M A S A R Y K O V A UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolů Outdoorové aktivity jako součást fitness běžné populace Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavlína Vaculíková, Ph.D. Vypracoval: Milan Linkesch Tělesná výchova a sport Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v Seznamu použité literatury. V Brně dne 29. dubna 2008 Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval své vedoucí bakalářské práce, paní Mgr. Pavlíně Vaculíkové, PhD., za odborné vedení a cenné rady, které mi během psaní práce poskytla. Zároveň bych i rád poděkoval své sestře, Bc. Heleně Linkeschové, za podporu, cenné rady a průběžnou korekturu. Obsah ÚVOD CÍLE PRÁCE 1 DEFINICE ZÁKLADNÍCH POJMŮ 8 2 FITNESS 12 2.1 ROZDÍLNÉ POJETÍ POJMU FlTNESS 12 3 OUTDOOROVÉ AKTIVITY 15 3.1 ORGANIZACE ZABÝVAJÍCÍ SE OUTDOOROVÝMI AKTIVITAMI v Č R . . . . 15 4 VYUŽITÍ OUTDOOROVÝCH AKTIVIT 19 4.1 T Y P Y OUTDOOROVÝCH PROGRAMŮ 19 4.2 D R U H Y OUTDOOROVÝCH PROGRAMŮ 21 5 PRAKTICKÁ ČÁST 26 5.1 OUTDOOROVÝ ZÁVOD 66 HODIN 2004 26 5.2 STANDARDNÍ P R O G R A M V L A N O V É M CENTRU PROUD B R N O 29 5.3 FIREMNÍ TEAMBUILDING V E L K Ý Vůz 32 6 SHRNUTÍ A POROVNÁNÍ TEORIE S PRAXÍ 35 ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA POUŽITÉ INTERNETOVÉ ZDROJE RESUMÉ Úvod K výběru tématu bakalářské práce „Outdoorové aktivity jako součást fitness běžné populace" mě inspirovala různorodá kombinace mých zájmů. Na prvním místě je nutné zmínit moje studium, které probíhá na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Díky svojí studijní specializaci Fitness se velmi často setkávám s outdoorovými aktivitami, které se vedle klasického fitness1 stávají každodenní součástí života mladistvých jedinců i dospělé populace. Vedle této odborné činnosti probíhající v rámci studia, se také dlouhodobě věnuji práci v Lanovém centru Proud v Brně. Tato instituce zajišťuje outdoorové aktivity pro širokou veřejnost. Díky svému působení ve jmenovaném centru mám možnost setkávat se na komerční bázi s návštěvníky Lanového centra Proud a pozorovat tak stále větší nárůst zájmu i o tento druh pohybových aktivit. V neposlední řadě se outdoorovými aktivitami zabývám díky vedení skautského oddílu, kde mají dané aktivity tradičně místo ve výchově mládeže. A to jak mezi mladšími dětmi, tak mezi dospívající mládeží. Mezi mé další outdoorové aktivity patří mj. stavba lanových překážek, orientační běhy, jízda na divoké vodě a skalní lezení. S ohledem na tyto zájmy a zkušenosti se moje práce zaměřuje na běžnou populaci. Zcela pomíjí oblast soutěžní formy Fitness. Potřeba fyzického rozvoje za pomoci outdoorových aktivit, přičemž jejich forma a náročnost je zcela individuální, je znatelná u značné části populace. Jako první můžeme specifikovat takovou skupinu lidí, která se již v nějaké formě fyzickou aktivitou tohoto druhu nepravidelně zabývá. Může jít např. o nepravidelné víkendové ježdění na kole, nebo např. o občasné lezení po skalách. Pro dané jedince by měl dodatečný fyzický rozvoj za následek zlepšení fyzické kondice, což zpětně způsobí větší požitek z vykonané aktivity. Klasickým fitness je zde myšlen obecně soubor aktivit vedoucí k harmonickému rozvoji těla (blíže je popsáno v podkapitole „Rozdílné pojetí pojmu Fitness") 5 Druhá skupina lidí se vyznačuje tím, že pravidelně navštěvují fitness centra, tudíž outdoorové aktivity jsou nebo mohou být doplňkovým sportem. Na rozdíl od první skupiny lidí se sportu věnují pravidelně a lze proto předpokládat, že jejich fyzická kondice bude na vyšší úrovni. Přesto by jim mohla outdoorová činnost nabídnout znatelné zúročení jejich městských aktivit (aerobic, posilovna, aj.), dobrý pocit a příjemnou změnu prostředí. Obě aktivity, ať už se jedná o outdoor, nebo indoor2 , zapojují tělo svým specifickým způsobem a věřím tomu, že se navzájem vhodně doplňují. Outdoorové aktivity jako takové nejsou samy o sobě výkonnostním sportem, i když mnohé z nich samostatně výkonnostními sporty jsou. Outdoorové aktivity jsou široká paleta činností a obecně jsou brány jako součást fitness v širším slova smyslu. Patří mezi ně kupříkladu lanové aktivity, lezení po skalách, orientační běhy, ale i lyžování, hiking nebo jízda na vodě nebo na koni. K vypracování této bakalářské práce posloužilo zejména studium relevantní odborné literatury - jak odborných publikací, článků z novin a časopisů s příslušnou tématikou, tak i různých zdrojů volně dostupných na internetu nebo diplomových prací studentů z minulých let. Dále pak kategorizace, konzultace s odborníky a především zkušenosti a vlastní poznatky autora. pojmem indoor v této větě jsou myšleny různé fitness aktivity, které probíhají obvykle v budově (např. spinning, aerobic, posilovna, pilates apod.) 6 Cíle práce Předložená bakalářská práce může běžnému člověku ukázat možnosti aplikace různých outdoorových aktivit převážně vnově se vyvíjejícím odvětví pedagogiky - v zážitkové pedagogice. Může jej také inspirovat tím, co lze ve volném čase dělat pro své zdraví. Dále si klade za cíl přesvědčit, že fitness nemusí znamenat pouze a jenom dlouhé hodiny strávené v posilovně, ale i činnosti, které se na první pohled nemusí přímo jevit jako cílená fyzická aktivita, ale přesto mají podobné účinky. Cílem práce nemá být vysvětlování či popis postupu těm lidem, kteří mají zájem o konkrétní aktivitu, jakým způsobem ji zajistit. Nemá být ani návodem na zdravý životní styl, nebo dokonce příručkou pro člověka s plánem nabrat svalovou hmotu, zhubnout či vyrýsovat postavu. Bakalářská práce si klade za cíl poskytnout běžným lidem, s kladným vztahem k pohybu, inspiraci k jejich aktivitám. Jedná se o náš osobní náhled na to, jak by mohl úspěšně aktivní člověk trávit lépe svůj volný čas. Docházelo by při tom ke kombinaci, dnes velmi častého, bydlení ve městě, spolu s udržením si kladného postoje k přírodě. Zároveň se předložená práce věnuje možné aplikaci outdoorových programů v různých skupinách lidí. Předkládá čtenáři i několik příkladů z praktické aplikace outdoorových programů jak pro zábavu, tak jako systematický prostředek netradičního firemního školení. 7 1 Definice základních pojmů Vzhledem k různým možnostem chápání termínů použitých v této práci je nutné si tyto termíny a pojmy vymezit. Různí autoři ve svých publikacích uvádějí celou řadu definic, a proto je třeba ujasnit, jak chápeme dané termíny v naši práci my. Fitness Pojem Fitness může být chápán jako sportovní aktivita, která má svá daná pravidla dle Svazu Kulturistiky a Fitness České Republiky3 a také své sportovní kluby, reprezentanty atd. V této práci však bude pojem fitness chápán jako součást wellness (o kterém je podrobněji pojednáváno níže). Jako fitness v tomto slova smyslu chápeme aktivity, kde se jedinec určitým libovolným způsobem fyzicky realizuje a tím zvyšuje svoji fyzickou kondici. Outdoor Pojem Outdoor doslova z anglického překladu znamená „ven ze dveří" a obecně je tento termín užíván pro sporty a aktivity, které se konají v přírodě. Patří sem například orientační běh, lezení na skalách, paragliding nebo i jízda na vodě nebo na koni. Sekundárně se mezi outdoorové aktivity obvykle zahrnují i takové činnosti, které se v přírodě sice fyzicky nerealizují, ale mají v ní svůj základ. Jako příklad lze uvést umělou horolezeckou stěnu. 3 v Svaz Kulturistiky a Fitness České Republiky (SKFCR) je členem European Bodybuilding and Fitness Federation (EBFF) a International Federation of Body Building and Fitness (IFBB), www.skfcr.cz, www.ebff.org, www.ifbb.com, 10. 4. 2008. 4 Dostupné na WWW: [cit. 21.4. 