Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Teorie interaktivních médií
<5
>
IP
Eva Vinklerová
Bakalářská diplomová práce
Přenosná zařízení reprodukující hudbu,
jejich vývoj a role v sociálním chování uživatele
Vedoucí práce: Mgr. Martin Flašar, Ph.D.
Brno 2012
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím
pramenů a literatury uvedené v bibliografii.
V Brně dne 15. května 2012
Eva Vinklerová
1. Úvod -5
2. Historie a vývoj přenosných hudebních zařízení - 7
2.1 Historie a rituál poslechu hudby - 7
2.1 Vymezení pojmů - 9
2.1.1 Napájecí zdroj - 9
2.1.2 Paměťová zařízení - 10
2.1.3 Reproduktor - 11
2.2 Analogová éra - 12
2.2.1 Magnetofonové pásky -12
2.2.2 Walkman - 14
2.3 Digitální éra - 16
2.3.1 Kompaktní disk (CD-ROM) - 16
2.3.2 Discman - 17
2.3.3 Formát MP3 - 18
2.3.4 Komprese na úkor kvality? - 19
2.3.5 Dematerializace - 20
2.3.6 Nákup hudby on-line a pirátství - 21
2.3.7 MP3 přehrávače - 23
2.4 Současné a budoucí trendy - 24
3. Dopady používání přenosných zařízení na uživatele - 26
3.1 Typologie recipientů hudby podle Theodora Adorna - 26
3.1.1 Expert -27
3.1.2 Dobrý posluchač - 28
3.1.3 Konzument vzdělání - 28
3.1.4 Emocionální posluchač - 29
3.1.5 Resentimentální posluchač - 30
3.1.6 Jazzový fanoušek - 30
3.1.7 Bavený posluchač - 31
3.1.8 Lhostejný, nemuzikální a antimuzikální posluchač - 32
3.2 Aspekty provázející poslech hudby - 32
3.2.1 Individualizace a izolace - 32
3.2.2 Soukromí ve veřejném prostoru - 33
3.2.3 Videoklipizace světa - 34
3.3 Biologické reakce při poslechu hudby - 34 -
3.3.1 Emocionální reakce - 35 -
3.3.2 Fyzické reakce - 36 -
3.4 Hudba jako zvuková kulisa - 37 -
3.4.1 Vliv zvukové kulisy na chování člověka - 38 -
3.5 Nebezpečí omezení sluchu při používání přenosných zařízení - 39 -
4. Závěr -41 -
5. Resumé -43 -
6. Summary -43 -
7. Seznam použité literatury - 44 -
1. Úvod
V posledních letech zažíváme díky technologickému pokroku boom mobilních
zařízení. Nejenom, že je díky nim snadné telefonovat z a chůze, ale během svého
vývoje jim byly přiděleny takové funkce, že dnes již zvládají agendu běžného stolního
počítače. Mobilní zařízení umí brouzdat po internetu, přehrávat a stahovat hudbu a
video, konferenční videohovory, zjišťovat předpověď počasí, spravovat e-mailovou
schránku, vytvářet dokumenty, fotit anebo se na nich dají bez potíží hrát i náročnější
hry. V e své práci se budu zabývat především hudbou, která v podstatě vývoj
přenosných zařízení určovala. První nebyl vynalezen přenosný telefon, i když by to
byl dozajista praktičtější vynález. Ne, byl to hudební přehrávač, kdo nastolil mobilní
éru a určoval vývoj mobilních technologií. Stal se důležitým společníkem při mnoha
činnostech a to, jakým způsobem jej využíváme, ovlivňuje i nás samotné. Proto v
následujících kapitolách zmapuji jejich vývoj a pokusím se odhalit trend, kterým se
budou mobilní přehrávače hudby ubírat do budoucna. Může nám technologický vývoj
přinést ještě něco nového?
V e své práci budu vycházet z několika zdrojů, které se zabývají hudební
psychologií a sociologií. Jsou to vědecké oblasti, které nejsou dodnes důkladně
probádány a vědci stále přicházejí na nové souvislosti s poslechem hudby a jejím
vlivem na chování posluchače. Vzhledem k tomu, že empirické výzkumy a pokusy na
toto téma jsou složité a velice často i nepřesné, nezbývá nám prozatím, než se
uchýlit k teoretickému bádání a vycházet z dostupných dat a názorů odborníků.
Pro snadnější pochopení chování posluchače mobilního zařízení ve
společnosti se zblízka podíváme na aspekty, které poslech moderních digitálních
nahrávek doprovázejí. Zároveň je důležité zaměřit se na fakt, jakým posluchačem
daný člověk je - jestli vnímá hudbu jako něco, co ke svému životu nutně potřebuje,
nebo jde o „svátečního posluchače". K tomuto tématu použiji esej známého teoretika
T. Adorna, který se tématu blíže věnoval, a podařilo se mu určit několik základních
skupin posluchačů.
Vliv hudby na lidskou psychiku je nesporný a pocit, který v danou chvíli máme,
se může odrážet na našem chování nejen doma, ale i na veřejnosti. Právě proto se
- 5 -
budu věnovat zkoumání, jakým způsobem hudba na člověka působí - a to jak
psychicky, tak tělesně.
Všechny sesbírané poznatky nám nakonec pomohou objasnit, proč oblíbenost
přenosných zařízení pro reprodukci hudby stále stoupá a proč si přehrávače tohoto
typu pořizují stále další lidé, proč je důležité pro hudební trh vymýcení nelegálního
stahování hudby a proč se firmy, prodávající hardware a software umožňující
přehrávání hudby stále snaží vynalézt dokonalejší zařízení. Stejně tak pochopíme,
jak se posluchač chová a cítí, pokud jeden z těchto přístrojů právě používá.
- 6 -
2. Historie a vývoj přenosných hudebních zařízení
2.1 Historie a rituál poslechu hudby
"Hudebníci již tradičně soudí, že hudba může vyjadřovat emoce, pohyb, krásu, napětí a
uvolnění, hnutí lidské mysli, lidský charakter či určité myšlenky. Hudba tedy má svůj mimohudební
význam."
Marek Franěk
Hudba tvoří důležitou součást lidské existence a je s námi od prvopočátků.
Její historie je tedy tak stará, jako je lidstvo samo a vždy byla všude kolem nás. Jako
počátky hudby a hudební tvořivosti člověka tedy můžeme považovat úsvit samotného
lidstva. Hudba, přesněji řečeno spíše vyluzování jednoduchých tónů, tehdy byla
důležitým prvkem, který lidem pomáhal komunikovat mezi sebou, a umožňovala
bližší sociální interakci mezi jednotlivci. Byla tady dříve, než samotná řeč.
Hudba, tedy zpěv a hra na nástroje ve všech formách, měla ale už od pravěku
ještě jednu základní funkci - doprovázela člověka a kmen při rituálech. Ať už se
jednalo o obřad spojený s modlitbami k bohům nebo obřad pohřební, byl většinou
doprovázen hrou na nástroje a zpěvem, které určovaly průběh rituálu.
Nemusíme ale chodit do příliš vzdálené minulosti, abychom si ukázali funkci
hudby ve společnosti. Stačí se nám přenést i několik století, ne-li desetiletí zpátky.
V 19. a na začátku 20. století se členové vyšších společenských tříd
(nejčastěji v zemích s bohatou hudební tradicí, jako je například Německo nebo
Rakousko) často setkávali z a účelem poslechu filharmonických orchestrů v
koncertních sálech. Taková událost znamenala pro tehdejší smetánku důležitý
okamžik, kdy už jen pouhým faktem, že onu událost navštívili, utvrzovali svoje
postavení ve společnosti. Koncerty vážné hudby tak byly jakýmsi sociálním tmelem
oné společenské třídy, stejně jako například bály nebo divadelní představení.
Po vynálezu fonografu (1877) a následně velkému rozmachu mechanicky
poháněných gramofonů (přibližně kolem roku 1912) se způsob recepce hudby
změnil. Hudbu teď nebylo nutné navštěvovat v koncertních sálech, jak tomu bylo
- 7 -
doposud, ale bylo možné si ji doslova přinést domů. Tento okamžik můžeme
považovat z a historický zlom. Samozřejmě to nebyl první přístroj, který byl schopný
hudbu reprodukovat v domácích podmínkách. Byl to ale přístroj, který byl schopný
hudbu reprodukovat v takové kvalitě, jako by posluchač byl přítomný právě na
koncertu slavného houslového virtuóza. Gramofonové desky se daly snadno měnit a
uchovávat a hudba se dala přetáčet jednoduchým posunutím jehly, což byly v té
době průkopové vlastnosti, přispívající k velké popularitě gramofonů. Záznam zvuku
ale ještě nebyl příliš kvalitní - nejlépe vyznívala houslová sóla a lidský zpěv, protože
zpěvák a houslista mohli přistoupit blíže k nahrávacímu zařízení1
a také díky
podobnému frekvenčnímu pásmu, které dobře odpovídalo systému záznamu a
reprodukce.
K poslechu prvních gramofonových desek se ale přistupovalo stejně, jako
doposud, jen v komornějším prostředí. Rodina si pozvala hosty, všichni se sešli v
jedné místnosti domu, kde byl umístěn gramofon, a celá společnost se bavila u
poslechu hudby. Mohl se podávat alkohol nebo i tančit - vše záleželo na
momentálním rozpoložení společnosti a účelu takového setkání.
Takovéto počínání skupiny lidí můžeme znovu nazvat rituálem. O d tančících
lidí kolem ohně a bubnování na bubínek vytvořený z kůže uloveného zvířete jsme se
dostali do vyšší společnosti, která poslouchá nejnovější reprodukci Čajkovského
Louskáčka v podání německého symfonického orchestru.
Společnostem, které se výrobou gramofonových desek zabývaly, však po
začátku rádiového vysílání hrozil úpadek. Lidé ale na gramofonové desky nedali
dopustit - rádio v domě plnilo funkci spíše informativní, než společenskou - a jejich
popularita přežila až do osmdesátých let dvacátého století, kdy je nahradila nová
záznamová zařízení, a do popředí se začala dostávat přenosná zařízení a rituál
poslechu hudby začal skomírat.
Od této doby prošel hudební průmysl velmi rychlým vývojem, kde jedno
zařízení střídalo druhé a posluchači si museli rok od roku zvykat na stále se měnící a
v mnoha ohledech zlepšující se technologie.
V posledních letech můžeme sledovat pokles návštěv koncertů artificiální
(chcete-li, klasické) hudby ve prospěch koncertů hudby populární (a to jak
v koncertních halách, tak i při návštěvách hudebních festivalů). I bez toho, abychom
1
KALINICS, Milan J. Na začátku byl fonograf. In: BlueGrass.cz [online], [cit. 2012-04-17]. Dostupné z:
http://www.bgcz.net/view.php?cisloclanku=2005070102
- 8 -
nutně navštěvovali tyto kulturní akce, je hudba téměř neustále všudypřítomná a
přicházíme s ní každodenně do styku - a to se týká především velké skupiny
převážně mladých lidí, kteří upřednostňují hudbu ve formě zvukového pozadí při
provádění rutinních činností2
.
Poslech hudby jako takové je tedy v dnešní době provozován především na
koncertech a v klubech, kde se její sociální funkce ještě objevuje a je plně využívána,
stejně jako před lety posezení u hrajícího gramofonu.
