MASARYKOVA UNIVERZITA
Fakulta sociálních studií
Katedra politologie
Mgr. Bronislav Jaroš
Vzdálenost nebo směr? Jak prostorové modely vysvětlují
tematickou volbu a jaké jsou determinanty jejich platnosti.
Disertační práce
Školitel: doc. PhDr. Roman Chytilek, Ph.D.
Brno 2019
Prohlášení o autorství práce
Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma „Vzdálenost nebo směr? Jak prostorové modely
vysvětlují tematickou volbu a jaké jsou determinantyjejich platnosti." vypracoval samostatně
a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
Teoretická kapitola 4 obsahuje části, které byly publikované společně s Mgr. Petrem Vodou,
Ph.D. jako
Jaroš, Bronislav a Petr Voda. Znalosti a pozice v politickém prostoru: případ parlamentních
voleb v Česku 2017. Středoevropské politické studie, Brno: Mezinárodní politologický ústav
Masarykovy univerzity, 2018, roč. 20, č. 1, s. 16-37. ISSN 1213-2691.
Kapitola 11 obsahuje části rukopisu sepsaného společně s doc. PhDr. Romanem Chytilkem,
Ph.D., který prochází recenzním řízením v Politologickém časopisu pod názvem Political
sophistication and spatial voting: what issues attract voters, how do they do it, and what is the
role of voters' knowledge?
Můj autorský podíl je v případě obou textů 90 %.
V Brně dne 29.11. 2019 Bronislav Jaroš
2
Poděkování
Na tomto místě bych chtěl v prvé řadě poděkovat svému školiteli, doc. PhDr. Romanu
Chytilkovi, PhD. zdaleka nejen za čas, který věnoval této disertační práci. Děkuji už za
samotnou motivaci nastoupit k doktorskému studiu, za veškeré odborné konzultace, a
především za podporu a vstřícnost, které jsem z jeho strany během celého studia vnímal. Můj
dík patří také prof. PhDr. Lubomíru Kopečkoví, Ph.D. za to, že se mě na krátkou dobu na
začátku studia ujal jako dočasný školitel.
Děkuji také kolegyním a kolegům, s kterými jsem se za dobu studia potkal v kanceláři 4.11, za
přátelské prostředí, ale také za to, že se vždy snažili poradit a podělit se o své zkušenosti,
kdykoliv jsem si s něčím nebyl jistý.
A v neposlední řadě chci poděkovat svým nejbližším, rodině, snoubence Janě a přátelům, za
to, že mi věřili i ve chvílích, kdy já sám už nevěřil. Že mi fandili, dodávali sílu a motivovali mě.
Že mě mají stále rádi i přes všechno mé stěžování a hlasité úvahy nejen o statistice a volebním
chování. Že stojí při mně.
3
Abstrakt
Cílem této disertační práce je zodpovědět otázky týkající se volebního chování v politickém
prostoru. Text tak činí s ohledem na dlouhodobý spor zastánců dvou nejznámějších
prostorových modelů volebního chování - vzdálenostního (jak jej představil A. Downs) a
směrového (který navrhli G. Rabinowitz a S. E. Macdonald). V posledních letech přitom
převažuje přístup, že oba modely mohou být za různých podmínek relevantní. Práce se tak
zaměřuje na vliv nejdiskutovanějších proměnných: povahy tématu, polarizace stranického
systému a voličské sofistikovanosti. Zároveň ale klade důraz také na palčivost témat. Jak
ukazují dosavadní výzkumy, rozhoduje-li se volič tematicky a na základě pozic v
určitém tématu, pak tehdy, pokud je pro něho téma palčivé, a zároveň pokud jeho
preferovaná strana toto téma aktivně prosazuje. Zatímco předchozí výzkumy se obvykle
zabývají jen některými z uvedených aspektů, tento text je propojuje a přináší tak o
problematice nový celistvý obraz. Datovými zdroji jsou voličský průzkum European Election
Study (EES) a expertní šetření Chapel Hill z roku 2014. Práce využívá průřezová data z 28
evropských zemí a pomocí víceúrovňových regresních analýz porovnává platnost prostorových
modelů v devíti různých tématech.
Klíčová slova
Volební chování, prostorové modely, vzdálenostní model, směrový model, palčivost,
tematická volba, polarizace, sofistikovanost
Abstract
The aim of this thesis is to answer questions dealing with voting behaviour in political space.
It does so by using the optic of the two most well-known spatial models of voting behaviour proximity
(introduced by A. Downs) and directional (whose authors are G. Rabinowitz and S.
E. Macdonald). In recent years, the prevailing approach has been that both models may be
relevant under different conditions. The thesis is focused on the influence of the most
discussed variables: issues, party system polarization and voters' sophistication. At the same
time, it also stresses out the importance of issue saliency. Several researchers have indicated
that a voter makes his decision on the basis of positions on particular issue only if the issue is
salient for her/him and his/her preferred party. While previous studies considered only some
of the mentioned aspects, this thesis combines them and, thus, brings a new and more
comprehensive understanding of the spatial issue voting. Two data sets are used - the
European Election Study (EES) and the Chapel Hill expert survey, both realized in 2014. The
thesis works with cross-sectional data from twenty-eight European countries and, using the
multi-level regression analysis, it compares the validity of spatial models in nine issue
dimensions.
Keywords
Voting behaviour, spatial models, proximity model, directional model, saliency, issue voting,
polarization, sophistication
4
Obsah
Seznam tabulek, grafů a obrázků 7
1. Úvod 9
1.1. Cíle výzkumu a výzkumné otázky 10
1.2. Struktura textu 13
2. Teorie a koncepty: prostorové modely a co s nimi souvisí 14
2.1. Původ v ekonomii a model H. Hotellinga 14
2.2. Downsův vzdálenostní (proximity) model 15
2.3. Kritika Downsova přístupu 19
2.4. Alternativa v podobě směrových modelů 23
2.5. Spojení logiky obou teorií, „discounting" model a koncept balancování 27
2.6. Praktické srovnání účinků modelů 27
3. Boj o modely: srovnání v dosavadní literatuře a metodologické spory 30
3.1. Zastánci vzdálenostního přístupu 31
3.2. Zastánci směrového přístupu 33
4. Prostorové modely a ovlivňující proměnné 34
4.1. Téma 35
4.2. Politická sofistikovanost 37
4.3. Polarizace 40
4.4. Diagram vztahů 46
5. Tematická palčivost jako protiklad a jako součást prostorové volby 47
6. Metody získávání dat v souvislosti s výzkumem politického prostoru a prostorovými modely... 52
6.1. Pozice voličů 53
6.2. Pozice stran 53
6.2.1. Výzkumy na voličích 53
6.2.2. Dotazování stranických elit 55
6.2.3. Analýzy legislativního hlasování 56
6.2.4. Analýzy stranických programů a dokumentů 57
6.2.5. Volební kalkulačky 60
6.2.6. Dotazování expertů 61
7. Datová báze 63
7.1. Pozice voličů a stran, témata 64
7.2. Palčivost témat 66
7.3. Voličské preference 67
5
7.4. Další proměnné 68
7.4.1. Politická sofistikovanost voličů 68
7.4.2. Kontrolní demografické proměnné 69
7.5. Proměnné jako závislé a nezávislé a popisné statistiky 70
7.5.1. Závislá proměnná 70
7.5.2. Nezávislé proměnné 71
7.5.3. Tabulka s popisnými statistikami proměnných 71
8. Metody a postupy analýzy 73
9. Vliv tématu a prostorové hlasování 78
9.1. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci 79
9.2. Platnost modelů jako výše užitků 88
9.3. Shrnutí 94
10. Polarizace systému a politický prostor 97
10.1. Zdůrazňování tématu a vyhraněnost pozic 101
10.2. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci 102
10.3. Platnost modelů jako výše užitků 107
10.4. Shrnutí 113
11. Politická sofistikovanost jako určující proměnná voličského rozhodování 115
11.1. Výše užitků a znalosti a jejich vliv na politické preference 116
11.2. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci 118
11.3. Platnost modelů jako výše užitků 124
11.4. Shrnutí 129
12. Závěr 131
Seznam zdrojů 137
Přílohy 146
6
Seznam tabulek, grafů a obrázků
Tabulka 1: Popisné statistiky proměnných 71
Tabulka 2: Příklad výpočtu dichotomické platnosti vzdálenostního modelu v tématu životní prostředí
pro dvě situace: 1) vzdálenostní model správně určuje preferenci bez ohledu na směrový model, 2)
vzdálenostní model správně určuje preferenci, aniž by ji zároveň správně určil směrový model 77
Tabulka 3: Korelační vztahy vzdálenostních a směrových užitků v jednotlivých tématech 78
Tabulka 4: Procentuální platnost prostorových modelů v tématu levice-pravice (v obecném a
ekonomickém pojetí), 79
Tabulka 5: Procentuální platnost prostorových modelů v osmi konkrétních tématech: pro všechny
respondenty 80
Tabulka 6: Procentuální platnost prostorových modelů v osmi konkrétních tématech: pro
respondenty, kteří vyjádřili preferenci pro stranu zdůrazňující dané téma 81
Tabulka 7: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu pálčivosti tématu levice-pravice (v
ekonomickém pojetí) pro voličovu preferovanou stranu na platnost prostorových modelů 83
Tabulka 8:Víceúrovňová logistická regresní analýza vlivu voličských preferencí pro strany určitého
tématu na platnost modelů (jejich schopnost správně určit první preferenci voliče) 84
Tabulka 9: Popisné statistiky - vzdálenostní a směrové užitky 88
Tabulka 10: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu pálčivosti tématu levice-pravice (v
ekonomickém pojetí) pro voličovu preferovanou stranu na výši vzdálenostních/směrových užitků... 89
Tabulka 11: Víceúrovňová lineární regresní analýza vlivu voličských preferencí pro strany určitého
tématu na výši vzdálenostních a směrových užitků 90
Tabulka 12: Víceúrovňová logistická regresní analýza vlivu vzdálenostního/směrového uvažování na
tvorbu preference pro stranu určitého tématu 93
Tabulka 13:Tabulka polarizace: polarizační koeficienty v jednotlivých zemích a tématech seřazené od
nejnižšího 98
Tabulka 14: Víceúrovňová lineární regresní analýza vlivu pálčivosti tématu ekonomická levice-pravice
na extremitu pozic stran 101
Tabulka 15: Víceúrovňová lineární regresní analýza, extremita pozic stran v závislosti na tom, zda je
sledované téma pro stranu palčivé 101
Tabulka 16: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v tématu levice-pravice (v
obecném i ekonomickém pojetí) na platnost prostorových modelů 102
Tabulka 17: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních
tématech na platnost prostorových modelů (se zahrnutím všech respondentů) 103
Tabulka 18: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních
tématech na platnost prostorových modelů (se zahrnutím jen těch respondentů, kteří preferují
stranu zdůrazňující zkoumané téma) 104
Tabulka 19: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v tématu levice-pravice (v
obecném i ekonomickém pojetí) na výši vzdálenostních a směrových užitků 107
Tabulka 20: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních
tématech na výši vzdálenostních a směrových užitků (se zahrnutím všech respondentů) 108
Tabulka 21: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních
tématech na výši vzdálenostních a směrových užitků (se zahrnutím jen těch respondentů, kteří
preferují stranu zdůrazňující zkoumané téma) 108
Tabulka 22: Víceúrovňová logistická regrese, vliv znalostí a prostorových teorií na preferenci stran
akcentujících určité téma 116
7
Tabulka 23: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu voličské sofistikovanosti v tématu levicepravice
(v obecném i ekonomickém pojetí) na platnost prostorových modelů 119
Tabulka 24: Víceúrovňová logistická regrese, analýza vlivu znalostí a dalších faktorů voličské
sofistikovanosti na platnost prostorových modelů v osmi konkrétních tématech 120
Tabulka 25: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu voličské sofistikovanosti na výši
vzdálenostních a směrových užitků v tématu levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí) 124
Tabulka 26: Víceúrovňová lineární regrese, analýza vlivu znalostí na výši vzdálenostních a směrových
užitků 126
Tabulka 27: Kompletní znění otázek k vyjádření tematických škál v datových setech EES a Chapel Hill
146
Tabulka 28: Seznam stran, které prosazují sledovaná témata 146
Graf 1: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů v závislosti na palčivosti tématu
levice-pravice pro voličovu preferovanou stranu 83
Graf 2: Série grafů marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první
preferenci voliče v závislosti na palčivosti tématu pro voličovu preferovanou stranu 85
Graf 3: Grafy marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
palčivosti témat 91
Graf 4: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci
voliče v závislosti na polarizaci stran v dimenzi levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí).. 103
Graf 5: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci
voliče v závislosti na polarizaci stran v osmi konkrétních tématech 105
Graf 6: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
polarizaci stran v dimenzi levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí) 109
Graf 7: Grafy marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
polarizaci stran v určitém tématu 111
Graf 8: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci
voliče v závislosti na voličské sofistikovanosti (zejm. znalostech) v dimenzi levice-pravice (v obecném i
ekonomickém pojetí) 120
Graf 9: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci
voliče v závislosti na voličské sofistikovanosti v osmi konkrétních tématech 122
Graf 10: Grafy marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
voličské sofistikovanosti, dimenze levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí) 125
Graf 11: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
voličské sofistikovanosti v osmi konkrétních tématech 127
Obrázek 1: Model trhu H. Hotellinga s náhodným umístěním obchodů 15
Obrázek 2: Prostor o dvou dimenzích v příkladu S. Merrilla a B. Grofmana 18
Obrázek 3: Porovnání vzdálenostního a směrového modelu 28
Obrázek 4: Porovnání vzdálenostního a směrového modelu v situaci, kdy oba modely predikují
stejnou volbu 29
Obrázek 5: Diagram vztahů mezi proměnnými 46
8
1. Úvod
Pro moderní evropské stranické systémy v prvních fázích jejich existence byla typická pevná
spjatost stran s určitými skupinami voličů. Strana reprezentovala některou ze společenských
tříd, a její příslušníci ve volbách pravidelně této straně odevzdávali svůj hlas. Voličská fluktuace
tak byla v této době velmi nízká. Rozvolnění společenských vazeb mezi voliči a stranami patrné
v 2. polovině 20. století ale vyneslo na povrch nové vzorce volebního chování, často založené
na racionalitě politických aktérů. V tomto ohledu jedním z těch nejvýznamnějších vzorců je
volba založená na tématech v politickém prostoru. Voliči a kandidující subjekty zaujímají určité
pozice na pomyslné tematické ose. Voliči se pak rozhodují racionálně, když v každých volbách
hledají co nejvýhodnější alternativu, tedy takovou, která jim přinese největší užitek. Politické
strany se naopak snaží vytvořit takovou nabídku, která přiláká co nejvíce voličů (přinese tedy
největší užitek co největšímu počtu voličů).
Do evropských stranických systémů přitom vstupují nové subjekty, z nichž některé viditelně
zdůrazňují svoji pozici v jednom či několika tématech oproti jiným. Enviromentální strany se
etablují již delší dobu. Jsou zde ale také strany akcentující svoji pozici v tématu integrace
Evropské unie či zvláště v posledních letech velmi aktuálním tématu imigrace. Ať už se jedná
o reakci na voličskou poptávku nebo snahu stran vnést do politického prostoru vlastní témata,
je jisté, že strany se tak snaží zdůrazňováním své pozice v některém z témat upoutat pozornost
voličů a získat jejich hlas. Je tedy vysoce relevantní se ptát, jakou logikou jsou voličské
preference utvářeny s ohledem na různá témata.
Touto otázkou se zabývá i dlouholetý teoretický spor mezi zastánci dvou nejvlivnějších
prostorových modelů, které pracují s předpokladem racionálních rozhodnutí voličů. Jednou
z nejcitovanějších politologických prací vůbec je bezesporu ta, v níž A. Downs [1957] představil
svůj vzdálenostní (proximity) model. Ten říká, že volič bude mít nejvyšší užitek z takové strany,
která je mu v určitém tématu nejblíže. Model se však s postupem času dočkal řady inovací či
protichůdných návrhů na modelování chování aktérů v politickém prostoru. Patrně
„největším" vyzyvatelem se stal směrový model (directional), který nejprve představil S. A.
Matthews [1979] a dále jej upravili zejména G. Rabinowitz a S. E. Macdonald [1989]. Tito autoři
oproti Downsovi předpokládají, že volič bude mít nejvyšší užitek z takové strany, která zaujímá
9
nejintenzivnější pozici ve stejném směru od neutrálního bodu (obvykle středu tematické osy).
Zatímco v prvním modelu se tedy volič rozhodne pro nejbližší alternativu bez ohledu na to,
v jakém směru se nachází, v druhém nejprve zvolí směr (přidá se na jednu stranu názorové
osy) - může být například proti imigraci - a zvolí stranu, která nejintenzivněji prosazuje danou
politiku a zastává tedy v tématu nejextrémnější pozici ve stejném směru.
Celá řada výzkumníků se poté zaměřila na porovnání obou modelů s cílem zjistit, který
z nich si vede lépe s ohledem na predikci volebního chování (podrobněji kapitoly 2 až 4).
Postupně mnozí z nich také začali přicházet se závěry, že zde nelze jasně říci, který model je
lepší. Jeden si vede lépe za určitých okolností, zatímco druhý za jiných1
. Už to ale také
naznačuje, že způsob voličského rozhodování nemusí být v čase konstantní. Pokud v některé
zemi v jedněch volbách převládá určitý model, v těch dalších může být vše jinak, například
kvůli tomu, že na pálčivosti získají odlišná témata, změní se politická nabídka atp. Pochopení
vzorců ve voličském rozhodování tak může pomoci zodpovědět otázky i v jiných oblastech
politologie, jako je například fenomén voličské polarizace. Zvýšení pálčivosti určitého tématu,
v němž platí směrová logika rozhodování, může příkladně vést ke zvýšení této polarizace a
„rozdělení společnosti", o němž se v posledních letech tolik hovoří. To vše jsou možné
souvislosti, které z chápání volebního chování prostřednictvím prostorových modelů činí velmi
aktuální a významné výzkumné téma.
1.1. Cíle výzkumu a výzkumné otázky
Je s podivem, že i přes velmi plodnou diskusi o zmíněných prostorových modelech a
tematické volbě se dosud nedočkal rozsáhlejšího zpracování vliv konkrétních témat na logiku
tvorby voličských preferencí. Předpoklady i dílčí důkazy o tom, že v různých tématech může
být logika rozhodování voličů (resp. relevance zmíněných modelů) odlišná, přitom existují již
poměrně dlouho [např. Lewis a King 1999; Claassen 2009; Dinas a Pardos-Prado 2012].
1
Někteří autoři pak mají za to, že nejlepším způsobem je oba modely propojit a vytvořit tak modely nové
[především Merill a Grofman 1997, dále např. Kedar 2005, Iversen 1994]. Bolstad a Dinas [2017] mají za to, že
vzdálenostní logika rozhodování platí, avšak spíše jen v případě, že se kandidující subjekt nachází na stejné straně
od středu (neutrálního bodu) osy.
10
V obecné rovině si tedy tato práce klade za cíl odpovědět na otázku: Dojaké míry evropské
politické strany přitahují své voliče v různých tématech vzdálenostně, a do jaké míry směrově?
Jinými slovy zde zkoumáme, jaký je výkon (nebo platnost) prostorových modelů a zda a jak
se liší v různých tématech. Hovořím-li v tomto textu o výkonu nebo platnosti modelů, mám na
mysli totéž, a sice schopnost modelů vysvětlit voličské preference, resp. reakci voličů na
nabídku politických stran v daném čase, místě a tématu. Tento výkon (platnost) může přitom
nabývat dvou forem (podrobněji v kapitole 8). První je schopnost modelů správně určit první
preferenci voličů; tou druhou výše vypočteného užitku, který má volič ze své preferované
strany (čím vyšší užitek, tím má model vyšší platnost). Tento text přitom pracuje s oběma
pojetími. Výkon ani platnost modelů jistě nejsou zcela ideální a dostatečně vystihující
pojmenování toho, co je předmětem výzkumu. V následujícím textu jich však využívám, neboť
takové jednoslovné pojmenování snad bude sloužit přehlednosti textu.
Takto obecně pojatá otázka tedy navazuje na řadu předchozích výzkumů, které porovnávaly
zmíněné prostorové modely. Nebere však tak docela v potaz zdůrazňování určitého tématu.
V poslední době se přitom objevují studie, které propojují prostorovou volbu s koncepty issue
saliency či issue ownership (také v souvislosti stzv. valenčním hlasováním [Stokes 1963]),
namísto toho, aby je stavěly do protikladu, jak tomu bylo dříve [vizte např. Pardos-Prado 2012;
Spoon a Klůver 2014; Mauerer et al. 2015]. Jak poznamenávají např. J.-J. Spoon a H. Klůver
[2014], je totiž nepravděpodobné, že by volič preferoval takovou stranu, která je mu sice blízká
v jím preferovaném tématu, tuto pozici ovšem výrazněji neprosazuje. Za zmínku v tomto
ohledu také stojí výzkumná větev týkající se rozdělení politických stran na mainstreamové a
okrajové strany (meinstream vs. niche parties) [Meguid 2005]. Tyto strany se mimo jiné liší
právě v tématech, na která obvykle kladou důraz.
