplatněna a provozovatel televizního vysílání tedy má na jejím zprostředkování zájem. Vystupují zde pochopitelně také spotřebitelé, kteří jsou reklamou zasaženi a také soutěžitelé, které se touto reklamou snaží upoutat jejich pozornost na právě jimi nabízené zboží nebo služby, čímž vystupují vůči sobě ve vztahu konkurence. Teoretickou možnost vzniku újmy je možné spatřovat ve vztahu ke spotřebitelům, kteří jsou v případě skryté reklamy klamáni, neboť je na ně reklamně působeno. Toto oklamání spočívá hlavně ve skutečnosti, že si působení reklamy nemusí být vůbec vědomi a nemusí si takové působení s reklamou spojit. Újma mohla vzniknout i konkurujícím soutěžitelům (mohla spočívat např. v odlivu zákazníků způsobeným touto reklamou). Podmínka jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže je však s ohledem na zadání aplikovatelná jen s největšími obtížemi. Televizní stanice za odvysílání rozhovoru, ve kterém se skrytá reklama spočívající v čepici s logem sponzora měla vyskytovat, nepřijala žádné protiplnění. Skutečnost, že umožnila sportovci přístup do studia s čepicí s logem na hlavě, nelze považovat s ohledem na ochranu svobody projevu za příčící se dobrým mravům soutěže. Jednání sportovce, který se vdané čepici prezentoval, je rovněž v tomto ohledu nezávadné. Je očekávatelné, že se sportovec bude nejen v médiích objevovat v oblečení s označením svého sponzora (popř. s jinými produkty sponzora). Tato skutečnost by měla být vnímána i ze strany veřejnosti. 4 5 Přestože došlo k naplnění podmínek jednání v hospodářském styku a způsobilosti vzniku újmy, třetí podmínka generální klauzule (jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže) pravděpodobně naplněna nebyla. S ohledem na skutečnost, že nebyly kumulativně splněny všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže se tedy domnívám, že v dané situaci není možné jednání kvalifikovat jako nekalosoutěžní. 4.2.2 Možnosti ochrany S ohledem na nenaplnění generální klauzule nekalé soutěže není možné použít instituty, které OZ k ochraně práv subjektů poškozených nekalou soutěží poskytuje. Dotčená osoba může vedle obecných institutů (popsaných v příkladu č. 1) využít i běžných civilních žalob bez vazby na nekalou soutěž, jejich úspěch je však silně nepravděpodobný a vdané situaci by pravděpodobně nedošlo ani k odeslání předžalobní výzvy. 4.3 Veřejnoprávní rámec 4.3.1 Ochrana správní - reálné řešení Řízení před správním orgánem V řízení vedeném RRTV došlo dne 29. 7. 2008 k vydání rozhodnutí pod sp. zn. 2008/509/FOL/STO, kterým byla televizní stanice shledána vinnou za porušení § 2 odst. 1 písm. d) ZRR ve zněním účinném od 12. 2. 2008 do 17.10. 20081 0 9 tím, že se dopustila odvysílání skryté reklamy, za což jí byla udělena pokuta ve výši 50.000,- Kč. Spojování úspěšného sportovce s danou značkou má mít dle RRTV komerční následky na prodej výrobku, neboť dochází ke spojování sportovních 1 0 9 Tehdy platné znění stanovilo, že se zakazuje „...reklama skrytá. Takovou reklamou se pro účely tohoto zákona rozumí reklama, u níž je obtížné rozlišit, že se jedná o reklamu, zejména proto, že neníjako reklama označena". Současné znění ZRR skrytou reklamu neupravuje, ve svém § 2 odst. 1 písm. b) však zakazuje reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle ZOS. Příloha č. 1 ZOS obsahující výčet klamavých obchodních praktik pod písm.j) uvádí praktiku, která „využívá redakční prostor ve sdělovacích prostředcích k placené propagaci svého výrobku nebo služby, aniž by spotřebitel mohl z obsahu sdělení, z obrázků nebo zvuků jednoznačně rozpoznat, že se jedná o reklamu". 