2.1 Vymezení pojmů
Přenosná zařízení reprodukující hudbu jsou spotřební zařízení, u kterých není
podmínkou stálé připojení k elektrické síti. Napájení obstarávají vložené baterie nebo
samostatný energetický pohon (v dnešní době můžeme například zaznamenat vývoj
zařízení využívající solární energii) které umožňují snadnou manipulaci a mobilitu
zařízení, což zaručuje soběstačnost celého přístroje. V následujících odstavcích
popíši funkci jednotlivých komponentů, které jsem pro snazší orientaci rozdělila na tři
části:
o napájecí zdroj
o paměťové zařízení (datový vstup)
o reproduktor (datový výstup)
2.1.1 Napájecí zdroj
Napájecí zdroje přenosných zařízení prošly během 20. století prudkým
vývojem. Minimalizace všech příručních a mobilních zařízení si žádala především
lehkost a snadnou manipulovatelnost, což se jako první začalo především odrážet na
miniaturizaci napájecích zdrojů. Jako základní zdroj, ze kterého vývoj začal vycházet,
můžeme považovat používání klasických baterií. Dle velikosti a výkonu zařízení se
2
Výzkum návštěvnosti těchto kulturních akcí provedl Polák ve své akademické práci. Viz. POLÁK,
Martin. Vliv artificiální a nonartificiální hudby na hudbu filmovou. Brno, 2010. Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/216583/ff_b/Vliv_artif icialni_a_nonartificialni_hudby_na_hudbu_filmovou_drgdf.pdf.
Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr. Mikuláš Bek, Ph.D.
- 9 -
užívaly především baterie typu A A s napětím 1,5V (tzv. tužkové baterie) nebo
výkonnější. Později se baterie snadno dobíjely pomocí nabíjecího zařízení
dodávaného s přístrojem (například některé druhy Discmanů). Po rozšíření
technologie Universal Seriál Bus (USB) se baterie již nemusely dobíjet klasickým
dokovacím zařízením, ale přístroje se pomocí U S B kabelu připojí k počítači, který je
během své práce dobíjí a zároveň je pomocí něj možné transportovat data
z pevného disku počítače do paměti přenosného zařízení. Tuto variantu podporují
v posledních letech například výrobky firmy Apple.
Na trhu se však vyskytují i typy napájení, které jsou téměř soběstačné a
napájení z elektrické sítě nevyžadují. Jedná se o výrobky využívající solární energii,
která dobíjí integrovanou baterii a snižuje tak celkovou spotřebu elektrické energie a
je šetrnější k životnímu prostředí.
2.1.2 Paměťová zařízení
První paměťové systémy zaznamenávaly data v analogovém formátu, který
bylo možné později přehrát pomocí audio zařízení. První přenosná zařízení
zprostředkující přehrávání hudby pracovala především na systému magnetofonových
(magnetických) pásek. Principu fungování magnetické pásky se budu věnovat
v následující kapitole, kde podrobně vysvětlím jejich systém, jako i výhody a
nevýhody tohoto analogového média.
Digitální éru v hudebním žánru měl na svědomí vynález kompaktního disku
(CD), optického disku určeného pro ukládání digitálních dat, který je schopen
reprodukovat v průměru asi 80 minut hudby.
V současné době je nejvíce využívaná paměť typu flash. T a je v audio
zařízení integrovaná, není tedy třeba vkládat celé médium, data se přenáší do
přehrávače přímým propojením s počítačem. Nejčastěji používaným formátem pro
výstup z tohoto typu paměťového média jsou formáty M P 3 a M P 4 , některé
přehrávače však podporují i formáty jiného typu (WMA, W A V , O G G , A A C a další).
- 10-
2.1.3 Reproduktor
Reproduktorem v rámci přenosných audio zařízení jsou především sluchátka.
Ta fungují jako výstup dat uložených na záznamovém médiu. První typy sluchátek
byly téměř vždy konstruovány s externím uchycením okolo hlavy. V případě prvního
přenosného zařízení byla samotná sluchátka dokonce daleko těžší, než přístroj a tak
docházelo k jejich miniaturizaci. Externí sluchátka nejprve na trhu převládala, později
se na trhu objevila sluchátka s příznačným označením „pecky" nebo „špunty", které
se daly snadno vložit do uší a tím se staly velice nenápadnými, oproti svým
předchůdcům.
Dalším často používaným typem sluchátek jsou sluchátka s uchycením za
ušima, která fungují na principu podobném brýlím, a která jsou vhodná k použití v
situacích, kdy by uživateli běžné špunty vypadávaly (například při sportování).
Všechny tři výše jmenované typy jsou v současné době používané a každý z
nich má svou cílovou skupinu. Sluchátka s externí oporou kolem hlavy sice nejsou
příliš estetická na denní nošení na ulici, ale obecně lze říci, že právě tento typ
zaručuje nejvyšší kvalitu reprodukovaného zvuku nahrávky a svoje využití mohou
nalézt především u profesionálních hudebníků.
Špunty jsou většinou primárně dodávány s většinou přenosných zařízení, a i
když první typy těchto sluchátek měly nedostatky, kvůli kterým často vypadávaly z
uší, dnešní technologické postupy jim zajistily důsledný ergonomický tvar, díky
kterému sednou téměř každému posluchači. V současnosti je dokonce k dispozici
služba, která je schopna zákazníkovi vyrobit pecky přímo na míru, díky odlitku z jeho
uší.
Současným trendem je snaha o omezení zbytečné kabeláže, která uživatele
spotřební elektroniky často obtěžuje, proto je možné najít na trhu i sluchátka
bezdrátová, která pracují na principu přenosu dat pomocí technologie Bluetooth.
-11 -
2.2 Analogová éra
2.2.1 Magnetofonové pásky
Jako praotce všech přenosných zařízení, pomocí kterých mohla být
posluchači reprodukována hudba, můžeme považovat originální výrobek firmy Sony
s názvem Walkman. Už pouhý název této technologie mluví sám z a sebe a dává
spotřebiteli najevo, co je podstatou samotného výrobku - možnost poslouchat svou
oblíbenou hudbu ať jste kdekoliv.
Přístroj by však nemohl vzniknout, pokud by neexistoval zvukový nosič, ze
kterého by bylo možné hudbu přehrávat. Tímto médiem je v tomto případě
audiokazeta. T a byla po gramofonové desce, a chcete-li i fonografovém válci, dalším
analogovým záznamovým médiem, na kterém bylo možné uchovávat zvukový
záznam. Zároveň šlo o jediný analogový záznam dat, který bylo možné v mobilních
zařízeních používat. Kazety tohoto typu nebyly jako první přítomny v přenosných
zařízeních určených pro reprodukci hudby, ale byly důležitým doplňkem novinářů, pro
které firma Sony v sedmdesátých letech dvacátého století začala vyrábět přenosný
diktafon s názvem Pressman. Šlo o velmi exkluzivní výrobek, který kvůli své vysoké
ceně nebyl určen pro širokou veřejnost.
Kazety do magnetofonových přehrávačů se začaly vyrábět v roce 1964
v Hannoveru v Německu a v dalších letech se rozšířily do celého světa. Jejich
hlavním producentem v té době byla firma Philips, která kazetě udělila i svůj
obchodní název - kompaktní kazeta.
Názvů pro toto záznamové médium bylo v průběhu historie několik, často
užívanou zkratkou v hudebním průmyslu byla zkratka M C , která byla zkratkou pro
slovo Musicassettes - označení pro kazety, na kterých je již přítomen předem
nahraný hudební obsah.
Samotná audiokazeta pracuje na jednoduchém fyzikálním principu magnetizaci.
Uvnitř ochranné plastové skořápky jsou umístěny dvě cívky, na kterých
je navinuta magnetická páska. T a j e vyrobena z plastu, který je potřen aktivní
magnetickou vrstvou - tato vrstva může být vyrobena ze dvou typů - oxid železa
nebo oxid chrómu. Při pořizování těchto kazet je důležité znát typ, se kterým zvolený
přehrávač umí pracovat. Obecně však platí, že rozdíl mezi kazetou s oxidem železa
- 12-
a oxidem chrómu je v jejich životnosti a kvalitě, kde oxid chrómu vyniká v obou
zmíněných kritériích.
Při nahrávání magnetofonové pásky, jsou změny elektrického signálu
zaznamenány do magnetické vrstvy pásku. Naopak při přehrávání je záznam snímán
magnetickou hlavou uvnitř přístroje a ta jej převede zpátky na signál elektrický.
Zesilovače jej zesílí a reproduktory jej převedou na vlnění, které již naše ucho vnímá
jako zvukový signál.
Způsob, kterým se od sebe jednotlivé audiokazety lišily, byla možná délka
hudebního záznamu, podle které se řídilo i číslování jednotlivých typů kazet.
Nejpopulárnějším formátem kazety byl typ C 46 (to znamená 23 minut záznamu na
jedné straně) a C 6 0 (záznam na jedné straně je dlouhý 30 minut). Další byly kazety
s délkou C 9 0 a C120. Každá z těchto magnetofonových pásek se ale lišila svou
tloušťkou, díky které bylo možné kapacitu zařízení zvýšit. Pro představu - páska
s šedesátiminutovým záznamem byla tlustá asi 16 nanometrů, zatímco páska
s dvouhodinovým záznamem pouze 9 nanometrů. To sebou přinášelo v případě 120
minutové pásky komplikace, neboť na tuto velikost záznamu se používala páska
nejužší, a proto byla páska velmi náchylná k mechanickému poškození. Naproti tomu
se výrobci nebáli vyrábět ani pásky čtyřhodinové - ty ale nebyly určeny pro veřejnost.
Ačkoliv byl vynález a produkce magnetofonových kazet důležitým okamžikem
v historii analogových formátů záznamu, měla tato média i mnoho nedostatků, která
se projevila většinou při častém přehrávání zvukových záznamů a při nesprávném
skladování. Největší hrozbou pro pásky byl například prach, který se k pásce snadno
dostal a mohl tak poškodit zvukový záznam. Mechanické opotřebování pásky se pak
nejvíce projevovalo zvýšeným šumem v nahrávce.
Aby se mohla technika produkce hudby vyvíjet dál, bylo potřeba přinutit firmu
Philips, která si držela na výrobu audiokazet monopol, aby tento formát
záznamového zařízení uvedla jako volný a ostatní společnosti, vyrábějící
elektrozařízení, jej mohly svobodně využívat. Tohoto cíle dosáhla až firma Sony
v soudním řízení proti společnosti Philips. Takto bylo možné začít pracovat na
přenosném zařízení, podporující v té době už oblíbený formát záznamu. Ten
v sedmdesátých letech konkuroval tehdy už dokonalejším 12 palcovým
gramofonovým deskám.
Ačkoliv se může zdát, že sehnat magnetofonové kazety v dnešní době je již
nemožné, stále se firma Sony jejímu prodeji věnuje. Již ale nejsou určeny pro
-13 -
přehrávání hudby, ale stále se ještě používají v některých záznamnících a
diktafonech.
2.2.2 Walkman
Po soudní dohře s firmou Philips už nic nebránilo vývojářům z firmy Sony začít
pracovat na zařízení, které by s pomocí audiokazety mohlo reprodukovat hudbu.
Vývoj hudebního mobilního přehrávače byl v počátcích velmi komplikovaný.
Výslednou podobu produktu totiž v té době určovalo několik kritérií - byla to výdrž
baterií, hmotnost a velikost. Prvním přenosným přehrávačem hudby, který vyslala na
trh právě firma Sony, byl kazetový magnetofon s označením T C - D 5 . Ten se
vyznačoval především vysokou kvalitou zvuku, který tehdy předčil i mnohé stereo
soustavy, které měli posluchači doma. Výrobek byl ale velmi drahý, a proto si velký
odbyt na trhu nenašel.
Jedním z jeho častých uživatelů byl ale spoluzakladatel Sony, Masaru Ibuka,
který si přehrávač oblíbil při svých cestách letadlem. Zdál se mu ale příliš těžký a
nepraktický, proto požádal zaměstnance firmy, aby mu připravili přehrávač hudby na
míru jeho potřebám. Odborníci proto využili již zmíněný přístroj Pressman, který
upravili nikoli pro nahrávání, ale reprodukci zvukových médií, a to ve stereofonním
formátu. Když novinky představili zástupcům firmy, setkali se s nadšením. Jejich
nový výrobek totiž byl tím pravým, který mohli nabídnout mladé generaci spotřebitelů.