Tyto výzkumy se však dosud v této souvislosti nezaměřily na onen dlouhodobý spor mezi
vzdálenostním a směrovým pojetím politického prostoru. Pro přesnější porozumění tomu, jak
se voliči rozhodují v různých tématech (resp. jak v nich strany voliče přitahují) se přitom jeví
být propojení těchto konceptů jako klíčové.
Z uvedeného vyplývá první z podotázek, na které chci v této práci přinést odpověď: Dojaké
míry přitahují evropské politické strany své voliče vzdálenostně nebo směrově v tématech,
která zdůrazňují (jsou pro tyto strany palčivá) ?
11
V odborné literatuře se diskutuje ještě o několika dalších zásadních faktorech, které mohou
mít vliv na výkon uvedených modelů. Zmiňována bývá zejména míra polarizace stranického
systému [např. Fazekas a Méder 2013; Papageorgiou a Autto 2015; Pardos-Prado a Dinas
2010]. Výzkumy například prokázaly, žes rostoucí polarizací roste výkon prostorových modelů,
pokud bereme v potaz obecnou levo-pravou dimenzi [např. Fazekas a Méder 2013], nebo že
strany jsou úspěšnější v zaujetí voličů svým zdůrazňovaným tématem, pokud v něm zaujmou
polarizovanější pozici [Mauerer et al. 2015].
To nás přivádí k další otázce: Je polarizace v tom kterém tématu posilujícím faktorem pro
„výkon" směrového modelu, vzdálenostního modelu, nebo prostorových modelů obecně? Jak
se lišíjejí vliv v konkrétních tématech?
A v tomto případě přidáme ještě podotázku, která vyplývá z výše uvedeného. Prostorové
modely přímo nezahrnuje, ale přesto může její zodpovězení pomoci pochopit vztahy mezi
proměnnými: Jak souvisí zdůrazňování určitého tématu stranou s její pozicí v tomto tématu
(resp. je zdůrazňovaní tématu spojeno s polarizovanější pozicí)?
Někteří autoři se také zaobírají otázkou, zda mezi námi jsou směroví či vzdálenostní voliči.
V tomto ohledu je diskutováno především téma politické sofistikovanosti voličů [např. Singh a
Roy 2014; Kropko 2012], někteří autoři ovšem přisuzují vliv i určitým demografickým
statistkám [např. Tomz a van Houweling 2008].
Obdobně jako v předchozím případě se tedy ptáme: Jak politická sofistikovanost ovlivňuje
rozhodování voliče (veformě vzdálenostní vs. směrové logiky uvažování) s ohledem na témata,
která jsou pro aktéry voleb palčivá?
Práce ke zodpovězení uvedených otázek využije dat z 28 evropských zemí, což umožní
vyvozovat poměrně dobře zobecnitelné závěry. Posuzovat bude až devět různých témat
v jednom časovém úseku a pro posouzení pozic aktérů využije dat jak z dotazníkového šetření
na expertech, tak na voličích (podrobněji datové soubory, výhody a limity jejich využití přiblíží
kapitola o datech a metodách).
Shrneme-li výše uvedené, tento výzkum rozšíří dosavadní poznání několika směry. Zatímco
předchozí výzkumy se obvykle zabývají jen některými z uvedených aspektů, tento text je
propojuje a přináší tak nový celistvý obraz o tematické volbě v politickém prostoru. Využívá
průřezová data z 28 evropských zemí. Porovnává výkon prostorových modelů ve velkém počtu
12
témat. Vydává se na úroveň politických stran, resp. typů stran s ohledem na jejich
zdůrazňovaná témata, stranické systémy jednotlivých zemí tedy ustupují do pozadí. V rámci
jedné práce sleduje, jak se mění výkon prostorových modelů s ohledem na konkrétní témata,
tematickou palčivost, polarizaci a voličské charakteristiky. Dodejme, že rovněž v českém
prostředí zatím chybí systematizující text, jenž by podal ucelený obraz o problematice dvou
nejvlivnějších prostorových modelů a logiky voličského rozhodování, ačkoliv k tématu
v nedávné době svými pracemi přispěli zejména Roman Chytilek a Otto Eibl [Eibl 2011; Chytilek
a Eibl 2011; Chytilek 2014].
1.2. Struktura textu
Práce je členěna do pěti oddílů. Po tomto úvodu samozřejmě budu pokračovat sekcí, v níž
představím teoretické koncepty a výzkumy, z nichž tato práce vychází a na které navazuje.
V prvé řadě zde budu podrobněji rozebírat vzdálenostní a směrové prostorové modely a
následně zmíním argumenty autorů, kteří oba modely mezi sebou porovnávali. A stejně tak
autorů, kteří modelům přikládají různou platnost v závislosti na dalších proměnných. Blíže
tedy vysvětlím, jak polarizace, voličské charakteristiky nebo povaha témat zasáhly do výzkumu
tematické volby. Důležité pro tuto práci jsou však i koncepty, které pracují s teoriemi
tematické pálčivosti a tematického vlastnictví. Jak je již naznačeno výše a podrobněji bude
v teoretické kapitole vysvětleno, tyto koncepty byly dříve spíše v protikladu k prostorové
volbě. Výzkumy z poslední doby ale naznačují, že se mohou vzájemně významně ovlivňovat a
doplňovat.
Následující třetí část práce blíže představí datové soubory, z nichž výzkum čerpá. Poté
následuje analytická část. Každá z kapitol odpoví na jednu z představených výzkumných otázek
a představí tak svébytné téma výzkumu, zároveň se ale všechny kapitoly svým způsobem
doplňují. Závěr pak samozřejmě přinese zhodnocení výsledků empirických analýz a platnosti
prostorových modelů v závislosti na zmíněných indikátorech a porovnání s teoretickými
očekáváními.
13
2. Teorie a koncepty: prostorové modely a co s nimi souvisí
2.1. Původ v ekonomii a model H. Hotellinga
Mnohé politologické a ekonomické teorie tvoří velmi úzce propojené pomyslné nádoby.
Představa, že tržní mechanismy lze v celé řadě aspektů přisoudit politickému prostředí a
rozhodování, a že chování aktérů trhu je často založeno na stejných principech jako chování
politických aktérů, je dnes brána za samozřejmou. Jako příklady odvětví politické vědy spojené
s ekonomií a trhem lze jmenovat politický marketing, branding, teorii racionální volby či teorii
her.
Harold Hotelling je pak autorem jedné z nejvlivnějších ekonomických teorií, které
v politologii našly své pevné místo. Jeho práce se stala základem pro koncept tematické volby.
Hotelling [1929] upozornil na fakt, že určité skupiny zákazníků nakupují stále u stejného
obchodníka bez ohledu na drobné rozdíly v ceně zboží. Tedy i v situaci, kdy jejich oblíbený
obchodník má o něco málo vyšší cenu oproti konkurenci, nemotivuje to zákazníka vyrazit na
nákup do jiného obchodu. Jinými slovy, pokud by obchodník zvýšil rapidně cenu svého zboží,
přijde o své zákazníky. Pokud ji však zvýší jen nepatrně, zákazníci mu zůstanou, neboť jeho
obchod budou mít stále nejblíže své pozici (nejblíže svému bydlišti nebo může doprava do
daného obchodu představovat nejmenší náklady). Do hry mohou jistě vstupovat i dalšífaktory,
například personální nebo kvalita nabídky a služeb. Případně kombinace více faktorů. Hotelling
však takto oponuje předpokladu, že si zákazník vždy vybere nejnižší cenu. Ten by platil ve
chvíli, když by trh byl pouhým bodem. Tak tomu ale není, trh se nachází v prostoru o určitých
rozměrech. Je tedy smysluplnější pojímat jej jako region. V souvislosti s těmito úvahami
představil Hotelling v roce 1929 ve svém textu Stability in Competition dnes velmi známý
zjednodušený prostorový model trhu, jenž je připodobněn dlouhé ulici, na jejíchž protilehlých
koncích stojí dva nabídkou a cenou stejné či obdobné obchody.
Určujícím faktorem pro racionální rozhodnutí zákazníka, kterému z obchodů dá přednost,
se v tomto případě stává vzdálenost od místa jeho bydliště (či pozice), přičemž obchody se tak
budou snažit dle předpokladů racionality dosáhnout umístění oslovujícího co nejvíce
zákazníků.
14
Obrázek 1: Model trhu H. Hotellinga s náhodným umístěním obchodů
B b
Zdroj: Hotteling 1929:45, Eibl 2011
Budeme-li předpokládat, že jsou zákazníci rovnoměrně rozmístěni podél ulice, nepružnost
poptávky a jako hlavní kritérium rozhodování zákazníka vzdálenost, resp. náklady na dopravu
(tedy že cena není natolik rozdílná, aby i vyšší náklady na dopravu do vzdálenějšího obchodu
učinili zákazníkův nákup výhodnější), pak v uvedeném příkladu získá více zákazníků obchod A.
Jinými slovy, obchodník A získá zákazníky nalevo od své pozice (a) a obchodník B ty napravo
(b) a nejsou-li přítomny jiné faktory rozhodování, pak si zbývající zákazníky v prostoru (x, y)
rozdělí napůl. V tomto klání tak obchod A vítězí díky své výhodnější pozici blíže středu trhu.
Pro obchody A a B je tedy racionální umístit se co nejblíže středu trhu. Vezmeme-li pak v úvahu
situaci, kdy rozložení zákazníků v ulici není rovnoměrné (tedy v jednom místě se jich nachází
více než v jiném), je pro obchody racionální být co nejblíže mediánové pozici (resp. pozici, od
níž se napravo i nalevo nachází stejný počet zákazníků). Tím by nastala rovnovážná situace
neboli ekvilibrium. Představíme-li si pak větší počet obchodů, budou se snažit o takové
umístění, aby byly nejblíže co největšímu počtu zákazníků.
Sám Hotelling přitom poukazoval na možnost převést tento model, který později doplnil
ještě Arthur Smithies [1941] o myšlenku elastické poptávky, do politické sféry.
2.2. Downsův vzdálenostní (proximity) model
Učinil tak Anthony Downs o 28 let později v díle An Economic Theory of Democracy [1957]
a vytvořil tak jednu z nejvlivnějších politologických prací.
Obchod v Downsově pojetí můžeme nahradit stranou či kandidátem, zákazníka voličem.
Oběma aktérům jde přitom o maximální užitek či zisk. Namísto ulice si pak můžeme domyslet
osu s póly v určitém tématu a vzdálenost zde chápeme v ideologickém smyslu slova. Témata
mohou být v multidimenzionálním prostoru samozřejmě různá, avšak Downs do svých úvah
postupně zavádí možnost redukovat politický prostor do jedné dimenze, jež vzniká na bázi
15
ideologie tvořící určitou informační zkratku. Tuto jednu dimenzi nejtypičtěji vyjadřuje osa
levice-pravice, kde jeden pól představuje absolutní kontrola vlády (státu) nad trhem, druhý
naopak ponechání vývoje volné ruce trhu. Je zde předpoklad, že každá strana a každý volič
může být na této ose umístěn, neboť se jedná o dominantní ideologický spor. Tento přístup
k redukci politického prostoru se později stane jednou z hlavních výtek kritiků modelu [např.
Stokes 1963], avšak na druhou stranu řada dalších autorů v modelování postupuje obdobným
způsobem, jak si ukážeme níže. Downs pak očekává spíše dostředivou tendenci v umístění
politických stran, které se budou snažit přiblížit mediánovému voliči, ovšem nevylučuje i
odchylky od tohoto předpokladu v závislosti na rozložení preferencí voličů. Takový přístup se
samozřejmě jeví být vhodný spíše pro dvoustranické systémy. V multipartismech pak strany
dle Downse hledají co největší poziční diferenciaci a přiblížení svému mediálnímu voliči v dané
části prostoru. Multipartismy jsou ovšem doménou Giovanniho Sartoriho, jenž ve svém
rozsáhlém díle mimo jiné rovněž reflektoval Downsovu teorii s tím, že ve vícestranických
systémech může honba za maximálním užitkem přinést stejně tak dostředivé i odstředivé
tendence [Sartori 2005].
V každém případě v Downsově pojetí platí, že volič zvolí takovou stranu (příp. kandidáta),
která je mu svojí pozicí zaujímanou k určitému tématu či ideologii nejblíže. Podobně jako si
zákazníci v předchozím případě zvolili nejbližší obchod. Předpokladem je však racionální volič
se znalostí o pozicích kandidujících nebo, podíváme-li se na problematiku z perspektivy
politických stran, strany znalé rozložení voličských preferencí. Voliči se pak rozhodnou pro
kandidáta č. 1, pokud užitek z jeho volby je vyšší než užitek z volby kandidáta č. 2. Ve
vzdálenostním modelu se tedy užitek zvyšuje se zmenšující se vzdáleností mezi voličem a
stranou (kandidátem). Takový užitkový vztah lze matematicky vyjádřit následující rovnicí:
UÍJ = -IVÍ-CJI
nebo v euklidovském prostoru jako
U^-fVi-Cj)2
kde Vj]e pozicí voliče/a Q je pozicí strany/na stejné tematické škále.
16
Výzkumníci se liší v tom, zda vzdálenosti stran a voličů v tématech poměřovat kvadratickou
nebo jednoduchou "city-block distance" formou. V tomto textu se přikláním k druhé možnosti,
ve shodě například s A. Westholmem [1997] a především S. Singhem [2014], jenž empiricky
porovnával oba způsoby a došel k závěru, že druhý řečený má lepší vypovídající hodnotu2
.
Je dále důležité poznamenat, že uvedené rovnice jsou platné jen pro jednodimenzionální
pojetí politického prostoru. Někteří autoři, kteří pracovali se vzdálenostním modelem, ovšem
oproti Downsovi pojali politický prostor jako multidimenzionální [např. Westholm 1997;
Johnston et al. 2000; Lacy a Paolino 2010; Claassen 2009; Dinas a Pardos-Pardo 2012].
V takovém případě platí, že volič zhodnotí všechny pozice ve všech pro daný případ
relevantních dimenzí a rozhodne se pro celkově nejbližší alternativu. Užitek lze pak vyjádřit
jako
Vy =l\Vi- C/l nebo í/y = - £ ( T i - Cj)2
Anebo lze situaci vyjádřit pomocí Pythagorovy věty, podobně jako to udělali S. Merrill a B.
Grofman [1999]. V jejich příkladu politického prostoru o dvou dimenzích existujídva kandidáti,
mezi kterými se má volič rozhodnout. K prvnímu má blízko v ekonomických názorech,
k druhému v sociálních. V prostoru jsou dány jasné pozice (0 představuje střed ideologických
škál), volič (V) zaujímá pozici 3 v ekonomické dimenzi a pozici 1 v sociální. První kandidát (Ci)
je na pozicích 2 a -1, druhý (C2) na pozicích -1 a 1.
2
Pro využití kvadratické formy rovnice je naopak využíván argument, že lépe umožňuje sloučit vzdálenostní i
směrový model do jedné rovnice [např. Pardos-Prado a Dinas 2010: 782]. Tento postup však nebude v této práci
využíván.
17
Obrázek 2: Prostor o dvou dimenzích v příkladu S. Merrilla a B. Grofmana
Social
pol icy
(0,0)
v
p (3,1)
Eco nomic
- policy
[\t2 - c2)2
(2,-1) é ;
Zdroj: Merrill a Grofman 1999:21
S kandidátem č. 2 je volič na stejné pozici v sociálních otázkách a je mu vzdálen rozdílem 4
bodů v ekonomických otázkách. Výsledný užitek je v tomto případě roven 4. Od kandidáta č.
1 je pak vzdálen o jeden bod v ekonomických otázkách a o dva body v sociálních. V grafickém
vyjádřenítak vzniká trojúhelník, kde vzdálenost v obou dimenzích najednou (a výsledný užitek)
může být pojat jako délka přepony tohoto trojúhelníku. Vzorec vycházející z Pythagorovy věty
je
u = vci;!-Cly + o2 - c2y,
kde vx a v2 jsou pozice voliče v jedné a druhé dimenzi a q a c2 jsou pozice kandidáta Ci
v těchto dimenzích. Dosadíme-li jednotlivé pozice do vzorce, pak výsledkem pro kandidáta Ci
je VŠ, tedy 2,24.
Protože v této práci ale bude posuzována každá dimenze zvlášť, bude v našem případě
platná jednoduchá verze rovnice pro jednodimenzionální prostor. Těmto dvěma přístupům
k pojímání multidimenzionálního prostoru (tedy agregované nebo každá dimenze zvlášť) se
budu věnovat níže.
18
Je třeba dodat, že Anthony Downs si uvědomuje řadu faktorů, které mohou vstupovat do
strategií kandidujících a voličů a způsobovat tak jejich odlišné chování [podrobněji vizte
Chytilek 2014: 23-31]. O možném vlivu rozložení preferencí voličů již byla řeč. Jedním z dalších
aspektů je i pravděpodobná nedokonalost informace jednoho aktéra o pozicích toho druhého,
což však Downs na rozdíl od některých svých kritiků zjevně nepovažuje za překážku ve
vzdálenostním pojímání politického prostoru. Autor základního politologického prostorového
modelu dále hovoří o možnosti opozičních stran (kandidátů) určovat své pozice dle jednání
vlády. Přidává i úvahu o tom, že vláda a opozice se v umístění na pomyslné ose mohou
překrývat, přičemž v takovém případě může být tím nejpodstatnějším faktorem pro voličovo
rozhodnutí posouzení jejich kompetentnosti k řešení daného tématu. Tato myšlenka pak
později stojí v základu konceptů takzvaných valenčních témat a valenčního hlasování [např.
Stokes 1963; Butler a Stokes 1974; Clarke et al. 2004, 2009]. Zvláštní případ, jak je naznačeno
výše, pak tvoří multipartismy s reálnou možností tvorby koaličních vlád, kdy volič musí brát
v potaz užitek z celé potenciální koalice, jež se může po volbách vytvořit, což jej zároveň nutí
uvažovat i o preferencích dalších voličů. Lze pak také říci, že Downs využívá jedné dimenze
politického prostoru ke zjednodušení, avšak neznamená to, že by multidimenzionalitu
vylučoval, jak můžeme vyvodit z některých jeho tezí [cit. dle Chytilek 2014: 32], zejména té, že
redukce dimenzí má dle Downse představovat informační zkratku pro voliče ve chvíli, kdy je
právě třeba zvážit mnoho témat či alternativ.
Sám Downs tak výše uvedenými aspekty prostorové tematické volby, nad nimiž se zamýšlel,
předznamenal celou řadu výtek, kterých se pak dočkal od svých kritiků. Jakkoliv byl ale model
hojně mnohými odborníky kritizován (konkrétněji k výtkám vůči vzdálenostnímu přístupu vizte
níže), stále je jedním ze základních kamenů politicko-prostorových analýz.
2.3. Kritika Downsova přístupu
V úvodu kapitoly pojednávající o kritických poznámkách vůči Downsově vzdálenostnímu
pojetí prostorového modelu je nutno zmínit D. E. Stokese. Argumenty tohoto amerického
politologa z jeho příspěvku Spatial Models ofParty Competition [1963] nechybí snad v žádném
textu zaměřujícím se na toto téma. Některé z nich ostatně už tehdy předznamenaly směr,
19
jakým se bude diskuse o prostorových modelech volebního chování a vůbec o tematické volbě
ubírat v následujících desetiletích. Další kritici na Stokese do značné míry navazují a někteří
z nich v této návaznosti představují své vlastní modely volebního chování.
Nejen Stokesovu kritiku můžeme shrnout do několika bodů. Následující výčet jistě není
zcela vyčerpávající, ale zmiňuje ty nejzákladnější z výtek, které spolu vzájemně také velmi
souvisí. Jsou jimi 1) statická povaha modelu; 2) redukce prostoru do jedné dimenze; 3)
existence témat, kde nejsou dány žádné jasné póly a škála, na které se lze zařadit - cíl všech
politických aktérů v takovém tématu bývá stejný (takzvaná valenční témata); 4) předpoklad
v podstatě perfektních znalostí aktérů (voličů a kandidujících) o svých vzájemných pozicích; 5)
možnost stran libovolně zabírat pozice v prostoru.
Stokes mimo jiné vznesl vůči vzdálenostnímu pojetí poznámku, že dimenze politického
prostoru a jejich hranice jsou nejen relativní, ale také proměnlivé. Downsův model se tak jeví
být příliš statický. Zatímco Hotel li ngova ulice má zjevné a v podstatě objektivní hranice, které
není snadné posunovat, obsah politiky se proměňuje, v nadsázce řečeno, každým dnem.
Politický prostor je tedy značně nestálý. Tento zásadní rozdíl v obou pojetích lze také
považovat za hlavní kritickou výtku vůči samotnému převedení modelu Harolda Hotellinga do
politického prostředí. Změny v obsahu politiky samozřejmě mohou znamenat možné
posunování hranic dimenzí politiky, mohou se měnit témata a také jejich palčivost. Jinými
slovy, v určitých obdobích některá témata trápí voliče více, jiná méně, a jindy tomu zase může
být naopak. Navíc lze dodat, že pro každého voliče jsou některá témata palčivější než jiná.
Můžeme tedy říci, že tento bod Stokesovy kritiky se významně promítá do podoby pozdějších
směrových modelů (vizte níže).
Druhým zmíněným tématem Downsovy kritiky je redukce dimenzionality. Jak je řečeno
výše, Downs sice přímo netvrdí, že informační zkratky v podobě ideologie musí všichni voliči
využít. Na druhou stranu ale předpokládá, že všechny voliče i strany lze v dané dimenzi zařadit
do pozic.