2008] 8 Wellness Pod pojmem Wellness se dnes všeobecně rozumí jistý způsob života, který v sobě zahrnuje velkou řadu souvisejících činností počínaje různými fyzickými aktivitami a relaxací přes zdravou výživu a image a konče myšlením. „Obecná definice slova wellness je cesta k harmonickému vyvážení těla a duše,"5 . Internetový deník idnes.cz říká, že „Nejlepší definice wellness vychází už ze starověkého Řecka: „Krása těla a ducha"6 . Svým způsobem má podobný význam jako starořecká Kalokagathia. Indoor Indoor není oficiálně užívaným pojmem (snad jen jako zkrácený název pro indoor cycling7 ), přesto je v této práci použit jako souhrnné označení pro aktivity, které jsou provozovány v budově. Jedná se například o aerobic, různá posilovači centra nebo bojové sporty, gymnastiku apod. Aktivity, které se provozují primárně v přírodě a mají i svoji variantu v budově (například pro zimní přípravu sportovce či při nevhodném počasí) jsou v práci zahrnuty pod pojmem Outdoor. Příkladem může být horolezecká stěna nebo indoor golf. Některé aktivity leží na sporném přelomu outdoor a indoor aktivit (například se z něj vyvinuly, ale stal se z nich sport sám o sobě). Záleží u nich na chápání každého jedince. Jedná se například o spinning, paintball, airsoft a další. Vnáší práci tento rozdíl však není zásadní, proto se jím nebudeme nadále zabývat. Dostupné na WWW: [cit. 10. 4. 2008] 6 Dostupné na WWW: [cit. 10. 4. 2008] 7 Sport založený na podobném principu jako spinningu 9 Zážitková Pedagogika V poslední čtvrtině minulého století začali různé spolky organizovat zážitkové akce. Ze začátku jen pro své kamarády, následně i pro širokou veřejnost. Nevědomky tak položili základ systému učení, který využívá zážitek jako prostředek - odborně dnes nazývaný jako Experimental learning. „Zážitková pedagogika je přístup ke vzdělání založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivní emocí. Zážitková pedagogika pracuje s prožitkem jako prostředkem k ovlivňování klienta. Směr tohoto ovlivňování je určen pedagogickým cílem. Práce zážitkového pedagoga spočívá v záměrném vytváření situací, v nichž předpokládá intenzivní prožívání, a následné pedagogické práci s těmito prožitky (zpětnou vazbou)." V literatuře lze najít různě definice, ale všechny mají stejnou myšlenku. Např. Svatoš (2005) říká „V zážitkové pedagogice vychází proces učení z autentického osobního prožitku žáka/účastníka kurzu vznikajícího při řešení zadaného úkolu."9 V téže publikaci lze najít i výsledky výzkumu IBM a U K Post, ze kterých vyplývá, že učení zážitkem je dlouhodobě nej efektivnější. Hra Hra je jedním ze základních pilířů zážitkové pedagogiky. Zároveň je to pro každého živočicha přirozená forma učení. Hodaň (2005) říká „hra" jako fenomén „je niterně spjat s životem celé živočišné říše a ve specifické úrovni s celým životem člověka."1 0 . I hra (podobně jako zážitková pedagogika) může mít spoustu podob a lze na ni nazírat z celé řady pohledů. Např. „hry jako prostředek rozvoje smyslového Dostupné na WWW: [cit. 11. 4. 2008] 9 Cit: Svatoš, V., Lebeda, P. Outdoor trénink pro manažery afiremní týmy. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 192 s. (citace ze str. 20) 1 0 Cit: Hodaň, B., Dohnal, T., Rekreologie. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2005. 202 s. (citace ze str. 160) 10 vnímání, hry a učení, hry jako příprava pro životní role"1 1 a celá řada dalších, o kterých bude řeč dále v naší práci. Zařízení zabývající sefitnessa outdoorovými aktivitami Zařízení, která se zabývají fitness, se v České republice nachází celá řada, profesionálními fitcentry a kluby počínaje (například v brněnském regionu Big One Fitness, Blue Gym, Star Trac a další) přes různá poloprofesionálni zařízení a jednotlivé cvičitele s licencí až po zprostředkovatelské organizace. Nejvyšší koncentrace organizací, zabývajícími se fitness aktivitami, se nachází ve větších městech. Mezi nejvíce zastoupené aktivity se řadí různé druhy aerobiků, spinning programy nebo posilovny. Podobné rozložení se týká i celé řady dalších sportovních zařízení, jakými jsou např. plavecké bazény, tenisové a squashové kurty, nebo různé tělocvičny s nabídkou bojových sportů, kam je možno pod vedením lektora nebo trenéra docházet na lekce. Cit: Hermochová, S., Teambuilding. 1. vyd. Praha: GradaPublisinga.s., 2006. 116 s. (citace ze str. 81) 11 2 Fitness Při vyslovení slova Fitness se dnes asi každému v mysli vybaví nějaká představa. Každý ví, co to znamená a co to obnáší. Dokonce se dnes těší všeobecné popularitě v různých kruzích. Zvláštní však je, že ne každý ví, co všechno se pod pojmem fitness skrývat může. 2.1 Rozdílné pojetí pojmu Fitness V dnešním pohledu může být fitness chápáno hned několika způsoby. Prvním způsobem může být ze strany sportující populace - jako součást wellness zahrnující celou řadu pohybových aktivit. Jako jedna z možných interpretací toho, co je to fitness, může být „cvičení ve fitness centrech, jehož náplní je cvičení s volnými činkami a cvičení na trenažérech, doplněné o aktivity aerobního charakteru na speciálních trenažérech, dodržování určitého dietního režimu včetně použití doplňků výživy a o celkový životní styl, jehož cílem je rozvoj celkové zdatnosti, zlepšení držení těla, zlepšení postavy při současném působení na upevňování zdraví a rozvoj síly"12 . Pojem fitness není v současné době definován jednotně. Na internetovém serveru Wikipedia lze nalézt například definici, označující fitness jako „sportovní aktivity i celkový životní styl mající za cíl všeobecnou tělesnou kondici, celkovou zdatnost, zlepšení držení těla, zlepšení konceptu postavy apod., při současném působení na upevňování zdraví a rozvoj síly. Pro fitness cvičení se používají kromě tradičních činek i různé speciální stroje, trenažéry apod., které jsou běžně k dispozici ve fitness centrech. Mimo cvičení pak zájemci zpravidla dodržují určitý dietní režim, případně používají různé doplňky výživy"1 3 . 1 2 Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] 1 3 Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] 12 Fitness jako výkonnostní sport Dalším způsobem, jak lze fitness chápat, je fitness jako sportovní odvětví se svými pravidly14 , soutěžemi a sportovními kluby. Přesněji se jedná o kulturistiku, fitness a bodyfitness. Fitness vychází z kulturistiky, liší se však především tím, že v závodě samotném nejde o co nej mohutnější a nevyrýsovanější muskulaturu, ale více o pevnost a plnost svalů. Stejně tak i o vyrovnanost a vyváženost svalů horní a spodní poloviny těla. Na rozdíl od kulturistiky, kde cvičenec předvádí sólově přesně dané pózy, jsou ve fitness závodníci hodnoceni ve skupinkách po dvou až pěti formou čtvrtobratů. Dále pak ve 2. kole (v některých kategoriích) předvádí cvičenec i devadesátisekundovou až dvouminutovou sólovou skladbu se silovými, flexibilními a dynamickými prvky. Hodnotí se jak kvalita provedení a obtížnost předvedených prvků, tak i choreografie a celkový dojem předvedené skladby. Fitness a bodyfitness se liší už jen v některých detailech, které lze vyčíst z pravidel (například délka volné skladby). Zvýše uvedeného vyplývá i různorodost závodníků v jednotlivých závodních odvětvích. Fitness jako závodním sportem se však v této práci zabývat nebudeme. Fitness v přírodních vědách Pojem fitness se taktéž používá v biologii, kde je definováno takto: „Fitness vyjadřuje podíl potomků produkovaných jedním genotypem v porovnání s genotypem jiným. Jde o reprodukční způsobilost genotypu, adaptivní hodnota (někdy pojmenována jako selektivní hodnota - selective value). Pravděpodobnost, že nějaký fenotyp přežije a zanechá potomky, je mírou jeho fitness"15 . Tuto definici udává server Wikipedia ve zjednodušené podobě: „Fitness (biologická zdatnost) vyjadřuje cenu jedince z hlediska evoluce. Fitness vyjadřuje schopnost konkrétního jedince předat své geny dalším generacím, což většinou znamená dožít se reprodukčního věku a úspěšně přivést na svět úspěšné potomky. Záleží na 1 4 pravidla v plném znění lze stáhnout na oficiálních stránkách SKFČR [dne 24. 