MASARYKOVA UNIVERZITA F I L O Z O F I C K Á F A K U L T A Životní podmínky scénografů*ek v Č R Magisterská diplomová práce BC. ALEXANDRA KUBENKOVÁ Vedoucí práce: Mgr. BcA. Anna Štičková Ústav hudební vědy Program Management v kultuře Brno 2023 MUNI A R T S ŽIVOTNÍ PODMÍNKY SCÉNOGRAFŮ*EK V ČR Bibliografický záznam Autor: Název práce: Studijní program: Vedoucí práce: Rok: Počet stran: Klíčová slova: Bc. Alexandra Kubenková Filozofická fakulta Masarykova univerzita Ústav hudební vědy Životní podmínky scénografů*ek v ČR Management v kultuře Mgr. BcA. Anna Štičková 2023 119 scénografie, kostýmní výtvarnictví, status umělce, sociální nejistoty, umělkyně, gender pay gap, divadlo, kulturně kreativní průmysly, scénická umění, kvalitativní výzkum 2 ZlVOTNl PODMlNKY SCENOGRAFÜ*EK V CR Bibliographic record Author: Be. Alexandra Kubenkovä Faculty of Arts Masaryk University Department of Musicology Title of Thesis: Living conditions of scenographers in the Czech Republic Degree Programme: Culture Management Supervisor: Mgr. BcA. Anna Stickovä Year: 2023 Number of Pages: 119 Keywords: scenography costume design, artist status, social insecurities, female artists, gender pay gap, theatre, cultural and creative industries, performing arts, qualitative research 3 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY SCÉNOGRAFŮ*EK V ČR Anotace Diplomová práce se zabývá českými scénografkami a podmínkami, které mají pro práci a život. Teoretická část práce scénografii ukotvuje v kontextu divadelního a obecně uměleckého fungování a nastiňuje některé jevy, které nepříznivě působí na sociální a finanční jistoty pracovnic*íků v tomto odvětví. Praktickou část práce tvoří kvalitativní výzkum. Ten je realizován pomocí anonymizovaných rozhovorů s českými scénografkami, s jejichž zkušenostmi je možné srovnat tvrzení uvedená v teoretické části. 4 ZlVOTNl PODMlNKY SCENOGRAF0*EK V CR Abstract The master's thesis deals with Czech women scenographers and the conditions they have for work and life. The theoretical part of the thesis anchors scenography in the context of theatre and artistic functioning in general and outlines some phenomena that adversely affect the social and financial security of workers in this sector. The practical part of the thesis consists of qualitative research. It is carried out through anonymised interviews with Czech women scenographers, with whose experience it is possible to compare the statements presented in the theoretical part. 5 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY SCÉNOGRAFŮ*EK V ČR Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci na téma Životní podmínky scénografů*ek v ČR zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v textu a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně 8. prosince 2023 Bc. Alexandra Kubenková 7 ŽIVOTNÍ PODMÍNKY SCÉNOGRAFŮ*EK V ČR Poděkování V první řadě chci poděkovat Mgr. BcA. Anně Štičkové za vedení práce, vstřícnost a cenné rady. Dále MgA. Matěji Sýkorovi za konzultace a rady se sestavováním výzkumného vzorku. Děkuji také všem respondentkám, které se rozhodly zapojit. Vážím si důvěry, kterou mi věnovaly. V neposlední řadě děkuji svým blízkým za podporu. Šablona DP 3.4.1-ARTS-dipl-program (2022-11-10] © 2014, 2016, 2018-2021 Masarykova univerzita 9 O B S A H Obsah Seznam obrázků 13 Seznam tabulek 14 Seznam příloh 15 1 Úvod 17 1 Umělci*kyně a kultura v ČR 19 1.1 Kulturní a kreativní průmysly 19 1.2 Umělecké profese v ČR 20 1.3 Právní vymezení 21 1.4 Ochrana umělce*kyně a ochrana uměleckých děl 24 2 Divadelní odvětví 30 2.1 Specifika 30 2.2 Typy divadel a jejich provoz (pohled legislativně-ekonomický] 30 2.3 Divadlo jako zaměstnavatel, zadavatel 33 2.4 Srovnání zřizovatelského příspěvku, hereckého platu a průměrné měsíční mzdy 34 2.5 Aktuální problémy a návrhy jejich řešení: od nadprodukce ke koprodukci a nerůstu 35 2.6 Problematika rovnosti v divadelním prostředí 39 3 Scénografie 41 3.1 Scénografie jako práce s prostorem 41 3.2 Scénografie jako zastřešující pojem 41 3.3 Scénografie v kontextu práce 41 3.4 Scénografie, kostýmní výtvarnictví 42 3.5 Studium 42 3.6 Další oblasti (výstavnictví, reklamy) 42 3.7 Legislativní hledisko 42 3.8 Oborové a profesní organizace a další platformy pro setkávání 43 3.9 Zastoupení žen a mužů 44 11 O B S A H 4 Metody 47 4.1 Design výzkumu 47 4.2 Polostrukturovaný rozhovor, rozhovor podle návodu 47 4.3 Struktura rozhovorů, návod 48 4.4 Vzorek 49 4.5 Realizace rozhovorů 51 4.6 Analýza dat 51 4.7 Limity 51 5 Praktická část 53 5.1 Základní informace 53 5.2 Příprava na praxi 56 5.3 Praxe 63 5.4 Pohled na fungování oboru, vnímání oboru 84 5.5 Přerušování práce 89 5.6 Shrnutí 96 6 Závěr 99 Resumé 100 Summary 101 Zusammenfassung 102 Použité zdroje 103 Příloha A Tabulky 114 12 SEZNAM OBRÁZKŮ Seznam obrázků Obr. 1: Způsob zaměstnání umělkyň a umělců v ČR (2023) 21 Obr. 2: Rozdělení divadel v ČR dle právní normy (2021) 32 Obr. 2: Příspěvek zřizovatele za rok 2022 33 Obr. 4: Vývoj platů a mezd (2013-2022) 34 Obr. 5: Podíl žen a mužů studujících umění a humanitní vědy (2022) 44 Obr. 6: Podíl žen a mužů mezi absolventy scénografie na JAMU (1995-2022) 45 Obr. 7: Podíl žen a mužů v Národním divadle (sezóna 2023/2024) 46 13 SEZNAM TABULEK Seznam tabulek Tab. 1: Průměrná měsíční mzda a výše GPG (podle dat z Almanachu ND) 40 Tab. 2: Podíl žen a mužů v Národním divadle (sezóna 2023/2024) 46 Tab. 3: Struktura rozhovorů, návod 48 Tab. 4: Vzorek 50 Tab. 5: Charakteristika rozhovorů 50 Tab. 6: Respondentky 53 Tab. 7: Rozdělení respondentek podle velikosti obcí 53 Tab. 8: Středoškolské vzdělání respondentek 56 Tab. 9: Vysokoškolské vzdělání respondentek 56 Tab. 10: Postgraduální vzdělávání respondentek 62 Tab. 11: Forma současného bydlení respondentek 67 Tab. 12: Výše ročních příjmů respondentek 69 Příloha A Tabulky Tab. 13: Počet divadel (2021) 114 Tab. 14: Příspěvek zřizovatele na rok 2022 114 Tab. 15: Srovnání zřizovatelského příspěvku, hereckého platu a průměrné měsíční mzdy (2013-2022) 115 14 SEZNAM PŘÍLOH Seznam příloh Přílohy v textu Příloha A Tabulky 114 15 ÚVOD 1 Úvod Diplomová práce se zaměřuje na české scénografy*ky. Sleduje podmínky, ve kterých vykonávají tuto profesi a způsob fungování prostředí, ve kterém se pohybují. Práce je do jisté míry inspirována probíhající diskuzí ohledně sociálních a finančních nejistot spojených s kulturně kreativním sektorem, potažmo divadlem a snaží se podobnou optikou prozkoumat také oblast scénografie a kostýmního výtvarnictví. Cílem této práce je zmapovat současnou životní situaci českých scénografů*ek a srovnat ji se situací v jiných odvětvích (obecně s uměleckými pracovníky*cemi a s poměry v divadelním prostředím). Životní situací se v této práci rozumí rámec skutečností, které jsou spojené s tímto typem práce - např. finanční situace, způsob uzavírání smluv, sebeorganizace, to, jak moc se tento způsob práce propisuje do osobního života, jaké mají respondentky sociální jistoty atd. V práci se pokusím zjistit, jak se popisované jevy dotýkají konkrétních umělkyň. Práce je členěna na dvě části. Teoretická část přibližuje současnou legislativu, v rámci které fungují v České republice umělci*kyně, definuje základní pojmy, popisuje úskalí současného stavu a shrnuje požadavky a návrhy řešení, které jsou v současné době předmětem diskuzí. Text se postupně zaměřuje na divadelní prostředí a jeho specifika. Následně je představen obor scénografie a jeho specifika. Praktickou část tvoří analýza hloubkových rozhovorů s vybranými scénografkami. Ty jsou realizovány pomocí struktury či návodu, který definuje základní oblasti, ke kterým se respondentky vyjadřují. Výsledky rozhovorů jsem anonymizovala, seskupila podle příbuzných témat a analyzovala. Základní literaturu práce tvoří publikace zaměřené na skupinu umělců a divadelní provoz. Literatury zabývající se podobnými tématy také u scénografek a scénografů není k dispozici příliš velké množství, většinou nejde o příliš obsáhlé texty. Pro charakteristiku prostředí spojených s uměleckou prací a prostředí scénických umění v obecnější rovině byly stěžejní publikace Kulturní a kreativní průmysly v České republice,1 a Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR.2 Základní využitá literatura věnující se problematice spojené se sociálními jistotami uměleckých pracujících je publikace Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého 1 ŽÁKOVA, Eva a kol. Kulturní a kreativní průmysly v České republice: Přehled o stavu jednotlivých odvětví (architektura, design, reklama, film, hudba, knihy a tisk, scénická umění, trh s uměním, TV a rozhlas, videohry, kulturní cestovní ruch), [online]. Institut umění - Divadelní ústav, 2011. ISBN 978- 80-7008-009-2. Dostupné z: https://www.culturenet.cz/coKmv4d994Swax/uploads/2014/ll/kulturni-a-kreativni-prumysly-v-ceske-republic e.pdf.pdf. [cit. 2023-12-03]. 2 NEKOLNÝ, Bohumil; SRSTKA, Jiří; KAŠPAR, David; PROKOP, Petr; SULŽENKO, Jiří et al. Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2018. ISBN 978-80-7331-501-6. 17 ÚVOD zaměstnání v současné ekonomice v ČR,3 Status umělce, příspěvky k diskusi,4 a Sociální zabezpečení umělců ve vybraných zemích EU5 V praktické části jsem metodologicky vycházela z publikace Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace.6 Pro psaní práce byl použit genderově inkluzivní jazyk. Vycházím při tom z metodiky Jany Valdrové.7 V běžně užívaném jazyku dominuje generické maskulinum, které nezviditelňuje další skupiny. Vzhledem k tomu, že praktická část práce je zaměřená na ženy, považuji za důležité v práci přistupovat ke generickému maskulinu kriticky. Inkluzivní jazyk je v nadpisech práce uplatňován použitím hvězdičky (*) vložené mezi koncovky slova v ženském a mužském rodě (scénografky*ové). Používá se podobně jako běžné lomítko (/) ale neredukuje počet zahrnutých identit pouze na dva rody. V samotném textu hvězdičku z důvodu lepší čitelnosti nepoužívám ale přikláním se k jiným formám inkluzivního jazyka. 3 PROKŮPEK, Marek, Pavla PETROVÁ, Ilja ŠMÍD, Vojtěch KOUBA a Martin ZELENÝ. Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR. [online]. 2023 [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://www.idu.cz/dokumenty/status-umelce/studie-a-podklady-cr/rizika-problemy-a-potreby-umelcu-bez-staleho-zamestnani-v-soucasne-ekonomice-v-cr.pdf. Výzkumná zpráva. 4 NÁVRATOVÁ, Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi, [online]. Institut umění - Divadelní ústav, 2022. ISBN 978-80-7008-468-7. Dostupné z: https://prospero.idu.cz/publikace/status-umelce-prispevky-k-diskusi/. [cit. 2023-12-03]. 5 VEVERKOVÁ, Soňa. Sociální zabezpečení umělců ve vybraných zemích EU. 2022,9 s. 6 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040- 2. 7 VALDROVÁ, Jana. Genderově inkluzivní vyjadřování: Doporučení pro instituce, podniky, veřejnou správu ijednotlivé osoby, [online]. 2022. [cit. 2023-12-07]Dostupné z: https://www.pridebusinessforum.com/wp-content/uploads/2023/01/Genderove-inkluzivni-vyjadrovani Metodika PBF 2022.pdf 18 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR 1 Umělci*kyně a kultura v ČR Uměleckými pracovníky jsou osoby, které vykonávají svou uměleckou činnost v kulturním odvětví. To může být různými lidmi definováno různými způsoby, v této práci ale pracuji s definicí kulturních a kreativních průmyslů (KKP) tak, jak je definuje studie Kulturní a kreativní průmysly v České republice.8 1.1 Kulturní a kreativní průmysly K definování kulturních a kreativních průmyslů využívám definici, ke které se přiklání Žákova ve zmiňované studii. Kreativní průmysly jsou průmyslová odvětví, jejichž základem je individuální lidská kreativita, lidské dovednosti a talent. Zároveň jsou kreativní průmysly odvětvími s potenciálem vytvářet bohatství a pracovní místa zejména prostřednictvím využití duševního vlastnictví. 9 Žákova v této studii1 0 dělí KKP na tři, respektive čtyři oblasti. První oblast, označenou jako umění, tvoří neprůmyslová odvětví, jejichž produkcí jsou nereprodukovatelné služby a zboží, které jsou určena ke spotřebě na místě. Do této kategorie se řadí výtvarné umění, scénická umění a kulturní dědictví. Podle starší definice ze studie The Economy ofCulture in Europe11 z roku 2006 je toto odvětví označeno jako kulturní sektor, jehož výstupem je umělecké dílo. Toto odvětví se dále vyznačuje mimotržním neziskovým způsobem existence a závislostí na subvencích1 2 z veřejných rozpočtů. Přínos z těchto odvětví tak netkví v ekonomické rovině, ale spíše ve společenském přínosu - umělecká díla mají recipienty povznášet, přinášet jim nová témata k zamyšlení a přispívat k budování komunity. 8 ŽÁKOVA, Eva a kol. Kulturní a kreativní průmysly v České republice: Přehled o stavu jednotlivých odvětví (architektura, design, reklama, film, hudba, knihy a tisk, scénická umění, trh s uměním, TV a rozhlas, videohry, kulturní cestovní ruch). 2011. Op. cit. 9 Tamtéž, s. 5 1 0 Tamtéž, s. 5 11 The Economy ofCulture in Europe [online]. 2006, 355 s. [cit. 2023-07-26]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/assets/eac/culture/library/studies/cultural-economy en.pdf. Studie. 12 může jít třeba o příspěvek zřizovatele, dotace, granty atd. SVOBODA, František a ŠKARABELOVÁ, Simona. Ekonomika kultury. Brno: Masarykova univerzita, 2020. ISBN 978-80-210-9633-2, s. 49. 19 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR Druhá oblast nese stejné označení jako ve starší literatuře, kulturní průmysly. Výstupní produkty jsou v tomto případě určené k masové spotřebě a hromadnému šíření. Spadá sem film, knihy a tisk, televize, rozhlas, videohry a hudba. Kulturní průmysly jsou tedy orientovány více tržně. Třetí oblast tvoří kreativní průmysly. Do této kategorie spadá např. design, architektura nebo reklama. Podle Žákové jde o oblast, kde se kultura stává „tvůrčí" investicí do produkce „nekulturního" zboží. Kreativita je chápána jako využití kulturních prostředků jakožto zprostředkujících produktů ve výrobním procesu nekulturních odvětví, a tedyjako zdroj inovace.13 Jako čtvrtou oblast zmiňuje příbuzná průmyslová odvětví, která např. vyrábějí techniku potřebnou pro předešlé tři oblasti, ale tu do definice KKP nezahrnuje. 1.2 Umělecké profese v ČR Umělecké profese lze v České republice vykonávat v různých pracovněprávních podobách, které se liší v závislosti na konkrétních odvětvích, institucích a umělkyních a umělcích samotných. V zásadě jde o dva modely, v jakých lze takovou činnost provozovat. Jedná se o samostatně výdělečnou činnost (podnikání podle autorského zákona případně podnikání v rámci živnosti). Druhou skupinu tvoří umělci a umělkyně, kteří jsou zaměstnanci1 4 a z takového vztahu jim tedy logicky vyplývají jiné podmínky než umělcům a umělkyním na volné noze. S prací v kulturním odvětví se pojí určitá nestálost a nejistota, která se propisuje do způsobů, jak lze takovou práci vykonávat. Nejčastějšími formami je práce jako OSVČ, případně zaměstnanecké smlouvy, které ale málokdy bývají uzavírány na dobu neurčitou, případně se liší velikostí úvazků. Převažující formou je ale práce jako OSVČ, jak vyplývá z výzkumné zprávy Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR.15 Výzkum byl prováděn mezi 248 umělci a umělkyněmi a kulturními pracujícími bez stálého zaměstnání a vyplynulo z něj, že největší skupinu, tedy přibližně polovinu respondentů, tvoří umělci a umělkyně fungující právě jako OSVČ. Menší skupinu tvořily osoby kombinující SVČ se zaměstnáním v umělecké oblasti. Další, podobně velkou skupinou byly OSVČ se zaměstnáním mimo uměleckou oblast. Nejmenší skupinu, tedy přibližně desetinu vzorku, tvořili umělci a umělkyně v zaměstnaneckém poměru. 1 3 ŽÁKOVA, Eva a kol. Kulturní a kreativní průmysly v České republice: Přehled o stavujednotlivých odvětví (architektura, design, reklama, film, hudba, knihy a tisk, scénická umění, trh s uměním, TV a rozhlas, videohry, kulturní cestovní ruch). 2011. Op. cit, s. 5. 1 4 často jde o smlouvu na dobu určitou nebo zkrácené úvazky 15 Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR [online]. 2023. op. cit. 20 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR Obr. 1: Způsob zaměstnání umělkyň a umělců v ČR (2023) Zdroj: Vlastní zpracování na základě výzkumné zprávy „Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR"16 1.3 Právní vymezení Pro lepší orientaci jsou v této kapitole shrnuty základní legislativní pojmy, které se s problematikou (umělecké) práce pojí. Jsou vyloženy tak, jak jsou definovány z pohledu českého práva. 1.3.1 Autorské dílo Autorské dílo je dle výkladu § 2 autorského zákona1 7 literární, umělecké nebo vědecké dílo, které je výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno objektivně vnímatelnou formou. Z výčtu je patrné, že může jít zejména o díla hudební, slovesná, dramatická, hudebně dramatická, choreografická, pantomimická, fotografická nebo vytvořená podobným způsobem, grafická, sochařská, architektonická, urbanistická, kartografická a díla užitého umění. Dále se jako dílo klasifikuje počítačový program či databáze. Za dílo je rovněž považováno tvůrčí zpracování díla jiného, např. překlady. Autorský zákon dále definuje souborné dílo, jako např. časopisy, sborníky, výstavy. Jednotlivé složky jako myšlenky, metody, principy apod. tento zákon jako dílo nechápe. 1 6 Tamtéž, s. 14 1 7 ČESKO. § 2 zákona č. 121/2000 Sb. autorský zákon - znění od 05.01.2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonypro- lidi.cz/cs/2000-121 21 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR 1.3.2 Autor Autorem je dle AZ jednoduše fyzická osoba, která dílo vytvořila, v případě souborného díla osoba, které jej vybrala či uspořádala.1 8 1.3.3 O S V Č Osoba samostatně výdělečně činná je činnost upravovaná částečně zákonem o živnostenském podnikání.1 9 Osobou samostatně výdělečně činnou je podle zákona o důchodovém pojištění2 0 osoba, která dosáhla 15 let, ukončila základní vzdělání a vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti. Samostatnou výdělečnou činností se podle tohoto zákonu rozumí podnikání v zemědělství (za splnění dalších podmínek), provozování živnosti podle živnostenského zákona, výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů a výkon jiných činností specifikovaných tímto zákonem (ty ale pro tuto práci nejsou relevantní). SVČ je možné vykonávat dvěma způsoby - buďto jako hlavní nebo jako vedlejší činnost. Vedlejší činnost vykonává osoba, která je mimo to také zaměstnaná, má nárok na rodičovský příspěvek, peněžitou pomoc v mateřství, pobírá dávky z nemocenského pojištění z důvodu těhotenství a porodu nebo pečuje o závislou osobu (tato podmínka je dále členěna v závislosti na věk osoby a stupeň závislosti). Dále je jako vedlejší činnost definován stav, kdy je osoba zároveň nezaopatřeným dítětem. OSVČ má v případě hlavní činnosti povinnost odvádět sociální pojištění. Odvádění nemocenského pojištění je dobrovolné u hlavní i vedlejší činnosti, ale v případě, že jej OSVČ neodvádí nebo nesplní další podmínky, ztrácí nárok na případné vyplácení nemocenské, peněžité pomoci v mateřství, otcovské nebo dlouhodobého ošetřovného. Vedle toho má OSVČ povinnost přihlásit se k platbě zdravotního pojištění. 1 8 § 5 zákona č. 121/2000 Sb. autorský zákon - znění od 05.01.2023. Tamtéž 1 9 ČESKO. Zákon č. 455/1991 Sb. Zákon o živnostenském podnikání (živnostenský zákon) - znění od 15.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-455 2 0 ČESKO. § 9 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění - znění od 20.03.2023.. In: Zákony pro Iidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonypro- lidi.cz/cs/1995-155 22 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR 1.3.4 Smlouva o dílo Občanský zákoník se smlouvou o dílo zabývá v § 2586 a definuje ji jako smlouvu, kterou se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele díla a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.21 Štenglová v publikaci Smlouva o dílo22 poukazuje na to, že předmětem této smlouvy tedy vyloženě dílo samotné, ale činnost vedoucí k jeho zhotovení, resp. pro­ vedení. Občanský zákoník dále určuje, že dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.23 Čímž následně vzniká právo na zaplacení ceny díla (dílo ale může být v závislosti na dohodě mezi smluvními stranami prováděno po částech).2 4 Samotná forma smlouvy není přesně definovaná. 1.3.5 Z a m ě s t n a n e c Zákoník práce definuje zaměstnance jako fyzickou osobu, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.2 5 To znamená, že zaměstnanec vykonává osobně práci jménem zaměstnavatele, který je v této hierarchii dané osobě nadřízen a který ji za vykonanou práci vyplácí odměnu. Zaměstnanec má pevně danou pracovní dobu, která nesmí překročit povolenou hranici. Má právo na zmíněnou odměnu - tu mu musí zaměstnavatel zajistit i v případě, že se se svým podnikáním dostal do složité situace. Zaměstnancem se rozumí osoba, která pracuje na plný nebo zkrácený úvazek nepočítají se sem práce na dohodu. Povinné pojistné zaměstnance odvádí zaměstnavatel, který tuto částku strhává ze mzdy. Narozdíl od OSVČ tedy zaměstnanci v tomto ohledu nevyplývají žádné povin­ nosti. 2 1 ČESKO. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - znění od 6.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit 3.12. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonypro- lidi.ez/cs/2012-89#p2586-l 2 2 ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. Právní instituty. V Praze: C.H. Beck, 2018. ISBN 978-80-7400- 717-0. s.27 2 3 § 2604 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) - znění od 06.01.2023. Op. cit. 2 4 § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) - znění od 06.01.2023, Op. cit. 2 5 ČESKO. § 6 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce - znění od 01.07.2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006- 262 23 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR 1.4 Ochrana umělce*kyně a ochrana uměleckých děl 1.4.1 Úvod Z dokumentů Státní kulturní politika 2021-2025 a Koncepce podpory umění v České republice na léta 2015-2020 Ministerstva kultury2 6 je jasně patrné, že stát vnímá a alespoň formálně uznává důležitost kulturního sektoru2 7 a že je pro něj umění odvětvím, které mu může přinášet různé benefity. Kromě obsahově nejednoznačných frází o tom, jak je umění neoddělitelnou součástí našich životů a jak je kultura neochvějně spjata s naší národní identitou, stát poukazuje i na konkrétní přínosy, které v kulturním sektoru spatřuje. V koncepci pro roky 2015-2020 v ní vidí potenciál pro export, pro uchovávání tradic, jako prostředek k budování komunitního života a další sociální přesahy. V dokumentu Státní kulturní politika na léta 2021-2025 je zase například zmiňovaná celosvětově se zvyšující poptávka po kulturním obsahu, na kterou by podle ministerstva Česká republika měla reagovat. V současné době ale neexistuje legislativní úprava, která by se konkrétněji zabývala pracovními podmínkami umělkyň a umělců. Ti tedy momentálně nejsou posuzováni na základě odvětví, ve kterém se pohybují, ale v závislosti na tom, zda jsou zaměstnaní, či zda figurují jako podnikatelky nebo podnikatelé a řídí se živnostenským zákonem. V případě uměleckých děl a jejich ochrany je situace odlišná. Ochranou těchto děl se zabývá alespoň z pohledu autorského práva autorský zákon. 1.4.2 Ochrana uměleckých děl Jednou ze skutečností, na kterou je často v diskuzích kolem postavení umělců a umělkyň ve společnosti poukazováno je rozdíl, s jakým je přistupováno k umění, které je výsledkem práce těchto osob, a s jakým je přistupováno k těmto osobám samotným. Umělecká díla jsou v obecném pojetí dokladem kulturní rozvinutosti daného regionu nebo národa a znakem jeho vysokého stupně rozvoje. Formuje se kolem nich národní identita, jsou obrazem stavu, v jakém se zrovna společnost nalézá a uchovávají tyto informace pro další generace. Jak zmiňuje Susan K. Langer v článku The Cultural 2 6 Státní kulturní politika 2021-2025 [online]. 28 s. [cit. 2023-07-28]. ISBN 978-80-87546-41-3. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/statni-kulturni-politika-2021-2025-14625.pdf Koncepce podpory umění v České republice na léta 2015-2020 [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2015,106 s. [cit. 2023-07-28]. ISBN 978-80-87546-41-3. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/koncepcepodporyumeni 2015-2020-web-2-3537.pdf 2 7 Resp. KKP 24 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR Importance ofthe Arts28 z roku 1958, nejsilnější vojenská nebo ekonomická společnost bez umění je ve srovnání s nerozvinutými společnostmi s řezbáři sošek, malíři a tanečníky chudá. Umění je tedy vnímáno jako nezpochybnitelná hodnota a společnost nebo třeba stát mají zájem na tom, aby bylo produkováno a uchováváno. Vedle toho nahlížení na umělce a umělkyně je realizováno úplně odlišným způso­ bem. 1.4.3 Ochrana zaměstnanců*kyň vs O S V Č se z a m ě ř e n í m na umělce*kyně V publikaci Závislá práce a výkon umělecké činnosti zaznívá tvrzení, že ačkoliv může být pracovní model umělkyň a umělců jako OSVČ v období prosperity výhodný, v období, které je spojeno s nižší prosperitou se rychle začne ukazovat, že to tak nefunguje za všech okolností.2 9 OSVČ vykonávají činnost na svou vlastní odpovědnost a v případě nepříznivých situací jim stát garantuje mnohem menší množství ochrany a pomoci. Z tohoto hlediska tak mají výhodnější pozici umělecky aktivní osoby, které svou činnost vykonávají jako zaměstnanci nebo zaměstnankyně. Tito jsou chráněni před riziky spojenými s podnikáním zaměstnavatele, mají garantovanou mzdu, jsou chráněni před bezpečnostními riziky na pracovišti. Legislativa detailně upravuje podmínky, za kterých může zaměstnavatel se zaměstnancem ukončit pracovní poměr. Existuje zde ochranná lhůta, během které nemůže dojít k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Jde např. o osoby, které jsou uznané dočasně práce neschopnými, které vykonávají veřejnou funkci, dále těhotné osoby, osoby na mateřské nebo otcovské dovolené, osoby čerpající rodičovskou dovolenou. Dalo by se říci, že jde o zranitelné situace, ve kterých by ukončení pracovního poměru v daný moment zaměstnanou osobu mohlo dostat do existenčních problémů. Zaměstnavatel je například také povinen kompenzovat zaměstnané osobě ušlý výdělek v případě, že nemůže vykonávat práci z důvodů na straně zaměstnavatele, čímž jí je garantován stabilní příjem. Vedle toho umělec či umělkyně provozující svou činnost jako OSVČ na výše zmiňované formy právní ochrany nárok nemá a jako slabší smluvní strana se nachází v méně výhodné pozici. Zároveň jako podnikající osoba nese odpovědnost a zpravidla ručí svým majetkem. Podoba smlouvy je tak velmi závislá na tom, co si konkrétní osoba dokáže vyjednat. Horečky poukazuje na fakt, že chybějící ochrana slabší strany (tedy v tomto případě umělkyně nebo umělce) se silně projevila během pandemie. Jelikož je většina odměn vázána na výkon, tak v případě, že v průběhu příprav došlo k 2 8 LANGER, Susanne K. The Cultural Importance of the Arts, journal of Aesthetic Education [online]. 1966,1(1), 5-12 [cit. 2023-07-24]. ISSN 00218510. Dostupné z: doi:10.2307/3331349. s. 5 2 9 HOREČKY, Jan a kol. Závislá práce a výkon umělecké činnosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2020. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Edice Scientia, sv. č. 704. ISBN 978-80-210- 9805-3 [brož.), 97880-210-9806-0 (online), s. 45 25 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR pozastavení činnosti kulturních institucí, nemohlo dojít k naplnění smlouvy, a umělečtí pracující tak zůstali bez práva na odměnu, ačkoliv se konkrétním projektem zabývali.3 0 1.4.3.1 Reálný stav Umělecká činnost se svou povahou značně odlišuje od jiných druhů živnosti. Jak už jsem naznačila, jde například o větší nahodilost práce, nepravidelný příjem nebo častou práci v zahraničí. Právě s těmito charakteristikami se pojí určitá nejistota, která se nadále přetavuje do konkrétních sociálních problémů. Na první pohled nejviditelnějšími jsou problémy s odvody na sociálním pojištění a následná nemožnost využívat státní pomoci s ním spojené. Soňa Veverková3 1 s nepravidelností výdělku spojuje problematiku nižších odvodů umělecky činných osob na sociální pojištění. To nadále ztěžuje pozici umělecky činných OSVČ, které poté mají nárok na nízkou část příspěvků, které by jim stát mohl vyplatit - nemocenské, rodičovský příspěvek, podpora v nezaměstnanosti atd. V horším případě na některé formy podpory ztrácejí nárok úplně. Povaha umělecké práce tak, jak funguje v současnosti, může negativně ovlivňovat i další aspekty života. Umělci a umělkyně mohou mít problém získat třeba hypotéku.3 2 1.4.3.2 Kritika reálného stavu Snahy zabývat se postavením osob věnujících se umělecké práci a jejich životními podmínkami se objevují již poměrně dlouhou dobu. Významným dokumentem, který volal po legislativní ochraně pracujících v kulturním odvětví je doporučení UNESCA z roku 1980.3 3 V tomto dokumentu je definován požadavek statusu umělce, který by měl na jednu stranu zajišťovat určité postavení ve společnosti, ale hlavně by mělo jít o legislativní uchopení, které by umělecky činným osobám garantovalo morální, ekonomické a sociální práva, zejména v kontextu příjmů a sociálních jistot. UNESCO se k tomuto dokumentu znovu vrátilo v roce 2015 a doporučilo členským zemím, aby došlo k legislativnímu ukotvení těchto požadavků. Potřeba zabývat se zlepšením sociálního zabezpečení pracujících v kultuře se na straně státu objevuje jako reakce na doporučení UNESCA v roce 2015 v Koncepci podpory umění2015-2020 Ministerstva kultury. V tomto dokumentu si ministerstvo klade za cíl do roku 2016 mimo jiné Prosazovat vhodné podmínky pro práci umělců (daňové, 3 0 Tamtéž, s. 51 3 1 VEVERKOVÁ, Soňa. 2022. Op. cit, s. 3 32 Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR [online]. 2023. op. cit, s. 7. 3 3 UNESCO's 1980 Recommendation concerning the Status of the Artist: promoting the professional, social and economic rights of artists. Online. UNESCO, 2022. Dostupné z: https: //unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000382658. [cit. 2023-12-03]. 26 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR sociální, zdravotní, prostory pro práci a další opatření).34 Z evaluační části koncepce pro následující období3 5 ale vyplývá, že tento cíl byl splněn jen částečně. Pod tímto označením se skrývá informace, že Ministerstvo kultury jednalo se zástupci kulturního sektoru a dalšími ministerstvy. Jednoznačně nejzásadnější událostí, která proměnila debaty o nejistotách pojících se s uměleckými profesemi na důležité aktuální téma byla pandemie covidu-19. Ta zasáhla asi každou oblast života a vedle množství jiných sektorů ochromila i ten kulturní. Podle publikace Status umělce, příspěvky k diskuzi odkryla hlavní problémy pojící se s právě s tímto odvětvím. Dlouhodobý nezájem české politické reprezentace o stav kultury v České republice vede k tomu, že zcela chybí data o tomto sektoru (primárně počet pracujících v kulturním a kreativním odvětví) a že je význam a hodnota práce kulturních a kreativních pracovníků výrazně podhodnocena (navzdory tomu, že - pokud bychom měli argumentovat ekonomickými ukazateli - kulturní a kreativní sektor generuje v EU 5,3 % HDP).3 6 Kvůli restrikcím spojeným s probíhající pandemií zůstalo najednou množství lidí z KKP bez možnosti věnovat se své profesi, případně dokončit rozdělanou práci a dostat za ni zaplaceno. Ukázalo se, že v určitých ohledech a krizových situacích nemá tento typ práce téměř žádné jistoty. V případě finančních kompenzací státu vyšlo najevo také to, že stát v dobu pandemie nedisponoval dostatečnými znalostmi tohoto odvětví a neměl přesnější data o tom, kolika lidí se tato situace dotýká a kdo všechno vůbec do kategorie kulturních pracovníků spadá - v prvních fázích byla finanční pomoc zacílená na podnikatelské subjekty, na jednotlivce se dostalo až později (více níže). To přirozeně zesílilo potřebu zabývat se současnou úrovní ochrany pracujících v tomto odvětví a navrhnout kroky, které by její úroveň zvyšovaly. Během roku 2020 Ministerstvo kultury v součinnosti s Ministerstvem průmyslu vypsalo 2 výzvy programu COVID-Kultura. První výzva byla zaměřena na podnikatelské subjekty, kterým měl příspěvek kompenzovat marně vynaložené náklady37 spojené s organizací kulturních akcí, které se z důvodu probíhající pandemie nemohly během 34 Koncepce podpory umění v České republice na léta 2015-2020 [online]. Op. cit, s. 43 35 Příloha III: Vyhodnocení strategického materiálu Státní kulturní politika na léta 2015 - 2020 (s výhledem do roku 2025) [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 95 s. [cit. 2023-07-28]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/statni-kulturni-politika 2021-2025 prilohahi-14121.docxs. 91 3 6 NÁVRATOVÁ Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi. Op. cit, s. 52 37 Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2020 [online]. Praha, 2020 [cit 2023-07-23]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/vvrocni-zprava-ministerstva-kultury-za-rok-2020-13629.pdf 27 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR prvního pololetí 2020 uskutečnit. Podzimní výzva navazovala na první výzvu, ale rozšiřovala pole žadatelů i o instituce provozující kontinuální činnost. Stále ale šlo o příspěvek institucím a podnikatelským subjektům. Ve druhé výzvě byla kromě pomoci podnikatelským subjektům vypsána ještě podpora pro OSVČ z řad výkonných umělců a uměleckotechnických pracovníků. Ti mohli zažádat o jednorázový příspěvek ve výši 60 tis. Kč, který byl určen pro třetí čtvrtletí 2020. V následujícím roce vznikla ještě 3. výzva, která obsahovala 7 podskupin. 2 z těchto podskupin se týkaly OSVČ - Výzva č. 3.1 Jednorázová podpora pro umělecké profese a Výzva č. 3.2 Jednorázová podpora pro fyzické osoby podnikajícízaměřená na OSVČ v oblasti audiovize.3 8 Příspěvek pro tyto dvě skupiny byl opět 60 tis. Kč. V roce 2021 byla ještě vypsána poslední, 4. výzva. 1.4.3.3 Návrhy do budoucna Dalo by se říci, že na odborné úrovni panuje shoda, že současná situace není dobrá, a že by se mělo pracovat na jejím zlepšení. Státní kulturní politika 2021-2025 uznává křehkost kulturně kreativního sektoru a míru nejistot, se kterými se práce v tomto odvětví pojí. Lidský kapitál je zcela zásadním prvkem živého umění. Umělcům je nutné poskytnout vhodné podmínky k tvorbě.39 Problémy s existenční jistotou by tak mohlo pomoci vyřešit zavedení statusu umělce. Ten ale není jediným řešením. Lepšímu postavení pracovníků v kulturní oblasti by také mohlo přispět efektivnější zakládání a využívání profesních a odborových organizací - umělci by tak získali silnějšího partnera, který by zastupoval jejich zájmy při vyjednáváním se státem a stát by zase získal přehlednější data o konkrétních pro­ fesích. Kulturní sektor se také potýká s tlakem na výkon, který se přirozeně očekává v jiných sektorech. Toto nastavení ale vyčerpává umělce po všech stránkách. A do kultury tak začínají pronikat nerůstové myšlenky, které se snaží prosazovat pomalejší a kvalitnější přístup k tvorbě.4 0 38 výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2021 [online]. Praha, 2021 [cit. 2023-07-23]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/vyrocni-zprava-ministerstva-kultury-za-rok-2021- 14811.pdf. s. 8 3 9 Státní kulturní politika 2021-2025 [online]. 28 s. [cit. 2023-07-28]. ISBN 978-80-87546-41-3. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/statni-kulturni-politika-2021-2025-14625.pdf s. 40 4 0 Nerůstu v souvislosti s divadelním prostředím je věnována kapitola 2.5.2 Nerůst 28 L)MĚLCI*KYNĚ A KULTURA V ČR Status umělce Ústředním bodem snah vybojovat lepší postavení pro umělecké pracovníky je zavedení statusu umělce. Ten by měl zlepšit jejich postavení, pracovní, sociální a ekonomické podmínky. Status je chápán jako soubor opatření mířících k ochraně profesionálních tvůrců a interpretů působících v oblasti umění. Tato opatření se mohou týkat sociálního a důchodového pojištění, daní, zákoníku práce, autorského práva či odměňování. Jde o společenskoprávní rámec, který definuje umělecké profese, podporuje jejich společenskou prestiž a rozvoj kariéry, ochraňuje svobodu projevu a zabraňuje sociálním či jiným znevýhodněním na trhu práce.4 1 Možnosti, jak jej uplatnit v praxi se dají pozorovat na příkladech ze zahraničí, kde už status umělce nebo podobný legislativní rámec funguje. Jde např. o Litvu, Lotyšsko, Chorvatsko a Španělsko. Přístup těchto států se liší například ve způsobu výběru profesí, které do statusu umělce spadají. V některých případech jde „jen" o tradiční umělecké profese, v jiných případech legislativa počítá také s technickými profesemi. Každý z těchto států také uplatňuje jiná kritéria, které je pro udělení statusu umělce potřeba splnit. V tomto případě může jít o registraci identifikačním číslem, skrze členství v profesní asociaci, doložením vysokoškolského titulu, doložením, že se daná osoba zabývá uměleckou profesí jako svým hlavním zdrojem příjmů, nebo doložením, že daná osoba vytvořila určitý počet děl, čímž se kvalifikuje jako profesionální umělec nebo umělkyně. 4 1 NÁVRATOVÁ, Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi. Op. cit, s. 3 29 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ 2 Divadelní odvětví 2.1 Specifika Divadlo je spolu tancem a klasickou hudbou obecně řazeno mezi scénická umění, dalším zažitým názvem tohoto odvětví je výraz živé umění. Společným znakem celého odvětví je způsob, jakým jsou díla dostávána k recipientům. Jedná se o konkrétní výkon, který se odehrává v daný čas na daném místě. Klíčovými aktivitami tohoto sektoru jsou tvorba a interpretace, produkce a reprodukce, představení či prezentace (včetně turné, festivalů, přehlídek atd.)42 Pro divadelní odvětví je charakteristická velká provázanost. Funguje jako určitý ekosystém, který je postaven na vzájemné spolupráci různě zaměřených tvůrčích jednotlivců, technické spolupráce a institucí různých velikostí. Než se tedy práce zaměří na situaci scénografek a scénografů, je pro lepší kontext žádoucí představit také síť vztahů a závislostí, které je toto zaměření součástí, a od kterého se odvíjí podmínky pro práci samotnou. 2.2 Typy divadel a jejich provoz (pohled legislativně-ekonomický) V roce 2021 v České republice fungovalo 278,4 3 resp. 2 104 4 divadel. Jednou z možností, jak je dále členit je na základě jejich zřizovatele. Na základě tohoto dělení rozlišujeme tři typy. Veřejná divadla zřizovaná orgány státní správy (Ministerstvo kultury nebo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, kraje, obce nebo 4 2 DOHNALOVÁ, Lenka, Jana NÁVRATOVÁ a Bohumil NEKOLNÝ. Scénická umění. In: ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR: Stav, potřeby, trendy [online]. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015, s. 56-102 [cit. 2023-07-30]. ISBN 978-80-7008-354-3. Dostupné z: https://prospero.idu.cz/publikace/mapovani-kulturnich-a-kreativnich-prumyslu-v-cr-iisvazek/. S. 58. 4 3 Jde o počet statisticky podchycených divadel, který nemusí zcela přesně zrcadlit jejich reálný počet. 4 4 Eva SMETANOVÁ, Marie GONZÁLEZOVÁ, Jana RAZÁKOVÁ a Aglaja PEROUTKOVÁ Divadlo. In: Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2021: II. díl - umění: divadlo, hudební soubory, výstavní činnost a festivaly [online]. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), 2022, s. 7-50 [cit. 2023-07-30]. ISBN 978-80-7068-374-3. Dostupné z: https://www.statistikakultury.cz/wp-content/uploads/2022/11/ZSU2 2021 Umeni.pdf. Tato publikace do celkového počtu započítává i stagionová divadla, tzn. jde o divadla, která nemají vlastní soubor ani inscenace. Jejich repertoár je tvořen jen představeními hostujících souborů. 30 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ městské části), divadla neziskové sféry zřizovaná spolky a jinými subjekty (spolek, ústav nebo obecně prospěšná společnost) a divadla podnikatelského typu zřizovaná podnikatelskými subjekty (obchodní společnost - s. r. o., a. s., fyzické osoby s živnostenským oprávněním nebo další). Takzvanou páteřní síť divadel - to znamená divadelní instituce, které jsou financovány z veřejného rozpočtu tvoří 39 divadel.4 5 Ze statistického hlediska právě tento typ divadel přináší největší počet zveřejňovaných informací, tím pádem také nejpřesnější vhled do jejich fungování. Nejčastějšími právními formami jsou příspěvkové organizace. Tato divadla mají poskytovat veřejnou kulturní službu a jsou financována z „veřejných peněz". Divadla nestátního neziskového sektoru jsou označována jako nezávislá (ve smyslu nezávislosti na veřejných orgánech ve věci založení, provozu a zániku organizace a také ve smyslu nezávislosti na příspěvcích státu - přesněji tedy nedostávají příspěvek zřizovatele, ale mohou žádat o dotace).4 6 Posláním tohoto typu divadla - stejně jako u veřejných divadel - není generovat zisk, ale přispívat k rozvoji kultury. Podle statistiky bylo v roce 2021 těchto divadel l i l . 4 7 Třetím typem jsou divadla provozována podnikateli, jinými slovy jde o komerční divadla. Ta jsou nejvíce nezávislá na příspěvcích z veřejného rozpočtu a jejich hlavním posláním je skrze divadelní produkci generovat zisk. V roce 2021 bylo divadel tohoto typu 60.4 8 4 5 Tamtéž, s. 13 4 6 NEKOLNÝ, Bohumil; SRSTKA, Jiří; KAŠPAR, David; PROKOP, Petr; SULŽENKO, Jiří et al. Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR. Op. cit, s. 19 4 7 V tomto dokumentu jsou označovány jako divadla zřizovaná spolky a jinými subjekty (Tamtéž s. 18) 4 8 Tamtéž, s. 22 31 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ Obr. 2: Rozdělení divadel v ČR dle právní normy (2021) Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z publikace „Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR"49 . 2.2.1 Financování Zdroje financování divadla vychází z právní formy konkrétní instituce, jak už bylo naznačeno výše. V případě veřejně zřizovaných divadel je hlavním zdrojem příjmu organizace příspěvek zřizovatele. Ten je vyplácen na základě předem schváleného rozpočtu nebo střednědobého výhledu rozpočtu. Vlastní příjmy divadla mohou pocházet z hlavní činnosti - příjmy z prodeje vstupenek, nebo činnosti vedlejší - zde patří např. pronájmy, prodej merche atd. Dalším zdrojem financí jsou dotace a granty. Instituce se o ně může ucházet, ale nemá na jejich přidělení právní nárok. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé instituce liší velikostí, objemem produkce, lokalitou a dalšími znaky, liší se i velikosti příspěvků, které dostávají. Pro představu - příspěvek pro Národní divadlo, které je největší zřizovanou institucí tohoto typu činil v roce 2022 přibližně 1 mld. Kč., příspěvek Národnímu divadlu Brnu téměř 400 mil. Kč. Neinvestiční příspěvek zřizovatele pro brněnský CED5 0 byl 57,36 mil. Kč a provozní příspěvek zřiz. ostravské Komorní scény Aréna byl na rok 2022 přibližně 23,93 mil. Kč. 4 9 Tamtéž. Pro tabulku s daty viz přílohu A - Tabulky 5 0 Centrum experimentálního divadla tvoří Husa na Provázku, HaDivadlo a Terén 32 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ Obr. 3: Příspěvek zřizovatele za rok 2022 V tis Kč 1,063,036 398,830398,830 57,360 2 3 g 2 8 ND Praha ND Brno C E D Komorní scéna Aréna Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat z veřejně dostupných výročních zpráv jednotlivých institucí.51 2.3 Divadlo jako zaměstnavatel, zadavatel Divadelní sektor byl v roce 2021 tvořen 6 978 zaměstnanci a 15 685 osobami, které zde pracovaly jinak, než v zaměstnaneckém poměru - to znamená na základě jiných smluv nebo dohod.5 2 Divadla zaměstnávají pracovníky ve třech různých skupinách podle zaměření. Jde o umělecký personál, technický personál a administrativní personál. Mezi umělecký personál patří umělecký šef či šéfka, tajemnice nebo tajemník uměleckého provozu, dramaturgyně nebo dramaturg, režisérka či režisér, herci, herečky, hudebníci a hudebnice, scénografky a scénografové a další. Umělecké profese mohou s divadlem spolupracovat v několika různých formách a to i v rámci stejného zaměření. Může jít o zaměstnanecký poměr nebo jiný typ smlouvy (např. smlouva o dílo). Divadlo tak například může zaměstnávat kmenovou dramaturgyni, ale zároveň spolupracovat s dalšími dramaturgy na jednotlivých inscenacích, nebo zaměstnávat herce v angažmá a vedle toho spolupracovat s hostujícími herci. Pro výtvarné profese (scénografie a kostýmy) není zaměstnanecký poměr příliš typický, existuje ale několik divadel, která mají své kmenové výtvarníky nebo výtvarnice.5 3 Technický personál zajišťuje např. zvuk, světla, stavbu, bourání, dílny. Administrativní personál má na starosti chod divadla, ekonomickou složku provozu, hospodaření, prodej vstupenek atd. Zaměstnanci veřejně zřizovaných divadel pobírají tabulkový plat. 5 1 Pro tabulku s daty viz přílohu A - Tabulky 5 2 SMETANOVÁ Eva a kol. Divadlo. In: Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2021: II. díl umění: divadlo, hudební soubory, výstavní činnost a festivaly. Op. cit, s. 7 5 3 Např. Městské divadlo Brno nebo Divadlo Na Zábradlí 33 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ 2.4 Srovnání zřizovatelského příspěvku, hereckého platu a průměrné měsíční mzdy Obr. 4: Vývoj platů a mezd (2013-2022) 40000 * 30000 2ÍO00 20000 2013 2 0 1 5 2 0 1 7 2 0 1 9 2021 Herec'čka v angažmá ve zřizovaném divadle Minimální důstojná mzda [Praná) N D průměrný plat zaméstnanaj*kyň Průměrná roční mzda v ČR Zdroj: Vlastní zpracování. V grafu výše srovnávám vývoj průměrné roční mzdy, vývoj minimální důstojné mzdy v Praze, vývoj průměrného platů osob zaměstnaných v Národním divadle a odhad vývoje hereckého platu ve zřizovaném divadle od roku 2013 do roku 2022. Pro určení odpovídající platové třídy pro herecký plat jsem využila údaje z výroční zprávy Experimentálního divadla CED za rok 2022, která obsahuje bližší informace o skladbě zaměstnanců a jejich ohodnocení. Výroční zpráva rozlišuje administrativní, umělecký, obslužný personál a zaměstnance v oblasti divadelní techniky. V divadle Husa na Provázku bylo na konci roku 2022 evidováno 19 osob ve skupině uměleckého personálu s průměrnou mzdou 33 325Kč a platovou třídou 10. Vzhledem k velikosti souboru a množství ostatních uměleckých zaměstnanců jsem odhadla, že převažující platová třída herců je 105 4 a s tou jsem nadále kalkulovala v tabulce5 5 . Z ankety pro ND Talks5 6 vyplynulo, že průměrná délka praxe v oboru respondentů a respondentek z řad režisérek, režisérů, dramaturgyň, dramaturgů, scénografů, scénografek, hereček a herců byla 12 let. Z tohoto důvodu jsem pro srovnání zvolila platový stupeň 6, tedy stupeň do 12 let praxe. Z grafu lze vyčíst, že plat herce či herečky v angažmá ve zřizovaném divadle se dlouhodobě drží pod úrovní průměrné mzdy, minimální důstojné mzdy pro Prahu, ale 5 4 Informace o platových tabulkách nepocházejí z oficiálních stránek ministerstva, nedá se tedy zaručit úplná správnost všech údajů, pro orientační přehled je ale považuji za dostačující. 5 5 Kompletní tabulka je uvedena v příloze A - Tabulky 56 ND Talks: Inventura. Činohra Národního divadla, [online]. Praha: Národní divadlo, 2022. ISBN 978- 80-7258-799-5. Dostupné také z: https://drive.google.com/drive/u/0/folders/lg66iBupvNulID- keETISe_kPDltszZnpo. 34 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ také pod úrovní průměrného platu zaměstnance Národního divadla. Z grafu lze také pozorovat, že se rozdíl mezi průměrným hereckým platem a průměrnou mzdou v ČR postupně zvětšuje (výjimku tvoří rok 2017, kdy došlo k navýšení tabulkových platů). Naopak průměrný plat osob zaměstnaných v Národním divadle se dlouhodobě drží nad úrovní průměrné mzdy v ČR. 2.5 Aktuální problémy a návrhy jejich řešení: od nadprodukce ke koprodukci a nerůstu Mezi kritickými hlasy ozývajícími se z divadelního prostředí jsou také ty, které kritizují nadměrnou produkci a tlak na výkon. Tyto faktory podle nich ještě více zhoršují postavení uměleckých pracovnic a pracovníků, kteří jsou tímto způsobem nuceni trávit neúměrně velké množství času špatně placenou prací. Podle iniciativy Nerůst v kultuře je systém kulturní produkce v Česku je dlouhodobě neudržitelný a generuje velké množstvíprekarizovctných, frustrovaných a vyhořelých jedinců, což se pak odráží i na samotné tvorbě.57 Mezi často diskutovanými způsoby jak proti tlaku na nadprodukci bojovat jsou koprodukce a implementování nerůstových myšlenek. 2.5.1 Koprodukce Jako jedna z možných variant jak s problémem nadprodukce bojovat je podle hlasů kulturních profesionálů koprodukce. Ta je nejčastěji spojovaná s prostředím audiovize, ale není ničím zcela neobvyklým ani v jiných oblastech umění. Zmapováním stavu koprodukce v oblasti scénických umění (a tedy i divadelního prostředí) se zabýval výzkumný projekt Koprodukce - vymezení, přínosy a možnosti rozvoje,58 který probíhal během roku 2022 formou několika debat a jehož výsledky shrnuje Hana Průchová ve stejnojmenném dokumentu. Výzkum byl zaměřen na mapování povědomí o koprodukci a možnosti jejího využití v oblasti scénických umění. Debat se účastnily různé skupiny, které do problematiky vnesly vlastní pohledy. Výzkum tedy přináší pohled zástupců zřizovaných i nezřizovaných divadel, a to jak uměleckých pracovníků, tak uměleckomanažerských pracovníků nebo najímaných umělců a umělkyň. Další skupinou byli také zástupci státní správy zabývající se oblastí kultury. 