MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra občanské výchovy
Francis Bacon a jeho cesta k moderní vede
Bakalárska práce
Brno 2016
Vedoucí práce: PhDr. Erika Vonková Autor práce: Kateřina Jašková
Bibliografický záznam
JAŠKOVÁ, Kateřina. Francis Bacon a jeho cesta k moderní vědě:
bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra
občanské výchovy, 2016. 52 1., Vedoucí práce Erika Vonková.
Anotace
Bakalářská práce „Francis Bacon a jeho cesta k moderní vědě" se zabývá
analýzou díla Francise Bacona a to zejména v oblastech vědy a filosofie. Práce
poskytuje ucelený pohled na tuto problematiku a zabývá se Baconovým významem pro
vývoj budoucí vědy a společnosti.
Annotation
Bachelor thesis "Francis Bacon and his journey towards the modern science"
deals with the analysis of the works about philosophy and science written by Francis
Bacon. The thesis provides a comprehensive view of this area and deals with Bacon
being the great importance to science and future society.
Klíčová slova
Francis Bacon, filosofie, renesance, novověk, věda, instaurace, obnovení, idoly,
indukce, forma, stagnace, utopie
Keywords
Francis Bacon, philosophy, renaissance, modern times, science, instauration,
restoration, idols, induction, form, stagnation, utopia
Prohlášení
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval/vypracovala samostatně,
s využitím pouze citovaných pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu
s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity
a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem
autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. "
Kateřina Jašková
Ve Zbýšově dne 25. března 2016
3
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své bakalářské práce
PhDr. Erice Vonkové za její pomoc, cenné rady a připomínky, za odborné vedení práce
a především za projevenou ochotu.
4
1
Portrait of Bacon by Frans Pourbus. In: Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation, Inc. 2016.[vid. 9. 3.
2016]. Dostupne z: https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Bacon.
5
Obsah
1. Úvod 7
2. Charakteristika středověké a novověké vědy a filosofie 9
2.1 Středověká věda a filosofie 9
2.2 Renesanční filosofie jako přechodné období k novověku 11
2.3 Rysy novověké vědy a filosofie 13
3. Život a dílo Francise Bacona 15
4. Potřeba obnovení věd 18
4.1 Baconův komentář ke stavu věd 19
5. Velké obnovení věd Francise Bacona 23
5.1 Destruktivní část - idoly bránící zkoumání přírody 25
5.1.1 Idoly rodu 26
5.1.2 Idoly j eskyně 27
5.1.3 Idoly tržiště 28
5.1.4 Idoly divadla 29
5.2 Konstruktivní část Baconovy filosofie 30
5.2.1 Bacon mimo empirismus i racionalismus 30
5.2.2 Metoda indukce 31
6. Vize nové vědecké společnosti 41
6.1 Návrh nové vědecké instituce - „akademie věd" 41
6.2 Nová Atlantida 43
7. Závěr 49
8. Použitá literatura 51
6
1. Úvod
Bakalářská práce Francis Bacon a jeho cesta k moderní vědě, se zabývá
analýzou pokrokových myšlenek Francise Bacona, jeho novým a v mnohých bodech
revolučním pohledem na přístup k vědě a přírodě. Bakalářská práce je zaměřena
teoreticky a je řešena především analýzou primární filosofické literatury a metodou
interpretace filosofických textů. Práce vychází zejména z Baconových stěžejních děl,
a to konkrétně z Novum Organum, Nové Atlantidy a The Advancement of Learning.
Využito bylo také mnoha sekundárních zdrojů včetně několika cizojazyčných.
Nejprve jsou nastíněny rysy, které charakterizují středověkou a renesanční vědu,
v jejímž přelomu Francis Bacon působil, a i přesto, že je považován za renesančního
myslitele, musel se potýkat s vědou, která měla stále mnoho společného s vědou
středověkou. Také jsou uvedeny hlavní body, které charakterizují vědu novověkou,
již se svými pokrokovými myšlenkami dotýkal. I přesto, že tato charakteristika není
stěžejním bodem práce, považuji ji za důležitou z důvodu pochopení potřeby vytvoření
nového přístupu k vědě. Pokračuji krátkou zmínkou o životu a díle Francise Bacona
a následně analyzuji jeho dílo, pokrokové myšlenky a teorie, i myšlenky, které jsou
příznačné pro dobu, ve které působil.
Převážná část práce je věnována Baconovým reformním snahám v oblasti
filosofie a vědy. Jsou zde zmíněny důvody stagnace věd i důvody potřeby obnovy věd
a to jak z hlediska obecného, tak z pohledu Francise Bacona. Práce se zabývá
Baconovou filosofií a to jak její destruktivní částí, tak i částí konstruktivní. Kapitola
o destruktivní části pojednává o překážkách v mysli, které Bacon nazval idoly. Část
konstruktivní, do které byl v této práci zahrnut i správný způsob poznání, alespoň podle
Francise Bacona, se zabývá zejména Baconovou metodou indukce, jakožto jedinou
přijatelnou metodou pro dosažení pokroku a pro ovládnutí přírody.
Poslední část práce je věnována Baconově vizi o nové vědecké společnosti.
Jezde pojednáno o nových institucích, jejichž založení Bacon navrhoval.
Také je zde rozebráno Baconovo utopistické dílo Nová Atlantida, díky kterému Bacon
svoji vizi, alespoň na papíře, uskutečnil.
Cílem práce je poukázat na důležitost díla Francise Bacona, vzhledem k rozvoji
vědy a také upozornit na to, že tento renesanční filosof velice často překračoval hranice
renesance ať už svou vizí týkající se organizace vědeckých institucí v budoucnu nebo
svou teorií idolů, která je stále ještě považována za aktuální. Tato práce by měla
7
poskytovat ucelený pohled na Baconovo působení v oblasti filosofie a vědy
a také Bacona představit jako zvěstovatele vědy nového věku.
8
2. Charakteristika středověké a novověké vědy a filosofie
2.1 Středověká věda a filosofie
Středověká filosofie zahrnuje období délky jednoho milénia, jedná se o období
mezi zánikem antiky a počátkem novověku (přibližně období od 5. do 15. stol).
Od ostatních epoch se odlišuje převážně tím, že mnoho autorů bylo zároveň teology
i filosofy, víra se pojila s věděním a filosofická témata měla teologický kontext.
Existovaly samozřejmě vědy, jako například logika, do kterých náboženství, respektive
křesťanství, nijak nezasahovalo a našli se i filosofové, kteří křesťanství ze svého
myšlení vědomě odstranili.2
Středověk je období charakteristické rozpadem západořímské říše, stěhováním
národů, nástupem národů nových, jež spojovala stejná, křesťanská, víra. Dochází
k tvoření nových státních útvarů a přenosu duchovních center z jihu na sever.
Vědění, osvětu, školu, to vše měla ve své moci církev. Dogmata, která církev
vytvářela, tvořila základ vědění této doby. Církev svá dogmata potřebovala vědecky
podložit, využila k tomu tedy filosofii, která je pomáhala objasňovat. Mohli bychom
říci, že se filosofie stala „služkou teologie".
Učilo se výkladu Aristotelových textů, které ale v této době byly upraveny tak,
aby se podřizovaly scholastickému učení a tvořily tak základ zejména pro teologickou
interpretaci světa. Mnoho Aristotelových omylů bylo rozvedeno v rozsáhlé konstrukce,
které pro vědu obecně nebyly velmi cenné. Aristotelovo učení zde bylo využito
k obhajobě teologického pohledu na svět a autorita Aristotela byla využita k upevnění
autority církve. Jeho učení vyhovovalo teologii zejména proto, že se v něm hovoří
0 první bytosti, „hybateli", jehož zásah dal vzniku našeho světa, což byla hlavní
myšlenka, na které křesťanská éra mohla začít stavět svoji vlastní filosofii. Nutno říci,
že i mezi středověkými scholastickými mysliteli byli tací, kteří si uvědomovali
důležitost poznávání skutečnosti a přírody a také přinos nových metod, vynálezů
a objevů, které umožňovaly lidstvu zvyšovat úroveň jeho života na poli ekonomickém
1 kulturním.3
2
Srov. HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2000,
s. 10-12. Dějiny filosofie (Nakladatelství Olomouc). ISBN 80-7182-105-5.
3
Srov. ZUNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 85, 181 s.
9
Ve dvanáctém století můžeme pozorovat rozmach vzdělanosti, zejména
při katedrálních školách. V této době se obnovuje zájem o římské právo, rozvíjí
se lékařství a ze Španělska se dále do Evropy dostávají nové překlady antických děl,
které zprostředkovali Arabové.
Rozkvětu dosáhlo středověké myšlení především ve třináctém století,
kdy působili, mimo jiné, myslitelé Tomáš Akvinský a William Occam. Stavěly
se ty nej větší gotické katedrály a psaly se nej obsáhlejší teologické sumy. Po celé Evropě
vznikají univerzity.
Vznik univerzit měl pro vývoj filosofie obrovský význam. Z těch nejznámějších
můžeme jmenovat např. univerzity v Salamance, v Cambridge, v Kolíně nad Rýnem,
v Paříži atp. Pařížská univerzita zaujímala nej důležitější postavení od 13. století
až do konce středověku a stala se vzorem pro další evropské univerzity. Přejímána byla
zejména orientace na teologii a filosofii. Univerzity byly zřizovány s papežským
souhlasem a byla na nich uplatňována papežská a církevní moc, která ve třináctém
století velice zesílila.4
Papežova moc a moc církve byla obrovská. Papežovi se podřizují nejen
biskupové, ale také světští panovníci po celé Evropě. „Církev se stává absolutní
monarchií,... jejíž moc se rozprostírá na všechny státy i na všechny jednotlivce."5
V tomto období prosperity církve můžeme ale sledovat i první známky vzrůstající
nespokojenosti s dosavadním řádem. Vznikají hnutí radikálně zaměřená proti církvi.
Církev se samozřejmě cítí ohrožena, svojí obrovské moci se nechce vzdát a odpor
se snaží potlačit. Uchyluje se k řešení, které dnes považujeme za jeden
z nej hanebnějších počinů v dějinách církve - zřizuje inkvizici.
Ve středověku docházelo k rozkvětu různých oblastí kultury, věda a filosofie
k těmto oblastem ale nepatřily, zde docházelo spíše ke stagnaci. „Přes relativní rozkvět
13. století byly výsledky jeho tisíciletého vývoje jak pro filosofii, tak pro vědu velmi
malé, neboť dokonce i přední myslitelé nehledali tolik pravdu, jako spíše zdůvodnění
víry. Duchovní režim středověké společnosti kromě toho spoutával iniciativu
a myšlenkový rozlet těch, kdož se odvažovali jít dále. "6
4
Srov. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha:
Paseka, 2002, s. 213-214, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
5
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha: Paseka,
2002, s. 204, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
6
ADO, Anatolij Vasil'jevič. Filozofický slovník. Vyd. 2., nezměň. Praha: Svoboda, 1981, s. 454, 555 s.
10
2.2 Renesanční filosofie jako přechodné období k novověku
Renesance je historickým obdobím datovaným zhruba mezi polovinu
14. a konec 16. století. Renesance vznikla v Itálii, odkud postupně pronikala
do okolních evropských zemí. Hlavní ideje vznikající v Itálii se za hranicemi více
či méně měnily, v různých podobách se renesance v Evropě objevuje ještě po celé
17. století. Již od samého počátku se objevuje myšlenka obrození, návratu k antice,
k zapomenutým ideálům. 7
Slovo renesance pochází z italského výrazu rinascita
či rinascimento (znovu se narodit, obnovit se). Obnovit se mělo, jak již bylo uvedeno,
zapomenuté dědictví antiky a to zejména vztah ke světu a člověku.
Renesanci můžeme chápat jako přechodné období mezi středověkem
a novověkem, začíná se rýsovat novodobá mentalita a nové společenské síly již nejsou
nadále vázány na předchozí hierarchické struktury.
Renesance se promítala převážně do umělecké oblasti, není ale možné
na ni pohlížet pouze z tohoto hlediska, je potřeba na ni hledět jako na sociální komplex
v souvislosti s jejími sociálními a ekonomickými předpoklady. Renesance je důsledkem
kulturních změn, které se odehrávaly v ekonomice, politice i ve stratifikaci společnosti.
Měšťané se začínají projevovat ve veřejném životě, žijí v odlišném prostředí, mají jiné
cíle a ambice, než měli ve středověku, ve feudální společnosti. Novou kulturu
reprezentuje umění a je po něm také velká poptávka, převážně v kolébce renesance,
v Itálii.
Za jeden z určujících rysů renesance můžeme považovat individualismus,
který se objevuje někde na počátku 14. století a vzniká jako důsledek dříve
zmiňovaného nového uspořádání společnosti - „ ...proti středověké korporativnosti
a proti setrvačnosti tradice se začal klást důraz na osobní schopnost, zdatnost... "8
.
Dalším znakem, kterým se renesance významně odlišuje od předchozí epochy,
je odklon renesančního člověka od teologického myšlení, namísto toho začíná
renesanční člověk směřovat svůj zájem ke světským problémům.
Univerzity se zpočátku stále držely zažitých středověkých systémů. Vyučovalo
se podle scholasticko-aristotelského přístupu, který byl pro tuto pokročilou dobu značně
nepřínosný. Proti tradičnímu scholastickému systému stály studia humana,
7
Srov. GARIN, Eugenio (ed.). Renesanční člověk a jeho svět. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 9-10,
279 s. ISBN 8070216530.
8
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd.
Praha: Paseka, 2002, s. 243, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
11
které zahrnovaly antickou literaturu, antické reálie a jazykovědu. Setkáváme
se s termínem humanismus, jímž nazýváme aktivitu v jazykové a literární oblasti
v období renesance, která vystihuje civilní, neteologickou podstatu vědeckého snažení.
„Původci nového hnutí - zvaného humanismus, protože vytyčilo ideál vzdělání
orientovaný antikou, vzdělání čistě „ lidského " (humánního) a nikoli teologického - byli
takoví mužové jako Petraca... a jeho současník Boccacio... Tito mužové počali opět
shromažďovat a vykládat klasickou literaturu, ve středověku téměř ztracenou. "9
Zájem o starověkou filosofii roste. Antická díla jsou vydávána, studována
a podrobena konfrontaci jejich původní podoby s podobou, která byla upravena
a zdeformována pro scholastické potřeby, jako například dílo Aristotela. Oživuje se také
dílo Platóna, které bylo ve scholastickém období zapomenuto. Renesanční filosofie
je orientovaná proti scholastickému dogmatismu a zastává empirický metodologický
postoj k přírodě. Objevuje se také snaha propojit filosofii svedou, což se projevovalo
zejména vtom, že filosofie chtěla řešit najmě otázky, které měly vědeckou povahu.