V otázce redukce prostoru do jedné dimenze se Stokes inspiruje tehdejšími průzkumy v
USA, z nichž plynulo, že pozice voličů vůči stranám je v socioekonomických otázkách odlišná
než v otázkách zahraniční politiky. Právě zahraniční politiku lze ostatně pojmout jako příklad
20
tématu, které nemusí být významně spjato s levo-pravou podobou politického spektra3
a
pomyslná vzdálenost k té či oné straně se tedy nemusí shodovat v obou tématech. Pokud se
navíc pohybujeme ve vícestranickém systému, kde se běžně objevují strany zastupující zájmy
regionálních, etnických či jiných společenských skupin, je redukce dimenzionality o to méně
možná.
Tento bod kritiky samozřejmě souvisí i s těmi dalšími. Pokud byla řeč o možnosti
proměnlivosti témat a jejich pálčivosti či o tom, že pro každého voliče mohou být významná
jiná témata, platí to stejné i u politických stran. J. Rovný [2012] například argumentuje, že
politické strany zaujímají výraznější (polarizovanější) pozice v tématech, která chtějí zdůraznit,
a v jiných, která považují pro sebe za nevýhodná, je naopak zamlžují. V dnešní době je snadné
představit si stranu, která akcentuje téma imigrace a v levo-pravé socioekonomické dimenzi
se výrazněji neprofiluje. V souladu s tímto kritickým bodem se tedy nabízí otázka, zdaje možné
zhodnotit pomocí vzdálenostního přístupu při redukci dimenzionality na pouhou levo-pravou
škálu vztah takové strany a jejích voličů.
V literatuře jsou zastoupeny hojně oba přístupy, tedy ten, který prostor pro zjednodušení
redukuje, i ten, který pracuje s více dimenzemi prostoru. Tématu se blíže věnuje samostatná
podkapitola této práce (4.1).
Je-li řeč o počtu dimenzí, je nutné připojit také diskusi o jejich obsahu a povaze. Stokes a
po něm mnoho dalších autorů vychází z přesvědčení, že zdaleka ne na všech tématech je
možné řadit politické aktéry do pozic. Důvodem může být prostý fakt, že v určitých dimenzích
existuje v podstatě jen jediná možná pozice, na které se shodují všichni nebo většina, neboť
tato pozice znamená bez větších pochyb největší užitek pro všechny aktéry. Taková témata
Stokes nazývá valenční. Příkladem může být hospodářský růst či vymýcení korupce (na čemž
se jistě alespoň oficiálně prakticky všichni shodují). Dle Stokese je třeba striktně rozlišovat mezi
pozičními a valenčními tématy (v daném čase a prostoru), přičemž u těch druhých je pro voliče
rozhodující spíše zhodnocení kompetencí stran (kandidátů) k jejich naplnění4
. Tato myšlenka
3
Pojímání tohoto spektra v USA je samozřejmě o dost jiné než např. v českém prostředí, což nás přivádí k dalším
do jisté míry kritickým poznámkám vůči modelu, a sice těm o jeho využití mimo hranice USA. Např. Sartori
navrhoval ve své patrně nejvýznamnější práci z roku 1976 přenechat další rozpracování modelu americké
politologii [Sartori 2005]. Jak však dokládají nesčetné práce zabývající se prostorovou volbou v evropských
systémech, tento Sartoriho apel nebyl výzkumníky vyslyšen.
4
Dodejme ještě, že Stokes také popisuje možné vztahy mezi valenčními a pozičními tématy, když říká, že z těch
prvních mnohdy vycházejí ta druhá. Záleží však především na tom, jak je diskuse o daném tématu v politickém
21
dala základ celé nové teorii o volebním chování [zejm. Clarke et al. 2004], která se zařadila po
bok těch nejhlavnějších, jako jsou stranická identifikace či třídní hlasování, byť je samozřejmě
valenční teorie5
ve své podstatě stále součástí tematické volby. Ačkoli valenční hlasování bylo
dříve vnímáno spíše jako protiklad tomu prostorovému, v poslední době výzkumy ukazují, že
se oba způsoby spíše doplňují [např. Rovný 2012; Mauerer et al. 2015; Pardos-Prado 2012].
Závěrem je na místě doplnit, že na uvedené myšlenky rovněž navazují i ucelené teorie
tematické pálčivosti a tematického vlastnictví, které rozvinuli zejména D. Robertson [1976], I.
Budge a D. J. Farlie [1983] a J. Petrocik [1996].
Tyto polemiky v každém případě zřetelně ukazují, že propojení konceptů pálčivosti
s prostorovými modely ve smyslu jejich porovnání, jak o tom hovoří tato práce, je více než
smysluplné.
Další bod kritiky se zabývá otázkou informovanosti voličů. Aby totiž mohla platit
vzdálenostní logika voličských rozhodnutí, znamená to, že volič musí mít dostatek informací a
musí být schopen na jejich základě určit pozice jednotlivých stran na tematické škále. Pak
teprve může zhodnotit, která strana je mu nejblíže a pro tu ve volbách hlasovat. Kritika tohoto
předpokladu je spojena především s S. A. Matthewsem [1979]. Tento autor poukazoval
především právě na přecenění schopností a možností aktérů získat dostačující informace
k tomu, aby se mohli přibližovat pozici mediánového voliče na straně kandidujících, anebo
volit na základě absolutních vzdáleností v případě voličů. Jinými slovy, vzdálenostní přístup dle
Matthewse nereálně předpokládá perfektní distribuci informací mezi aktéry, velmi přesnou
představu voličů o své vlastní pozici a znalost stran/kandidátů o preferencích všech voličů. Za
nereálnou také považoval ničím neomezenou mobilitu kandidátů, tedy možnost umísťovat se
do jakékoliv pozice v prostoru, což je poslední z výše uvedených základních bodů kritiky. Jinými
slovy, pozice se nerodí ve vakuu, strana či kandidát má za sebou nějaký politický výkon a nová
pozice musí být pro voliče uvěřitelná s ohledem na tyto či jiné aspekty. Dále Matthews
zmiňoval, že vzdálenostní přístup v podstatě znamená, že volič věří proklamovaným pozicím a
stanoviskům kandidátů a očekává, že povolební realita bude právě taková. Někteří další autoři
prostoru rámována. Zůstaňme u našeho příkladu vymýcení korupce, jež je bez pochyby samo o sobě valenčním
tématem. Dominantní v diskusi o této problematice se však může stát otázka konkrétních řešení, téma se tedy
konkretizuje a lze již předpokládat v takto pojaté dimenzi více možných pozic. Za valenčními tématy se tedy dle
Stokese často skrývají jejich poziční alternativy.
5
Ucelenou teorii valenčního hlasování představili a na příkladu voleb ve Velké Británii testovali v roce 2004
Harold D. Clarke, David Sanders, Marianne C. Stewart a Paul F. Whiteley [2004].
22
proto berou ve svých modelech v potaz odlišnost mezi proklamovanou a reálnou pozicí
kandidujících [zejm. Grofman 1985, Merill a Grofman 1997; Kedar 2005; vizte níže].
Na uvedené kritické myšlenky později navázala například také ta linie výzkumů, která
porovnávala vzdálenostní a směrové modely s ohledem na sofistikovanost voličů [např. Singh
a Roy 2014; Kropko 2012; Lacy a Paolino 2010, podrobněji v kap. 4.2.], přičemž předpoklady
těchto prací jsou logické, tedy že ti sofistikovanější budou spíše volit dle vzdálenostní logiky, ti
méně sofistikovaní dle směrové. Různí autoři však dochází v tomto ohledu k odlišným
závěrům. Podobně lze zmínit výzkumy, které přímo neporovnávaly dva zmíněné modely, ale
zabývaly se (s ohledem na sofisti kovanost) schopností voličů učinit dobře promyšlená
rozhodnutí ve volbách a zvolit si zástupce reprezentující jejich hodnoty [např. Boonen,
Pedersen a Hooghe 2017; Lau et al. 2013; Andersen et al. 2005; Lyons 2017]. S ohledem na
možnost stran zaujímat pozice neomezeně lze zase zmínit výzkumy zabývající se takzvanými
„niche" (okrajovými) versus mainstreamovými stranami [zejm. Meguid 2005], z nichž mimo
jiné vyplývá, že zaujetí pozice v tématu může vyžadovat zhodnocení mnohem více faktorů než
jen pozici mediánového voliče.
2.4. Alternativa v podobě směrových modelů
Zatímco Downs sice poukázal na problém s informovaností, avšak neviděl jej jako zásadní
překážku (řešil jej ostatně např. rovněž kritizovaným ideologickým zjednodušením prostoru
do jedné dimenze), Matthewse uvedená kritika přivedla k vytvoření neutrálního bodu. Ten
odkazuje (zpravidla, ačkoliv ne nezbytně) ke stávající situaci v daném tématu či dimenzi, s níž
by měli být voliči obeznámeni, a jsou tak zároveň schopni usoudit, kterým směrem by si přáli
učinit změny. Nemusí tedy znát žádné konkrétní pozice, jen status quo, a toho by již volič dle
Matthewse měl být schopen. Politickým aktérům, voličům i kandidujícím, pak tedy v podstatě
stačí zaujmout stranu, být například pro a proti nějaké politice (policy). Tím jsou do značné
míry vyřešeny body, za které byl Downsův model kritizován, včetně toho o odlišnosti
předvolebního slibu a reálně očekávatelného výsledku, neboť se zde jedná jen o posun politik
určitým směrem. Lze ovšem vznést jiné výhrady.
23
U tohoto modelu tedy nehraje vzdálenost od neutrálního bodu v podstatě žádnou roli,
ačkoli Matthews obecně počítá spíše s umírněnými kandidáty a stranami6
. Návrh spíše
menšího posunu oproti státu quo bude totiž pro voliče uvěřitelnější než nějaká zásadní změna
(čímž se opět dostáváme k bodu ne/omezené mobility kandidujících). Podstatný je tedy směr.
Matthews tak nahrazuje užitky ve formě vzdálenostní užitky ve formě úhlů. Nulový úhel je
stejný směr, naopak pod úhlem 180 stupňů se skrývá směr opačný a zde strany, které jsou pro
voliče neužitečné.
V každém případě fakt, že všechny strany, které jsou na straně voliče, pro něho mají stejnou
užitečnost, je poněkud problematický. Matthews si ve své podstatě představuje prostor
zakřiveně, modeluje jej jako „hypersféru", kruh, kde úhly (směry) politiky mohou být v tématu
různé. Politologie však jednodimenzionální prostor chápe spíše jako kontinuum jedné osy
charakterizované protichůdnými názory. Snad v bipartismu lze za těch okolností předpokládat
rozložení kandidujících do obou směrů od neutrálního bodu (nemáme-li před sebou Stokesovo
valenční téma). Oba kandidáti by v takovém případě získali všechny voliče na své straně. V
multipartismech je však pravděpodobné, že voličovým směrem se bude nacházet více stran a
model tak nebude mít příliš velkou vypovídající hodnotu. Ani tento model tedy nereflektuje
relativitu v pálčivosti a prosazování témat aktéry. Další potíží nejen Matthewsova modelu, ale
směrových modelů obecně, je skutečnost, že i zastávání neutrálního bodu (obhajoba státu
quo) může být politickým názorem. Z charakteristiky modelů ale spíše vyplývá, že pokud
v tématu není u aktérů stanovisko jasné, resp. zůstává na neutrálním bodě, pak pro ně toto
téma není důležité. Toto je ještě více patrné v případě následujících autorů, kteří na
Matthewse navázali a jejichž směrový model je ten, jenž se stal nejvýznamnějším vyzyvatelem
Downsova pojetí.
George Rabinowitz a Stuart E. Macdonald [1989] přišli o deset let později s novým pojetím
směrového modelu, jenž lépe reagoval na otázku pálčivosti a upravil některé nedostatky
Matthewsova přístupu. Tito autoři zachovávají neutrální bod, avšak vzdálenost je v jejich
modelu rovněž důležitá. Jak jsme nastínili v úvodu textu, tato vzdálenost představuje
intenzitu, s jakou aktéři usilují o změnu státu quo ve sledované dimenzi. Intenzita prosazování
stanoviska v daném tématu tak do značné míry jistě může korespondovat s jeho pálčivostí pro
6
Pokud bychom však posuzovali zároveň v rámci jednoho modelového zobrazení více dimenzí, pak již vzdálenost
pozic ovlivňuje případný výpočet užitku [vizte Eibl 2011]
24
určité aktéry, byť uvedené pojmy samozřejmě nelze zcela zaměňovat (v případě pálčivosti lze
hovořit např. i obecněji o aktuálně palčivých tématech ve společnosti, intenzita se naopak týká
spíše konkrétních voličů či kandidujících). V tomto směrovém modelu platí, že největší užitek
přináší taková volba, kdy volič i kandidát jsou co nejvíce vzdáleni od neutrálního bodu stejným
směrem, oba tedy co nejvíce prosazují stejnou změnu vdaném tématu. Čím blíže
k neutrálnímu bodu oba aktéři mají, tím je užitek menší, a pokud jsou na opačných stranách,
užitek je záporný. Ještě zřetelněji zde však platí, že umístění blízko neutrálnímu bodu nebo
přímo na něm znamená pro daného aktéra téma, které pro něj není podstatné. Obhajoba státu
quo jako silného politického názoru zde tedy nemá místo [vizte také Eibl 2011]. Dle autorů
směrové teorie, je-li strana umístěna např. na klasické levo-pravé škále ve středové pozici, pak
její podporu nelze vysvětlit na základě tématu, který tato osa reprezentuje. Rozhodující pro
její podporu musí být jiná témata [Macdonald, Listhaug, Rabinowitz 1991:1123]7
.
I zde v každém případě platí, že voliči se rozhodnou pro toho kandidáta, z jehož volby jim
plyne větší užitek než v případě ostatních kandidátů. Zatímco ve vzdálenostním modelu se
užitek zvyšuje se zmenšující se vzdáleností mezi voličem a kandidátem, v tom směrovém se
užitek zvyšuje s rostoucí intenzitou pozic obou aktérů (ve stejném směru).
Matematicky pak lze směrový přístup Rabinowitze a Macdonalda vyjádřit následujícím
způsobem8
.
Uij = (VÍ - JV) x [Cj - JV)
VÍ je pozicí voliče / a Q je pozicí strany j na stejné tematické škále. N representuje pozici
neutrálního bodu. Neutrální bod bývá nejčastěji umístěn uprostřed tematické škály, kde N =
0. V takovém případě lze použít zjednodušenou verzi rovnice.
Uu =ViX q
7
V souladu se směrovou teorií hovoří také výzkum J. Adamse et al. [2017], jenž přichází se závěrem, že voliči
nacházející se ve středu ideologické osy se ve volbách méně rozhodují na základě ideologie. Do jisté míry tímto
směrem odkazuje i linie výzkumů, která spojují palčivost tématu s polarizovanější pozicí na ose, jež jej vyjadřuje
[např. Rovný 2012, vizte níže]. Jinými slovy, pokud chce kandidující subjekt, aby se pro něho volič rozhodl na
základě postoje v určitém tématu, bude tento postoj spíše polarizovaný. Otázkou však je, zda tento efekt platí
pro různá témata.
8
Opět platí, že uvedená rovnice je platná pro jednodimenzionální prostor. Bereme-li v úvahu více dimenzí, pak
je pro voliče jednoduše nejvýhodnější volba pro kandidáta, u něhož je největší součet užitků.
25
Podobně jako Matthews i tito autoři počítají spíše s kandidáty, kteří nejsou extrémní, byť
se na první pohled zdá, že jejich model právě takové kandidáty upřednostňuje. Z toho důvodu
zavádějí do svého modelu hranice přijatelnosti (region of acceptability). Pokud nějaká strana
až příliš intenzivně prosazuje určité téma či změnu v určitém tématu a jeví se být příliš
extrémní, může překročit tyto hranice a voliči ji mohou ve svém rozhodování penalizovat.
Záleží však na každém voliči, jak velkou penalizaci kandidujícím přisoudí [např. Macdonald,
Rabinowitz a Listhaug 1998]. V tomto ohledu je však třeba upozornit na ne zcela jednoznačný
výklad zmíněných konceptů. Co znamená umístění dále od neutrálního bodu, a tedy zastávání
intenzivnější pozice? Zdá se, že není nezbytně nutné vnímat pojem „intenzivní" jako
„extrémní". Popisuje-li model intenzitu prosazování, zvýšení této intenzity může spíše
odkazovat na větší palčivost daného tématu pro kandidáta/stranu/voliče, nikoliv nezbytně na
extrémnější pozici těchto aktérů, byť je v určitých případech samozřejmě možné oboje a velmi
záleží na povaze tématu a krajních bodů na ose, jež jej reprezentuje. Představme si například
konkrétní téma poplatků ve zdravotnictví, kde krajními body na ose jsou pozice „pro" a proti",
intenzita prosazování jedné či druhé varianty je zde zřetelně propojena s pálčivostí daného
tématu. Naproti tomu vezměme v úvahu téma v podobě socioekonomické levo-pravé osy, jež
může být konkrétněji vyjádřena třeba tématem státních zásahů do ekonomiky. Zde vzdálenější
či intenzivnější pozice bude velmi pravděpodobně výrazně propojena také s extrémností
strany. Zvýše uvedených důvodů však lze hodnotit zavedení konceptu intenzity do modelu
také jako částečné vypořádání se s otázkou pálčivosti, jak je uvedeno výše. Sami autoři navíc
vidítyto dva pojmy do určité míry jako spojené nádoby: „Naopak směrová teorie argumentuje,
že palčivost tématu v hodnocení určité strany je částečným odrazem toho, jak je strana
extrémní." [Macdonald, Listhaug, Rabinowitz 1991: 1122]. Tento rozpor mimo jiné odkazuje
k myšlenkám některých autorů o tom, že v různých tématech může být logika voličského
rozhodování odlišná, resp. že určité téma může mít vzdálenostní a jiné směrový charakter, což
je velmi podstatná úvaha také pro tuto práci. Jinými slovy, záleží na povaze informací o
tématu. Je-li téma rámováno jako škála možných politik, platí spíše vzdálenostní model; je-li
téma pojímáno spíše jako rozhodnutí mezi dvěma možnostmi, kde je obtížnější rozlišit
konkrétní politiky, může pro voliče tato škála představovat spíše intenzitu a vést jej ke
směrovému uvažování [např. Dinas a Pardos-Prado 2012; Kropko a Banda 2018].
26
2.5. Spojení logiky obou teorií, „discounting" model a koncept
balancování
V testování prostorových modelů se však objevuje ještě třetí zástupce této modelové
rodiny, který do značné míry kombinuje logiky obou předchozích. Na tomto místě považuji za
vhodné jej alespoň stručně zmínit, ačkoli pro tento text není zásadní. Ve svých pracích model
rozvinuli zejména B. Grofman ve spolupráci s S. Merillem [Grofman 1985, Merill a Grofman
1997] a nazývají jej „discounting" modelem. Podstatná je zde role státu guo9
, jehož pozice
spoluurčuje, jakých změn může daná strana v určitém tématu reálně dosáhnout. Dle tohoto
přístupu voliči přirozeně očekávají, že kandidující subjekty nebudou schopny naplnit
stoprocentně své sliby a reálnou pozici těchto subjektů tak vidí někde mezi jejich
proklamovanou pozicí a neutrálním bodem. Jinými slovy, volič raději zvolí oproti své vlastní
pozici extrémnějšího/intenzivnějšího kandidáta, neboť očekává, že výsledná reálná pozice
takového kandidujícího mu bude nakonec nejblíže.
Velmi podobné charakteristiky jsou vlastní tzv. konceptu balancování, jenž říká, že volič
od m ítající status guo bude preferovat oproti své pozici extrémnějšího kandidáta, neboť u něho
předpokládá schopnost zajistit takové změny, které tomuto voliči budou nakonec blízko. Do
úvahy totiž bere kromě vzdálenosti celou řadu proměnných, zejm. ty institucionální, jako je
povolební vyjednávání atp. S pojmem se pracuje v různých kontextech především v americké
politologii [vizte Chytilek 2014: s. 49]. V souvislosti s testováním vzdálenostního a směrového
modelu jej pak využila např. O. Kedar [2005], jež jeho platnost potvrdila na základě výzkumu
zahrnujícím čtyři různé země a systémy: Velkou Británii, Kanadu, Nizozemsko a Norsko.
2.6. Praktické srovnání účinků modelů
Pro názornou představu na tomto místě zmíním několik příkladů účinků vzdálenostního a
směrového modelu. Jakým způsobem dochází k predikci odlišných (či stejných) voličských
preferencí?
9
Rok vydání první práce [1985] na toto téma naznačuje, že je to právě Grofman, kdo do prostorových modelů
poprvé zakomponoval status quo, avšak v této době ještě nikoliv ve spojení se směrovou teorií.
27
Výzkumy nejčastěji pracují s jedenáctibodovými tematickými škálami (a výjimkou není ani
datová báze, jíž využívá tato práce), na kterých jsou političtí aktéři zařazováni (nebo se sami
zařazují) do pozic. Pro příklad si tedy představme právě takovou škálu (bez ohledu na téma)
s pozicemi -5 až 5, kde střední bod 0 je neutrálním bodem. Dále si představme tři kandidáty.
Kandidát Kl je umístěn v bodě -1, kandidát K2 zastává pozici 4 a kandidát K3 pozici 5.
V příkladu pak máme voliče V umístěného v bodě 1.