5 7 NÁVRATOVÁ, Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi. Op.cit, s. 51 5 8 PRŮCHOVÁ, Hana. Koprodukce - vymezení, přínosy a možnosti rozvoje: Souhrnná výzkumná zpráva. [online] 2023. Dostupné také z: https://www.idu.cz/dokumenty/status-umelce/studie-a-podklady-cr/koprodukce—vymezeni-prinosy-a-moznosti-rozvoje.pdf. s. 5 35 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ Koprodukce je pojem primárně spojovaný s prostředím audiovize. Jde o takový projekt, na kterém se podílejí alespoň dva subjekty. Hana Průchová ve výzkumné zprávě Koprodukce - vymezení, přínosy a možnosti rozvoje poukazuje na to, že pro divadelní, resp. ve výzkumné zprávě popisované scénické prostředí, zatím není koprodukce příliš detailně definována a nabízí následující definici. Koprodukce je institucionalizovaná a právně podložená produkce díla/výstupu, na kterém se podílejí dva nebo více partnerů/producentů. Představuje společnou, sdruženou produkci díla, která může mít mezinárodní i vnitrostátní charakter a je založena na finanční a též tvořivé spoluúčasti. Konkrétní podobu vztahů mezi produkčními partnery upravuje smlouva, která obsahuje ustanovení o jejich podílu na realizaci díla (finanční, personální, tvořivá, technický, technologický atd.), rozsahu práv k realizovanému dílu, podílů z distribuce atd.5 9 Koprodukce může probíhat na různých úrovních - může jít o spolupráci subjektů různých právních forem (např zřizovaného a nezřizovaného sektoru, institucí a jednotlivých umělců atd), interdisciplinární spolupráci napříč obory. Výsledkem koprodukce mohou být různé formáty a různé výstupy. V současné době je problematickým bodem např. to, jakým způsobem se ke koprodukčním projektům přistupuje z hlediska podmínek grantů. Ty jsou koncipované tak, že sice umožňují spolupráci více partnerů, zároveň ale často požadují, aby jedna strana zastala roli "hlavního" pořadatele, převzala zodpovědnost a projekt řešila ve svém účetnictví, čímž se přirozeně vytrácí rovnocennost koprodukčních partnerů.6 0 Aktéři, kteří se účastnili debat v koprodukci spatřují pozitiva v možnosti narušit svůj dosavadní způsob práce a přemýšlení, k přístupu k jiným zdrojům z hlediska sdílení znalostí, dovedností, technického vybavení, zázemí, ale také svých diváckých ok­ ruhů. Koprodukční projekty podle zúčastněných mají také potenciál přispět k propojení zřizované a nezřizované scény. Další výhodou je využití koprodukci jako nástroje omezování nadprodukce. Snížení množství produkcí podporou menšího počtu koprodukci, z toho vyplývající ekonomicky a ekologicky šetrnější přístup ke 5 9 Tamtéž, s. 6 6 0 Průchová to demonstruje na grantech vypisovaných ministerstvem kultury. U některých městských dotací poukazuje na to, že ani není možné se o ně jako koprodukční projekt hlásit. (Tamtéž, st. 12) 36 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ zdrojům, tedy času, prostoru, energiím, posílení zájmu divácké obce, možnost soustředěněji a kvalitněji tvořit.6 1 Vedle výhod ale Průchová shrnuje také rizika, která se s koprodukčními projekty mohou pojit. Mezi ně patří třeba větší komunikační a administrativní zátěž v případě, že jde o spolupráci různých typů organizací, které fungují odlišnými způsoby (flexibilita, zázemí, pracovníci atd.). Vedle administrativní zátěže může jít také o nedůvěru nebo předsudky. Dalším negativem, jak už bylo zmíněno výše, je současné pojetí koprodukce v grantových a dotačních programem. Ve výzkumné zprávě jsou dále navrženy kroky, které by měly přispět k rozvoji koprodukčních projektů. Mezi ně patří potřeba lépe začlenit koprodukci do grantových a dotačních programů - ta by měla snížit administrativní zátěž a zvýšit rovnocennost zapojených stran. Dalším bodem, který práce uvádí, je potřeba přesněji vyjasnit, co znamená koprodukce v oblasti scénických umění. 2.5.2 Nerůst Jak již bylo naznačeno výše, další z reakcí na nadprodukci v kultuře je snaha zapojit do kulturní praxe myšlenky nerůstového hnutí, které se pokouší obrátit pozornost společnosti od abstraktní ekonomiky k otázce, jak lze žít dobrý život v mezích planety.62 Toto hnutí je kritikou současného růstově orientovaného nastavení, které za sebou zanechává vyčerpané zdroje a prohlubování nerovností. Nerůst tak slouží jednak jako kritický a analytický nástroj nahlížející současné problémy, které již zažíváme doslova na vlastní kůži, ale také se snaží nabídnout alternativní scénáře a pokouší se předestřít takovou představu budoucnosti, v níž bude převažovat péče a kvalita mezilidských vztahů nad růstem HDP.6 3 Iniciativa Nerůst v kultuře, svým více než 300 signatářům a signatářkám rozeslala dotazník ve snaze zjistit, jaké byly jejich motivace pro podpis nerůstové výzvy. V odpovědích nejčastěji zaznívalo, že je nejvíce trápí tlak na výkon a kvantitu, pocity 6 1 Tamtéž, s. 10 6 2 NÁVRATOVÁ Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi. Op. cit, s. 51 6 3 Tamtéž 37 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ přepracovanosti a vyčerpania nemožnost skloubit profesní a osobní život,64 což jsou výhrady, které vyplývají také z dalších anket, rozhovorů a jiných zdrojů.6 5 Snahu uvést tyto myšlenky do praxe můžeme sledovat u brněnského HaDivadla, které svou 47. sezónu v roce 2021/2022 zasvětilo právě nerůstovým principům, které se rozhodlo uplatnit mimo jiné také v návaznosti na předcházející covidové roky. Implementace nerůstových v tomto případě spočívala ve zvážení, jak velký repertoár je pro divadlo udržitelný. Došlo ke změně v počtu plánovaných premiér (divadlo odpremiérovalo jen ty inscenace, které nemohly mít premiéru během covidu), ke zderniérování některých inscenací a v programu naopak přibyly akce, které se nějakým způsobem vztahovaly k již existujícím inscenacím a které dávaly možnost se nad nimi déle pozastavit a dál je rozvíjet. Očekávání divadla shrnuje anotace 47. sezóny, která si klade několik otázek. Nerůst nabízí šanci k odebírání, zpomalování, a tím paradoxně k tomu získávat víc. Chápeme jeho koncept jako přesměrování našeho pohledu z množství na intenzitu a kvalitu, ze statusů na vztahy a vazby. A takové principy chceme promýšlet i uvnitř naší práce a při redefinování úkolů obnoveného divadelního dění. Jak tvořit udržitelně? Jakou kapacitu pro nová díla má naše vědomí? Co je smyslem naší činnosti? Jak se neutopit v kvantitě potěmkinovských vesnic stavěných pro vykazování produktivity? Jak tvořit šťastně? Jak se vzepřít diktátu ekonomizace všeho? Jak tedy odvrátit rozklad společnosti a přírody? Jak být spolu?6 6 Z reflexe6 7 této sezóny vyplývá, že zapojení nerůstových principů bylo pro divadlo obohacující. Jedním z poznatků, který je ve shrnujícím textu zmiňován, je zjištění, jak důležitou složkou podstatnou pro dobré fungování divadla je komunikace a jak podstatné je pečovat o vztahy. 6 4 Tamtéž, s. 53 6 5 Např. ve výsledcích ankety zveřejněné v Almanachu ND, ve výzkumné zprávě ke koprodukci nebo v materiálech zabývajícími se statusem umělce 6 6 2021/22 Sezona 47: Nerůst, [online]. In:. Dostupné z: https://www.hadivadlo.cz/dramaturgie/sezony/sezona-47/. [cit. 2023-11-16]. 6 7 BURAJ, Ivan; NYTRA, Matěj; PRSTKOVÁ, Anna a STRÁNSKÁ, Anna. Předtucha radosti - Reflexe nerůstové sezony HaDivadla, 2021/22: Kolektivně psaný reflexivní text, který vznikal v rozmezí červen-srpen 2022. [online]. In: Tumblr. Dostupné z: https://hadivadlo.tum- blr.com/post/693771339713183744/p%C5%99edtucha-radosti-reflexe-ner%C5%AFstov%C3%A9-sezony. [cit. 2023-11-15]. 38 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ 2.6 Problematika rovnosti v divadelním prostředí Stejně jako ve všech dalších odvětvích se i divadelní prostředí potýká s problematikou nerovného odměňování. V Česku byl podle dat Eurostatu z roku 20206 8 GenderPay Gap (GPG), tzn. rozdíl v odměňování mezi ženami a muži 16,4 %, průměr států EU byl 13 %. Podle výsledků studie Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR69 zpracované pro Ministerstvo práce a sociálních věcí a která pracovala s jinými daty a jinou metodologií, byla v roce 2021 výše GPG v Česku 15,2 %. Křížková a Pospíšilová popisují několik skupin faktorů, které výšku GPG ovlivňují. Patří zde politická a legislativní úroveň, kulturní kontext, organizační prostředí a individuální situaci jednotlivých osob. Na legislativní a politické úrovni jde o antidiskriminační legislativu, míru transparentnosti u odměňování, nebo třeba způsob, jakým je nastaven systém péče o děti (v současné době je nastaven tak, že na rodičovskou odcházejí častěji ženy a zůstávají na ní relativně dlouhou dobu). Pro rovnost odměňování je žádoucí, aby byl systém odměňování v konkrétním oboru a na konkrétních pracovištích co nejvíce transparentní, tedy aby byla pravidla odměňování a podmínky zvyšování a snižování mezd známá a jasná všem aktérům pracovních vztahů v dané oblasti.7 0 Kulturní faktory zahrnují např. tradiční přesvědčení poloviny populace o rozdělení rolí, kdy muži mají živit a ženy pečovat. To je ještě dále přiživováno např. nedostatečným motivováním mužů pro využívání otcovské. Tyto faktory se dál propisují např do způsobu, jak organizace jednají se svými zaměstnanci - jakým způsobem přijímají zaměstnance do pracovního poměru, jaké jim nabízejí možnosti ke kariérnímu růstu a jakou jim nabízejí odměnu za vykonanou práci. S organizačním prostředím souvisí např. různé podmínky transparentnosti na různě velkých pracovištích, to je spojeno s existencí odborů a jejich vyjednávači silou, 68 2022 Factsheet on thegender paygap. [online]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/system/files/2022-ll/equal_pay_day_factsheet_2022_en_l_0.pdf. [cit. 2023-12.-04]. 6 9 KŘÍŽKOVÁ, Alena a POSPÍŠILOVÁ, Kristýna. Co víme o rozdílech ve výdělcích žen a mužů: Hlavní závěry studie Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR. Aktualizace 2022. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2022. ISBN 978-80-7421-280-2. Dostupné z: https://rovnaodmena.cz/wp-content/uploads/2023/04/Shrnuti_o_GPG_168x240_2022_obnovenyjednostrany_2.pdf. [cit. 2023- 12.-04]. 7 0 Tamtéž, s. 12-13 39 DIVADELNÍ ODVĚTVÍ nebo se strukturou pracovníků podle genderu - v takovém případě platí, že čím je vyšší genderová segregace, tím větší je GPG. Z ankety,7 1 kterou rozeslali v roce 2022 tvůrci ND Talks divadelním profesionálům vyplývá, že platové nerovnosti založené na genderu jsou přítomny i mezi divadelními profesemi. Ankety se účastnilo 69 osob - nejde tedy o tak komplexní data, jako ta, se kterými pracuje studie zpracována pro Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zároveň ale nejsou k dispozici žádná detailnější data, ze kterých by se dalo získat přesnější pohled na platovou situaci v tomto odvětví. Tab. 1: Průměrná měsíční mzda a výše GPG (podle dat z Almanachu ND) Zaměření Průměrná čistá měsíční mzda (Kč) Výše GPG Režie 24 700 12% Scénografie 21250 20% Herectví (v angažmá) 21685 1 1 % Z odpovědí sesbíraných od 69 kulturních profesionálů mimo jiné vyplývá, že práce uměleckých profesí v divadle je velmi podhodnocená a ohodnocení neodpovídá ani časové ani mentální nebo fyzické náročnosti. Velké množství dotazovaných v anketě přiznalo, že je pro ně nezbytné mít ještě další zdroj příjmů, často z jiného odvětví. Tvůrci ankety ze získaných odpovědí vypočítali přibližný rozdíl v odměňování na základě genderu (viz tabulku výše). Největší rozdíly v odměňování pozorovali u scénografie, kde byl rozdíl v odměnách 20 %. V souvislosti se scénografií poukazují na to, že pokud jedna osoba navrhne scénu i kostýmy, zpravidla dostane menší odměnu, než kdyby návrhy vytvářely dvě osoby. 71 ND Talks: Inventura. Činohra Národního divadla. Op. cit. 7 2 Tamtéž, s. 37-41 40 SCÉNOGRAFIE 3 Scénografie 3.1 Scénografie jako práce s prostorem Na pojem scénografie se dá nahlížet několika různými způsoby. V tom nejužším jde o divadelní scénu - prostor, dekorace, rekvizity atd. Obsahově tak tento pojem odpovídá starším pojmům jevištní výprava nebo jevištnívýtvarnictví. Jde o navrhování a vytváření prostoru, který kromě čistě praktické funkce disponuje ještě dalšími vlastnostmi - ovlivňuje a umocňuje prožitek nebo figuruje jako narativní prvek. 3.2 Scénografie jako zastřešující pojem V širším kontextu se scénografie prolíná s definicí u hesla Set Design ve Slovníku Design Dictionary.7 3 Tam tento pojem (společně se synonymy scenic design, theater design, stage design) definují jako vzhled scény a kostýmů u divadelních produkcí, případně také u filmu. Pojem scenography je zde chápán jako novější a širší označení, které zahrnuje scénu, kostýmy, světlo, zvuk a další technické složky divadelní produkce. Pro označení stejného souboru činností u filmu používá pojem production design. 3.3 Scénografie v kontextu práce Design Dictionary ale také poukazuje na to, že konkrétní obsah pojmu scénografie, případně výčet všech činností, které zastřešuje se liší i v závislosti na oblasti (jako příklad uvádí rozdíl mezi Spojenými státy a Evropou). Z toho vyplývá, že hranice pojmu jsou velmi proměnlivé. V této práci s pojmem scénografie pracuji v jeho nejširším významu. Scénografií se zde rozumí zejména (ale ne výlučně) tvorba prostoru a kostýmů pro divadlo nebo film, případně další oblasti, ve kterých se dá uplatnit podobný způsob práce jako u výše zmiňovaných. Výjimku tvoří situace, kdy je třeba jasně rozlišovat mezi scénografem a kostýmním výtvarníkem, v takovém případě je pojem scénografie/scénograf použit v užším významu. 7 3 ERLHOFF, Michael a MARSHALL, Tim (ed). Design Dictionary: Perspectives on Design Terminology. 2008. ISBN 978-3-7643-7739-7. s. 357-359 41 SCÉNOGRAFIE 3.4 Scénografie, kostýmní výtvarnictví 3.5 Studium V současné době je možné v Česku studovat scénografii jako obor na dvou veřejných vysokých školách. Pražská DAMU má v nabídce studium scénografie v bakalářském a magisterském stupni na Katedře scénografie a Katedře alternativního a loutkového divadla. Magisterské studium na Katedře scénografie nabízí možnost specializace na divadelní scénografii, filmovou scénografii a na kostým a masku. Scénografie se na DAMU vyučuje od roku 1946, tzn. od vlastního založení fakulty. Do té doby jevištní výtvarníci získávali vzdělání v rámci architektury nebo výtvarného umění. V 70. letech se výuka scénografie na DAMU rozšířila o filmovou a televizní scé­ nografii. Druhou školou kde lze studovat scénografii je brněnská JAMU. Ateliér scénografie na JAMU existuje od roku 1990 a v současnosti nabízí scénografii jako bakalářský a navazující magisterský obor bez bližší specializace. 3.6 Další oblasti (výstavnictví, reklamy) Jak již bylo naznačeno v úvodu této kapitoly, scénografie se nemusí nutně spojovat pouze s divadelním prostorem. Jak lze vidět v nabídce studijních oborů na JAMU,7 4 cílem studia je vybavit studenta nebo studentku schopnostmi potřebnými pro divadelní a filmovou scénografii, kostýmní výtvarnictví, ale také třeba výstavnictví nebo re­ klamu. Design Dictionary zase zmiňuje, že scénografie využívá principy spojené s filmovým prostředím, kdy pracuje s příběhem a napětím a vytváří světy, kterými provádí návštěvníky. Tyto postupy se mohou uplatňovat ve scénografii výstav, kterými se tak návštěvníkům zprostředkuje lepší zážitek a propojení s výstavou. 3.7 Legislativní hledisko Pro scénografii je typický projektový způsob práce. Jak už jsem naznačila výše, zaměstnanecký poměr v divadlech je v této profesi poměrně ojedinělá záležitost. Scénografky a scénografové tak většinou pracují jako OSVČ nebo podnikají podle autorského zákona a svou práci realizují na základě smluv o díle. 7 4 TY+SCÉNOGRAFIE. [online]. Dostupné z: https://studujdf.jamu.cz/specializace/scenografie/. 42 SCÉNOGRAFIE 3.8 Oborové a profesní organizace a další platformy pro setkávání Profesní asociace a platformy zastupující umělce, kulturní pracovníky či organizace hrají při prosazování statusu umělce klíčovou roli.7 5 V souvislosti s debatou ohledně statusu umělce se často zmiňuje potřeba zakládat profesní organizace, které by sdružovaly jednotlivé profese a zajišťovaly tak lepší vyjednávači pozici se státem. V současné době ale vyloženě odborová organizace zaměřená na scénografii v Česku není. Existují ale organizace, které slouží jako platforma pro setkávání a sdílení zkuše­ ností. OISTAT OISTAT je mezinárodní organizací scénografů, divadelních architektů a techniků [International Organisation of Scenographers, Theatre Architects and Technicians), která byla založena v Praze v roce 1968 a ke které se postupně přidávaly další členské země. Cílem této organizace je propojovat umělkyně a umělce z různých zemí, vytvářet platformu pro setkávání a předávání informací, podporovat celoživotní vzdělávání umělců. Do této organizace je zapojeno 51 zemí s různými typy členství (v závislosti na tom, zda jde o jednotlivce nebo instituci). Do této organizace se mohou jednotlivé státy zapojovat zřízením vlastního OISTAT centra. Připojovat se mohou také divadelní instituce nebo jednotliví profesionálové či profesionálky. Organizace je dále strukturována na jednotlivé komise zabývající se architekturou, scénickým designem (ta se dále dělí na kostýmy, světelný design, zvukový design, prostorový design), vzděláváním, technologiemi, publikací a komunikací a výzkumem. ČOSDAT Českým střediskem organizace OISTAT je tzv. ČOSDAT, tzn. Česká organizace scénografů, divadelních architektů a techniků. Ta byla založena po roce 1993 a jejím cílem je rovněž rozvoj a podpora jednotlivých oborů. Kromě toho, že je ČOSDAT součástí organizace OISTAT ještě zaštiťuje Institut světelného designu a pořádá Salón české scénografie - tato výstava se pořádá jednou za čtyři roky. 7 5 NÁVRATOVÁ, Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi. Op. cit, s. 6 43 SCÉNOGRAFIE 3.9 Zastoupení žen a mužů 3.9.1 Podle oboru umění a humanitní vědy Z dat MŠMT7 6 vyplývá, že mezi studentkami a studenty, studujícími vysokoškolský obor zaměřený na umění a humanitní vědy7 7 jasně dominují ženy. V roce 2022 tvořily 66,3 % studujících ženy a 33,7 % muži. Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat zveřejněných v dokumentu studenti a absolventi vysokých škol v České republice 2022: Analytická část. Český statistický úřad". 3.9.2 Profil absolventů scénografie na JAMU S výše zmíněnými daty taktéž koresponduje profil absolventa scénografie na JAMU. Mezi absolventy všech stupňů, tzn. absolventkami a absolventy bakalářského, magisterského nebo doktorského studia jasně dominují ženy. Z veřejného seznamu absolventů od roku 1995 do roku 2022, který tvoří 99 osob, je 81 absolventek 76 Studenti a absolventi vysokých škol v České republice 2022: Analytická část. Český statistický úřad. [onlinejDostupné také z: https://www.czso.cz/docu- ments/10180/191517215/23006123a.pdf/be5ea8fe-7ce4-4f01-bc39-la385c81dlb8?version=1.3 s. 27 7 7 Do této kategorie jsou podle jednotné klasifikační metody oborů ISCED-F 2013 řazeny obory jako scénická umění, hudba, průmyslový design, audiovizuální obory, jazyky, filozofie a estetika nebo třeba náboženství. Jde tedy o údaj, který zahrnuje velké množství oborů (včetně těch, které nejsou předmětem zkoumání v této práci). V dostupných zdrojích ale neexistují data, která by přinášela informace pouze o sledovaných oborech. Kompletní seznam oborů řazených do kategorie Umění a humanitní vědy je dostupný zde: https://www.czso.cz/csu/czso/klasifikace-obor u-vzdelani-cz-isced-f-2 013 Obr. 5: Podíl žen a mužů studujících umění a humanitní vědy (2022) Ženy 66.3% 44 SCÉNOGRAFIE a 18 absolventů, což je v procentuálním vyjádření 82 % žen a 18 % mužů. Z těchto dat ale není patrné, jaká část absolventek a absolventů se v současnosti scénografii věnuje. Obr. 6: Podíl žen a mužů mezi absolventy scénografie na JAMU (1995-2022) Ženy 82% Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dostupných na stránkách Ateliéru scénografie 3.9.3 Podíl žen a m u ž ů v Národním divadle Z důvodu nedostupných dat o genderovém složení scénografek a scénografů byly pro alespoň orientační přehled o struktuře tohoto odvětví z hlediska genderu použity údaje z aktuálního repertoáru Národního divadla. V listopadu 2023 obsahoval repertoár Národního divadla 83 položek, které měly v realizačním týmu scénografku/scénografa, kostýmní výtvarnici/výtvarníka nebo obojí. V tomto součtu je zahrnuta činohra, tanec a opera. 88x byli součástí realizačního týmu kostýmní výtvarníci, z toho 56x ženy a 32x muži. V této oblasti tedy převažují ženy (64 %) nad muži (36 %). Scénografky a scénografové byli součástí realizačního týmu 90x. 21x ženy a 69x muži. Zde je rozložení opačné a více než ženy (23 %) dominují muži (77 %). Sečteme-li návrhy kostýmů i scény dohromady, zjistíme, že se výtvarníci podíleli 178x - z toho šlo ve 43 % o ženy a v 57 % o muže. Dá se tedy říci, že v současné době v Národním divadle při navrhování kostýmů silně převažují ženy a při navrhování scény silně převažují muži. Při celkovém pohledu na výtvarníky lehce převažují muži. Ateliér scénografie, [online]. Dostupné také z: http://cz.scenografie-jamu.cz/atelier-scenografie. 45 SCÉNOGRAFIE Tab. 2: Podíl žen a mužů v Národním divadle (sezóna 2023/2024) Kostýmy Scéna Obojí Počet výskytů Procentuální vyjádření Počet výskytů Procentuální vyjádření Počet výskytů Procentuální vyjádření Celkem 88 100 % 90 100 % 178 100 % Ženy 56 64% 21 2 3 % 77 4 3 % Muži 32 36% 69 77% 101 57% Obr. 7: Podíl žen a mužů v Národním divadle (sezóna 2023/2024) Kostýmy Scéna 56 (64%) 69 (77%) (36%) 56 (64%) 69 (77%) 21 (23%) Muži Ženy Muži Ženy Zdroj: Vlastní zpracování na základě dat dostupných z webu Národního divadla79 79 Repertoár, [online]. Národní divadlo. Dostupné z: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/repertoar, 46 METODY 4 Metody 4.1 Design výzkumu Cílem této práce je přinést pohled na socioekonomické postavení scénografek a přinést představu o způsobu jejich běžného fungování. Z toho důvodu jsem zvolila pro praktickou část práce kvalitativní výzkum, který mi umožní získat komplexní vhled do reality respondentek, aniž by získané informace připravil o kontext. Síla kvalitativních dat spočívá v tom, že jsou přirozeně uspořádaná a popisují každodenní život.8 0 Pro realizaci kvalitativního výzkumu využívám metodu kombinující polostrukturovaný rozhovor a rozhovor s návodem. Polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami má v pojetí Hendla minimalizovat efekt tazatele na kvalitu rozhovoru a usnadnit následnou práci se získanými daty 8 1 Rozhovor s návodem nabízí možnost vytyčit si konkrétní témata, která je žádoucí během rozhovoru otevřít, ale zároveň ponechává tazatelce prostor formulovat a klást otázky v reakci na respondentku. Respondentce zase nabízí větší možnost pro vlastní zamyšlení. Tento typ rozhovorů je pro tuto práci výhodný z hlediska vyhodnocování - všechny sesbírané rozhovory dodržují stejnou strukturu a snáze se tak porovnávají8 2 4.2 Polostrukturovaný rozhovor, rozhovor podle návodu Jak již bylo naznačeno výše, pro praktickou část práce jsem zvolila kombinaci metody polostrukturovaného rozhovoru a rozhovoru s návodem. Cílem bylo zjistit, jak se žije a tvoří scénografkám a tak struktura rozhovorů kopíruje způsob, jakým by člověk přirozeně vyprávěl o svém životě a své kariéře. Struktura je tvořena pěti většími okruhy, které jsou dále členěny na konkrétní body nebo otázky. Úvodní okruh slouží k vytvoření kontextu pro všechny následující části rozhovoru a nabízí všem zúčastněným prostor naladit se na rozhovor, koncentrovat se nebo třeba překonat úvodní nervozitu. Následující okruhy jsou zaměřeny na přípravu na praxi, praxi samotnou, vlastní vnímání oboru a přerušování kariéry. Ve většině případů neobsahuje vytyčená struktura příliš konkrétní otázky a jde spíše o témata, ke kterým se respondentky dostanou přirozeně samy. Určitou výjimku 8 0 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. s. 161. ISBN 80- 7367-040-2. 8 1 Tamtéž, s. 173 8 2 Tamtéž, s. 174 47 METODY tvoří otázka zaměřená na výši ročních příjmů, v rámci které je po respondentce požadováno, aby jej zařadila do předem určené škály. Otázky a témata jsou vybrána tak, aby respondentkám umožnily co nejpřehledněji sdílet vlastní zkušenosti a motivace v oboru scénografie, ale aby zároveň také přinesly materiál ke srovnání s některými jevy popsanými v teoretické části práce (status umělce, netransparentní prostředí, profesní organizace, atd.). 4.3 Struktura rozhovorů, návod Tab. 3: Struktura rozhovorů, návod Základní informace Původ, zázemí Kariérní zaměření Příprava na praxi Středoškolské vzdělání Vysokoškolské vzdělání Příprava na praxi, atmosféra na škole Postgraduální vzdělávání Praxe Začátek kariéry Přechod k praxi Motivace, vzory Praxe Současná situace Pracovní doba Současná situace s bydlením Měsíční náklady Roční příjmy ze scénografie Objem práce k uživení se a komfortní objem práce Praxe Sebeorganizace, způsob práce Divadlo vs film Způsob výběru projektů Milníky Vyhoření, krizové momenty Work-life balance Praxe Práce v zahraničí 48 METODY Povědomí o oboru, o tom, co dělají ostatní Pohled na fungování Transparentnost odvětví oboru, vnímání oboru Platové nerovnosti Profesní a oborové organizace Pojištění Mateřství Přerušování práce Nemoci, úrazy Covid 4.4 Vzorek Výzkumný vzorek této práce tvoří ženy, které se živí divadelní, případně také filmovou scénografií.8 3 Rozhodnutí věnovat se v této části práce jen ženám vychází z faktu, že se během své kariéry mohou setkávat s větším množstvím překážek a čelí větší socioekonomické nejistotě, jak je blíže popsáno v jedné z předešlých kapitol.8 4 Z toho vychází předpoklad, že výpovědi scénografek mají potenciál přinést informace o širší škále jevů v menším počtu rozhovorů. Výběr respondentek probíhal ve dvou fázích na základě několika předem určených kritérií. První fázi výběru tvořilo sestavování seznamu scénografek, které splňují zadaná kritéria. V celkovém počtu 8 rozhovorů měly být zastoupeny ženy ve třech věkových skupinách - do 30 let, v rozmezí 30-45 let a nad 45 let. Dále měl vzorek obsahovat ženy, které získaly vzdělání na brněnské JAMU a ženy, které vystudovaly pražskou DAMU, případně také další, které získaly vzdělání v jiném oboru nebo se ke scénografii dostaly úplně jinou cestou. Dalším kritériem bylo výzkumný vzorek neomezit jen na ženy pocházející z velkých měst a ženy v současnosti žijící v Praze. Ve druhé fázi výběru bylo na základě těchto kritérií (a jejich alespoň částečného splnění) a dostupných kontaktů osloveno několik scénografek. V této fázi byl výběr respondentek sestaven na základě jejich časových možností a zájmu se účastnit. 