Filosofové té doby byli všestranně vzdělaní teoretikové i praktici.
Filosofie zažívá ideový přechod, objevuje se nový předmět zkoumání - příroda.
Ta nahrazuje Boha, centrální kategorii středověké filosofie. Scholastické dogmatismy,
základní pojmy a kategorie (nesmrtelnost duše, geocentrismus aj.) jsou renesančními
mysliteli napadány. Je třeba zkoumat a sledovat přírodu a zanechat scholastického
slovíčkaření, které nadále k ničemu nevede. 1 0
Dosavadní chápání světa bylo nutno přetvořit. Po vzoru Aristotela byl svět
chápán jako soubor kvalit, které spolu dohromady tvořily jeden harmonický celek,
nové, renesanční, pojetí světa přišlo s vizí převoditelnosti světa na číselné jednotky,
na vypočitatelné matematické vztahy, přešlo od požadavků kvalitativních na požadavky
kvantitativní. Toto bylo jasné mnoha renesančním ale i novověkým myslitelům,
a to například Galileovi, Koperníkovi nebo Newtonovi.11
Zmíněná matematizace světa se sice v renesanci objevuje, zejména vGalileiho
mechanistické metodě, definitivně vypracovaná je ale až v novověku. Z Galileiho
9
STÓRIG, Hans Joachim. Malé dějinyfilozofie.Praha: Zvon, 1991, s. 207, 510 s. ISBN 80-7113-041-9.
10
Srov. HRUŠOVSKÝ, Igor, Ján KOCKA (ed.) a Mikuláš PAŽÍTKA (ed.). Humanizmus a renesancia.
l.vyd. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatury, 1966, s. 15-16, 627 s. Antológia z diel filozofov
(Vydavateľstvo politickej literatúry).
n
Srov. ZŮNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 85, 181 s.
12
metody ovšem novověcí myslitelé vycházeli a matematizace přírodovědeckého obrazu
světa na této metodě vyrůstá.1 2
V renesanci můžeme objevovat mnoho myšlenek, které jsou příznačné
pro novověk. Renesanční myslitelé ale na rozdíl od těch novověkých, dbali spíše
než na rozum na zkušenost, ve které se projevoval i mystický iracionalismus. Některé
rysy, které jsou charakteristické pro novověkou vědu, jsou v té renesanční pouze
naznačeny, to znamená, že v ní nejsou přímo realizovány.
2.3 Rysy novověké vědy a filosofie
Renesance dále volně přechází v období, které nazýváme novověkem. Jak bylo
již dříve uvedeno, v novověku se objevuje mnoho rysů, objevujících se již dříve
v renesanci, některé myšlenky jsou ale originální a nové.
Novověká filosofie se začíná utvářet v 17. století. Hlavními představiteli
již nejsou osoby spojené s církví a církevními univerzitami. „Nová filosofie... není
již záležitostí řádových bratří anebo jiných kleriků, kteří současně působí jako
univerzitní profesoři. Nyní se setkáváme zpravidla se soukromými učenci či politiky
a diplomaty.13
Tato změna vyplývá zejména z toho, že došlo ke změně prostředí,
z něhož filosofie a věda vzrůstá. Nové myšlení již nemá kořeny ve scholastických
tradicích. Nové myšlení je tvořeno mezi učenci a přírodovědci. Mezi touto novou
skupinou myslitelů a vědců dochází k výměně názorů, k diskusi jejímž hlavním
námětem je filosofie.
Bylo zmíněno, že renesanční a novověká věda a filosofie spolu sdílí některé
charakteristiky, následuje tedy jejich výčet s podrobnějším komentářem.
Prvním ze zmíněných rysůje pojetí autonomního rozumu, což znamená, že jde
o rozum zbavený jakékoli závislosti na autoritách duchovních či institucionálních.
Lidský rozum získává moc, kterou doposud nikdy neměl.1 4
Nezná žádných hranic,
žádná otázka pro něj není nedotknutelná, zakázaná či tabuizovaná, rozum se dotazuje
na vše. Nic už není skrýváno nebo vyjímáno z jeho pravomocí.
12
Srov. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha:
Paseka, 2002, s. 243, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
1 3
CORETH, Emerich a Harald SCHÓNDORF. Filosofie 17. a 18. století. 1. vyd. Olomouc:
Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 27-28, 310 s. Dějiny filosofie (Nakladatelství Olomouc). ISBN 80-
7182-119-5.
1 4
Srov. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha:
Paseka, 2002, s. 241, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
13
Ve středověku byl přírodní svět chápán jako svět provizorní, takový, ve kterém
žijeme za trest. Vždy mu byl nadřazen ještě svět jiný, nadpřirozený.
Vše co se zkoumalo, bylo zkoumáno s vědomím, že existuje něco mimosvětového, sféra
jejímž odleskem je právě přírodní svět. V novověku je k přírodnímu světu přistupováno
jinak, přírodní svět začal být chápán jako ten, který má být zkoumán a poznáván. Život
v tomto světě je tím pravým životem a tento svět je jediným, kterým by se filosofie
měla zabývat. Filosofové, kteří se rozhodli přírodní svět zkoumat a experimentovat
v něm, se sporadicky objevovali již ve středověku. Jedním z mála takových filosofů byl
Albert Veliký - „Byl jedním z prvních středověkých experimentálních přírodovědců.
Získal a shrnul rozsáhlé a cenné poznatky zejména z botaniky, zoologie, zeměpisu,
astronomie, alchymie. "15
Novověká filosofie pracuje s jiným obrazem světa, než filosofie středověká.
Vzniká obraz nekonečného vesmíru, jehož střed nelze určit. Prosazuje se nové pojetí
antropocentrismu, což znamená, že veškerá pozornost se začíná upírat na člověka. Toto
pojetí ústí v již zmíněný humanismus. V tomto novém světě se člověk staví na vlastní
nohy a je zdůrazňována jeho nezávislost, svoboda a individualita.
Jedním z nejvýraznějších rysů novověké filosofie je změna v mentalitě člověka,
který už nepracuje smyšlenkou, že je součástí univerzálního řádu bytí nebo bytostí
zařazenou do stvořeného světa. Je zde viditelný odklon od platónského
a novoplatónského konceptu hierarchicky uspořádaného bytí. Člověk nabývá vědomí
a uvědomuje si sebe sama oproti odlišnému, nevědomému světu. Vědomí již není
vztahováno k univerzálnímu bytí, ale je zřetelněji vyjadřováno a stavěno do kontrastu
k tomu, čeho je vědomím. „Dochází k roztržce mezi vědomím a bytím, subjektem
a objektem, člověkem a přírodou."16
Tato změna má dopad na celkovou podobu
novověké filosofie a zejména na tematizaci problémů, na které se snaží odpovědět.
Osamostatňuje se teorie poznání a vznikají samostatné teorie týkající se této
problematiky.
1 5
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení:
2002, s. 217, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
1 6
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení:
2002, s. 241-242, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha: Paseka,
od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha: Paseka,
14
v
3. Život a dílo Francise Bacona
Francis Bacon pocházel z významné londýnské rodiny, byl synem Sira Nicolase
Bacona, který vykonával úřad na královském dvoře. Francis Bacon se narodil 22. ledna
1561 v sídle jeho otce, v Londýně. Francis měl dalších sedm sourozenců. Studoval
v Cambridgi, nicméně studium na této univerzitě Bacona nenaplňovalo. Nedozvěděl
se totiž nic nového, žádné nové poznatky, které by Bacona výrazněji obohatily, a knižní
učenost mu nestačila. Po skončení studií se s bratrem Anthonym, který s ním také
studoval na univerzitě, účastnil diplomatické výpravy do Francie, kde se setkal s mnoha
umělci a vědci, kteří ovlivnili jeho pozdější práci. Konec Baconovy diplomatické
kariéry na sebe ale nenechal dlouho čekat, ukončila ji smrt jeho otce, která přišla velice
nečekaně a předčasně. Dědictví po otci nestačilo na pokrytí stávajícího způsobu
Baconova života a nezbyla mu tedy jiná možnost, než si najít práci. Hledání práce
zahrnovalo studium praktického oboru, s nímž mohl nalézt lepší uplatnění, Francis
si vybral studium práv. Ve svém oboru se stal opravdovým znalcem a jeho spis, který
se týká právní tématiky, je používán na univerzitách dodnes. Zbytek života se snažil
uplatňovat svoje znalosti a vědění, což se mu za vlády královny Alžběty I. nedařilo tak,
jak si představoval. Změna nastala po nástupu Alžbětina následníka, Jakuba I. Za vlády
Jakuba I. stoupal Bacon v kariérním i společenském žebříčku výš a výš. Dosáhnul
významného společenského postavení a stal se lordem kancléřem. Staral se o vnitřní
i zahraniční politiku státu, jinými slovy, stal se jedním z nej mocnějších mužů v zemi.
Ipřes náročnost jeho funkcí a časovou vytíženost se nezapomínal věnovat filosofii
a vědě, právě v tomto období vzniká většina jeho nejznámějších děl, jako například
The Advancement of Learning, Novum Organum a další. V těchto dílech se neustále
objevuje jeho idea o obnovení věd, které je podle něj potřeba přetvořit tak, aby mohly
sloužit člověku, aby se mohly dále rozvíjet a aby docházelo k vědeckému pokroku.
Přišel s inovativním programem, který měl jasnou strukturu a postupy, vždy když chtěl
ale Bacon přejít od teorie k praxi a pokoušel se o vědecké zkoumání, nepodařilo
se mu dosáhnout valných výsledků. Na vině byl, mimo jiné, také stav tehdejší vědy,
která byla stále zvětší části vědou středověkou, bez základních poznatků, metod
a prostředků. 1 7
1 7
Srov. SOBOTKA M., ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 7-12. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
15
Kariéra Francise Bacona neskončila příliš slavně, byl obžalován z přijímání
úplatků, odsouzen k vězení v Toweru a zároveň k zaplacení pokuty,
kterou si ale nemohl dovolit. Jelikož na tom nebyl zdravotně velmi dobře, byl mu trest
v Toweru prominut, Bacon byl ale psychicky zdrcen. Svoje poslední roky věnoval
usilovnému vědeckému bádání a dokončil několik stěžejních děl. Jeden z jeho
experimentů se mu stal osudným, zkoumal totiž vliv sněhu na útroby slepice a při své
práci se nachladil, na následky čehož v roce 1626 zemřel.
Dílo Francise Bacona bylo reakcí na dogmatismus, který byl silně zakořeněný
ve vzdělávání na univerzitách středověkých, ale i renesančních, kterých se ještě stále
nedotkla vlna nového pohledu na přírodní vědu a filosofii, kterou renesance přinášela.
V mnohém směru univerzální zájmy a nadání Francise Bacona se promítlo
i do jeho díla. Věnoval se zahradní architektuře, psal divadelní hry, byl skvělým
řečníkem, státníkem a právníkem. Mezi jeho první díla patří projekt z oblasti anglického
práva, útlá kniha nesoucí název Právní zásady, která je v Anglii čtena dodnes. Napsal
také Dějiny Jindřicha VIL, knihu, která byla zajímavá pro svůj nový, analytický
a vysvětlující přístup ke psaní historického díla. Spisů, které se týkají filosofie a vědy,
napsal asi kolem třiceti, většina z nich je ovšem nedokončená, nebo se jedná o pouhé
náčrty. První knihou týkající se oblasti filosofie byla sbírka Eseje, která poprvé vyšla
v roce 1597. Bacon toto dílo, které se stalo nejúspěšnější knihou za jeho života,
několikrát doplnil a přepracoval. Dalším významným dílem je spis
The Advancementof Learning (O pokroku vzdělávání) z roku 1605, který se později stal
součástí spisu O důstojnosti a pokroku ve vědách z roku 1623. Podobnou problematikou
jako v předešlých dvou spisech se zabývá v knize Novum Organum z roku 1620,
která měla být součástí obsáhlého spisu Veliké obnovení věd. Veliké obnovení věd
mělo podle plánu obsahovat šest částí, tento plán je otištěn v Novum Organum, které
je realizací části druhé o nové induktivní metodě. K části třetí1 8
patří díla, která vesměs
nejsou dokončena, k čtvrté1 9
a páté2 0
části Bacon vypracoval pouze předlohy. Z šesté
2 1
části se nezachovalo nic. Spis O moudrosti starých z roku 1609 zapůsobil společně
s několika dalšími Baconovými myšlenkami na J. A. Komenského. Knihou, která byla
čtenářsky velice oblíbená, bylo utopistické dílo Nová Atlantida vydaná roku 1626,
1 8
Část týkající se popisu přírody
19
Část obsahující výčet objevů dosažených novou metodou
2 0
Část obsahující částečné a hypotetické závěry odvozené pouze z experimentů
2 1
Část obsahující filosofickou syntézu založenou na tabulkách přítomnosti, nepřítomnosti a stupňů
16
v níž je společnost uspořádána tak, aby mohlo docházet k efektivnímu vědeckému
výzkumu, díky němuž lidé dochází k poznání a blahobytu.22
Jako vědec byl uznáván už za svého života a to nejen v Anglii. Byl navštěvován
mysliteli z celé Evropy, kteří přijížděli poznat muže, jehož vizi vědy v budoucnosti
obdivovali. Mnoho prvků, které doporučuje zkoumat, nyní považujeme za samozřejmé,
ale to proto, že se toto Baconem doporučené zkoumání již uskutečnilo.
22
Srov. SOBOTKA M , ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 13-15. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
17
4. Potřeba obnovení věd
Jak vyplývá z charakteristik jednotlivých epoch, středověký přístup k vědě
již nebyl pro moderní renesanční myslitele a pro pokrok doby dostačující. Bylo nutné,
aby došlo ke změně, jelikož věda ve stávající podobě byla vědou stagnující.
Nespokojenost se stavem vzdělanosti jako první projevili Petrarca, Dante
aBoccaccio, kteří zdůrazňovali krásu a potřebnost studia antické literatury. Tento
projev vůči dosavadnímu systému byl velmi účinný, jelikož přicházel od významných
umělců doby, a tak došlo k tomu, že se začaly zakládat nové knihovny a ty staré byly
důkladně prozkoumávány. 2 3
Podobných projevů nespokojenosti a rebelie začalo
v renesanci přibývat; lidé a doba se razantně změnili.