3. 2008] 1 5 Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] 13 mnoha faktorech - na vlastnostech jedince i na zdatnosti ostatních jedinců v populaci. Určuje se zpětně podle množství potomků, které organismus zanechal. Jde o relativní hodnotu sloužící k porovnání úspěšnosti různých jedinců"1 6 . V této práci se však fitness z pohledu biologie nevěnuje pozornost, přesto je důležité na toto odlišné chápání užívaného pojmu upozornit. Jak je z výše uvedeného textu patrné, bakalářská práce se zabývá fitness v širším slova smyslu, tzn. nikoliv fitness jako soutěžním sportem. Bakalářská práce je zacílena na různé využití outdoorových programů, které jsou taktéž součástí fitness. O těchto je podrobněji psáno v následujících kapitolách. Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] 14 3 Outdoorové aktivity Pojem outdoor může mít řadu interpretací a možností chápání. „Dnes je tento termín všeobecně chápán jako označení oboru „pobyt v přírodě", především jako způsob trávení volného času. Označení outdoor se nejlépe ujalo jako obchodní označení - prodává se outdoorové oblečení, rozličné outdoorové vybavení, pořádá se outdoorový veletrh. Asi nejpřesnější je tedy napsat, že outdoor je segment trhu."17 . Trochu jinak chápou outdoor cestovní kanceláře a společnosti, které se outdoorovými aktivitami zabývají a pojetí outdooru spojují s prožitky a zážitkovou pedagogikou obecně. Například C K 1 8 Adventura uvádí outdoor jako „Pohyb v přírodě, rybaření, večery u táborového ohně, spaní ve spacím pytli, pod širákem nebo ve stanu - to je "outdoor". Pryč od hlučné civilizace k přírodě a k sobě samému. Nebo zpět do minulosti ke svému dětství, k dětství našich dědů a babiček. Zpět do minulosti, "divokého západu" a k představám o dávném dobrodružství."19 Podobně jako cestovní kanceláře pojali outdoor i někteří obchodníci a berou ho jako nový segment trhu. 3.1 Organizace zabývající se outdoorovými aktivitami v CR Organizací a organizovaných spolků, které se zabývají outdoorovými aktivitami je v českých zemích celá řada. Jejich rozmanitost je veliká a lze je dělit do několika skupin. Dělení je to samozřejmě do značné části subjektivní, ale i přes to jsou zde nápadné odlišnosti, hlavně co do cílové skupiny, na kterou je ta která organizace zaměřena. Z toho taky vyplývá různorodost aktivit, které konkrétní organizace zaštiťuje a organizuje. Na následujících řádcích uvádíme některé z organizací rozdělené do skupin s podobnými rysy2 0 . 1 7 Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] 1 8 Cestovní kancelář " Dostupné na WWW: [cit. 21.3. 2008] ~" Zdroj: Svatoš, V., Lebeda, P. Outdoor trénink pro manažery afiremní týmy. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 192 s. 15 • Junák, Sokol, Pionýr, A-TOM2 1 , Hnutí Brontosaurus, DDM2 2 , aj. Jedná se o organizace, které pracují s dětmi a s mládeží, zpravidla pořádají pravidelné celoroční, víkendové a prázdninové kurzy a letní nebo zimní tábory. Jejich aktivity jsou multispektrální, od jednoduchých her až po několikadenní putování přírodou. Většinou jsou účastníky členové pořádající organizace, ale není výjimkou, že se pořádají akce pro veřejnost (například příměstské tábory, veřejné soutěže apod.). • Vysoké školy zaměřené na sport (FTVS UK, FSpS MU, FTK UP, aj.) V rámci vysokých škol se sportovním zaměřením probíhají povinné i volitelné výcvikové kurzy v přírodě. Celá řada předmětů je zaměřena (ať už přímo nebo nepřímo) na přípravu studenta pro vedení sportovní aktivity. • Individuální turistika a tramping23 Je to součást outdoorových aktivit, i když dnes již spíše v menší míře. V těchto případech jezdila většinou neorganizovaná skupina kamarádů do přírody za zážitky a odpočinkem od všedního života. Kirchner (2005) říká „Trampove jsou lidé, které přestalo bavit být svázáni pravidly různých organizací, chtěli volnost a sepětí s přírodou" • Typické individuálně provozované outdoorové aktivity Mezi tyto patří kupříkladu lezení na skalách a umělých stěnách, vodáctví, speleologie nebo orientační běh. Jsou provozovány ať už individuálně nebo ve sportovních oddílech a klubech. 21 Asociace turistických oddílu mládeže CR 22 Dům dětí a mládeže (celá řada D D M pořádá a zaštiťuje různé akce) 23 Tramping (z angl. tramp - tulák) označuje volné putování přírodou často spojené s dobrodružstvím a nevšedními zážitky. Lze jej také nahradit pojmy „vandr" a „čundr". 24 Cit: Kirchner, J., Hnízdil, J., Louka, O. Kondiční hry a cvičení v přírodě, 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 108 s. (citace ze str. 8) 16 • Outdoorové aktivity provozované na komerční bázi Do této kategorie spadá celá řada firem a neziskových organizací a většina z nich nějakým způsobem pracuje se zážitkovou pedagogikou. Je zde uvedeno jen několik výrazných zástupců a jsou popsány hlavní rozdíly mezi nimi. Typickými zástupci jsou Prázdninová Škola Lipnice nebo Velký Vůz, kteří pracují s různými věkovými kategoriemi a pořádají obvykle víkendové nebo několikadenní kurzy pro vlastní členy i veřejnost. Nabídka kurzů je nesmírně široká a stále se obměňuje. Dalším zástupcem jsou různá lanová centra (největší v ČR je síť lanový center Proud, dále např. L C 2 5 Baldovec, Horský lanový park Tarzánie a jiné). Tyto mívají svou nabídku programů stabilní. Na podobné bázi je založena i organizace Outward Bound - Česká Cesta, která se specializuje na firemní klientelu. Její nabídka kurzů je taktéž stabilní, ale v rámci této nabídky se každý kurz přizpůsobuje klientovi, takže je svým způsobem na míru. • Některé cestovní kanceláře Některé cestovní kanceláře na českém trhu se specializují na outdoorovou turistiku. Například CK Alpina, CK Kudrna, CK Livingstone, CK Adventura, aj. nabízejí svým klientům zájezdy do zahraničí na hory, řeky nebo kulturní zajímavosti. Rozdílem oproti klasickým cestovním kancelářím bývá běžně spaní ve stanech, vaření na ohni nebo přesuny pěšky s batohem na zádech. Z daného přehledu je patrné, že tradice outdoorových aktivit v ČR je velká a jejich popularita stále roste. Tento fakt dokladuje i statistika klientů CK Alpina, CK Kudrna a Lanového Centra Proud Brno v letech 2003 až 2007. V níže uvedeném grafu (graf č. 1) a tabulce (tab. č. 1) lze jednoznačně určit vzrůstající trend počtu klientů všech uvedených organizací v minulých letech. Lanové centrum 17 tab. 1: Přibližné počty klientů v letech 2003 až 2007 Rok/Počet klientů CK Alpina26 CK Kudrna2 7 Lanové centrum 28 Proud Brno 2003 900 2125 2500* 2004 1450** 2500 6000 2005 1600 3400 8000 2006 1850 4600 9500 2007 2150 5275 10500 Lanové centrum Proud Brno bylo otevřeno až v květnu 2003 * C K Alpina se v roce 2004 spojila s C K Gulliverovy Cesty Přibližné počty klientů v letech 2003 - 2007 - • - C K A l p i n a * ^ C K Kudrna •©— Lanové centrum Proud Brno 2003 2004 2005 2006 2007 rok graf 1: Přibližné počty klientů v letech 2003 - 2007 Z tabulky i grafu je patrné, že obliba outdoorových aktivit v běžné populaci stále roste. I přes primárně různorodou klientelu je trend vzestupný a lze tudíž očekávat, že i v následujících letech se bude počet účastníků zvyšovat. Zdroj: CKAlpina Zdroj: C K Kudrna. Průměrně počítáme s 25 osobami na zájezd. Zdroj: Lanové centrum Proud Brno 18 4 Využití outdoorových aktivit Outdoorové aktivity zahrnují širokou paletu činností a z nich lze skládat jako mozaiku programy zaměřené různými směry. Počínaje neorganizovanou aktivitou veřejnosti, přes alternativní přípravu sportovců, konče firemními programy se zaměřením na teambuilding nebo psychologický rozbor problému určitého kolektivu. Existuje různé dělení outdoorových aktivit, v naší práci je rozdělíme podle dvou kritérií. V prvním případě jde o rozdělení z pohledu činnosti - na co je aktivita zaměřena, jakým způsobem probíhá a která z aktivit je zvolena. Ve druhém případě lze aktivity dělit podle toho, pro jakou cílovou skupinu je určena. Jiné aktivity budeme volit při práci s dětmi, jiné při tréninku sportovce v zimní přípravě a jiný typ zase při programu pro firemní klientelu. 