Obrázek 3: Porovnání vzdálenostního a směrového modelu
Kl
—*
-1
Ť
Uvzd = 2
V
• o -
K2
4
K3
5
í
USI
Zdroj: autor
Pokud by se v tomto grafickém příkladu volič rozhodoval dle předpokladů Downse, pak by
zvolil kandidáta Kl, jenž se sice nachází na opačné straně tematického spektra, ale stále je
tomuto voliči nejblíže. Vypočtený vzdálenostní užitek (formou city block distance - vizte výše)
je 2, což je větší užitek než u kandidáta K2 (3) i K3 (4) - připomeňme, že ve vzdálenostním
modelu platí vztah čím menší výsledek výpočtu, tím vyšší užitek. Kandidát K3 je tedy nejméně
preferovaným. Naopak pokud by postupoval dle předpokladů směrového modelu Rabinowitze
a Macdonalda, rozhodl by se pro kandidáta K3, s nímž jej pojí směrový užitek s hodnotou 5.
Kandidát Kl se záporným užitkem -1 by v pořadí preferencí voliče skončil jako poslední.
V uvedeném příkladu tak oba modely vedou ke zřetelně odlišným preferencím. Nejvíce
preferovaný kandidát se stává při použití jiné rozhodovací prostorové logiky tím nejméně
preferovaným.
Na tomto místě se však hodí podotknout, že ne vždy modely dochází k takto odlišným
výsledkům. Představme si v následujícím příkladu jiné pozice politických aktérů. Konkrétněji
situaci, kdy si volič V a kandidát K2 své pozice vymění. V takovém případě volič dle obou
28
modelů preferuje kandidáta K3, s nímž jej pojí nejvyšší vzdálenostní užitek (jenž je roven 1) i
směrový (roven 20). Situace, kdy se oba modely ve své predikci shodují, logicky nastává častěji
u voličů s vyhraněnějšími názory.
Obrázek 4: Porovnání vzdálenostního a směrového modelu v situaci, kdy oba modely predikují stejnou volbu
Zdroj: autor
Efekt stejné predikce obou modelů je možný i v případě vícedimenzionálních prostorů,
pokud se výpočet užitku zaměřuje na více dimenzí současně [Eibl 2011]10
. Na tento problém
poukazují mnozí autoři, procento voličů, pro něž obě teorie určují stejnou preferenci, bývá
velké. Chce-li pak výzkumník určit, která teorie je platnější, musí se s těmito případy vypořádat
[např. Tomz a Houweling 2008, Fazekas a Méder 2013].
1 0
Předchozí studie na tuto analytickou obtíž upozorňují, ačkoli např. Weber [2015] v ní vidí příležitost a píše o
synergii zmíněných modelů. Pro Downsův model je měnou blízkost/vzdálenost, pro směrový intenzita a pro
„discounting" model efektivita: „Není žádný důvod, proč by se měly vzájemně vylučovat. Naopak je
pravděpodobné, že jejich kombinace - blízké pozice, které jsou zároveň intenzivní; intenzivní pozice, které jsou
zároveň efektivní, atd -jsou zvláště atraktivní. Takové kombinace mohou překonat pochybnosti, které voliči mají
o stranických politikách: pokud je strana blízká, myslí to vážně? Pokud to myslí vážně, uspěje? A pokud uspěje,
bude stále blízká?" [Weber 2015: 524]. V této tezi tak Weber propojuje intenzitu v pojetí směrového modelu
s pálčivostí a odkazuje tak k diskusi, které se budu věnovat v kap. 5.
29
3. Boj o modely: srovnání v dosavadní literatuře a metodologické
spory
Podstatou této kapitoly je představit, jakým způsobem různíautoři porovnávali oba modely
mezi sebou a k jakým závěrům došli. Tedy tím, jak k otázce „který model je lepší" přistupuje
dosavadní literatura. Jasná odpověď však není. Lze jen říci, že vzdálenostní princip je
dlouhodobě hojněji zastoupený či preferovaný [viz Lewis a King 1999: 21-22] než ten
směrový11
. Patrně nejcitovanější výzkumnou práci zabývající se porovnáváním obou modelů
napsali v roce 1999 J. B. Lewis a G. King. Tito autoři si pokládali otázku, proč debata o
uvedených dvou typech prostorových modelů přetrvává tak dlouho. A došli k závěru, že
upřednostnění jednoho či druhého modelu je dáno především metodami, které při porovnání
různí autoři využívají. Autoři k tomuto tvrzení dospěli jednoduše tak, že porovnali práci
typického zastánce vzdálenostní teorie [Westholm 1997] a příznivců směrové volby
[Macdonald, Rabinowitz a Listhaug 1998], přičemž poukázali na fakt, že zmínění výzkumníci
našli důkazy silně hájící jejich pozice, ačkoli využili identická data.
K této otázce se samozřejmě vrátím v datové a metodologické kapitole této práce. Základní
rysy této diskuse však nastíním již v následujících dvou podkapitolách připomínajících zastánce
vzdálenostního nebo směrového modelu. Tomuto tématu se nelze vyhnout, chceme-li zde
zmínit autory, kteří modely porovnávali.
1 1
Nesčetné množství politologických prací, které nějak pracují s voličskou volbou v rámci politickém prostoru,
využívá vzdálenostní logiky v podstatě automaticky. Například tehdy, hodnotí-li schopnost voličů zvolit si
kandidáta nejlépe odpovídajícího preferencím voliče a reprezentujícího voličovy hodnoty [např. Andersen et al.
2005, Lyons 2017; Lau et al. 2013; Boonen, Pedersen a Hooghe 2017; Singh a Roy 2014]. Princip blízkosti je
ostatně využíván i v praxi. Využívají jej například v posledních letech stále populárnější on-line poradní aplikace
(volební kalkulačky). Tyto aplikace radí voličům, jaká strana či kandidát je pro ně nejvhodnější. Volební kalkulačky
jsou jakýmsi použitím logiky prostorové volby v praxi. Logika těchto aplikací je spíše vzdálenostní [také např.
Wagner, Ruusuvirta 2012], neboť algoritmy generující onu volební radu se snaží v podstatě nalézt co největší
míru shody mezi voličem a kandidujícím. Nelze však na druhou stranu vyloučit ani směrovou logiku. Velmi v tomto
ohledu záleží na povaze škál, na nichž je odpovídáno. Zatímco na jedenáctibodové škále lze víceméně testovat
oba modely, neboť žádný z nich není vyloučen či sloučen, některé aplikace využívají i pouze tříbodové škály.
V takovém případě (kdy voliči mají k dispozici pouze vyjádření souhlasu, nesouhlasu či odpovědi nevím) nelze
rozlišit směrovou či vzdálenostní logiku. Kratší škály s možností vyjádřit pouze jasnou odpověď (chybí tedy
možnosti „spíše souhlas - spíše nesouhlas" a není tak prostor pro umírněnou variantu odpovědi) by naopak
mohly částečně napovídat spíše směrovým modelům, jakkoliv to trochu odporuje smyslu volebních kalkulaček
založených na podobnosti názorů.
30
3.1. Zastánci vzdálenostního přístupu
Westholm [1997, 2001] je hlasitým kritikem směrového přístupu Rabinowitze, Macdonalda
a Listhauga [např. 1991]. Jejich metodologii označoval za předpojatou a nevhodnou. Navrhnul
spíše intrapersonální výzkum na voličích a hodnotit každého voliče a jeho představu o
politickém prostoru individuálně. Jím kritizovaní autoři tvořili pozice na základě agregovaných
dat, jejichž součástí však mají být dle Westholma velmi zkreslené úvahy určitých voličů, které
vychylují pozice stran směrem ke středu. Tato vychýlení pak dle něj mohou favorizovat
směrový model. Navíc je obtížné posuzovat všechny voliče na stejné škále. Proto navrhuje
přistupovat ke každému voliči zvlášť.
Podobně lze však argumentovat i obráceně. Výzkumy na voličích jsou obecně terčem
početné kritiky, zejména z důvodu subjektivity a dostredivosti v hodnocení stranických pozic
[vizte zejm. Benoit a Laver 2005 a 2006], ačkoli někteří autoři naopak tvrdí, že voličova
představa má blízko k té, kterou lze považovat za objektivní [např. Powell 1989]. Vrátíme-li se
znovu k Westholmově přístupu k individuálnímu voliči, největší problém tohoto postupu tkví
beze sporu v tom, že takový volič má tendenci umístit svoji nejoblíbenější stranu co nejblíže k
vlastní pozici, přičemž toto umístění může být dáno i jinými vlivy než pozicí v tématu. Tím může
být vzdálenostní model značně zvýhodněn. Toto zkreslení je nazýváno racionalizací voličského
uvažování. Přesto takřka identickou metodologii přebrali ve své observační studii i další autoři
[např. Blais et al 2001]. Tito autoři testovali modely v Kanadě a zmíněný problém se pokusili
alespoň umenšit, když svůj výzkum prováděli před volbami (usoudili totiž, že v době kampaně
je efekt racionalizace menší, než když volič již pro určitou stranu hlasoval) a do svého výzkumu
také zavedli kontrolní proměnnou stranické identifikace. Telefonní průzkum se ptal na dvě
témata - snížení daní a quebeckou otázku. Autoři také kontrolovali hranice přijatelnosti
dotazem, zda je pro daného voliče některá ze stran až příliš extrémní. I v tomto případě byla
zjištěna silná relevance vzdálenostní teorie oproti té směrové.
Lze tedy říci, že dle nastíněných vzájemných kritik agregovaná data zvýhodňují směrový
model, individuální zase ten vzdálenostní. Za zmínku však stojí v tomto ohledu také výzkum R.
Johnstona a kol. [2000], jenž našel rovněž v Kanadě (na datech z let 1993 a 1997 a za
posuzování více dimenzí - např. Québec, kanadsko-americké vztahy) důkazy pro větší relevanci
vzdálenostního pojetí i za použití metodologie, která by měla zvýhodňovat teorii směru.
31
Lewis a King [1999] volali v rámci své práce po dalším testování modelů za pomoci
experimentů i hloubkových a kvalitativních metod výzkumu. Zatímco kvalitativní výzkum
zaměřený na prostorové modely stále chybí, cestou experimentálního testování se již několik
autorů vydalo [zejm. Claassen 2007, Tomz a Van Houweling 2008, Lacy a Paolino 2010].
Tomz a Houweling spatřují výhodu experimentu mimo jiné v tom, že tak lze snáze
odfiltrovat další proměnné, které do voličova rozhodování mohou vstupovat v reálných
situacích (jako např. stranická identifikace atd.). Claassen [2007: 265] zase připomíná, že
odpadá problém s tím, jak umístit do pozic kandidáty, neboť vezme-li experimentátor v úvahu
hypotetické subjekty, může s nimi v podstatě libovolně manipulovat. Navíc tak může předejít
situaci, kdy různé modely vedou ke stejné volbě. Jak jsme si ukázali výše, k tomu může u
observačních studií snadno dojít a také k tomu dochází [např. Weber 2015].
Výsledky těchto experimentálních studií přitom také nahrávají spíše vzdálenostnímu
přístupu k politickému prostoru. Tomz a Van Houweling [2008] a Claassen [2007] pracovali s
prostorem o jedné dimenzi (na jedenáctibodové škále). V prvním případě byla touto dimenzí
zdravotní péče a nejednalo se tedy v daném pojetí o redukci prostoru, nýbrž o příkladové
téma, na němž autoři svůj experiment provedli. Claassen pak využil jednorozměrného
zjednodušení v podobě škály liberalismus-konzervatismus12
. Tomz a Houweling položili otázku,
zda financování zdravotní péče má být státní či soukromé, poté určili dle předem daného
algoritmu pozice hypotetických stran a z nich si poté účastníci měli vybrat. V Claassenově
případě bychom se mohli ptát, zda jeho přístup nezvýhodňuje vzdálenostní přístup už tím, že
na škále liberalismus-konzervatismus se krajní pozice skutečně jeví být spíše extrémní než
intenzivní. Umírněnější účastníci experimentu se tak nemuseli být s to identifikovat s
extrémním kandidátem.
Odlišně k věci přistoupili Lacy a Paolino [2010], když nechali účastníky experimentu umístit
se v osmi různých tématech/dimenzích a poté jim předali materiály ze smyšlených kampaní
smyšlených kandidátů, z nichž pozice těchto kandidátů byly zřejmé (ačkoli autoři přiznávají, že
někteří účastníci zhodnotili kandidáta oproti předpokladu odlišně, takové odpovědi byly tedy
logicky z hodnocení vypuštěny). Nikoliv však konkrétní hodnoty na škále, pro autory bylo
určující, zda je účastník experimentu a smyšlený kandidát v daných tématech umírněný, či
1 2
Odlišně Claassen postupoval při novém experimentu o dva roky později [2009] a došel také k odlišným závěrům
(vizte níže).
32
extrémní. Snažili se také i své extrémnější kandidáty udržet v hranicích přijatelnosti. Toto
pojetí lze považovat za velmi přínosné přinejmenším v tom ohledu, že více simulovalo reálnou
situaci, v jaké se voliči rozhodují. Obvykle před sebou totiž nemají jasně stanovenou pozici
určitého kandidáta na určité škále, nýbrž právě soubor informací z kampaní, programů, médií,
od svých známých apod., dle kterých určují, koho budou volit.
U všech těchto experimentů se zmíněnými postupy autoři snažili o lepší testovatelnost
modelů a odbourání problémů, které se objevují u observačních studií z „reálného světa".
Závěry Tomze a van Houwelinga pak ukazují, že 57,7 % voličů hledá ke své pozici nejbližšího
kandidáta, 27,6 % jich bere v potaz status quo a hodnotí kandidáty dle „discounting"'teorie a
pouze 14,7 % se rozhoduje na základě směru. Claassen i Lacy a Paolino ještě výrazněji
podporují vzdálenostní teorii (což může být do určité míry dáno i tím, že neposuzují
„discounting" model). Dodejme ale, že tito autoři prováděli svůj výzkum mezi studenty. Nabízí
se namítnout, zda preference vzdálenostního pojetí nemůže mít původ také ve větší
sofistikovanosti takových účastníků experimentu (podrobněji kap. 4.2.).
3.2. Zastánci směrového přístupu
Výzkumů, které přímo preferují směrový přístup, není obecně tak obrovské množství. Dá
se říci, že v odborné literatuře nacházíme nejčastěji ty autory, kteří model vymysleli [např.
Rabinowitz, Macdonald a Listhaug 1991; Macdonald a Rabinowitz 1993; Macdonald,
Rabinowitz a Listhaug 1995,1998, 2004].
Jako příklad uveďme práci z roku 1998, kdy zmínění tři autoři reagovali přímo na kritiku od
Westholma [1997, 2001]. Z jejich článku vyplývá v podstatě stejná kritika vůči jeho
metodologii, jakou on sám uplatnil na směrové teorie dříve. Autoři určili pět norských stran v
rámci hranic akceptovatelnosti. Výpočty však ukazují na „vítězství" jejich teorie jak při
posuzování těchto pěti stran, tak všech sedmi, kterých se tehdejší průzkum týkal. Macdonald
se svými kolegy pozice stran v multidimenzionálním prostoru určili na základě průměru
odpovědí všech respondentů, přičemž mají za to, že se zahrnutím většího počtu respondentů
do analýzy problém se subjektivním voličským hodnocením prostoru dle jejich výpočtů mizí.
Vyzdvihují přitom schopnost směrového modelu zhodnotit palčivost témat. Je však nutné
33
dodat, že tato schopnost se zdá být dle dalších výzkumů velice relativní, zvláště záleží na tom,
jak je téma (dimenze) koncipováno [např. Kropkoa Banda 2018].
Adams, Bishin a Dow [2004] si položili otázku, zda kandidáti v senátních volbách v USA
uspěli spíše tehdy, zaujali-li umírněné středové pozice, anebo tomu bylo naopak. Ve výzkumu
využívají přímo výsledky hlasování, a sice v 95 různých senátních volbách v USA konaných mezi
roky 1988 až 1992. Navazují tak na Merilla a Grofmana [1997] a v souladu s nimi věří, že velké
množství dat z mnoha voleb odfiltruje vlivy případných dalších proměnných jako je charisma
kandidátů. Tato data kombinují s povolebními průzkumy, z nichž čerpají informace o pozicích
voličů a jimi posuzovaných pozicích kandidátů na ose liberalismus-konzervatismus. Data
zkoumají na individuální i agregované úrovni. Jejich rada pro kandidáty je jasná: držte se dál
od politického středu.
Podpora pro směrový model se pak našla také v Maďarsku [Todosijevič 2005], ačkoli rozdíly
mezi oběma modely nebyly velké. Autor ve své observační studii využil poměrně komplexní
metodologický postup. Pozice stran zjišťoval u jejích poslanců, pozice voličů z průzkumu
preferencí. Samozřejmě se nabízí namítnout, že takto pojatá metodologie nesvědčí příliš o
tom, jak voliči smýšlí, neboť pozice stran mohou voliči a poslanci vnímat velmi odlišně. Na
druhou stranu odpadá problém se zkresleními stranických pozic, která produkují průzkumy na
voličích. Závěry jeho výzkumu říkají, že se voliči rozhodují spíše dle osy levice-pravice než dle
konkrétních témat, kterých Todosijevič bral v potaz hned osm (avšak na agregované úrovni).
Konkrétní témata pak hrála důležitější roli u voličů extrémnějších stran. Autor navíc nenašel
důkazy pro velkou relevanci tematické volby jako takové, zvláště pak u méně sofistikovaných
voličů.
4. Prostorové modely a ovlivňující proměnné
Je ale nutné poznamenat, že v poslední době bývá častější spíše odlišný přístup
výzkumníků. Nesnaží se ani tak říci, zda je jeden model obecně lepší, jako spíše za jakých
okolností je první nebo druhý model lepší. Nebo jinými slovy, pro kterou situaci je lepší
vzdálenostní, a pro kterou směrový model. Zkoumají tedy vliv dalších proměnných na voličské
rozhodování na pozadí prostorových modelů. O těchto obvykle zkoumaných proměnných již
34
byla řeč v úvodní části této práce, neboť právě na ně se zaměřuje i tento text a mé výzkumné
otázky. V této souvislosti se tedy hovoří o vlivu jednotlivých témat [např. Dinas a Pardos-Prado
2012; Claassen 2009; Kropko a Banda 2018], polarizace systému [např. Fazekas a Méder 2013;
Papageorgiou a Autto 2015; Pardos-Prado a Dinas 2010] nebo typu voliče (zejm. s ohledem na
jeho sofistikovanost) [např. Kropko 2012]13
. Dosavadní diskusí o těchto vlivech se budu
zabývat v následujících kapitolách této práce.
4.1. Téma
Downs [1957] navrhoval možnost redukce politického prostoru do jediného zastřešujícího
tématu, typicky socioekonomické osy levice-pravice. Tento předpoklad následně mnoho
autorů včele se Stokesem [1963] zpochybnilo. I pokud bychom ale Downsovi přiznali, že v době
vzniku jeho slavného díla byla myšlenka redukce relevantní, je možné tak uvažovat i dnes?
Někteří autoři hovoří v souvislosti se soudobým nárůstem populismu, nástupem
postmateriálních témat či zvyšujícím se vlivem tématu imigrace o kolapsu tradiční dichotomie
levice-pravice [např. Algan et al. 2018]. Nebo přinejmenším přiznávají, že vnímání této
dichotomie se značně proměňuje. Uvažování o nejobecnější ose, na níž se političtí aktéři
tradičně umísťují, je výše uvedenými jevy ovlivněno [např. de Vrieš, Hakhverdian a Lancee
2013]. Zdá se tedy, že současná politická realita nedovoluje redukovat politický prostor tak
snadno, jako tomu snad mohlo být dříve.
Přesto je stále velké množství výzkumů, které jdou cestou zjednodušení politického
prostoru do jednoho tématu [např. Fazekas a Méder 2013; Claassen 2007; Weber 2015]. Tyto
texty si samozřejmě všímají jiných aspektů než možného vlivu povahy tématu jako takového.
Ti, kteří se vydali opačnou cestou při volbě počtu dimenzí, pak většinou neporovnávali výkon
modelů v jednotlivých dimenzích, nebo všechny posuzované dimenze spojili do jednoho
agregovaného modelu [např. Westholm 1997; Johnston 2000; Lacy a Paolino 2010].
Todosijevič [2005] zase například porovnával vliv obecné levo-pravé dimenze jako jedné
1 3
Cho a Endersby [2003] zase dle výzkumu z britských parlamentních voleb soudí, že oba modely jsou přibližně
stejně relevantní, přičemž ten vzdálenostní spíše vysvětluje preference vládní strany a směrový té opoziční.
Nejvíce tak výzkum koresponduje s „discounting" teorií (voliči požadující změnu státu quo se uchylují k
extrémnějším kandidátům, což mohou činit za účelem konečné blízké pozice s vládní alternativou).
35
proměnné a konkrétních témat jako druhé proměnné (opět tedy nikoliv každého tématu
zvlášť). Připomeňme, že dle jeho výsledků se voliči v Maďarsku rozhodovali spíše dle obecné
levo-pravé osy než dle konkrétních témat.
Těmi, kdo se zaměřili na prostorové modely v různých tématech zvlášť, jsou především R.
L. Claassen [2009] a E. Dinas a S. Pardos-Pardo [2012]. Tito autoři potvrdili připomínky dalších
autorů [např. Lewis a King 1999], když zjistili, že v jednom tématu převažuje vzdálenostní
model, v jiném ten směrový.