4 6 úspěchů s danou značkou v očích diváků1 1 0 . Televizní stanice se u soudu domáhala zrušení tohoto rozhodnutí. Řízení před správními soudy V žalobě proti rozhodnutí správního orgánu televizní stanice namítala nekorektní aplikaci zákona, neboť RRTV měla aplikovat ZPRTV, protože se jedná o lex specialis kZRR. Dále namítala, že s ohledem na uvedené zákony v žádném případě nedošlo k nenaplnění skutkových podstat skryté reklamy. Krajský soud s aplikací ZRR souhlasil, televizní stanici však dal za pravdu vtom smyslu, že se skryté reklamy nedopustila. Krajský soud se zabýval rozdílem reklamy a sponzoringu111 a dospěl k závěru, že RRTV daný skutkový stav neposuzovala ve světle definice reklamy. Skutkový stav vymezený správním orgánem byl tedy nedostatečný, RRTV se nezabývala otázkou, zda bylo možné z obsahu pořadu podávat hodnotící závěry (jako je např. vyzdvihování kvality zboží) a důvody, dle kterých rozhodla, byly nedostatečné. RRTV se nezabývala ani námitkou televizní stanice, že vystupování sportovců v různých pořadech v oblečení s logem sponzorů je jevem běžným, přičemž obdobné pokuty uloženy dříve nebyly. Krajský soud tedy zrušil předmětné rozhodnutí z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. RRTV podala proti tomuto rozsudku kasační stížnost pro nepřezkoumatelnost a nesprávné posouzení právní věci (napadala tvrzení o nutné dynamičnosti reklamy, když reklamního cíle lze dostáhnout i staticky, např. umístění sportovce a zboží na billboard). 1 1 0 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.11. 2009, sp. zn. 7 Ca 360/2008. 1 1 1 Přičemž reklamu charakterizoval jako „...prezentaci výrobce, kde by ústředním motivem bylo přesvědčit diváka ke koupi určitého výrobku zdůrazňováním jeho kvalit, srovnáváním s podobnými výrobky či jako reklamní příběh, tj. dynamické zobrazení výrobku způsobem, ovlivňující u diváka (spotřebitele) kritéria výběru ze skupiny výrobků obdobného charakteru. Tím se reklama liší od sponzoringu, který takový dynamický reklamní děj postrádá a jeho základním účelem je vytvoření dobrého jména, pověsti právnické čifyzické osoby čijeho výrobků (tzv. goodwill). Tento účel také sloužíjako odlišující kritérium mezi reklamou a sponzorováním, resp. sponzorským vzkazem". 4 7 NSS považoval rozlišování reklamy a sponzoringu vdaném případě za irelevantní, neboť k naplnění znaků zakázané reklamy mohlo kromě skryté reklamy dojít i skrytím sponzorováním. Klíčové však bylo posoudit, zda se televizní stanice skryté reklamy/sponzorování dopustila. NSS se zabýval obecnými představami veřejnosti o prezentaci snowboardové komunity navenek, přičemž dospěl k závěru, že je očekávatelné, že vrcholový závodník patřící do určité komunity se bude oblékat způsobem typickým pro tuto komunitu. V rámci „image"také NSS považuje za očekávatelný jistý výskyt produktů nesoucích označení producenta zboží, který se na danou komunitu zaměřuje1 1 2 . NSS bral ohled na potřebu ochrany práv a svobod adresátů reklamy. Dále však konstatoval, že televizní vysílání může ze své podstaty obsahovat i podněty reklamní povahy, přičemž ustanovení o skryté reklamě však nelze vykládat striktně, neboť hrozí konflikt s právem svobody projevu. NSS kasační stížnost zamítl. V závěru odůvodnění však naznačil, kdy by se o skrytou reklamu mohlo jednat1 1 3 . 4.3.2 Ochrana trestní Obdobně jako u příkladu č. 1 je zde problém v otázce naplnění skutkové podstaty. Skrytá reklama ve výčtu speciálních skutkových podstat v § 248 TZ nefiguruje a je tedy otázka, zda lze toto překlenout výkladem1 1 4 nebo je nutno se držet principů trestního řízení. K odpovědi na otázku, zda došlo k opatření neoprávněných výhod většího rozsahu sobě nebo jinému by stačilo zjistit údaje o sledovanosti a porovnat je s odpovídajícími cenami za reklamu. V každém případě 1 1 2 Jako příklad zde NSS uvedl sportovní vybavení Quiksilver, a právě nápoj Red Bull 1 1 3 Z rozhodnutí: „/. Reklama je „skrytá" ve smyslu § 2 odst. 1 plsm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, šíří-li provozovatel televizního vysíláni určité sděleni s vědomím, že má reklamní charakter.; II. Vystupuje-li vrcholový sportovec v televizním vysíláni (zde: při rozhovoru v televizním studiu o sportovní události, jíž se účastnil) v oblečení charakteristickém pro sport, který provozuje, či pro životní styl s daným sportem obecně spojovaný, nejde zpravidla o skrytou reklamu [ve smyslu § 2 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy], i když určité prvky tohoto oblečení jsou nosiči reklamního sdělení. O skrytou reklamu by však mohlo jít, pokud by si sportovec takové oblečení, ač je jinak při sportovních akcích nebo příležitostech spojených s tímto sportem nebo s ním souvisejícím životním stylem nenosí, vzal s cílem adresovat prostřednictvím televizního vysílání skryté reklamní sdělení divákům." 