Ušní boltec člověka je jedinečnou morfologickou strukturou,
která umožňuje individuální identifikaci. Výhody identifikace
podle ušního boltce spočívají především v menší variabilitě
oproti identifikaci podle obličeje. Ušní boltec není tolik
ovlivněn mimickým projevem, kosmetickými úpravami nebo procesem
stárnutí. Je významný pro určení skupinové příslušnosti nebo
individuální identity, především v rámci multimodální
identifikace. Pro individuální identifikaci jsou nejcennější
znaky ušního boltce individuálně specifické, s věkem
zanedbatelně proměnlivé. Identifikace člověka podle ušního
boltce se uplatňuje zejména v kriminalistice, především pro
účely biometrické identifikace v souvislosti s policejním
vyšetřováním. Identifikaci lze provádět na základě rozpoznávání
obrazu ušního boltce, komparací otisků jeho struktur, metodou
termovize nebo pomocí odrazu zvuku v ušním kanálku. S rozvojem
počítačových technologií vznikají různé automatizované
biometrické systémy. Tato práce je morfoskopickou studií, která
zpracovává fotografický materiál 68 ušních boltců pro vytvoření
škál variability znaků ušního boltce a 15 ušních boltců, které
slouží jako testovací soubor použitelnosti definovaných škál.
Práce shrnuje základní předpoklady pro úspěch morfoskopické
analýzy, kterými je zajištění standardizovaných postupů a
minimalizace procesuálních nedostatků. Standardizaci zajišťuje
explicitní definování jednotných postupů morfoskopické analýzy,
kterým je pozorování, komparace nebo škálování. Škály by měly
vhodně zvolenými vzorky reflektovat variabilitu ušního boltce v
populaci, proto je nutné pro testování efektivních postupů
vyplnit dostatečně velkou a variabilní databázi snímků ušního
boltce.