Po nutných úpravách, které byly potřebné ke snížení prodejní ceny, byl výrobek
připraven vstoupit na trh. Poslední záležitostí, kterou bylo důležité promyslet, byl
obchodní název nového přístroje.
Po vzoru svého předchůdce, diktafonu Pressman, vsadilo Sony na název
Walkman. Ten ale nebyl úplně prvotním nápadem - tím byl název Walky. Navíc firma
uvažovala i o tom, že v každém státě, ve kterém bude přístroj nabízet, se bude
jmenovat jinak, aby byl pro místní obyvatele název co nejvíc přirozený a
zapamatovatelný. V e Spojených státech tak plánovali prodávat přístroj "Soundabouť
- 14-
a ve Velké Británii jako "Stowaway3
". P o nějakém čase se ale ukázalo, že měnit
název je zbytečné, protože již sami zákazníci začali "walkman" poptávat. Toto jméno
mu tedy už zůstalo.
Walkman ale zaznamenal další problém, který výrazně ovlivňoval jednu z jeho
priorit - a to mobilitu. Samotný přístroj byl přenosný snadno, ale sluchátka, která k
němu patřila, vážila téměř půl kilogramu a byla o mnoho větší, než samotný
walkman. Sony se obávalo, že takto nebudou dostatečně atraktivní pro mladé a
aktivně žijící lidi, a tak i sluchátka prošla celkovou úpravou a jejich konečná verze
nevážila více, než 50 gramů.
Tak mohl být 21. června 1979 konečně představen celému světu.
O prvenství v patentu na přenosný kazetový přehrávač se Sony dlouhá léta
přetahovala s dalším vynálezcem jménem Andreas Pavel. Ten vynález tohoto
přístroje datuje již do roku 1972 s názvem Stereobelt. Americký patent je však
datován do 12. června 1979. Pavel ve svém patentu výrobek popisuje jako:
"An audio system for portable high fidelity reproduction, to provide a sensation of being
surrounded by a three-dimensional field of lifelike sound events, comprises a set of miniaturized
electro-acoustical devices adapted to each other and for battery-operated high fidelity reproductions
and designed to be supported by or built into an interconnecting belt-like garment, so as to be worn in
contact with the listener's body without causing any discomfort or encumbrance. The system may
further employ one or more pairs of small-size binaural transducers with open-air high fidelity
characteristics, and its circuitry is designed for binaural radiation and for optimal frequency response
and perfect space reproduction through a given transducer type. ' A
Výrobek ale patentoval ve více zemích, jako první v roce 1977 v Itálii. O dva
roky později začaly soudní tahanice o uznání A. Pavela jako prvotního vynálezce.
Soud skončil až v roce 2003, kdy firma Sony pod výhružkami žalobce sáhla po
mimosoudním vyrovnání a uznala Pavela za "otce" walkmanu.
Název Stowaway se v jednotlivých zdrojích, pocházejících z internetu liší. V některých případech můžeme
narazit na název „Storaway", který evokuje myšlenku jakéhosi přenosného skladiště. Po kontaktování zástupců
firmy Sony jsem ale obdržela odpoveď, která potvrzuje název Stowaway.
4
Celý patent je k dispozici na webových stránkách amerického patentového úřadu, patent číslo 4,412,106.
- 15 -
2.3 Digitální éra
2.3.1 Kompaktní disk (CD-ROM)
Jak jsme již v předchozí kapitole o Walkmanech a magnetofonových páskách
zmínili, analogový záznam tohoto charakteru neměl příliš dlouho trvanlivost.
Gramofonové desky i audiokazety často brzy podléhaly opotřebení, které bylo
způsobeno jak neopatrným zacházením ze strany majitele nahrávek, tak i
prachovými částicemi, které se na médiu snadno usazovaly. Takové defekty
způsobovaly šum a ztrátu výšek v záznamu. To na konci sedmdesátých let
dvacátého století nutně vedlo k dalšímu pokroku ve vývoji technologií záznamových
zařízení - k digitalizaci.
Digitalizace (odvozené od anglického slova digit, tedy číslice) je proces, který
informace transformuje do číselné formy, obvykle do binární soustavy jedniček a nul.
Tu využívá i technologie k zaznamenání zvukového záznamu na kompaktní disk.
Záznam je pořízen na disk o tloušťce 1,2 mm, který je potažen tenkou vrstvou
kovu. Data jsou na něm uložena v samostatné spirále, která začíná od středu disku a
končí na okraji, ve formě plošek a prohlubní mezi nimi (anglicky „pits and lands").
Záznam je při přehrávání snímán laserem a stejně jako u magnetofonové pásky jsou
data v přehrávači transformována na zvukový signál. Na kompaktní disky je možné
zapisovat jak zvukové, tak i systémové informace (například počítačové programy).
První disky byly vyvinuty ve spolupráci společností Sony a Philips. První
výlisek pak vzešel v roce 1982 z továrny v Německu nedaleko Hannoveru od
nahrávací firmy Polygram, kterou v té době vlastnil právě Philips. Disk obsahoval
album „The Visitors" od skupiny A B B A .
Délka záznamu na kompaktním disku měla být stanovena na 60 minut, stejně,
jako tomu bylo u dlouhohrajících gramofonových desek. To se ale nelíbilo firmě
Sony, která prosadila 74 minut a 33 sekund záznamu - právě tak akorát, aby se na
jedno C D vešla celá Beethovenova Devátá symfonie. V době gramofonových desek
zabrala jeden a půl desky, takže k ní musela být přidávána jedna z jeho kratších
symfonií, Osmá, aby se mohla vydávat jako dvojalbum5
.
5
ALFRED, Randy. Dec. 16, 1770: Beethoven's Birth in Bonn Leadsto Longer CDs.
In: Wired.com [online]. 16.12.2008 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z:
http://www.wired.eom/science/discoveries/news/2008/12/dayintech_1216
- 16-
V dnešní době jsou C D nejčastěji osmdesátiminutová a může se na ně zapsat
až 700MB záznamu.
Na počátku devadesátých let začaly být kompaktní disky cenově dostupnější a
všudypřítomné, a tak nic nebránilo jejich rozmachu na trhu nejenom s hudbou. Firmy
specializující se na vývoj počítačového softwaru na ně začaly umisťovat své
programy (Microsoft na ně mohl nahrávat svůj operační systém nebo kancelářské
programy) a C D - R O M postupně z trhu vytlačil diskety, které do té doby byly
v počítačovém průmyslu nepostradatelné.
Životnost jednotlivých kompaktních disků je také delší. Nejenom, že disk lze
poměrně hůře zlomit nebo poškrábat (jako tomu bylo u gramofonových desek), ale
lze je také snadněji udržovat v čistotě a zbavovat prachu. Při běžném používání
(přehrávání) tak může být kvalita zvuku i po osmi letech stejná, jako byla při pořízení
disku.
Zatímco gramofonové desky a magnetofonové kazety mohly simultánně
existovat během osmdesátých let, vynález C D - R O M u byl pro hudební průmysl zcela
zásadním a začal obě předchozí média pomalu vytlačovat.
2.3.2 Discman
Po vynálezu kompaktních disků bylo nutné přizpůsobit těmto datovým médiím
i přenosnou technologii k reprodukci hudby, čehož se opět ujala firma Sony, která už
za sebou měla řadu úspěchů s přenosným přehrávačem magnetofonových kazet.
S prvním z přístrojů, podporujících přehrávání kompaktních disků (tedy
nepřenosným), přišla firma Sony na trh v roce 1982. Discman měl sériové označení
CDP-101 a Sony otevřeně přiznávala, že pracuje s médiem, které produkovala firma
Philips ve spojení s nahrávací společností Polygram.
V roce 1983 přišel vedoucí vývojářského oddělení firmy Sony, Katsuaki
Tsurushima, s nápadem, vytvořit podobné zařízení jako byl Walkman, podporující
přehrávání kompaktních disků. Věřil, že se jim podaří vytvořit přístroj, který nebude
větší, než tři nebo čtyři obaly na C D , poskládané na sebe a ten bude moci být
prodávaný z a rozumnou cenu.
- 17 -
To se jim koncem roku 1984 povedlo a Sony tak mohl uvést na japonský trh
první Discman s názvem D-50.
Princip snímání, jak jsem jej popsala v předchozí kapitole, zabývající se
kompaktními disky, byl však v raných fázích nepříliš spolehlivý. Zatímco klasický
Walkman i při hrubším zacházení stále bez přerušení hrál, přehrávače kompaktních
disků byly k otřesům více náchylné a často se stávalo, že záznam přeskakoval. To
znemožňovalo uživatelům bezproblémové používání při různých druzích sportů a i při
chůzi bylo nutné počínat si zvlášť opatrně. To byl avšak dlouhodobý problém těchto
zařízení a vývoj technologií, zabraňujících otřesům, byl až do začátku 21. století stále
v průběhu.
Sony vyvíjela další Discman: následující model, který byl pokračovatelem D-
50, nesl označení D-100 a byl o něco tenčí, než jeho předchůdce. Přístroje se
neustále ztenčovaly, Discman s označením D-20 měl již tloušťku, která umožňovala
integrovat baterii do přístroje. Tak nebylo nutné neustále vyměňovat vybité baterie,
ale přístroj stačilo pomocí příslušenství připojit do elektrické sítě a nabít.
Počátkem 21. století, kdy C D přehrávače začaly vytlačovat nové formáty
(MP3), firma Sony název Discman přestala používat a místo něj zvolila značku C D
Walkman, který asociuje celou historickou řadu přenosných přehrávačů. Zároveň si
název Walkman nechala registrovat jako ochrannou známku a pro přenosná zařízení
jej používá dodnes.
V této době již některé firmy začaly také produkovat Discmany, které
podporovaly přehrávání formátu M P 3 , které si uživatel snadno pomocí počítače mohl
vypálit na disk C D . Kapacita zařízení se tak zdánlivě rozšířila, neboť se na obyčejné
C D vešlo díky kompresi více skladeb.
2.3.3 Formát MP3
Jak už jsem v předchozím odstavci věnujícímu se vývoji Discmanů naznačila,
M P 3 formát je komprimovaný, tedy zhuštěný soubor zvukových dat. Přesnější popis
získáme, pokud zapátráme po původu významu této zkratky. Internetové zdroje
uvádějí, že:
- 18 -
„Název MP3 je tedy zkratkou označující technickou normu popisující systém pro uložení
digitálních zvukových nahrávek na datové nosiče. Cílem bylo navrhnout postupy pro ukládání a
přenášení filmových snímků nebo televizních programů v digitální podobě. Písmena MP znamenají
zkratku slov Motion Picture "pohyblivý obraz" a číslice 3 označuje třetí složku projektu zaměřeného na
zpracování zvukového doprovodu. Závěrem je možné konstatovat, že formát MP3 má jednoznačně
základ ve formátu videa MPEG."6
Na vývoji kompresních souborů se pracovalo již od konce osmdesátých let, a
výzkum v tomto směru došel právě k dnešním souborům M P 3 . Tady samozřejmě
cesta ale nekončí - je spousta jiných možných formátů, které M P 3 formát v současné
době nahrazují. Jedním z takových následovníků je například formát A A C , jakási 4.
generace komprimace, která také vychází z původních souborů M P E G . Ten
podporují především přehrávače firmy Apple.
2.3.4 Komprese na úkor kvality?
Nyní se vrátíme zase zpátky ke kompaktním diskům. Pokud se uživatel
zajímal jenom o jejich přehrávání v k tomuto účelu určených přehrávačích (HI-FI
soustavy, C D přehrávače a Discmany), nezajímal se příliš o jejich kapacitu. Nejspíš
ho v té době ani nenapadlo, že by se na ten stejný disk mohlo vejít více písniček.
S tím, jak se v průběhu času usnadňoval přístup k osobním počítačům a stále více
lidí si je pořizovalo do svých domácností, začali uživatelé svoje hudební disky
přehrávat do počítače a vytvářet si jejich zálohy pro případ, že by se s původním
diskem něco stalo.