4.1 Typy outdoorových programů Dělení outdoorových aktivit podle typu souvisí s cíly celého programu. Samozřejmostí je, že pokud tato aktivita není jediná, ale je součástí nějakého celku (např. standardního programu v Lanovém centru), tak by cíle této aktivity měli korespondovat s cíly celé akce. Každý účastník, sportovec nebo žák, přichází k aktivitě s určitým očekáváním. Aby toto očekávání bylo naplněno, měl by ho organizátor (ať už se jedná o firmu, oddíl nebo jen kamaráda) znát a akci podle toho připravit. Existuje několik různých dělení v tomto směru, my zde uvádíme dělení tak, jak ho publikuje Svatoš a Lebeda (2005). Vjejich publikaci Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy uvádějí 6 typů speciálních programů, které jsou určeny pro dosažení různých cílů. Vdané publikaci je podle našeho názoru dělení dostatečně obsáhlé a přehledně popsané. • Teamspirit Events (akce na podporu týmového ducha) Jedná se o aktivity, které nemají dlouhodobý charakter (trvají většinou několik hodin až jeden den). Mají za cíl nenásilnou formou umožnit lidem 19 v týmu vzájemnou spolupráci a komunikaci, často bývají dané aktivity součástí neformálních setkání zaměstnanců i obchodních partnerů • Teambuilding (budování a rozvoj pracovních týmů) Na rozdíl od prvního programu se jedná o složitější a cílenější práci, jde o cílené a strukturované rozvíjení týmu. „Jejich hlavním smyslem je připomenout principy týmové práce a rozvíjet předpoklady a kvality, které jsou pro efektivitu práce týmu zásadní. Vedou k bližšímu a hlubšímu poznání členů týmu, podpoře sebedůvěry, budování vzájemné důvěry, rozvoj týmové komunikace, zaujímání optimálních týmových rolí, odhalování přirozených vůdčích osobností a zdokonalování ve využívání technik tvůrčí týmové práce."2 9 • Management training (trénink manažerských dovedností) Díky management trainingu dochází k rozvoji řady dovedností potřebných pro vedení týmu. Není vhodné zařazovat management training na víkendové kurzy, protože jsou na to příliš krátké. Ke splnění úkolů je většinou nutná týmová spolupráce, přičemž se zpětně v rozborech hodnotí práce jednotlivých členů týmu při aktivitě. • Teamwork training (kurzy týmové práce) Jedná se o kurz pro lidi, kteří týmy staví a kteří analyzují jejich činnost v rámci firmy nebo společnosti. Těmto se předávají principy týmové práce a způsoby, jak jich nejlépe dosahovat. • Leadership training (rozvoj předpokladů k vůdcovství) Tento program rozvíjí osobnost vůdce jako takového. Dobrý vůdce by měl být objektivní a se zdravým úsudkem. Neměl by se bát přijímat zodpovědnost, měl by být schopen naslouchat členům svého týmu, ale zároveň včas rázně rozhodnut, vyžaduje-li to situace. Proto jsou dané aktivity zacíleny na práci týmu, rozhodování, ale i pozitivní motivaci jeho členů. Cit: Svatoš, V., Lebeda, P. Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 192 s. (citace ze str. 69) 2 0 Dovednosti získané v tomto programu posilují sebedůvěru vůdce a podněcují přenos nově nabytých dovedností do reálné praxe. • Outdoor assessment center (hodnotící programy) Často se využívají jako doplněk ke klasickým technikám přijímacích pohovorů. Slouží jako přístup k hodnocení pracovníků. Outdoorové prostředí tyto aspekty umocňuje a navíc dává organizátorovi i personalistovi větší spektrum možností, jaké problémy před tým nebo jednotlivce stavět. 4.2 Druhy outdoorových programů Výše uvedené dělení podle typu uvádí více autorů různě. Však myšlenka všech je stejná, jedná se o dělení podle cíle programu. Méně obvyklé je ale dělení podle cílové klientely, které uvádíme v této podkapitole. Podle našich zkušeností je totiž stejně potřebné znát „s jakým cílem je kurz pořádán" i je důležité vědět „pro koho je kurz pořádán". Rozdělení outdoorových programů podle druhu je založeno na dělení podle věku a vztahu klienta a pořadatele. Aby byl program úspěšný, je třeba správně zvolit přístup k účastníkovi a samozřejmě i aktivitu samotnou. V následujících odrážkách uvedeme základní rozdíly v přístupu organizátora ke skupině a skupiny k organizátorovi. Druhy outdoorových programů se prolínají a doplňují s jejich typy. Poskládání celého programu a zvolené aktivity je tak závislé na úvaze vedoucího nebo organizátora (případně celé skupiny organizátorů), na jeho odhadech, zkušenostech, cílech a nápaditosti. 30 • Volnočasové skupiny (skautský oddíl, oddíl při DDM, školní družina) Zde bývají sdružovány hlavně děti a mládež. Je to obvykle model situace, kdy se děti znají, chodí spolu do oddílu nebo družiny už déle a mají jednoho nebo několik stálých lidí, kteří jim aktivity vedou. S těmito se taktéž Zdroj: Zapletal, M . Hry v přírodě. 2. vyd. Liberec: Leprez, 1995. 621 s. 21 navzájem dobře znají, a proto je v potřebných případech možný individuální přístup. V této skupině lidí se nejvíce uplatňují druhy Teambuilding a Teamspirit Events. Ale například uvnitř skautského oddílu (tzn. ne přímo s dětmi, ale vtzv. družinovém systému3 1 ) při práci vedení s rádci, kteří vedou každotýdenní schůzky. Jedním z úkolů vedení je správně rozdělit práci a pomáhat rádcům s vedením družiny. Na vedení oddílu a při práci s rádci se zapojují kromě vedení také roveři a rangers32 , kteří se tímto učí, jak oddíl funguje a jak s dětmi pracovat. • Sportovní oddíly (oddíly různých sportů a výkonností) Ve sportovních oddílech bývá vztah mezi trenérem a sportovcem značně užší než u volnočasových skupin. I když i v tom je rozdíl, jestli se jedná o individuální nebo kolektivní sport. Ač se to na první pohled nemusí zdát, i zde se dá uplatnit několik způsobů vedení tréninku, které budou více nebo méně korelovat s uvedenými principy v kapitole Typy outdoorových programů. Každý trenér někdy zařadí trénink „ostřejší" a jindy trénink „na pohodu" (například po závodě). Stejně tak i trenéři (obzvláště pak kolektivních sportů, ale nejen těch) zařazují do tréninku program na tmelení týmu. Tyto ve své podstatě naplňuje typ Teambuilding. Podobně lze nalézt paralely i v dalších případech. • Školy (Základní a střední školy, gymnázia a učiliště) Školy jsou také jedním ze standardních klientů organizací, které se outdoorovými aktivitami zabývají. Jejich specifikum je asi nasnadě. Je to třídní kolektiv dětí, které se vidí 6 hodin denně a vztahy mezi nimi bývají Na tzv. Družinovém systému je postavena skautská výchovná metoda. V principu jde o to, že děti ve družině (6-8 dětí, 11-14 let) jsou vedeni rádcem (15-16 let). Tomu pomáhají vedoucí. 32 Roveři a Rangers jsou skupina starších členu oddílu (16 let a výš), která oddílem prošla a mnohdy se podílí na jeho fungování, pomáhá s vedením nebo je jinak v oddíle aktivní. 33 Zdroj: Davis, B. G. Toolsfor teaching. lst ed. SanFrancisco: Jossey-Bass, 1993. 