Claassen ve svém experimentálním výzkumu z roku 2009 rozvinul osu liberalismuskonzervatismus
(kterou posuzoval při svém předchozím experimentu) o témata potratů a
nákladů na armádu. Počítač generoval pozice hypotetických kandidátů tak, aby bylo možné
testované modely jasně odlišit v jejich predikcích. Směrový model pak v jeho experimentu
ukázal značnou relevanci v tématu potratů, ačkoli především u těch účastníků, kteří byli proti
potratům. Vzdálenostní model pak u Claassena „zvítězil" ve zbylých dimenzích.
E. Dinas a S. Pardos-Prado [2012] se zase zaměřovali na specifika tématu integrace v
Evropské unii. Právě takové téma naplňuje dle autorů všechny předpoklady být směrovou
dimenzí, neboť je zde zřetelný status quo a zároveň nelze předpokládat, že by voliči měli jasno
o ideální míře integrace, ale jsou spíše jednoduše pro nebo proti. Toto téma porovnávají s
klasickou levo-pravou osou. Jejich hypotézu výsledky výzkumu potvrzují, když optimální
umístění strany v tématu EU bylo podstatně extrémnější než v případě obecné levo-pravé osy
a stejně tak extrémnější než průměrné umístění voličů v EU dimenzi.
Tyto odlišnosti mezi tématy se pokusili lépe vysvětlit J. Kropko a K. K. Banda [2018]. Záleží
v podstatě na tom, zda jsou politický prostor a jeho témata rámována a chápána černobíle,
nebo ne: „Politický diskurz, který zdůrazňuje binární ,čisté' pozice, jako liberální vs.
konzervativní, podněcuje směrové uvažování a může pomoci extrémním kandidátům. Diskurz,
který naopak klade důraz na mezipozice, podněcuje vzdálenostní uvažování a může prospět
umírněným kandidátům." [Kropko a Banda 2018: 2].
Tento předpoklad autoři potvrzují, když respondenti, kterým popsali pozice kandidátů ve
smyslu intenzity, měli větší pravděpodobnost uvažovat směrově oproti těm, kteří nebyli
36
vystaveni takovému popisu pozic14
a mohli si pod body na ose představit určité kompromisní
politiky. Kropko a Banda tyto efekty zkoumají na příkladovém tématu zavedení zdravotního
pojištění v USA. Zároveň dodávají, že ti voliči, pro které je téma důležité nebo se obecně více
zajímají o politiku, jsou náchylnější následovat tyto dva druhy pobídek a rozhodovat se na
tomto základě dle vzdálenostního, resp. směrového modelu. Autoři však také nevylučují, že
může záležet i na voliči samotném, zda využívá pro své rozhodnutí kognitivních zkratek a sám
si redukuje politické téma do pojetí „buď, anebo", čímž také naznačují, že vliv na vnímání
politických témat může mít i sofistikovanost voličů.
4.2. Politická sofistikovanost
Mnohé studie prokazují vliv politické sofistikovanosti, nejčastěji měřené formou faktických
znalostí, na další politické a volební chování jedince. Sofistikovanost může ovlivňovat míru
participace na politických aktivitách [např. Jung, Kim a de Zuňiga 2011; Milner 2002; Howe
2006], tvorbu postojů v tématech [Lyons 2017; Delli Carpini a Keeter 1996; Rapeli 2014;
Fishkin 1994; Popkin a Dimock 2000], vnímání pálčivosti témat [Rapeli 2014] a také samotné
volební chování a způsob rozhodování voliče [Singh a Roy 2014; Tomz a van Houweling 2008;
Lacy a Paolino 2010; Maddens 1996]. Tento text je v části o sofistikovanosti zaměřen zejména
na poslední dvě jmenované kategorie. V souladu s řadou prací se soustředí na faktické
politické znalosti jako nejvýznamnější faktor sofistikovanosti [vizte např. Lachat 2007].
Pokud se hovoří o tom, že mohou existovat vzdálenostní a směroví voliči, právě jejich
sofistikovanost bývá zkoumána jako nejpodstatnější a určující proměnná [Kropko 2012;
Maddens 1996; Tomz a van Houweling 2008; Lacy a Paolino 2010; Todosijevič 2005]. Ať už
výzkumy vliv sofistikovanosti potvrzují [např. Maddens 1996] nebo vyvrací [např. Kropko
2012], pracují většinou s podobnými hypotézami. Dle nich by vyšší voličská politická
sofistikovanost měla spíše podporovat platnost vzdálenostního modelu. Už Matthews [1979],
kritik Downsova modelu a jeden ze zakladatelů směrové teorie, poukazoval především právě
na přecenění schopností a možností voličů volit dle absolutních vzdáleností, neboťjsou k tomu
1 4
Aplikace intenzity pro jednu ze skupin respondentů znamenala, že pozice kandidátů byly popsány jako
„kandidát je silně pro/proti", „kandidát je mírně pro/proti" až „kandidát je nerozhodnutý, ale mírně se přiklání
na stranu pro/proti".
37
zapotřebí přesné informace o možných pozicích, vlastní zastávané pozici a pozicích
stran/kandidátů. Tento předpoklad považoval za nereálný. Pokud by se volič rozhodoval dle
směrové logiky [tamtéž; Rabinowitz a Macdonald 1989], postačí mu znát status quo a přiklonit
se na jednu z názorových stran. K volebnímu rozhodnutí tak stačí mnohem méně informací.
Z těchto úvah logicky vyplývá, že s přibývajícími politickými znalostmi by měl mít volič blíže ke
vzdálenostní volbě. Sofistikovanější voliči by tedy spíše měli hledat (a také nacházet) sobě
bližší či nejbližší možnou alternativu, které udělí svůj hlas ve volbách.
Maddens [1996] například došel k závěru, že efekt vzdálenosti se zvyšuje se stoupající
sofistikovaností, zatímco efekt směru zůstává napříč různými úrovněmi sofistikovanosti stálý.
Vliv této proměnné přisoudili při svých experimentech i Tomz a van Houweling [2008] nebo
Lacy a Paolino [2010], kteří prokázali nárůst relevance směrové teorie tehdy, pokud brali
v potaz i účastníky, kteří špatně zhodnotili pozici kandidáta. Další autoři se nezaměřují přímo
na porovnání prostorových modelů, ale pracují s downsovským konceptem blízkosti. Hovoří
pak v podobné souvislosti o tom, že sofistikovanější volič činí ve volbách kvalitnější rozhodnutí,
tedy je schopen si zvolit takovou alternativu, která nejlépe reprezentuje jeho hodnoty [vizte
také např. Lau et al. 2013]. Gomez a Wilson [2001] zase ukazují, že lidé s lepší znalostí jsou
schopni ve své volbě lépe následovat pobídky dané rolí vlády v ekonomické situaci a podle
toho potrestat nebo odměnit vládní stranu svým volebním rozhodnutím.
Dřívější literatura tedy předpokládá, že politická znalost má nepřímý efekt na chování voličů
skrze jejich schopnost zhodnotit další informace, které se jim nabízí.
0 znalostech také jistě můžeme hovořit jako o významném faktoru, který je důležitou
přísadou demokracie a občanské společnosti. Vyjádřeno slovy M. X. Delli Carpiniho a S.
Keetera [1996: 8): „Politická informace je pro demokratickou politiku to, co jsou peníze pro
ekonomiku. Je to měna občanství."
1 mnozídalšíautoři považují faktor politických znalostíza zásadní, pokud jde o učiněnídobře
rozmyšleného rozhodnutí ve volbách [např. Boonen, Pedersen a Hooghe 2017; Galston 2001;
Gibson a Hamilton 2013]. Platí předpoklad, že dobře informovaný jedinec dovede lépe
zhodnotit následky svých postojů a zaujmout taková stanoviska, která odpovídají jeho
zájmům. Takový scénář je logicky posilujícím prvkem demokracie už proto, že u dobře
informovaného jedince se oproti tomu méně informovanému spíše nedostaví deziluze z jeho
38
voličských a občanských rozhodnutí. Spíše se nestane, že by nedomyslel následky svého
zastávaného postoje a své volby.
Praktický příklad popsaného vlivu by tedy mohl vypadat následujícím způsobem. Vezměme
si téma imigrace. Méně sofistikovaný volič vidíjen dvě možnosti, může být buď pro, nebo proti.
Tomu ostatně nahrává i poměrně vyhrocená diskuse o tomto tématu. Sofistikovanější a
informovanější volič si ale všímá, že imigrační problém není černobílý a že existuje více
možností řešení. Je také detailněji obeznámen s návrhy jednotlivých stran a dovede je tak lépe
rozlišit. Méně sofistikovaný volič tedy hledá stranu, která co nejzřetelněji prosazuje ten ze
dvou možných názorů, který zastává. Sofistikovanější hledá stranu, která vybírá ze škály
možných řešení to, které se nejvíce podobá jeho vlastnímu úsudku.
I v tomto textu tedy budu ověřovat předpoklad, že vyšší politická sofistikovanost vede
voliče ke vzdálenostnímu uvažování. Na druhé straně je ale nutné upozornit na řadu studií,
které uvedeným závěrům oponují a výrazný vliv sofistikovanosti ve prospěch vzdálenostní
volby nenachází [Todosijevič 2005; Kropko 2012; Merill a Grofman 1997]. Todosijevič [2005]
na příkladu Maďarska důkazy pro zvyšující se relevanci vzdálenostního modelu nenašel,
potvrdil však hypotézu, že méně sofistikovaní voliči se méně rozhodují na základě témat (bez
ohledu na model). Kropko [2012] oproti svým hypotézám namítá, že sofistikovanost není
ovlivňující proměnou s ohledem na pravděpodobnost, zda je občan vzdálenostním nebo
směrovým voličem. Lze také vznést protiargument, jenž říká, že není rozdíl mezi
sofistikovanými a nesofistikovanými voliči ve využívání tzv. kognitivních zkratek [Lau a
Redlawsk 2001]. Jinými slovy: „Informovaná společnost bývá považována za nezbytnou k
efektivnímu fungování demokracie. Problém je, že demokracie funguje docela dobře, ačkoli
většina občanů zaujímá postoj ve stylu ,to se mě netýká'" [Lau a Redlawsk 2001: 951]. Diskuse
na toto téma dosud tedy nepřinesla zcela jednoznačné závěry.
Minulé kapitoly se zmiňují o tom, že různá témata mohou vést k odlišné volbě, a také o
tom, že dosavadní výzkumy do těchto vztahů zatím nezahrnuly tematickou palčivost. Voličská
sofistikovanost a palčivost témat ve spojitosti s volebním rozhodnutím spolu ale také mohou
souviset. Ve spojení s pálčivostí naznačil takové možné souvislosti Rapeli [2014], jenž na
finském příkladu zkoumal vliv obou faktorů - issue saliency i politických znalostí - na postoj
voličů k tématu imigrace. Rapeli došel k závěru (oproti svým některým hypotézám), že
proimigrační názory mají ti, pro které téma imigrace není moc důležité a zároveň o něm mají
39
hodně znalostí. Naopak protiimigrační názory mají ti, pro které je téma imigrace důležité a
nemají o něm tolik faktických znalostí. Uvedený výzkum tak svědčí o vlivu obou těchto faktorů.
Z uvedeného mimo jiné tedy vyplývá, že 1) v některých tématech platí spíše vzdálenostní a
v jiných směrová logika rozhodování 2) s přibývajícími znalostmi se posiluje vzdálenostní
uvažování voličů, 3) pro ověření situace v konkrétním tématu je nutné brát v potaz, zda je pro
voličovu preferovanou stranu palčivé, 4) znalosti voliče mohou ovlivnit, jaké téma tento volič
považuje za palčivé, a tedy jaký typ strany (ve smyslu prosazovaného tématu) bude
podporovat. Tyto teze lze pojmout za vstupní předpoklady analytické části, která se bude
vlivem voličské sofistikovanosti dále zabývat.
4.3. Polarizace
V předchozích kapitolách jsem psal o debatě ohledně toho, zda existují vzdálenostní a
směrová témata. Další kapitola hovořila především o vlivu osobnostních charakteristik voličů
na logiku utváření voličských preferencí a zabývala se tak otázkou, zda jsou mezi námi
vzdálenostní a směroví voliči. V diskusích o prostorové volbě ale existuje ještě jedna významná
proměnná, která může situaci ovlivnit, a tou je institucionální kontext [např. Kitschelt 1995,
Kedar 2005, Lachat 2008, Pardos-Prado a Dinas 2010]. Hovořil o něm dokonce i sám Downs
[1957], jak je již zmíněno výše. Kedar [2005] jej vysvětluje tak, že voliči se zajímají o politické
výstupy, tedy o to, jak se jejich volba v praxi projeví, a tak berou v úvahu institucionální
uspořádání, které pak má v konečném důsledku na podobu politik vliv15
.
Vezměme v úvahu podobu stranického systému. V bipartismu lze při předpokládané
platnosti vzdálenostního modelu očekávat dostředivé tendence, jež strany vykazují ve snaze
přiblížit se mediánové pozici voličů. Ve vícestranických systémech je ale nutná určitá poziční
odlišnost a hledání mediánové pozice v určitém výseku politického prostoru. Nebo
konsensuálnost systému: „Uvažte stranu, která vyhrála volby v konsensuálním systému a
nemůže tak úplně prosazovat vlastní politiku, protože musí dosáhnout konsensu s dalšími
stranami. V takovém kontextu mohou ti voliči, kteří chtějí vidět výsledky, preferovat stranu,
1 5
Jakkoliv by takto pojaté tvrzení mohlo být, a také bývá [např. Pardos-Prado a Dinas 2010: 763], terčem kritiky
v to smyslu, že podobné uvažování vyžaduje značnou voličskou sofistikovanost. Patrně ještě vyšší než tu, která je
nutná k samotnému vzdálenostnímu volebnímu rozhodování.
40
která je od nich více napravo (nalevo)... i na úkor strany, která je na stejné ideologické pozici."
[Papageorgiou a Autto 2015: 346, Kedar 2005:187].
S uvedenými jevy souvisí také polarizace stranického systému, a právě ta bývá tím
nejpodstatnějším faktorem, pokud jde o institucionální kontext [Pardos-Prado a Dinas 2010,
Warwick 1992, Dalton 2008].
Nejprve je nutné ujasnit, jak je vůbec v dosavadní literatuře s pojmem „polarizace"
pracováno. Základní definice toho, co znamená nízká nebo vysoká polarizace, je vcelku zřejmá:
„Pokud strany nabízí podobnou politiku, stupeň polarizace je nízký. Pokud naopak nabízí
výrazně odlišnou politiku, stupeň polarizace je vysoký." [Klingemann 2005: 38]. Projevem
stranické polarizace je tedy ideologická rozdílnost mezi stranami [podobně také Dalton 2008].
Tato i většina dalších definicí vychází z klasické práce Sartoriho [1976], jenž právě takto
polarizaci chápal a zavedl a zpopularizoval tento pojem v politické vědě. S tímto přístupem
pracuje i tento text, stejně jako mnohé další včetně a zejména těch, které se zabývají
prostorovými volebními modely.
Další autoři definici pojmu polarizace ještě dále rozšiřují, resp. přiřazují ke konceptu další
charakteristiky. S vysokou polarizací například logicky souvisí přítomnost úspěšných
extrémních či antisystémových stran. Některé texty zase pracují s homogenitou uvnitř stran
(týká se to typicky USA, kde je pojetí politických stran jiné a značně širší než v zemích Evropy)
a stupeň polarizace systému hodnotí na základě chování zákonodárců [o této diskusi blíže
Schmitt 2016].
Obvykle bývá polarizace chápána jako rozprostření stran podél levo-pravého kontinua
[Dalton 2008, Fazekas a Méder 2013]. Jak už ale naznačuje kapitole 4.1., je otázkou, zda levopravá
škála v dnešní době dostatečně reprezentuje politický prostor. V tomto textu
nehledáme ani tak odpověď na otázku, nakolik je polarizovaný stranický systém obecně.
Sartori [1976] v té souvislosti uvádí, že ve stranickém systému nemusí nezbytně existovat
jedna dominantní ideologická dimenze, její existenci však považuje za nutný předpoklad toho,
aby polarizace mohla existovat. Tato práce se ale oddaluje od takto obecného pojetí polarizace
stranického systému a vydává se na úroveň konkrétních témat.
Polarizace stranického systému stojí do značné míry v jádru prostorových modelů. Vždyť
v případě toho směrového v podstatě říkáme, že voliči hledají mezi stranami či kandidáty co
41
nejextrémnější alternativu. Podobně se objevují už v pracích klasiků teze o tom, že vyšší
polarizace v určité dimenzi může vést ke zvýšení pálčivosti této dimenze a k vyšší intenzitě
diskuse o tématu [Downs 1957, Sartori 1976]. A naopak, vzdálenostní model je neodmyslitelně
spojený s hledáním oněch mediánových pozic. A tak se nabízí logicky předpokládat, že vyšší
polarizace by mohla vést ke směrové volbě, nižší ke vzdálenostní. S podobnými předpoklady
analyzovali tento vliv také někteří předchozí autoři. Pardos-Prado a Dinas [2010] například
předpokládají, že určitá divergence je nutná, aby politická soutěž vůbec mohla fungovat.
Existuje ale určitá hranice, po jejímž překonání se celá soutěž stává odstředivou a ustupuje od
hledání mediánových pozic.
Tito autoři také pracují s dvojím typem polarizace, která dle nich může být důležitá u stran
i u voličů, tedy jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. „Tento vliv nemusí být patrný
jen na stranické úrovni. Polarizace může být spojená i s individuálním volebním chováním: čím
více spolu lidé nesouhlasí v politických otázkách, tím nižší šance je dosáhnout ve
vícestranickém systému nějakého konsensu." [Pardos-Prado a Dinas 2010: 765]. Závěr jejich
výzkumu říká, že se zvýšením voličské polarizace klesá výpovědní hodnota vzdálenostního
modelu. Aby však ze „souboje" vyšel oproti tomu posílen směrový model, je zapotřebí i
stranická polarizace16
.
Situace ovšem zase nemusí být tak jednoduchá. Sartori říká, že jej nelze zaměňovat
s fragmentací systému [1976]. Fragmentace odkazuje k počtu stran ve stranickém systému, a
přestože je vysoká polarizace často spojena s extrémním pluralismem (5-8 stran v systému),
nemusí to tak být vždy. Dvoustranický systém může být někdy polarizovaný, vícestranický
systém může být někdy dostředivý. Proto Sartori a po něm další autoři připomínají, že to
nezbytně nemusí být stranická fragmentace, jež způsobuje nestabilitu systému, jako spíše
ideologická vzdálenost mezi stranami [Dalton 2008: 900, Lebedová 2014]. Jak již bylo řečeno,
v tomto duchu Sartori [2005] k Downsově pojetí maximalizace užitku dodává, že ve
vícestranických systémech může honba za užitkem přinést jak dostředivé, tak odstředivé
tendence.
1 6
Pardos-Prado a Dinas [2010] tak definovali čtyři kategorie, do kterých zařadili jednotlivé země, kterých se jejich
výzkum týkal. Mezi systémy s vysokým stupněm polarizace na úrovni stran i voličů zařadili Nizozemsko, Francii,
Maďarsko, Řecko či Itálii. Naopak v kvadrantu nízké polarizace obou typů se umísťují Německo, Rakousko, Irsko
či Velká Británie. Pak jsou však systémy, kde existuje značná voličská polarizace, ale strany jim nenabízejí podobně
vyhraněné volební alternativy. To byl případ Kypru, Polska, Slovinska či Portugalska.
42
A tak ne všechny práce k tématu přistupují přímo tím způsobem, že z polarizace profituje
směrový model, a pro vzdálenostní model platí opak. Např. Papageorgiou a Autto [2015: 348]
pracují s vlivem polarizace pouze na vzdálenostní volbu stou hypotézou a závěrem, že
platnost vzdálenostního modelu se bude zvyšovat se vzrůstající polarizací. Argumentují, že
pokud je polarizace v tematické dimenzi nízká, výstup voleb bude podobný bez ohledu na
vítěze. Je také obtížnější rozlišit strany jednu od druhé, neboť zastávají podobné pozice. Pak
tedy musí do rozhodování vstupovat jiné tematické dimenze. Nízká polarizace pravděpodobně
také znamená, že téma bude méně atraktivní pro stranickou kampaň i pro média. Taková
témata jsou méně diskutována a dostává se jim v předvolebním období nižší mediální
pozornosti. Těžko tedy budou pro voliče ústředním motivem k volebnímu rozhodnutí [dále
také Alvarez a Nagler 2004; Dalton 2008]. Zapotřebí je polarizovanější téma už proto, aby
mohli voliči posoudit pozice a hledat nejbližší alternativu.