1 1 4 POKORNÁ, VEČERKOVÁ, PEKÁREK, 2015, op. cit., s. 504. 48 je však pro naplnění § 248 vyžadován úmysl, který s ohledem na zadání příkladu pravděpodobně chyběl. 4.4 Mimoprávní ochrana Po vzoru příkladu č. 2 se nabízí uplatnění Kodexu reklamy vydávaného RPR. Podáním by bylo možné stěžovat si na ustanovení o čestnosti reklamy uvedené ve čl. 2 odst. 2.2.1 1 5 a 2.3.1 1 6 Kodexu reklamy. Problém však nastává s ohledem na definici reklamy dle článku 1 odstavce 1.1 Kodexu reklamy, ve které figurují pojmy „za úhradu" a „účel"1 1 7 . V popsané situaci není jasné (a tyto informace pravděpodobně nebude mít k dispozici ani Arbitrážní komise RPR), zda došlo k úhradě za toto prezentování a zda bylo účelem působit sportovní čepicí na spotřebitele. Například Česká televize při své činnosti dbá na dodržování Kodexu České televize1 1 8 , který ve svém článku 21 pod bodem 21.5 stanoví, že se Česká televize musí vyvarovat skryté a podprahové reklamy. Televizní stanice uvedená v příkladu (soukromoprávní subjekt) však žádný takovýto kodex nemá a není zapojena v žádném seskupení, které by obdobný kodex sestavilo. Mimoprávní ochrana v tomto případě pravděpodobně nebude úspěšná. 4.5 Mezinárodní rámec 4.5.1 Regulace v rovině EU Ochrana před skrytou reklamou je v rámci EU řešena prostřednictvím dvou směrnic. První z nich je Směrnice 2005/29/ES, která skrytou reklamu uvádí pod 115 „Reklama nesmí využívat podprahové vnímání spotřebitele." 116 „Reklama nesmi být skrytá, zejména nesmí předstírat, že jde o jiné způsoby šíření informaci (vědecké pojednáni, reportáž apod.), nežje reklama." 117 „Pro účely Kodexu se reklamou rozumí proces komerční komunikace, prováděný za úhradu jakýmkoliv podnikatelským subjektem nebojiným subjektem jednajícím vjeho zájmu, jehož účelem je poskytnout spotřebiteli informace o zboží a službách..." 1 1 8 Kodex České televize, zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. ceskatelevize.cz [online], [cit. 28. 2. 2017]. 49 bodem 11 přílohy č. 1 jako jednu z klamavých obchodních praktik119 . Tato směrnice byla transponována do tuzemského právního řádu do Přílohy č. 1 bodu j) ZOS. Druhou směrnicí je směrnice o audiovizuálních mediálních službách1 2 0 , která byla v našem právním prostředí transponována do ZPRTV. Tato směrnice v článku 1 odst. 1 písm. j) definuje skryté audiovizuální obchodní sdělení, které následně ve článku 9 odst. 1 písm. a) zakazuje. 4.5.2 Regulace v Německu Danou situaci není možné podřadit pod generální klauzuli nekalé soutěže v § 3 UWG. Dostáváme se zde do konfliktu s podmínkou znatelnosti. Není také možné předjímat, že televizní stanice jednala v rozporu s požadavky odborné péče. Zmínit lze v tomto kontextu odst. II1 2 1 přílohy k UWG, který po vzoru Směrnice 2005/29/ES zakazuje skrytou reklamu. V souladu se směrnicí ovšem vyžaduje, aby za takovou reklamu bylo zaplaceno, což se v daném případě nestalo. V případě, že by televize přijala platbu za odvysílání skryté reklamy, splnila by podmínku danou v odst. 11 přílohy k UWG. Dané jednání by pak bylo možná kvalifikovat jako nekalosoutěžní, neboť splňuje podmínku stanovenou v § 3 odst. 3 UWG ve vztahu ke spotřebiteli. S ohledem na nesplnění této zásadní podmínky je však v této situaci možné konstatovat, že v zadání popsané jednání nebude možné (obdobně jako u nás) právně postihnout. 119 „Využití prostoru ve sdělovacích prostředcích k propagaci produktu, za kterou obchodník zaplatil, aniž by to byl spotřebitel schopen z obsahu, obrázků nebo zvuků jednoznačně poznat..." 