To ovšem znesnadňoval fakt, že dříve byla kapacita běžných harddisků příliš
omezená (počítejme třeba se 4 G B a výše). Jedna minuta zvukového záznamu
zkopírovaná z C D do počítače zabírala přibližně 10MB, většina písniček má
průměrně tři až čtyři minuty. Jedno zvukové C D zkopírované do počítače tedy mohlo
zabrat okolo 500MB. Na místě tedy bylo provést kompresi těchto souborů, aby
nezabíraly na disku tolik místa, k čemuž posloužil právě formát M P 3 . Ten velikost
6
ZÁKLADNÍ INFORMACE O FORMÁTU MP3. In: Compex [online]. ©2005-2007 [cit. 2012-04-27].
Dostupné z: http://www.mp3-prehravac.cz/mp3-prehravace-info.html
- 19-
hudebního souboru dokáže zmenšit desetkrát až dvanáctkrát. Z jedné 3 5 M G písničky
nám vznikne na disku 3,5MB soubor a celé album nemá víc, než 50MB.
Jistě, nastává otázka, kam se ta data ztratila? A když tak radikálně zmenšíme
zvukový soubor, není možné, abychom to nepoznali na kvalitě zvuku - ta se musí
stejně tak radikálně snížit.
Běžný zvukový soubor, který najdeme na zakoupeném audiodisku z prodejny,
obsahuje ale spoustu zvuků a tónů, které naše ucho není schopné zaznamenat.
Lidský sluch může registrovat zvuky přicházející pouze v určité vlnové délce. Ta
začíná na 16Hz a končí u 16kHz. Tyto hranice jsou sice jenom teoretické, rozsah
sluchu každého člověka se může mírně lišit a svou roli hraje i věk, kvůli kterému se
horní hranice slyšitelnosti snižuje.
To právě umožňuje souborům M P 3 kompresi. Zvuky, které jsou v původním
souboru obsaženy, ale myje nejsme schopni slyšet nebo si je ani neuvědomujeme,
jednoduše odstraní. Rozdíl mezi skladbou na C D a skladbou ve formátu M P 3 rozliší
jen sluchově velmi nadaní jedinci, běžným posluchačům je ale tento jev skrytý.
Obecně tedy můžeme říci, že kvůli kompresi souboru není nijak nutně
ohrožena kvalita přehrávaného zvuku, ačkoliv se mohou najít tací, kteří toto tvrzení
popřou a budou zcela oprávněně tvrdit, že formát M P 3 ztrátou kvality rozhodně trpí.
2.3.5 Dematerializace
Dalším z důvodů, proč moderní doba přeje těmto hudebním formátům, je jejich
snadná skladnost, dostupnost a přenosnost. Ještě nikdy dříve v historii lidstva jsme
neměli jednodušší přístup k hudbě. Pokud lidé dříve chtěli slyšet hudbu, mohli se buď
naučit hrát na nějaký nástroj, jít do koncertního sálu nebo do kostela. Později si
museli koupit gramofon a k němu jednotlivě přikupovat desky - pak to samé bylo
nutné u M C kazet a konečně C D . Teprve nyní je zvukový záznam, tedy hudba, ve
své podstatě oproštěná od materiálních médií. Jistě, abychom si ji mohli přehrát,
musíme ji mít staženou v počítači nebo v přehrávači, nemůže tedy úplně existovat
bez hmotného nosiče. Soubor sám o sobě ale vzít do rukou nemůžeme - nemá
žádné pevné tělo. Lze s ním manipulovat pouze pomocí přenosných médií nebo U S B
kabelů. Díky tomu je i skladnější, než předchozí média, protože si s sebou můžeme
-20-
vzít třeba stovky nebo tisíce písní na dovolenou a nemusíme si na tuto zásobu brát
speciální kufr - stačí malé přehrávací zařízení, ve kterém můžeme mít svou hudbu
neustále na dosah.
Samotnou kapitolou, která podtrhává výhody dematerializace hudebního
média, je snadnější dostupnost hudebních titulů na trhu. Uživatelé dříve nejprve
museli vždy koupit hudební C D v obchodě, to si přinést domů a tam teprve sami
převést všechny skladby do menšího a skladnějšího formátu. Nákup hudby byl tedy
fyzický, stejně jako hudební nosič. Nákup takového hudebního nosiče měl i to riziko,
že kupující mohl kupovat tzv. zajíce v pytli - v rádiu nebo někde na veřejnosti slyšel
jednu písničku od kapely, která ji má na svém právě vydaném albu. Na základě toho,
že se zákazníkovi právě tato jedna skladba líbí, se rozhodne zakoupit celé album,
které obsahuje kromě této jediné písně třeba dvanáct dalších. Zákazník si C D
přinese domů, poslechne, a zjistí, že od této kapely se mu už nic jiného, než ta jediná
skladba, nelíbí. Samozřejmě, že C D může vrátit a požadovat peníze zpět - to ale
vyžaduje obstrukce, které se málokomu chtějí podstupovat. Navíc takový nákup
hudby je velmi neekologický. Disk totiž může uživatel po stažení do počítače
v podstatě vyhodit.
Dematerializace hudby tak přinesla nové možnosti, jak obchodovat s hudbou a
virtuálními soubory všeobecně. Některé společnosti se chytly možnosti, jakou
internet nabízel, a nabídly uživatelům internetu příjemný nákup z pohodlí domova.
Filmy, hudbu, ale i obrázky teď mohou zájemci nakoupit na internetu. Nemusí ani
kupovat celá alba, ale mohou si zvolit jednotlivé písně, které chtějí. Ty, které neznají,
si mohou často snadno poslechnout v krátkých ukázkách přímo na stránkách
prodejce.
Jedním z prvních obchodníků, nabízejících stahování hudby přes internet
přímo do počítače uživatele, byla firma Apple a jeho iTunes Store.
2.3.6 Nákup hudby on-line a pirátství
Možnost, díky které můžeme získat nejnovější hudební singly nebo celé tituly
je tu zatím jen několik let a stále je dosti omezená. Apple začal nabízet prodej hudby
-21 -
prostřednictvím internetu jako doplněk ke svému přehrávači iTunes v roce 2003,
který byl zprvu dostupný pouze uživatelům operačního systému Macintosh. Celý
název tohoto projektu je iTunes Store a díky zájmu veřejnosti o jeho služby i mimo
základnu uživatelů výrobků od firmy Apple se rozšířil i na přístroje s jiným operačním
systémem. Bohužel nákup prostřednictvím tohoto obchodu mohli uskutečnit pouze
občané některých zemí. Menší trhy tento systém bohužel nepodporoval, na ten český
vstoupil dokonce až 28. září 20117
.
Celý princip nákupu hudby prostřednictvím iTunes je jednoduchý: do počítače
si uživatel stáhne přehrávač iTunes, ve kterém je automaticky integrován iTunes
Store. Do systému se tak může uživatel přenést pouze jedním kliknutím.
K uskutečnění nákupu však potřebuje vytvořit účet, při jehož registraci zadává nejen
jméno a heslo, ale i celou adresu bydliště a číslo kreditní karty, kterou k nákupům
bude používat. Pak už může snadno nakupovat jednotlivé položky vkládáním do
košíku.
Systém je tedy velmi snadný a podobný obchod provozuje již několik serverů,
mezi kterými je například také Amazon.com nebo 7digital.com.
Na trh s hudbou se v současnosti chystá vstoupit ještě jeden velký hráč, a tím
je firma Microsoft8
.
Dostupnost hudby na internetu je ale stále velmi omezená, obzvláště pro
menší trhy, jako je ten český. Ještě na začátku roku 2011 u nás působil nezávislý
server obchodující s hudbou i-legalne.cz, jehož uvedení na trh předcházela velká
reklamní kampaň podporující legální stahování hudby. Tento počin tehdy uvítali
hlavně čeští interpreti, kterým právě pirátské stahování hudby odráží v ziscích.
Server ale nakonec zkrachoval, protože o prodej hudby jeho prostřednictvím neměli
vydavatelé přílišný zájem a nevyhovovaly jim sjednané licenční podmínky9
. Pokud
tedy internetový uživatel má zájem koupit si album svého oblíbeného interpreta,
nezbývá mu v této chvíli nic jiného, než nákup přes zmíněné iTunes. Tato tíživá
7
KOUT, Jan. Český iTunes Music Store je tady. Co mu chybí?. In: Multiapple [online]. 29.9.2011 [cit.
2012-05-10]. Dostupné z: http://www.multiapple.com/blog-cteni/items/cesky-itunes-store-je-tady.html
8
W A R R E N , Tom. Exclusive: Microsoft to preview 'Woodstock' Xbox music service at E3. In: The
Verge [online]. 25.4.2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z:
http://www.theverge.com/2012/4/25/2973682/microsoft-xbox-live-music-service-codename-woodstock-
e3-2012
9
HLAVENKA, Jiří. Konec i-legalne.cz: když ani nejlepší neuspěl. In: Lupa.cz [online]. 8.2.2011 [cit.
2012-04-27]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/konec-i-legalne-cz-kdyz-ani-nejlepsi-neuspel/
-22-
situace na českém trhu ale přispívá k rozvoji internetového pirátství, které se
obzvlášť v poslední době stává důležitým problém internetového prostředí.
Samozřejmě, že i v době analogových médií bylo možné kopírovat
magnetofonové kazety s hudebním obsahem z jedné pásky na druhou - to s sebou
ale většinou neslo i ztrátu kvality záznamu, což u kopírování digitálních médií
nenastává.
M P 3 soubory jsou tedy populární i díky tomu, že nejsou nijak chráněny proti
nelegálnímu kopírování. Jednotlivé hudební soubory, nakoupené skrze internetový
obchod, tak mohou být pod ochranou D R M , což je ochrana proti kopírování, kterou
iTunes ale používat odmítá, neboť příliš svazuje uživatele, který potom místo toho,
aby si zakoupil soubor s problémovou D R M ochranou, sáhne po stejném souboru
bez ní, což často představuje právě nelegální stažení z internetu.
2.3.7 MP3 přehrávače
Přístroje, podporující přehrávání hudebních souborů ve formátu M P 3 , jsou
většinou zařízení s integrovanou flashovou pamětí, které se na veřejnosti poprvé
objevily už v roce 1998. Zatímco u předchozích dvou zařízení byla hlavním výrobcem
určujícím, jak bude trh s těmito přístroji vypadat, firma Sony, tak tomu nebylo u M P 3
přehrávačů. Sony totiž špatně vsadila na formát přehrávaného souboru - vyvinula
vlastní formát A T R A C 3 . K němu sice vydala i program, který umožňoval soubory
jiného typu konvertovat do typu, který podporovaly přehrávače Sony, s velkým
úspěchem se ale ani přesto nesetkali a vývoj těchto přehrávačů ukončili a
v současné době produkují obdobné přehrávače pod názvem Walkman a tyto
přehrávače distribuuje i výrobcům mobilních telefonů, které je do svých výrobků
integrují.
Vstup na trh s hudbou se totiž právě povedl firmě Apple, která 23. října 2001
uvedla na trh kapesní přehrávač hudby s názvem iPod (díky kterému vznikl i portál
iTunes, na kterém vlastníci iPodů mohli do svých přístrojů nakupovat hudbu), který
měl kapacitu paměti 5 G B . Apple iPod je příkladem nejlépe prodávaného kapesního
přehrávače hudby a je populární dodnes, ačkoliv používají formát souboru A A C .
-23 -
Jeho úspěch tkvěl především ve snadném ovládání, přehlednosti a na oko příjemné
designu.
Běžně používané M P 3 přehrávače ale nepodporují pouze tento formát většina
z nich dokáže přehrát i soubory Windows Media Audio (WMA), Waveform
Audio (WAV), Music Instrument Digital Interface (MIDI), ale i výše zmíněný A A C .