Fazekas a Méder [2013] zase sázeli především na zvýšení platnosti prostorových modelů
jako celku. Jejich postupem se do značné míry inspiruje i tato práce. Tito autoři nejprve určili
platnost modelů vtom smyslu, zda modely správně určují první preferenci voliče. Poté
zkoumají, jak je tento údaj ovlivněn polarizací v evropských stranických systémech. Dle
Fazekase a Médera prostorové modely v průměru vysvětlují přibližně 40 procent prvních
preferencí voličů v klasické levo-pravé dimenzi. V různých zemích jsou však výsledky odlišné,
což tito autoři přisuzují zejména právě polarizaci systému. Vysvětlující hodnota prostorových
modelů se přitom zvyšuje s rostoucí polarizací. V polarizovaných systémech, kam řadí i Českou
republiku, tak modely vysvětlují dokonce až 60 procent prvních preferencí (nejméně pak ve
Slovinsku 16 %, nejvíce na Maltě 71 %). Zároveň však autoři dokládají, že ani vyšší polarizace
systému nestačí na to, aby směrový model předčil vzdálenostní17
, jak o tom naopak psali
Pardos-Prado a Dinas [2010]. Platí, že platnost směrového modelu s polarizací vzrůstá a
platnost vzdálenostního modelu se příliš nemění, ale směrový model se ani tak nestává jasným
vítězem.
Je zajímavé, že k upřednostnění principu vzdálenosti dospěli Fazekas a Méder [2013] i přesto, že k umístění
stran využívají průměrné pozice vyjádřené voliči na jedenáctibodové škále. Tento přístup k umístění stran byl
přitom předmětem kritiky některých autorů [Westholm 1997, 2001; podrobněji kap. 3], neboť by mohl
zvýhodňovat směrový model.
43
Jeden bod mají všechny zmíněné texty v podstatě společný. Přesvědčení, že nízký stupeň
polarizace může znamenat nezajímavost tématu, resp. že její zvýšení znamená intenzivnější
diskusi o tématu. Tím se stává relevantnější prostorová volba (ať už ve vzdálenostním,
směrovém nebo obojím významu). Polarizace je tedy úzce spojená s pálčivostí tématu, a
zároveň s prostorovou volbou, což protiřečí těm tezím ve stylu Stokese [1963], které říkají, že
se palčivost dostává ke slovu zejména tehdy, kdy existuje poziční shoda. Vývoj vztahu mezi
prostorovou volbou a volbou na základě pálčivosti popisuje kap. 5, v této části se však kapitoly
o pálčivosti a polarizaci nezbytně částečně překrývají. Větev výzkumů zaměřující se na vliv
polarizace s takovým přístupem totiž nemůže souhlasit. Rovný [2012], jehož text bude také
citován i v kapitole o pálčivosti, ve svém výzkumu potvrzuje, že „strany, které stojí dále od
středu na ose určitého tématu, mají tendenci toto téma zdůrazňovat. Naopak mlží
v sekundárních dimenzích, kde nedrží odlehlé pozice, což jim umožňuje oslovit širší voličské
koalice." [Rovný 2012: 270].
Nabízí se pak logická úvaha, zda směrová teorie vlastně není spíše jen vyjádřením pálčivosti
tématu a zda by vůbec měla být stavěna do protikladu k volbě vzdálenostní. Není to tak, že si
volič nejprve všimne tématu na základě jeho intenzivní komunikace a polarizované diskuse, a
poté k sobě hledá blízkou stranu v této tematické dimenzi? Podobně argumentuje např.
Weber [2015] (podrobněji následující kapitola) i zmínění Papageorgiou a Autto [2015].
K měření polarizace existuje celá řada přístupů. Na začátku je samozřejmě třeba určit typ
dat, pomocí kterého jsou strany umístěny do pozic (voličské umístění, expertní šetření,
stranické programy apod., o metodách získávání dat pojednává kap. 6), na tomto místě nás
ale spíše zajímá, jak různí autoři přistupují k výpočtu polarizace. Většina textů pracuje
s předpokladem, že je třeba brát v úvahu také sílu stran, která bývá obvykle vyjádřená
volebním výsledkem [Taylor a Herman 1971]. Není-li ale analýza spojená přímo s konáním
voleb, pak se nabízí využít podíl voličských preferencí, který je „vhodným nástrojem k
vyhodnocení stupně polarizace stranického systému v čase z hlediska daného elektorátu a
relevance stran" [Lebedová 2014: 6]. Řada autorů pak pracuje s následujícím vzorcem pro
výpočet polarizace, případně s jeho drobnými variacemi, například v kvadratické podobě
[tamtéž, Taylor a Herman 1971, Fazekas a Méder 2013, Pardos-Prado a Dinas 2010, Dalton
2008]:
44
N
Polarizace = ^ P ŕ | X ŕ — X\
i=l
kde N je počet stran v systému, P; vyjadřuje volební podporu strany /', Xi je ideologická
pozice strany / a X vyjadřuje vážený průměr ideologických stranických pozic. Z tohoto vzorce
bude vycházet v kapitole o polarizaci i tento text. Z výše uvedených důvodů ovšem výpočet
nebude použit pouze pro polarizaci stran na levo-pravé škále, ale i pro další témata. Navíc jak
mimo jiné ukáže i kapitola o použitých datech (kap. 7), chápání levo-pravé dimenze může být
různé.
Na druhou stranu je zapotřebí doplnit, že existují i jiné možnosti. Například Schmitt [2016]
píše, že je důležité při výpočtu polarizace brát v úvahu pouze relevantní strany v systému. Při
takto pečlivě uváženém výběru se pak snižuje nutnost zanést do výpočtu i váhu stran
vyjádřenou volebním nebo mandátovým ziskem, případně deklarovanou podporou. V této
práci však není prvotním cílem zjistit míru polarizace systému, ale vliv polarizace v různých
tématech na logiku volby. V hledáčku tohoto textu tak musí nezbytně zůstat i marginálnější
strany, které prosazují určité téma. Ne všude samozřejmě najdeme relevantní strany (např.
ve smyslu parlamentního zastoupení), které by výrazně akcentovaly dejme tomu téma
životního prostředí. Někde takové strany zůstávají mimo parlament (příkladem budiž česká
Strana zelených), i přesto nás ale zajímá, jakým způsobem přitahují své voliče. Přiřadit stranám
váhu v podobě podpory tak má pro výpočet polarizace v tomto pojetí význam, neboť
sledujeme polarizaci celého stranického systému na dané tematické škále, a jak je řečeno výše,
její hodnota může úzce souviset s celkovou pálčivostí tématu pro celý systém. Takto pojatá
proměnná je tou, která navazuje na výše citované texty (zcela stejnou podobu výpočtu
používají zejm. Fazekasa Méder [2013]) a jejíž vliv je cílem vysvětlit. Tato práce se tak částečně
opírá o chápání polarizace jako politického konfliktu v určité tematické dimenzi [Vegetti 2014],
vysoká polarizace znamená, že se v systému vdané dimenzi konflikt odehrává. A konfliktní
potenciál dimenze může více přitahovat pozornost voličů, ať už by se pak rozhodli na základně
vzdálenostní, nebo směrové volby.
45
4.4. Diagram vztahů
V závěru této kapitoly doplňme grafické vyjádření vztahů, které jsou předmětem tohoto
textu.
Obrázek 5: Diagram vztahů mezi proměnnými
Palčivost
Zdroj: autor
Z uvedeného vyplývá, že to, zda volič uvažuje vzdálenostně nebo směrově, mohou dle
dosavadní literatury ovlivnit zejména tři proměnné - povaha tématu, sofistikovanost voličů či
polarizace stranického systému. Na tyto vlivy se tento text zaměřuje především. Zároveň ale
předpokládáme, že tyto vlivy nejsou zcela nezávislé - vliv sofistikovanosti nebo polarizace
může být různý v různých tématech. Proto se i v kapitolách o těchto dvou proměnných
zaměříme zvlášť na každé z posuzovaných témat (podrobněji kap. 7). Prostřednictvím
vzdálenostní nebo směrové úvahy by pak měl volič dojít k rozhodnutí o své preferenci. Na tuto
část diagramu se výzkumné otázky nezaměřují přímo, tento vztah je zde ale velice důležitý
v tom smyslu, že díky určení preference vlastně zjišťujeme, jakou logikou se volič/respondent
řídil (je mu jeho preferovaná strana nejblíže, nebo zastává nejintenzivnější/nejextrémnější
pozici ve stejném směru?). Na vyjádření preference je zároveň závislá analýza vlivu tématu (a
tím i ostatních vlivů), neboť díky preferenci zjišťujeme i to, jaké téma je důležité pro vztah
voliče a jeho preferované strany, resp. na základě kterého tématu respondent svoji preferenci
utvářel. Do situace tak vstupuje palčivost tématu, o které se podrobněji rozepisuji v následující
kapitole.
46
5. Tematická palčivost jako protiklad a jako součást prostorové volby
Jak již bylo řečeno, autoři porovnávající oba modely překvapivě příliš neřeší, jaká témata
jsou pro politické aktéry palčivá a dimenze a jejich počet si vybírají v podstatě nahodile. Je však
stále patrnější, že na pálčivosti záleží.
Už v popisované kritice Downsova prostorového přístupu k politice padla ona významná
myšlenka, že v případě některých témat neexistují různé pozice, resp. že v daném tématu se
v podstatě všichni shodují [Stokes 1963], neboť z této pozice mají všichni bez pochyb největší
užitek. Jedná se o již zmíněná valenční témata a příkladem takového tématu může být
hospodářský růst. Jak tedy může takové téma hrát roli ve voličském rozhodování, když jsou
všichni na stejné pozici? Namísto soupeření o pozice přichází ke slovu jiný druh klání - v míře
prosazování či v kompetencích18
. Voliči strany posuzují na základě jejich schopností provádět
takovou politiku, která zajistí onen konsensuálně vnímaný výsledek. Stokes, jako jeden
z prvních autorů této myšlenky, zároveň předpokládal, že prostorové a valenční hlasování jsou
ve vzájemném rozporu.
Že je valenční volba významným konceptem pro reálnou politiku, ukázal o několik let
později D. Robertson [1976], který představil analýzu stranických volebních programů z let
1922 až 1974. V posuzovaných dvaadvaceti politických oblastech našel jen velmi málo tezí,
které by vyjadřovaly určitou pozici některé ze stran. Programy spíše vyzdvihovaly národní
význam určitého tématu a slib, že jej strana bude prosazovat jako prioritní (aniž by řekla, jakým
způsobem chce docílit nějakého výsledku, a aniž by se snažila odlišit pozičně od politické
konkurence). Ačkoli byl Robertsonův původní plán kódovat programy ve smyslu dimenzí tak,
jak je chápal Downs, struktura získaných dat jej přiměla k jinému přístupu. Rozhodl se hodnotit
strany na základě pálčivosti, tedy procentem zmínek o určité politické oblasti z celkového
počtu programově-politických zmínek ve zkoumaném stranickém manifestu19
[Budge 2015].
1 8
Jako další vlastnosti, které mohou voliči hodnotit v případě valenčních témat, literatura zmiňuje například
upřímnost, důvěryhodnost, integritu nebo entuziasmus [Clark 2008, Lilleker 2014].
1 9
Robertson se cíle testovat downsovskou logiku v chování stran zcela nevzdal, na analýzu pálčivosti navázal
faktorovou analýzou, pomocí níž vytvořil nadřazené dimenze a testoval pak posuny v pálčivosti. Zjistil přitom, že
v době, kdy se očekávaný výsledek hlavních stran ve volbách příliš nelišil, strany měly dostředivou tendenci, resp.
měly tendenci soupeřit v obdobných tématech. Pokud byl však očekávaný výsledek takový, že jedna strana ve
volbách získá výrazně větší podporu než druhá, pak se strany více odlišovaly a prosazovaly vlastní témata.
47
K rozvoji těchto myšlenek dále přispěl W. Riker [1983], jenž představil principy dominance
a disperze. Tyto principy říkají, že strana by měla v kampani logicky vyzdvihovat témata,
v nichž se cítí být silná, kompetentní a má v nich konkurenční výhodu (princip dominance) a
naopak upozaďovat témata, která jí nejsou vlastní a necítí v nich možnost získat převahu
(princip disperze). Cílem tedy není odlišit se pozičně, ale odlišit se už samotným kladením
důrazu na určité téma, a tím získat přízeň voličů. Zde se také začínají objevovat odlišnosti od
původní valenční teorie. Valenční logika předpokládá, že existuje jediná preferovaná pozice
v tématu a strany v tomto tématu soupeří o to, která z nich je na dané pozici důvěryhodnější.
„Boj se ovšem vede ,v tématech', nikoliv ,o témata' a rovněž nikoliv následně ,tématy', což je
naopak klíčový předpoklad teorií tematického vlastnictví." [Chytilek 2014:118].
Teorie tematické pálčivosti (issue saliency) a tematického vlastnictví (issue ownership)
poté rozvinuli zejména britští výzkumníci I. Budge a D. J. Farlie [1983] a J. Petrocik [1996] v
USA. Cílem těchto teorií samozřejmě bylo k dosavadnímu poznání o volebním chování
politických aktérů přispět dvojím způsobem. Za prvé, vysvětlit chování politických stran
(kandidátů), které před volbami zdůrazňují určitá témata oproti jiným, a to ta, která vlastní a
v nichž mohou být vnímány jako kompetentnější (jako výklad pojmu „vlastnit téma" si přitom
můžeme představit výše popsaný Rikerův princip dominance). Naopak témata, která vlastní
jejich političtí oponenti, upozad'ují. A za druhé, vysvětlit pomocí tematického vlastnictví
chování voličů. Voliči se dle této teorie rozhodují ve volbách dle toho, kterou ze stran vnímají
jako kompetentnější vypořádat se s určitým tématem, které je vnímáno jako palčivé [vizte také
Bélangera Meguid 2008].
Například v USA bývá Demokratická strana vnímána jako kompetentní řešit témata
vzdělání, sociální péče a občanských práv. Republikánům je pak přisuzována kompetence
v oblastech zahraničních vztahů, obrany a řešení kriminality [Petrocik 1996]. Podobně ve Velké
Británii jsou labouristé vnímáni jako kompetentní k řešení zdravotní péče a vzdělání,
konzervativci jsou zase asociováni s tématy daní, obrany a řešení kriminality [Budge a Farlie
1983]. Tímto způsobem by strany měly témata zdůrazňovat a získávat na jejich základě volební
podporu. Budge a Farlie [tamtéž] pak na agregované úrovni potvrdili, že teorie tematického
vlastnictví pomáhá vysvětlit volební podporu ve 23 demokratických státech. Petrocik [1996]
zase ukázal, že obě hlavní americké strany díky zdůrazňování „svých" témat vždy posilovaly
48
svoji volební podporu.20
Dále poukázal na to, že tematické vlastnictví lze vnímat dvojím
způsobem. Jako výkonnostní (spojené s reálným výkonem strany - kandidáta v politice) a
sociálně-strukturované (spojené s hodnotami a vazbami, které spojují určité sociální skupiny
voličů s určitou stranou). První je krátkodobějším a druhé dlouhodobějším typem vlastnictví.
Když je například strana zapletena v korupčním skandálu, pak v tomto tématu selhává a
nemůže být vnímána jako kompetentní. Vlastnictví tématu přechází na jejího protivníka, který
získává body tím, že upozorňuje na neschopnost skandálem postižené strany se s problémem
korupce vypořádat.21
É. Bélanger a B. M. Meguid [2008] se pak výrazněji zaměřili také na individuální úroveň a
na základě svého výzkumu zdůrazňují, že i na této úrovni musí volič vnímat téma jako palčivé.
Tato podmínka je nezbytná, aby předpoklady teorie vlastnictví platily. Pokud tedy volič téma
nevnímá jako palčivé, pak i přesto, že vnímá určitou stranu jako kompetentní k řešení tohoto
tématu, nebude mít tento aspekt na jeho rozhodování významný vliv. To je poměrně důležitý
poznatek, který byl později aplikován i na prostorovou volbu [např. Spoon a Klúver 2014].
Někteří autoři pokračují v původních šlépějích, když k teoriím prostorového hlasování a
tematického vlastnictví přistupují ve Stokesově duchu jako k protichůdným konceptům.
Výzkum J. Green a S. B. Hobolt [2008] například přinesl závěr, že issue ownership lépe
vysvětluje volby ve Velké Británii v roce 2005 než prostorová volba. Zároveň dokládají, že u
témat, která jsou polarizovanější, více záleží na pozicích, u těch dostředivých naopak na
kompetencích. Tyto výsledky jsou v souladu s linií výzkumů, která říká, že palčivost je důležitá
především u témat, na nichž v dané situaci existuje shoda, a spíše než pozice rozhoduje
posuzování kompetencí.
Řada výzkumů však v poslední době přinesla naopak důkazy, že se prostorové hlasování a
snaha zdůrazňováním vlastnit nějaké téma mohou doplňovat. Strany například zaujímají
polarizované pozice, a právě tím zvyšují palčivost daného tématu, resp. přitahují k tomuto
tématu pozornost [např. Mauerer et al. 2015]. Jak poznamenává S. Pardos-Prado [2012: 343]:
2 0
Je zajímavé, že dle Petrocika [1996] pro vítězství ve volbách Demokratická strana potřebovala, aby jejich témata
byla vnímána jako palčivější oproti republikánským tématům. Republikánům tedy stačilo méně. Autor
argumentuje, že témata vlastněná demokraty mají patrně nějakou slabinu, jsou voličsky méně zajímavá.
2 1
Funkčnost tohoto principu (nikoliv na příkladu korupce) ukazuje autor na volebním souboji prezidentských
kandidátů demokrata Jimmyho Cartera a republikána Ronalda Reagana. Carter byl vnímán po svém prvním
funkčním období v řadě témat nekompetentně (i v těch obvykle asociovaných s demokraty) a vlastnictví těchto
témat prostřednictvím negativní kampaně tak převzal Reagan.
49
„Většina empirických přístupů považuje palčivost témat a posuzování kompetencí za dvě
hlavní složky valenčního hlasování. Část výzkumů následuje Stokese [1963], když jejich autoři
spojují toto hlasování s konsensem pozic politických aktérů a stavějí jej do protikladu
k prostorové volbě. Je několik důvodů, proč o tomto přístupu pochybovat."
Jako tyto důvody Pardos-Prado uvádí některé předchozí studie spojující valenční volbu
s pozicemi dál od středu pomyslné osy [např. Londregan a Romer 1993; Riker 1996] nebo fakt,
že důkazy pro výše uvedené pojetí pochází takřka exkluzivně z anglo-saských zemí, zejména
Velké Británie. Sám pak ve svém výzkumu poukazuje právě na to, že hlasování dle pálčivosti
témat nemusí být v opozici k prostorové volbě. Voliči mohou posuzovat kompetenci stran
v jimi zdůrazňovaných tématech i v polarizované a plně kompetitivní soutěži. Podobně J.
Rovný [2012] argumentuje a propojuje obě dříve protikladné teorie tak, že strany určitá
témata zdůrazňují a s cílem je ještě více zviditelnit v nich zaujímají polarizovanější pozice. Své
pozice v pro ně nevýhodných tématech naopak dle Rovného cíleně zamlžují. Strana tedy může
zaujmout dvě strategie, zaujetí pozice, nebo naopak její nezaujetí. Soutěžit chce ale především
v těch tématech, kde svoji pozici zdůrazňuje a zintenzívňuje, resp. posílá více k extrému.
Zanést faktor pálčivosti do výzkumu prostorové tematické volby je tedy nanejvýš
smysluplné. Zdá se navíc, že v našem případě není příliš důležité, zda strany kladou důraz na
určité téma z důvodu, že tak reagují na poptávku od voličů, nebo z důvodu, že toto téma chtějí
samy prosadit do veřejného prostoru a kultivovat tak politický prostor dle svých vlastních
představ [ke dvěma směrům vlivu viz také Eibl 2011; Wagner a Meyer 2014; Spoon a Klüver
2014]. Vezmeme-li v potaz řadu výzkumů zkoumajících obé, dojdeme patrně k závěru, že
tento vliv je oboustranný. Autorky J.-J. Spoon a H. Klüver [2014] berou například v potaz obě
možnosti. Dle jejich zjištění témata důležitá pro voliče v čase ti ovlivňují důležitost témat pro
strany v čase to. Zároveň však berou v potaz množství literatury [např. van der Brug 2004;
Bélanger a Meguid 2008; Green a Hobolt 2008; Green a Jennings 2012], která říká, že voličská
rozhodnutí jsou ovlivněna tématy, která strany zdůrazňují nebo vlastní. „Tvrdíme, že pro voliče
není důležité jen porovnání pozic. Berou také v potaz to, zda strany zdůrazňují jejich
preferované téma. Představme si situaci, kdy je určité téma pro voliče velmi důležité.
Například si představme, že volič je nadšeným podporovatelem sňatků osob stejného pohlaví.
Nyní vezměme v potaz stranu, která má na věc stejný názor, ale její politické priority jsou jiné
a zmíněné téma zanedbává. Přestože tato strana je svojí pozici velmi blízká té voličově, je
50
nepravděpodobné, že by volič tuto stranu zvolil, když se nesnaží danou pozici viditelně
prosazovat." [Spoon a Klúver 2014: 50]. Touto tezí autorky říkají něco podobného, jako výše
citovaní É. Bélanger a B. M. Meguid [2008] v případě teorie tematického vlastnictví. Voliči se
tedy mohou rozhodovat dle různých logik, vždy ale záleží na tom, jaké téma vnímají jako
palčivé a které strany toto téma prosazují. Na základě toho se pak voliči rozhodují. Na pomoc
si lze vzít i tezi Alvareze [1998: 204], která říká, že „čím si je volič méně jistý o kandidátově
pozici, tím spíše jej nepodpoří." Pro úspěch je nutné své pozice zdůrazňovat. Pokud tedy
(tematický) volič podpoří konkrétní stranu, mělo by tomu tak být na základě tématu, který oba
aktéři (volič i strana) vnímají jako významné.