1 2 0 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10.3.2010, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb 121 „der vom Unternehmer finanzierte Einsatz redaktioneller Inhalte zu Zwecken der Verkaufsförderung, ohne dass sich dieser Zusammenhang aus dem Inhalt oder aus der Art der optischen oder akustischenDarstellung eindeutig ergibt (als Information getarnte Werbung)" 50 5 Závěr S ohledem na řešení příkladů je patrné, že prostředky právní ochrany, které může spotřebitel využít v případě, kdy je rušen nekalosoutěžním jednáním, jsou rozptýleny ve větším množstvím předpisů napříč naším právním řádem. Přestože je na spotřebitele pohlíženo jako na obezřetného a informovaného, nelze předpokládat, že si bude vědom všech jeho možností ochrany. První příklad se zabýval otázkou agresivní obchodní praktiky soutěžitele vůči spotřebiteli. Spotřebitel zde reálně volil ochranu správněprávní, a to na základě ZOS prostřednictvím Energetického regulačního úřadu. Soutěžiteli byla za jeho jednání uložena pokuta, jakákoliv újma, která však spotřebiteli mohla vzniknout, nebyla nahrazena. Tuto náhradu by spotřebitel mohl požadovat v rámci občanskoprávního řízení, reálná výše škody však byla pravděpodobně zanedbatelná a případné řízení se tedy jeví jako neefektivní. Ve druhém případě soutěžitel označil zboží tak, že mohlo vyvolat dojem původu z jiné země (v rámci příkladu byl poté zvažován přesah i do klamavé reklamy). Reálným bylo opět řešení správněprávní cestou prostřednictvím SZPI, obdobně jako v prvním příkladu došlo k uložení pokuty. Škoda zde spotřebitelům pravděpodobně nevznikla a prokazatelnost nemajetkové újmy by byla velice problematická. Prostřednictvím občanskoprávního řízení by však mohl spotřebitel uplatnit zabraňovací instituty (žalobu restituční a negatorní). U třetího příkladu nedošlo (na rozdíl od předchozích dvou) k naplnění generální klauzule nekalé soutěže. Při správněprávním řešení pak nebyla udělena pokuta (i když k tomu v případě prokázání určitých okolností dojít teoreticky mohlo). Z uvedených modelových situací lze vyvodit, že spotřebitel v případě ochrany proti nekalé soutěži volí především správněprávní prostředky. Toto jednání je pochopitelné, neboť u spotřebitele nevyžaduje přehnanou aktivitu a není podmíněno časovou nebo finanční investicí. Ačkoliv se touto cestou spotřebitel nedočká odškodnění za své útrapy, může vnímat uložení pokuty soutěžiteli jako jakýsi „úspěch". 5 1 Přestože spotřebitel může využít k ochraně proti nekalé soutěži instituty soukromého práva, běžně se tomu neděje. Velké množství jednání, která splní všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže, působí spotřebiteli újmu, kterou s ohledem na nákladnost soudního řízení není ochoten soudně vymáhat. V takových případech pak spotřebitel uplatní nejvýš zabraňovací instituty. Situace se pochopitelně změní v případě, kdy dojde v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním ke vzniku vyšší újmy. Prostředky soukromoprávní a veřejnoprávní ochrany je možné uplatňovat souběžně1 2 2 , čehož v takovém případě pravděpodobně spotřebitel využije. Práva spotřebitelů v nekalé soutěži jsou také oprávněny hájit určité právnické osoby. Ačkoliv je jim umožněno využívat pouze zabraňovací instituty, v případě akutního rušení mohou tyto osoby poskytnout spotřebiteli efektivní možnost ochrany, neboť ten nebude nucen sám zahájit soudní řízení. Často také budou tyto osoby vystupovat v situacích, kdy je nekalosoutěžním jednáním postihováno velké množství spotřebitelů. Přestože je práce zaměřena na ochranu spotřebitele proti projevům nekalé soutěže, je na místě zmínit i ostatní soutěžitele, kteří vystupují v konkurenčním vztahu k rušiteli. Bývá totiž i v jejich zájmu, aby bylo nekalosoutěžní jednání ukončeno, neboť i jim může působit ekonomickou (popř. jinou) újmu. Jejich zásahem tedy může být dotčeným spotřebitelům rovněž poskytnuta určitá forma ochrany proti nekalé soutěži. Lze však očekávat, že soutěžitelé zasáhnou pouze v případě, kdy jim samotným vzniká nekalosoutěžním jednáním nezanedbatelná újma. V případě trestněprávní ochrany je ve vztahu ke spotřebiteli limitujícím faktorem minimální výše újmy. Jen výjimečně dojde v souvislosti s nekalosoutěžním jednáním ke způsobení újmy ve větším rozsahu jednomu spotřebiteli. Pokud však jednání směřuje proti většímu okruhu spotřebitelů (popř. se dotýká i jiných soutěžitelů), může být tato podmínka naplněna. 