Renesanční a později novověký člověk chtěl svět poznávat a ovládat ho,
využívat ho tak, aby dosahoval svých cílů a usnadňoval si život. Tento člověk se nechtěl
nadále přírodě přizpůsobovat a být jí vydán na milost, objevil se zde nový pohled, nová
lákavá perspektiva. K naplnění této vize bylo ale třeba vykonat obrat od toho co se děje
mimo náš svět, k tomu co se děje přímo v něm tedy obrat od metafyziky k fyzice - obrat
od Boha k přírodě, který byl již dříve zmíněn. Myslitelé pozorují svět, pohyb, hmotu,
zkoumají její složení a vlastnosti, snaží se hmotu ovládnout. K tomu bylo zapotřebí řádu
a systematického výzkumu, který byl založený na experimentu a pozorování. Nadále
nebylo možné zůstat jen u popisu věd, ale bylo nutné dostat se dále a to konkrétně
ke zkoumání příčin, k rozumové analýze, ke zvládnutí dosavadních problémů,
byť jen hypoteticky, aby na ně mohlo být dále navázáno.
Zuna hovoří o třech způsobech, jimiž byla tato racionalizace provedena. Prvním
z nich byl způsob Franci se Bacona, který se pokusil o vytvoření experimentální metody.
Druhý způsob racionalizace náleží Descartovi a jeho snaze o nový logický přístup
k přírodě. Třetím myslitelem, který přispěl k racionalizaci vědy, byl Galileo Galilei,
který zaznamenal reformu ve vědeckém uvažování v oblasti mechaniky.24
2 3
Srov. HRUŠOVSKÝ, Igor, Ján KOCKA (ed.) a Mikuláš PAŽÍTKA (ed.). Humanizmus a renesancia.
1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatury, 1966, s. 13, 627 s. Antológia z diel filozofov
(Vydavateľstvo politickej literatúry).
2 4
Srov. ZŮNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 86, 181 s.
18
4.1 Baconův komentář ke stavu věd
Bacon ve své eseji O pravdě uvádí: „Jsou jistě tací, co se jim líbí měnit názory
a co považují pevné přesvědčení za okovy; chtěli by mít svobodnou vůli jak v myšlení,
tak vjednání. Ačkoli filosofické školy tohoto druhu již dávno vymřely, je dosud mezi
námi něco málo spekulujících hlav, které smýšlejí podobně, třebas už nemají tu šťávu
jako staří."25
Tento krátký úryvek je jistě aplikovatelný i na tehdejší vědeckou
společnost. Ta byla stále v okovech scholastické tradice a našlo se jen velice málo
myslitelů, kteří se odvážili překročit hranici, kterou tradice vystavěla, a když tak učinili,
nebyla jim většinou věnována velká pozornost a své snahy často brzy zanechali. Bacon
si uvědomoval, že pro další pokrok vědy je nutné rozšířit řady jedinců, kteří jsou
ochotni zapomenout na starý systém, ze kterého již další pokrok nemohl vzejít. Bacon
sám byl jedním z nich.
Bacon si nedostatky stávajícího systému začal uvědomovat velmi brzy,
pravděpodobně již při studiu na univerzitě. Věděl, že scholasticko-aristotelský přístup
nepřináší vědě nic nového, pouze rozmnožuje zbytečné myšlenkové konstrukce
a pohybuje se v kruhu.
Aristotelovo dílo bylo scholastickými mistry zdeformováno do podoby,
která sloužila jen k procvičování memorování a rétoriky. Plodné jádro Aristotelova
učení bylo odstraněno. Na takto zdeformovaném základu, který byl považován
za vrchol všech znalostí, nebylo možno vystavět žádnou vědu. Doposud nebylo
pokládáno za nutné dostat se za toto učení, přestože doba byla na vytvoření nové
filosofie a vědy již připravena. Francis Bacon si byl vědom nutnosti přejít
od memorování k tvorbě nových poznatků a také toho, že musí vzniknout nový
sjednocený program, revize dosavadního poznání a přebudování vědy.
V úvodu Baconova Velkého obnovení věd nalézáme argumenty, kterými
podporuje vytvoření tohoto díla. Dospěl k závěru, že si člověk, přesněji lidský rozum
sám znesnadňuje práci, neužívá účelným způsobem vhodných metod a také prostředků,
které jsou v lidské moci, z čehož následně plyne neznalost a touto neznalostí způsobené
škody a omyly. Podobné myšlenky lze pozorovat i v díle The Advancement
of Learning.
2 5
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v M F l . Praha: Mladá fronta, 1980, s. 44, 107 s.
Prameny (Mladá fronta), sv. 36.
19
Bacon ve své argumentaci nastiňuje několik důvodů pro stagnaci věd. Uvádí
například, že lidé přehnaně obdivují to, čeho už dosáhli, je tedy potřeba odsunout tento
obdiv a úžas z poznaného do ústraní, ne-li ho úplně odstranit. Nezbytné je, aby lidé
nepřeceňovali prospěšnost objeveného a uvědomili si, že toho za dobu lidské existence
a bádání přece jen není mnoho. K hojnosti toho, co již bylo objeveno, je třeba
přistupovat opatrně. Bacon upozorňuje na to, že přes existenci velkého množství
učených spisů a knih jejich obsah zůstává více méně stejný, mění se jen způsob
výkladu. „ ...nahlédne-li někdo do všech těch rozmanitých knih,... shledá, že se tam
všude opakuje donekonečna totéž, že se mění jen způsob podání... takže to,
co se na první pohled zdá mnoho, je ve skutečnosti málo. "26
Antickou filosofii označuje
za dětství vědy a podotýká, že je čas aby se věda posunula do nové fáze života a začala
dospívat.2 7
Je nutné začít odpovídat na otázky a objevovat neobjevené.
Vědění, kterého lidstvo dosud dosáhlo, je až příliš odtrženo od toho,
které pramení z pozorování přírody a postřehů pramenících ze zkušeností. Lidé se valí
nahoru a dolů napříč vlastním rozumem a domýšlivostí a nevěnují čas rozjímaní nad
věcmi přírody.2 8
Bacon zdůrazňuje rozdíl v pokroku v oblasti mechanických objevů a v pokroku
oblasti filosofie, která naproti posunu, ke kterému došlo v mechanických uměních,
ve smyslu objevení nových vynálezů (např. knihtisk) stagnuje.29
Filosofie nepřipouští,
že lidstvo dospělo do bodu, kdy nelze nacházet nové, lepší poznatky. V nových
výzkumech brání jedincům nechuť, lenost, nedostatek trpělivosti, bezmezná úcta
k vytvořeným dogmatismům a víra v to, co proniklo do obecného podvědomí.
Pokrokové myšlenky, které se v této době objevily, byly povětšinou ušlapány veřejným
míněním.
Bacon uvádí, že víceméně vše, s čím se v jeho době v oblasti věd souhlasilo,
můžeme označit jako díla nadále nevyužitelná k dalšímu pokroku vědy.,, ...jsou to díla
neplodná, je v nich mnoho sporných otázek, postupují kupředu jen pomalu
2 6
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 42. Filozofické dědictví. ISBN 80-
205-0107-x.
27
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 41-42. Filozofické dědictví.
ISBN 80-205-0107-x.
2 8
Srov. BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement of Learning. London: J. M. Dent &
Sons, 1958. Everyman's Library, no. 719 : Philosophy & Theology, s. 33. (volně přeloženo autorkou
práce)
2 9
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 42-43. Filozofické dědictví.
ISBN 80-205-0107-x.
20
a zdlouhavě... "3 0
Díla jsou koncipována tak aby vyhovovala veřejnému mínění. Sami
autoři o nich pochybují, užívají mnohých příkras a výplní, aby dosáhli zdánlivé
dokonalosti.
Člověk nakazil svoje myšlenky, názory a učení jím obdivovanými domněnkami
a vědami, kterými se nejvíce zabýval. Tímto dal všemu ostatnímu zabavení podle
vlastních zájmů. Toto zabarvení Bacon označuje za lživé a nepatřičné. Z myslitelů,
kteří se nechali takto svést, jmenuje např. Platóna, který podle Bacona promísil svoji
filosofii s náboženstvím, Aristotela, který učinil to stejné s filosofií a logikou, a také
členy druhé školy Platonovy, kteří zabarvili filosofii matematikou.31
Největším problémem se ale zdá být neochota vymanit se z tradičního pojetí.
Tu Bacon vyčítá i takovým myslitelům, kteří měli chuť objevovat a posouvat hranice
vědy. Tito myslitelé se nedokázali odchýlit od tradice a použít nových způsobů,
nedokázali hledat zdroje věcí. Nevytvářeli nic svého, nic nového, pouze rozšiřovali
již existující spisy, plýtvali časem, který mohl být využitý k objevování nových struktur,
nových zákonitostí. „ Toho však, kdo by věnoval náležitý čas věcem samým a pokusům
s nimi, prostě nikde nenajdeme. "32
Velmi často dochází k záměně opravdového cíle vědění. Člověk vstupuje do říše
poznání a učení ze špatných důvodů a pro špatné cíle. Někdy z pouhé zvědavosti, někdy
aby zabavil svoji mysl potěšením z objevené rozmanitosti, někdy aby si vylepšil
reputaci, někdy pro to aby dosáhnul vítězství pomocí nabytého důvtipu a inteligence,
nejčastěji však pro mamon a lepší profesní postavení. Zřídka lidé touží po vzdělání
a pravdě z důvodů správných a vytyčují si ten správný cíl: použít daru rozumu
ku prospěchu a užitku člověka.3 3
„A konečně bych chtěl všechny lidi vyzvat k tomu, aby měli na paměti pravé cíle
vědy, aby o ni neusilovali ani kvůli svému duchu, ani pro nějaké vědecké spory,
ani proto, aby mohli opovrhovat ostatními, ani pro zisk a slávu, ani proto, aby dosáhli
moci, ani pro nějaké jiné nízké úmysly, nýbrž proto, aby z ní měl prospěch a užitek sám
3 0
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 45. Filozofické dědictví. ISBN 80-
205-0107-x.
3 1
Srov. BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement of Learning. London: J. M. Dent &
Sons, 1958. Everyman's Library, no. 719 : Philosophy & Theology, s. 33. (volně přeloženo autorkou
práce)
3 2
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 46. Filozofické dědictví. ISBN 80-
205-0107-x.
3 3
Srov. BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement of Learning. London: J. M. Dent &
Sons, 1958. Everyman's Library, no. 719 : Philosophy & Theology, s. 34-35. (volně přeloženo autorkou
práce)
21
život." Francis Bacon tedy vyzývá k přehodnocení dosavadního prístupu ke vědě,
k přehodnocení doposud používaných metod a také požaduje, aby si lidé byli vědomi
toho, k čemu věda a pokrok slouží a co je jejich cílem. Přichází s pokrokovou
myšlenkou - vědy je třeba užívat ku prospěchu člověka, věda je užitkem pro život.
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 56, 249 s.
22
5. Velké obnovení věd Francise Bacona
Bacon chápal, že je potřeba přerušit stagnaci věd, aby mohlo dojít k dalšímu
pokroku. O způsobech, jak toto přerušení provést, se vyjadřuje v několika svých dílech,
zejména potom v Novum Organum. Celý proces nazývá velkým obnovením věd
a přichází s metodami a myšlenkami, díky kterým mělo být vědění, tehdy zamrzlé
a stagnující, opět uvedeno do pohybu.
Bacon sám sebe považoval za člověka oddaného třem záměrům: objevení
pravdy, dosažení blahobytu pro jeho zemi a náboženské reformě. Z těchto tří záměrů
byl ten první - objevení pravdy, tím, který zastával nejvyšší postavení vBaconových
myšlenkách.
Co se týče třetího záměru, tedy náboženské reformy, byl Bacon jeden z prvních,
kteří oddělili teologii od filosofie. „Bacon odloučil filosofii a theologii - a této
ponechal celý obor víry, k němuž pohlížel s úctou a uznáním. "35
Tuto úctu a celkový
Baconův postoj k víře lze demonstrovat na části jeho eseje O atheismu: „Je pravda,
že trochu filosofie vábí lidskou mysl k ateismu; ale hlubiny filosofie přivádějí lidského
ducha zase k náboženství. Neboť pokud lidský duch hledí na rozptýlené příčiny
druhotné, může při nich někdy setrvat a nejít dále; ale když pozná jejich souvislý
a učleněný řetěz, musí se nutně vznést k Prozřetelnosti a božství. "36
Pravdu poznanou,
pravdu filosofie Bacon kladl nad pravdu zjevenou, tedy nad přirozené teologické
poučky. Dochází tedy k omezení pravdy teologie filosofií. Bacon stojí na straně
náboženské svobody a také považuje nadvládu moci světské nad tou církevní
za oprávněnou.
Bacon vědění ve svém díle The Advancement of Learnig přirovnává k vodě.
Některé prameny pramení pod povrchem a následně vyvěrají nahoru, jiné prameny
sestupují a klesají směrem dolů. V některých případech vědění pochází z přírody
a je zasvěceno jejím světlem, jindy je zase inspirováno božským zjevením (zmíněná
pravda filosofie a pravda teologická). Světlo přírody je spojeno s dojmy mysli a vjemy
smyslů. Naproti tomu znalosti, které jsou získávány učením a memorováním, Bacon
označuje za neoriginálni a nahromaděné, kumulativní. Naše mysl je potom stejná jako
3 5
DRTINA, František. Úvod dofilosofie:Myšlenkový vývoj evropského lidstva. 2. V Praze: Jan Laichter,
1948, s. 150, 506 s.
3 6
BACON, Francis a Břetislav FOUSTKA. Lord kancléř Francis Bacon z Verulamu a jeho essaye.
Praha: Česká akademie věd a uměn, 1933, s. 51.
23
pramen, který nabírá vodu z pramenů dalších, není už čistý; z každého dalšího pramene,
který do toho původního vtéká, si něco odnáší. Podle těchto dvou lišících se pramenů
a původů, je třeba vědění rozdělit na teologické (divinity) a filosofické (philosophy).37
Bylo uvedeno, že cílem, jemuž Bacon věnoval to největší úsilí, bylo objevení
pravdy a to té, kterou stavěl na vrchol, pravdy filosofické, pravdy o přírodě. Tomuto
záměru mělo posloužit Baconovo slavné obnovení věd.
Podle Bacona nebylo možno pomoci stavu vědy pouhou revolucí, muselo dojít
k převratu. Bacon usiloval o úplné obnovení věd od základů za pomoci experimentu,
zkušenosti a metody indukce. Francis Bacon dokončil svůj záměr pouze zčásti, šlo totiž
o záměr natolik velkolepý, že byl pro jeho dokončení jeden lidský život až příliš krátký.
Cíle Francise Bacona byly opravdu monumentální. „ / confess that I have as vast
contemplative ends as I have moderate civil ends: for I have taken all knowledge to be
my province. "38
V tomto slavném citátu prohlašuje, že za pole své působnosti považuje
veškeré vědění.