8 3 Jak již bylo naznačeno výše, scénografie je v tomto kontextu použita jako zastřešující pojem také pro kostýmní výtvarnictví, jakožto blízký obor. 8 4 Kapitola 3. 9 Zastoupení žen a mužů 49 METODY Tab. 4: Vzorek Věková skupina Ideální počet rozhovorů Počet oslovených žen Počet zrealizovaných rozhovorů <30 2 3 2 30-45 3 5 1 46+ 2 5 2 Jak už jsem naznačila výše, původním záměrem bylo sesbírat osm rozhovorů, ve kterých by byly rovnoměrně zastoupeny všechny věkové kategorie tak, jak je uvedeno v tabulce. Oslovování potenciálních respondentek probíhalo od konce července 2023 do konce října 2023 a probíhalo postupně, aby nenastala situace, kdy by vznikl velký nepoměr mezi jednotlivými věkovými skupinami. Z tabulky vyplývá, že tento záměr podařilo naplnit v případě věkové skupiny do 30 let a v případě věkové skupiny 46 let a více. U střední věkové skupiny se záměr naplnit nepodařilo a místo zamýšlených tří rozhovorů byl realizován pouze jeden. Zároveň jde o skupinu, ve které bylo osloveno více žen. Opakujícím se scénářem byly situace, kdy přišla odpověď, ale z časových důvodů oslovené scénografky nakonec k realizaci rozhovoru nedošlo. 4.4.1 Charakteristika rozhovorů Tab. 5: Charakteristika rozhovorů Věková skupina Kariérní zaměření respondentky Datum realizace rozhovoru Forma Délka rozhovoru (v celých minutách) <30 Divadlo i film 5. 9.2023 Online 46 <30 Divadlo i film 8. 9.2023 Online 43 30-45 Divadlo i film 26. 8.2023 Osobní 38 46+ Divadlo i film 13.9.2023 Osobní 49 46+ Divadlo i film 13.9.2023 Osobní 49 50 METODY 4.5 Realizace rozhovorů Jednotlivé rozhovory trvaly přibližně 40 minut, konaly se v závislosti na preferencích respondentek nebo časovým možnostem osobně v Brně, Praze nebo online. Následně byly transkribovány do textové podoby. Každá z respondentek byla předem informována o tématu diplomové práce, o rámcovém obsahu rozhovoru a jeho časové náročnosti. Dále bylo dopředu domluveno, že rozhovor bude nahráván a následně transkribován a v anonymizované podobě použit pro účely diplomové práce. Vzhledem k povaze informací, které měly být prostřednictvím rozhovoru sdíleny byly všechny respondentky vyzvány, aby neodpovídaly na otázky, které zásadním způsobem překračují hranici jejich komfortní zóny. 4.6 Analýza dat Vzhledem k povaze rozhovorů a citlivosti informací, které respondentky sdílejí, jsou v práci změněna jejich jména a jejich výpovědi anonymizovány. Z promluv jsou odstraněna jména konkrétních osob, názvy institucí, míst, divadelních představení, filmů atd. a jsou nahrazeny obecným označením. Rozhovory jsou automaticky transkribovány a formálně upraveny. Došlo k vyčištění textu od nadbytečných vycpávkových slov a dalších podobných jevů spojených s předem nepřipraveným, volným tokem řeči a úpravou slovosledu tak, aby byl text co nejčitelnější a zároveň nedošlo ke změně původního významu. Další úpravou bylo odstranění nespisovných výrazů a sjednocení dialogů na vy­ kání. Získané odpovědi seskupuji a analyzuji na základě tematických kategorií vycházejících ze struktury rozhovoru (přesněji na základě základních oblastí a konkrétních otázek). 4.7 Limity Během realizace výzkumu jsem narazila na několik problémů, kterých bych se příště snažila vyvarovat. Jedním z nich byl nižší počet sesbíraných rozhovorů v jedné věkové kategorii. Řešením tohoto problému by mohlo být oslovování potenciálních respondentek s větším předstihem (např. dva měsíce) kvůli jejich velké pracovní vytíženosti. Dalším možným řešením by bylo oslovit více scénografek najednou a po naplnění potřebného počtu rozhovorů ostatní domluvené rozhovory zrušit. Dalším limitem této práce jsou chybějící respondentky, které se k tomuto oboru dostaly jinak než vysokoškolským studiem a respondentky, které nebydlí v Praze. Pro 51 METODY řešení tohoto problému bych hledala více různých zdrojů kontaktů - to by ale také vyžadovalo větší množství času k sepsání práce. Struktura rozhovorů nabízí možnost ji rozšířit o další témata, která v této práci nebyla pokryta. 52 PRAKTICKÁ ČÁST 5 Praktická část 5.1 Základní informace Jak jsem zmiňovala v předešlé kapitole, rozhovorů se účastnilo pět žen. Těm byla z důvodu zachování anonymity změněna jména. V následující tabulce uvádím seznam respondentek a jejich věk. Tab. 6: Respondentky Jméno Věk Anděla 26 Marion 29 Nina 37 Cecílie 52 Julie 60 5.1.1 Původ, zázemí V úvodní části rozhovorů byly respondentky požádány, aby se pokusily charakterizovat místo, a zázemí, ze kterého pocházejí. Z odpovědí vyplývá, že z hlediska velikosti obce respondentky pokrývají v podstatě celé spektrum možností od malých obcí, přes malá města, okresní města až po hlavní město. Tab. 7: Rozdělení respondentek podle velikosti obcí Velikost obce a přibližný počet obyvatel Počet respondentek Větší vesnice (4 000 obyvatel) 1 Malé město (6 000 obyvatel) 1 Okresní město (30 000 obyvatel) 1 Hlavní město Praha 2 53 PRAKTICKÁ ČÁST Další část se týká prostředí, ze kterého respondentky pocházejí - tzn. socioekonomické postavení rodičů a případně jejich kariérního zaměření nebo subjektivní charakteristiky prostředí, ze kterého pocházejí. K tomuto tématu se vyjadřovaly čtyři respon­ dentky. Tři respondentky pro charakteristiku svého zázemí sdílely socioekonomické postavení svých rodičů z hlediska jejich vzdělání a práce. Marion (29): Moji rodiče, já bych je charakterizovala jako takovou fakt střední třídu se vším všudy. To znamená, že jsou oba první vysokoškolsky vzdělaní v rodině. Ale zároveň nemají žádné super kariéry. Ale mají stabilní práci. Rodiče Niny (37) se pohybují v oblasti řemesel, ale nemají spojení s divadlem nebo výtvarným prostředím. Cecílie (52) pochází z prostředí, ve kterém bylo množství vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří vykonávali tvůrčí práci. Respondentka Anděla (26) prostředí, ve kterém vyrůstala, charakterizovala z hlediska volnosti, kterou jí její rodiče dali při výběru oboru, kterému se rozhodla věnovat. Myslím, že jsem měla poměrně dobré zázemí, když jsem vyrůstala a studovala. Že mám rodiče, kteří si mohli dovolit mě podporovat během studia na vysoké škole. A zároveň oba dva jsou vzdělaní a mají pochopení pro umění, takže i v tomto ohledu jim to přijde spíš fascinující. Jsou podporující a neměli nikdy tendenci mě nějakým způsobem směrovat na nějaký obor, kde by to třeba bylo finančně zajíma­ vější. 5.1.2 Kariérní zaměření Společnou charakteristikou respondentek je jejich práce v oblasti divadelní a případně také filmové scénografie. Jak už bylo zmiňováno výše,8 5 v kontextu této práce je pojem scénografka vnímán jako zastřešující název pro scénografku a kostýmní výtvarnici. 8 5 Viz kapitolu 3.3 Scénografie v kontextu práce 54 PRAKTICKÁ ČÁST V praxi navíc často dochází k situacím, kdy jedna osoba pro představení navrhuje kostýmy i scénu, případně plynule přechází mezi těmito dvěma pozicemi. Vedle oscilace mezi scénou a kostýmem, a divadlem a filmem, ještě některé z respondentek kombinují scénografii s dalšími činnostmi. Nejen z hlediska obsahu resp. že mají více prací, ale také z příjmového hlediska - že si vydělávají i jinak než scénografií - např. pronájmem, další prací atd. Marion (29): Pracujú v kultuře, to říkám vždycky na prvním místě. A pracujú jako scénografka a kurátorka na volné noze. Nemám ani živnostenský list. (...) A teď vlastně studuji druhým rokem doktorské stu­ dium. Anděla (26): Snažím se živit scénografu, kterou jsem vystudovala. Momentálně mám docela hodně práce. Pracuji převážně s konkrétním režisérem, ale dělám typicky několik projektů najednou. Zároveň vedle toho ještě pronajímám chalupu, to je můj další příjem a ještě mám jednu práci mimo obor, takže je to taková kombinace všeho. Cecílie (52): Já jsem vystudovala scénografii, ale myslím si, že sama sebe spíš charakterizuji jako kostýmní výtvarnici. Vlastně kostýmní výtvarnici volbou, že to není, že bych chtěla dělat obojí a dopadlo to tak, že dělám kostýmy. Opravdu je mi bližší člověk a jeho měřítko. Respondentka Cecílie (52) je také aktivní v akademickém prostředí. Nina (37): No dá se říct, že scénografu se věnuji posledních několik let, protože mi trvalo se k tomu dostat. Ale teď mám ve filmu i v divadle nějaký tým lidí kolem sebe, se kterými děláme tuhle támhle nějaký projekt a jsme už sehraní. Je to vlastně hrozně příjemná poloha, ve které to mám teď, že mě respektují v tom, co dělám a jak to dělám a to je dobré. Julie (60) je také aktivní v akademickém prostředí, věnuje se scénografii, resp. kostýmnímu výtvarnictví. Můžu říct, že dělám kostýmy do filmu, televize, divadla. Pro všechny formy od tance, opery, site specific, speciální akce - vlastně v tom nejširším spektru kostýmního výtvarnictví. 55 PRAKTICKÁ ČÁST 5.2 Príprava na praxi 5.2.1 Středoškolské vzdělání Z hlediska středoškolského vzdělání se dotazované ženy dělí na ty, které své středoškolské vzdělání získaly na gymnáziu a ty, které jej získaly na střední umělecké škole. Gymnaziálně vzdělané jsou ze zkoumaného vzorku dvě ženy - Cecílie (52) a Anděla (26). Julie (60), Nina (37) a Marion (29) mají střední umělecké vzdělání, ale ne vždy jde o obor, který přímo souvisí s jejich následným kariérním zaměřením. Zároveň forma středoškolského vzdělání nijak nekopíruje původ jednotlivých respondentek - vzdělání na gymnáziu má jedna respondentka pocházející z Prahy a jedna pocházející z menšího města. Střední uměleckou školu potom druhá respondentka z Prahy a dvě z menších měst nebo obcí. Tab. 8: Středoškolské vzdělání respondentek Střední škola Počet respondentek Gymnázium 2 Střední umělecká škola 3 5.2.2 Vysokoškolské vzdělání Tab. 9: Vysokoškolské vzdělání respondentek Studovaný obor Počet respondentek Scénografie 4 Jiný umělecký/uměleckoprůmyslový obor 1/2 Z pětice žen, které se zapojily do tohoto výzkumu mají čtyři magisterské vysokoškolské vzdělání v oboru scénografie. Marion (29): Po maturitě jsem šla studovat scénografu. Tam jsem si udělala bakaláře a zároveň s magistrem jsem začala bakalářské studium nafilozofické fakultě. Aještě mám za sebou 4 měsíce na Erasmu. Anděla (26): Studovala jsem scénografu bakaláře i magistra. Skončila jsem minulý rok v červnu. A studovala jsem 6 let, 3 roky bakaláře 56 PRAKTICKÁ ČÁST a 3 roky magistra, protože jsem si během covidu prodloužila studium, protože jsem neměla motivaci ho ukončit v půlce lockdownu. A měla jsem obavu z toho, že když jsou zavřená divadla, tak vlastně nevím, co bych dělala, když bych vyšla ze školy. Nina (37): Předtím jsem byla půl roku na jiné škole. A pak jsem byla na scénografii. I na bakalářské i magisterské a byla jsem na stáži na nějaké textilní škole. To s tím nemělo nic moc společného. Pátá žena je vysokoškolsky vzdělaná v částečně příbuzném oboru, ale přímo scénografii nestudovala. Julie (60): Chtěla jsem se dostat na vysokou na uměleckoprůmyslový obor. Tam jsem se nejprve nedostala. Takže jsem mezitím pracovala jako kostymérka. A pak, když jsem se dostala na vysokou, jsem vystudovala uměleckoprůmyslový obor a pak jsem ještě studovala dva semestry v zahraničí. 5.2.3 Příprava na praxi, atmosféra na škole Z odpovědí týkajících se atmosféry během studia vyplývá, že jde o velmi subjektivní záležitost. Výpovědi se různí napříč školami a napříč generacemi. Zástupkyně mladší generace se ve svých výpovědích shodují na tom, že studium bylo náročné a občas spojené se značným diskomfortem. Anděla (26): Musím říct, že to bylo hodně náročné. Zároveň zpětně mám pocit, že mě to dobře připravilo na praxi, nějakým způsobem i psychická odolnost, kteroujsem si vybudovala. Myslím, že jsme byli ve škole třeba od 8 do 20 a pak jsme v noci pracovali, takže co se osobního života týče, tak to byla velká oběť pro tu školu, abych to vůbec dostudovala. Respondentka zmiňuje také psychickou zátěž, která studium provázela a nepříjemné pocity, které v ní vzbuzovala obava, že při studiu narazí na fakt, že před nástupem na školu neměla moc zkušeností s divadelním prostředím. Anděla (26): Ta škola ve mě trošičku vzbudila pocit, že tamjsem omylem a že vlastně musím dřít, abych zahladila pocit, že nemám dostatečný talent a že tam jsem vlastně kvůli tomu, že kdo víc dře, tak ten se dál dostane. Tak to v nás studentech ze začátku hodně vyvolávali 57 PRAKTICKÁ ČÁST pocit, že se tam opravdu udrží jenom ti, kdo se budou nejvíc snažit, protože nás vzali víc, než je obvyklé. Od začátku to byl pocit, že když nebudu stoprocentně permanentně připravená a dovolím si třeba zdravě spát nebo žít, tak mě z té školy vyhodí. Takže tohle byl takový velký problém, který jsem ze začátku hodně vnímala. A zároveň já jsem se celou dobu během studia snažila - už od prváku dělat projekty, jak se studenty zjiných oborů, tak když jsem měla šanci tak i v divadle, nebo v rámci spolupráce na škole, a to úplně nebylo žádoucí ze strany našeho vedení a školy. Protože jsme pak samozřejmě neměli tolik času se věnovat těm našim věcem, takže se to hodně podepsalo i třeba na zdravotní stránce, že jsem fakt málo spala a byla jsem hodně unavená a často nemocná. Zároveň, ale také poznamenává, že tento model fungování jí kromě negativ přinesl také pozitiva v podobě množství kontaktů, které ji později pomohly plynule přejít ze školy do praxe. Myslím si, že si tím v nějakém období prochází asi každý umělec. Je tam hodně tenká hranice mezi kritikou umělecké práce a osobní. A nějakou chvíli trvá, než si člověk tyhle dvě věci oddělí a nebere si tu kritiku svojí práce jako kritiku sebe, protože ty věci jsou hodně propojené, hodně citlivé a vlastně člověk dává hodně všanc svůj způsob přemýšlení. A hodně dává pedagogům náhled do toho, jak vlastně přemýšlíme o světě. A je to velmifrustrující, když je tenhle pohled považován za špatný. A v ten momentje hrozně důležité si uvědomit, že to není kritika nás a našich představ, ale toho, jaká je ta práce. Což si myslím, že by možná bylofajn, kdyby bylo víc komunikované nějak na té škole, protože já jsem se v tom třeba hodně ztrácela a nedokázala jsem to osobní a pracovní úplně oddělit. Dále ještě respondentka poukazuje na to, že se během studia nedozvěděla dostatek informací týkajících se právně-ekonomické stránky scénografické praxe a potřebné informace získávala jinde. To jsem si na to musela přijít sama - a já jsem živnostník, ve druháku na bakaláři užjsem si založila živnost, takže tojsem v tom docela plavala a byla jsem ráda, že můj otecje živnostník, takže mi s tím hodně pomohl, abych všechna ta daňová přiznání atd. zvládla. A abych si 58 PRAKTICKÁ ČÁST uměla nacenit smlouvy. Přijde mi, že v té škole bylo normalizované, že člověk dělá věci zadarmo, aby se mu to potom v budoucnu vyplatilo a že máme být trochu vděční za to, že děláme ty projekty, což samozřejmě pak, když jsem se osobně bavila s těmi pedagogy, tak takhle nebylo. A nebylo to záměrně, že by nás k tomu vedli. Ale nikdy jsme se vlastně nebavili o tom, jaké si máme nastavovatfinanční limity. Zároveň si ale myslím, že kdybych za nimi kdykoliv přišla a zeptala se na to, o tom se mnou budou mluvit. Ale já jsem tohle nikdy neudělala. V divadelních smlouvách je napsané, že s kolegy nemáme o těch honorářích mluvit, takže je to takový trošku pocit, že člověk porušuje pravidla, když to začne rozebírat. Ale jako to už samozřejmě normálně dělám. Komunikuji prostě s kolegyjako „dostala jsem tuhle nabídku a nevím, jestli to za ty peníze vzít nevzít", „mám si říct o víc" a tak. A jednou nebo dvakrát jsem to konzultovala i s nějakým pedagogem. Takže tak - neměli jsme v tomhle ohledu úplně velkou gramotnost. Druhá zástupkyně poukazuje na to, že během jejího studia byl kladen příliš velký důraz na praktickou složku studia, ale naopak postrádala dostatečný intelektuální stimul, který si pak rozhodla vykompenzovat studiem dalšího oboru. Marion (29): Já myslím, že ta škola byla opravdu hodně praktická, takže tamjsem neměla žádné nedostatky, co se týče praxe a přechodu do praxe. A myslím si, že přechod do praxe ze školy byl spíš naopak že jsem zjistila, že to je mnohem lepšia příjemnější než to, co nám říkali ve škole. Ta škola byla podle mě zbytečně drsná, hlavně co se týče těch profesních věcí. Jak se chovají lidi v divadle ke mně jako k někomu, kdo jim dává práci? Tak to je v praxi podle mě mnohem lepší než v některých školních divadlech. Zatím jsem se v praxi nesetkala s tím, že by se ke mě někdo choval tak, jako tam. Ještě asi teda vysvětlím svoji volbu dalšího studia - mi právě naopak na škole hodně chybělo podnětné intelektuální zázemí. Myslím si, že veškeré teoretické hodiny byly na hodně špatné úrovni. Že mě to vůbec neprovokovalo myšlenkově-teoreticky nebo diskurzivně. A proto, když jsem zjistila, že mě docela vlastně baví a že mijde psát, když jsem psala bakalářku, takjsem si přibrala ještě další obor na filozofické fakultě. A to myslím, že bylo super. To mi hrozně pomohlo k tomu, že teď nedělám jenom scénografu, ale že to mám 59 PRAKTICKÁ ČÁST rozkročenější, a že scénografu vnímám mnohem siřeji než jenom jako výrobu estetických věcí prostě pro nějaké baráky. Zástupkyně střední generace Nina (37) svůj zážitek ze studia hodnotí spíše negativně - poukazuje na to, že během svého pobytu na škole neměla pocit, že by se jim ze strany školy dostávalo dostatečné pozornosti. Také zmiňuje, že se jim nedostalo tolik znalostí a možností, kolik by považovala za adekvátní. Nina (37): Myslím, že ta škola v ničem moc nefungovala. Že jsme byli spíš takový odříznutý ostrůvek, kde sice bylo skvělé kreativní prostředí, že jsme se mohli opravdu hrabat sami v sobě a ve všem a tvořit si, cojsme chtěli, ale s tou realitou a praxí to vůbec nemělo nic společného. Myslím si, že mám handicap, že jsme neměli žádné kontakty s praktikujícími scénografy nebo divadelníky anifilmaři. A ani jsme neměli praktickou přípravu, co se týče technologií. Myslím, že jsme nedostali ani úplné základy. Opravdu mám pocit, že jsme se tam nenaučili nic. Jenom kreativně myslet. A třeba být tvůrčí, ale jinak, jak s tím dál pracovat, to vůbec. Což je rozdíl oproti jiným školám, kde právě naopak, tam strašně makají už od prváku, dělají představení, nutí je hned dělat realizace. Tam si zase myslím, žejim spíš chybí prostor se nějak rozvíjet, když pořád musejí vykazovat nějaké realizované věci a spolupráce. V tom, že nás takhle nechávali být, tak od nich právě možná chyběl nějaký zájem. Bylo hodně demotivující, že na klauzury třeba nikdy nikdo nepřišel. Často tam nebyli ani ti vedoucí. Na moji diplomku nepřišel ani můj vedoucí práce, ten poslal pár vět. Bylo to takové „na divoko". Tím, že jsme neměli odezvu od nikoho nikde, tak jsme nebyli úplně namotivovaní. Zástupkyně třetí skupiny má vhled do současného fungování školy, kterou studovala a ve svém rozhovoru sdílela srovnání atmosféry na škole v různých obdobích. Cecílie (52): Přemýšlím, jestli jsem se cítila přetížená jako studentka. Přemýšlím taky kam zmizel všechen ten čas, který jsme my jako studenti opravdu proflákali. 60 PRAKTICKÁ ČÁST My jsme měli úplně stejné penzum práce, přesto toho času je míň - a neříkám vám to proto, že bych těm studentům jejich přetíženost nevěřila, já na nich tu únavu vidím, takže je to něco, nad čím neustále přemýšlím. Myslím si, že je to v tom, že si studenti docela často musí vydělávat teď různě na barech. Hrozně času podle mě berou počítače a telefony. Nevím, něco se skutečně děje, že je ten život těžší a toho času je míň. Já jim to věřím. Při hodnocení pocitů z vlastního studia a začátku kariéry poukazuje na porevoluční euforii, která se dotkla její generace. Cecílie (52): My jsme byli hrozně nakopnutí tou revolucí. Nám podle mě nepřišlo vůbec nic zatěžko, měli jsme pocit, že jsme něco právě vyhráli a teď můžeme cokoliv. Únava vůbec nebyla něco, co se v tu chvíli nějak řešilo. Řešilo se, jak rozbourat ty staré divadelní struktury. My jsme si strašně užívali, jak nás najednou pustili do těch divadel a my jsme to dělali úplně jinak. Únava byla úplně to poslední, o čem jsme se bavili. Zároveň ale přiznává, že se jim během studia nedostalo moc praktických informací, ze kterých by získali přehled o tom, jak fungovat na volné noze (např. placení pojištění, daně). Cecílie (52): Spíš nám tak bylo dáváno najevo, jak se tím moc uživit nedá. Druhá zástupkyně třetí skupiny jako důležité pro přípravu na praxi hodnotí zkušenosti, které získala během studia na střední škole. Z těch vyzdvihuje zejména řemeslné dovednosti, na jejichž předávání měla škola vhodné podmínky. Za další důležité zkušenosti, které ji pomohly s kariérou považuje znalost filmového prostředí, kterou postupně získávala. Julie (60): Přišla jsem k tomu filmu od píky a to, co dělám dneska, je vrchol řetězce. Ale začínala jsem jako kostymérka, která se učila, nic jsem neuměla. Ale naučila jsem se ten obor - co potřebuje, v tom filmovým natáčení od začátku. 61 PRAKTICKÁ ČÁST No a tak to vznikalo bez konkrétního vzdělání, konkrétní školy, ale právě tou neustálou kontinuálni tvorbou a modelováním jedna ku jedné. Takže spíš bych řekla, že tohle vznikalo empiricky. 5.2.4 Postgraduální vzdělávání Tab. 10: Postgraduální vzdělávání respondentek Doktorské studium (i probíhající) Počet respondentek Ano 3 Ne 2 Z dotazované pětice se tři ženy rozhodly dále vysokoškolsky vzdělávat. V případě Marion (29) jde o probíhající doktorské studium, v případě Julie (60) a Cecílie (52) o ukončené doktorské studium. Julie (60) v rozhovoru zmínila, že se pro doktorát rozhodla až v pozdějším období. Julie (60): Potom po letech, to už mi bylo téměř 50, jsem byla vyzvána si udělat doktorát, což mi přišlo jako něco úplně mimo. Ale po těch 30 letech praxejsem najednou vstoupila dojiné oblasti,jako student zase zpátky. A to byla podstatná zkušenost, protože najednou jsem byla nucena formulovat písemně. Ze začátku jsem říkala, že radši nailustruju návrhy než napíšu stránku textu. A najednou jsem se přes svojí práci dostávala k práci jiných lidí. Ten obor se pro mě začal otevírat jinak. Takže to vzdělání, i to nejvyšší, ten doktorát, pro mě byl i v tomhle věku absolutně podstatný, a ta akademická půda mi zase dala zpětnou vazbu a nové poznatky do té mé tvůrčí činnosti, což si myslím, že bylo taky podstatné v tom, že samozřejmě někdy v takovémhle období hrozí vyhoření. 62 PRAKTICKÁ ČÁST 5.3 Praxe 5.3.1 Začátek kariéry 5.3.1.1 Prechod k praxi Další oblastí, na kterou byly respondentky dotazovány, byl jejich přechod ze školy do umělecké praxe. Z odpovědí vyplynulo, že nejčastější podobou je navázání spolupráce už v průběhu studia nebo dostatečná zásoba kontaktů, která následně dotyčné scénografce pomohla plynuleji překlenout toto transformační období. Jedné z respondentek se podařilo po škole získat pracovní úvazek v divadle, což není pro tento obor příliš typické. První respondentka i přes dobře vybudovanou síť kontaktů zpočátku bojovala s nejistotou, jestli se zvládne uživit jen scénografií. Anděla (26): Vybudovala jsem si spoustu kontaktů a portfolio, díky kterému pak pro mě nebyl takový problém si po škole najít práci, protože užjsem měla spoustu věcí za sebou a hodně lineárně jsem navázala na ty věci, které už jsem dělala. Takže už to pro mě nebyla tak velká změna, ten přechod ze školního života na pracovní. Ale jako musím říct, že i když jsem skončila školu a docela jsem se na to těšila, že už budu pryč z toho prostředí, takjsem měla i tak docela velký propad, protože jsem si najednou uvědomila, jak moc je to obor, ve kterém nemá člověk pocit nějaké jistoty. Což se pro mě třeba už změnilo, protože teď mám hodně projektů už dlouho dopředu nasmlouvaných, takže ten pocit jistoty je mnohem větší, než jsem měla třeba ze začátku. A právě z toho důvodu jsem hned po škole začala pracovat i jinde, protože jsem se bála, že ty příjmy budou „sem tam ano, sem tam ne" a tak jsem si potřebovala vybudovat nějaké jistoty kolem. Další respondentka se na konci studia přestěhovala do Prahy, kde potom získala práci na pomezí oborů. Marion (29): Vzpomínám si na to, jak když jsme měli první schůzky s vybranými umělci a umělkyněmi a člověk, se kterým to dělám napůl, tak nemohl, takže jsem to musela celé odkroutit sama - nikdyjsem nic takového nedělala, ale měla jsem pocit, že se konečně s někým bavím tak, jak jsem se vždycky chtěla bavit s režisérem a režisérkami. Akorát to nebyli režiséři, ale byli to výtvarní umělci, vizuální umělci, které 63 PRAKTICKÁ ČÁST jsme vystavovali ajá jsem jim pomáhala tujejich myšlenku převést do prostoru. Začátek svého pobytu v novém městě respondentka zpětně zhodnocuje jako velmi chaotické období. Marion (29): Musela jsem si najít bydlení. A do toho jsem dostala první práci, asistovala jsem architektce na natáčení. Byly to takové hrozně psycho dva měsíce, ale hrozně rychle se to zklidnilo a pak byl stejně covid. Takže bez covidu by to bylo asi složitější a náročnější a víc šílené. Že mi to hezky pomohlo. Ne ve všem, někdy to samozřejmě bylo blbé, mělo to své lepší a horší momenty, ale prostě myslím si, že covid byl v pohodě věc, co se týče toho rozjezdu v praxi. Pro další z respondentek bylo problematické sehnat kontakty v novém městě, které by ji usnadnily začátek kariéry. Nina (37): Myslím, že ten přechod ovlivnilo hlavně to, žejsem pak odešla do Prahy, kdejsem neměla žádné kontakty. A dlouho mi trvalo, než jsem něco společného s nějakým výtvarném nebo scénografií mohla vůbec dělat, nebo si tím vydělávat peníze. Teď už bych to asi udělala jinak. Kdybych takhle odešla do jiného města, tak se pokusím zkontaktovat nějaké lidi, co mě zajímají, nebo nějaké instituce. Prostě se tam nějak pokusit proniknout - to já jsem nedělala, dělala jsem brigády za pár korun. A až za pár let jsem začala dělat kostymérku, a přes to se mi podařilo začít dělat na filmech. Beru to jako handicap lidi, kteří přijdou zjiného města do Prahy. Ti, co už tam studovali, tak už mají to zázemí vybudované od školy. Možná, kdybych v tom byla ambicióznější a fakt ty spolupráce hledala, tak to jde. Ale já jsem to nedělala, takže to trvalo déle. Ale myslím, že teď jsem tam, kde jsem chtěla být. 5.3.1.2 Motivace, vzory K motivacím pro výběr scénografie jako kariérního zaměření se z dotazovaného vzorku vyjadřovaly tři ženy. Jedna z respondentek zmiňuje konkrétní osobnosti - Theodora Pištěka a Ester Krumbachovou, jejichž tvorba pro ni byla motivující. Julie (60): Tak pro mě byla vždycky strašně zásadní Ester Krumbachová, vlastně v tom neuvěřitelném přesahu osobnosti, která byla tvůrčí, autorská, režírovala, dělala kostýmy, scénografu. 