1 2 2 HAJN, Petr. Nekalá soutěž a některá obecná ustanovení nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2014, roč. 6, č. 4, s. 97-102. 5 2 Vedle výše uvedených prostředků ochrany stojí ochrana mimoprávní. Ta klade na spotřebitele (obdobně jako ochrana veřejnoprávní) minimální nároky, může však být velice efektivní. Etické kodexy a seznamy členů jsou významným nástrojem samoregulace a mnohdy umožňují problém rychle vyřešit, nejsou však přítomny ve všech odvětvích, a ne vždy je možné jejich uplatnění. Lze tedy shrnout, že pro spotřebitele je ve většině případů nejvýhodnější nejprve se pokusit vyřešit situaci prostřednictvím mimoprávních prostředků (pokud je to možné) a následně využít správního práva. V případě akutního zásahu pak může uplatnit zabraňovací instituty občanského práva (nebo o toto požádat právnickou osobu oprávněnou hájit práva spotřebitelů), v případě vzniku větší škody může zahájit občanskoprávního řízení, popř. podat i trestní oznámení. Úroveň ochrany spotřebitele proti nekalé soutěži je v našem právním řádu s ohledem na působení EU dostatečná. Ve vztahu ke spotřebiteli naráží na problémy zejména v její roztříštěnosti. Po srovnání s německým UWG se domnívám, že propojení úpravy nekalé soutěže z OZ a nekalých obchodních praktik z ZOS by mohlo přinést určitou pomoc. Otázkou však je, zda by tento krok opravdu zjednodušil rozhodování spotřebitele, nebo zda by situaci ještě více zkomplikoval. Domnívám se však, že v české úpravě nekalé soutěže v OZ chybí bagatelní klauzule. Její absence na jednu stranu posiluje postavení spotřebitele, který se tak může bránit i proti sebemenším nekalosoutěžním zásahům. Spotřebitel však v bagatelních případech z ekonomických důvodů volí veřejnoprávní prostředky ochrany. Ve věcech nekalé soutěže rozhodují v první instanci krajské soudy1 2 3 . Nejsem si sice vědom toho, že by byly tuzemské soudy zahlceny náporem civilních žalob spotřebitelů proti nekalosoutěžnímu jednání, přidání bagatelní klauzule by však mohlo snížit (jakkoliv malou) zátěž vytvářenou horlivými spotřebiteli. Nelze tvrdit, že by zavedením bagatelní klauzule došlo k upírání práv spotřebitelů, ti by dále mohli svá práva hájit prostřednictvím běžných prostředků občanského práva před okresními soudy. § 9 odst. 2 písm. h) OSŘ 5 3 Seznam použitých zdrojů Knihy a komentáře - BEJČEK, Josef a kol. Obchodní právo: obecná část, soutěžní právo. Praha: C. H. Beck, 2014, 383 s. ISBN 978-80-7400-547-3. - ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 609 s, ISBN 80-7179-854-1. - HAJN, Petr. Právo nekalé soutěže (systematický výklad). Brno: Masarykova univerzita, 1994,146 s, ISBN 80-210-0923-3. - HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 2. dopi. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 480 s, ISBN 978-80-7400-417-9. - ONDREJOVA, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku. Praha: C. H. Beck, 2014, 364 s, ISBN 978-80-7400-522-0. - ONDREJOVA, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 315 s, ISBN 978-80-7357-505-2. - ONDREJOVA, Dana. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 302 s, ISBN 978-80-7357-670-7. - POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva; PEKÁREK, Milan. Obchodní korporace a nekalá soutěž. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, 614 s, ISBN 978-80-7478-873-4. - VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama (vybrané kapitoly). Brno: Masarykova univerzita, 2005, 330 s, ISBN 80-210-3607-9. Odborné články - BEHR, Tomáš. Několik úvah k důkaznímu břemenu spotřebitele. Právní rozhledy. 2015, roč. 23, č. 4, s. 119-122, ISSN 1210-6410. - HAJN, Petr. Nekalá soutěž a některá obecná ustanovení nového občanského zákoníku. Obchodněprávní revue. 