Podobně Rivero [2015: 136] píše: „Literatura o prostorové volbě se obvykle zaměřuje na
chování průměrného voliče... Pokud ale chceme analyzovat, jak voliči hodnotí strany ve více
dimenzích (a to voliči obvykle musí), vzniká problém. Logicky lze očekávat, že různí voliči budou
přikládat různým dimenzím různou váhu. Někteří voliči se například mohou více zajímat o
sociální než o ekonomická témata." Ačkoli poté Rivero pracuje s nízkou vzdáleností jako
důkazem pro to, že volič přikládá tématu váhu. Takový přístup opomíjí, že může existovat i jiná
prostorová logika volby, než je ta vzdálenostní. Že je téma pro voliče důležité by tedy v pojetí
tohoto textu mělo snižovat vzdálenost (zvyšovat vzdálenostní užitek), anebo zvyšovat směrový
užitek, dle toho, jaký má téma charakter.
V neposlední řadě je na tomto místě nutno připomenout i autory, kteří představili směrový
model jako takový [Rabinowitz a Macdonald 1989]. Svým způsobem už oni propojili koncepty
tematické pálčivosti (v jejich pojetí intenzity) a poziční prostorové volby, ovšem s těmi
výhradami, které jsou uvedeny výše v kapitole, která se jejich přístupu podrobně věnuje. Jak
je zmíněno výše, např. Weber [2015] argumentoval pro propojení prostorových modelů
podobně, jak v této kapitole zmínění autoři pro propojení pálčivosti s poziční volbou.
Předpokládá totiž, že si voliči pokládají otázku: „Pokud je mi strana blízká, myslí to vážně?"
[Weber 2015: 524], přičemž „myslet to vážně" zde znamená prosazovat intenzivně změnu
státu quo, resp. stavět se do „extrémních" pozic. Z uvedeného logicky vyplývá, že vzdálenostní
model by měl platit zvláště tehdy, jsou-li pozice aktérů vyhraněné. V souladu s tím
argumentují i Adams et al. [2017], když tvrdí, že voliči umísťující se na středu ideologické osy
se spíše nerozhodují dle dané ideologie.
51
Z tezí uvedených v této kapitole je pro nás podstatné, že issue saliency pro určitou stranu
je obvykle úzce spjato s issue saliency pro její voliče. V každém případě platí, že strany chtějí
zdůrazňovaným tématem přitahovat své voliče a již deklarovaným cílem této práce je zjistit,
jakým způsobem to v tom kterém tématu dělají.
6. Metody získávání dat v souvislosti s výzkumem politického prostoru
a prostorovými modely
Ve výzkumu prostorové volby již několik autorů využilo experimentálního testování.
Výhody jsou spatřovány v možnosti odfiltrovat nežádoucí proměnné či konstruovat
experiment tak, že modely budou vždy predikovat odlišnou preferenci [vizte kap. 3; Claassen
2007 a 2009; Tomz a Van Houweling 2008, Lacy a Paolino 2010]. Kvalitativní metody naopak
zůstávají zcela v pozadí. Kvantitativní observační studie ale v této tematice stále jednoznačně
dominují. Ne jinak je tomu také v této práci. Autoři, kteří se touto cestou vydávají, však nejprve
čelí celé řadě metodologických otázek.
Pozice politických aktérů totiž nejsou pozorovatelné přímo. Nelze je měřit tak, jak můžeme
přímo pozorovat a změřit například úhrn srážek na metr čtvereční. Politické pozice jsou
konstruktem založeným na určitých informacích. I ty lze získávat různými způsoby. Už výše
jsem psal o rozporu v otázce, jak posuzovat pozice politických stran. Výzkumníci obvykle tyto
pozice ustavují dle mínění voličů. Buď na základě jejich individuálních percepcí, nebo na
základě průměrného umístění, což se stalo předmětem největšího sporu ohledně vlivu
metodiky na to, zda různé studie přináší podporu vzdálenostní či směrové teorii [Lewis a King
1999]. Možností, jak posuzovat pozice politických aktérů a operacionalizovat související
proměnné, je ale více. Na tomto místě tyto možnosti stručně představím a popíšu jejich
výhody a nevýhody vzhledem k tématu této práce.
52
6.1. Pozice voličů
Otázku, jaké pozice zastávají samotní voliči, samozřejmě zodpovídají průzkumy, které se na
toto voličů dotazují (reprezentativní výzkumy na voličích). Obvykle máme k dispozici
sebezařazení respondentů na určitých tematických škálách. Tyto informace pak lze při
výzkumech prostorové volby využít různě. Ve valné většině případů se setkáváme
s individuálním posouzením pozice každého voliče (resp. výpočtem užitků pro každého voliče
z jeho politických preferencí) [např. Fazekas a Méder 2013; Westholm 1997 a další]. Některé
studie však částečně argumentují i pomocí průměrného či mediánového umístění voličů [např.
Macdonald, Listhaug a Rabinowitz 1991; Dinas a Pardos-Prado 2012].
Potíží, kterou ale přináší výzkumy na voličích, je fakt, že výzkumníci předem určují podobu
škál a dimenzí, ve kterých se na pozice ptají a do nichž se mají respondenti zařadit. Je ale
možné, že vnímání politického prostoru výzkumníky může být docela jiné než vnímání
politického prostoru respondenty a voliči. Tento problém se týká výzkumu pozic politických
aktérů u voličů obecně (tedy i výzkumu pozic stran, o kterém bude řeč v následující
podkapitole). V případě pozic samotných voličů jsou však průzkumy veřejného mínění patrně
jediným možným způsobem, jak tyto pozice smysluplně měřit. Nezbývá tak, než se spokojit
s argumenty Benoita a Lavera [2006], když hovoří o nezbytnosti předpokladu existence jistého
společného základu ve vnímání politických pozic. Snad každý totiž ve svém uvažování pracuje
alespoň s pojmy podobnosti a rozdílu, které samy o sobě vytváří základ politického prostoru.
6.2. Pozice stran
6.2.1. Výzkumy na voličích
Pokud u voličů zjišťujeme nejen jejich vlastní pozice, ale také pozice politických stran nebo
kandidátů, setkáváme se s nepoměrně větším množstvím problémů než jen výše rozebíranou
předurčeností škál.
53
Voličské percepce stranických pozic s sebou nesou riziko zkreslení dané zejména možnou
neznalostí, subjektivitou a racionalizací voličského uvažování, tedy projekcí pozice
preferované strany blíže té vlastní, než tomu může reálně být. Takto argumentují např. Dinas,
Hartman a Spanje [2016], když navrhují obrácený vztah mezi voliči a stranami. Tedy nemusí to
být tak, že volič posuzuje stranickou pozici a podle toho volí; ale že cítí sympatie k některé
straně, a tu pak vidí subjektivně jako sobě blízkou.
Westholm coby typický zastánce individuálních voličských percepcí stranických pozic však
argumentuje následujícím způsobem: „Přestože se voliči mohou mýlit, je to jejich názor, ať už
správný nebo ne, jenž určuje formulaci jejich preferencí." [Westholm 1997: 870]. Takový
argument v podstatě říká, že zkreslení, která tento postup přináší, příliš nevadí. K tomu je
nutné dodat, že záleží na výzkumníkově cíli. Tuto poznámku lze snad přijmout, pokud je tím
cílem zjistit, jak individuální volič vnímá politický prostor. Pokud se však snažíme objektivně
modelovat, jak vypadá politický prostor v určité zemi, nebo jakým způsobem politické strany
či kandidáti přitahují reálně své voliče, jeví se výzkumy na voličích spíše jako nevhodné.
Podobně argumentují Benoit a Laver [2006], kteří spíše zavrhují výzkumy na voličích k určení
stranických pozic bez ohledu na to, zda jsou pak data zpracována individuálně nebo
agregované: „Průzkumy na voličích jsou užitečné, chceme-li vědět, jak voliči vnímají nabídku
stran, ale jsou velice problematické při zodpovídání otázky, kde jsou strany skutečně
umístěny." [Benoit a Laver 2006: 97]. To stejné lze tedy říci na adresu individuálních i
agregovaných voličských percepcí stranických pozic, které propagují autoři směrového
modelu [Macdonald, Rabinowitz a Listhaug 1998]. Ačkoli někteří autoři tvrdí, že průměrné
umístění stran voliči reálnou situaci poměrně dobře reflektuje [např. Todosijevič 2005]22
, jiní
kritizují dostředivé tendence takového postupu [Westholm 1997]. Platí tedy, že skrze voličské
percepce lze jen obtížně nahlížet reálné a objektivní pozice politických stran. To je ale právě
mimo jiné cílem tohoto textu, v němž se spíše než na voličskou percepci prostoru ptáme na
to, prostřednictvím jaké logiky strany získávají své voliče. V závěrečné diskusi k tomuto textu
se tak samozřejmě zaměřím i na to, jaké strategie, pokud jde o umísťování v prostoru, jsou pro
strany vhodné. To by bylo možné jen stěží, pokud bychom pracovali se subjektivním pohledem
voličů na stranické pozice.
2 2
Todosijevič [2005] porovnal různé přístupy a v případě Maďarska zjistil, že průměrné voličské umístění stran
je blízké tomu, jak pozici své vlastní strany vnímají tamní poslanci.
54
6.2.2. Dotazování stranických elit
Další možností, jak zkoumat pozice stran či kandidátů, je zeptat se přímo stran a kandidátů
samotných. Odpovídat mohou stranické elity, kandidáti, zvolení poslanci nebo řadoví členové
a příznivci politických stran. Tento způsob umísťování stran do dimenzí politického prostoru
není nikterak neobvyklý, zvolili jej například Iversen [1994], Maddens [1996], Karp a Banducci
[2002] či Todosijevič [2005]. Stejně tak je obvyklý pro mnohé volební kalkulačky.
Jedním z argumentů pro využití tohoto typu dat je, že poskytuje relativně objektivní
informace o pozicích stran a kandidátů [Todosijevič 2005: 113]. Tento argument je ale
zpochybnitelný. Je pravda, že výzkumy na stranických elitách netrpí problémem racionalizace
v té podobě, jako je tomu u voličů. Do popředí však vystupuje problém upřímnosti. Je
pravděpodobné, že představitelé stran mohou proklamované pozice vychylovat dle toho, jak
se jim to právě hodí a jak chtějí vypadat před veřejností. Straníci z extrémnějších stran mají
tendence hodnotit své vlastní pozice nebo pozice jiných extrémních stran umírněněji, naopak
umírnění politici hodnotí extrémní strany oproti nim extrémněji. Jindy se zase mohou straníci
pokusit v odpovědích o zřetelnější odlišení od konkurence, ačkoli jsou ve skutečnosti na stejné
nebo velice podobné pozici [Benoit a Laver 2006: 97]. Zároveň se zdá, že straníci hodnotí
pozice své vlastní strany umírněněji oproti průměru a pozice konkurenčních stran naopak
extrémněji [Todosijevič 2005:117]23
.
Další potíží s výzkumy stranických elit je fakt, že návratnost dotazníků od politiků bývá velice
nízká a některé strany svým členům dokonce zakazují účastnit se takových průzkumů [Eibl
2011; Benoit a Laver 2006]. Proti využití této metody v tomto textu tak hovoří kromě těchto
možných obtíží technického charakteru i podobné argumenty, jako v předchozí kapitole.
Chceme-li se zaměřit na to, jaká strategie je vhodná pro různé strany, je zapotřebí co
nejobjektivnějších informací. To, že si politici přejí, aby byla jejich pozice nějak vnímaná (i
vzhledem ke konkurenci) ještě nemusí znamenat, že se na této pozici skutečně nachází.
2 3
Todosijevič [2005] dále porovnal pozice, které udávali poslanci maďarského parlamentu, s agregovanými
voličskými odhady stranických pozic. Autor došel k závěru, že průměrné pozice stran udané jejich vlastními
poslanci a voliči jsou si vzájemně relativně podobné a pořadí stran na levo-pravé škále je obdobné u obou těchto
datových zdrojů.
55
6.2.3. Analýzy legislativního hlasování
Nedostává-li se odpovědí od straníků a poslanců, možností je i sledovat a analyzovat
výsledky legislativních hlasování, a na tomto základě určovat pozice. Příkladem, kdy je takový
postup (tzv. roll-call method) využíván, jsou i některé volební kalkulačky [např. Kohovolit.eu;
Škop 2010], kde si lidé mohou ověřit, kteří zákonodárci hlasovali v největším souladu s jejich
názorem24
.
Tento způsob bývá oblíbený také ve Spojených státech, kde je hlasování zákonodárců
podrobeno dlouhodobým systematickým analýzám. Princip je jednoduchý, dva zákonodárci,
kteří dle záznamu hlasovali podobně, jsou si blíže než ti, kteří častěji hlasovali odlišným
způsobem. V neposlední řadě lze takto zkoumat některé vnitrostranické procesy jako je
stranická disciplína, tvorbu frakcí uvnitř stran nebo napříč stranami [Benoit a Laver 2006].
Nabízí se přitom předpoklad, že v multipartismech a spíše nepersonalizovaných systémech,
kde je stranická disciplína tradičně vysoká, by tento přístup mohl sloužit i pro výzkum
stranických pozic. Výtka však směřuje k možnosti jen nízkého rozlišení různých pozic [tamtéž,
Eibl 2011]. A především, hlasování ne vždy vyjadřuje skutečné pozice, mnohdy je spíše
odrazem různých dohod a koaličních smluv: „Pro multipartismy jsou typické koaliční vlády, a
jejich členové jsou svázáni pravidly kolektivní zodpovědnosti. Je pak pravděpodobné, že
všechny strany v koalici budou hlasovat shodně nehledě na možné rozdílné pozice. Je také
možné, že všichni členové opozice, byť diverzifikované, budou také hlasovat shodně, a to proti
vládě." [Benoit a Laver 2006: 106]. Naopak v systémech s nízkou stranickou disciplínou by
2 4
Tuto metodu však aplikace již nevyužívá přímo k porovnávání pozic, ale jako metodu specifického testu
zaměřeného na to, kým byl volič užívající kalkulačku nejlépe zastupován v uplynulém roce. Uživatelům jsou tak
předloženy některé z důležitých zákonných úprav, o kterých se hlasovalo v dolní komoře parlamentu. Lze říci, že
metodologicky se v tomto případě jedná o velmi jednoduchý přístup, kdy výstupem je prosté porovnání, s jakým
poslancem má uživatel největší shodu v hlasování. Pokud by však měl být využitý k porovnání pozic kandidujících
a voličů před volbami, což je nejvýsadnějším účelem volebních kalkulaček, a také u zmíněné aplikace tomu tak
dříve bylo [Škop 2010], situace začíná být problematičtější. Můžeme namítnout, že kontext v době minulého
hlasování a nadcházejících voleb je odlišný a aktuální pozice stran i odpovídajících mohou být na některých
tématech značně posunuty. Stejně tak zde mohou figurovat odlišné politické strany či jiní kandidáti (v
personalizovaných volbách tzv. roll-call method o to více pozbývá smyslu, zřídka kandidují jen ti stejní lidé, kteří
již ve voleném sboru zasedli). Ne každé relevantní téma voleb navíc muselo být nezbytně zastoupeno rovněž v
legislativních návrzích předložených k hlasování. Tato metoda tedy sama o sobě jen těžko může naplnit účel
volebních kalkulaček, což však neznamená, že nemůže být součástí rozsáhlejší metodologie kombinující více
přístupů.
56
mohlo být obtížné určit pozice stran, pokud by jejich členové hlasovali často rozdílným
způsobem.
Neméně závažným problémem může být omezené množství témat, která lze
prostřednictvím legislativního hlasování podrobit výzkumu. Ve sledovaném období nemusí být
vždy hlasováno o tématu, které lze považovat za vyjádření určité dimenze politického
prostoru, jakkoliv může být aktuálně relevantní. Stejně tak tato metoda představuje omezení
v počtu politických stran, které lze takto zkoumat. Jsme samozřejmě limitováni jen těmi
úspěšnými stranami, které se legislativního hlasování ve sledovaném období účastnili. K tomu
dodejme, že ne všude je k dispozici tak rozsáhlá datová báze, jako je tomu v USA. V některých
zemích nejsou záznamy o hlasování zákonodárců uchovávány.
Pro účely výzkumu stranických pozic v politickém prostoru tak legislativní hlasování není
příliš ideálním zdrojem informací.
6.2.4. Analýzy stranických programů a dokumentů
Velice oblíbenou metodou, jak zkoumat stranické pozice, jsou obsahové analýzy volebních
programů nebo jiných stranických dokumentů. Voliči je sice prakticky nečtou [např. BMG
Resarch 2017] - což lze na tomto místě hned dát do kontextu s kritickými argumenty vůči
Downsově modelu, zejména těmi, které se zabývají nízkou informovaností voličů - přesto jsou
cenným zdrojem informací pro výzkumníky. Jedná se o oficiální proklamovaná vyjádření
stanovisek, názorů a pozic, které strana zastává, a které by se pak měly odrazit i v komunikaci
prostřednictvím jiných kanálů a umožnit voličům, kteří si program nepřečtou, jistou informační
zkratku. Dá se tedy předpokládat, že právě studium stranických dokumentů by mělo přinést
relevantní informace o pozicích pro další výzkum volebního chování v politickém prostoru.
Výhodou jsou relativně nízké náklady, snadná dosažitelnost, možnost provádět výzkum i
zpětně nebo opakovaně [např. Mikhaylov, Laver a Benoit 2008]. Analýzy stranických programů
představují bohatý datový zdroj pro longitiduální studie, neboť program strana připravuje a
představuje před každými volbami. Jak píše Eibl [2011], lze tak zkoumat posuny stranických
pozic v čase. Obdobně cenné mohou být stranické dokumenty pro výzkum pálčivosti a její
posuny v čase.
57
Na druhou stranu tento přístup opomíjí zkušenost s reálnou praktickou politikou dané
strany, je odkázán jen na to, co o sobě strana říká. Ideální je jistě situace, kdy je zkoumaný
dokument výsledkem konsensu nebo kompromisu uvnitř strany a skutečně tak vyjadřuje
stranické pozice. Kompromis mezi různými frakcemi nebo úrovněmi ale může ve výsledku
znamenat i umírněnější rétoriku, než jakou používá např. vedení strany a promítá ji i do svého
praktického politického jednání [Eibl 2011]. Podobně je možné argumentovat upřímností,
podobně jako v případě dotazování se stranických elit (kap. 6.2.2.). I sepsaný politický program
může být postižen snahou o umírněnější nebo radikálnější se vymezení vůči nějakému
problému (například ve snaze neodradit od podpory určitou voličskou skupinu), než jaký je
skutečný názor stranických představitelů promítnutý do praxe. Pokud je předmětem výzkumu
dlouhodoběji opoziční strana, nemají voliči vpravdě mnoho jiných možností, jak hodnotit její
pozici než skrze její sebeprezentaci. Pozice vládních stran ale mohou být častěji voliči
hodnoceny i prostřednictvím reálného výkonu politiky. Problémem pak může být (i když jistě
v menší míře než u analýz legislativního hlasování) situace, kdy chce výzkumník stranu zařadit
na pozici v tématu, o němž se ale ve svém programu nevyjadřuje.
Takové jsou výhody a nevýhody analýzy stranických programů obecně. Diskuse v odborné
veřejnosti je ale vedena také o tom, jak vůbec stranické programy zkoumat a především
kódovat [např. Gemenis 2012; Merz et al. 2016; Benoit a Laver 2006; Budge et al. 2001;
McDonald a Mendes 2001]. I přes některé výtky ale patrně nejvýznamnějším zdrojem
informací tohoto druhu zůstává Comparative Manifesto Project (CMP)25
, založený na
manuálním kódování, právě pro svoji šíři záběru. Vždyť tento datový soubor zahrnuje
informace prakticky o všech volebních programech demokratických stran od 2. světové války.
Výtek ale není málo. Takto ty nejpodstatnější výhrady shrnují Benoit a Laver [2006]: „Díky tak
velkému pokrytí je CMP oblíbenou volbou výzkumníků. I navzdory faktu, že, z teoretického
hlediska, kódovací schéma velmi explicitně protěžuje určitý přístup k politice založený na
pálčivosti, který je relativně vzdálený mainstreamovému prostorovému modelování. A
navzdory faktu, že z metodologického hlediska je každý text kódován pouze jednou a jediným
kodérem, takže žádná z politických pozic, která je takto generována, s sebou nenese jakýkoliv
odhad chyby." A pokračují, že sami autoři kódovacího schématu potvrzují, že je celý proces
2 5
První kódovací knihu, na kterou pak CMP navazoval, sestavil už v 70. letech D. Robertson [1976]. Od té doby
prošel kódovací systém řadou revizí ve snaze dosáhnout co největší aplikovatelnosti. O Robertsonově výzkumu
už byla v tomto textu řeč v kap. 5, která se zabývá pálčivostí.
58
založený na pálčivosti a předpokladu, že pozice jsou u většiny stran v hlavních tématech
podobné, resp. nepříliš podstatné [srov. Benoit a Laver 2006; Budge et al. 2001].
Na druhou stranu ale další z autorů schématu [McDonald a Mendes 2001] uvádí, že
stanovené kategorie, jimž je přiřazována palčivost dle toho, jak jsou v programech zmiňovány,
mají obvykle své protikategorie. Příkladně, jsou-li dvě z kategorií popsány jako „centralizace"
a „decentralizace", je jasné, že se vlastně jedná o dvě strany jedné tematické škály. McDdonald
a Mendes k tomu poznamenávají, že „54 z 56 kategorií obsahuje jasná hodnotová vyjádření."