429 s. 22 často vyostrené. Cílem programu potom bývá, aby odcházeli jako kolektiv nebo se alespoň navzájem respektovali. Jednodušší situace je, pokud je to třída začínající, kde se kolektiv právě tvoří (1. ročníky osmi, šesti a čtyřletých gymnázií nebo první ročník střední školy). Zde jsou vztahy ještě v plenkách a děti jsou postaveny do situací, kde si kolektiv vytvoří. Nelze předpokládat, že to bude kolektiv ideální a trvalý, ale určitě se mezi sebou naučí komunikovat a nedostatečná komunikace je jednou z hlavních příčin problémů dětí tohoto věku. Hnutí GO!3 4 se specializuje právě na programy pro školy - modifikovaný teambuilding většinou v případech nových školských kolektivů. Ve druhém případě, kdy je kolektiv „rozjetý" a vztahy ve třídě jsou jasně dány, je pozice organizátora obtížnější. Cílem zde je spíše ukázat na silné stránky jedinců, kteří jsou kolektivem odmítáni a na možnost komunikace mezi jednotlivými frakcemi třídy. Ukázat, že každý umí něco a každý může mít v kolektivu své místo. Na tyto programy se specializují např. Lanová centra nebo střediska volného času. • Firemní kolektivy35 Různé firmy přicházejí k organizacím ve valné většině poprvé proto, aby si objednali nějaký teambuilding. Většinou až druhý nebo další program bývá jiného typu - teamspirit, leadership nebo management training. Je jen pár firem, které používají typ programu assessment center, to pro jeho zvláštnost a nestandardní postup. Ale většina firem, která jeden z kurzů absolvuje, se shodne na tom, že byl přínosný. Přístup k firemní klientele je od organizátora ze základu odlišný. Většinou si každá firma při objednávce kurzu přesně domluví, co na kurzu chce mít. 34 Hnutí GO! bylo založeno v roce 1997 a vychází hodně z Prázdninové školy Lipnice. 35 Zdroj: Franc, D., Zounková D., Martin, A. Učení zážitkem a hrou. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007. 201 s. 23 Každá firma má poté individuální a profesionální prístup. Největším hráčem na poli firemních outdoorů je Outward Bound - Česká Cesta36 . • Veřejnost3 7 Do skupiny veřejnosti zahrnujeme většinu ostatních klientů. Zde je problém asi největší pro organizátora aktivit a to z důvodu, že často nemá tušení, kdo mu na program přijde a jaká budou jeho očekávání. V dané chvíli je namístě organizátorova schopnost okamžité adaptace přístupu ke klientovi nebo programu samotného. Často je organizátor nucen improvizovat. Veřejnost lze rozdělit do několika skupin. První z nich je parta kamarádů, která přijde na program. Tito lidé se znají a organizátor sám si skupinu vcelku rychle zmapuje a program přizpůsobí. Podobně funguje například rodina. Další možností je, že na kurz dorazí několik uzavřených skupin. Zde je situace v ohledu komunikace asi nej problematičtější, protože každá ze skupin se zná a je sama pro sebe. Je na organizátorovi, aby postavil program tak, aby spolu byly skupiny nuceny spolupracovat, komunikovat nebo se alespoň potkávat. Uvažujeme-li tedy, že to bude jeden z cílů kurzu (např. spolupráce s neznámými lidmi, akceptace jiných skupin apod.), pak s ním lze dále pracovat. Poslední možností je, že účastníci kurzu se neznají vůbec. Zde je situace paradoxně lepší než v předchozím případě. Nebývá tomu tak hned ze začátku, ale již po první aktivitě se bariéry prolomí a účastníci mezi sebou začnou komunikovat. Situace je v podstatě totožná jako u začínajících tříd stou jedinou výjimkou, že se většinou nejedná o dlouhodobou spolupráci všech účastníků. 6 Ourward Bound - Česká Cesta vzniká v roce 1993, kořeny má taktéž v Prázdninové škole Lipnice. Součastně přejímá know-how také Outward Bound International, jíž je členem. 37 Zdroj: Hanzl, T., Pelánek, R., Výborný, O. Šifry a hry s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2007. 198 s. 24 Z předchozích řádků vyplývá, že paleta možných druhů outdoorových aktivit je široká a je tudíž potřeba jim přizpůsobit typ programu, přístup organizátora, lokalitu a v neposlední řadě i cenu a komfort patřičného kurzu. Dokonce nezáleží tolik ani na tom, o kterém druhu se bavíme. Pokud budou naplněny všechny aspekty uvedení programu (tj. znát správný typ a druh programu, očekávání klienta a být připraven), pak je vše na nej lepší cestě k úspěšnému kurzu a k naplnění jeho cílů. Příkladů jednotlivých aktivit je celá řada. Namátkou můžeme uvézt z fyzicky náročných her Arénu (cca 1 hod.) nebo Princeznu Sin-So (4 hod.). Ze strategických her Ekosystémy (2 hod.), z kreativních např. Land Art (2 hod.) nebo výrazně delší Zkoušku Orchestru (8 hod. - 1,5 dne). Z psychologických her je známý Stalker (2 hod.) nebo Labyrint světa a ráj srdce (4 hod.). Všechny uvedené hry lze nalézt v publikaci Učení zážitkem a hrou38 . Další hry je možno najít v celé řadě publikací, na které odkazuje uvedená kniha. Jako konkrétní situace se stručným popisem uvádíme i v samostatné kapitole, jsou jimi příklady programů z různě zaměřených kurzů (s různorodou klientelou a různými cíly). Franc, D., Zounková D., Martin, A. Učení zážitkem a hrou. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s.,2007. 201 s. 25 5 Praktická část V této kapitole se odpoutáme od všech teorií a tvrzení z knih a srovnáme tři, v praxi naplánované a uskutečněné, avšak naprosto odlišné outdoorové kurzy. V poslední době nabývají tyto formy kurzů značné popularity a bývají velmi kladně hodnoceny především díky zážitkové formě, působící například směrem k tzv. teambuildingu. Z nepřeberného množství jsme zvolili tři na sobě nezávislé a různorodé akce, na kterých se autor osobně podílel. Zajímavých akcí by se dala najít celá řada, na to ale bohužel není v naší práci místo. Na konci kapitoly se pokusíme zrekapitulovat si zásadní odlišnosti a paralely k teoretickým podkladům z předchozích kapitol. 5.1 Outdoorový závod 66 hodin 2004 Na podzim roku 2004 proběhl velmi náročný outdoorový závod s názvem 66 hodin 2004 pořádaný Velkým Vozem3 9 a Instruktory Brno4 0 . Z historie závodu lze říci, že proběhly i ročníky 2002 a 2003, následně se jeho nepřímým pokračovatelem stal závod Octoginta Octo (ročníky 2005 a 2006), pořádaný taktéž Velkým Vozem, ale s kompletně obměněným týmem organizátorů. Nápad pořádat náročný outdoorový závod vznikl v létě roku 2003, kdy se sešel tým lidí na první poradu. Na podzim proběhla akce s názvem 66 hodin 2003. Motivaci závodu tvořil seskok parašutistu na území protektorátu Cechy a Morava s tajným úkolem zničit důležitou továrnu. Akce proběhla a ohlas byl značný a velmi kladný. Proto, když přišel návrh udělat 66 hodin 2004, už organizátoři i účastníci věděli, co mohou od akce očekávat. Velký Vůz je občanské sdružení založené v roce 2000 se sídlem v Praze, které se zabývá outdoorovými kurzy pro veřejnost - www.velkyvuz.cz 40 Instruktoři Brno jsou neoficiální skupinou lidí, kteří si sami pro sebe i pro veřejnost pořádají outdoorové akce, zážitkové kurzy nebo městské hry (např. Tmou) - www.instruktori.cz 26 Příprava začala v únoru 2004 a bylo třeba si stanovit cíle akce. Bylo zvoleno: Zpřístupnění náročného outdoorového závodu širší veřejnosti (známý Adventure Race je opravdu náročný (fyzicky, finančně i vybavením), tudíž pro normálního člověka prakticky nereálný), poznání vlastního „já" v netradičních až hraničních situacích, týmová spolupráce v 4 až 5 členném týmu a snaha spojit outdoorový závod s legendou. Na těchto cílech se dále pracovalo a byly brány v potaz po celou dobu přípravy. Podle závěrečné zprávy z akce byly cíle naplněny tak, jak si organizátoři představovali. Vlastní průběh 66 hodin 2004 začalo 4. listopadu na nádraží v Blansku. Účastníci byli odvezeni autobusy do nedalekého vojenského objektu, kde byla samotná akce zahájena motivační scénkou. Účastníci věděli, že jsou součástí Ústředí Tajných Operací (UTO) a dozvěděli se, že ve své následující misi musí lokalizovat a získat co největší počet mimozemských artefaktů. Čím více jich který tým najde, tím větší bude jeho odměna. Data z nich se musí odeslat mimozemské lodi, která přiletí přesně za 66 hodin... Účastníci se rozběhli na úvodní noční orientační běh a odstartovala časomíra. Tím začala první ze tří částí akce - Moravský Kras. Z kontrol orientačního běhu se účastníci dozvěděli 5 lokalit, kde