Posudek oponenta diplomové práce Svatopluk Hrabal: Práva a povinnosti novináře Diplomová práce Svatopluka Hrabala Práva a povinnosti novináře, PrF M U v Brně, 2007, 82 stran, se skládá z šesti vnitřně členěných kapitol, úvodu, závěru, cizojazyčného resumé, seznamu použitých zdrojů. Po formální stránce je celkově diplomová práce zpracována způsobem, který odpovídá požadavkům kladeným na diplomovou práci. Diplomant vyčerpal celé zadání a práci logicky dobře strukturoval. Cílem práce bylo charakterizovat postavení novinářů z pohledu mediálního práva i dalších norem našeho právního řádu, případně z pohledu tzv. autoregulace. Diplomant vymezil základní pojmy z dosti širokého pohledu, a to pojem komunikace, informace, svoboda projevu, média a masmédia, zaměřil se i na problematiku ochrany osobnosti a střetu zájmů v práci novináře. K formální stránce práce lze konstatovat, že diplomant je formulačně dosti obratný a čerpá z širšího vzdělanostního základů, na druhou stranu je možno diplomantovi vytknout jistou stylistickou ledabylost (např. některé věty nedávají smysl, častá chybná interpunkce či pravopisné chyby). Z předložené diplomové práce je patrna dobrá orientace diplomanta v oblasti práva, jeho stylistická i odborná zběhlost. Diplomant cituje v podstatě veškerou relevantní českou odbornou literaturu ke zvolenému tématu, úplně pomíjí judikaturu a zahraniční literaturu. Diplomant v práci opakovaně uvádí, že náš právní řád nezná pojem novinář (s. 3, 23 a 77), což však není úplně pravda (viz např. § 126 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Toto ustanovení je velmi zajímavé i z pohledu budoucího vývoje právní úpravy a odpovědnosti novináře i z pohledu možného střetu zájmů v práci novináře. Problematiky omezení některých profesí v médiích se v důsledku určitě týká i lustrační zákon. Novinář a jeho specifické postavení mělo být zohledněno i v navrhovaném trestním zákoně. Při definování komunikace se dostává diplomant do určitého rozporu, kdy nejprve zdůrazňuje, že komunikace může probíhat jen uvnitř jednoho živočišného druhu (s. 8), což vzápětí na s. 9 a 10 relativizuje bez dalšího vysvětlení. Diplomant ve svém práci úplně nezaregistroval na aktuální úpravu zákona č. 106/1999 Sb. (cituje-li práce touto problematikou se zabývající, je třeba upozornit na již neaktuální názory, dotčené novelizací pozitivní úpravy). V případě, že se diplomant zabývá problematikou utajení zdroje informací, není určitě nej zásadnější m problémem otázka utajení zadavatele inzerátu (s. 27). Pokud diplomant upozorňuje na judikaturu ESLP, měl by uvést, o jaký judikát je jedná (s. 28). Diplomant se správně zabývá problematikou svobody projevu plynoucí z Listiny a mezinárodních závazků, v této návaznosti není příliš šťastné označení kapitoly jako Ochrana osobnosti, neboť v těchto pohledech se jedná o kolizi svobody slova s ochranou lidské důstojnosti a cti, což má pak následně odraz v jednoduchém právo jako občanskoprávní ochrana osobnosti. Přes drobné výhrady výše uvedené je předložená diplomová práce samostatně zpracována, čímž diplomant prokázal své dostatečné stylistické i odborné dovednosti a schopnosti. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení v e l m i d o b ř e (B). Jako téma do diskuse navrhuji, aby se diplomant zamyslel nad tím, zda a jak se postavením novináře zabývá judikatura českého Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Dále by bylo zajímavé stanovisko diplomanta de lege ferenda, zda doporučuje legislativně upravit postavení novináře a jak, případně odůvodnění, proč je taková úprava zbytečná. V této souvislosti by se pak diplomant mohl zabývat i problematikou případné právní úpravy utajení novinářského zdroje. V Brně dne 28.5.2007 JUDr. Kateřina Šimáčková