Baconovo jméno je také neodmyslitelně spjato s výrokem - Vědění je moc:
„Tantum possum quantum scimus... (Jen tolik zmůžeme, kolik víme...) "39
Veškeré úsilí,
zkoumání a přemýšlení má mít podle Bacona praktickou funkci. Věda a filosofie mají
být člověku prospěšnými, konkrétněji tím, že budou sloužit životu a napomáhat
výzkumům, které pomohou k dosažení té moci, o které se ve svém slavném výroku
Bacon zmiňuje. Tento cíl je v naprostém rozporu s předchozím scholastickým
systémem, který již dosáhnul vrcholu poznání a dál již pronikat nepotřebuje.
Myšlenka účinného vědění byla překonána až za dvě stě let, kdy byla idea
ovládání přírody povýšena na novou úroveň - ovládání lidské společnosti v jejím
historickém vývoji.4 0
Bacon je jedním ze zakladatelů samostatné filosofické disciplíny,
která se zabývá teorií poznání. Poukázal na to, že předmětem účelného a pravdivého
poznání je zkoumání samotného procesu, který při poznávání probíhá, odhalení
3 7
Srov. BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement of Learning. London: J. M. Dent &
Sons, 1958. Everymarís Library, no. 719 : Philosophy & Theology, s. 85. (volně přeloženo autorkou
práce)
3 8
SAMPSON, George. The concise Cambridge history of English literatuře. 3rd edition. Cambridge:
Cambridge University Press, 1970, s. 176. ISBN 0-521-09581-6
3 9
CORETH, Emerich a Harald SCHÓNDORF. Filosofie 17. a 18. století. 1. vyd. Olomouc:
Nakladatelství Olomouc, 2002, s. 107, 310 s. Dějiny filosofie (Nakladatelství Olomouc). ISBN 80-7182-
119-5.
4 0
Srov. PATOČKA, Jan. Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové: (studie z dějin filosofie od Aristotela
k Hegelovi). 1. vyd. Praha: ČSAV, 1964, s. 301, 415 s.
24
překážek na cestě k jeho dosažení. VBaconově filosofii můžeme rozlišit její
destruktivní4 2
a její konstruktivní4 3
část.
Filosofie Francise Bacona se zrodila z jeho odporu k metafyzice, jež mu byla
bytostně cizí. Kritizoval moudrost Reků a jejich způsob hledání pravdy. Velké kritice
podrobuje Aristotela a jeho užití logiky, kterým podle Bacona uškodil přírodní filosofii,
zejména tím, že vyvozoval předčasné závěry bez dostatečné zkušenosti. Baconovu
filosofii tvoří určitá metodologie vědeckého poznání, což lze považovat za obdivuhodný
výkon, zvláště když uvážíme, že se Bacon ve vědách své doby příliš nevyznal.
Při konfrontaci Baconova přístupu k vědě s pojetím novověké vědy
lze pozorovat vlivy tradičního myšlení. Příkladem může být například Baconovo
nedocenění významu matematiky pro pokrok vědy. Bacon kritizoval Koperníkovu
astronomii a to zejména proto, že je závislá pouze na matematice. Bacon totiž stále viděl
matematiku jako pomocnou disciplínu pro fyzikální výklad a nepochopil kvantitativní
charakter novověké vědy.„Bacon tedy nepochopil matematický charakter novověké
přírodní vědy, která ruší staré pojetí matematiky jako pouze „pomocné" disciplíny
fyzikálního výkladu, jenž má kvalitativistickou...povahu "44
5.1Destruktivní část - idoly bránící zkoumání přírody
Destruktivní část slouží k očištění naší mysli. Pro dosažení poznání přírody
je nutné nejprve poznat její vnitřní zákonitosti, základy její struktury. Pokud chceme
zkoumat přírodu a její zákonitosti, musíme se nejprve zbavit překážek, které nám
v tomto zkoumání brání. Destruktivní část Baconovy filosofie slouží k pročištění
rozumu, ke zničení bariér, jež jsou v lidském rozumu pevně zakořeněny. Teprve poté
může dojít k hodnotnému a pravdivému poznání.
Odstraněním překážek vyčistíme odraz světa, zbavíme ho bludů a klamů,
které brání poznání. Klamné obrazy nazývá Bacon idoly. Pomocí teorie idolů dosahuje
člověk očišťování rozumu. Díky tomuto úkonu je poté člověk schopen pravdy.
4 1
Srov. HRUŠOVSKÝ, Igor, Ján KOCKA (ed.) a Mikuláš PAŽÍTKA (ed.). Humanizmus a renesancia.
1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatury, 1966, s. 26, 627 s. Antológia z diel filozofov
(Vydavateľstvo politickej literatúry).
4 2
Tvoří ji tzv. teorie idolů
4 3
Tvoří ji samotná metoda indukce
4 4
SOBOTKA M. in: SOBOTKA, Milan, Milan ZNOJ a Josef MOURAL. Dějiny novověké filosofie
odDescarta po Hegela. Vyd. 1. Praha: Filozofický ústav AV ČR 1993, s. 28, 269 s. ISBN 80-7007-030-
7.
25
Filosofický slovník definuje idoly následovně: „ ...modla, přelud, klam, klamná
představa. Ve filosofii F. Bacona jsou i. klamy či předsudky, které brání v cestě
ke správnému poznání a které mají být prostřednictvím nové věd. metody postupně
odhalovány a odstraňovány. "45
Idoly a nesprávné pojmy jsou zakotveny hluboko v lidské mysli. Tyto překážky
zaujímají lidskou mysl natolik, že je velice obtížné, aby skrze ně pronikla pravda.
Objevují se také při tvorbě a obnově věd a ztěžují tak celý proces. Jedinou možností,
jak se proti těmto překážkám v mysli člověka postavit, je, že si jich člověk bude vědom,
bude varován a upozorněn na jejich existenci. Poté se bude schopen proti idolům obrnit.
Drtina se o idolech vyjadřuje následovně:,, Jsou to bludičky, o nichž pocestný musí
věděti, aby se jich mohl vyvarovati.46
Sobotka idoly definuje takto: „...kritika idolů,
v nichž jsou nedostatky a chyby dřívějších filosofií pojaty jako důsledek „patologie
intelektu ". Ta samaje chápána nikoli sociálně, ve smyslu výrazu společenských zájmů,
ale intersubjektivně. Jsou to sklony, jimiž jsou lidé přirozeně zatíženi a které se upevňují
vzájemným stykem. "47
Existují čtyři druhy idolů, jmenovitě to jsou idoly rodu, idoly jeskyně, idoly
tržiště a idoly divadla. Po odstranění idolů a vyčištění rozumu, tedy po dokončení
destruktivní části, přechází Bacon ke konstruktivní části své metodologie, k metodě
prosté indukce. Předtím, než se budeme zabývat zmíněnou konstruktivní částí,
seznámíme se podrobněji s jednotlivými idoly.
5.1.1 Idoly rodu
Tyto překážky mají původ v samotném lidském rodu. Podle Bacona je vše,
co je ukotveno v lidské mysli a stejně tak veškeré smyslové vjemy vytvořeno ve vztahu
k člověku. Lidské smysly nejsou měrou věcí. To, co člověk přijímá, se mísí s lidskou
přirozeností, čímž vznikají pokřivené a porušené obrazy.48
4 5
BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998,
s. 187. ISBN 80-7182-064-4.
4 6
DRTINA, František. Úvod dofilosofie:Myšlenkový vývoj evropského lidstva. 2. V Praze: Jan Laichter,
1948, s. 144, 506 s.
4 7
SOBOTKA M. in: SOBOTKA, Milan, Milan ZNOJ a Josef MOURAL. Dějiny novověké filosofie
odDescarta po Hegela. Vyd. 1. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993, s. 34-35, 269 s. ISBN 80-7007-
030-7.
4 8
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 87. Filozofické dědictví. ISBN
80-205-0107-x.
26
Idoly rodu jsou přirozené, ne-li přímo vrozené. Vyplývají z toho, že je lidský
rozum přirozeně nedokonalý, což se projevuje mimo jiné v jeho předpokladu většího
řádu a rovnováhy, i přes to, že skutečnost je jiná.
Omezené racionální a smyslové poznání formuje zakřivené zrcadlo, které člověk
nastavuje světu. Lidské smysly jsou omylné a to i s použitím přístrojů, jež je mají
posílit. Lidskému rozumuje zase vlastní přisuzovat stálost věcem, které stálé nejsou.
Rozum není čistý, je zabarven vůlí a afekty. Člověk potom není schopen vidět pravdu,
vidí spíše to, čemu sám věřit chce, to, co chce považovat za pravdivé. Všechny tyto
nedostatky rozumu i smyslů, pramenící ze samotné lidské podstaty a přirozenosti
způsobují deformaci pravdivého obrazu světa.
5.1.2 Idoly jeskyně
Bacon používá známý Platónův příměr. Idoly jeskyně jsou odrazem odlišnosti
lidských jedinců. Každý jedinec má jiné vlastnosti a také různé životní zkušenosti jako
například rozdílnou výchovu nebo vzdělání.
Podle Bacona obývá každý člověk svoji vlastní jeskyni, svůj vlastní svět.
Jeskyně způsobuje další zakřivování obrazu přírody. Každá jeskyně je specifická
a je obrazem života jedince. Záleží na tom, s jakými se stýkal lidmi, na již zmíněné
výchově, na množství dosažených vědomostí, na zálibách jedince. Záleží také na tom,
v jakém rozpoložení člověk dojmy přijímá. Jinak také přijímá dojmy člověk vyrovnaný
a jinak člověk, jehož duše je plná předsudků a předpojatosti. Lidské nitro, lidský duch,
se vyznačuje proměnlivostí, nestálostí a zmäteností. Bacon zde souhlasí
s Herakleitem:„,Spraw2é to formuluje Herakleitos, když říká, že lidé hledají vědění
ve svých malých světech, a nikoli ve světě velkém čili obecném. "49
Existují lidé, kteří mají nadání všímat si odlišností, jsou to lidé klidní, kteří umí
usměrňovat svoje myšlenky. Jiní lidé mají zase schopnost postřehnout paralely,
to jsou lidé, kteří pozorují svět s nadhledem, ti, kteří postupují od jedné věci k druhé
a všímají si podobností. Obě dvě schopnosti, ale mohou snadno přejít do krajností
a tak lidé s nadáním pro zachycování diferencí už nejsou schopni vidět analogie
a naopak. Stejně tak je to s lidmi, kteří se obdivují věcem novým nebo naopak s lidmi
kteří se obdivují starým věcem, s lidmi se smyslem pro jednotlivost či pro celek.
4 9
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 88. Filozofické dědictví. ISBN 80-
205-0107-x.
27
Všech nadání a skloňuje třeba užívat střídavě, harmonicky, jedněch stejně jako
druhých. Je také nutné „aby si rozum zachoval svou nestrannost a neporušenost"5C
\
Pokud budeme postupovat takto, bude náš rozum schopen současně pronikat i chápat
a zároveň se tak ochráníme před idoly jeskyně a budeme se jich schopni vyvarovat.
5.1.3 Idoly tržiště
Tyto idoly jsou spojeny se společenským životem. Idoly tržiště jsou spjaty
s nástrojem, kterého lidé užívají k tomu, aby se mezi sebou dorozuměli, s řečí.
Řeč je přitom nepřesná a nezušlechtěná. Ve společnosti je užíváno špatných pojmů, slov
a frází. Díky těmto idolům dochází často ke zbytečným sporům a dohadům.
Idoly tržiště jsou podle Bacona těmi nej škodlivějšími. Jejich původem je soužití
lidí a jejich nevhodné používání a výběr slov. Spatný výběr slov vytváří další překážku
pro rozum. Dochází k dohadování lidí napříč společností, vzniká zmatek a lidé jsou
sváděni ke zbytečným myšlenkám. 5 1
Tímto Bacon jakoby předjímá nástrahy spojené
s ideologiemi a také možnost ovládání mas. Jde o problém, který je i ve 21. století stále
aktuální, problém, který stále představuje hrozbu, která je v dnešní moderní společnosti
posílena novými technologiemi a anonymitou spojenou s existencí sociálních sítí.
Idoly tržiště, tedy idoly, jež se do rozumu dostávají ze slov, Bacon rozděluje
do dvou skupin.,, Jsou to totiž buď neexistující názvy věcí;...anebo jsou to názvy věcí
existujících... "5 2
První skupina je tvořena věcmi, které nejsou pojmenovány, jelikož jim
ještě nikým nebyla věnována pozornost a také názvy, kterým chybí existující věci.
Jedná se o názvy, jež vznikly z fantastických domněnek. Jsou to vykonstruovaná slova,
která mají původ v mylných teoriích. Tyto idoly lze poměrně snadno vymýtit, stačí
je j en neustále odmítat. Navíc často dochází k tomu, že dojde k vyvrácení, či zastarání
teorií, na nichž jsou tyto idoly vystavěny. Do druhé skupiny Bacon řadí názvy,
jež vznikly příliš rychlou a nedokonalou abstrakcí z věcí a jsou tedy nejasné a špatně
definované. Tento druh idolů není tak snadné odstranit, jelikož je „spletitý a v rozumu
hluboko zakořeněný... "5S
.
„V charakteristice tohoto typu idolů Bacon dospívá k určitému stupni pochopení
vztahu mezi slovem a skutečností. Tím se dotýká problematiky, která je diskutována
5 0
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 105, 249 s.
51
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 97, 249 s.
5 2
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 106, 249 s.
5 3
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 107, 249 s.
28
i v současné teorii a metodologii vědy. " Tato oblast je ve 21. století stále aktuální
aBaconem nastíněný problém je stále předmětem mnoha diskusí (např. v oblasti
filosofie jazyka). Bacon předjímá požadavek moderní vědy - před započetím vědecké
práce je třeba vykonat také analýzu v ní používaných výrazů.
V době Bacona byla moderní věda stále ještě v plenkách, a proto nebylo možné,
aby dospěl k odpovídajícímu řešení problému, který idoly tržiště představovaly. Tehdy
se jako dobré řešení tohoto problému jevila přesná definice slov a pojmů. Je ale nutné
podotknout, že i přesné definice mají své omezené možnosti. Idolům tržiště věnoval
Bacon v Novum Organum nemalou pozornost, i přes to ale nenašel efektivní způsob
k jejich překonání. Jediný přijatelný způsob eliminace tohoto typu idolů viděl v přesném
dodržování pravidel své nové metody. Právě kvůli obtížnému odstranění těchto idolů
z rozumuje Bacon označuje jako překážky nej zhoubnější.