64 PRAKTICKÁ ČÁST Pro další respondentku byla rozhodujícím bodem návštěva konkrétního divadelního představení. Cecílie (52): Druhý den jsem šla do školy a řekla jsem svojí kamarádce, že jsem poprvé viděla divadlo, takže mě to oslovilo asi značně. Třetí respondentka nespojuje své rozhodnutí věnovat se scénografii s žádnými konkrétními jmény či událostmi. Nina (37): Nevím, jak jsem přišla na to, že půjdu na scénografu, vůbec nevím. Asi to bylo tehdy cool a hlásilo se tam hodně lidí. Do divadla jsem nikdy nechodila a neměla jsem k tomu žádný vztah, ale prostě jsem nutně musela jít na scénografu. Dalo by se tedy říci, že z hlediska motivací jde o velmi subjektivní záležitost a k rozhodnutí věnovat se scénografii dotazované ženy dospěly různými způsoby. 5.3.2 S o u č a s n á situace 5.3.2.1 Pracovní doba Respondentky byly dotazovány také na to, kolik hodin denně tráví prací. Z odpovědí vyplývá, že vzhledem k povaze této práce je těžké určit, kde přesně leží hranice mezi prací a osobním životem. Z odpovědí také vyplývá, že není neobvyklé trávit prací více než 40 hodin týdně a pracovat o víkendech. Marion (29): Já bych jako chtěla říct, že kdybych pracovala, tak, jak mám, tak to na těch 8 hodin denně vychází. To bychjako hrozně chtěla říct. Protože já jsem hodně roztržitá a hodně často ten čas netrávím úplně produktivně. Ale zároveň jsem nikdy nepracovala normálně, takže nevím, co lidi v normálních pracích kde pracují 8 hodin denně, jestli fakt pracují těch 8 hodin. Pak jsou dny, kdy máme festival a já jsem tam nonstop v práci vlastně. Nebojestli se do toho třeba počítají výjezdy na festival, které jsou v rámci nějakého udržování kontaktu, jako na cizí festivaly, nebo...?Já fakt nevím. Anděla (26): Kolik hodin denně strávím prací? Myslím, že třeba 16 hodin denně. Nebo 12 až 16, něco takového. Ne každý den, ale hodně. Ted' v létě jsem byla na dovolené a vlastně jsem si uvědomila, že poslední volný víkend, který jsem měla, byl někde v únoru. Takže to bylo takové zjištění, kdy jsem si říkala, že s tím asi něco budu muset dělat. 65 PRAKTICKÁ ČÁST Neznamená to, že bych celý víkend pracovala 16 hodin denně, ale jako třeba alespoň 6 hodin denně o víkendu pracujú. Julie (60): Když já jsem to nedávno počítala, tak mi vyšlo, že by se mi líbilo pracovat 8 hodin denně a 16 hodin mít volných. Je to naopak, mám 16 hodin a 8 hodin. A 8 hodin spánku, toje pro mě úplně klíčové. Nechci jít pod tuto hranici, protože vím, že když je to 6 hodin nebo míň, tak mi to nedělá dobře. Ale je to otázka, v těch našich profesích, co je to práce - takže vlastně ano, co vstanu od rána, tak to je práce. Nestíhám třeba číst, ale v tom je třeba návštěva divadla, která je součástí práce, nebo koncert. A je pravda, že třeba vyřizuju maily 2,3 hodiny denně - je to práce nebo ne?Je to otázka, jak to pojmenovat. No tak řekněme optimum - možná je to půl na půl? 12-12? Specifickou situaci tvoří pracovní doba u filmu, kterou popsala jedna z respondentek. Nina (37): Jo, tak to je třeba 6 měsíců. Práce je 12 hodin denně, víceméně. Samozřejmě, někdy jsou přesčasy, někdy nemáte třeba celý den, ale průměrně si myslím, že je to takhle. Přípravy bývají měsíc, měsíc se točí a pak je nějaká ještě likvidace třeba. 5.3.2.2 Současná situace s bydlením Všech pět dotazovaných žen spojuje to, že v současné době bydlí v Praze. Jak už bylo zmíněno výše, dvě respondentky z Prahy pocházejí a žijí v ní převážnou část svého života. Zbývající tři ženy se do Prahy přistěhovaly buď po střední nebo vysoké škole - v závislosti na tom, zda scénografii studovaly v Brně nebo v Praze. Tři ženy bydlí v Praze v nějaké formě nájemního bydlení - buď sdílejí byt se svými partnery, nebo bydlí ve spolubydlení s dalšími lidmi. Anděla (26): V Praze žiju v podnájmu. Ted' se teda zrovna budu stěhovat, ale pořád do podnájmu. A stále bydlím ve spolubydlení, protože je to pro měfinančně nepředstavitelné si zařídit bydlení, kde bych byla sama. Nebo i kdybych si našla nějakou garsonku nebo něco, tak pro měje důležité mít dostatek prostoru, abych tam mohla pracovat a nemusela si k tomu platit ještě ateliér. Takže z tohohle důvodu vyhledávám spolubydlení. Ale většinou třeba dva pokoje, aby to bylo pro­ storné. 66 PRAKTICKÁ ČÁST Nina (37): Bydlíme v Praze s partnerem vjeho bytě86 . On mě vlastně teď živí. Mám rodičovský příspěvek, ale on je na tom celkem dobře finančně, takže mě kompletně živí on. To je takový luxus, co moc lidí kolem mě nemá, obzvlášť z divadelní scény. V odpovědích jsou zastoupeny také dvě respondentky, které bydlí ve vlastnickém bydlení. V obou případech jde o ženy, které z Prahy pocházejí a které bydlí v bytech, které jsou součástí jejich rodinného vlastnictví nebo které zdědily. Cecílie (52): V tomhle mám štěstí, že neplatím nájem. Ale pravda je, že mě překvapilo, že i když člověk neplatí nájem, tak jenom ty věci spojené s energiemi, věcmi kolem domu, hází docela velkou částku. Julie (60): Bydlení, nojá samozřejmě mám štěstí, žejsem z Prahy, studovala jsem v Praze, žiju v Praze, takže jsem nikdy neřešila problém bydlení jako fatálně. Takže to je jako podstatná věc. To zázemí považuji za velkou úlevu. Nikdyjsme nemuseli řešit hypotéku ani problém s bydlením, to nám vždycky hodně pomohlo. Tab. 11: Forma současného bydlení respondentek Forma bydlení Počet respondentek Byt - pronájem 2 Spolubydlení - pronájem 1 Vlastní byt 2 5.3.2.3 Měsíční náklady Odhady měsíčních nákladů respondentek se pohybují v rozmezí od přibližně 20 000 Kč do 50 000 Kč. Největší rozdíly způsobuje výše případného nájemného a výše záloh na pojištění. 8 6 respondentka později uvádí ještě detaily k výšce nájmu před tím, než měla dítě, takže označení "jeho byt" je v tomto případě interpretováno jako "byt, který si pronajímá její partner" 67 PRAKTICKÁ ČÁST Nina (37): Já teď opravdu nedokážu říct, jaké máme náklady, ale těsně předtím, než jsem měla mimino, tak jsem platila 5 500 zálohy, nájem asi 10 000 nebo 9 000. Tak, určitě takových 25 000 třeba, nebo 20 000. Cecílie (52): Můžu se pokusit odhadnout měsíční náklady, alejá jsem člověk, který se penězi snaží nezabývat. Až když je nejhůř. Já to asi nedokážu vůbec říct. Onoje to totiž každou sezónu jiné, protože podle toho, jaké odevzdáte daňové přiznání, tak podle toho platíte zálohy na sociální a zdravotní. To znamená, že se to může pohybovat měsíčně od 20 000 do 50 000. Anděla (26): Moje měsíční výdaje jsou vlastně kolem 15 000 nájem a energie, nějakých 6 000 k tomu prostě za zálohy a tak. Takže si myslím, že třeba kolem 31 000je takové úplně jako minimální, které vím, že každý měsíc utratím, i kdybych co nejvíc šetřila. Takže jako 30 000 je minimum. To znamená, žejsem si dala, že minimální výdělek za měsíc musím mít kolem 35 000. Julie (60): To vůbec nedokážu odhadnout, protože neplatím bydlení. Tak 40 000? Průměrně. Je to otázka, protože když v tom měsíci započítám, že třeba někam jedeme, nebo je tam dovolená, nebo v něm pořádám oslavu pro rodinu, nebo koupím víc jídla, tak asi jo, ty peníze jsou větší. Marion (29): Ty výdaje bych si tak tipla třeba něco kolem 22 000 měsíčně. Není to zas tolik, protože neplatím drahý nájem. Snažím se moc neutrácet. 68 PRAKTICKÁ ČÁST 5.3.2.4 Roční príjmy ze scénografie Tab. 12: Výše ročních příjmů respondentek Výše ročních příjmů (hrubé) Počet respondentek Do 250 tisíc Kč 1 250 - 500 tisíc Kč 2 (resp. 3)8 7 500 tis. -1 milion Kč 1 (resp. 2) 1 mil. Kč a více 0 V otázce zaměřené na roční příjmy byly respondentky požádány, aby se pokusily své roční příjmy ze scénografie zařadit do škály uvedené tabulce. Jde o příjmy za letošní nebo minulý rok. Použití škály nabízí základní jednoduché srovnání, nepřináší ale detailnější informace o příjmech respondentek. Ty v rozhovorech často poukazovaly na to, že mají ještě další zdroje příjmů - akademickou činnost, vedlejší práci, pronájmy nebo třeba rodičovský příspěvek. Julie (60): Po mamince jsem třeba zdědila malý byt, takže to je věc, kterou mám, a ten nájem nám nějakým způsobem dotuje měsíční příjem. Ale to se taky nedaří vždycky a přijde to až v určitém věku. Další faktor, který tabulka nezohledňuje je, že nejde o pravidelný příjem ve smyslu měsíční mzdy, ale odměny za jednotlivé projekty. Množství a typy těchto projektů se může velmi různit napříč jednotlivými obdobími. Anděla (26): Když bych zprůměrovala co si vydělám, tak jako určitě loni to bylo slabší, protože jsem jako měla první rok, kdy jsem se tím živila naplno. Počítám, kolik to dělá tak za rok, ale myslím si že bych byla v té kolonce do půl milionu? Nojako kolem půl milionu, si myslím, že mám teď roční příjem. Kdybych to zprůměrovala. A jako samozřejmě některý měsíc je to třeba 20 000 a pak mám měsíc, kdy si vydělám klidně 70 000 nebo 80 000, takže je to takové různé, ale myslím si, že mám teď poměrně stabilní příjem. Jedna z respondentek zmiňuje, že její roční příjem je velmi proměnlivý a pohybuje se v rozmezí od 300 do 900 tis. Kč. Z tohoto důvodu je zařazena do obou odpovídajících kolonek v tabulce. 69 PRAKTICKÁ ČÁST Marion (29): Teď se dostávám do fáze, kdy je to v pohodě, ale ono se to stejně v lednu zase pokazí, až nám zvýší zálohy. Takže jsem si užila pár měsíců. Ale takyje to vykoupené tou prací, že jako člověk má nějaké peníze, ale pak má tolik práce, že utrácí mnohem víc, než kdyby ji neměl, protože na nic nemá čas. Ale teď jsem měla pár třeba necelý rok, kdy to bylo jako finančně, za mě úplně krásně adekvátní. Julie (60): Tady to taky samozřejmě taky záleží, ale řekněme, když už se bavíme o tom statutu umělce, letosjsem udělala čtyři velká divadla. Dohromady mi to dá necelých 454, 480 tis. hrubého. Z toho si platím sociální, zdravotní a všechno dělám z domova, nemám ateliér, vlastně mám doma jako pracovnu. Takže vlastně když jsem to tak spočítala, ten příjem je menší než má prodavačka. O tom se teď v tom statutu umělce bavíme a moje peníze jakoby navíc, který třeba tam jsou, když se mi v tom roce třeba podaří udělat film nebo televizní inscenaci, tak tam ten honorář je trošku větší a ten mi vytvoří nějaký finanční nárazník na další rok. Jsou třeba roky, kdy vydělám víc peněz, když je to nějaká atypická věc, nebo - už to teda nedělám - ale když jsem dělala třeba reklamu nebo něco takového. Nebo jsem měla velký seriál pro zahraničí. Takje tam rok, kdy jsem se mohla třeba dostat na 800 tis. Ale to je nepravidelné a i kdyby se opravdu jako dařilo a dělala bych i zahraniční filmy s divadlem, který dělám, tak milion za rok je absolutní maximum, které bych byla schopná v tom čase zvládnout. Ale to už je jako na hranici. To je to je pak opravdu 16 hodin denně a to si myslím že je únosné. A taky to je třeba výjimečně jeden rok, ale není to pravidelné. Ale zase musím říct, že když třeba dělám 3, 4 nebo 5 menších inscenací, tak můžu mít 250-300 tis. za rok. A to užje opravdu na hranici vlastně - a to je to, o čem se chci bavit. To mají dneska - že když moje mladá kolegyně, začínající, dělá 4-5 inscenací za rok, tak je úplně urvaná, jezdí po celý republice a vlastně si vydělá 300-350 tis. hrubého. To k životu není, zvlášť, když se má zaplatit nájem. A to když třeba řeknu někomu mimo branži, tak jsou dost překvapení, protože mají pocit, že myjsme všichni strašně dobře placení. 70 PRAKTICKÁ ČÁST 5.3.2.5 Objem práce k uživení se a komfortní objem práce Dalším tématem, na které jsem se dotazovaných scénografek ptala, byl objem práce, který za rok udělají a který jim zajistí obživu. Pro lepší představu jsem se jich následně zeptala, kolik práce by dělaly, kdyby nemusely řešit množství vydělaných peněz a mohly se rozhodovat na základě vlastního komfortu. V téměř všech případech se respondentky ve svých odpovědích shodovaly na tom, že kdyby měly možnost si vybírat nezávisle na finanční stránce, vybraly by si pomalejší tempo práce a menší množství projektů. Dále také zmiňují, že kdyby to nebylo nutné, nevěnovaly by se více projektům najednou a soustředily se plně na jeden. Konkrétní množství projektů se dle výpovědí liší v závislosti na tom, o jaký typ projektu se jedná, kde konkrétně se realizuje, jak je velký z hlediska objemu práce nebo třeba také v závislosti na tom, jestli se dotyčná žena zabývá výlučně scénografií nebo se zabývá ještě něčím jiným. Ve výpovědích bylo rovněž zmiňováno, že se množství projektů mění v letech a nedá se dopředu úplně dobře odhadovat, kolik jich dotyčná za rok udělá - např. se objeví zajímavá nabídka, kterou se dostane přes svůj předem určený limit, ale z různých důvodů se ji rozhodne přijmout. V takovém případě nejde pouze o finanční motivaci. Marion (29): Mám každý rok jinak, kolik toho dělám. Ale to, co mě čeká v téhle sezoně, tak si myslím, že to je maximum, na co jsem ochotná jít. Jakože víc prostě fakt nejde. A to jsou tři představení, divadelní. S tím, že jedno je takové, že dobíhá z minulého roku. Ale pak tam mám tři dlouhodobé závazky, které jako narušuji těmi projekty. A můj takový sen je udělat sijedno divadlo ročně a jeden nějaký film ročně a tímhle bych skončila. Cecílie (52): Dalo by se to vypočítat jako třeba 4 představení ročně, ale to je průměr. A do toho jsou tam ještě filmy. Těch filmů jsem neudělala moc. Bylo by jich míň. Ale musím říct, že ten tenhle průměr jako 4 ročně nikdy nevychází, že když se podívám na soupis svých inscenací, tak v některých letech je toho hodně a v některých míň. Julie (60): Letos jsem dělala 4 větší inscenace. Dělala jsem dvě televizní inscenace ale ty byly takové jednodušší, pak letos třeba velký 71 PRAKTICKÁ ČÁST festival a bylo to obrovské množství práce, vlastně i v té mezinárodní komunitě. Je to různé. Řeknu třeba 10. Ale ty věci jsou opravdu - některé jsou velké, některé jsou malé. A co je důležité, já si můžu třeba dovolit vzít film, který má úplně jiný timing a já na něm pracujú v jiném režimu než třeba u divadla. Ono tojde nějakým způsobem dohromady, že třeba zkoušky v divadle jsou brzy ráno, pak třeba večer. U filmu můžu třeba celý den jo, dá se to ty média nějak spojit dohromady, tak tam, kde to jde, tak to udělám. Ale optimum si myslím, k čemu bych se chtěla třeba dostat, zvlášť teď, když mám ještě další závazek, tak dvě, tři představení za rok a jeden film k tomu maximálně. Víc, jako, já to nepotrebujú. Anděla (26): Třeba v téhle sezoně budu mít asi 8 premiér v divadle a do toho mám 2 natáčení a 1 festival takže takhle nějak. Abych sejako nějakým způsobem uživila, tak musím vždycky dělat několik věcí najednou. Bohužel. Přijde mi ideál třeba 4 za rok, nebo jako kdybych to rozdělila, jako že bych měla 3 měsíce na 1 velký projekt v divadle. Tak to by bylo skvělé, kdybych jako nemusela k tomu dělat další věci, abych se uži­ vila. Když se spočítám, kolik mám za 3 měsíce výdaje a abych měla něco navíc jako rezervu, tak bych potřebovala za ten 1 projekt dostat třeba 120 000 nebo i víc. Jako 120 000, a měla bych 40 000 měsíčně, což není zas tolik, takže jako ideál by bylo 150. Jen jedna z dotazovaných žen se v současnosti zabývá takovým množstvím projektů, které považuje za ideální. Zároveň ale podotýká, že se nachází v situaci, kdy má malé dítě a finančně zajištěného partnera. Nina (37): U těch divadel strašně záleží, co to je za divadlo, jestlijsou nějaká malá, která fungují z grantů, nebo jestli je to nějaké jako komerční, je to strašně různé ty honoráře. Něco člověk dělá fakt víceméně zadarmo. No a jako že by se tím dalo zbohatnout? To asi nevím, co za lidi se dokáže nějak pohodlně uživit divadlem. Filmem, jo, tam se člověk uživí, tam mi stačilo udělat třeba 2filmy za rok. Nebo 1 72 PRAKTICKÁ ČÁST seriál třeba. A u divadel úplně nevím, z čeho vycházet. Ale určitě aspoň takových 5-6 by to být muselo. Tak to je podle mě ideál 2, 3 no. To mám takhle teď. Nebo 2, 3 divadla, 1 film nebo 2 menší filmy. Ale možná jsem líná. Určitě se toho dá stihnout víc, ale už je to pak taková továrna. A je to prostě vyčer­ pávající. 5.3.3 Sebeorganizace, z p ů s o b práce 5.3.3.1 Divadlo vs film Všech pět dotazovaných scénografek se ve své praxi zabývá divadelní i filmovou scénografií. Zajímalo mě tedy, jaké jsou jejich motivace pro každé z těchto dvou odvětví, v čem spatřují rozdíly a proč se rozhodly je kombinovat dohromady. Z odpovědí vyplývá, že v zásadě platí, že divadlo nabízí respondentkám větší možnost kreativity a možnost širšího uměleckého vyjádření se. Vedle toho hlavní výhodou filmu je pro dotazované jiný způsob práce a lepší finanční ohodnocení. Dalším zmiňovaným bodem je, že díky odlišným způsobům práce v obou oborech je občasnou změnou jednodušší ubránit se stereotypu nebo vyhoření. Z odpovědí také vyplývá, že dalším určujícím faktorem, podle kterého se oslovené scénografky rozhodují mezi filmovými a divadelními projekty je složení týmu, se kterým mají spolupracovat. Určitá názorová pluralita panuje ve vnímání práce na filmu z hlediska stresu. Některé z odpovědí považují film za více stresující prostředí, pro někoho jiného je to naopak vedle divadla ta méně stresující varianta. Anděla (26): Já teď pracuji převážně na divadelních projektech, ale ráda to prokládám ifilmovými projekty nebojinými projekty. Protože divadlo je pro mě takový základní výstupní prostor, kde mám pocit mnohem větší volnosti a kreativity, ale zároveň mi velmi vyhovuje to, že u filmu je to zase prostě jiné. Jiný režim, jiná rychlost komunikace. Mám ráda, když se mi ty světy někdy protnou, protože někdy se mi stává, že když jako jedu hodně těch premiér po sobě v divadle, tak už si ten mozek připadá vyždímaný a mám pocit, že ho nastartuje to, že najednou chvíli přemýšlí trošku jinak. Takže to mi přijde dobrý ajsem ráda, že mám možnost to střídat, aleje to tak třeba 80 % divadla, 20% film, nebo 70 % na 30 %. 73 PRAKTICKÁ ČÁST Julie (60): Je pro mě zajímavé, že třeba dělám film, který je z období 2. světové války. A podobné téma je v divadle. A to je pro mě vždycky docela zajímavé, že sice čerpám rešerše a věci ze stejných zdrojů, ale ten přístup je úplně jiný. Ten filmový je takový veristický a často člověk opravdu nějakým způsobem interpretuje realitu. A v tom divadle je najednou to, že hledám spíš nějaký znak a nějakou asociaci, nějakou metaforu. Marion (29): Věnuji se víc divadlu, i když jako filmu se taky nevyhýbám, ale nedělám to moc často, protože tam nemám kontakty, nemám na to tolik žaludek. I to moje časové rozvržení je takové, že mám nějaké dlouhodobé projekty, kterých se nechci vzdávat. A tím pádem nejsem dostatečně flexibilní, třeba pro ty víc filmové projekty nebo pro nárazové reklamy, protože to mám rozplánované hodně dopředu. A proto se to divadlo začleňuje určitě líp, i když z času na čas nějaký drobný film udělám. A myslím, že mě to baví. Ale nedělám to tolik. Ale dělala bych to klidně i víc, protože jsou v tom prostě lepší peníze za míň práce. A pro mě za mě taky míň stresu ten film. Nina (37): Dělám divadlo ifilm. Teď si myslím, že to mám tak na střídačku. Dřív jsem měla víc filmů a teď právě se mi podařilo se spojit s jedním divadlem, takže tam děláme 1 až 2 představení ročně, vždycky spolu, mimo jiné. Ale tohleje taková stálice. Takže to střídám. Je to velký rozdíl. Hlavně v tom, že když dělám film, tak je to totální nasazení, musím tam být minimálně těch 12 hodin denně. Taky záleží, na jaké jsem tam pozici. Ten objem práce je mnohem větší, ale zase tomu věnuji nějaký ten úsek a dostanu za to zaplaceno a pak můžu mít zase volno. V divadleje to takové rozvláčnější, trvá to déle. Ale taky to může zabrat strašně moc času. Není to tak strukturované v tom divadle - nebo já mám tu zkušenost. 5.3.3.2 Způsob výběru projektů Na předešlé téma plynule navazuje další otázka, která byla součástí rozhovorů, a to jakým způsobem si jednotlivé ženy vybírají projekty, na kterých budou pracovat. Odpovědi se částečně překrývají s odpověďmi, které padaly u předchozího tématu. Jak již bylo zmíněno výše, za jeden z faktorů výběru je pro některé respondentky složení týmu, který na projektu pracuje. Nejčastěji jmenovanými pozicemi, které 74 PRAKTICKÁ ČÁST ovlivňují výběr jsou režiséři a režisérky, případně scénograf nebo scénografka případně nebo kostýmní výtvarnice či výtvarník. Dalším zmiňovaným faktorem je časová náročnost, lokalita (ta je zmiňována třeba v kontextu rodičovství8 8 ), téma filmu nebo představení. Zmiňovaná byla také vlastní zodpovědnost, nebo potřeba nebrat více projektů, než je dotyčná schopná dokončit s dobrý pocitem z výsledku. Cecílie (52): Je pro mě důležitá lokalita. Já mám dospívající dítě, takže ty poslední léta jsem se samozřejmě snažila neodjíždět moc z domácnosti, je to rozdíl oproti tomu, že když jsem byla mladší, takjsem třeba pracovala i v cizině a odjela jsem tam na dva měsíce. Tak už by teď nebylo možné. Nebo teď už možná to zase možné bude. Julie (60): Nikdyjsem nechtěla dělat těch věcí víc než zvládnu sama. Nikdyjsem nedělala s asistentem, nebo nedělala jsem třeba to, že bych vzala tři filmy a pak tam rozházela asistenty a šéfovala je, protože tam opravdu mě se z toho ztrácí to, co na té tvorbě mám nejradši. Sice bych to vymyslela, udělala koncept, ale pak ten proces, kdy to není jenom o tom ten kostým nebo tu koncepci nakreslit, vymyslet, ale spousta věcí vzniká v interakci s hercem, s tím konkrétním materiálem toho kostýmu aje tam spoustaještě možností nebo věcí, které člověk v průběhu může dělat. Tam mi přijde líto tohle opustit. Takže prostě takový jako dobrý planning je důležitý. A už prostě neberu těch věcí víc, než kolik zvládnu komfortně, protože se nechci stresovat a nechci ani třeba tomu režisérovi, který mi dá důvěru, odvést poloviční práci, protože tam nejsem. Prostě to nedělám. Když se to stane, a stalo se to třeba po covidu nebo v tom období, tak to bylo proto, že se strašně změnily podmínky a nic neplatilo. Ale v momentu, kdy termíny platia jsou, tak se to dá naplánovat. 5.3.3.3 Milníky Odpovědi na otázku, zda ve své dosavadní kariéře respondentky spatřují konkrétní milníky, jsou rovněž velmi individuální. Z odpovědí je patrné, že různý je zejména přístup k tomu, jak si každá s dotazovaných žen vykládá tento pojem. 8 8 Viz kapitolu 5.6.2 Mateřství 75 PRAKTICKÁ ČÁST Pro někoho jde o konkrétní body studia a kariéry - např. přijetí na vysokou školu, získání prvního placeného projektu, první placená práce u filmu, navázání spolupráce s konkrétním člověkem, první práce pro velkou instituci, rezidence nebo stáže, získání ocenění. V dalším pojetí je to spíše souběh více různých okolností, které společně tvoří životní fázi, kterou respondentka považuje za naplňující. Marion (29): Jsem hodně spokojená z toho, že se mi daří kombinovat všechny ty různé věci. A že mi to i díky tomu doktorátu začíná konečně dávat smysl. Všechny ty různé věci, to mi přijde super. Jsem hodně spokojená z toho, že jsem nastoupila na ten doktorát. To je pro mě teď hodně důležitá věc. Další z respondentek při hledání konkrétních zásadních pozitivních bodů ve své kariéře konstatuje, že spíše než o ostré skoky šlo o pozvolný růst a že to, co je automaticky považováno za čistě pozitivní milník - např. získání ocenění, s sebou přináší také negativní stránky. Cecílie (52): Zaznamenala jsem, že se ke mně trošku jinak chovají, ale je to takové dvousečné. Že někdy si prostě rovnou pomyslí - ta bude drahá, nebo ta bude chtít velký budget. Tak to třeba. Ale jinak jako nevidím, že by tam byly ostré skoky. Poslední respondentka, Nina (37), shledává pozitivními setkání s lidmi, se kterými může dále spolupracovat, ale tato setkání neoznačuje jako milníky a ve své odpovědi zmiňuje, že ve své kariéře žádné milníky nepozoruje. 