Výhodou těchto přehrávačů je to, že uložené soubory se při častém
přehrávání nijak nepoškozují, ale ani nehrozí přeskakování stopy, jako tomu bylo u
dřívějších přehrávačů. Proto jsou ideálním příkladem opravdu mobilního zařízení,
které může mít člověk neustále s sebou. Odpadá i nutnost neustále měnit médium se
záznamem, který chceme přehrát - jediné, co stačí udělat, je zkopírovat soubory
z počítače do zařízení pomocí U S B portu. Díky moderním flashovým pamětím, které
zvládnou pojmout čím dál větší množství dat v řádech G B , stačí přístroj připojit
k počítači pouze jednou.
Na trhu jsou i přehrávače, které nemají flashovou paměť, ale jsou to přístroje,
které mají uvnitř zabudovaný harddisk. To se ale odráží na jejich velikosti a ceně,
která je ovšem vyvážená velkým prostorem pro data, o objemu například až 500GB.
Na rozdíl od předchozích zařízení mají ale podobný handicap jako Discmany, co se
týče přeskakování přehrávané stopy, protože se jedná vlastně opět o laserem
snímaný disk.
2.4 Současné a budoucí trendy
V současnosti se setkáváme s integrovanými přehrávači hudby v mobilních
telefonech, které v této oblasti mají stejný úspěch, jako samostatné M P 3 přístroje.
Výhodou je především možnost vlastnit pouze jedno kapesní zařízení, které nám
zpřístupňuje více funkcí v jednom. Takzvané smartphony dokáží totiž nejen přehrávat
vloženou hudbu, ale díky možnosti všudypřítomného připojení k internetu je možné si
do těchto telefonů hudbu do telefonu přímo stahovat, bez nutnosti připojování k
počítači. Tímto způsobem fungoval v návaznosti na iPod i první smartphone od firmy
Apple - iPhone. Díky integrovaným iTunes mohli jeho uživatelé nakupovat hudbu
přímo prostřednictvím telefonu.
-24-
Ačkoliv se firma Sony neuchytila na trhu s přehrávači M P 3 , nezůstává ani v
tomto ohledu pozadu. Svou registrovanou značku Walkman i s typickým logem
začala před několika lety dodávat výrobcům telefonů Nokia a s tímto integrovaným
přehrávačem slavila velký úspěch. Díky tomu, že telefony měly slot pro přidání S D
karty, která rozšiřovala primární paměť, bylo možné do telefonu nahrát stejné
množství písniček, jako do jiných přenosných zařízení. Kvalita reprodukované hudby
byla díky dodávaným sluchátkům také srovnatelná, pokud se ale majitel telefonu
rozhodl hudbu pouštět pouze s použitím reproduktorů v telefonu, kvalita tím
rozhodně trpěla, neboť k poslechu hudby nejsou tato zařízení primárně určena.
Vzhledem k neustálému pokračování miniaturizace ve všech odvětvích lidské
činnosti můžeme předpokládat vývoj hudebních zařízení stejným směrem, kterým se
ubíral od počátku až do současnosti. Nejnovějšími vynálezy na poli poslechu hudby
tak jsou například sluchátka od firmy K O S S s názvem K O S S Intros Striva, jež si
vystačí sama o sobě díky vbudovanému Wi-Fi přijímači. T a za pomoci softwaru
dodávaného firmou dokáží streamovat hudbu prostřednictvím internetu k uživateli1 0
.
K O S S se v tomto směru inspirovala moderním trendem posledních let, který
začíná využívat stále více vývojářských firem, a to systémem, který pracuje na
principu vzdáleného úložiště dat - tzv. cloud computing. Můžeme jej znát například
ze systému služby Google Documents - uživatel snadno uloží svá data na
vzdáleném úložišti, které je umístěno na serveru kdekoliv na zemi, a svá data má tak
přístupná z jakéhokoliv počítače s připojením na internet. Zároveň bez nutnosti
instalace může dokumenty on-line i spravovat či jinak upravovat. To je také
umožněno díky cloudu. V příštích letech můžeme očekávat velký nárůst podobných
služeb, protože díky vzdálenému umístění, ke kterému je vždy vyžadována
registrace a následovné přihlašování prostřednictvím uživatelského jména a hesla,
nedochází k pirátskému zneužívání programů a pro firmy vyvíjející software je tak
mnohem výhodnější. Zákazník si totiž nekoupí klasickou krabicovou verzi programu,
ale pouze zaplatí například roční paušální poplatek a ten mu program na rok
zpřístupní. K O S S se tedy vydal podobným směrem - hudbu, kterou budete chtít ve
sluchátkách s Wi-Fi připojením poslouchat, nejprve musíte umístit na úložiště
přístupné pro program podporující přehrávání do sluchátek. Odtud se pak do nich
1 0
POLLICINO, Joe. Koss intros Striva headphone systems, lets you stream music over WiFi straight
to your ears. In: Engadget [online]. 25.4.2012 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z:
http://www.engadget.com/2012/04/25/koss-intros-striva-headphone-systems-lets-you-stream-music-
over/
-25 -
bude streamovat a není zapotřebí jiných doplňkových zařízení. V současnosti ale
jejich využití není natolik praktické, neboť pokrytí síti Wi-Fi není natolik široké, aby
mohla sluchátka fungovat bez přestání.
3. Dopady používání přenosných zařízení na uživatele
„Pokusí-li se někdo nezaujatě říci, coje to hudební sociologie, pakpatrně nejspíše
odpoví:jde o poznatky o vztahu mezi hudebními posluchači jako zespolečenštělými jedinci a
hudbou samotnou."
Theodor Adorno
Přenosná zařízení jsou fenoménem, který, jak jsme v předchozím bádání
zjistili, nemá zase tak dlouho historii oproti historii poslechu hudby jako takové. Jde v
podstatě o nový fenomén, se kterým se musí naučit společnost žít a umět jej
používat a využívat ve svůj prospěch stejně tak, jako tomu bylo například při nástupu
osobních počítačů nebo internetu. Poslech hudby z a pomocí těchto přístrojů má
zároveň dopad na sociální chování posluchače, na jehož nejdůležitější aspekty se
zaměřím v následujícím bádání, shrnující poznatky z klíčových publikací věnující se
hudební sociologii a hudební psychologii.
3.1 Typologie recipientů hudby podle Theodora Adorna
Jednou z důležitých vědeckých publikací pro studium chování recipientů
hudby se pro mou práci stala esej Theodora Adorna - Typy hudebního chování, z e
které pochází i úvodní citát, který velmi obratně vysvětluje pojem „hudební
sociologie".
Adorno se v této práci nezabývá ani tak chováním v pravém slova smyslu, ale
spíše popisem charakteru jednotlivých typů posluchačů a důvody které je k jejich
typickému smýšlení vedou. Abychom však mohli zkoumat přímo chování, které
v lidech probouzí poslech hudby, musíme se nejprve podívat na to, s jakými danými
vzorci chování se budeme setkávat.
-26-
Ačkoliv většina jeho nejslavnějších prací vznikala v polovině dvacátého století,
můžeme je díky jejich nadčasovosti aplikovat i na dnešní éru výtvarného a
hudebního umění. Spis, ze kterého čerpám, se snaží zachytit poválečnou hudební
scénu, kdy vážnou klasickou hudbu začaly nahrazovat nové žánry, které přicházely
s novou a mladou generací posluchačů, nepoznamenanou stigmaty druhé světové
války. V tomto případě hovoříme o jazzu a jeho popularizaci především ve Spojených
státech (v Evropě byl zatím něčím opravdu novým, na co se kritici hudby dívali spíše
skrze prsty).
Sociologie se ale dozajista neobejde bez podrobných výzkumných dat,
odkazujících na chování společnosti, na kterých by mohla založit své teorie a
poznatky. To v úvodu k této práci připouští i Adorno.
„Tyto typy jsou myšleny pouze jako kvalitativně příznačné profily, které cosi naznačují o
hudebním slyšení jako sociologickém znaku, a snad také něco o jeho diferenciaci a determinantách.
Kdykoli zní mé výpovědi kvantitativně, čemuž se ani nelze v teoreticko-sociologických úvahách zcela
vyhnout, nejsou míněny jako závazná tvrzení a je třeba je prozkoumat."11
V duchu prohlášení T. Adorna v následujících odstavcích popíši jednotlivé typy
hudebních recipientů a pokusím se jejich charakteristiku zasadit do současného pole
hudební scény. Je také důležité poznamenat, že jednotlivé typy se samozřejmě
nemohou vyskytovat v jednoznačné podobě - mohou se libovolně prolínat nebo
doplňovat, ne jak je tomu například u typologií, které popisuje například psychologie.
3.1.1 Expert
Expert je typem člověka, který hudbu nevnímá pouze jako běžný posluchač,
ale s velkou pravděpodobností jde o profesionálního hudebníka. Hudbu nevnímá
pouze jako celek, ale rozezná jednotlivé části i po technické stránce. Jde o velice
úzký vzorek lidí, takovýchto odborníků v současnosti není mnoho a ani mnozí
moderní hudební interpreti nedosahují takovýchto kvalit. Nicméně posluchači tohoto
1 1
ADORNO, Theodor W. Typy hudebního chování. In: Einleitung in die Musiksoziologie. Mikuláš Bek.
Frankfurt am Main, 1962, s. 1.
-27 -
typu není vždy tato schopnost ku prospěchu - málokdy se totiž dokáže odpoutat od
technické stránky hudební skladby a vnímat píseň tak, jako nehudebník.
3.1.2 Dobrý posluchač
Stejně jako expert dokáže vnímat jednotlivé součásti písně jiným způsobem,
než běžný posluchač, avšak nemusí přímo rozumět jednotlivým technickým
postupům, které byly ve skladbě použity, ani si jich nemusí být přímo vědom. To
můžeme přirovnat například ke znalosti rodného jazyka, která se projevuje velmi
podobně, a experta bychom mohli potom přirovnat k filologovi, který se jazykem
zabývá do hloubky. Dobrý posluchač je tedy muzikálni člověk, který v sobě skrývá
hudební talent. Adorno ve svém pojednání už tehdy zmiňuje fakt, že i tento typ
posluchače kvůli několika faktorům určujícím dnešní hudební scénu mizí. Hudební
společnosti tlačí spíše na kvantitativní výkon hudebníka, ne kvalitativní. Svoji roli
hraje ale také zvýšený počet hudebních posluchačů, který díky snazší dostupnosti
hudebních nahrávek v posledních desetiletích rapidně vzrostl.
3.1.3 Konzument vzdělání
Tento typ posluchače má v dnešní společnosti důležité uplatnění, neboť jde o
člověka, který poslech hudby vnímá jako určitý společenský status. Hudbu poslouchá
velmi často, navštěvuje koncerty a často také jde o sběratele hudebních nosičů a
literatury, která hudební problematiku popisuje. Zajímá ho všechno, co se hudby
týká, má velice obsáhlé hudební znalosti - jak klasických hudebních děl, kompozice,
hudebních směrů, tak i technologií a hudebních nástrojů.
Podobný typ nemusí být v současnosti nutně vždy znalý všech hudebních
směrů, jelikož dnešní hudební scéna je příliš obsáhlá a neustále se rodí nové žánry.
Proto jej můžeme najít i jako oddaného milovníka jednoho žánru, který je schopný si
-28 -
prostudovat hudební dílo do hloubky stejně, jako toho byl schopný původní
konzument vzdělání, jak jej popsal Adorno. Navíc se stává vděčným hudebním
konzumentem, jelikož vytvářením hudebních sbírek z originálních nosičů značně
podporuje hudební průmysl i v době, kdy pevné hudební nosiče již nepatří mezi
nejžádanější zboží. Při velikosti současné hudební scény
Při velikosti dnešní hudební scény by bylo navíc i velice komplikované
obsáhnout všechny znalosti ze všech žánrů, a tak je tento typ specializovaných
posluchačů nyní převládající.