5.1.4 Idoly divadla
Idoly divadla vnikly do lidské mysli díky různým filosofickým soustavám,
které byly napříč historií považovány za správné.
Tradiční filosofické systémy jsou jako divadelní hry. Tyto systémy vytvořily
světy, jež nebyly skutečné, světy podobné těm, které můžeme pozorovat v divadle.
Bacon nekončí pouze u kritiky starých systémů, ale kritizuje i metody, jichž bylo
použito pro potvrzení jejich správnosti. Většina filosofických systémů je podle Bacona
vystavěna na nesprávných základech, na tradicích, důvěřivosti a nedbalosti.55
Idoly divadla tedy mají své kořeny ve vývoji vědy a filosofie. V těchto idolech
se projevují všechny nedostatky a omyly, které byly způsobeny použitím nesprávných
metod.
V aforismech týkajících se idolů divadla můžeme pozorovat i motiv skepse vůči
autoritám, vůči tomu, čeho věda doposud dosáhla, i vůči její dosavadní podobě. Tento
motiv se poté výrazněji projevuje ve filosofii Descarta.56
Idolů divadla nebo také idolů teorií je velké množství a pravděpodobně jich bude
v budoucnu ještě přibývat. Filosofické systémy lze rozdělit do tří skupin, podle toho
jak vznikaly a nadále vznikají.
5 4
ČECHÁK, Vladimír, Jaroslav SUS a Milan SOBOTKA. Co víte o novověké filozofii. 1. vyd. Praha:
Horizont, 1984, s. 84-85, 323 s. Malé moderní encyklopedie.
5 5
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 97-98, 249 s.
5 6
Srov. ČECHÁK, Vladimír, Jaroslav SUS a Milan SOBOTKA. Co víte o novověké filozofii. 1. vyd.
Praha: Horizont, 1984, s. 85, 323 s. Malé moderní encyklopedie.
29
První skupinu utváří systémy, které využívají racionální filosofii. K jejím
představitelům řadíme např. Aristotela. Tento druh filosofie pracuje s rozmanitými
a zároveň velmi obvyklými věcmi, ale bez toho, aby je dostatečně ověřovala,
prozkoumala a promyslela. Tito filosofové poté staví na spekulacích a na práci svého
rozumu. Další skupinu filosofů tvoří takoví, kteří sice prováděli pokusy a prováděli
je svědomitě a přesně, ale neprovedli jich dostatek. Na zlomku pokusů potom vystavěli
celou svoji filosofii a vše kolem ohýbali tak, aby to jejich novému systému vyhovovalo.
Poslední druh filosofů je tvořen těmi, kteří smísili víru svěděním. Jejich filosofie
je prolnutá teologií a tradicemi.57
Tyto tři skupiny vytvářejí základ, na němž je dále
vystavěna nesprávná filosofie, z níž poté pramení omyly. Bacon tedy uvádí tři druhy
nesprávné filosofie: sofistickou, empirickou a pověrečnou (teologickou).
5.2 Konstruktivní část Baconovy filosofie
Konstruktivní část Baconovy filosofie je tvořena metodou, kterou považoval
za jedinou správnou pro dosažení pravého poznání, metodou indukce. V této bakalářské
práci je do konstruktivní části také zahrnuta Baconova polemická úvaha o způsobu
dosažení pravdivého poznání.
5.2.1 Bacon mimo empirismus i racionalismus
Bývá mylně uváděno, že je Bacon empirikem. Přesto, že velmi kriticky
vystupoval proti racionalismu, nedůvěřoval plně ani zkušenosti plynoucí z lidských
smyslů. Uvádí, že nás smysly klamou, podvádí nás a v mnohých případech selžou,
proto je nemožné spoléhat se pouze na vlastní bezprostřední vjemy. Ty nám poskytují
informace vztažené ke člověku nikoliv ke světu, či k vesmíru. Z tohoto důvodu je nutné
podrobit smyslovou zkušenost kritické analýze a až poté je možněji přijmout.
Příklad, na kterém Bacon demonstruje jednostrannost přístupu ke skutečnosti
je velice známý. Vědeckou společnost zde dělí na empiriky a racionalisty, přičemž
ani jeden z přístupů není vhodný pro dosažení dalšího pokroku.
Empiriky přirovnává Bacon k mravencům. Ti hromadí materiál, který snáší
na hromadu a pracují s ním v podobě, ve které jej získali. Nedochází k žádným úpravám
a přeměnám, nedochází ke zpracování. Racionalisty potom přirovnává k pavoukům,
kteří předou síť sami ze sebe, bez toho aby potřebovali materiál z okolního světa.
Racionalisté nepotřebují žádné smyslové vjemy a empirikové se zase brání užití
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 109-113, 249 s.
30
rozumu. Vědec, který chce dosáhnout poznání a pokroku by se měl ale vymanit z těchto
dvou skupin a pracovat jako včela, včela totiž používá střední cesty. Sbírá pyl z květin,
který potom vlastní tvořivou činností přetváří a zpracovává. Tak by měl pracovat vědec,
který chce získat moc nad přírodou a poznat její zákony. Neměl by se nadále spoléhat
jen na své smysly nebo užívat pouze vlastního rozumu. Pravá tvořivá činnost ve vědě
a filosofii se nespoléhá jen na sílu lidské mysli, ani se neomezuje pouze na sběr látky
získané z pokusů a pozorování. Pravá tvořivá činnost vznikne jen tehdy, pokud
se semknou tyto dva přístupy, tedy přístup experimentální a racionální.,, ...spojí-li
se tyto schopnosti (tj. experimentální a racionální) ještě těsněji a důsledněji
(což se až dosud nestalo), lze právem mnoho očekávat. "58
Metoda, která má pomoci dosažení pokroku, která má uvést vědy opět
do pohybu stojí na dvou opěrných sloupech, které vyrovnávají nedostatky
již zmíněných přístupů a složek lidského poznávání. Nedostatky smyslového vjemu
vyrovnává experiment, díky němuž je možné odstranit nejistoty, pramenící
z omezených lidských smyslů. Nedostatky rozumu poté vyrovná indukce.
Lze uvažovat i tak, že Francis Bacon stojí před bojem empirismu
s racionalismem, který započali R. Descartes a J. Locke. Pře byla ukončena filosofií
I. Kanta, který se ve své metafyzice pokusil o jisté spojení těchto dvou přístupů
ke skutečnosti.
5.2.2 Metoda indukce
Jedno z nej významnějších děl Francise Bacona Novum Organum je dílem
o novém nástroji, který má sloužit člověku k získání moci nad přírodou a k jejímu
ovládnutí.
V tomto díle Bacon představuje „novou logiku" jako základní a nezbytný
prostředek pro získávání nových poznatků a zároveň pro zkonstruování nové vědy.
Jeho logika se výrazně odlišuje od logiky, jaké bylo užíváno doposud, tedy od logiky
aristotelovské, která byla deduktivní a podpořena sylogismem.
Baconova logika se od té klasické liší ve třech bodech: má jiný cíl, dokazování
je dosahováno jiným způsobem a zkoumání je započato jinde. Cíl již nespočívá
v objevení nových argumentů, nýbrž objevení rozmanitých umění, věda nemá být
využívána k vynalezení věci, která souhlasí s principem, ale k objevování principů
'BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 151, 249 s.
31
samých. Bacon nechce docházet k pravděpodobným vztahům, ale chce odhalit přímé
vyobrazení. Základní pracovní metodu pro tuto logiku tvoří Baconova metoda indukce.
Metoda indukce měla pomoci utřídit všechny již nabyté poznatky, měla vytvořit
jakýsi inventář lidského vědění a přitom oddělit nepravdivé a zbytečné od všeho
pravdivého a nezbytného.
Bacon tvrdí, že nové poznatky nezískáme čtením již napsaných vědeckých
sborníků nebo tím, že budeme vycházet ze starých poznatků. Požaduje zkušenost
a formuluje pravidla pro získávání nových poznatků. Toto získávání poznatků
je systematické a poznatky z něj vyplývající jsou zkušenostní. Pravidla,
která zformuloval, jsou pravidly pro řádné provádění indukční metody.
Vymezení pravidel pro provádění indukční metody je stěžejní. Bacon nebyl
prvním, kdo metodu indukce zmiňoval, nebyl tedy jejím objevitelem. Důležité je,
že nesouhlasí se způsobem, jakým byla tato metoda v minulosti uskutečňována. Jednalo
se o metodu prosté indukce, Bacon ji nazýval indukcí prostým výčtem.
Při použití indukce prostým výčtem se z premis vyvozovalo obecné tvrzení,
přičemž premisy byly jeho jedinečnými případy. Pokud má několikáté A vlastnost B
dochází k úsudku, že každé A má vlastnost B. Tento způsob indukce je podle Bacona
nesprávný a závěry plynoucí z tohoto způsobu jsou nejisté. Bacon vytváří nový
indukční postup, v němž nehrozí, že budou ohroženy obecné závěry. Tento postup byl
později nazván eliminační indukcí.5 9
Ti co užívají indukci prostým výčtem, pracují s metodou, která je podle Bacona
absolutně nekompetentní. Jejich chybu Bacon označuje za odpornou, podle něj je totiž
hlavní úlohou vědy, filosofie, ale i umění zdokonalit a velebit přírodu.
Ti, kteří používají nesprávnou metodu, činí pravý opak: přírodě křivdí a ubližují,
zneužívají a očerňují j i . 6 0
Francis Bacon staví svoji metodu indukce proti metodě indukce prostým výčtem
a proti logice a v ní užívaným sylogismům. To, že se až příliš obdivujeme silám
lidského myšlení a vychloubáme se jimi, je příčinou zla ve vědách. V důsledku toho
již totiž nehledáme to, co by napomohlo pokroku. Je třeba si uvědomit, že logiky
již nelze nadále užívat k objevům ve vědách, jelikož její užití přispívá k upevnění omylů
5 9
Srov. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd. Praha:
Paseka, 2002, s. 267-268, 374 s. ISBN 80-7185-171 -x.
6 0
Srov. BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement of Learning. London: J. M. Dent &
Sons, 1958. Everyman's Library, no. 719 : Philosophy & Theology, s. 124-125. (volně přeloženo
autorkou práce)
32
a ne k objevení pravdy. „Sylogismu nelze užít na principy věd a marně se ho užívá
při středně obecných tvrzeních, neboť naprosto nestačí jemnosti přírody. "61
Jeden z problémů vidí Bacon ve spolehlivosti pojmů. Sylogismy jsou složeny
ze slov, ze znaků pro jednotlivé pojmy. Problém představuje nepřesnost jednotlivých
pojmů a to zejména těch logických a fyzikálních.,,Pojmy substance, kvality, činnosti,
trpnosti i samotného bytí nejsou dobré, tím méně jsou dobré pojmy jako: těžké, lehké,
husté, řídké, vlhké suché, vznikání, zanikání, přitahování, odpuzování, pojmy prvku,
látky a formy a pojmy jejich druhu. Všechny tyto pojmy jsou výplodem fantazie a jsou
špatně vymezeny. "62
Menší problém už představují pojmy jako člověk, pes, ryba a také
pojmy, které vyjadřují smyslové vjemy. Těmito se myslí takové, které označují
kupříkladu barvy nebo pojmy jako teplé a chladné. Tyto pojmy nejsou tolik zavádějící,
nicméně jsou i tyto pojmy často zmatené, v důsledku proměnlivosti hmoty. Pojmy
fyzikální a logické, které lidé doposud užívali, jsou neadekvátní, jelikož nebyly
odvozeny správnou metodou, metodou indukce. Tato metoda má proniknout pod povrch
a pomoci abstrahovat pojmy, které budou přesné a pro vědu přijatelné.
Francis Bacon uvádí dvě možné cesty k nalezení pravdy. Obě jsou metodami
indukce. První představuje indukci, které bylo užíváno doposud, druhá představuje
metodu indukce, kterou navrhuje Bacon.„První stoupá od vjemu a částečných tvrzení
k tvrzením nejobecnějším, od těchto nejobecnějších tvrzení jakožto principů
pokládaných za naprosto pravdivé pak tato cesta sestupuje k úsudku střední
obecnosti."63
Tato první cesta byla podle Bacona dosud nej užívanější. „Druhá cesta
vyvozuje z vjemu a částečných tvrzení, stoupajíc přitom nepřetržitě a postupně, tvrzení
obecnější, aby se nakonec dostala k tvrzením nejobecnějším."64
Tato cesta je zatím
nevyzkoušená, ale správná. Tyto dvě cesty se od sebe liší i přes společný počátek,
který představuje vjem. První způsob totiž pracuje se zkušeností jen velmi málo, spíše
povrchově. Druhý způsob se pozorovanými jednotlivými prvky zabývá mnohem
podrobněji, sleduje je a snaží se vypozorovat zákonitosti, které z nich plynou. První
cesta si od počátku stanovuje určité obecné principy, vytváří hypotézy a závěry,
které Bacon striktně odmítá jako neužitečné a příliš abstraktní. Druhá cesta stoupá
6 1
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 89, 249 s.
6 2
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 89-90, 249 s.
6 3
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 91, 249 s.
6 4
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 91, 249 s.
33
pomalu, nepracuje s předpoklady, zkoumá příčiny. Druhá cesta je tou, která vede
k pravdě.
Obecná tvrzení vyvozená nesprávnou metodou nemohou v žádném případě
přispět vědě novými poznatky. „ ...jemnost přírody převyšuje po mnohé stránce jemnost
argumentace. "65
Obecná tvrzení vyvozená z argumentace jsou tvrzení získaná z premis
získaných úsudkem, nikoli zkušeností. Naproti tomu tvrzení získaná z faktů pomocí
správné metody, vyznačují cestu k jednotlivinám mnohem snáze a vedou tak k praktické
vědě. Tvrzení, jichž se doposud užívalo, nejsou podložena dostatkem faktů, jsou
podepřena fantaskními předpoklady a nepramení z dostatečné zkušenosti. Tato tvrzení
jsou omezena pouze na nej častější fakty, v důsledku čehož dochází ke stagnaci a není
dosahováno potřebného rozvoje vědy. Pokud se objeví nějaký doposud nezpozorovaný
jev, který je v rozporu se stávajícím tvrzením, nedojde k jeho přehodnocení. Problém
je většinou vyřešen zavedením výjimky.
V souvislosti se zmíněnými cestami poznání Bacon rozlišuje anticipace
a interpretace přírody. Anticipace jsou tvořeny pojmy a tvrzeními, jichž je obyčejně
užíváno a jež vznikly špatnou metodou. Interpretace přírody jsou spojeny s metodou,
která náležitým a správným způsobem vyvozuje vše z faktů.