5.3.3.4 Vyhoření, krizové momenty Jak již bylo nastíněno v první části práce, práce v uměleckém prostředí se často pojí s tlakem, který může vyústit ve zdravotní nebo psychické problémy. Součástí rozhovorů byla otázka, zda se respondentky někdy potýkaly s vyhořením nebo vážnějšími psychickými problémy a jak se je případně rozhodly řešit. Z výpovědí vyplývá, že nějaké formy propadu potkaly tři z respondentek už během studia. Podle jedné z žen, kterou něco takového postihlo, nešlo o závažnější stav a nepopsala by jej jako vyhoření. Marion (29): Něco takového jsem měla na škole. To bylo takové divné. Po návratu z Erasmu jsem bojovala s motivací. Všechno mi jako docela šlo, ale zároveň mi to nešlo a pakjsem třeba 3 týdny ležela v posteli. Ale nebylo to nic závažného. Takže nějaké vyhoření nebo tak nikdy úplně neproběhlo. 76 PRAKTICKÁ ČÁST Druhá respondentka se během studia půl roku potýkala se zhoršeným psychickým sta­ vem. Nina (37): Ještě během studia jsem měla velkou krizi psychického rázu. To jsem měla nějaké deprese třeba půl roku. Ale nijak jsem to neřešila, jenom jsem to prostě nějak špatně prožívala. To jsem chtěla odejít ze školy, ale pak jsem to nějak rozchodila. Ale od té doby asi ne, nic takového jsem nemusela řešit. Třetí z respondentek postihla krize během covidu, kdy dodělávala představení ve školním divadle. Anděla (26): Když jsem měla těsně po premiéře, tak jsem si uvědomila, že z toho ani nemám radost. A pak jsem právě začala chodit na terapie a uvědomila jsem si, že o sobě mám strašné pochybnosti, že i když vidím to hotové dílo a všichni mi to chválí, tak já se prostě nedokážu sama pochválit. Nebyl to velký propad ale bylo to takové velké uvědomění. V tu chvíli jsem si řekla, že pokud mi ta práce nebude dělat radost a já se za to nedokážu pochválit, tak nemá význam se tomu takhle obětovávat. Protože to není úplně jednoduchá práce a těch obětí přináší člověk víc než dost. Ale jako fajn výsledek byl, že jsem si uvědomila, že to chci dělat a že musím víc brát ohled na sebe, a snažila jsem se pracovat na svojí sebedůvěře. A to si myslím, že se mi povedlo. Další psychické propady které respondentky zmiňovaly se týkaly složitějších životních období, nebo momentů, kdy je potkalo více náročných událostí najednou. V některých případech v respondentkách vyvolaly otázky, zda se tomuto oboru nadále věno­ vat. V rozhovorech bylo také zmiňováno, že menší krize se dějí poměrně často, ale paradoxně mohou mít nějakým způsobem i potenciál motivovat. Nina (37): Ale takové mikrokrize mám pořád, že o tom pochybujú, o tom celém odvětví. Štve mě třeba, jak se zachází na natáčení jednak s těmi lokacemi, a jednak s materiálem, jak se tam strašně plýtvá. A že se na tom vlastně nechci úplně podílet a být toho součástí. Pak si říkám, že zase by bylo dobré u toho být, že možná budu člověk, který to bude moct změnit. 77 PRAKTICKÁ ČÁST Jedna respondentka také zmínila, že je pro ni důležité střídat různé typy projektů tak, aby ji tato práce stále bavila a vyhnula se tak ztrátě motivace nebo vyhoření. Julie (60): Je to proto, že se mi opravdu daří nedělat jenom divadlo, nedělat jenom film. Dělala jsem taneční věci, dělala jsem i svoje věci. Když chci třeba udělat něco, co mi třeba nikdo nenabízí, tak si iniciuji svůj projekt a vlastně si ho za ty peníze, které jsem si vydělala třeba v reklamě, sama zaplatím. Takže tam je taková nějaká rovnováha. A ten obor mě pořád baví a fascinuje a těší. Takže ano, jsou momenty, kdy si člověk řekne, „já už nechci". Ale když přišlo tohle období, tak já už jsem třeba nějaké televizní inscenace, kde člověk jenom nakupuje a obléká, potom už odmítla dělat. 5.3.3.5 Work-life balance Téměř všechny respondentky se shodují na tom, že v případě tohoto odvětví a tohoto způsobu práce je velmi obtížné jednoznačně určit, kde leží hranice mezi prací, osobním životem a volným časem. Marion (29): Ačkoliv se hodně snažím to mít oddělené, ten work-life balance, řekněme, tak prostě hrozně těch moc věcí v kultuře se hodně jako slévá. Že se to dost snadno stane tím životem. A naopak. A snažím se, abych to tak úplně neměla, ale nějak přicházím k tomu, že to úplně taky nejde. Nejasnou oblast může představovat třeba pole kontaktů, kde se mísí profesní vztahy s těmi osobními a různě se prolínají. Marion (29): Určitě se to provazuje do nějakého typu vztahů, že mám pocit, že ty vztahy z kultury, teda řekněme z té práce, jsou často takové přátelské, ale ony nejsou přátelské, to jsou opravdu takové těsné profesní vztahy. Docela dlouho trvalo, než mi to došlo, a přitom vím, že ne každý to takhle odděluje. A je to v pořádku, že to třeba tak neodděluje. Mám přátele, se kterými opravdu nepracuji, ale pak mám spoustu přátel, se kterými jakékoliv setkání, i když je to sranda a večírek, tak je to pořád práce. Další z respondentek tyto dva světy odděluje a snaží se v jednom hledat inspiraci pro ten druhý a naopak. Zároveň považuje prolínání těchto dvou světů za přínosné. Julie (60): Ten sociální kontakt, nejen pracovní, se mijako daří nějakým způsobem do těch věcí zapojit. A je pro mě vlastně hrozně důležité, vedle pracovních kontaktů mít i ten osobní život. A to naštěstí 78 PRAKTICKÁ ČÁST máme poměrně širokou skupinu přátel, se kterými cestujeme, se kterými jezdíme na různé výlety. A to jsou zase věci, které inspirují, nabíjejí do toho pracovního života, takže tohle propojení je pro mě hrozně důležité, ale uvědomuji si zase po letech, že to není automaticky, že i tyhle věci jsou práce. Péče o vztahy je strašná práce - někomu zavolat, pozvat ho někam, popřát mu k narozeninám, sdílet s ním příjemné i nepříjemné věci. To člověku bere hrozně moc času, ale zároveň se tím vytváří něco, co potom, když potřebujete vy, vás jako nakopne. Tak to je pro mě důležité, ty pracovní a osobní věci kombinovat dohromady. A často se ti lidi potkávají nebo se tam třeba prolnou. A to mi přijde dobrý. Kromě profesních vztahů se umělecká práce na volné noze propisuje také do partnerských vztahů. Respondentky zmiňují, že je třeba vynakládat velké množství energie na plánování společného volného času. Marion (29): Partner taky pracuje v kultuře a jeden projekt máme společný, takže v tom nejvíc osobním životě nastává plánování. Prostě mezi plánováním projektu i plánování volného času, což je ale docela dobrý zvyk, který si myslím, že jsem se jako naučila. Abychom to spolu zvládli na obou rovinách. K tomu, jak obtížné je najít si dostatek času na udržování vztahu se vyjadřovala také další respondentka. Anděla (26): Nedokážu úplně říct, jak moc to mělo vliv na ten vztah, ale jako třeba dvakrát jsme se skoro rozešli právě z důvodu, že jsem měla málo času. A já jsem měla pocit, že vlastně veškerý svůj volný čas trávím tím vztahem. Ale zároveň pro toho druhého člověka to pořád bylo hrozně málo času, což jsem si neuvědomovala. Myslím, že jsem to pak přehodnotila a snažila jsem se to dělat jinak. Ale prostě ta flexibilita tam není taková, jak spousta lidí očekává. A vlastně rozumím tomu, proč si lidi vybírají partnery v rámci těch oborů, protože tam je větší pochopení a podobné nastavení. Další respondentka se k tématu vztahů vyjadřuje v souvislosti s prací na filmech. Nina (37): Když je člověk v průběhu toho natáčení, tak nemá jako absolutně žádný volný čas. Po dobu třeba těch několika měsíců. Nebo někdo třeba několik let v kuse točí. A úplně se odstřihne od svého světa, od kamarádů. Myslím, že tam hodně kolabují vztahy, když je někdo takhle moc v práci na natáčení. 79 PRAKTICKÁ ČÁST Jedna z respondentek poznamenává, že by uvítala, kdyby se upustilo od narativu, v rámci kterého se umělecká práce nepovažuje za práci v běžném slova smyslu a díky kterému jsou na osoby pracující v tomto odvětví kladeny jiné nároky. Marion (29): Přijde mi, že toje opomíjená věc, jak na těch školách, tak pak v té praxi, kde se o tom mluví jako o poslání, nebo o něčem, co prostě miluješ. Přijde mi důležité si uvědomit, že to je prostě práce. A ta společnost to tak nějak částečně chce uznávat jako práci, ale vlastně to neuznává dostatečně. A my pak jako trpíme tím, že jsme byli krmeni těmi obrazy umělců, velkých tvůrčích eg a bláznivých velikánů, kteří přece musí být šílení. Prostě mi přijde asi důležité se na to dívat z tady toho pragmatického hlediska. A zároveň si myslím, že s tím pragmatickým hlediskem nemusí ztratit ta věc tu zajímavost. S touto myšlenkou, že umělci by se měli pro svou práci obětovat souvisí také další poznámka jiné respondentky. Ta zmiňuje, že pozoruje, jak se postupně zvyšují nároky na objem práce, která se od ní očekává a jak v očích ostatních klesá hodnota práce a času, které v projektu odevzdává. Cecílie (52): Není to u všech projektů, ale myslím si, že se ta situace tak plíživě zhoršuje. Že čím dál tím víc se po vás chce za málo peněz hodně muziky. Tváří se na vásjako žejim něco utrácíte z toho budgetu a vy zatím dáváte nadstandardně svůj čas, svoje síly, svoje kontakty. Myslím si, že to teda málokdo vidí. Ona ta práce je těžká v tom, že je to hrozné množství jednotlivostí, v případě kostýmů. Třeba u divadla se zabýváte i vlásenkami, tam v podstatě musíte toho člověka vyřešit od hlavy až k patě - boty, koupíte látku, vyberete i knoflíky. To všechno je nějaký čas, který se nedá smrsknout. Máte kostýmní zkoušku s každým hercem, někdy i víc. Když jde ofilm, takje tam třeba velké množství převleků. Když jde třeba o dobový film, takje vlastně strašně těžké najít látky, které by se trochu podobaly těm dobovým. Myslím si, že je to jako podle přísloví „1000 maličkostí umořilo osla", je toho prostě hodně. Když už tu práci vezmu, takji prostě udělám jak nejlépe dokážu. To smrskávání se odehrává podle mě jedině tak, že prostě nevezmu všechno, co mi nabídnou. I za cenu toho, že patrně nezbohatnu. Ale někdy mi tak proběhne hlavou, že kdybych žila v jiné zemi, tak mám dům. 80 PRAKTICKÁ ČÁST Podobný postřeh zaznívá i od další z respondentek. Pro tu ale jde spíše než o vnější tlak o vnitřní pocit, se kterým se snaží pracovat. Anděla (26): Měla jsem dlouho nastavené v hlavě, že ta práce bude dobrá jenom, když tomu dám maximum. Protože tím, že vlastně nejsme tak dobře platově ohodnocení, tak máme tendenci to vydřít těmi lidskými silami, když na to třeba není tolik peněz - na tu scénografu. A to si myslím, že už na sebe nejsem v tomhle ohledu tak přísná, že už umím víc dělat kompromisy a odpustit si, když něco není dotažené úplně perfektně. Každá z dotazovaných pro hledání rovnováhy mezi prací a osobním životem volí jinou strategii. Pro někoho je důležité vytvořit si plán, ve kterém je ale pořád prostor na určitou flexibilitu a tím získat kontrolu nad tím, kolik času j e potřeba věnovat práci a kolik času osobnímu životu. Julie (60): Myslím, že já jsem člověk, který má dobré plánovací schopnosti. Já si každý večer napíšu, co ten druhý den (nebo někdy i na týden) mám dělat, protože vím, že už nejsem schopná to všechno udržet v hlavě. Teď vím přesně, co mám ten druhý den udělat, co chci udělat, co chci stihnout. Mám to naplánované, a tím, že vlastně mám tenhle plán, tak si pak můžu dovolit v tom být trošku flexibilnější, občas si ujet. Pro další respondentku je vytváření osobního času často vykoupeno zkracováním spánku. Přiznává, že se jí zatím nepodařilo nastavit si režim, který by se jí dařilo dodržovat. Z výpovědi ale vyplývá, že by, stejně jako některé další respondentky, chtěla mít více volného času, který by mohla trávit jinými aktivitami než prací. Anděla (26): Ta práce hodně ovlivňuje osobní život. A ani to není tak, že bych si to konkrétně uvědomovala, ale zároveň toho osobního volného času je fakt strašně málo. Takže mám pocit, že mám čas se vídat s lidmi a dělat některé aktivity, které mám ráda a chci dělat, ale dost často je to pak na úkor spánku. Úplně se mi dlouho nedařilo a stále nedaří si nastavit nějaký režim, abych si přesně říkala - tak, budu chodit cvičit, tadyjednou týdně si udělám čas na tohle a na tohle. Většinou se mi to nepodaří nastavit dlouhodobě. 81 PRAKTICKÁ ČÁST Respondentky také zmiňovaly specifický režim práce na natáčení. Zde se shodují, že v takové situaci je hledání rovnováhy ještě náročnější než při práci na divadelním před­ stavení. Nina (37): U toho filmu je to tak, že se to nemůže dělat jenom trochu (na pozici architekta). Prostě buď musí člověk udělat celý ten projekt a nebo ho nedělá. A když ho dělá, tak zabere strašně moc času. Vtom divadle se to asi dá nějak roztáhnout, to si každý určí sám, že se tomu bude věnovat, protože tam na začátku to vytváří sám. Jako ta první fáze se dá nějak nakombinovat s tím osobním životem a volným ča­ sem. 5.3.4 Práce v zahraničí Zahraniční působení respondentek se podle odpovědí odehrává na několika rovinách. Jednou z těchto rovin je práce na zahraničních filmových produkcích, které mohou být realizovány v zahraničí nebo u nás a které podle zkušeností dotazovaných žen nějakým způsobem zajišťují veškerou administrativu. Další formou angažování se v zahraničí, která byla v rozhovorech zmíněna se týkala dalších oblastí, ve kterých se konkrétní respondentka pohybuje. Marion (29): Myslím, že je dobré neztrácet ty kontakty nebo neztrácet ze zřetele, že ten svět je i jinde a není to tak těžké se tam dostat. Ale nejsem sijistá třeba v té scénografu, tam si myslím, že je to těžké, ale právě v těch jiných, meznějších formátech nebo v autorských věcech atd, mi přijde docela reálné se přesunout do zahraničí. Z hlediska divadel jde většinou o projekty hrazené z evropských grantů a ty podle respondentek nejsou na jejich straně spojené s větší administrativní zátěží v oblasti smluv, odměn atd. Další možnou rovinou je angažování se v mezinárodních organizacích. To ale může probíhat na bázi dobrovolnosti, výměnou za mezinárodní kontakty a sdílení informací a zkušeností. Respondentka s touto zkušeností se této práci věnovala na dobrovolné úrovni a nešlo tak vyloženě o pracovní poměr. V souvislosti s působením v zahraničí dvě z respondentek otevřely také téma rozdílů v odměňování v zahraničí a rovněž také odlišný přístup tuzemských institucí k zahraničním umělcům. Obě dvě mají zkušenost s tím, že za práci v zahraničí dostaly násobně větší honorář než za práci ve velkých českých divadlech. Cecílie (52): Já třeba mám zážitek, že jsem dělala malé taneční představení o 8 lidech ve Švédsku a dostala jsem za to zaplaceno, jako 82 PRAKTICKÁ ČÁST kdybych dělala 2 opery ve velkém českém divadle, je to ale teda i tím přepočtem švédské koruny na českou. Trápíme i třeba to, že třeba ve velkém divadle u nás, když jste český tvůrce, tak vám třeba za operu automaticky nabídnou menší honorář než tomu zahraničnímu. Neexistuje pro to vůbec žádný důvod, jenom ten, že by tady ty zahraniční za ty naše honoráře vůbec nedostali. Je to docela smutné. Julie (60): Když jsme třeba dělali představení v Německu, tak to vypadalo tak, že jsem přijela, dostala jsem nabídku na honorář - a je pravda, že tenhle honorář v Německu za práci je trojnásobek - ale i tak zkusili nějakou menší částku. Já se nenechám nikým zastupovat, protože jsem zjistila, že tady není nikdo, kdo je schopný vydobýt víc a pak ty procenta, co si za to vezmou - tak to moc nefunguje. Ale v případě toho Německa jsem využila svých kolegů ze zahraničí, kterých jsem se zeptala na jejich honoráře a udělala jsem si nějaké srovnání. Tuhle informaci oni mi bez problémů dali a dokonce mi poslali kontakt najednu ženu, která se tím zabývá a je takový jako advisor. Ta mi byla schopná říct, kolikjsou honoráře za adekvátní práci v daných městech a já jsem si z toho udělala obrázek. Takže dejme tomu, kdyby mi nabídli 10 000 EUR ajá jsem se z těch informací, které mi všichni řekli, dověděla, že bych mohla v tomhle místě mít 15 000 EUR, tak jsem jako začala vyjednávat. Řekla jsem jim, že mi to přijde málo, že mám tu informaci. Dala jsem najevo, že tu informaci mám a oni, když jsem jim řekla, že si predstavujú tohle a tohle, tak jsme se v zásadě shodli, protože věděli, že vím. Takže to si myslím, že je hrozně důležité, si tyhle věci vždycky nějak říct. Já samajsem celkem schopná se o tyhle informace podělit, ale vlastně podle smluv to je zakázané, neměli bychom si to navzájem říkat. To vždycky člověk podepisuje, že nesmí říct své částky. Tojejeden z těch momentů, kdy můžeme suplovat tu naši asociaci, že si vlastně tyhle informace řekneme. 83 PRAKTICKÁ ČÁST 5.4 Pohled na fungování oboru, vnímání oboru 5.4.1 Povědomí o oboru, o tom, co dělají ostatní Dalším tématem, na které jsem se respondentek v rámci rozhovoru ptala bylo, zda sledují co se v oboru děje a zda sledují co vytvářejí jejich kolegyně a kolegové. Objevovaly se tři typy odpovědí. Tím prvním je, že dění v oboru moc nesledují a to buď z časových důvodů - divadelní představení se většinou konají ve večerních hodinách. Jedna z respondentek zmínila, že v takovém případě spíše upřednostňuje svůj rodinný život a snaží se trávit alespoň část dne doma. Dalším zmiňovaným důvodem byl chybějící čas a energie. Z odpovědí těchto dvou respondentek ale dále vyplývá, že by obor více sledovaly, kdyby pro to měly lepší podmínky. Pro další respondentku je nesledování oboru určitou podmínkou k zachování originality a motivace pro vlastní tvorbu. Nina (37): To, proč mě ta scénografie zajímá, je, že to právě můžu dělat podle sebe a možná kdybych viděla někoho jiného, že už to vymyslel přede mnou, tak naopak mi to vezme vítr z plachet a už by mě to nebavilo realizovat. Někdo rád vykrádá nápady, já to mám prostě přesně naopak, mě to strašně odradí, když už vím, že to někde je. A jsem hodně kritická k divadlu, takže tolik do divadel nechodím a nemám moc srovnání. Druhý typ odpovědí tvoří respondentky, které obor aktivně sledují a angažují se v něm i jinak, než čistě realizací divadelních představení nebo filmů. Třetí typ odpovědi uvádí respondentka, která se nepohybuje jen v čistě scénografickém poli a tak i okruh zájmu o okolní dění nesouvisí čistě jen se scénografií. Marion (29): Myslím, že hodně sleduji, co se děje v divadle a co se děje ve vizuálním umění. Ale co se děje ve scénografu? To kdyby se mě na to někdo zeptal, jestli v tom mám přehled, tak řeknu, že asi spíš ne. Ale zároveň jako znám hodně. Určitě se zajímám. Někdy si připadám jako takový outsider, jak to mám takové roztažené, že znám vícjiných věcí než běžný scénograf nebo scénografka. 5.4.2 Transparentnost odvětví Jak již bylo výše několikrát zmíněno, pro scénografii (resp. divadlo a film) je charakteristické smluvně ukotvené dodržování mlčenlivosti o výšce honorářů. To dotazované ženy vnímají spíše problematicky, protože díky tomu vznikají platové nerovnosti a díky omezeným informacím se zhoršuje vyjednávači pozice scénografek a dalších 84 PRAKTICKÁ ČÁST pracovníků. Z rozhovorů vyplývá, že je běžné, že se mlčenlivost nedodržuje a tyto informace respondentky sdílí s kolegy a kolegyněmi. Názory respondentek se různí ve vnímání toho, jestli se současná situace mění. Někdo to vnímá tak, že se o výšce platů začíná otevřeněji mluvit, někdo jiný má spíše pocit, že k žádné změně nedochází. Anděla (26): Je to hodně na osobním přístupu, mám pocit, že se to mění, že ze začátku se o tom moc nemluvilo, kolik kdo za co má. I třeba ufilmů se ty platy zakrývaly, abych náhodou nevěděla, že technik má víc než já jako scénografa tak. Ale přijde mi, že se to otevírá víc a víc, že se o tom víc i mluví napříč těmi profesemi, kdo si kolik vydělá. Ale jako ze začátku jsem v tom hodně plavala, fakt jsem netušila, kolik si vydělá režisér, kolik si vydělám já a často jsem byla konfrontovaná i s tím, že třeba jsem si spočítala nějakou cenu, která mi přišla adekvátní. Přišla jsem za produkční s tou cenou a musela jsem se hodně snažit, abych dostala to, cojsem chtěla. Nebo za šéfem divadla. A vlastně dost často pro mě takový vnitřní argument bylo, že jsem zjistila, že někdo na mojí pozici má tyhle peníze a chcije mít taky. Julie (60): Ptala jsem se na to kamaráda právníka - když to člověk podepíše, tak by to neměl říct. Ale já se to snažím dělat tak, že nikdy nenutím nikoho, aby mi to řekl, nebo mi to třeba řekne blízký kolega. Ale myslím si, že se třeba můžu zeptat třeba „dostala jsi víc než 50 tis.?" Ten dotyčný třeba řekne, ano nebo ne. A já už vím, že tam je nějaká situace k jednání. Marion (29): Myslím si, že to je debilní. Že je to takový divný přežitek. Já to porušujú, já všude říkám, kolik za co mám. A štve mě, že to nedělají ostatní. Ale chápu, že jsou to prostě nějaké smlouvičky. Já nevím, když jsem dělala u filmu a dostala jsem fakt tlustou smlouvu, kde to všechno bylo... Tak to jsem nevyzrazovala děj a úplně přesný částky, ale stejně podle mě... Jako rámcově prostě nenávidím tu praxi. Nebojako v něčem je to hezké a musíme se všichni naučit se nebát se ocenit - ale ta praxe, kdy si prostě člověka pozve ředitel do kančiu a zeptá se „no, tak kolik bys chtěla," tak to je úplně ... A teď je to ta hra na to, jestli se odvážím, si říct o víc nebo ne. Nevím, nemám to ráda a nemyslím si, že to je 85 PRAKTICKÁ ČÁST správné. Ale zároveň je to taky o tom, že se prostě musíme naučit být drzí. Nemělo by to tak být, asi by bylo fakt jednodušší, kdyby bylo jasné, kolik dostanu peněz už v momentě, kdy do toho projektu nastupujú, protože je to přece úplně normální přístup, ne? A když to tak není, takje to takový proces učení, nějak se ocenit a nebát se to klidně přepálit. Jediné, co mi můžou udělat je, že mi řeknou, že mi dají míň, to je vlastně to nejhorší. 5.4.3 Platové nerovnosti S tématem transparentnosti velmi úzce souvisí také téma platových nerovností. Nerovnost platového ohodnocení mezi českými a zahraničními scénografy a scénografkami byla zmiňována už v kapitole zabývající se zahraničím.8 9 V rozhovorech byly zmiňovány ještě další formy platových nerovností. Platová nerovnost se objevuje také na jiných osách. Z rozhovorů vyplývá, že velké rozdíly jsou např mezi ohodnocením za scénografii a ohodnocením za kostýmy. Tento rozdíl respondentky vnímají jako výsledek stereotypních představ o tom, že kostýmy se zabývají ženy, kdežto navrhování scény je mužská záležitost.9 0 To se odráží v tom, že honoráře za kostýmy bývají nižší než honoráře za scénu. Julie (60): Ted'se mi to třeba stalo, budu se snažit jednat, protože vím, že za práci, kdy já si myslím, že těch kostýmů je mnohem víc, mám jako kostýmní výtvarník míň než scénograf. A vlastně mi to v dnešní době přijde nenarovnané. Takže se pokusím o nějaké narovnání. I když argumentje, že ve všech operních domech v Evropě to tak je. Cecílie (52): Na kostýmech strávíte víc času, protože když děláte scénu, tak máte ten návrh a vyberete třeba 2-4 materiály, například nějaký nábytek... To je prostě míň času než každá postava do posledního knoflíku. A pak, když děláte scénu, tak tam třeba přijdete na technickou zkoušku a pak na generálky a tím to končí. Není tam ten čas strávený s každou postavou té hry na kostýmních zkouškách. Je to regulérně víc času. Kdyby to někdo spočítal, tak je to možná i násobek času. Proto jsou scéničtí výtvarníci schopní udělat i 10 inscenací za 8 9 Viz kapitolu 5. 4. 4 Práce v zahraničí 9 0 Rozdíly v zastoupení mužů a žen u návrhů kostýmů a návrhů scény můžeme pozorovat na příkladu Národního divadla uvedeném v kapitole 3. 9. 3 Rozložení žen a mužů v Národním divadle 86 PRAKTICKÁ ČÁST rok. A myslím, že u těch kostýmů jsou maximálně 4, když to děláte po­ ctivě. Nina (37): Za scénografu teď mám myslím 40 000. Za kostýmy bývá míň. I když je to někdy třeba víc práce. Nevím proč, protože kostýmy dělají holky a scénu kluci, možná. Ale v menších divadlech je to míň a v těch komerčních nevím, to mají určitě jako několikrát víc. A dá se říct, že na tom strávím třeba 3 měsíce práce - ne každý den. Zkouší se třeba 2 a půl měsíce. Ale předtím jsou přípravy, musí se to vymyslet. Tak si myslím, že to jsou 3 měsíce no. Za 40 000. Respondentky také zmiňují nevýhodnou situaci, ve které se nacházejí jejich mladší kolegyně a kolegové na začátku své kariéry, kdy jsou nuceni přistupovat na velmi nevýhodné nabídky. Cecílie (52): Občas se ozvou mladší kolegyně a ptají se, jestli mají přistoupit třeba na takový a takový honorář za tolik a tolik práce. A já jsem úplně zděšená co jim nabízí, jak je to strašně málo peněz za hodně práce a problém je ten, že ony se potřebují prostě chytit. Ony potřebují ukázat jeden film, aby šije někdo vzal na další. Tak to je mi líto. Tam je potom těžká rada. já jim říkám, aby bojovaly, ale úplně rozumím, že se potřebují něčím vykázat, nějakou prací. já si myslím, že se to zhoršuje, kdybyste se mě zeptala, myslím si, že jsem si před 20 lety připadala bohatší než teď. Všechno je dražší a ty honoráře nerostou. Aspoň nerostou dost. 5.4.4 Profesní organizace Dalším tématem, které v rozhovorech zaznělo byly profesní organizace. Objevily se tři typy odpovědí. První skupinu odpovědí tvoří scénografky, které neví o tom, že by něco takového existovalo a nejsou si jisté, co si pod těmito pojmy představit. Druhou skupinu tvoří ženy, které sice nemají povědomí o tom, že by existovaly nějaké takovéto organizace, zmiňují ale neformální formy sdružování, které jsou organizovány konkrétním člověkem za účelem sdílení zkušeností a setkávání. Třetí skupinu odpovědí tvoří ženy, které mají povědomí o některých profesních organizacích, případně o dalších podobných. V této souvislosti byla zmiňována 87 PRAKTICKÁ ČÁST organizace OISTAT, ve které byla jedna z respondentek aktivní, a její česká odnož ČOSDAT. Tato organizace byla ale v rozhovorech vnímána spíše negativně. Marion (29): A ČOSDAT, což je ta organizace scénografů a scénografek to jako odmítám trošku. Že to je taková divná organizace stejně. Další organizací, která byla v souvislosti s tímto tématem zmiňována byla OAAS, která přihlášeným autorům vyplácí odměny za veřejné provozování díla. Julie (60): Já jsem o té organizaci vůbec nevěděla, že existuje, anijsem nevěděla, že má tuhle náplň. A ta kolegyně mi teda řekla, protože mám třeba několik třeba filmů, nebo jsou to i divadelní inscenace, které jsou třeba natočené pro televizi, tak to už je něco, co už se veřejně promítá. Oni za to vybírají ty peníze a my na ně máme právo. My jsme o tom vůbec nevěděli. A když já jsem se tam přihlásila - a tam jediné, co člověk musí udělat, je, že každý rok nahlásí ty tituly, co udělal a oni potom z toho balíku celého, který rozdělí těm lidem, rozdělují, ale vlastně spousta lidí to neví. A když se ti lidi nepřihlásí, tak ten balík se rozděluje jenom těm, kteří jsou přihlášení. Je to pro mě trošku neprůhledné, při jedné valné hromadě jsme chtěli určité věci napadnout, protože nám teda jako kostýmním výtvarníkům snížili ty procenta, ale bylo mi řečeno, že nejsme členy. A že jako členy nás musí přijmout valná hromada. A to nechtěli. Takže na jednu stranu vybírají peníze a dávají mi je, ale oni je vybírají prostě, protože je to ze zákona. To není, že to, že oni mi něco dávají. Ale není to úplně pro mě ta organizace úplně čitelná a čistá. 