3.1.4 Emocionální posluchač
Hudbu, kterou poslouchá, nevnímá stejným způsobem, jako předchozí tři typy
- tedy racionálně nebo jako předmět zkoumání, nýbrž emočně. Hudba mu může
přivést rozmanité emocionální i psychické stavy, které by se daly přirovnat i ke
stavům, které popisuje Franěk jako vrcholný hudební zážitek, a tak se při poslechu
mohou i snadno rozplakat.
Adorno tento typ připisuje především zemím, kde ve své době pokulhávaly za
technologickým pokrokem, zvláště země bývalého Sovětského svazu, kde lkavé
lidové písně mají svoji tradici.
„Mnohdy používají hudbu jako nádobu, do níž nalévají vlastní, podle psychoanalytičke teorie
,volně proudící' tísnivé emoce; (...) identifikací s hudbou z ní získávají emoce, které sami o sobě
postrádají. "12
Na poli současné hudební scény i dnes můžeme najít žánry, které vyhledávají
právě emocionální posluchači. Nejde však už o lidové písně, ale o moderní styly
často s rockovým základem, které podobně smýšlející posluchače sdružují - často
jde o osoby s kolísající náladou, psychickými problémy nebo jen složitou životní
situací, kteří se poslechem tohoto druhu hudby odreagovávají, vyrovnávají se sami
se sebou a odplavují své negativní emoce.
1 2
ADORNO, Theodor W. Typy hudebního chování. In: Einleitung in die Musiksoziologie. Mikuláš Bek.
Frankfurt am Main, 1962, s. 4.
-29-
3.1.5 Resentimentální posluchač
V současné hudbě, stejně jako za dob Adorna, bychom jako resentimentálního
posluchače mohli nazvat kohokoli, kdo pohrdá středním proudem a čímkoli, co se
jenom náznakem dotýká populární hudby a všudypřítomného konzumního způsobu
života.
"Pohrdá (resentimentální posluchač, pozn. autorky) oficiálním životem jako vylhaným a
předstíraným; nechce však postoupit vpřed, nýbrž prchá zpět do období, která považuje za chráněná
před panujícím zbožním charakterem, zvěčněním. "13
Resentimentální posluchač bytostně nenávidí cokoli nové a snaží se před tím
prchnout do minulosti, která je pro něj jediným jasným bodem, ke kterému se snaží
upínat. Svoje myšlení se navíc snaží šířit i dál a varovat ostatní posluchače. Je velmi
přísný jak sám k sobě, tak k ostatním. Často se tyto typy sdružují do spolků, ve
kterých si potom ještě své už tak radikální názory navzájem potvrzují a svým
postojem ze sebe vytvářejí jakýsi elitní spolek, který může navenek působit poněkud
sektárskym a ideologickým dojmem.
3.1.6 Jazzový fanoušek
Název, který jsem použila, jsem zachovala kvůli objektivnímu propojení s
Adornovým pojednáním, ale dnes už bychom mohli použít pro tento typ hudebního
fanouška jiná označení. Tito lidé se projevují jako avantgardisté, potichu protestující
proti oficiální kultuře a stejně jako jejich předchůdce, resentimentální posluchač, i
sektárskym charakterem. Nejvíce zástupců této skupiny bychom našli mezi tehdejší
mládeží, která byla dost nejednotná - jednotlivé skupiny se lišily svými kritickými
1 3
ADORNO, Theodor W. Typy hudebního chování. In: Einleitung in die Musiksoziologie. Mikuláš Bek.
Frankfurt am Main, 1962, s. 4.
-30-
názory na různé typy jazzu. Snažily se od sebe rozlišit jazz čistý a komerční, kde
každý z nich oslovoval jinou skupinu.
Na poli současné hudební scény bychom mohli mluvit například o hudebního
fanouška typu "hipster", který se vyprofiloval v posledních letech a odpovídá jeho
hlavním charakteristikám. Stejně jako jazzový fanoušek, i tato subkultura se navenek
tváří jako avantgardistická, opovrhující komerční společností - přesto je právě na
mládež, vyznávající tento kult, orientována část světového byznysu. Vyhledávají totiž
produkty, které by většina komerčních uživatelů nekupovala, a tím otevírají nové
obchodní možnosti byznysu orientovanému na teenagery.
3.1.7 Bavený posluchač
Nakonec jsou mezi námi i lidé, a je jich pravděpodobně většina, kteří hudbu
neuznávají jako něco vysoce kulturního, ale jako zábavu. Právě na ně je zaměřena
největší část hudebního průmyslu - jejich vkusu se podřizují rozhlasové i televizní
stanice, protože hudbu používají k rozptýlení při práci a jiných rutinních činnostech.
Pro tohoto hudebního fanouška není podstatné, zda hudba vyvolává nějaké
emocionální prožitky nebo podněcuje tělo a mysl, ale je pro něj spíš zdrojem
potěšení, který Adorno přirovnává ke kouření. Až když někdo vypne rádio (a až
kuřákovi někdo vezme krabičku cigaret), teprve potom se dostaví nepříjemné pocity a
nelibost. Pokud rádio zase zapneme, posluchač se uklidní. Stejně tak i u hudby, jako
u kouření nebo jiného požívání drog, můžeme pozorovat podobné účinky, které
Adorno ve svém textu detailně popisuje ve vztahu ke společnosti, ale o konečném
důsledku, který může mít na náruživého posluchače hudba (stejně jako i na
náruživého kuřáka spousta cigaret) se nezmínil - a totiž o faktu, že hudba i potřeba
poslechu hudby se může stále navyšovat a neustálý hluk v okolí nakonec může mít i
špatný dopad na posluchačovo zdraví (viz kapitola 3.5). Snadno tak může ztrácet při
práci pozornost nebo si může poškodit sluch.
Baveného posluchače je těžké zařadit do určité sociální skupiny - vyskytuje se
pravděpodobně ve všech vrstvách - a je složité určit jeho přesný hudební vkus.
Někteří posluchači se mohou bavit šlágry, jiní lidovkami a přitom je tento typ
vděčným hudebním konzumentem.
-31 -
3.1.8 Lhostejný, nemuzikální a antimuzikální posluchač
Lidem s tímto antimuzikálním zaměřením nebylo patrně v raném dětství
umožněno naučit se základy hudební výchovy - například notový zápis, který dnes
patří alespoň k základnímu vzdělání v tomto směru. Neprojevují tedy o hudbu zájem.
3.2 Aspekty provázející poslech hudby
3.2.1 Individualizace a izolace
Z hlediska historie víme, že hudba měla společenský charakter - lidé se za
účelem poslechu hudby sdružovali a vytvářeli si pomocí těchto aktivit svůj
společenský status. V současné době se sice nestáváme svědky toho, že by lidé za
hudbou již nechtěli nebo neměli nutkání někam docházet, ale můžeme říci, že toto
nutkání společenské interakce slábne spolu se snadnější dostupností hudby jako
takové. Přenosné přehrávače zásobují posluchače hudbou kdykoliv, kdy má potřebu
hudbu poslouchat a nepřímo tak tlačí jedince do jakési společenské hudební izolace.
Společenská tradice hudby tak byla na nějaký čas potlačená, i když navázat se na ni
snažila společnost Sony, když vyráběla svůj první Walkman. Sdílení hudby jí tehdy
asi připadalo ještě přirozeným chováním, proto na svůj přístroj umístila dva výstupy k
připojení sluchátek.
Nicméně výrobci mobilních telefonů nechtěně na tuto tradici navázali, když do
svých zařízení integrovali přehrávače a my jsme tak na ulicích svědky adolescentů,
kteří si z telefonů pouštějí hudbu se sníženou kvalitou zvuku. Na tu ovšem nedbají,
jelikož je naplňuje pocit možnosti sdílení hudebního prožitku s přáteli, kterou
donedávna neměli. Pokud posluchač opravdu chtěl sdílet s někým prožitek z právě
reprodukované hudby, bylo nutností vzdát se jednoho sluchátka a půjčit ho
partnerovi. Stejně ale nebyl tento prožitek plnohodnotný, neboť stereo sluchátka
-32-
většinou reprodukují jiný zvukový záznam v každém z nich, zvuková stopa tak není
úplná. To můžeme opět přirovnat k nekvalitnímu poslechu hudby z mobilního
telefonu.
V posledních padesáti letech vznikla široká škála hudebních stylů a trendů a
díky internetu, který nás informuje o kulturním dění na celém světě, se můžeme
dozvídat o velkém množství hudebníků, které tyto styly reprezentují. Díky hudebním
přehrávačům, umožňujícím individuální poslech jakékoliv hudby můžeme poslouchat
specifický žánr, který nám právě v danou chvíli vyhovuje. Není třeba se tak
podrobovat širokému zájmu a vkusu společnosti a poslouchat tak třeba jednu
radiostanici jako tomu bylo dříve nebo hudbu reprodukovanou ve veřejných
prostorech. Můžeme tedy hovořit o individualismu, který nám tento trend přináší a
díky němuž se můžeme vyhnout konfrontaci se životem, který probíhá okolo nás - a
to jen z a pomoci přehrávače a sluchátek.
3.2.2 Soukromí ve veřejném prostoru
Každý z nás má kolem sebe metaforickou bublinu, která jej obklopuje a určuje
jeho osobní prostor, když se nachází na veřejném prostranství. Tato bublina je sice u
každého jinak velká, ale běžně můžeme mluvit přibližně o vzdálenosti okolo padesáti
centimetrů, kterou si udržujeme při interakci s ostatními kolem sebe. Občas ale
nastanou u každého z nás chvíle, kdy (ačkoliv neradi) musíme do tohoto soukromého
prostoru někoho pustit - běžnou situací se stává přeplněný vagon metra nebo
autobus. V této chvíli nás mozek upozorní, že se jedná o narušení osobního prostoru
a člověk tak může začít pociťovat úzkost.
V takových chvílích si člověk přeje uniknout z reality a vytlačit ze svého
prostoru všechny, co v něm nemají co dělat, ale to je v dopravním prostředku
nemožné. Únik tak nabízí v tomto případě hudba. Pokud člověk začne v takovémto
prostoru poslouchat svoji oblíbenou (nebo jinak uvolňující) hudbu, může přijít na jiné
myšlenky, zapomenout tak na realitu, která kolem něj probíhá a vytvořit si kolem
sebe virtuální prostor. Ten obsahuje jenom jeho samotného a hudbu, kterou
poslouchá.
-33-
Velmi zajímavým trendem ve způsobu trávení volného času se navíc stalo tzv.
Silent Disco (z angl. Tichá diskotéka). Jde v podstatě o klasickou diskotéku, kde při
vstupu účastníci obdrží bezdrátová sluchátka s více kanály (nejčastěji dvěma), kde si
mohou naladit hudbu, kterou jim pouští místní DJ. Prostor sám je ale úplně tichý a
návštěvník se může sám rozhodnout, jestli bude tančit na reprodukovanou hudbu
nebo raději posedí u baru a popovídá si s ostatními. Výhodou je možnost volby,
kterou návštěvník získává, a také fakt, že takto provozovaný noční klub nezatěžuje
okolí zvýšenou hlučností. Navíc až absurdně působí pro nezúčastněného diváka
pohled na dav lidí, který tančí ve stejném rytmu na „neexistující" hudbu.
3.2.3 Videoklipizace světa
Zatímco procházíme se sluchátky na uších veřejným prostorem, život kolem
se ubírá stále stejným tempem. Toto tempo se při poslechu hudby může zdát
rytmičtějším, hudba může udávat probíhajícímu ději tempo a umožňuje posluchači
vytvářet si svůj vlastní hudební videoklip zachycující situaci, ve které se zrovna
nachází. Videoklip pomáhají dotvářet i nedokonale izolované zvuky a ruchy okolí,
jako například rozhovor procházejících lidí, zvuky vydávané dopravou nebo stavební
ruch.
3.3 Biologické reakce při poslechu hudby
Vědci si již dávno všimli, že poslech hudby jako takové může v posluchačích
vyvolávat emoce a stavy, které závisejí na různých faktorech. Abychom mohli
pochopit změny chování uživatele přenosného zařízení, musíme nejprve pochopit,
jak jej může ovlivňovat poslouchaná hudba.