Anticipace jsou pevným základem obecného souhlasu a působí daleko silněji
než interpretace tam, kde chceme obecného souhlasu dosáhnout. Anticipace
jsou přijímány širokou veřejností, jelikož jsou založeny na faktech, která jsou všeobecně
známá a každému blízká. Díky tomu jsou lidmi anticipace velice snadno přijímány,
i přes to, že se ve většině jedná o tvrzení neadekvátní a nesprávná. Anticipace jsou
naprosto nevhodné pro vědu, která má za cíl užitek a blaho společnosti, společně
s logikou jsou vhodné jen pro dosažení souhlasu ve vědách opírajících
se o dogmatismy. Interpretace na rozdíl od anticipací nejsou tak snadno přijímány.
Základ mají ve správné metodě a jsou založeny na hojném počtu faktů. Kvůli obrovské
rozmanitosti faktů, jimiž jsou interpretace podloženy, se většinou zpočátku jeví jako
zmatené a neurovnané. Interpretace směřují k vysokým cílům, k cílům, jež si Bacon
vysnil a o něž usiloval - interpretace směřují k ovládnutí věcí, ovládnutí přírody.
Pomocí anticipace se nedá dosáhnout velkého pokroku ve vědě a to z důvodu
toho, že pokud jsou věci souzeny podle prvního dojmu, dochází často k velkým
omylům. Tyto omyly už nemohou být napraveny tím, že na nich bude stavěno pomocí
'BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 92, 249 s.
34
úsudku a úkonů správných, neboť jádro je již zkažené. Nelze dosáhnout pokroku
roubováním nového do starého. Je potřeba začít stavět od základů, začít obnovovat
a vstoupit na novou cestu, zvláště pokud se již nechceme pohybovat v kruhu. Francis
Bacon chce přivést lidi k tomu, aby se sami přinutili k odložení pojmů, alespoň na čas,
a věnovali se pouze a jen jednotlivostem a jejich uspořádání a řazení a tím tak dospěli
k seznámení s věcmi samotnými.6 6
Bacon prahne po objevu, po proniknutí k něčemu novému, po poznání dosud
neobjeveného. Metoda, která má toho všeho dosáhnout, metoda indukce, je metodou,
která od jednotlivin, postupně a systematicky přechází k obecnějším poznatkům. Další
zkoumání v oboru ale potvrdilo, že Baconova metoda má své meze a není
pro dosahování pokroku ve vědě příliš vhodná. Neustále totiž pracuje se souborem
známých poznatků a je tedy obtížné si představit, že by měla objevit něco,
co se pohybuje mimo soubor, něco nového, něco, co se vymyká a převyšuje používané
poznatky. V době kdy metoda vznikla, měla ovšem velký význam, protože
představovala konkrétní návod ke zkoumání přírody. Jednou z největších Baconových
chyb bylo jeho podcenění důležitosti dedukce pro vědu, což bychom mohli omluvit tím,
že Francis Bacon, ačkoli byl velice vzdělaný muž, neměl valný smysl pro matematiku.
Francis Bacon si neuvědomil, jak důležitá je pro vědu matematika v oblasti
koncipování přírodních zákonů. Nebyl schopný vidět, že kvantifikace vědy
je nepostradatelnou součástí vývoje mechanických věd, čímž se odlišoval od myslitelů,
které již pokládáme za plně novověké.
Bacon byl nedotčen objevy, které spatřily světlo světa v době, kdy sám působil,
objevy, které používaly metody a principy, které sám zavrhoval. Objevy Keplera,
Koperníka, Galilea, objevy Gilberta v oblasti magnetismu, Napierův logaritmus,
Harveyho krevní oběh, všechny tyto objevy Bacon buď nebral v úvahu, nebo úplně
ignoroval. Dalším důvodem neúspěchu Baconovy metody může být to, že se snažil tolik
odlišit od metod užívaných v antice a středověku. Jeho metoda byla určována snahou
odlišit se od zažitých metod a odváděla Bacona od opravdových potřeb stávající situace
ve vědách. Jeho metoda byla velice namáhavá a pracná a nebyla následována. Myslitelé
po Baconovi dokázali, že je mnohem snazší navrhnout hypotézu a tu následně vyvrátit
nebo dokázat experimentem. Jak už ale bylo řečeno, Baconova snaha o novou metodu
6 6
Srov. BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 84-86. Filozofické dědictví.
ISBN 80-205-0107-x.
35
nebyla zbytečná, jeho koncepce zákonů vědy, systematická analogie a mechanistická
povaha hmoty byly důležitými myšlenkami v kontextu vědy sedmnáctého století. 6 7
6 7
Srov. VICKERS, Brian. Francis Bacon. Harlow: Published for the British Council by Longman Group,
1978, s. 18 - 19, 46 s. Writers and their work, 265. ISBN 0-582-01276-7. (volně přeloženo autorkou
práce)
36
5.2.2.lCílem poznání je objevení forem
Francis Bacon používá pojmu „forma", který je ve filosofii uplatňován
již od dob antické filosofie. Provedl ale revizi jeho dosavadního pojetí, čímž se opět
projevuje jeho snaha o vymanění se ze zažitých tradic.
Jednou z prvních teorií, která využívala, tohoto pojmu byla Platónova teorie
idejí. V této teorii byly formy pojaty jako jsoucna přesahující smyslový svět věcí. Tato
jsoucna existovala ve světě idejí. Platón spatřoval v proměnlivosti smyslových věcí
jejich neplnohodnotnost a učinil z nich pouhé odrazy, stíny světa idejí.
Aristoteles chápal formy odlišným způsobem:,, ...pojímal druhyjako ontologické
konstanty, které však neexistují samy o sobě. Nositelem druhujsou druhové formy, které
mají funkci uťvářecích principů jednotlivých věcí a spolu s nimi zanikají. "6S
Forma
(vnitřní princip) neexistuje mimo věc, jež utváří. Cílem poznání je objevení těchto
utvářecích principů. Aristotelův způsob formulace byl přijímán po celý následující věk.
Tato teorie byla v době, kdy bylo lidské poznání odkázáno na to, jak se věci jeví, teorií
nej přirozenější. Poskytovala dostatečné vysvětlení pro nej různější jevy, které
lze v přírodě spatřit. Jednalo se o děje, které bylo možno pozorovat na jednotlivých
předmětech. Vysvětlením dějů bylo uskutečňování forem a to zejména forem
druhových.
Aristotelovské pojetí se v pozměněné podobě objevuje i u Giordana Bruna,
který byl jedním z nej významnějších renesančních myslitelů před Francisem Baconem.
Podle Bruna byla hmota matkou forem, jež dává původ všem formám a do níž se formy
znovu vracejí, přičemž druhová forma nadále zůstává tvůrcem.6 9
Francis Bacon stále užívá pojmu „forma", přikládá mu ale naprosto odlišný
význam, než mu byl přikládán doposud. Odmítá druhové formy a přichází s vlastní
definicí tohoto po tisíciletí používaného pojmu.
Bacon chápe formu jako všeobecnou podstatu určitého jevu, jinak řečeno forma
představuje to, co je společné veškerým situacím, ve kterých se vyskytuje určitý
jev jako vlastnost či kvalita. Objevení formy znamená objevení podstaty, objevení
vnitřní zákonitosti.
6 8
SOBOTKA M. in: SOBOTKA, Milan, Milan ZNOJ a Josef MOURAL. Dějiny novověké filosofie
odDescarta po Hegela. Vyd. 1. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993, s. 30-31, 269 s. ISBN 80-7007-
030-7.
69
Srov. SOBOTKA M., ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 25-27. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
37
Bacon odmítá druhové formy, tedy formy v aristotelovském pojetí, jelikož
jsou pokládány za poslední princip věcí, které jsou dále nedělitelné. Bacon ale věci dále
rozkládá na jednotlivosti, na vlastnosti věcí. Tyto vlastnosti, jako například husté, řídké,
studené, Bacon označuje jako „původní vášně a žádostivosti (passiones a desideriae)
hmoty"10
. Přirozené vlastnosti těles potom Bacon spojuje s vnitřním složením tělesa
a procesem probíhajícím uvnitř těles v určitém režimu.
Bacon se domnívá, že věci se skládají ze souboru vlastností, nepatrných částic,
které tvoří strukturu daného předmětu. Tímto se přibližuje atomismu, nemůžeme
ho ovšem označit za atomistu v pravém slova smyslu. Bacon se odlišuje od atomismu
tím, že nepředpokládá, že je možné vysvětlit dění pouze z mechanického pohybu atomů.
Bacon počítá s tím, že je potřeba i jistých vloh aby mohlo k dění určitého druhu dojít.7 1
Objevení forem, přesněji převedení vlastností na jejich formy, Bacon
demonstruje ve svém díle Novum Organum. V tomto díle Bacon poskytuje návod
k objevení forem, sám se ale o tento zdlouhavý proces nepokouší.
Formy vlastností nejsou ještě známé a je třeba je objevit, k čemuž Bacon
poskytuje ve svém díle podrobný návod. Bacon nepředpokládá, že dosáhnul na konec
poznání, že pronikl k posledním základům věcí, objevuje se u něj myšlenka dalšího
a postupného vývoje poznání, což lze pokládat za myšlenku velice moderní,
za myšlenku, která předčila některé racionální myslitele, jako například Descarta, nebo
Leibnize.7 2
Cílem poznání je tedy podle Bacona objevení formy, což znamená objevení
vlastnosti, povahy, přirozenosti, objevení jejího původu a vzniku. Objevením forem
dosáhneme poznání vnitřních zákonitostí a struktur věcí, dosáhneme toho vědění,
ze kterého pramení moc.
Pokud poznáme formu, j sme schopni tuto formu realizovat, dokážeme převádět
těleso ze stavu jednoho, kdy těleso formu obsahuje, do stavu jiného, kdy už ji naopak
postrádá. Forma je, jak už bylo uvedeno podstatou věci, jejím výkladem, zároveň
je ale také klíčem k ovládání přírody. Ovládnutí přírody a pochopení podstaty
7 0
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990, s. 62-63. Filozofické dědictví. ISBN
80-205-0107-x.
71
Srov. SOBOTKA M., ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 27. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
72
Srov. SOBOTKA M , ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 27-28. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
38
je totiž jedno a to samé. Toto vyjadřuje Baconův 1. aforismus Druhé knihy aforismů
v jeho díle Novum Organum: „ Výsledek a cíl lidské mocije vytvořit a způsobit v daném
tělese nějakou novou přirozenou vlastnost nebo nějaké nové vlastnosti. Výsledek a cíl
lidského vědění je objevit formu dané přirozené vlastnosti čili její pravou odlišnost
neboli vytvářející ji přirozenost (nátura naturans) čili zdrojjejího vzniku... "74
Jak již bylo v této kapitole dříve zmíněno, Bacon pro dosažení tohoto cíle,
tedy objevení forem, vypracoval velice složitý a zdlouhavý postup. Sám své dílo
nedokončil a tento jeho záměr nebyl následován.
Bacon požaduje podrobný zápis dat a údajů, pravidelné záznamy o tom,
kdy se jaký jev vyskytuje a za jakých podmínek a kdy naopak ne, popisy dějů, při nichž
něco vzniká, záznamy o tom, jak člověk působí na věci za pomoci různých procedur.
Celou tuto probírku dat poté nazývá experimentem. Na základě pozorování
a experimentů pak Bacon vytváří indukční tabulky, do nichž přejímá zjištěné údaje.
Tabulky tvořil Bacon ledabyle a plnil je málo ověřenými údaji, zřejmě chtěl
ale pouze demonstrovat svoji metodu a ne dosáhnout nového poznatku.75
Tvorba tabulek měla pevně stanovená pravidla. Nejprve je zapotřebí vypracovat
tabulku, která obsahovala přehled případů, v nichž se vyskytuje určitá přirozená
vlastnost. Tato tabulka se nazývá tabulka pozitivních instancí. Dále je třeba sepsat
souhrn případů, v nichž se tato přirozená vlastnost naopak nevyskytuje. Tuto tabulku
nazývá Bacon tabulka negativních instancí. Výčet případů, ve kterých se vlastnost
nevyskytuje, byl podle Bacona velice důležitý, jelikož stačí jediný záporný případ
pro vyvrácení celého tvrzení. Třetí tabulkou je tabulka zahrnující případy, ve kterých
je vlastnost obsažena více či méně. Tuto vlastnost je nutno pozorovat a zaznamenávat
si, zda v pozorované věci její síla roste či naopak slábne a provést srovnání na několika
předmětech. Na základě tohoto pozorování je vytvořena tabulka stupňů neboli tabulka
srovnávací. Teprve po sestavení všech tří tabulek, můžeme přejít ktzv. eliminační
indukci, s jejíž pomocí vyloučíme instance, které formě zkoumané vlastnosti nenáleží.
Takto dospějeme k výkladu přírody pozitivním způsobem. Znamená to, že se pomocí
pravé metody indukce propracujeme až k tomu, co je kladné, vše ostatní bude
vyloučeno.
73
Srov. PATOČKA, Jan. Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové: (studie z dějin filosofie od Aristotela
k Hegelovi). 1. vyd. Praha: ČSAV, 1964, s. 296, 415 s.
7 4
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, s. 184, 249 s.
75
Srov. SOBOTKA M., ZUNA M. In: BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990,
s. 20-27. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0107-x.
39
Fakt, že se Bacon pokusil o inventarizaci dosavadních poznatků vědy, znamenal
ve světě velký pokrok. Dosud nikdo nevytvořil něco, co by se takovémuto systému
podobalo a tak Bacon vytvořil přehled, který se stal významným pro budoucí vědecké
bádání. „Pokus sestavit seznamy známého a výzva ke spolupráci ve vědě, to byly
myšlenky podněcující, které pomohly vytvořit kvalitativně nové. " 7 6
Metoda indukce
neznamenala průlom ve světě vědy a pokroku bylo dosaženo i bez ní. I přesto, že se tato
metoda ukázala být nevhodnou, byla jejím podnětem touha po poznání něčeho nového,
touha po pokroku. Motivem indukce nebylo zobecnění, či popis toho co vychází
ze smyslů, šlo o pokus proniknout k podstatě, ke skrytým procesům, k vnitřním
zákonitostem, povaze a přirozenosti věcí. Motivem indukce byla snaha proniknout
k něčemu dosud neobjevenému, snaha proniknout do neznáma.
ZUNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 96, 181 s.