88 PRAKTICKÁ ČÁST 5.5 Přerušování práce 5.5.1 Pojištění Jak již bylo zmíněno v teoretické části této práce, scénografky a scénografové mají jakožto osoby "na volné noze" povinnost odvádět zálohy za sociální pojištění a dobrovolně také zdravotní pojištění. Z výzkumu vyplynulo, že se dotazované ženy dělí na dvě skupiny - jedna skupina platí oba typy pojištění a druhá jen povinnou část. Ze tří sesbíraných odpovědí si jej dvě respondentky platí a jedna ne. Některé z respondentek zmiňovaly, že spíše spoléhají na vlastní úspory (k tomuto tématu se více vyjadřovaly v souvislosti s mateřstvím nebo covidem, kterým jsou věnované následující kapitoly). Jedna respondentka zmínila, že si nad rámec těchto dvou sjednala ještě životní pojistku, která by ji měla pomoci v případě, že by nebyla schopná pracovat déle než tři týdny. Anděla (26): Já jsem si sjednala životní pojistku, takže tam mám nějaké nastavení, že kdybych vypadla na dlouho z toho pracovního režimu, tak mám minimální částku, která by mi pokryla moje náklady, což jsem naštěstí ještě nemusela použít, ale dodává mi to nějaký pocit... je to fajn. Myslím si, že to mám nastavené tak, že kdyby to bylo delší než tři týdny třeba, ten výpadek, což se mi ještě nestalo, takže nevím, jak by to fungovalo. Tato respondentka popsala i své motivace, které ji vedly k tomu platit i dobrovolnou část pojištění. Anděla (26): Já nevím, když jsem to začala platit, tak jsem to vůbec neřešila a ani jsem nevěděla, že jedno z nich je dobrovolné. Já jsem to prostě automaticky začala platit. A měla jsem hlavně stres z toho, abych někde něco nedlužila. Nevím, vlastně bych se v tomhle ohledu chtěla hrozně dovzdělat a víc být vědomá v tom, za co platím a proč. Ale nějak jsem si na to zatím neudělala čas. Takže platím sociální i zdravotní obě dvě zálohy. A k tomu si prostě platím ještě tu životní pojistku, kterou mám ještě navíc. 5.5.2 Mateřství Z dotazované pětice jsou tři ženy matkami a sdílely svou zkušenost v kontextu svého pracovního života. Každá z nich se nachází v jiné fázi rodičovství a tak může sdílet jiné 89 PRAKTICKÁ ČÁST zkušenosti. Pro lepší přehlednost jsou odpovědi respondentekvtomto oddíle seřazeny vzestupně podle věku. Nejmladší z této trojice má malé dítě a teprve ji čeká plnohodnotný návrat do pracovního života. V souvislosti s tímto vyjádřila obavu, jak bude návrat probíhat a jestli bude moct navázat na způsob práce, kterému se věnovala před rodičovstvím. Nina (37): Když jsem ještě pracovala, tak mi to vyhovovalo v té míře, v jaké to bylo, že se střídá volno s tím hektickým časem. To mi nevadilo. Ale jak to bude teď? Když nechci prostě nechávat dítě - jako měsíc ho neuvidím, to vůbec nevím jak se tohle dělá. Potom jak to skloubit? Zatím si to neumím představit. Vím, že o něj bude postaráno, ale neuvidíme se spolu. Když budu odcházet a bude spát a vrátím se a bude spát, tak to není úplně ideální. Zatím nevím, trošku se toho bojím. Bála jsem se hlavně toho, že ztratím kontakty a že se o mě se přestane vědět. Že už se jako zapomene, že jsem dělala tohle a tohle. Už se teď nebojím, ale zatím vůbec nevím, jak to vymyslet, abych to mohla dál dělat a mít nějaký rodinný život. Vtom to mají muži o něco jednodušší přece jenom. Co se týče úplného přerušení práce, to u respondentky trvalo několik měsíců, poté se začala v menším objemu práci zase věnovat. Nina (37); Nějaké období jsem měla úplně volno. Ale teď už se snažím aspoň něco dělat. Ale natáčení si myslím, že je v nedohlednu zatím. Další respondentka kvůli mateřství svou práci přerušila na rok a půl a její následný návrat zpátky byl o něco těžší, než očekávala. Cecílie (52): Před tím, ještě v době toho těhotenství jsem vzala nějakou práci opravdu s pocitem, že si musím vydělat na to, abych mohla být doma se svým dítětem. Já jsem měla takové sebevědomí, že to nebude problém. Trochu byl, protože těm lidem ten čas utíkal úplně jinak. Oni říkali, "ty máš to miminko" a já už jsem měla pětileté dítě. Chvilku to trvalo, než jsem zase navázala. Ale nemůžu si vlastně úplně stěžovat. Respondentka popisuje, že po návratu do pracovního života integrovala rodičovství s prací a své dítě například brala s sebou. 90 PRAKTICKÁ ČÁST Cecílie (52): A já jsem se svoje dítě snažila brát s sebou - do divadla, na natáčení ale vždycky nějak s mírou, abych ho úplně nevyřídila. Jako výhodu v případě tohoto odvětví spatřuje, že se jedná o vizuální práci, která svou povahou může být atraktivní i pro dítě, pro které pak může pobyt s rodičem v práci být i do jisté míry zábavné a podnětné. Třetí respondentka zpětně hodnotí dobré zázemí, které měla v době, kdy se stala matkou. Poukazuje na to, že se svým partnerem byli oba na volné noze a pracovali z domu, takže se na péči mohli podílet oba dva. Další důležitý faktor, který respondentka zmiňuje je, že její rodina měla k dispozici také prarodiče. I tak pro respondentku představovalo mateřství určité kariérní zpomalení a musela mu přizpůsobit své pracovní ná­ vyky. Julie (60): Přestože jsem měla výhodu, že partner se podílel na péči o děti, tak si stejně myslím, že je to opravdu určitá brzda především pro ženy. Protože člověk je mnohem víc v tom určitém období s tím dítětem spojený. Mě to vždycky těšilo a nebrala jsem to jako něco, co mě omezuje, ale když se na to podívám zpětně, tak samozřejmě to byly momenty, které mě od té práce oddalovaly. Nemohla jsem se jí věnovat tolik, tak naplno, tak koncentrovaně. A myslím si, že spousta žen se v tomhle naučí pracovat v úplně jiném módu soustředění, než třeba mají muži. Podobně jako předešlá respondentka, i ona se snažila své děti zapojovat a brát je sebou do práce, pokud to šlo. Julie (60): Ta péče o děti - to bylo možné integrovat do naší práce. Když jsem šla vybírat látky, mohlajsem třeba to dítě vzít. Zvlášť v tom divadle je to možné. U filmu to třeba nejde. Takže třeba když jsem měla práci tam, tak se zase postaral můj muž. Zase výhoda toho, že všichni rodiče a prarodiče žijí ve stejném městě. Takjsme měli výhodu toho, že nám byli ochotní pomáhat. Všechny tři respondentky se shodují na tom, že jde o období, které s sebou přináší nejistoty, třeba právě z kariérního hlediska. V rozhovorech zaznívalo, že pro hledání rovnováhy mezi prací a rodinným životem je nutné v obou směrech činit určité ústupky. 91 PRAKTICKÁ ČÁST 5.5.3 Nemoci, úrazy Kdykoliv se samozřejmě mohou objevovat také situace spojené se zdravotním stavem. Pracovní život mohou ovlivnit jak běžné nemoci, které člověka vyřadí na několik dní, tak i závažnější zdravotní problémy, které trvají delší dobu, případně s sebou nesou různě trvalé následky. Podobně jako u dalších otázek sdílely respondentky různorodé zkušenosti. Jednou z nich je způsob, jakým jedna z dotazovaných žen přistupuje k běžným, krátkodobým onemocněním. Anděla (26): Naštěstí jsem žádný úraz nebo nemoc, která by mě vyřadila na dlouho, neměla. Zároveň si uvědomuji, že často, když se cítím špatně, nebo mám nějaké zranění, tak si neudělám volno, abych se z toho zotavila a prostě pracujú dál. Myslím, že normální člověk by si asi udělal týden doma a vyležel to pořádně. A já na těch práškách nějak, třeba i z domova, funguji. Tato respondentka sice v rámci své odpovědi na tuto otázku nezmiňuje, čím přesně je toto rozhodnutí podmíněno, z kontextu celého rozhovoru ale vyplývá, že je pracovně velmi vytížená a nemůže si dovolit z tohoto procesu zcela vypadnout.9 1 Další respondentka se snaží všem krátkodobým výpadkům zaviněnými nemocemi jako je chřipka atd. předcházet prevencí a případně je včas podchytit. Vedle těchto běžných situací, ale také zmiňuje své obavy ze situace, která by byla závažnější a která by jí mohla zkomplikovat nebo znemožnit další práci. Julie (60): Nedávno jsem měla nějaký problém s okem. Hůř jsem viděla, něco se mi tam dělo. A najednou jsem nemohla třeba kreslit na iPadu celý den. Což někdy potrebujú 10 hodin, abych to dodělala. A najednou jsem musela přestat. Mohla jsem kreslit jenom dvě hodiny, každý den jen dvě hodiny. A tam jsem si uvědomila, že když je v tom oku nějaký problém, tak tu práci najednou nemůžu udělat a nikoho to nezajímá. To nějaká nemocenská moc nepokryje. Když bych si zlomila ruku, což se mi zatím naštěstí nikdy nestalo, tak je to problém, na který my nejsme nějakým způsobem vůbec jako pokrytí. Ale neměla jsem naštěstí nic takhle zásadního. Zkušenost s jiným typem omezení sdílela další respondentka, kterou provází autoimunitní choroba. 9 1 Tato respondentka u jiného tématu zmiňuje, že zpravidla pracuje na více projektech najednou a nemá téměř žádný volný čas. 92 PRAKTICKÁ ČÁST Marion (29): Nic výrazného se mi nestalo. Mimo právě tu autoimunitní nemoc, ale ta má jinou dynamiku. Že to je jako nemoc, která prostě nemizí. Já jsem si tak dřív myslela, že to jako zmizí, ale to tak prostě není aje to taková dlouhá společná naše cesta. Aje to o hledání balanců. Ani ne v tom, jestli mám volno, nebo nemám volno, ale prostě o nějakém balanců, ovládání svého stresu. Takže to jsou spíš takové drobné věci. Není to nějaké hrozné, ale jsem hodně naladěná na své tělo, a když toho mám hodně, tak se stane takový výbuch, který se mi stal třeba minulý týden naposledy. Takže vím, že musím zvolnit a je to takové jako ultimátní tlačítko. Kdy mi najednou dojde, že třeba musím něco zrušit nebo někam nejet. Další zkušenost se týká úrazu a následných obtíží s vyřizováním nemocenského. Marion (29): A pak se mi stalo, že jsem měla úraz. To se mi stalo před Vánocemi a tam jsem přesně měla nárok na nemocenskou, kterou si platím. Takže jsem tam byla těsně před Vánocemi, a opravdu nikdo nepracoval. Měla jsem nohu v ortéze 2 měsíce, chodila jsem o berlích. A na pohotovosti mi řekli, že to je na nemocenskou, takjsem pak byla na kontrole a chtěla jsem, aby miji vypsali, jenže ta doktorka viděla, že jsem OSVČ a řekla mi, že to ona nemůže udělat. Pakjsem si samozřejmě volala s pojišťovnou, kde mi řekli, že to může udělat, ale už byl měsíc pryč, protože byly Vánoce a všechno, takjsem to neřešila. Ale to jsem byla docela naštvaná, že paní nebyla schopná, že sejito nechtělo řešit a já jsem neznala tolik svoje práva. 5.5.4 Covid Poslední otázka, na kterou měly respondentky odpovídat se týkala období covidu. V odpovědích zaznívaly jak subjektivní dojmy ze situace, která s sebou přinesla úplně jiný režim, tak také informace týkající se finanční podpory, o kterou mohly dotazované ženy žádat. Z hlediska změny pracovního režimu a osobního života se všechny respondentky v zásadě shodují na tom, že období covidu vnímají pozitivně, protože jim přineslo zpomalení a možnost věnovat se věcem více do hloubky. Marion (29): No a pak přišel covid, takže jsem pak měla další dva roky, které hodnotím spíš pozitivně. Že mě to chytlo podle mě v úplně nejlepší možnou dobu mého života. Dostalajsem dvě státní podpory a 93 PRAKTICKÁ ČÁST nepotřebovala jsem platit půl nebo čtvrtroku toho času ani sociální a zdravotní. Mi hodně pomohlo, že jsem nemusela hned začít strašně makat. A žejsem měla prostor a čas zamýšlet se nad tím, co mě vlastně zajímá, nebo kudy chcijít. Myslím si, že mi to dodalo hodně klidu a že mi to teď teda popravdě občas trochu chybí. Julie (60): Za tu pauzu jsem vlastně vděčná, ale zároveň veškeré příjmy byly zastavené. Vlastně jsme rok a půl byli bez příjmů úplně. Samozřejmě jsme žili z úspor. Pro některé z dotazovaných bylo toto období spojené i se změnou prostředí. Julie (60): Ale bylijsme na to dva a měli jsme možnost odjet na venkov, kde se ten život strašně zjednodušil a zlevnil. Tam najednou ty náklady byly téměř nulové. Tak to pro mě byla taky docela zajímavá zkušenost, že jsem si uvědomila, že kdyby se tohle stalo, že najednou nepřijdou žádné nabídky práce atd., tak je možné v nějakém úsporném módu fungovat. Anděla (26): Nepociťovala jsem nějakou velkou krizi během první vlny covidu, protože mi to vlastně naopak nastavilo velmi příjemný zdravý režim. A já jsem tehdy bydlela s partnerem u rodičů. A i pracovně jsem měla najednou úplně super režim, že jsem dělala věci na dálku, všechno fungovalo a bylo to super. Nebo jako ne „fungovalo", divadla samozřejmě nefungovala, ale že jsem pocítila to, jaké toje mít na něco čas. Mohla jsem ty projekty promýšlet do detailů a hrát si s tím a vymýšlet všechny možné situace, protože najednou místo dvou týdnů jsem na to měla půl roku. A to bylo skvělé. Kromě toho, že to celé bylo špatně, ale paradoxně pro mě super období. Pro několik respondentek bylo období pandemie zároveň obdobím, kdy končily studium a přesouvaly se do praxe. Jedna z respondentek se kvůli obavě z přerušeného provozu divadel rozhodla své studium prodloužit a odložit svůj přechod do praxe na pozdější, z hlediska provozu kulturních institucí a dostatku práce jistější období. Další respondentka, která se nacházela v podobné fázi vnímá tuto situaci jako nápomocnou pro rozjezd své kariéry - hlavně pro to, že cítila menší tlak na vlastní výkon a samotný přechod vnímala jako plynulý. 94 PRAKTICKÁ ČÁST Marion (29): Bez covidu by to bylo asi složitější a náročnější a více šílené. Že mi to tak jako hezky pomohlo. Ne ve všem, někdy to samozřejmě bylo blbé, nebo že to mělo své lepšia horší momenty, ale myslím si, že covid byl v pohodě věc co se týče toho rozjezdu v praxi. Období pandemie bylo nejen pro scénografky spojeno s výpadkem příjmů. Dotazované ženy v rozhovorech zmiňovaly, že v tomto období žily nejčastěji z úspor. Jak již bylo naznačeno výše, v některých případech snižovaly své životní náklady např. přesunem z města na venkov nebo bydlením u rodičů. Dalším způsobem, jak kompenzovat chybějící příjmy bylo požádat o některý z příspěvků pro profesionály v kultuře, které byly během covidu vypisovány Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem kultury. Alespoň o některý z těchto příspěvků žádalo všech pět respondentek. Respondentky většinou žádaly o jeden nebo dva příspěvky. V rozhovorech několikrát zaznělo, že respondentka zažádala o jednu nebo dvě podpory a v momentě, kdy se obnovily pozastavené projekty už o další nežádala. Co se týče administrativní zátěže, v rozhovorech zaznívaly různé názory. Jedna z respondentek vnímala proces žádání o podporu jako komplikovaný. Cecílie (52): Zažádala jsem o tu asi 60 tisícovou podporu a dostala jsem jí. Ten formulář byl tak strašný, že kdyby mi s tím nepomohl můj partner, tak to vzdám někdy už v první třetině toho vyplňování. Opravdu to člověku znepříjemnili, jak to šlo. Ale tohlejsem udělala. Další respondentka vnímala proces žádání o tuto podporu jako poměrně jednoduchý. Na druhou stranu ale zmiňuje, administrativní zátěž při vyřizování příspěvku na bydlení, které nakonec vzdala. Marion (29): To si myslím, že bylo nastavené jako fakt dobře v covidu - ta podpora. Dostala jsem dvě ze tří a to bylo jako dvakrát 60 000 bez nějakého složitého vyřizování, což bylo super. A jak jsem vlastně byla po škole, tak mi to úplně stačilo na luxusní život a taky nebylo kde utrácet. Takže to bylo vynikající. S tady těmi penězi jsem si začala platit i sociální, což dělá málokdo z mých známých, kdo je v podobném věku a pracuje v podobném odvětví. A pak je příspěvek na bydlení, na který jsem určitě měla minulé dva roky nárok. Letos už možná ani ne, ale nežádala jsem, protože ta administrativní zátěž pro lidi, co nejsou zaměstnaní, je opravdu hrozná a ještě to jako počítat s partnerem, se kterým bydlím. A to je něco, se mi fakt nechce podstupovat. 95 PRAKTICKÁ ČÁST 5.6 Shrnutí Přestože se vzhledem k povaze výzkumu nedají jednotlivá zjištění zobecňovat, lze z odpovědí vyčíst, že některé jevy a situace se v rámci vzorku opakují. Poznatky získané z rozhovorů nyní shrnu v několika odstavcích. Základní informace Z odpovědí na úvodní otázky lze vyčíst, že ačkoliv respondentky pocházejí z různě velkých obcí, všechny v současné době žijí v Praze. Ty, které v Praze vystudovaly tam zůstaly, a ty, které studovaly v Brně se tam následně postupně přestěhovaly. Z tohoto vyvozuji, že bydlet v Praze může pro dotazované ženy být výhodnější. Příprava na praxi Co se hodnocení studia týče, starší respondentky byly k institucím, kde studovaly méně kritické než jejich mladší kolegyně a své studium hodnotí kladněji. I přesto ale jedna z respondentek zmínila, že si myslí, že se jim nedostalo dost informací týkajících se praktické stránky uměleckého fungování. Mladší respondentky se shodují na tom, že studium bylo časově a psychicky náročné. Několikrát zaznělo, že se během studia potýkaly s problémy psychického rázu, ale že nešlo o nic velmi vážného. Mezi zmíněnými problémy byla ztráta motivace, nízká sebedůvěra, obavy z vlastní nedostatečnosti. Náplň studia respondentky hodnotí různě - to nejspíše vychází z faktu, že každá studovala jinou školu v jiném období. Pro někoho byla skladba předmětů velmi nevyhovující, někomu zase chyběla kvalitní výuka teoretických předmětů. Zaznívalo také to, že v některých případech bylo studium náročnější než samotná praxe. Téměř všechny respondentky se shodují na tom, že se během studia nedozvěděly podstatné informace o tom, jaké povinnosti je v praxi čekají - pojištění, daňová přiznání atd. Praxe Pro přechod do praxe respondentky považují za důležité mít vybudovanou širokou síť kontaktů a dokládají to svými zkušenostmi. Jedna respondentka zmínila, že její přechod ze školy neprobíhal příliš komplikovaně, protože se jí podařilo navázat na to, co si stihla vybudovat během studia. Další respondentka naopak zmiňuje, že moc kontaktů neměla, což její přechod k praxi naopak ztížilo. V teoretické části jsem zmínila, že být OSVČ nejen v oblasti kultury je z hlediska např. sociálních jistot náročnější než být zaměstnancem. Toto tvrzení se prolíná také se zkušenostmi, které zaznívaly v rozhovorech. Respondentky zmiňovaly proměnlivost příjmů, vyplácení odměn po dokončení projektu (to zaznívalo také v souvislosti s pandemií). Dále zmiňovaly také časovou náročnost své práce - čas, který tráví prací většinou značně přesahuje běžných 40 hodin práce týdně. Uváděný odpracovaný čas 96 PRAKTICKÁ ČÁST za den se pohybovaly mezi 8-16 hodinami, často také o víkendu. Několikrát zaznělo, že je obtížné přesně určit, kde přesně končí pracovní život a kde začíná ten osobní. Respondentky se shodly na tom, že by uvítaly více volného času, který by mohly trávit jinými činnostmi. Z otázky zaměřené na současné bydlení respondentek vyplynulo, že část dotazovaných bydlí v nějaké formě pronájmu (buď si pronajímají byt nebo pokoje ve spolubydlení). Druhá část respondentek má ve vlastnictví byt, který ale získaly dědictvím - žádná z dotazovaných nezmiňovala, že by si nemovitost kupovala, měla hypotéku, nebo to zvažovala. Roční příjmy respondentek se pohybovaly nejčastěji kolem půl milionu Kč. V ani jednom případě roční příjem nepřekročil hranici milionu Kč. Kromě příjmů ze scénografie nebo kostýmů mají často respondentky ještě další zdroj příjmů - může jít např. o pronájem nebo další práci. Téměř u všech respondentek platí, že pracují více, než kolik by považovaly za ideální a že často pracují na více projektech souběžně. Pohled na fungování oboru Většina dotazovaných žen se snaží sledovat dění v oboru, ale z časových důvodů jej podle sebe nesledují dostatečně. Převažujícím názorem byla také potřeba komunikovat s dalšími lidmi z tohoto odvětví a navzájem se informovat. Respondentky upřednostňují spíše neformální způsob setkávání před členstvím v profesních a podobných organizacích. Z dotazovaného vzorku se do dění v organizacích tohoto typu zapojila jedna z žen. Potřeba komunikovat s kolegy zaznívala třeba u tématu mlčenlivosti u odměn. Ve smlouvách je obvykle požadována mlčenlivost o výši výdělku, s tou ale respondentky nesouhlasí a považují ji za přežitek, který je znevýhodňuje při vyjednávání o ceně. Některé respondentky mlčenlivost porušují, někdo hledá cestu jak se s kolegy a kolegyněmi navzájem informovat o přibližných výdělcích a zároveň mlčenlivost alespoň částečně dodržet. S výdělky souvisí zkušenosti s platovými nerovnostmi, které kolem sebe pozorují. Zmíněny byly např. rozdíly v odměnách, které v jedné inscenaci dostávají tuzemští a zahraniční umělci a umělkyně, nebo rozdíly v odměnách za scénu a za kostýmy. Rozdíly v odměnách za scénu a kostýmy respondentky nejčastěji přisuzovaly stereotypům, podle kterých je scéna mužská, a tedy lépe placená oblast a kostýmy ženská, hůře placená oblast. Přerušování práce Ze zkušeností s mateřstvím, které respondentky sdílely, vyplývá, že jde o období spojené se značnou nejistotou. Dotazované provázely obavy, jak a jestli budou moci navázat na svou práci. V tomto ohledu je to u OSVČ složitější než u zaměstnankyň, které podle zákona mají po návratu z rodičovské garantované své původní místo. Respondentky také zmiňovaly, že období, kdy nepracovaly vůbec nebylo příliš dlouhé, šlo 97 PRAKTICKÁ ČÁST např. o rok, po kterém se postupně začínaly vracet zpátky do práce a snažily se péči o potomka částečně propojovat s prací. Posledním tématem bylo období pandemie. To bylo pro oslovené scénografky spojené s výpadkem příjmů, které nahrazovaly z úspor a později státními podporami. Zároveň pandemii považují za období, kdy měly možnost trávit nad projekty více času, více se zamýšlet, volněji přejít ze školy do praxe a mít více osobního času. 98 ZÁVĚR 6 Závěr Diplomová práce se věnovala tématu pracovních a životních podmínek českých scénografů*ek Jejím cílem bylo zmapovat současnou životní situaci českých scénografů*ek a zjistit, jestli odpovídají jevům zmiňovaným v teoretické části. Práce byla členěna na teoretickou a praktickou část. V teoretické části jsem nastínila, jak funguje KKP z hlediska práce a jaké jsou sociální jistoty umělců a umělkyň v závislosti na tom, zda je někdo zaměstnává nebo jsou OSVČ. Dále jsem nastínila problémy a rizika, které se s uměleckou kariérou pojí. Postupně jsem teoretickou část zacílila na oblast divadla. V této části jsem popsala specifika tohoto odvětví, druhy financování, které se v něm uplatňují a pracovněprávní vztahy divadelních institucí s uměleckými profesionály a profesionálkami. Dále jsem charakterizovala problémy a rizika spojená s divadelním prostředím. V kapitole věnované scénografii jsem popsala rámec, ve kterém s pojmem scénografie pracuji a z dostupné literatury jsem vytvořila základní pohled na tento obor. Praktickou část práce tvoří analýza rozhovorů. Ty jsem metodologicky pojala jako hloubkové kvalitativní rozhovory vycházející z předem připravené struktury. Ta obsahovala základní tematické okruhy: úvodní informace o respondentkách jejich vzdělání a příprava na praxi praxe způsob, jakým na svůj obor pohlížejí situace spojené s přerušováním práce Rozhovory jsem následně anonymizovala a v praktické části jednotlivé odpovědi seskupila podle jednotlivých témat struktury. V závěru práce jsem nej důležitější zjištění shrnula. Cíl práce považuji za naplněný. Z práce vyplývá, že některá z rizik umělecké práce, která byla popsána v kontextu celého KKP nebo celého scénického umění se dají vypozorovat také v oblasti scénografie. V rozhovorech se objevovala také témata, která v teoretické části práce byla obsažena jen minimálně, případně vůbec, a která by si zasloužila větší pozornost. Mezi tyto témata patří např. začátek kariéry, mlčenlivost u odměňování nebo mateřství. 