Tato disertační práce sleduje dva široké cíle (rozpracované do
tří výzkumných otázek).
Vzhledem k neexistenci obecně přijímaného konceptu hodnocení
obranné politiky je prvním jejím cílem takový koncept
definovat. Systematickým přístupem a kombinací existujících
nástrojů z příbuzných oblastí práce představuje souhrnný
koncept k hodnocení obranné politiky sestávající z pěti tzv.
domén obranné politiky: 1) politické, 2) administrativní, 3)
ekonomické, 4) societální a 5) vojenské.
Každá z těchto domén je pak vymezena.
Empirická část práce se poté věnuje zhodnocení adaptace obranné
politiky České republiky na vývoj vnějšího bezpečnostního
prostředí, přičemž je zkoumána v rovině resortu obrany a
zarámována lety 2014 až 2017.
Argumentuje tím, že především hrozba Ruska, terorismu a
migrace, ale také Brexit, nástup amerického prezidenta Trumpa a
konečně také, v menší, ale důležité míře, vzdalování se Turecka
spojencům po neúspěšném puči v roce 2016, představují hlavní
externí impulsy, na něž obranná politika ČR ve zkoumaném období
reagovala.
Adaptační kroky, které v reakci na ně ČR přijala, pak tvoří
hlavní náplň empirické části práce. Přijatá opatření přitom
sahají od revize důležitých strategických dokumentů, od nárůstu
rozpočtu na obranu, počtů personálu i podpory obyvatelstva až
po taková zjištění, jako je rostoucí problém se strukturou
výdajů nebo věkem personálu na civilních i vojenských pozicích.