2014, roč. 6, č. 4, s. 97-102, ISSN 1803-6554. - ONDREJOVA, Dana. Generální klauzule nekalých obchodních praktik. Bulletin advokácie. 2016, roč. 2016, č. 11, s. 25-29, ISSN 1210-6348. - ONDREJOVA, Dana. Klamavá reklama v (novém) Občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2015, roč. 23, č. 5, s. 159-165, ISSN 1210-6410. - ONDREJOVA, Dana. Tzv. soudcovské (nepojmenované) skutkové podstaty nekalé soutěže pohledem nové systematiky. Obchodněprávní revue. 2014, roč. 6, č. 10, s. 287-292, ISSN 1803- 6554. - PATEK, Daniel. Nad aktuální podobou práva proti nekalé soutěži (nejen) v občanském zákoníku. Obchodněprávní revue. 2016, roč. 8, č. 3, ISSN 1803-6554. - SEHNÁLEK, David. Vliv práva Evropské unie na interpretaci občanského zákoníku a ustanovení o nekalé soutěži. Obchodněprávní revue. 2016, roč. 8,11-12, s. 65-76, ISSN 1803-6554. Elektronické zdroje - Členský list Potravinářské komory ČR. foodnet.cz [online]. Potravinářská komora ČR. [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.foodnet.cz/slozka/?imeno=%C4%8Clensk%C3%BD+list+Potravin%C3%Al%C5%99 sk%C3%A9+komorv+%C4%8CR&id=238 - Etický kodex člena Potravinářské komory České republiky, foodnet.cz [online]. Potravinářská komora České republiky. Publikováno 17.12. 2010 [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.foodnet.cz/polozka/?imeno=Etick%C3%BD+kodex+%C4%8Dlena+Potravin%C3%A l%C5%99sk%C3%A9+komorv+%C4%8Cesk%C3%A9+republikv&id=29135 - Etický kodex obchodníka s plynem. Energetický regulační úřad [online]. 2017 [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.eru.cz/documents/10540/462722/Etick%C3%BD%20kodex- %C3%BA%C4%8Dinnost+2.1.2017.pdf/e919ebf5-9a79-4b71-89fd-c67219fba0dc - Kodex reklamy, rpr.cz [online]. RPR. [cit. 28. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/cz/dokumentv rpr.php 5 4 - Kodex České televize, zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. ceskatelevize.cz [online], [cit. 28. 2. 2017]. Dostupné z: http://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/kodex-ct/pdf/kodex-ct.pdf - PALLA, Tomáš. Diskriminace spotřebitele. EPRAVO.CZ [online]. Publikováno 4. 9. 2008 [cit. 15. 2. 2017]. ISSN 1213-189X. Dostupné z: https://www.epravo.cz/top/clanky/diskriminace- spotrebitele-55172.html - Pokyny k provedení/uplatňování směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, eurlex [online]. Evropská komise, 2016 [cit. 2. 2. 2017]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/iustice/consumer-marketing/files/ucp guidance cs.pdf - Seznam členů, rpr.cz [online]. RPR. [cit. 28. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.rpr.cz/cz/clenove.php - Tisková zpráva. Energetický regulační úřad [online]. Publikováno 27. 5. 2014 [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.eru.cz/documents/10540/580499/TZ Etick%C3%BD%20kodex+2/2f64ce27- 0caa-442e-a547-bad2878elac2 Judikatura - Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.11. 2009, sp. zn. 7 Ca 360/2008. In: ONDREJOVA, D. Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 68, ISBN 978-80-7357-670-7. - Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 62 A 44/2013. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI LIST/2013/62A 44 2013 20140620112457 převede no.pdf - Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 30 A 63/2014. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/EVIDENCNI LIST/2014/30 A 63 20150812113423.2014 rozsude k anonymizovany prevedeno.pdf - Rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 25 Cm 254/2004. In: ONDREJOVA, D. Přehledjudikatury ve věcech nekalé soutěže. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. s. 68, ISBN 978-80-7357-670-7. - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 1 As 3/2007. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 18. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI VYKON/2007/0003 lAs 0700083A prevedeno.pdf - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 As 69/2006. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 16. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI VYKON/2006/0069 5As 0600092A prevedeno.pdf - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2014, sp. zn. 4 As 151/2014. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI VYKON/2014/0151 4As 1400032 20141001133301 p revedeno.pdf - Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23.10. 2014, sp. zn. 7 As 110/2014. nssoud.cz [online]. Nejvyšší správní soud, 2014 [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI VYKON/2014/0110 7As 1400052 20141114083441 p revedeno.pdf - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2064/2000. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2017]. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1042/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 18. 2. 2017]. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 32 Cdo 139/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 3. 2017]. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2002, sp. zn. 29 Odo 652/2001. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 2. 2017]. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 4661/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2017]. 5 5 - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 22. 2. 2017]. - Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 428/2003. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 189/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 5 Tdo 102/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1642/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 17. 2. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 32 Odo 1753/2006. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Odo 423/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2749/2008. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 3. 2017]. - Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 5 Tdo 916/2007. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 15. 2. 2017]. - Rozsudek Soudního dvora ze dne 13.11.1990, Marleasing. Věc C-106/89. eur-lex [online]. SDEU [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/resource.html?uri=cellar:384f064cf467-4dda-a3cb-a44d930a6e25.0002.06/DOC l&format=PDF - Rozsudek Soudního dvora ze dne 20. února 1979, Rewe-Zentral AG v Bundesmonopolverwaltung für Branntwein (Cassis de Dijon). Věc 120/78. eur-lex [online]. SDEU [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:61978CJ0120&from=en - Rozsudek Soudního dvora ze dne 11. července 1974, Procureur du Roi v Benoít and Gustave Dassonville. Věc 8-74. eur-lex [online]. SDEU [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://eur- lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:61974CJ0008&from=EN - Rozsudek Soudního dvora ze dne 6.7.1995, Verein gegen Unwesen in Handel und Gwerbe Köln e.V. proti Mars GmbH. Věc C-470/93. eur-lex [online]. SDEU [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:61993CJ0470&from=EN - Rozsudek Soudního dvora ze dne 10.11.1982, Walter Rau Lebensmittelwerke proti De Smedt PVBA. Věc C-261/81. eur-lex [online]. SDEU [cit. 20. 2. 2017]. Dostupné z: http://eur- lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:61981CJ0261&from=EN Zákony a akty EU - Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 460/2016 Sb. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Smlouva o fungování Evropské unie. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. 5 6 - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004, o hygieně potravin. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu. \n:ASPI [právní informačnísystém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/114/ES ze dne 12. prosince 2006, o klamavé a srovnávací reklamě. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/13/EU ze dne 10. 3. 2010, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb. \n:ASPI [právní informačnísystém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 28. 2. 2017]. SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO. Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb, ze dne 3. 