jsou ukryty šifry. V šifrách vyluštili azimuty s písmeny. Když se správné azimuty protnuly, tak označovaly místo, kde je jedna z pěti postupových kontrol. Postupové kontroly byly jednotlivé outdoorové úkoly, Týmové lezení bylo jedním z nich: Na stěně obtížnosti cca 4 UIAA4 1 byli lezci propojeni na jednom jistícím laně na horních kladkách (čili jeden musel dolů, aby mohl druhý nahoru) bylo prvním z nich. Druhým byla známá vysoká lanová překážka „schody do nebe", kde je účastníkův úkol vylézt na bedny od piva, které si pod sebe skládá. Třetím úkolem bylo zvednout 200 kg závaží s pomocí lan a kladek a náplní posledních dvou úkolů bylo prolézt na konec nepřístupné jeskyně a vyprusíkovat 41 UIAA (International mounteneering and climbing federation) je organizace, která sdružuje horolezecké svazy světových států a určuje bezpečnostní standardy, číslování obtížností lezeckých cest apod. Jejím členem je i ČHS - Český horolezecký svaz. 27 po laně. Vše muselo být a samozřejmě i bylo domluveno na Správě CHKO Moravský Kras. Na těchto úkolech získávali účastníci části „velké" šifry. Výsledkem celé „velké" šifry byla speleologická základna ve Vilémovicích, kde na ně čekal teplý čaj a drobné občerstvení. Tím se účastnící nevědomky přehoupli do druhé etapy hry - přesunové. Záhy pomocí fotky zjistili, že směřují na Plumlovský zámek. Sem je částečně vezlo auto, jehož řidiče poslepu navigovali. Měli totiž těsně předtím 2 minuty na prohlídku zjednodušené mapy. Na Mostkovické přehradě na ně čekaly rafty a hledání zprávy pod hladinou. Touto chvílí počínaje až do začátku třetí etapy směli účastníci používat libovolnou veřejnou dopravu a nastal, pro některé večerní, pro jiné noční až ranní (časová diference mezi prvním a posledním týmem se zde pohybovala okolo osmi hodin), přesun na zatopený lom Výkleky (okres Hranice na Moravě). Zde je uvítala 400 metrů dlouhá lanovka a následná šifra, aby zjistili, že dále se bude pokračovat ze Vsetína. Zde začínala, drobnou scénkou uvedená, poslední etapa závodu scorelauf. Cílem scorelaufu je zisk co nej většího počtu artefaktů. Polohy i kusé informace o všech stanovištích byly účastníkům známy a bylo na jejich zvážení, jakou trasu zvolí, kolik kontrol se pokusí obejít a jak se rozdělí. Museli však být přesně v 11:45 na cílovém místě vPozlovicích (nedaleko Luhačovic). V průběhu celého scorelaufu měli účastníci možnost vyzkoušet si širokou paletu klasických i netradičních aktivit. Namátkou zde byl Tarzanův skok, smycování, přemostění, zdravotnická simulace, lanovkový výtah, nízká lana, střelba z luku nebo laserové bludiště. Z odpočinkových pak hledání artefaktu zapečeného v mazanci nebo logická hádanka. Na zakončení vPozlovicích čekal na účastníky guláš a pití, sprcha a masáže. Samozřejmě nechybělo ani ukončení celého příběhu, kde v posledních vteřinách vědci z laboratoří UTO potřebná data mimozemské lodi odeslali. Chráněná krajinná oblast 28 Účastníci (t.j. ti, kteří závod dokončili nebo se alespoň prišli podívat na místo závěru) odjeli plni zážitků zpět domů. Zázemí a statistika Na průběh celé akce dohlížel non-stop štáb. Byl to strategicky-operační bod hned z několika hledisek. Štáb vždy znal polohu každého účastnického týmu (tým se hlásil z každé aktivity SMS zprávou), takže organizátoři mohli operativně reagovat. Stejně tak znal i polohu všech aut, materiálu a organizátorů, takže bylo možné tým koordinovat tak, aby vše fungovalo. Mimo všechno doposud uvedené to byla také potřebná základna pro tým a jeho zázemí. Akce se nakonec zúčastnilo 62 účastníků ve 14 týmech po 3-5 lidech. Na organizaci se podílelo v A-týmu4 3 7 lidí, B-tým4 4 pak měl lidí cca 30 (počet se v průběhu akce měnil). Akce stála každého účastníka 466 korun plus výdaje na cestu ve druhé etapě. Průměrný věk účastníka byl cca 25 let. Za 66 hodin ušel v průměru 150 km (někteří jedinci i přes 200)45 . Na akci se v dobrém vzpomíná dodnes. 5.2 Standardní program v Lanovém Centru Proud Brno Lanové centrum Proud Brno je v provozu od května 2003 a je součástí Střediska volného času Lužánky4 6 . Know-how a technologické zázemí, školení instruktorů a pravidelné kontroly vybavení zajišťuje Lanové centrum Proud, o.s., které zastřešuje deset doposud vzniklých lanových center v České Republice, na Slovensku a v Polsku. Klientela Lanového centra Proud Brno je velmi široká, od veřejnosti, přes organizace v neziskovém sektoru, volnočasové organizace, školy až po firemní 43 Lidé, kteří mají celou akci na starosti, vymyslí, zařídí a organizují. 44 Lidé, kteří jsou A-týmu k ruce - stojí na kontrolách, plní úkoly zadané A-týmem 45 Veškerá data pochází ze závěrečné zprávy 66 hodin 2004 i z vlastních zkušeností autora 46 SVC Lužánky je krajským školním zařízením, které se věnuje práci s dětmi a zájmovým kroužkům pro ně, má kolem deseti poboček po Brně i mimo něj - www.luzanky.cz 29 klientelu. Nabídka programuje taktéž různorodá. Větší část nabízených programů je přímo v areálu Lanového centra, není však výjimkou, že si klient objedná program jinde a instruktoři Lanového centra přijedou na domluvené místo a postaví lanový park podle požadavků klienta. Zde poté program odvedou a následně celý areál mobilního centra uvedou do původního stavu a odjedou. Lanové centrum Proud Brno nabízí čtyři druhy programu v areálu centra. Standardní program v délce mezi dvěma a čtyřmi hodinami, si popíšeme v následujících odstavcích. Dále pak program na sebejištění v cca sedmi metrech, program na Alpine Tower, což je cca 20 metrů vysoká věž (jediná svého druhu ve střední Evropě) a program Lukostřelby. Jak probíhá vlastní program Řekněme, že na náš program přijde 25 dětí na čtyři hodiny. Dva instruktoři nachystají za necelou hodinu Lanové centrum a čekají na účastníky. Na program se děti s vedoucím dostaví chvíli před jeho začátkem, seznámí se s oběma instruktory a dostanou možnost se v šatně převléci, odložit přebytečné šperky a hodinky. Poté může program začít. V úvodním bloku instruktoři představí Lanové centrum, sami sebe a informují účastníky, co je bude dnes čekat a na co se mohou těšit. Zároveň jim také řeknou celou řadu informací nutných k bezpečnému provozu centra, zjistí zdravotní nebo jiné problémy dětí (buď od dětí samotných, nebo od jejich vedoucího) a začnou program. Standardní program se dělí na pět částí. První z nich je zahřátí aktivitami na louce. Toto bývají ze začátku icebreakery47 a posléze programy na rozvoj sebedůvěry a spolupráce. Pro děti musí být podány hravou formou a poutavě. Příkladem icebreakeru může být hra „monstra", kde jsou děti rozděleni do skupinek (např. po čtyřech) a jejich úkolem je v jedné chvíli mít na zemi přesně daný počet rukou a nohou. Tímto počtem může instruktor regulovat obtížnost i dynamiku hry. Typickou hrou na posílení sebedůvěry je pro děti „zvon". Zde si skupinka kolem osmi lidí stoupne do kruhu tak, aby byly jednotlivý členové cca 47 aktivity na „prolomení ledů" mezi účastníky, omezení zábran 30 půl metru od sebe, a jeden dobrovolník si stoupne doprostřed. Zpevní se a následně začne padat na libovolnou stranu. Tam ho zachytí a vrátí zpět na střed někdo z kruhu. Postupně se vystřídají všichni přítomní. Program se poté přesouvá do další části a skupina se dělí na dvě poloviny. První polovina jde s jedním z instruktorů na nízké lanové překážky a druhá sejde oblékat do úvazků a učit jistit na trenažér. Program na nízkých lanech má několik důvodů. Prvním a nej důležitějším je, že se děti v nízké výšce naučí jistit lezce a věnovat mu pozornost. Druhým důvodem je možnost si otestovat, jak se lana vlastně chovají a vyzkoušet si některé překážky, které je možno přelézt později na vysokých lanech. Poslední a neméně důležitý cíl této části je odbourání strachu dětí z vysokých lan. Mnohé z nich z toho mají strach pouze proto, že se jedná o něco neznámého a na nízkých lanech se to známým postupně stává. Další částí programu je oblečení dětí do úvazků a učení jištění na trenažéru. Oblečení bývá bezproblémové, problematičtější bývá nácvik jištění. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nej důležitějších částí programu s ohledem na bezpečnost, je třeba si udržet plnou pozornost dětí po celou dobu, což bývá mnohdy obtížné. Proto je dovoleno jistit jenom starším dětem nebo pod dohledem dospělé osoby. Po cca hodině a půl programu se děti dostávají na vytoužená vysoká lana. Zde program probíhá o něco méně koordinovaně, je na dětech, na kterou překážku se vydají, s kým se domluví a polezou týmovou překážku nebo jestli si půjdou na chvíli odpočinout. Instruktoři jen vždy pouze zkontrolují, než leze lezec nahoru, jestli je vše v pořádku a jestli někde nedošlo k pochybení. Ke konci programu jsou pro děti přichystány atrakce v podobě skoků - Big swing, Tarzanův skok nebo skok na fendr48 . Je to pro ně jakési symbolické vyvrcholení jejich dnešní snahy a překonávání se. fendr je speciální „míč", který se používá v docích, aby lodě nenarážely do břehu 31 Na úplný konec se sejdou všichni na terase, program je ukončen, proběhne rozloučení a děti i s vedoucím odcházejí domů4 9 . Motivace účastníků programů v Lanovém centru Lidé většinou chodí do Lanového centra s cílem se trochu pobavit, odreagovat a něco si dokázat, překonat se. Školy často chodí s cílem stmelit kolektiv dětí a dát jim jakousi odměnu za celoroční práci. Podobně tak i firemní klientela. Pro ně je to odměna a jakási změna oproti všednímu pracovnímu stereotypu. Lanová centra však také využívají zásahové a bezpečnostní složky, pro které je nachystán speciální program na základě konkrétní domluvy. 5.3 Firemní teambuilding Velký Vůz Jako příklad kurzu pro firemní klientelu jsme vybrali kurz z října 2007 pořádaný Velkým Vozem, na kterém se autor osobně podílel. Občanské sdružení Velký Vůz, o kterém bylo pojednáno výše, se zabývá mimo jiné i prodejem outdoorových programů pro firemní klientelu. V oblíbeném prostředí Českomoravské vrchoviny, na Třech Studních, proběhl třídenní teambuildingový outdoorový kurz. Účastníci byli ubytováni v hotelu se stravováním, přednáškovou místností a veškerým komfortem. Program byl dělen na dvě části, praktickou část a následnou reflexi5 0 daného programu. Vlastní program První den ve večerních hodinách ihned po příjezdu účastníků na Tři Studně proběhlo ubytování a krátké seznámení s objektem. Následně byli náhodně rozděleni do čtyř skupin po pěti až šesti členech a plnili čtyři úkoly z řady tzv. „problém solvingů". Zde byly uvedeny následující aktivity: poskládat puzzle 49 Skladba programu, motivace účastníků, historie Lanového centra a další data vychází z manuálu instruktora Lanového Centra Proud Brno ° Reflexe označuje typ aktivity, kde se účastník vrací k proběhlému programu a analyzuje jej. Tímto způsobem se učí z právě proběhlého zážitku, co příště vylepšit, jak lépe pracovat nebo jak aktivitu (a případně spolupráci týmu) cítili jiní účastníci či sami instruktoři. 32 poslepu, následně pak v co nej kratším čase vynosit všechny dílky klávesnice ve správném pořadí z vyznačeného kruhu, najít cestu bludištěm a rozlít šampaňské z lahve do připravených sklenic uvnitř kruhu, do kterého však nesměli vstoupit. Při reflexi se potvrdila domněnka organizátorů, že ve firmě striktně platí hierarchie a tudíž pozice mistra v provozu se promítá i do programu kurzu. Díky tomuto zjištění došlo k úpravě programu pro následující den a jeho zjednodušení, které se nakonec ukázalo být jako vhodné. Večer následovala nutná instruktáž účastníků k orientačnímu běhu, jehož prvky se objevovali v aktivitě následující den. V rámci instruktáže byli účastníci poučeni o specifikách použitých map, práci s buzolou a orientaci v terénu. Následně pak proběhl i krátký nácvik v praxi v terénu. Každá ze skupin měla zároveň během večera za úkol vyrobit si vlajku týmu, název a jeho motto. Druhý den byli účastníci rozděleni do pěti rozdílných skupin a byli vysláni na dva samostatné okruhy, na kterých je čekaly kontroly orientačního běhu. Tyto kontroly byly takzvaně „mrtvé" (nebyl zde nikdo přítomen, jen lampión pro orientační běh) a účastníci za ně dostávali bonusové body. Na každém okruhu byly i dvě „živé" kontroly. Na prvním měli účastníci možnost splnit si kontrolu nízkých lanových překážek a kontrolu „zámky". Zde dostali účastníci do rukou jeden klíč označený barvou. Jeden ze zámků na řetězu měl stejnou barvu a bylo třeba jej najít a otevřít. Na něm pak byly připevněny další klíče od dalších zámků. Úkolem bylo otevřít všechny zámky v co nejkratším čase. Jakmile skupiny prošly svůj okruh, vrátili se zpět do hotelu a byl čas na oběd a krátkou reflexi. Odpoledne si obě skupiny okruhy vystřídaly. Na druhém je, kromě kontrol orientačního běhu, čekaly opět i dvě živé kontroly. První z nich byla vysoká lanová překážka, kde bylo úkolem skupiny tuto překážku přejít v co nej větším počtu lidí. Druhou z „živých" kontrol tvořilo týmové střílení z praku, kde se skupiny trefovaly speciálními náboji na umělý cíl. Na večeři se všichni účastníci dostavili zpět do objektu. Proběhlo vyhlášení výsledků, zisku bodů a poté i důkladná reflexe celodenní aktivity. Večer 33 následovala již jen teoretická přednáška o vztazích, ekonomice práce a rozbor fungování firmy. Třetí den se opět vyznačoval skupinkami a různorodými aktivitami. Vždy proběhla jedna aktivita a následovala reflexe. Kupříkladu šlo o známou „pavučinu" (účastníci mají prolézt pavučinou tak, aby každým okem prošel vždy právě jeden člen, a to s maximálním počtem pěti dotyků), pád důvěry (účastníci utvoří dvě řady na dosah od sebe, jeden si stoupne na vyvýšenou podložku a následně padá do připravených rukou svých kolegů) nebo slepý čtverec (účastníkům jsou zavázány oči a musí z připraveného svázaného lana vdaném časovém limitu vytvořit co nejpřesnější čtverec). V poledne už následoval jen oběd, úklid a odjezd zpět domů. Doplňující informace Kurzu se zúčastnilo přibližně 27 lidí a na organizaci se podílelo 6 organizátorů. Věk účastníků se pohyboval mezi 20 a 55 lety a tuto akci hradil zaměstnavatel (byla brána jako součást jejich pracovní doby). Účastníci si tudíž nemohli zvolit, zda na akci pojedou dobrovolně nebo nikoliv. Cílem akce však byl kolektiv stmelit a zefektivnit jeho práci, a proto musela akce proběhnout za přítomnosti všech zaměstnanců firmy. 34 6 Shrnutí a porovnání teorie s praxí Jak je z předchozích odstavců patrné, všechny tři akce byly naprosto odlišného charakteru. S různým zacílením, různou skupinou účastníků i různými podmínkami a zařazovanými aktivitami. Přesto však mají mnoho společného. Na následujících řádcích se budeme zabývat jednotlivými fakty a budeme srovnávat tyto tři kurzy. Prvními faktory, podle kterých lze akce srovnávat, jsou délka, účastníci a jejich motivace, a cíle akce. 66 hodin 2004 byla čtyřdenní akce s cílem pokořit sám sebe a posunout své limity zase o kousek dál. Z toho plynuly i účastníci, kteří byli mladí a sportovně založení a jejich motivace byla zřejmá. Zvítězit sám nad sebou. Svým způsobem podobná motivace je i v programech Lanového centra. Zde také účastník překonává sám sebe, bývají to však lidé, kteří nejsou nijak zvlášť sportovně zaměřeni a často přijdou do kontaktu slaný poprvé. Mají program méně intenzivní a po výrazně kratší dobu. Obě tyto akce absolvuje každý účastník dobrovolně, což ale není nutně pravda u akce třetí. Cílem víkendového firemního teambuildingu je přiblížit a sehrát kolektiv spolupracovníků. Je zde tedy nutné, aby byli všichni přítomni i za cenu toho, že nejedou na akci z vlastního přesvědčení. Jsou to dospělí lidé, kteří se musí na akci trochu uvolnit a otevřít. A i zde platí staré přísloví „co ze sebe vydáš, to se ti mnohonásobně vrátí". Jinými slovy akce dokáže dát účastníkovi jen tolik, kolik do ní sám vloží. Druhou skupinou faktorů, podle kterých lze srovnávat, je náročnost z pohledu organizátorů. Jde o délku přípravy a počet potřebných instruktorů. Na drobné akce, jako je např. program v Lanovém centru, postačí i jediný instruktor (v závislosti na počtu účastníků). Pro firemní programy je třeba mít instruktorů více, protože každý má na starost jen určitý úsek práce. A pro akci typu 66 hodin 2004 je potřeba instruktorů mnohonásobně více, protože paleta aktivit, které se dějí současně, je natolik široká, že samotný A-tým by jen těžko zajistil plynulý chod celé akce. Samostatným, ne však zanedbatelným, faktorem je cena kurzu. Ta totiž ovlivňuje skupinu potencionálních účastníků ještě dříve, než se na kurz přihlásí. 