-34-
"V mnoha skladbách existují taková místa, při jejichž poslechu jsou lidí náchylní prožívat
emocionální reakci v obzvlášť intenzivní formě. Tato místa mohou vyvolat silnou reakci doprovázenou
zřetelně uvědomovanými fyziologickými projevy (mrazení v zádech, husí kůže, ad.)"14
3.3.1 Emocionální reakce
Jak zároveň popisuje Franěk v knize s názvem Hudební psychologie, existují
přinejmenším tři odlišné způsoby, kterými hudba může vyjadřovat emoce1 5
.
1. Strukturální očekávání - bývá doprovázeno právě
fyziologickými jevy, které se nejčastěji objevují ve spojení s vzniknutím
nebo uvolněním napětí nebo s konfliktem mezi očekávaným a
skutečným průběhem skladby, které posluchač předpokládá na základě
předchozích hudebních zkušeností. Spouštěcí těchto reakcí pak mohou
být i náhlé změny harmonie nebo zrychlení. Reakce se neodehrává
pouze při neočekávaných, ale i při očekávaných hudebních postupech.
Oba tyto postupy mohou v posluchači vyvolat kladnou emocionální
reakci.
2. Epizodické asociace - Emocionální reakce je vyvolána
na základě předchozích mimohudebních zážitcích posluchače.
Přehrávaná skladba pomůže posluchači vybavit si situaci s velkým
emocionálním nábojem, při které ji už někdy slyšel (důležité události v
životě, místa, lidé...) a vyvolá v něm příjemné vzpomínky.
3. Ikonické asociace - Tyto asociace jsou založeny na
"vztahu mezi hudební strukturou a některými nehudebními jevy a
událostmi nesoucími emocionální význam." (Franěk 2005). Rychlou
hudbu si tedy nejspíše spojíme s rychlými a energickými pohyby. Emoce
může vyvolat i záměrné napodobování zvuků z a pomoci hudebních
nástrojů (například ptačí zpěv) nebo úmyslný výběr hudebních nástrojů,
jako například varhany - ty vyvolávají asociaci chrámu a víry.
1 4
FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 177. ISBN 8024609657.
s. 177.
1 5
FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005, s. 176. ISBN 8024609657.
s. 176.
-35-
Všechny výše zmíněné typy asociací mohou zasahovat i do způsobu, jakým
se lidé na veřejnosti mohou chovat. Nemluvíme v tuto chvíli ale pouze o hudbě
individuálně reprodukované přímo do uší, ale i o hudbě reprodukované ve veřejných
prostorech, jakými jsou stanice městské dopravy, obchodní domy nebo letiště.
Lidé na tuto hudbu mohou reagovat mnoha způsoby a na toto téma bylo již
uskutečněno několik výzkumů, které mají z a cíl zjistit to, jak navodit na tom kterém
místě tu správnou atmosféru. V oblasti marketingu se například dbá na výběr hudby,
který doprovází člověka při nakupování. Ta má velký vliv na celkovou atmosféru v
obchodě. Pokud je atmosféra příjemná, stráví v něm nakupující více času a bude se i
rád vracet. Podrobný výzkum na toto téma provedl i R.E. Milliman1 6
, který mimojiné
zjistil, že při pomalé hudbě se zákazníci pohybují po obchodě pomaleji, měli možnost
také si pomaleji vybírat zboží a tak strávit v obchodě více času. Naopak při rychlé
hudbě v restauraci lidé jedí rychleji a dříve odcházejí. Hudba má tedy velký vliv i v
marketingu (viz kapitola 3.4.1).
3.3.2 Fyzické reakce
Některé výzkumy ukázaly, že hudba může vyvolat v posluchači vrcholně silný
hudební prožitek. Výzkumu vrcholného zážitku při poslechu hudby se věnoval na
konci dvacátého století Gabrielsson spolu s několika spolupracovníky. Zjistili, že mezi
nejčastější reakce patří těchto šest jevů:
1. Tělesná reakce, při níž se dostavují fyzické pocity (například
mrazení v zádech, změny rychlosti tepu srdce nebo slzení).
2. Změněné vnímání, jež mohou doprovázet vizuální i sluchové
halucinace.
3. Změna kognitivních procesů, při kterých mají posluchači pocit
"otevřené hlavy (mysli)", vybavují si dávné vzpomínky nebo ztratí pojem o
1 6
MILLIMAN, Ronald E. Using Background Music to Affect the Behavior of Supermarket
Shoppers. Journal of Marketing. 1982, roc. 46, c. 3, s. 86-91.
-36-
čase. Zároveň se dostavuje i pocit relaxace, kdy je posluchač plně
obklopen hudbou a nevnímá dění kolem sebe.
4. Pociťování pozitivních emocí, jako je štěstí nebo radost.
5. Existenciální nebo transcendentálni aspekty - ty by mohly
zapadat i do třetí kategorie změněného vnímání, tady však hovoříme o
reakcích, které zahrnují i úvahy o současném stylu a postoji k životu a
vztahům s ostatními lidmi. Možné je i množství náboženských prožitků
nebo prožitků jiných forem existence.
6. Vývoj osobnosti - hudba v tomto případě může mít léčivý účinek,
posluchač na sebe může získat nový pohled. Dostavit se může také pocit
osvěžení a posilnění.
3.4 Hudba jako zvuková kulisa
Hudba, nejenom ta reprodukovaná prostřednictvím přenosných zařízení, je v
současnosti nejčastěji využívaná jako zvuková kulisa (angl. background music). Lidé
ji využívají jako pozadí při práci, při cestování nebo jiných rutinních činnostech. Vývoj
reprodukované hudby ve veřejném prostoru můžeme datovat do středu dvacátého
století. Od těchto let hudba začala hrát velmi důležitou roli v lidském životě, a to
především adolescentů a dotvářela tak prostředí, ve kterém dospívali. V historii byla
hudba také využívána tímto způsobem, ovšem kvůli technologickému pokroku a
jejímu velice častému používání se stává, že může být nadužívána. V některých
situacích si dokonce ani nemusíme uvědomit, že slyšíme hudbu - třeba při
nakupování nebo při sledování televizní reklamy. Výše jsem již popsala i způsob,
jakým právě hudební reprodukce v obchodech může ovlivňovat naše chování a
rozhodování a stále častěji se diskutuje nad způsobem, jak můžeme poslech hudby
využívat v praxi třeba pro zvýšení pracovního výkonu nebo při učení se novým
dovednostem. Stejně tak může hudba člověka zabavit ve chvílích, kdy je to potřeba
nebo kdy by si přál, aby mu čas utíkal rychleji - představit si můžeme třeba situaci při
dlouhé jízdě autem, čekání na zastávce hromadné dopravy nebo dělníka v továrně,
pracujícího u pásu, který má před sebou ještě šest hodin rutinní činnosti. Výzkumy
ukazují, že ochota člověka čekat na jednom místě delší dobu znatelně stoupá
-37-
s možností poslechu hudby při této činnosti - čas strávený na místě se čekajícímu
zdá kratší, než ve skutečnosti je. Tohoto jevu využívají třeba operátoři při čekání na
zákaznických linkách.
3.4.1 Vliv zvukové kulisy na chování člověka
Pokud se budeme zabývat otázkou, jak může působit hudba na posluchače,
musíme uvážit, v jakých situacích je hudba reprodukována a porovnat vliv různých
hudebních nahrávek. Hudba obsahuje vjemy, které posluchače mohou buď určitým
stylem stimulovat, nebo naopak může podnětů obsahovat příliš málo a může
posluchačův mozek uklidňovat až utlumovat, což pro něj nemusí být v danou chvíli
žádoucí. Množství informací obsažených v hudbě bylo určeno na základě rytmické
komplexnosti, tonálního rozpětí a množství repetic.1 7
Novější výzkumy (Furnham a Allan 1999) dokázaly, že při vykonávání
paměťového a prostorového úkolu z a současného poslechu několika skladeb, které
obsahovaly různé množství informací, nebyl znatelný rozdíl v úspěšnosti výkonu.
Pro většinu lidí nepředstavuje problém poslouchat hudbu při činnosti, kterou
má už nějakým způsobem naučenou a provádí ji automaticky. Náš mozek, stejně
jako například počítač, má omezenou operační paměť, kterou může využívat při
běžném chodu. Pokud se chceme soustředit pouze na jednu činnost a současně
poslouchat hudbu, která v sobě obsahuje mnoho hudebních informací, náš mozek
vyvine značné úsilí, aby informace z hudby potlačil, což po nějakém čase vede
k celkové únavě a následně i ke zhoršení výkonu.
Mnoho lidí volí hudbu jako skvělý doplněk při provozování sportovní činnosti,
což vysvětlují tím, že jim hudba dodává větší energii a sílu k dosažení svého
osobního cíle. Nezáleží však na tom, jaký žánr si přesně sportovec vybere, ale na
tom, jestli má pro něj daná hudba dostatečně aktivační a stimulující účinek, který ho
vyprovokuje k lepším výkonům. Stimulující hudba se dá použít i v okamžiku, kdy je
náš mozek v útlumu a my se potřebujeme vyburcovat k provedení i mentálně
1 7
Výzkum provedl Kiger (1989)
-38-
náročné činnosti. Naopak uklidňující hudba může být nápomocna v situaci, kdy jsme
příliš vzrušení a potřebujeme se uklidnit - vzpomeňme situaci, kdy rodič potřebuje
uspat svoje dítě a zpívá mu ukolébavku - dostatečně uklidňující hudba je v této chvíli
malé dítě schopná i uspat.
Na působení aktivační a uvolňující hudby má podle několika výzkumů1 8
vliv
nejen aktuální psychický stav, ve kterém se posluchač v daném okamžiku nachází,
ale také jeho vrozené chování a charakter. U introvertů a extrovertů se může stupeň,
ve kterém dochází k aktivaci, mírně lišit.
Mnoho výzkumů již bylo provedeno i v oblasti marketingu a hudební kulisy.
Hudba doplňuje a ovlivňuje atmosféru obchodu stejně jako jeho dekorace, vybavení
nebo vstřícný personál. Navodí zákazníkovi pozitivní emoce a ten se bude příště rád
vracet a doporučí obchod i svým z n á m ý m 1 9
. Stejně tak může hudba v reklamě
ovlivnit postoj potencionálního zákazníka k nabízenému zboží, ať už se jedná o
hudbu příjemnou, která diváka potěší, nebo naopak nepříjemnou, s jednoduchým, až
hloupým textem, a velice chytlavou - ta sice diváka může rozladit, ale i tak si při
nákupu spojí výrobek s reklamou a může se rozhodnout, že jej vyzkouší. Hudba
v jakékoliv podobě tak splní svůj účel.
3.5 Nebezpečí omezení sluchu při používání přenosných zařízení
Lidský sluch je velice citlivý orgán, který nám umožňuje orientaci v prostoru a
varuje nás před možným nebezpečím, které zatím nevidíme, ale může se přiblížit.
Proto je velmi důležité si sluch chránit, což však mnoho lidí nerespektuje a při
reprodukci hudby pomocí sluchátek si hudbu pouští příliš nahlas a tak dochází
k nevratným poruchám sluchového ústrojí.
Při častém poslechu hlasité hudby a vystavování hluku všeobecně navíc může
dojít k hlukovému zatížení, které vyvolává neurózy a změny chování, nejčastěji
rozmrzelost a hněv. Podle studie, prováděné v blízkosti letiště, kde je hluk při
letovém provozu na vysoké úrovni, bylo zjištěno, že dlouhodobé vystavení hluku
Eysenck (1981), podobně také zkoumal chování introvertů a extrovertů Hawleye (1982)
Kotler (1973-74), Bittnerová (1992)
-39-
vyvolává psychosomatické problémy a zhoršení imunity2 0
. Mezi lidmi jsou i tací, kteří
jsou na hluk více citliví, než jiní a stěžují si na nedobrovolný poslech hudby ve svém
okolí, zatímco jiní je neregistrují a nevadí jim.