40
6. Vize nové vědecké společnosti
Bacon se svou prací nekončí u vytvoření nové metody vedoucí k účelnému
a pravdivému poznání, toužil a usiloval i o inovaci, která by se týkala uspořádání celé
vědecké společnosti. Bojoval za vytvoření prostoru, ve kterém se bude vědě dařit,
ve kterém bude vzkvétat a růst. Vybudování tohoto prostoru má podle Bacona pomoci
encyklopedický souhrn veškerého dosud dosaženého vědění. Jak tohoto souhrnu
dosáhnout popsal Bacon v návrhu, jenž vypracoval pro svého panovníka, krále Jakuba.
Dalším dílem, v němž se Bacon zabývá vědeckou společností a její organizací, je jeho
nedokončená Nová Atlantida. Jedná se o utopistické dílo, pojednávající o ostrově, který
prosperuje právě díky tomu, že je život na něm řízen skupinou vědců. Tato kapitola
se tedy bude věnovat vizi nově uspořádané společnosti, společnosti, v níž viděl Bacon
pokrok a také cestu k lepší budoucnosti plné objevů a vynálezů, budoucnosti,
v níž člověk dokáže ovládnout přírodu. Nutno podotknout, že podstatná část jeho
návrhu, jeho vize, se stala později skutečností a nyní tvoří součást našeho života.
6.1 Návrh nové vědecké instituce - „akademie věd"
Bacon vypracoval pro svého panovníka, krále Jakuba, návrh nové vědecké
akademie. Ta měla umožnit encyklopedický souhrn vědění, který byl již zmíněný
v předchozím odstavci. Tato instituce měla být postavena na čtyřech základních pilířích.
První pilíř tvoří obsáhlá knihovna, poskytující materiály ke studiu v podobě
hodnotných knih a to jak nových tak starých. K dispozici by zde měly být rukopisy,
ale i tištěná díla psaná v různých světových jazycích a pocházející nejenom z Evropy,
ale z nej různějších koutů světa.7 7
Baconova vize této instituce se značně přibližuje
dnešnímu standardu a je až překvapivé, kolik rysů z jeho vize můžeme najít
v moderních institucích 20. a 21. století.
Knihovny samozřejmě již dávno existovaly, nefungovaly ovšem tak, jak jsme
v dnešní době zvyklí. Univerzitní knihovny nebyly nutně součástí každé univerzity,
a pokud ano, nebyly většinou přístupné široké veřejnosti. K větším změnám začíná
docházet až v 17. století.
Po vynálezu knihtisku se knihovny začaly zvětšovat a zvětšovat se začal
také jej ich význam. Na univerzitní půdě se často stávaly konkurencí pro přednáškový
Srov. ZUNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 87, 181 s.
41
sál. Na samotném počátku 17. století ještě nebyla knihovna považována některými
univerzitami za nezbytnost (tento názor zastávala např. univerzita v Lovani),
ale objevily se také univerzity, které otevíraly dveře knihovny pro širokou veřejnost.
Veřejné a soukromé knihovny se stávaly prostorem, kde si lidé nejen četli, ale také
vyměňovali myšlenky a názory. Docházelo zde k badatelským diskusím. V té době
v prostorách knihoven neplatil zákaz hlasitého hovoru a tak zde docházelo k míšení
tištěné komunikace s komunikací ústní. Je proto zcela logické, že se o tuto instituci
Bacon tolik zajímal, měla totiž nezpochybnitelné místo v jím plánovaném obnovení
věd.7 8
Dalším nosným sloupem navrhované akademie mělo být něco, co bychom dnes
nazvali botanickou a zároveň zoologickou zahradou. Netřeba zdůrazňovat, že botanické
zahrady s nej různějšími druhy flory jsou dnes nedílnou součástí přírodovědeckých
fakult, ale i neuniverzitních vědeckých zařízení.
Bacon popisuje zahradu, která bude obsahovat nepřeberné množství rostlin
z celého světa. Šlo by tedy o rostliny pocházející z různých klimatických pásem
a různých nadmořských výšek. Rostliny, které jsou běžně pěstovány člověkem,
ale i rostliny rostoucí divoce v přírodě. Péče o jednotlivé rostliny je v takovémto
zařízení nezbytností, každému rostlinnému druhuje třeba věnovat náležitou pozornost.
K takovéto botanické zahradě by byly také připojeny klece, stáje a jiné druhy příbytků,
potřebné pro chování rozličných druhů zvířat- savců i ptactva, jež by pocházela ze všech
možných koutů světa. Vedle savců a ptáků by tato zahrada poskytovala útočiště
i všem možným druhům ryb. Ty by byly chovány ve dvou jezerech, z nichž jedno
by bylo naplněno vodou sladkou a druhé vodou slanou. Tato zahrada by podle Bacona
poskytla akademii věd univerzální a zároveň soukromý model přírody: „A tak byste tu
mohl mít na malém rozsahu model univerzální přírody učiněný jaksi soukromým. "19
Další pilíř tvoří kabinet, či muzeum, v němž by bylo obsaženo vše,
co kdy člověk vyrobil ať už sám, či za použití nějakého nástroje, ale také to, co bylo
vytvořeno přírodními jevy, náhodou a jedinečností dějů, které v přírodě probíhají.
Posledním pilířem je laboratoř, která by měla být vybavena nej různějšími
technologiemi, moderními nástroji, různými nádobami, pecemi a jinými stroji,
které by umožnily dosahovat nevídaných objevů.
7 8
Srov. BURKE, Peter. Společnost a vědění. 1. české vyd. Praha: Karolinum, 2007, s. 73-74. Limes
(Karolinum). ISBN 978-80-246-1319-2.
7 9
ZUNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, s. 87, 181 s.
42
Akademie věd a její instituce zřejmě neměla být využívána širokou veřejností.
Bacon hovoří o soukromém modelu přírody nebo o instituci, kterou může využít každý
muž ducha; pravděpodobně tedy s účastí veřejnosti nepočítá. V tomto bodě se výrazně
rozchází se systémem, který v podobných institucích funguje dnes. Nelze
si ale nevšimnout toho, že se mnoho Baconových nápadů a připomínek nakonec
opravdu zrealizovalo a dnes je považujeme za samozřejmé. V době, kdy Bacon žil,
se ale stále jednalo o hudbu budoucnosti. Bacon tedy píše Novou Atlantidu, dílo,
které nám dává nahlédnout do společnosti, kde již k realizaci jeho návrhů dávno došlo.
6.2 Nová Atlantida
Legenda o ztracené Atlantidě má svůj původ již v antice, kdy byla do literatury
uvedena Platónem. Tato báje se v obměnách neustále vrací a to i ve 20. století
např. v díle Vítězslava Nezvala nebo Alexeje Pludka. Tohoto námětu v 17. století využil
i Francis Bacon.8 0
Bacon přesouvá bájnou Atlantidu, ostrov Bensalem, do Pacifiku,
který byl v té době stále neprobádaným územím a představoval tak hádanku a zároveň
výzvu pro objevítelské úsilí.
Nová Atlantida je dílem, jehož prostřednictvím Bacon vyjadřuje svoje sny
týkající se budoucí organizace vědy, díky níž bude celá společnost vzkvétat a lépe
fungovat. Toto dílo je projektováno směrem k budoucnu, najdeme ale i díla, ve kterých
tento autor idealizuje minulost, popřípadě svou současnost.
Dějiny Jindřicha VIL nebo díla, ve kterých se Bacon zabývá problémy jeho doby
a ukazuje svůj zájem o otázky, jež byly tématem diskuse široké veřejnosti. Co se týče
názoru na společnost, nepatří Bacon k příliš progresivním myslitelům, ať už se dívá
zpět, či do budoucnosti.81
Bacon se příliš nezaměřuje na společenské zřízení vBensalemu, na rozdíl
od ostatních utopistů (např. More). Chybějící informace týkající se společenského
zřízení vysvětlil W. Rawley, Baconův bývalý sekretář, v předmluvě k prvnímu vydání
Nové Atlantidy: „Jeho lordstvo zamýšlelo podat v tomto smyšleném dílku
i zákonodárství nejlepšího státu či modelu občanského společenství; vidělo však,
8 0
Srov. STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury 1. Vyd. 1. Praha: Academia Praha, 1987, s. 246
8 1
Srov. ČECHÁK, Vladimír, Jaroslav SUS a Milan SOBOTKA. Co vite o novověké filozofii. 1. vyd.
Praha: Horizont, 1984, s. 76, 323 s. Malé moderní encyklopedie.
43
že by to byla dlouhá práce, a tak od toho upustilo a věnovalo se tomu, po čem toužilo
a čemu dávalo přednost, totiž sepisování Historie přírodních věd. "82
Nej pokrokovějším a nejvýraznější m motivem jeho utopie je postavení, které
v tomto díle zaujímá věda. Všechny problémy a otázky jsou zde řešeny za pomoci
rozumu, na základě expertiz a vědeckých doporučení.
Baconovým hlavním záměrem je podat optimální obraz vědecké společnosti,
nejprve bylo ale potřeba příběh uvést a vytvořit mu řádnou a pompézní kostru. Nová
Atlantida, stejně jako mnoho jiných utopických příběhů, začíná ne příliš vydařenou
plavbou. Námořníci, jejichž loď uvízla v bezvětří, se modlí k Bohu za záchranu
a za svoje modlitby jsou také odměněni. Podaří se jim zakotvit u dosud neobjeveného
ostrova, který se nazývá Bensalem. Obyvatelé jsou z převážné většiny křesťany,
kteří mluví mnoha světovými jazyky. Posádce je po čase umožněn přístup na pevninu
a nemocným členům posádky je poskytnuta léčba. Námořníci jsou ubytováni
v tzv. Domě cizinců, kde je navštěvuje správce tohoto zařízení, který jim poskytuje
odpovědi na otázky týkající se původu komunity, která ostrov obývá. Námořníci
získávají nové informace o historii ostrova, o obyčejích a zvycích tamních obyvatel
a j sou také zváni na slavnosti, které jsou ostrovany pořádány. Dozvídají se také,
že obyvatelé Bensalemu mají ucelené informace o zbytku světa, o vynálezech
a objevech, jež byly ve světě uskutečněny, zatímco Bensalem zůstává okolnímu světu
utajen. Nakonec je jednomu z námořníků umožněno setkat se s jedním z Otců
Šalamounova domu.
Poté co se Otec Šalamounova domu objeví, dochází k popisu ústavu,
který v předmluvě k prvnímu vydání předznamenával Rawley: „ Tuto smyšlenku vypsal
můj pán proto, aby v ní podal vzor a popis koleje založené k vytváření velkých
a podivuhodných děl sloužících k blahu lidí a nazvané Šalamounův dům či Kolej díla
šesti dnů. "8S
Majestátní vědecký a výchovný ústav, tzv. Dům Šalamounův nebo také Kolej
šesti dnů je centrem Bensalemu. Smyslem tohoto ústavu je „poznávat příčiny a skryté
pohyby věcí; a rozšiřovat hranice lidského panství na všechny myslitelné věci."84
8 2
RAWLEY W. In: BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v M F l . Překlad Alois Bejblík.
Praha: Mladá fronta, 1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 8.
8 3
RAWLEY W. In: BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík.
Praha: Mladá fronta, 1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 8.
8 4
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík. Praha: Mladá fronta,
1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 33.
44
V tomto zařízení se pro dosažení vytyčeného cíle konají pozorování přírodních jevů
a jejich výsledky jsou v přilehlých laboratořích a továrnách pomocí pokusů převáděny
v praxi.
Šalamounův dům disponuje mnoha prostředky a nástroji. V následujících
odstavcích budou vylíčeny ty nej důležitější z nich, které představují jen zlomek z těch,
které Bacon ve svém díle vylíčil.
V rozlehlých jeskyních, z nichž některé sahaly až tři míle pod zem, se nacházejí
stroje, jimiž se dosahuje libovolného tlaku vzduchu a teplot. Tyto jeskyně jsou
nazývány Spodním pásmem. Jsou užívány k uchovávání hmot, k napodobování
podmínek v dolech, k měnění skupenství rozličných látek a k výrobě syntetických látek
za použití hmot, které se v tomto prostředí nechávají dlouhá léta odležet. V jeskyních
se také léčí různé nemoci a sídlí zde starci, jejichž život byl v těchto jeskyních značně
prodloužen. Tito starci z pobytu ve Spodních pásmech čerpají nedocenitelné vědomosti,
které potom předávají dalším, kteří v Šalamounově domě působí.
Na ostrově se také nacházejí vysoké věže, z nichž nejvyšší sahají až do výše půl
míle. Tyto observatoře jsou nazývány Horním pásmem a jsou užívány zejména
k pozorování přírodních jevů astrologických a meteorologických.
V jezerech sladkovodní ch, i v těch, která jsou naplněna slanou vodou, se chovají
ryby a vodní ptáci a dochází zde také ke šlechtění nových druhů. V botanických
zahradách se zkoumají nej různější rostliny svezené z nejzazších koutů světa.
V zahradách dochází ke štěpování a roubování rozličných druhů stromů, urychluje
či zpomaluje se zde růst stromů a květin. Vědci působící v této instituci jsou také
schopni vypěstovat plody větší a sladší, než jak dozrávají v přírodě, a jsou schopni
změnit jejich barvu, chuť, vůni i tvar.
Nalezneme tu i zvláštní zoologickou zahradu, která neslouží jen k pozorování
vzácné a rozmanité fauny, ale zejména k operačním zákrokům na zvířatech a jiným
experimentům, z nichž plynou poznatky využitelné pro zákroky, které je možno
vykonat v případě potřeby na lidském těle. Díky tomu zde získávají zkušenosti jako
např. že nedochází k úmrtí po odstranění některých končetin, či zdánlivě pro život
důležitých orgánů, že lze vzkřísit tvory, kteří jsou již považováni za mrtvé atp. Konají
se zde pokusy s jedy a protilátkami, s různými léčivy, křížením a šlechtěním
se dosahuje nových a odolnějších druhů, které mají jiné barvy, postavy a jsou přitom
stále schopny rozmnožování. „Hledáme způsoby jak mísit a křížit nové druhy; už jsme
45
takto získali mnoho nových druhů, jež vůbec nejsou neplodné, jak se má obecně
za to. "85
Bacon zde jakoby předjímá Darwinovu teorii.8 6
S využitím rozmanité fauny
a flóry jsou v lékárnách a dalších zařízeních připravována léčiva, k jejichž výrobě jsou
zde k dispozici všechny možné přístroje a nádoby.
Je zde využíváno nejrůznějších nástrojů a mechanických strojů, díky nimž
výrobky známé i zbytku světa, jako např. papír, hedvábí, barviva atp., dosahují mnohem
vyšších kvalit než jinde.