99 ZÁVĚR Resumé Diplomová práce se zabývá českými scénografý*kami. Cílem práce bylo zmapovat jejich pracovní a životní podmínky Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části práce je scénografie ukotvena v kontextu divadelního a obecně uměleckého fungování. Zároveň jsou v teoretické části práce nastíněny některé problémy a rizika, která se s uměleckou prací pojí. Praktická část práce je realizovaná pomocí pěti hloubkových kvalitativních rozhovorů s vybranými scénografkami. Rozhovory byly vedeny na základě předem určené struktury s vytyčenými základními tématy, které se částečně prolínaly také s tématy naznačenými v teoretické části práce. Během analýzy výsledků se ukázalo, že se scénografek dotýkají nejen témata, která byla zahrnuta v teoretické práci (jako pracovněprávní rámec, sociální zajištění, nedostatečné výdělky, platová nerovnost, pandemie nebo např. studium) ale také další témata, která se v teoretické části práce neobjevily nebo nedostaly tolik prostoru (mateřství, začátek kariéry, sdílení zkušeností). 100 ZÁVĚR Summary The master's thesis deals with Czech (female) scenographers. The aim of the thesis was to map their working and living conditions. The thesis is divided into a theoretical and a practical part. In the theoretical part of the thesis, scenography is anchored in the context of the theatre and municipal artistic functioning. At the same time, the theoretical part of the thesis outlines some of the problems and risks associated with artistic work. The practical part of the thesis is carried out through five in-depth qualitative interviews with selected scenographers. The interviews were conducted on the basis of a pre-determined structure with set out basic themes, which were also partly intertwined with the themes outlined in the theoretical part of the thesis. During the analysis of the results, it became clear that the women scenographers were affected not only by the themes that were covered in the theoretical work (such as the labour law framework, social security, insufficient earnings, pay inequality, pandemics or studying, for example) but also by other themes that did not appear or did not receive as much attention in the theoretical part of the work (motherhood, starting a career, sharing experiences). 101 ZÁVĚR Zusammenfassung Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit tschechischen Szenografinnen. Das Ziel der Arbeit war es, ihre Arbeits und Lebensbedingungen zu erfassen. Die Arbeit gliedert sich in einen theoretischen und einen praktischen Teil. Im theoretischen Teil der Arbeit wird die Szenografie im Kontext des Theaters und der künstlerischen Arbeit im Allgemeinen verankert. Gleichzeitig werden im theoretischen Teil der Arbeit einige der mit der künstlerischen Arbeit verbundenen Probleme und Risiken umrissen. Der praktische Teil der Arbeit wird anhand von fünf qualitativen Tiefeninterviews mit ausgewählten Szenografinnen durchgeführt. Die Interviews wurden anhand einer vorgegebenen Struktur mit skizzierten Grundthemen geführt, die teilweise auch mit den im theoretischen Teil der Arbeit skizzierten Themen verwoben wurden. Bei der Auswertung der Ergebnisse wurde deutlich, dass die Szenografinnen nicht nur von den Themen betroffen waren, die im theoretischen Teil der Arbeit behandelt wurden (wie z.B. arbeitsrechtliche Rahmenbedingungen, soziale Sicherheit, unzureichender Verdienst, Lohnungleichheit, Pandemien oder Studium), sondern auch von anderen Themen, die im theoretischen Teil der Arbeit nicht oder nicht so viel Raum einnahmen (Mutterschaft, Berufseinstieg Erfahrungsaustausch). 102 POUŽITÉ ZDROJE Použité zdroje 2013: Výroční zpráva o činnosti a hospodaření [online]. Národní divadlo, 58 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575534296-vyrocni-zprava-2013.pdf 2021/22 Sezona 47: Nerůst. Online. In:. Dostupné z: https://www.hadivadlo.cz/dramaturgie/sezony/sezona-47/. [cit. 2023-11-16]. 2022 Factsheet on thegenderpaygap. [online]. Dostupné z: https://commission.europa.eu/system/files/2022- 11/equal pay dav factsheet 2022 en 1 O.pdf. [cit. 2023-12.- 04]. About OISTAT. [online]. Oistat. Dostupné z: https://www.oistatorg/about oistat.php?mode=Structure. [cit. 2023-12-04]. AMU75:1946-2021. [online]. Dostupné také z: https://www.amu.cz/media/20- LAYOUT-CZ-NAHLED-PRO-WEB-zmenseny.pdf. Ani v roce 2020 více než polovina pracujících nevydělává dost. Důstojné ohodnocení je ale klíčové i v době pandemie.: tisková zpráva ke zveřejnění výše minimální důstojné mzdy za rok 2020. [online]. Praha, 2022. Dostupné také z: https://www.dustojnamzda.cz/wpcontent/uploads/2022/12/TiskovaZprava MDM2020 Dustojn eOhodnoceniJeKlicoveIvDobePandemie.pdf. Ateliér scénografie, [online]. Dostupné také z: http://cz.scenografie-jamu.cz/atelier- scenografie. BURAJ, Ivan; NYTRA, Matěj; PRSTKOVÁ, Anna a STRÁNSKÁ, Anna. Předtucha radosti Reflexe nerůstové sezony HaDivadla, 2021/22: Kolektivně psaný reflexivní text, který vznikal v rozmezí červen-srpen 2022. [online]. In: Tumblr. Dostupné z: https://hadivadlo.tumblr.eom/post/693771339713183744/p %C5%99edtucha-radosti-reflexe-ner%C5%AFstov%C3%A9sezony. [cit. 2023-11-15]. ČESKO. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - znění od 6.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 4.12. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012- 89#p2586-l 103 POUŽITÉ ZDROJE ČESKO. Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonu (autorský zákon) znění od 5.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https: //www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-121 ČESKO. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění - znění od 20. 3. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995- 155 ČESKO. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - znění od 1. 7. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262 ČESKO. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikaní (živnostenský zákon) znění od 15.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 23. 7. 2023]. Dostupné z: https: //www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-455 ČESKO. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - znění od 6.1. 2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 3.12. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012- 89#p2586-l ČESKO. § 2604 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) - znění od 06.01.2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010-2023 [cit. 3.12. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012- 89#p2586-l ČESKO. § 2610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (nový) - znění od 06.01.2023. In: Zákony pro lidi.cz [online]. © AION CS 2010- 2023 [cit. 3.12. 2023]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.ez/cs/2012-89#p2586-l ČOSDAT. [online]. Dostupné z: https://cosdat.idu.cz/. [cit. 2023-12-04]. DAMU. [online]. Dostupné také z: https://www.damu.cz/cs/. Definice a druhy SVČ. In: Česká správa sociálního zabezpečení [online], [cit. 2023-07- 25]. Dostupné z: https://www.cssz.cz/web/cz/definice-a- druhy-svc DOHNALOVÁ, Lenka, Jana NÁVRATOVÁ a Bohumil NEKOLNÝ. Scénická umění. In: ŽÁKOVÁ, Eva a kolektiv. Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR: Stav, potřeby, trendy [online]. Praha: Institut 104 POUŽITÉ ZDROJE umění - Divadelní ústav, 2015, s. 56-102 [cit. 2023-07-30]. ISBN 978-80-7008-354-3. Dostupné z: https: //prospero.idu.cz/publikace/mapovani-kulturnich-a- kreativnich-prumyslu-v-cr-ii-svazek/ DVOŘÁK, Jan. Malý slovník managementu divadla: príručka pro organizátory, producenty, manažery, produkční, studenty a adepty studia divadla, kultury a umění. Teatrologie. [Praha]: Pražská scéna, 2005. ISBN 80-861-0249-1. ERLHOFF, Michael a MARSHALL, Tim (ed.). Design Dictionary: Perspectives on Design Terminology. 2008. ISBN 978-3-7643-7739-7. Eva SMETANOVÁ, Marie GONZÁLEZOVÁ, Jana RAZÁKOVÁ a Aglaja PEROUTKOVÁ. Divadlo. In: Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2021: II. díl - umění: divadlo, hudební soubory, výstavní činnost a festivaly [online]. Praha: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), 2022, s. 7-50 [cit. 2023-07-30]. ISBN 978-80-7068-374-3. Dostupné z: https: //www.statistikakultury.cz/wpcontent/uploads/2022/ll/ZSU2 2021 Umeni.pdf HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. HOREČKY, Jan a kol. Závislá práce a výkon umělecké činnosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2020,177 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Edice Scientia, sv. č. 704. ISBN 978-80-210-9805-3 (brož.), 97880-210-9806-0 (online). Informace pro OSVČ. In: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR [online], [cit. 2023-07- 25]. Dostupné z: https://www.vzp.cz/platci/informace/osvc Inventura: Činohra Národního divadla [online]. Praha: Činohra Národního divadla, [2022], 67 s. [cit. 2023-07-31]. ISBN ISBN978-80-7258-799-5. Dostupné z: https: // drive.google.com/drive/folders/lg66iBupvNulIDkeET ISe kPDltszZnpo?usp=sharing Koncepce podpory umění v České republice na léta 2015-2020 [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 2015,106 s. [cit. 2023- 07-28]. ISBN 978-80-87546-41-3. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/koncepcepodporyume ni 2015-2020-web-2-3537.pdf 105 POUŽITÉ ZDROJE KŘÍŽKOVÁ, Alena a POSPÍŠILOVÁ, Kristýna. Co víme o rozdílech ve výdělcích žen a mužů: Hlavní závěry studie Rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR. Aktualizace 2022. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2022. ISBN 978-80-7421-280-2. Dostupné z: https: //rovnaodmena.cz/wpcontent/uploads/2023/04/Shrnuti o GPG 168x240 2022 obn oveny jednostrany 2.pdf. [cit. 2023-12.-04]. LANGER, Susanne K. The Cultural Importance ofthe Arts. Journal of Aesthetic Education [online]. 1966,1(1), 5-12 [cit. 2023-07-24]. ISSN 00218510. Dostupné z: doi:10.2307/3331349 Membership. Online. Oistat. [online]. Dostupné z: https://www.oistatorg/about membership.php. [cit. 2023- 12-04]. Minimální důstojná mzda. [online]. Dostupné z: https://www.dustojnamzda.cz/. [cit. 2023-12-04]. Mzda, za kterou se dá žít: Tisková zpráva k představení tzv. minimální důstojné mzdy včetně zveřejnění její výše za rok 2019 a spuštění webových stránek, [online]. Praha. Dostupné také z: https://www.dustojnamzda.cz/wpcontent/uploads/2023/04/TiskovaZprava MDM 2019.pdf. Nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě č. 341/2017Sb. [online]. In: Kurzycz. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/zakony/341-2017-narizeni-vlady-o- platovych-pomerech-zamestnancu-ve-verejnych-sluzbach-asprave/. [cit. 2023-12-04]. NÁVRATOVÁ, Jana; PETROVÁ, Pavla; ŽÁKOVA, Eva a kolektiv. Status umělce, příspěvky k diskusi, [online]. Institut umění - Divadelní ústav, 2022. ISBN 978-80-7008-468-7. Dostupné z: https: //prospero.idu.cz/publikace/status-umelce-prispevky-kdiskusi/. [cit. 2023-12-03]. Návrh rozpočtu příspěvkové organizace na rok2022 [online], [cit. 2023-08-02]. Dostupné z: https://www.ndbrno.cz/wpcontent/uploads/2022/01/NDB NR 2022 zverejneni-od- 23.1.2022-anonym.s-dolozkou.pdf ND Talks Inventura, [online]. Národní divadlo. Dostupné z: https:/7www.ndtalks.cz/, [cit. 2023-12-04]. 106 POUŽITÉ ZDROJE ND Talks: Inventura. Činohra Národního divadla, [online]. Praha: Národní divadlo, 2022. ISBN 978-80-7258-799-5. Dostupné také z: https: //drive.google.com/drive /u/O /folders/lg66iBupvNulID keETISe kPDltszZnpo. NEKOLNÝ, Bohumil; SRSTKA, Jiří; KAŠPAR, David; PROKOP, Petr; SULŽENKO, Jiří et al. Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR. Praha: Akademie múzických umění v Praze, 2018. ISBN 978-80-7331-501-6. Oistat. [online]. Dostupné z: https://www. oistat.org/. [cit. 2023-12-04]. OSVČ - snadně a přehledně. In: Česká správa sociálního zabezpečení [online], [cit. 2023-07-25]. Dostupné z: https://www.cssz.cz/osvc-snadne-a- prehledne Platové tabulky - základní platová tabulka 2023 (dělníci, kuchařky, herci,..), [online]. Kurzycz. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/platy/platovetabulky-zakladni/. [cit. 2023-12-04]. Platové tabulky - změny v platech v roce 2021. [online]. Kurzycz. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/platy/platove-tabulky-2021/. [cit. 2023-12-04]. Platové tabulky 2018: od uklízeček po lékaře, [online]. Kupnísíla.cz. 2018. Dostupné z: https://www.kupnisila.cz/platove-tabulky-2018/. [cit. 2023- 12-04]. Platové tabulky 2019. [online]. Kurzycz. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/platy/platove-tabulky-2019/. [cit. 2023-12-04]. Platové tabulky 2023: tabulky platů pro lékaře, učitele, zdravotníky a další profese. [online]. Kurzycz. Dostupné z: https://www.kurzy.cz/platy/platove-tabulky/. [cit. 2023- 12-04]. Platové tabulky a třídy státních zaměstnanců 2023. [online]. Pracomat. Dostupné z: https://www.pracomat.cz/poradna/pro-pracujici/228platy-statnich-zamestnancu.html. [cit. 2023-12-04]. Platové tabulky a třídy státních zaměstnanců, [online]. Flek.cz. 2012. Dostupné z: https://flek.cz/clanky/dalsi-tipy-a-informace/platovetabulky-a-tridy-statnich-zamestnancu. [cit. 2023-12-04]. 107 POUŽITÉ ZDROJE Platové tabulky od 1.11. do 31.12 2017: komplet!, [online]. Kupnísíla.cz. 2017. Dostupné z: https://www.kupnisila.cz/platove-tabulky-2017listopad-prosinec/. [cit. 2023-12-04]. Platové tabulky ve veřejné sféře od 1.11. do 31.12. 2016. [online]. Kupnísíla.cz. 2016. Dostupné z: https://www.kupnisila.cz/platove-tabulky-2016listopad-prosinec/. [cit. 2023-12-04]. Počet zaměstnanců a průměrné hrubé měsíční mzdy. [online]. Dostupné z: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup -objekt- vyhledavani&vyhltext=mzda&bkvt=bXpkYQ..&katalog=all&pvo =MZD01- A&fbclid=IwAR3OafOYkcNrDrGUzl2wnomLNfB0Y98j2yi9SlYO 5CKAn3MjYSbZod8ySrk#w=. [cit. 2023-12-04]. Podíl úvazků pod hranicí Minimální důstojné mzdy v roce 2022 tvořil 63 procent. Její výše vloni vzrostla na 41 tisíc korun, [online]. Tisková zpráva. Praha, 2023. Dostupné také z: https://www.dustojnamzda.cz/wpcontent/uploads/2023/04/MDM2022 TZ.pdf. Profesní organizace a sítě. [online]. Culturenet. Dostupné z: https://www.culturenet.cz/profesni-organizace-asite/?wpage=7&filter addressbook category=architektura|sce nicka-umeni&filter addressbook type=profesni-organizace-asite. [cit. 2023-12-04]. Program COVID - Kultura -1. výzva, [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2020. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/informace-o- koronavirus/program-covid—kultura—i--vyzva--257563/. [cit. 2023-12-03]. Program COVID - Kultura - II. výzva, [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2020. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/informace-o- koronavirus/program-covid—kultura—ii-vyzva--259707/. [cit. 2023-12-03]. Program COVID - Kultura - III. výzva, [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2021. Dostupné z: https://www.mpo.cz/cz/rozcestnik/informace-o- koronavirus/program-covid—kultura—iii-vyzva-262623/. [cit. 2023-12-03]. 108 POUŽITÉ ZDROJE Program COVID - Kultura, [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu. 2021. Dostupné z: https://www.mpo.cz/kultura. [cit. 2023-12-03]. PROKŮPEK, Marek, Pavla PETROVÁ, Ilja ŠMÍD, Vojtěch KOUBA a Martin ZELENÝ. Rizika, problémy a potřeby umělců bez stálého zaměstnání v současné ekonomice v ČR [online]. 2023 [cit. 2023-07-07]. Dostupné z: https://www, idu.cz/dokumenty/status- umelce/studie-a-podklady-cr/rizika-problemy-a-potreby- umelcu-bez-staleho-zamestnani-v-soucasne-ekonomice-vcr.pdf. Výzkumná zpráva. PRŮCHOVÁ, Hana. Koprodukce - vymezení, přínosy a možnosti rozvoje: Souhrnná výzkumná zpráva, [online] 2023. Dostupné také z: https://www.idu.cz/dokumenty/status-umelce/studie-a- podklady-cr/koprodukce—vymezeni-prinosy-a-moznosti- rozvoje.pdf. Přehled činnosti Českého střediska, [online]. ČOSDAT. Dostupné z: https://cosdat.idu.cz/prehled-cinnosti-ceskeho-strediska/. [cit. 2023-12-04]. Příloha III: Vyhodnocení strategického materiálu Státní kulturní politika na léta 2015 - 2020 (s výhledem do roku 2025) [online]. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 95 s. [cit. 2023-07-28]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/statni-kulturnipolitika 2021-2025 priloha-iii-14121.docx Repertoár, [online]. Národní divadlo. Dostupné z: https://www.narodnidivadlo.cz/cs/repertoar. [cit. 2023-12-04]. Rozpočet2023 a rozpočtový výhled2024-2025 [online], [cit. 2023-08-02]. Dostupné z: https: //divadloarena.cz/wp- content/uploads/2023/02/Rozpocet-2023-a-rozpoctovy- vyhled-2024-%E2%80%93-2025.pdf Sociální pojištění v roce 2023. In: Ministerstvo práce a sociálních věcí [online], [cit. 2023-07-25]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/socialni- pojisteni Státní kulturní politika 2021-2025 [online]. 28 s. [cit. 2023-07-28]. ISBN 978-80- 87546-41-3. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/statni-kulturni- politika-2021-2025-14625.pdf Studenti a absolventi vysokých škol v České republice 2022: Analytická část. Český statistický úřad. Dostupné také 109 POUŽITÉ ZDROJE z: https://www.czso.cz/documents/10180/191517215/2300 6123a.pdf/be5ea8fe-7ce4-4f01-bc39- la385c81dlb8?version=1.3. SVOBODA, František a ŠKARAJ3EL0VÁ, Simona. Ekonomika kultury. Brno: Masarykova univerzita, 2020. ISBN 978-80-210-9633-2. ŠTENGLOVÁ, Ivana. Smlouva o dílo. Právní instituty. Praha: CH. Beck, 2018. ISBN 978- 80-7400-717-0. The Economy of Culture in Europe [online]. 2006, 355 s. [cit. 2023-07-26]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/assets/eac/culture/library/studies/cultu ral-economy en.pdf. Studie. The gender pay gap situation in the EU. [online]. European Commission. Dostupné z: https://commission.europa.eu/strategy-and- policy/policies/justice-and-fundamental-rights/genderequality/equal-pay/gender-pay-gap-situation-eu en. [cit. 2023-12-04]. Tisková zpráva. Praha, 2022. Dostupné také z: https://www.dustojnamzda.cz/ wpcontent/uploads/2022/12/01 MDM Tisková zprava 2021. pdf. Trojsektorové členění kultury. In: STATISTIKA KULTURY České republiky [online], [cit. 2023-07-26]. Dostupné z: https: //www.statistikakultury.cz/trojsektorove-cleneni- kultury/. TY+SCÉNOGRAFIE. [online]. Dostupné z: https://studujdf.jamu.cz/specializace/scénografie/. [cit. 2023- 12-04]. UNESCO's 1980 Recommendation concerning the Status of the Artist: promoting the professional, social and economic rights of artists, [online]. UNESCO, 2022. Dostupné z: https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000382658. [cit. 2023-12-03]. VALDROVÁ, Jana. Genderově inkluzivní vyjadřování: Doporučení pro instituce, podniky, veřejnou správu ijednotlivé osoby. 2022. Dostupné z: https: //www.pridebusinessforum.com/wp- content/uploads/2023/Ol/Genderove-inkluzivnivyjadrovani Metodika PBF 2022.pdf. 110 POUŽITÉ ZDROJE VEVERKOVÁ, Soňa. Sociální zabezpečení umělců ve vybraných zemích EU. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2022, 9 s. Vl.2.2.2 Zákaz výpovědi (§ 53 a 54). In: Příručka pro personální agendu a odměňování zaměstnanců [online], [cit. 2023-07-24]. Dostupné z: https: //ppropo.mpsv.cz/VI222Zakazvypovedi Výroční zpráva 2015: o činnosti a hospodaření [online]. Národní divadlo, 2016, 35 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575537691-vyrocni-zprava-narodni- divadlo-2015.pdf Výroční zpráva 2016 [online]. Národní divadlo, 2017, 72 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575538629-nd-vz2016.pdf Výroční zpráva 2017 [online]. Národní divadlo, 2018, 41 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575539430-nd-vz2017.pdf Výroční zpráva 2018 [online]. Národní divadlo, 2019, 40 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575540511-nd-vz2018-12.pdf Výroční zpráva 2019 [online]. Národní divadlo, 2020, 45 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1588242082-nd-vz2019-impr.pdf Výroční zpráva 2020 [online]. Národní divadlo, 2021, 53 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1619782532-nd-vz2020.pdf Výroční zpráva 2021 [online]. Národní divadlo, 2022, 55 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodnidivadlo.cz/11302/1650610241-nd-vz 2021.pdf Výroční zpráva 2022 [online]. Národní divadlo, 2023, 55 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz711302/1683118190-vz2022.pdf Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2020 [online]. Praha, 2020 [cit. 2023-07-23]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/vyrocni-zprava- ministerstva-kultury-za-rok-2020-13629.pdf Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2021 [online]. Praha, 2021 [cit. 2023-07-23]. Dostupné z: 111 POUŽITÉ ZDROJE https://www.mkcr.cz/doc/cms library/vyrocni-zprava- ministerstva-kultury-za-rok-2021-14811.pdf Výroční zpráva Ministerstva kultury za rok 2022 [online]. Praha, 2022 [cit. 2023-07-23]. Dostupné z: https://www.mkcr.cz/doc/cms library/vyrocni-zprava- ministerstva-kultury-za-rok-2022-16919.pdf Výroční zpráva o činnosti a hospodaření: 2014 [online]. Národní divadlo, 2015, 81 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575536138-vz-2014-web.pdf Výroční zpráva o činnosti a hospodaření: v roce 2012 [online]. Národní divadlo, 65 s. [cit. 2023-07-27]. Dostupné z: https://media.narodni- divadlo.cz/11302/1575526144-webvz-2012-l.pdf Zpráva o činnosti příspěvkové organizace Národní divadlo Brno za rok 2022. [online]. 2023,175 s. [cit. 2023-08-02]. Dostupné z:https: //www.ndbrno.cz/wp- content/uploads/2023/04/Vyrocni-zprava-NdB-za-rok- 2022.pdf Zpráva o výsledku hospodaření a činnosti Centra experimentálního divadla, příspěvkové organizace za rok2022 [online]. Brno, 2023,124 s. [cit. 2023- 07-27]. Dostupné z: https://www.ced- brno.cz/toolkit/download.php?file=3617 ŽÁKOVÁ, Eva a kol. Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR: Stav, potřeby a trendy, [online]. II. svazek. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 2015. ISBN 978-80-7008-354-3. Dostupné z: https://is.muni.ez/el/1421/jaro2017/FAV311/B MapovaniKKP CR II IDU 2015 599s. .pdf. [cit. 2023-12-04]. ŽÁKOVÁ, Eva a kol. Kulturní a kreativní průmysly v České republice: Přehled o stavu jednotlivých odvětví (architektura, design, reklama, film, hudba, knihy a tisk, scénická umění, trh s uměním, TV a rozhlas, videohry, kulturní cestovní ruch), [online]. Institut uměníDivadelní ústav, 2011. ISBN 978-80-7008-009-2. Dostupné z: https://www.culturenet.cz/coKmv4d994Swax/uploads/2014/ 11/kulturni-a-kreativni-prumysly-v-ceske-republice.pdf.pdf. [cit. 2023-12-03]. ŽÁKOVÁ, Eva; BEDNÁŘ, Pavel a, kol. Mapování kulturních a kreativních průmyslů v ČR: Vymezení, kvantitativní mapování a strategické dokumenty. [online]. I. svazek. Praha: Institut umění - Divadelní ústav, 112 POUŽITÉ ZDROJE 2015. ISBN 978-80-7008-332-1. Dostupné z: https://www.culturenet.cz/coKmv4d994Swax/uploads/201 6/02/Mapova%CC%81ni%CC%81-kulturni%CC%81ch-a- kreativni%CC%81ch-pru%CC%8Amyslu%CC%8A-vC%CC%8CR-%E2%80%93-I.-svazek.pdf. [cit. 2023-12-04]. 113 POUŽITÉ ZDROJE Příloha A Tabulky Tab. 13: Počet divadel (2021) Počet divadel 2021 (bez stagion) 210 Z toho veřejně zřizovaná 39 Divadla neziskového sektoru 111 Podnikatelská 60 Zdroj: NEKOLNÝ, Bohumil; SRSTKA, Jiří; KAŠPAR, David; PROKOP, Petr; SULŽENKO, Jiří et al. Kontext provozování divadla v ČR. Produkce a management divadla v ČR. Op. cit, s. 19 Tab. 14: Příspěvek zřizovatele na rok 2022 Divadlo Příspěvek zřizovatele na rok 2022 ND Praha 1063 035,9 tis. Kč ND Brno 398 829 ,93 tis. Kč9 2 CED 57 360 tis. Kč Komorní scéna Aréna 23 928 tis. Kč Zdroj: Vlastní zpracování na základě výročních zpráv jednotlivých institucí Upravený údaj: Ve výroční zprávě je uvedena částka 398 829 925,77 tis. Kč, kterou jsem vyhodnotila jako chybu v řádech. (Např. v návrhu rozpočtu na rok 2022 je uvedeno 496 157 tis. Kč) 114 2019 2020 2021 2022 Rok 867 183 tis. 1 079 304 tis. 1 102 705 tis. 1 063 036 tis. ND příspěvek zřizovatele (zaokr. na celé tis. Kč) 576 190 tis. 618 263 tis. 618 068 tis. 639 288 tis. ND náklady na platy zaměstnanců*kyň (zaokr. na celé tis. Kč) 37160 39 644 39 357 40 954 ND průměrný plat zaměstnanců*kyň (Kč) 23 030 25 290 25 290 27 820 Herec*čka v angažmá ve zřizovaném divadle (10. platová třída do 12 let praxe) (Kč) 33 228 34 606 36 582 38 444 Průměrná měsíční mzda v ČR (Kč) 36 850 37 987 36 717 42 776 Minimální důstojná mzda (Praha) (Kč) 2015 2016 2017 2018 Rok 625 3120 tis. 698 084 tis. 747 090 tis. 835 359 tis. ND příspěvek zřizovatele (zaokr. na celé tis. Kč) 427 659 tis. 450 934 tis. 488 978 tis. 550 463 tis. ND náklady na platy zaměstnanců*kyň (zaokr. na celé tis. Kč) 28161 29 825 31994 35 567 ND průměrný plat zaměstnanců*kyň (Kč) 16 990 17 500/18 200 21930 21930 Herec*čka v angažmá ve zřizovaném divadle (10. platová třída do 12 let praxe) (Kč) 25 697 26 837 28 704 31 006 Průměrná měsíční mzda v ČR (Kč) - - - - Minimální důstojná mzda (Praha) (Kč) O POUŽITÉ ZDROJE o O td s u O td N i) o N N a B O O I * U C td s >QJ j2 i/i & td s « 3 -td s Q 2 u td S u .M O td N CO o tn I * u C td 5 >QJ E td N 4-1 « "H. ^ c '— >QJ o 3 la a ,-, Q >u z & O o -OJ s o - N QJ > -td td c td > td X >u *u QJ U QJ o •n td •n 2o •o a cŕ > td T3 N E S >u >QJ -td s s - >QJ E u 0. o ta td td u a. td •n N -td S «5 T3 C E s Zdroj: Vlastní zpracování na základě výročních zpráv ND, výročních zpráv CED, Ankety ND Talks, dat ČSÚ o průměrných hrubých ročních mzdách, tabulkových platů a webu dustojnamzda.cz 117