Používání sluchátek snižuje schopnost rychlé orientace v prostoru a
posluchač musí více zapojit jiné smysly, aby odhalil blížící se nebezpečí - především
zrak. Poslechem hlasité hudby se o primární funkci sluchu vlastně ochuzuje a
nahrazuje jej jiným sluchovým vjemem, jež potlačuje okolní zvuky prostředí. To může
znamenat nebezpečí při vstupování do vozovky, ale i nepozornost vůči lidem, kteří se
nás pokouší křikem varovat při hrozícím nebezpečí. Velmi nebezpečné je také
používání sluchátek, pokud jsme účastníky dopravního provozu jako motorista i jako
cyklista.
Evans, Bullinger a Hygge (1998)
-40-
4. Závěr
Ačkoliv vývoj hudebních zařízení reprodukujících hudbu z a sebou nemá
dlouhou historii, je poměrně bohatá díky velkému technologickému pokroku, který
věda z a poslední dvě století prodělala. Z našeho bádání můžeme snadno
vypozorovat, že technologický vývoj směřuje několika směry, které charakterizují tato
tři hesla - miniaturizace, dematerializace a jednoduchost. Všechny společnosti, které
se věnují vývoji těchto zařízení, se snaží, aby jejich přístroje byly stále menší a
skladnější, aby se zákazník nemusel obtěžovat se zbytečnými kabely a přístroj na
svém těle nemusel vůbec cítit. Vývoj softwarové stránky těchto zařízení nám
nastiňuje firma Apple, která velice dbá na to, aby jejich přístroje byly dostatečně
uživatelsky příjemné a jednoduché na ovládaní. Jejich taktika jednoho tlačítka v
kombinaci s dotykovým ovládáním zatím na trhu slaví úspěch, což tento trend
potvrzuje, stejně jako podpora legálního stahování hudby přímo do zařízení pomocí
připojení k internetu a bezhotovostním platbám. Potlačit pirátství se jim v tomto
případě daří, ačkoliv na trhu s hudbou v České republice v současné době mnoho
podobných prodejců nenalezneme. To se ale během následujících let může snadno
změnit spolu s mentalitou zákazníků, kteří budou hudbu prodávanou prostřednictvím
internetu více poptávat. Budoucnost je tedy nakloněná cloud computingu, který v
tomto směru nabízí téměř neomezené možnosti, které porostou s pokrytím
bezdrátového internetového připojení ve veřejných prostorách.
Mezi mladšími ročníky už najdeme jen málo lidí, kteří nikdy nevlastnili nebo
nevyzkoušeli přenosné zařízení podporující reprodukci hudby, a na ulici potkáváme
spoustu těch, kteří zařízení denně používají. Důvody, proč tomu tak je, jsme nalezli
díky důkladnému bádání v oblasti hudební psychologie a sociologie. To nám
ukázalo, že hudba může mít na člověka pozitivní i negativní vliv. K poslechu hudby
nás vede její schopnost stimulovat náš mozek k vyšším výkonům a vzbuzovat
pozitivní emocionální reakce. V některých případech, kdy nám hudba připadá
opravdu krásná, se může dostavit i mrazení v zádech a jiné, podobné fyzické reakce.
Stejně tak je běžné, že lidé mají své oblíbené písničky s sebou v přehrávači z toho
důvodu, že jim připomínají pozitivní zážitky z minulosti a navozují pocity, které měli
při těchto událostech. Libá hudba má na lidi tedy pozitivní účinek, který se odráží na
-41 -
jejich psychice a zvedá jim během dne náladu. Problém nastává až tehdy, je-li
posluchač hudbou nebo i jinými zvuky přesycen a to v něm zvedá míru agrese,
kterou může ventilovat i na své okolí. Jde o jev, který je v dnešní společnosti velice
častý, protože jsme denně ve styku s velkým množstvím zvuků a hluků, které se
navzájem překrývají. A stejně jako absolutní ticho, kterého můžeme docílit ve
speciálních, k tomu případu uzpůsobených místnostech, nám nedělá psychicky ani
fyzicky dobře, je i přílišný hluk zdraví nebezpečný.
Poslechem hudby je možné subjektivně podhodnocovat čas, který strávíme
prováděním rutinní nebo nudné činnosti, pokud ale chceme provádět činnost, která je
příliš složitá na mozkovou činnost, je lepší pracovat v klidném prostředí, zbaveném
jakýchkoli ruchů. Hudba je tedy výborným nástrojem k vytržení se ze zaběhlého
stereotypu, což je dalším důvodem, proč řada lidí tento prostředek často využívá.
Zároveň je ale důležité upozornit na možná rizika, která s sebou omezení
sluchu přinášejí. Při pohybu na volném prostranství je důležité sledovat dění kolem
sebe mnohonásobně víc, než je obvykle nutné. Neplatí to ale jen na používání
osobních přehrávačů, ale všeobecně na hlasitou reprodukci hudby například v
motorových vozidlech, kdy můžeme snadno přeslechnout troubení jiných účastníků
provozu nebo houkání vozidel záchranného systému a v okamžiku, kdy jsou tyto
zvuky zřetelně slyšet i přes zvuk hudby, je často již na adekvátní reakci, která
odpovídá situaci pozdě.
-42-
5. Resumé
V e své bakalářské diplomové práci reflektuji vývoj přenosných hudebních
zařízení přibližně od počátku dvacátého století do současnosti a zároveň se snažím
předpovědět směr, kterým se technologie budou v nejbližších letech ubírat. Práce
shrnuje vznik analogových i digitálních záznamových formátů a způsob jejich
reprodukce a také mapuje způsob distribuce hudebních nahrávek prostřednictvím
internetu. Z a pomoci několika klíčových hudebně-sociologických a hudebněpsychologických
publikací se pokouším prozkoumat vliv, kterým se pravidelné
používání těchto technologií odráží na chování jejich uživatelů a zjistit možná rizika,
která souvisí s nadužívaním těchto technologií v sociálním prostředí.
6. Summary
My bachelor thesis reflects the development of the portable music players
since the early 20th century until nowadays and is also trying to predict the direction
which the technology will take in the nearest future. The thesis is summing up the
origin of analog and digital recording formats, their reproducing way and is also
mapping the way which they are distributing through the internet. With the help of the
key musical-sociological and musical-psychological publications I'm trying to analyze
the impact on regular using of these music players can have on their user's behavior
and find out possible risks connected with an overusing of these technologies in the
social environment.
-43 -
7. Seznam použité literatury
ADORNO, Theodor W. Typy hudebního chování. In: Einleitung in die Musiksoziologie.
Mikuláš Bek. Frankfurt am Main, 1962.
FLAŠAR, Martin. Příliš hlučná samota. MP3 přehrávače a konstrukce individuálního
prostoru. In Musical culture and education in international society. Nitra : Univerzita
Konštantína filozofa v Nitre, 2010. od s. 82-92, 11 s. ISBN 978-80-8094-706-4.
FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2005. 238 s. ISBN
8024609657.
HENDERSON, Harry. Encyclopedia of computer science and technology. New York :
Infobase Publishing, 2009. 580 s.
MILLIMAN, Ronald E. Using Background Music to Affect the Behavior of Supermarket
Shoppers. Journal of Marketing. 1982, roč. 46, č. 3, s. 86-91.
NAVRÁTIL, Miloš. Nástin vývoje evropské hudby 20. století. Ostrava : Montanex, 1996. 189
s. ISBN 8085300265.
NEZVALOVÁ, Danuše. Psychologické aspekty hudební výchovy: (ontogeneze, diagnostika,
muzikoterapie): Sborník příspěvků 5. ročníku Olomouckých jarních muzikologických
konferencí. Olomouc : Univerzita Palackého, 2001. 100 s. ISBN 8024404052.
POLÁK, Martin. Vliv artificiální a nonartificiální hudby na hudbu filmovou. Brno, 2010.
Dostupné z:
http://is.muni.cz/th/216583/ff_b/Vliv_artificialni_a_nonartificialni_hudby_na_hudbu_filmovou_
drgdf.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Doc. PhDr.
Mikuláš Bek, Ph.D.
SEDLÁK, František. Hudba v rozvoji lidské osobnosti. Praha : Univerzita Karlova, 1976. 133
s.
-44-
WICKE, Peter. Hudební průmysl. Historicko-systematický nástin [PDF]. Překlad M. Bek a B.
Furmannová.
Elektronické zdroje:
ALFRED, Randy. Dec. 16, 1770: Beethoven's Birth in Bonn Leads to Longer CDs.
In: Wired.com [online]. 16.12.2008 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z:
http://www.wired.eom/science/discoveries/news/2008/12/dayintech_1216
And 25 years ago Philips introduced the CD. In: Geekzone [online]. 17.8.2007 [cit. 2012-05-
10]. Dostupné z: http://www.geekzone.co.nz/content.asp?contentid=7304
DUMAS, Daniel. Oct. 1, 1982: Portable Music Enters the Spin Zone. In: Wired.com [online].
30.9.2009 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z:
http://www.wired.eom/thisdayintech/2009/09/1001first-cd-players/
HLAVENKA, Jiří. Konec i-legalne.cz: když ani nejlepší neuspěl. In: Lupa.cz [online]. 8.2.2011
[cit. 2012-04-27]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/konec-i-legalne-cz-kdyz-ani-nejlepsi-
neuspel/
HORMBY, Tom. The Story Behind the Sony Walkman. In: LowEndMac [online]. 15.9.2006
[cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://lowendmac.com/orchard/06/sony-walkman-origin.html
KALINICS, Milan J. Na začátku byl fonograf. In: BlueGrass.cz[online], [cit. 2012-04-17].
Dostupné z: http://www.bgcz.net/view.php?cisloclanku=2005070102
KOUT, Jan. Český iTunes Music Store je tady. Co mu chybí?. In: Multiapple [online].
29.9.2011 [cit. 2012-05-10]. Dostupné z: http://www.multiapple.com/blog-cteni/items/cesky-
itunes-store-je-tady.html
POLLICINO, Joe. Koss intros Striva headphone systems, lets you stream music over WiFi
straight to your ears. In: Engadget [online]. 25.4.2012 [cit. 2012-04-28]. Dostupné z:
http://www.engadget.com/2012/04/25/koss-intros-striva-headphone-systems-lets-you-
stream-music-over/
-45 -
REICHL, Jaroslav a Martin VŠETIČKA. Princip záznamu a reprodukce zvuku.
In: Encyklopedie fyziky [online]. ©2006 - 2012 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z:
http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/409-princip-zaznamu-a-reprodukce-zvuku
STRAŇÁK, Ing. P. a Ing. R. JEJKAL. Přehrávače CD. Amatérské rádio. 1992, s. 229-231.
Dostupné z: http://cd-play.ezin.cz/CDprehravace.pdf
UL HASSAN, Tauqeer. A Short History Of Discman. In: Articlesbase [online]. 2010,
16.4.2010 [cit. 2012-04-25]. Dostupné z: http://www.articlesbase.com/education-articles/a-
short-history-of-discman-2164058.html
Walkman history 101. In: Pocket Calculator Show [online]. 2002 [cit. 2012-05-10]. Dostupné
z: http://pocketcalculatorshow.com/walkman/history.html
WARREN, Tom. Exclusive: Microsoft to preview 'Woodstock' Xbox music service at E3.
In: The Verge [online]. 25.4.2012 [cit. 2012-04-27]. Dostupné z:
http://www.theverge.com/2012/4/25/2973682/microsoft-xbox-live-music-service-codenam e-
woodstock-e3-2012
ZÁKLADNÍ INFORMACE O FORMÁTU MP3. In: Compex [online]. ©2005-2007 [cit. 2012-04-
27]. Dostupné z: http://www.mp3-prehravac.cz/mp3-prehravace-info.html
-46-