V jiných observatořích zase dochází k pozorování světelných jevů, sestrojují
se zde nástroje, díky nimž je člověku umožněno dohlédnout do nepředstavitelné
vzdálenosti nebo pozorovat nejmenší částečky tělních tekutin. Jinde jsou zase
zkoumány zvuky a jejich přenos na velké vzdálenosti a zhotovují se stroje,
které umožňují přepravu po souši, vodě či ve vzduchu. Podařilo se zde také objevit
rajskou vodu, která má blahodárné účinky a dokáže prodlužovat život člověka a existuje
zde i několik exemplářů perpetuum mobile.
Lidé působící pod záštitou Šalamounova domu mají řadu různých pověření
a funkcí. Dvanáct z nich vyplouvá, vydávajíce se za příslušníky cizích národů,
do různých zemí světa, aby do Bensalemu přivezli nové knihy a návody
a aby informovali o pokusech, jež se ve světě uskutečnily. Těmto dvanácti zvědům
se přezdívá Kupci světla. Ti, co sepisují informace, které přináší Kupci světla,
se nazývají Slidiči a jsou celkem tři. Další trojčlenná skupina nese název Hledači
tajemství. Tato skupina je pověřena shromažďováním pokusů týkajících se mechaniky
a sběrem zkušeností, jež se netýkají vědy. Tři další provádějí pokusy, které by mohly
být pro Bensalem výhodné, jsou nazýváni Kutači nebo Průzkumníky. Kompilátoři
shrnují pokusy předchozích čtyř skupin a následně je organizují, aby byly poznatky
z nich plynoucí lépe použitelné pro budoucí bádání. Obvěnitelé nebo také Dobrodinci
mají z vykonaných pokusů učinit závěry použitelné pro život - „Další se zamýšlejí nad
pokusy svých druhů a snaží se z nich vytěžit věci, jež by se hodily a byly užitečné
pro život, ale právě tak i pro jasné odhalování příčin věcí a přírodních úkazů a pro
snadné a zřejmé rozpoznávání vlastností a částí těles a hmot... "8?
. Nové pokusy řídí
8 5
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík. Praha: Mladá fronta,
1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 35.
8 6
Srov. DRTINA, František. Úvod do filosofie: Myšlenkový vývoj evropského lidstva. 2. V Praze: Jan
Laichter, 1948, s. 149, 506 s.
8 7
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík. Praha: Mladá fronta,
1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 40.
46
Nosiči světla a vykonávány jsou Roubovači nápadů. Předchozí experimenty poté
zobecňují tzv. Tlumočníci přírody, kteří vytváří širší souvislosti a z nich dále vyvozují
axiómy a poučky. Zároveň probíhá školení nováčků, kteří v potřebný čas nahradí ty,
kteří již jednotlivá povolání nemohou vykonávat. Dochází také ke společným poradám,
kde se diskutuje o nových objevech, o tom, zdaje vhodné je odtajnit státu a veřejnosti,
či držet pro bezpečnost všech v tajnosti. „A také děláme toto: společně se radíme,
které výzkumy a objevy, jež jsme učinili, zveřejníme a které nikoliv; a všichni
se zavazujeme přísahou, že nic nevyzradíme o těch, jež považujeme za moudřejší utajit;
o některých občas informujeme stát, ojiných ani ten ne. "88
Bacon ve svém díle demonstruje to, jak moc se věda rozvíjená v Bensalemu liší
od vědy jeho doby rozvíjené v Evropě. Tento fakt v jeho utopistickém díle i několikrát
zmiňuje. Odlišnejšou používané metody, ale také oblasti zkoumání. Bensalemská věda
slouží především člověku, slouží životu.
Svět Nové Atlantidy není fantastický ani snový, jde o svět moderní vědy
a technologie. Toto dílo je na míle vzdáleno od strohé odborné statě, jde o ukázku
Baconovy vynalézavosti a praktičnosti. Za zmínku stojí i úcta, solidarita a lidskost,
která prolíná celý příběh. Napříč Novou Atlantidou si lidé byli vždy ochotni pomoci
a pokaždé byli za pomoc vděčni.8 9
Vynálezci a objevitelé, kteří nějakým způsobem přispěli k rozvoji a pokroku
celého lidstva (nejen v rámci Bensalemu) byli uctěni sochou vystavenou na odiv
v obřadní síni. Vše se zde dělo pro to, aby byl lidský život učiněn snesitelnějším
a aby bylo možno si ho snáze užít.
V Nové Atlantidě se objevuje mnoho prvků z našeho moderního života.
Samozřejmé jsou pro nás vědecké instituce, laboratoře, botanické zahrady, muzea
a všemožné stroje, šetřící energii moderního člověka. „Baconova anticipace budoucího
rozvoje chemie, biochemie, biologie, agrobiologie, metalurgie, astronomie, medicíny,
potravinářského průmyslu a nejrůznějších druhů techniky vzbuzuje obdiv a někdy
až údiv. "90
Baconova vize dosáhla částečného naplnění roku 1645, kdy v Londýně vznikla
Filosofická kolej (College of Philosophy). Na zřízení této koleje nese nemalý podíl
8 8
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík. Praha: Mladá fronta,
1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36, s. 40.
8 9
Srov. VICKERS, Brian. Francis Bacon. Harlow: Published for the British Council by Longman Group,
1978, s. 28-29, 46 s. Writers and their work, 265. ISBN 0-582-01276-7. (volně přeloženo autorkou práce)
9 0
STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury L Vyd. 1. Praha: Academia Praha, 1987, s. 247
47
i Jan Amos Komenský a jeho pansofické dílo. Roku 1662 se z této koleje vyvinula
Královská společnost (Royal Society); jejíž zakladatelé považovali Bacona za svého
duchovního otce.
Baconovo myšlení mělo obrovský vliv na další generace vědců. V dalším století
byly po vzoru Královské společnosti zakládány další společnosti, podobně zaměřené.
Myšlenka spolupráce ve vědách se stala v 17. století veřejně uznávanou.
Jednou z osobností, jejíž dílo Bacon nezpochybnitelně ovlivnil, je již zmíněný
Jan Amos Komenský. Celé jeho dílo, počínajíc Velkou didaktikou je reakcí na dílo
Baconovo. To, čeho se Bacon snažil dosáhnout ve vědě, toho se Komenský snažil
dosáhnout v oblasti výchovy a vzdělávání. „Onen důraz na metodičnost, ona snaha
stále vynalézat a rovněž snaha metodicky zmnohonásobovat účinek sil, opatření,
institucí - v tom všem se Komenský posiloval u Bacona. "91
Samozřejmě, že jsou mezi
těmito dvěma osobnostmi nepřehlédnutelné rozdíly v pojetí vědění a také ve vztahu
k činnostem ducha. Stále ale nelze popřít, že byl Komenský Baconem motivován
k realizaci reforem, jimiž se pokusil, dle vlastní koncepce, o úplnou instauraci lidského
vědění. 9 2
Jde o další důkaz Baconova nezměrného vlivu, který široce překračoval
hranice Britského impéria. Baconův odkaz se tedy nesl v dílech jeho následovníků
i v dílech těch, které inspiroval a ovlivnil a i díky Francisi Baconovi dnes žijeme
ve světě, o kterém snil, ve světě moderní vědy, ve světě, kde je věda užitkem pro život.
9 1
PATOČKA, Jan. Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové: (studie z dějin filosofie od Aristotela
k Hegelovi). 1. vyd. Praha: ČSAV, 1964, s. 300, 415 s.
9 2
Srov. PATOČKA, Jan. Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové: (studie z dějin filosofie od Aristotela
k Hegelovi). 1. vyd. Praha: ČSAV, 1964, s. 300, 415 s.
48
7. Závěr
Naše kultura je součástí minulých tradic, odkazem jedinečných osobností
s nejrůznějšími oblastmi působnosti. Francis Bacon takovouto osobností bezesporu byl.
Cílem práce bylo vytvořit pomocí analýzy primární a sekundární literatury
ucelený pohled na dílo Francise Bacona v oblastech vědy a filosofie. Tento cíl
byl dle názoru autorky naplněn a to především v kapitolách, které se věnují obnovení
věd, vědeckým institucím a zejména konstruktivní a destruktivní části Baconovy
filosofie.
Tato bakalářská práce měla dále poukázat na význam Francise Bacona v oblasti
rozvoje vědy. Tohoto cíle bylo dle autorky práce taktéž dosaženo. Mnoho z návrhů
a myšlenek Francise Bacona bylo již dávno zrealizováno a vliv tohoto myslitele
na jeho současníky i na další generace vědců byl nezměrný. Znaky novověké vědy
a filosofie můžeme pozorovat napříč celým Baconovým dílem: obrat k přírodě
a její využitelnosti pro zlepšení životní úrovně člověka, oddělení náboženství a filosofie,
experiment, vytyčení nového (praktického) cíle vědy - to vše jsou myšlenky
renesančního myslitele, který v mnohém dokázal předběhnout svoji dobu. Bacon byl
velice pokrokovým myslitelem, nedokázal se ale úplně oprostit od vlivu předchozího
období, navíc nedokázal ocenit význam některých přírodních věd pro vědu jako takovou
(např. matematiky), toto jsou omyly, které Bacona řadí stále ještě mezi renesanční
myslitele. Konstruktivní část Baconovy filosofie se ukázala být nepříliš produktivní
ajeho nová metoda nebyla dále příliš využívána a následována pro její složitost.
Zároveň tato metoda nedostačovala pokroku doby. Destruktivní část Baconovy filosofie
se naopak ukázala být velice pokrokovou a platnou i ve 21. století.
Francis Bacon představuje jednu z nejvýznamnějších osobností vědy. Je otcem
myšlenky o poznání, které je praktické a využitelné pro člověka, myšlenky, která
je hnacím motorem moderního světa. Francis Bacon ale veškerý svůj čas nevěnoval
pouze vědě a její instauraci, pole jeho působnosti bylo obrovské. Ve své době
byl vlivným politickým činitelem, zasadil se o rozvoj v oblasti práva, a jeho díla
v oblasti literatury (zejména Baconovy Eseje) jsou srovnávány s díly
Williama Shakespeara. Takový byl Francis Bacon, jedna z nejvýznamnějších osobností
renesance, které se podařilo ovlivnit nejen svoji současnost. Vliv tohoto velikána
lze bezesporu pozorovat napříč dalšími generacemi, dokonce i ve 21. století.
49
Tuto bakalářskou práci je možné použít jako odborný informační zdroj
pro učitele, studenty a další zájemce o danou problematiku. Práce může být také využita
jako podklad pro práci diplomovou, zabývající se např. společnými motivy v dílech
Francise Bacona a Jana Amose Komenského.
50
8. Použitá literatura
ADO, Anatolij Vasiľjevič. Filozofický slovník. Vyd. 2., nezměň. Praha: Svoboda, 1981,
555 s.
BACON, Francis a Břetislav FOUSTKA. Lord kancléř Francis Bacon z Verulamu a
jeho essaye. Praha: Česká akademie věd a uměn, 1933.
BACON, Francis. Nová Atlantida a Eseje. 3. vyd., v MF 1. Překlad Alois Bejblík.
Praha: Mladá fronta, 1980. Prameny (Mladá fronta), sv. 36.
BACON, Francis. Nové organon. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. Filozofické dědictví.
ISBN 80-205-0107-x.
BACON, Francis. Nové organon. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1974, 249 s.
BACON, Francis, KITCHIN, G (ed.). The Advancement ofLearning. London: J. M .
Dent & Sons, 1958. Everyman's Library, no. 719 : Philosophy & Theology.
BLECHA, Ivan. Filosofický slovník. 2. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 1998. ISBN 80-7182-064-4
BÚRKE, Peter. Společnost a vědění. 1. české vyd. Praha: Karolinum, 2007. Limes
(Karolinum). ISBN 978-80-246-1319-2.
ČETL, Jiří. Průvodce dějinami evropského myšlení. 1. vyd. Praha: Panorama, 1985, 634
s. Pyramida (Panorama).
CORETH, Emerich a Hárald SCHÔNDORF. Filosofie 17. a 18. století. 1. vyd.
Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 310 s. Dějiny filosofie (Nakladatelství
Olomouc). ISBN 80-7182-119-5.
ČECHÁK, Vladimír, Jaroslav SUS a Milan SOBOTKA. Co víte o novověké filozofii. 1.
vyd. Praha: Horizont, 1984, 323 s. Malé moderní encyklopedie.
DRTINA, František. Úvod do filosofie: Myšlenkový vývoj evropského lidstva. 2. V
Praze: Jan Laichter, 1948, 506 s.
GARFN, Eugenio (ed.). Renesanční člověk ajeho svět. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2003,
279 s. ISBN 8070216530.
HEINZMANN, Richard. Středověká filosofie. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství
Olomouc, 2000, Dějiny filosofie (Nakladatelství Olomouc). ISBN 80-7182-105-
5.
51
HRUŠOVSKÝ, Igor, Ján K O C K A (ed.) a Mikuláš PAŽÍTKA (ed.). Humanizmus a
renesancia. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo politickej literatúry, 1966, 627 s.
Antológia z diel filozofov (Vydavateľ stvopolitickej literatúry).
PATOČKA, Jan. Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové: studie z dějin filosofie od
Aristotela kHegelovi. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie
věd, 1964.
RESETKA, Miroslav. Anglicko-český, česko-anglický studijní slovník. 3. dopi. vyd.
Olomouc: Fin Publishing, 2003. ISBN 80-86002-62-4.
SAMPSON, George. The concise Cambridge history of English literature. 3rd edition.
Cambridge: Cambridge University Press, 1970. ISBN 0-521-09581-6.
SOBOTKA, Milan, Milan ZNOJ a Josef MOURAL. Dějiny novověké filosofie od
Descarta po Hegela. Vyd. 1. Praha: Filozofický ústav A V ČR, 1993, 269 s.
ISBN 80-7007-030-7.
STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury 1. Vyd. 1. Praha: Academia Praha,
1987
STÔRIG, Hans Joachim. Malé dějiny filozofie. Praha: Zvon, 1991, 510 s. ISBN 80-
7113-041-9.
TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení: od Thaleta k Rousseauovi. 4. vyd.
Praha: Paseka, 2002, 374 s. ISBN 80-7185-171-x.
VICKERS, Brian. Francis Bacon. Harlow: Published for the British Council by
Longman Group, 1978, 46 s. Writers and their work, 265. ISBN 0-582-01276-7.
o
ZUNA, Miroslav. Francis Bacon. Praha: Svoboda, 1970, 181 s.
Internetové zdroje:
Wikipedia [online]. Wikimedia Foundation, Inc. 2016.[vid. 9. 3. 2016]. Dostupné z:
https://en.wikipedia.org/wiki/Francis_Bacon.
52