Teoretická část diplomové práce (DP) spočívá v podrobnější
morfologii jednotlivých vývojových stádií bource morušového,
dále se zabývá využíváním hormonů a jejich analogů v chovech a
udržováním genetických zdrojů ve státech, kde hedvábnictví
hraje důležitou roli v oblasti ekonomiky. Experimentální část
DP obsahuje metody, výsledky a fotodokumentaci prováděných
pokusů. Pitva larev a kukly bource morušového posloužila k
ověření tvaru, uspořádání, uložení a propojení vnitřních
orgánů. Pro experiment zabývající se morfologickým srovnáním
hybridů bylo získáno sedm hybridů z různých zemí - pět blíže
nespecifikovaných hybridů (japonský ze Slovenska, japonský z
Itálie, čínský z Itálie, řecký z Řecka a čínský z Číny) a dva
specifikovaní hybridi (bulharský Vratza a japonský Daizo P50).
Cílem bylo porovnat odlišné vlastnosti mezi hybridy a vybrat
vhodného zástupce pro další experimenty na našem pracovišti.
Byla zaznamenávána délka jednotlivých vývojových etap, váhový
přírůstek larev, hmotnost kokonů, kukel a svleček uvnitř
kokonů. Dále byly sledovány rozdíly ve zbarvení u všech stádií
a voltinismus. Polyvoltinní hybrid Daizo P50 měl nejmenší larvy
(průměrná hmotnost V. instaru dosahovala 0,59 g) a malé,
protáhlé, žluté kokony. Průměrná hmotnost larev ostatních
monovoltinních hybridů se v V. instaru pohybovala v rozmezí
2,30 – 3,69 g, kokony byly oválné a bílé. Čínský hybrid z
Itálie byl chován paralelně na přirozené a také na umělé
potravě. Larvy V. instaru chované na umělé potravě měly
největší hmotnost ze všech zkoumaných hybridů (3,69 g). Chov na
umělé potravě se tedy zdá být výhodnější z hlediska růstu
larev, ale za vyšších finančních nákladů. S cílem ovlivnit
délku larválního stádia byl na řecký hybrid aplikován juvenilní
hormon (JH), který je znám jako hmyzí regulátor prodlužující
larvální stádium. K tomuto účelu a tudíž i k většímu výnosu
hedvábí je JH nebo jiný podobný analog využíván v zemích
produkujících hedvábí. Předpokládané prodloužení larválního
stádia se nám při různých koncentracích JH (20 – 700 ng)
nepodařilo potvrdit, ale kokony larev po aplikaci JH byly těžší
(2,46 g) než kokony larev bez aplikace JH (1,68 g). Z hlediska
našich přírodních podmínek jsou monovoltinní hybridi
jednoznačně výhodnější pro další experimenty na rozdíl od
polyvoltinních. Ze sledovaných monovoltinních hybridů jsou
výhodní ti, co produkují mnoho hedvábí.