7. 2004, ve znění pozdějších předpisů, gesetze-im-internet.de [online]. 2017 [cit. 17. 2. 2017]. Dostupné z: https://www.gesetze-im-internet.de/uwg 2004/index.html 5 7 MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta ZADANÍ DIPLOMOVÉ PRACE Student: Program: Akademický rok. 2016/2017 Jakub Janevský. UČO: 407915 Právo a právni věda Na základe příslušných ustanovení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o zméné a doplnení dalších zákonu (zákon o vysokých školách), a Statutu Právnické fakulty Masarykovy univerzity Vám určuji téma a zásady pro vypracováni diplomové práce v magisterském studijním programu: Název práce: Název práce anglicky: Vedoucí práce: Ochrana spotřebitele proti nekaJé soutěži Consumer Protection against Unfair Competition JUDr. Eva Večerková, Ph.D. Pracoviště vedoucího práce: Katedra obchodního práva Datum zadáni práce: Terminy odevzdáni práce: 30. 6. 2016 • v případě přihlášky ke státní zkoušce konané v jarním semestru je nutno odevzdat diplomovou práci do 31. března 2017 • v phpadé přihlášky ke statni zkoušce konané v prodlouženém zkouškovém obdobi jarního semestru je nutno diplomovou práci odevzdat do 30. června 2017 • v případě přihlášky ke statni zkoušce konané ve zkouškovém obdobi podzimního semestru je nutno diplomovou práci odevzdat do 31. října 2017 • neodevzdá-li student diplomovou práci ve výše uvedených termínech, ztrácí právo konat všechny součásti statni zkoušky v příslušném obdobi Strana 1 z 2 Zadám: Diplomant se zaměří na reálnou a účinnou ochranu spotřebitele proti nekalé soutéži. přičemž z nckaiosoutéžnich jednáni uvede pouze ta. která úzce souvisí sc spotřebitelem (rozhodné sc nebude zabývat všemi skutkovými podstatami nekalé soutéže). Danou problematiku prozkoumá podle české právní úpravy (soukromoprávní i veřejnoprávní), kterou srovná s unijní právní úpravou i s vybraným státem EU (např. Rakousko). Vlastním jádrem práce bude právní rozbor účinné ochrany spotřebitele, a to podle právních předpisů, které předmětnou problematiku upravují. Právní rozbor diplomant opatří průběžným komentářem s využitím vhodných soudních rozhodnutí (českých i zahraničních), týkajících se zejména spotřebitele, a také příslušné odborné literatury. K tomu připojí vlastni úvahy a názory, aby práce nebyla pouhým poprsem dané problematiky. Na závěr diplomové práce autor zařadí celkové shrnutí sledované problematiky a uvede své návrhy de lege ferenda. Diplomant se nebude zabývat základním pojmoslovím a obecně známými skutečnostmi popisného charakteru, ani historii, a bude se snažit efekbvné využít rozsah práce k důkladnému rozboru nepodstatnějších aspektů předmětné problematiky. Cil (hypotéza) práce musí být v úvodu jasně stanoven a v závěru na něj bude autor reagovat. Závěr nebude pouze formálním ukončením diplomové práce, ale bude shrnovat zcela jasným způsobem základni poznatky (jejich shrnuti), k nimž autor práce dospěl. Vybavení potřebnými praktickými informacemi i obstaráni literatury jsou součástí diplomového úkolu. Práce v žádném případě nemá přesáhnout 55 stran. Při zpracování diplomové práce je nutno dodržet zásadné následující harmonogram (může být přip. ještě upřesněn vedoucí práce); v opačném případě diplomantovi nebude udělen zápočet z diplomového semináře: 1) předložení podrobné osnovy diplomové práce a seznamu shromážděné literatury ke konzultaci do 20. 10. 2016 2) předloženi klíčových kapitol práce v rozsahu 30 stran do 10. 1. 2017 3) předloženi poslední pracovní verze k závěrečné konzultaci do 5. 3. 2017 4) odevzdáni finální verze práce do 31. 3. 2017 Uvedená data se týkají odevzdání diplomové práce v terminu do konce března 2017; při případném odevzdáni práce v některém z pozdějších termínů (červen 2017 a dále) si diplomant s vedoucí práce dohodne individuální harmo­ nogram. Souhlasím se zadáním (podpis, datum): J JUDr Eva Večcricová. Ph.D. prof. JUDr. Josef Bejček, CSc. doc. JUDr. Markéta Selucká. PhD. vedoucí práce vedoucí katedry děkan V Brně dne: 11.7. 2016 Strana 2 z 2