3 5 Ceny v Lanovém centru se pohybují v závislosti na několika faktorech mezi 60 a 120 korunami za hodinu programu51 . 66 hodin 2004 stálo každého účastníka 466 korun, což bylo umožněno jen díky sponzorům akce. Obecně akce pro firemní klientelu se pohybují v částkách řádově vyšších vzhledem ke komfortu ubytování, stravy a častému zvaní specialistů na konkrétní problematiku. Posledními faktory jsou psychická a fyzická zátěž. Zde se jen těžko hledá srovnání, protože oba zmíněné faktory jsou ryze subjektivní a lze je jen těžko objektivně změřit (obzvláště pak náročnost psychickou). Fyzicky nejnáročnější bylo pravděpodobně 66 hodin 2004, avšak je-li náročnější pro danou klientelu program v Lanovém centru či teambuilding pro firmu si netroufáme posoudit. Psychická náročnost je individuální o to více, takže řazení uvedených programů podle té zde uvádět nebudeme. Závěrem lze tedy konstatovat, že při vhodném propojení typu outdoorového programu s konkrétní skupinou účastníků, dokážou outdoorové aktivity nabídnout prostor pro realizaci celé řady cílů. 51 Dostupné na WWW: [dne 22. 4. 2008] 36 Závěr Závěrem lze konstatovat, že oblast outdoorových aktivit je stále se vyvíjející oblast fitness a zároveň i dynamický sektor trhu vzdělávání. Jako tento si nachází čím dál větší oblibu jak mezi firemními klienty, tak i v řadách veřejnosti, škol a neziskových organizací. Díky tomu, že paleta nabízených typů i specifikací aktivit je opravdu široká, může si každý najít, co nejlépe odpovídá jeho potřebám. Zároveň lze také outdoorové aktivity využít k doplňkovému tréninku sportovců, odreagování nebo pro zábavu bez hlubokých cílů. V úvodu práce jsme si řekli, proč byly „Outdoorové aktivity jako součást fitness běžné populace" vybrány jako téma této bakalářské práce, jaký je očekávaný nový poznatek čtenáře nebo inspirace čtenáře k různým aplikacím outdoorových aktivit. Dále pak se zabýváme definicemi používaných základních termínů. Ve druhé a třetí kapitole se zabýváme různými pohledy na fitness a outdoor z rozličných stran a perspektiv, různými organizacemi a zařízeními, které jsou s fitness nebo outdoorem nějakým způsobem spojeni. Čtvrtá kapitola dělí outdoorové aktivity na různé typy a druhy. Tyto jsou popsány a je na ně odkazováno v průběhu textu. V poslední části práce lze nalézt praktické uvedení příkladů, jejich aplikace a vzájemné srovnání. Jsou zde detailně popsány tři různé outdoorové kurzy, které jsou na první pohled odlišné, jsou srovnané jejich základní charakteristiky a je vyvozen i závěr. Na závěr práce lze konstatovat, že outdoorové aktivity naleznou zajisté své příznivce v řadách běžné populace, sportovců i pedagogů. Při vhodné aplikaci aktivity může být například učení zážitkem mnohonásobně efektivnější, než klasické metody vyučování. Fitness jako takové tím získává naprosto odlišnou dimenzi využití pro další skupiny lidí. Tato její část je poměrně mladá a velmi rychle se vyvíjející, proto si myslíme, že do budoucna bude toto téma předmětem dalšího zkoumání a postupného implantování do praxe. 3 7 Použitá literatura [1] Davis, B. G. Toolsfor teaching. lst ed. San Francisco: Jossey-Bass, 1993. 429 s. ISBN 1-55542-568-2 [2] Franc, D., Zounková D., Martin, A. Učení zážitkem a hrou. 1. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007. 201 s. ISBN: 978-80-251-1701-9 [3] Hanžl, T., Pelánek, R., Výborný, O. Šifry a hry s nimi. 1. vyd. Praha: Portál, s.r.o., 2007. 198 s. ISBN: 978-80-7367-196-9 [4] Hermochová, S., Teambuilding. 1. vyd. Praha: Grada Publising a.s., 2006. 116 s. ISBN 80-247-1155-9 [5] Hodaň, B., Dohnal, T., Rekreologie. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2005. 202 s. ISBN: 80-85783-48-7 [6] Kirchner, J., Hnízdil, J., Louka, O. Kondiční hry a cvičení v přírodě. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 108 s. ISBN: 80-247-0995-3 [7] Svatoš, V., Lebeda, P. Outdoor trénink pro manažery a firemní týmy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2005. 192 s. ISBN: 80-247-0318-1 [8] Zapletal, M . Hry v přírodě. 2. vyd. Liberec: Leprez, 1995. ISBN 80-901826- 6-6 38 Použité internetové zdroje CK Adventům [online]. Brno: CK Adventura. [cit. 21.3. 2008]. Dostupné na WWW: . Česká Cesta [online]. Praha: Česká Cesta, s.r.o. [dne 24. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . European Bodybuilding and Fitness Federation (EBFF) [online]. European Bodybuilding and Fitness Federation, [dne 10. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . International Federation of Body Building and Fitness (IFBB) [online]. International Federation of Body Building and Fitness, [dne 10. 4. 2008], Dostupné na WWW: . Instruktoři Brno [online]. Brno: Instruktoři Brno, [dne 19. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . Lanové centrum Proud [online]. Olomouc: Lanové centrum Proud, [dne 22. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . Objective Source E-Learning [online]. Objective Source E-Learning. [cit. 21. 3. 2008]. Dostupné na WWW: . Prázdninová škola Lipnice [online]. Praha: Prázdninová škola Lipnice, [dne 28. 3. 2008]. Dostupné na WWW: . 39 Středisko volného času Lužánky [online]. Brno: Středisko volného času Lužánky. [dne 16. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . Svaz kulturistiky a fitness ČR [online]. Praha: Svaz kulturistiky a fitness ČR. [dne 10. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . Sport 96 Strakonice [online]. Strakonice: Sport 96 Strakonice, [dne 12. 4. 2008], Dostupné na WWW: . Wikipedia [online]. Wikipedia. [cit. 21. 3. 2008, 11. 4. 2008]. Dostupné na WWW: . 40 Resumé Bakalářská práce se zabývá problematikou využití jedné z mnoha součástí fitness - outdoorovými aktivitami. Nejprve outdoorové aktivity definuje, zařazuje a uvádí různé možnosti jejich pojetí, následně se pak zabývá jej ich dělením podle typu a cílové skupiny. V praktické části práce jsou představeny tři různé outdoorové kurzy, které proběhly v minulých letech. V závěru práce dochází ke srovnání popsaných kurzů a čtenáři se tak dává možnost přehledně se v dané oblasti zorientovat. V průběhu práce je odkazováno na celou řadu publikací i internetových zdrojů, které o problematice z různých úhlů pojednávají nebo sejí přímo věnují. Theoretical part of this bachelor thesis defined outdoor activities as a part of fitness and categorized them according to their goals and number of participants. Practical part of this thesis introduced three different outdoor courses that took place in the last few years. These courses are compared and contrasted in the last chapter. Great number of both books and internet resources showing the area of fitness from different perspectives is provided as well. 41