[McDonald a Mendes 2001: 91]. Pokud bychom ale chtěli palčivost tématu odvozenou od
počtu zmínek převést do pozic, je zřejmé, že je zde výrazná spojitost se směrovým chápáním
politického prostoru. Autoři však navrhují sofistikovanější přístup, který prý považují za svůj
největší úspěch [Budge et al. 2001:19], a tím je škála RILE - index vytvořený z 26 kategorií, 13
pravicových a 13 levicových, kde se počítá s podíly výskytu jednotlivých kategorií. Výsledkem
je levo-pravá škála -100 až 100, na níž jsou strany zařazeny [vizte také Eibl 2011]. Existují však
i další přístupy k převodu do pozic na levo-pravé škále [Dinas a Gemenis 2010].
Další potíž spočívala v tom, že zařazení do kategorií má na svědomí jediný kodér, a ukázalo
se i na některých příkladech testovacího rekódování, že odlišný kodér může stejné věty ze
stejného volebního programu zařadit do docela jiných kategorií, než jak je určil kodér
předchozí [Mikhaylov, Laver, Benoit 2008]. Zvláště to platí pro méně jednoznačná vyjádření.
Obavu tohoto typu podporují i překrývající se kategorie kódovacího schématu. I v případě
přepočtu dat na pozice v politickém prostoru by se tak mohly objevit odlišnosti mezi kodéry.
Zvláštní problém pak vzniká při snaze využít tato data v longitiduálních studiích, o kterých již
byla řeč. „V podstatě je nemožné rozlišit mezi chybou v měření a skutečnou změnou
v politických pozicích." [Benoit a Laver 2006:102]. Nehledě na to, že i význam slov a kategorií,
stejně jako obsahu levo-pravé škály, se může v čase měnit. Jisté řešení nastíněných problémů
přináší automatizované kódování textu pomocí počítačového softwaru, jako příklad lze uvést
Wordscores [Laver, Benoit, Garry 2003]. Jiné potíže ale přetrvávají nebo vznikají, například
nutnost obměňovat a aktualizovat kvalitní referenční texty nebo jazykové rozdíly [Eibl 2011].
Jakkoliv lonigtiduální studie není předmětem této práce, ani pro porovnání pozic a logiky
prostorové volby s ohledem na různá témata není analýza politických textů úplně vhodným
datovým zdrojem. Chceme-li se zaměřit na konkrétní témata, spíše než o pozicích nám
poskytuje informace o tom, jak moc je téma ve stranických dokumentech protěžováno. Mohli
59
bychom snad nalézt pozice pro levo-pravou osu, ale v případě konkrétních témat je situace
obtížnější. V této práci navíc využíváme pro zjištění pozic a preferencí voličů datový soubor,
jenž vznikl před evropskými volbami 2014, přestože se dotazuje na aktuální národní úroveň
politiky (podrobněji kap. 7). Volební programy se ale vztahovaly k evropské úrovni. Vhodná
data z hlediska časového souladu by tak pocházela jen ze zemí, kde se ve stejném období
konaly i národní volby. V případě využití manifestů z jiných let samozřejmě hrozí, že by
výsledky ovlivnily možné posuny ve stranických pozicích.
6.2.5. Volební kalkulačky
Zdroje informací, ke kterým mají voliči přístup a které tak mohou využít při svém
rozhodování, se s vývojem technologií zásadně mění. Zvláště patrným fenoménem poslední
doby v mnoha zemích jsou takzvané volební kalkulačky, pro něž je mnohdy užíváno anglické
pojmenování voting advice application (VAA). Voliči odpovídají na různé otázky, jejich
odpovědi aplikace poměří s pozicemi/názory stran (získanými různými způsoby) a na základě
míry shody vygeneruje pro voliče vhodnou volební alternativu.
Volební kalkulačky jsou v tomto textu na několika místech zmíněny, neboť problematika
VAAs je založena na tematické volbě a s prostorovými modely tak úzce souvisí. Wagner a
Ruusuvirta [2012] například docházejí k závěru, že předmětné aplikace spojují pozice
kandidátů či stran s pozicemi voličů především na základě vzdálenostní logiky, ačkoli nacházejí
ojediněle přítomné i elementy směrových modelů či modelů významnosti. Dále soudí, že se
aplikacím, které byly součástí jejich výzkumného zájmu, daří spojovat tyto pozice přesně
v hlavních tématech (zvláště na klasické pravo-levé ose) a o něco hůře v tématech vedlejších.
Důvod, proč jsou kalkulačky rozebírány také v této kapitole, je ale ten, že někteří autoři
[např. Chytilek 2014] je vydělují jako další z možných zdrojů informací o pozicích v politickém
prostoru. Pro to, aby on-line volební aplikace mohly vygenerovat uživatelům volební radu,
musí samozřejmě nejprve samy získat potřebné informace. Zveřejnění aplikace tak předchází
sběr dat, jehož účelem bývá především umístění stran nebo kandidátů do pozic, případně
určení pálčivosti. Voliči pak informace o svých názorech a pozicích poskytují přímo při
používání aplikace. Výsledkem může být poměrně robustní datová báze pro další výzkumné
60
použití. Tato data „z druhé ruky" ale samozřejmě mohou být na primární úrovni získávána
různými způsoby, vyjma výzkumu na voličích prakticky všemi, které jsou v této kapitole
zmíněny (vizte také poznámky v jednotlivých podkapitolách 6.2.2. - 6.2.6.). Setkáváme se
s metodou analýzy legislativního hlasování [Škop 2010], dotazováním expertů [Kieskompas.nl
2014 - aplikace EUVox] a často také s dotazováním samotných politiků [např. Politools aplikace
Smartvote]. Kromě výhod a limitů, které souvisí s jednotlivými jmenovanými
metodami, je ale u volebních kalkulaček nutno zmínit několik dalších. Je samozřejmě zapotřebí
přesných informací o tom, jak byla data sbírána (takové informace nejsou vždy dostupné
v potřebné podobě), co přesně obsahují (jsou např. zahrnuty všechny kandidující subjekty?),
posoudit relevanci a kvalitu takových dat a v případě širší průřezové studie patrně také zajistit
shodu metod. Jednodušší je tento úkol splnit u aplikací, které už jsou konstruovány jako
mezinárodní, což byl v roce 2014 příklad celoevropské EUVox. Jenže otázky v kalkulačkách
často nebývají pokládány v takové podobě, kterou bychom mohli považovat za vyjádření
dimenzí politického prostoru. Mnohdy se jedná spíše o názory na aktuální a značně konkrétní
problémy. Gemenis [2013] například zmiňuje problém, kdy se jedna otázka táže na více věcí
současně, nebo kdy jedna otázka je poměrně abstraktní a obecná, druhá naopak velice
konkrétní.
6.2.6. Dotazování expertů
Tato práce určuje stranické pozice dle toho, jak je vidí oslovení experti. To ale neznamená,
že tato metoda je ze všech popsaných nezbytně nejideálnější nebo že by byla prosta problémů
a limitů.
Hodnocení expertů je obvykle zapotřebí tehdy, má-li se zhodnotit kvalitativní jev a převést
jej do kvantitativní podoby, ve sportu může být příkladem krasobruslení, v akademickém
prostředí třeba zhodnocení žádostí o grant [Benoit a Laver 2006:109]. Právě tak lze přistoupit
ke kvantifikaci chování a projevů politických stran, což je také případ určování stranických
pozic, pokud přijmeme předpoklad Benoita a Lavera [tamtéž], zastánců expertního
dotazování, že politické pozice nejsou pozorovatelné přímo.
61
Mnoho z výtek, které byly řečeny na adresu předchozích metod, v případě expertních
survey odpadá. Výhodou je obvykle vyšší návratnost dotazníků od expertů, podobná
hodnocení jsou ostatně součástí jejich práce. Další předpokládaná výhoda počítá s tím, že
experti nemají zapotřebí hodnotit pozice stran neupřímně, některé strany umírňovat, jiné
radikalizovat. Stejně tak racionální zkreslení by nemělo být problém, byť vliv osobních sympatií
nebo antipatií nelze vyloučit stoprocentně. Výzkumník není omezen v počtu tematických
dimenzí, jenž předem sám stanoví, a ani v počtu zkoumaných stran, které chce zařadit do pozic
na tematických škálách. Nabízí se zisk právě takových dat, jaká jsou k výzkumu potřeba, stejně
jako soustavné a opakované dokumentování stranických pozic. K výhodám je nepochybně
nutné zařadit i nízké náklady a relativní rychlost v zisku dat. „Díky relativně jednoduché
přípravě je možné experty oslovit snadno a prakticky kdykoliv, bez nákladů, které vyžadují
rozsáhlé projekty sběru dat, bez potřeby podrobného kódování, zdlouhavých rozhovorů nebo
nákladných průzkumů veřejného mínění. Takové (praktické) ospravedlnění je o dost méně
ušlechtilé než to vědecké o potřebě systematického měření, ale o nic méně přesvědčivé."
[Benoita Laver 2006:113].
Ani tak ale nelze expertní dotazování považovat za bezproblémové. Jednou z výhod může
být možnost porovnávat data z různých zemí26
, ovšem tato výhoda v sobě zahrnuje i
nevýhodu. Ne ve všech zemích jsou tematické škály chápány stejně, zvláště ty obecněji pojaté
jako je škála levice-pravice. Experti se také ve svých výpovědích nemusí vždy shodovat, zvláště
pak v tématech, která pro strany nejsou důležitá a v nichž své pozice dle Rovného [2012]
strany zamlžují. Na rozdíl od analýzy stranických programů, pokud je vykonávána jediným
kodérem, ale máme obvykle k dispozici odchylky v měření (podrobněji vizte následující
kapitola), nebo se nabízí vícekolový průzkum za účelem dosažení konsensu expertů27
. Kritické
2 6
Opět zmiňme zastánce metody Benoita a Lavera, kteří doslova píší: „V relativně krátkém čase jsme byli schopni
získat data o pozicích stran ve 47 zemích. ... Zisk takových dat jakoukoliv jinou formou by byl extra náročný na
zdroje a čas. ... Data pro mnohé země, která zde prezentujeme, by pravděpodobně jinými způsoby ani nešlo
získat." [2006:113-114].
2 7
Tento přístup je znám např. z volební kalkulačky EUVOXM evropských volbách 2014 [vizte Kieskompas.nl 2014].
Kalkulačka kombinovala tvrzení společná pro celou Evropu (ta sestavili experti na evropskou politiku),
politologové v jednotlivých zemích pak sestavovali tvrzení, která se v každém státě lišila, následuje specifický
způsob kódování stranických pozic, který je nazýván jako „metoda Delphi". Tento přístup spočívá ve snaze nalézt
konsensus mezi odborníky, a to v rámci procesu o několika kolech či úrovních. Ve zkratce řečeno, ke každé straně
připadne panel o pěti kodérech. Moderátor panelu sdělí téma (tvrzení), přičemž členové panelu anonymně
vyjádří svoji představu o pozici dané strany na tomto tématu na klasické pětibodové Likertově škále (na základě
zdrojů vybraných dle svého uvážení). Následně určí, jak moc si jsou svým názorem jistí a podpoří svůj pohled
vysvětlením. Pokud se výsledky v rámci panelu liší, následuje další kolo, v němž již mají členové panelu přístup
k odpovědím svých kolegů a každý má dle nich možnost revidovat ty své. Tento proces se může opakovat tolikrát,
62
otázky, které je třeba si klást v souvislosti s expertními průzkumy, mohou tedy být následující
[Budge 2000; dle Steenberger a Marks 2007: 348]. Jakou stranu vlastně experti hodnotí stranu
v šíři členů a příznivců, stranu jako vládní instituci, názory vedení strany nebo stranu
jako organizaci? Jaká kritéria berou experti při hodnocení v úvahu - co pro ně například
znamenají pojmy levice a pravice? Hodnotí experti jen proklamované záměry nebo i chování
stran28
? Jaký je časový kontext posouzení?
Faktorem je samozřejmě i výběr expertů, je třeba posuzovat míru odbornosti, neboť čím
více znalostí experti mají, tím spíše nepodlehnou irelevantním vlivům při rozhodování [Benoit
a Laver 2006]. Pokud se i tato část výzkumu podaří, měla by tato metoda přinést vysoce
spolehlivé výsledky, což například ve svém výzkumu prokázali Steenbergen a Marks [2007].
Dle jejich závěrů experti prokázali značnou shodu při zařazení stran na ose evropské integrace,
a stejně tak se expertní hodnocení blížila výsledkům vzešlým z použití jiných metod. Podobný
závěr přinesli Netjes a Binnema [2007], i pokud se týká pálčivosti tématu integrace EU. I zde
různé datasety vykazovaly obdobné výsledky. Expertní šetření tak již ve více případech
prokázala potřebnou validitu a otupila argumenty kritiků.
Jakkoliv snadné a levné by to dle argumentů zastánců metody bylo, vznik této práce se
obešel bez speciálního expertního šetření uspořádaného jen pro její účely. Využita jsou již
existující data, která podrobněji popisuji v následující kapitole.
7. Datová báze
Pozice aktérů v tématech, voličské preference a tematická palčivost jsou základními
proměnnými, které budou využity napříč jednotlivými analytickými kapitolami. Je proto na
místě nyní představit, z jakých datových souborů a proč čerpáme. Jak již bylo řečeno, tento
výzkum bude širokou průřezovou studií. Níže představené datové soubory umožňují
posuzovat 28 evropských zemí.
dokud není dosaženo konsensu. Přístup této volební kalkulačky se tak precizně vypořádává s metodologií
expertního šetření.
2 8
Benoit a Laver [2006:111] v tomto ohledu považují za klad expertních průzkumů, že experti dle jejich názoru
berou při hodnocení v úvahu veškeré dostupné informace, které o pozici stran svědčí, včetně volebního chování,
politických projevů, debat, vyjádření lídrů apod.
63
7.1. Pozice voličů a stran, témata
Výzkum bude při hledání odpovědí na uvedené výzkumné otázky vycházet především ze
dvou datových zdrojů. Pro zjištění voličských postojů bude využit průzkum European Election
Study (EES) z roku 201429
. Informace o pozicích stran a palčivých tématech pro strany pak
poskytne expertní průzkum Chapel Hill (CH), jenž se konal nejen ve stejném roce, ale i ve
stejném období roku. To znamená, že postoje voličů i stran jsou zjišťovány ve shodné době,
čímž je eliminována možnost zkreslení výsledků z důvodu možných posunů postojů politických
aktérů v čase. Stejně tak byly tyto průzkumy prováděny ve shodné oblasti, a sice zemích
Evropské unie30
. Taková struktura dat umožňuje kontrolovat případný vliv kontextu. Sami
autoři EES pak vybízí k propojení těchto datových souborů [Schmitt et al. 2016].
Expertní průzkumy nejsou zdaleka tolik využívanou možností. Jak mnozí autoři navíc
upozorňují, použití dvou různých metod sběru dat pro zjišťování informací o jednom
politickém prostoru může být problematické [vizte např. Eibl 2011]. Mohou se v nich totiž
promítnout odchylky ve vnímání politického prostoru u jednotlivých aktérů či respondentů,
kteří se průzkumu účastní. V datech CH však spatřuji několik zásadních výhod, které, jak
soudím, spolu s povahou výzkumu dávají jejich využití relevanci. Některé z těchto bodů
vychází z argumentace nastíněné v předchozí kapitole:
Již zmiňovaná časová shoda
Eliminace zkreslení stranických pozic, která přinášejí výzkumy na voličích
Možnost porovnávat velké množství témat, která jsou posuzována v obou
datových souborech (EES a CH; EES však na oněch tématech zjišťuje pouze pozice
voličů, nikoliv stran)
Možnost využít data z mnoha zemí
2 9
EES byla provedena při příležitosti evropských voleb v roce 2014, ale otázky v šetření směřovaly mnohdy
k národní dimenzi politiky, proto lze studii využít i v tomto smyslu. Na druhou stranu je také nutné zmínit
možnost, že i odpovědi respondentů vztahující se k národní politice mohly být ovlivněny kampaní k „eurovolbám"
nebo jejich výsledky.
3 0
Expertní průzkum Chapel Hill se dále věnoval i stranám Švýcarska, Norska nebo Turecka. Ty samozřejmě
v tomto výzkumu zahrnuty nejsou. Výjimečně se stává, že některé menší strany jsou zastoupeny jen v jednom
z datových souborů. Součástí budou tedy ty strany, které se objevily v datech CH i EES. Kompletní seznam stran,
které jsou v analýzách zařazeny, je součástí přílohy.
64
Výzkum se neptá ani tak na způsob subjektivního rozhodování voličů, jako spíše
na to, jakým způsobem politické strany své voliče reálně přitahují
Expertní výzkumy samozřejmě mají své limity, o kterých jsem se zmínil už výše. Podobně
jako u umístění stran na základě agregovaných voličských dat lze namítnout, že respondenti
nemají informace o tom, jaké pozice strany zastávají. S tímto bodem se však do určité míry
vypořádává poslední z uvedených bodů hovořících pro využití dat CH. Výzkumné otázky zde
jsou postaveny tak, že spíše zjišťují, jakou mají modely reálnou platnost, než jak voliči
subjektivně vnímají svoje preference v politickém prostoru. Tradiční výtkou také bývá, že ani
oslovení experti se vždy neshodují ve svých výpovědích o pozicích stran a někteří z nich mohou
pozici strany více vychylovat. Jak píše také J. Rovný [2012: 278], zvláště patrné to může být u
strany, která určité téma příliš neřeší, a přesto v něm má být umístěna do určité pozice.
Řešením by mohlo být zanesení standardních odchylek, které jsou však v případě dat z roku
2014 dostupné jen pro obecnou levo-pravou osu, nikoliv pro konkrétní témata. V této práci
však bude mít zásadní roli také palčivost, předpokládejme tedy, že umístění stran v tématech
pro ně palčivých bude co nejpřesnější.
Rovněž pro výpočet polarizace se expertní survey jeví jako vhodný datový zdroj. Důvody
pro toto tvrzení jsou samozřejmě tytéž, které jsou popsány v kap. 6 o výhodách a nevýhodách
různých metod sběrů dat zejména o stranických pozicích.
Data nám tedy umožňují porovnat rozhodování voličů (výkon prostorových modelů) až
v devíti tématech: levice-pravice, státní zásahy do ekonomiky, redistribuce bohatství, zvýšení
daní za účelem zlepšení služeb, omezení svobod za účelem zvýšení bezpečnosti, imigrace,
přednost ochrany životního prostředí před ekonomickým rozvojem, integrace EU.
Obecná dimenze levice-pravice bude aplikována na všechny respondenty, přičemž budeme
vycházet zvýše uvedeného teoretického předpokladu, že tato osa vyjadřuje dominantní
ideologický spor a v podstatě lze na ni umístit všechny aktéry. U ostatních konkrétnějších
témat do analýzy zahrneme respondenty, kteří vyjádřili preferenci pro stranu, jež dané téma
prosazuje (je pro ni palčivé).
U 7 témat je otázka v CH a EES položena stejným způsobem. U jednoho z témat je otázka
položena trochu odlišně: manželství homosexuálů v EES vs. liberální/konzervativní postoj v
tématu "sociál lifestyle (eg. homosexuality)" v CH). Obě otázky se však v zásadě ptají na to
65
samé. Ve všech tématech jsou pozice aktérů u obou datových souborů posuzovány na
jedenáctibodové škále, s výjimkou tématu integrace EU. V této dimenzi jsou aktéři umístěni
na škálách 0 až 10 v EES (pro potřeby analýzy tuto škálu převádím na -5 až 5) a 0 až 7 v CH. Zde
tedy budou pozice stran přepočítány31
.
Obecné téma levice-pravice je navíc v datech CH k dispozici ve dvou pojetích:
v ekonomickém a zcela obecném. V EES je k dispozici pouze jedna otázka na zařazení v tématu
levice-pravice. Protože nejsme schopni určit, jaké pojetí levice-pravice výzkumníci v případě
EES a už vůbec respondenti preferují, využiji z CH ve výpočtech oba typy této proměnné a tam,
kde to bude smysluplné, budou výsledky porovnány.
Na základě těchto dat budou samozřejmě dle vzorců uvedených v kap. 2 vypočteny
vzdálenostní a směrové užitky, které pak mají v analytické kapitole jednu z hlavních rolí. Stejně
tak je na posouzení pozic závislý i výpočet indexu polarizace stranického systému, jenž je
představený v kapitole 4.3.
7.2. Palčivost témat
Pro určení pálčivosti témat pro politické strany poskytuje informace rovněž expertní
průzkum CH. Experti zde určují tři nejpalčivější témata pro každou z politických stran a u
obecné ekonomické osy levice-pravice je její palčivost pro strany vyjádřena na škále 0-10. Na
základě předchozích poznatků lze přitom uvažovat tak, že témata, která jsou palčivá pro
strany, jsou zároveň palčivá i pro jejich voliče, ať už byl směr vlivu jakýkoliv [např. Spoon a
Klúver 2014]. Je však nezbytné doplnit, že soubory témat, která experti hodnotí jako palčivá,
a ve kterých určují stranické pozice, nejsou zcela shodné. Témat posuzovaných z hlediska
pálčivosti je více než těch, ve kterých jsou určeny pozice. To znamená, že některým stranám
je (v seznamu jejich třech nejpalčivějších témat) určeno jako palčivé téma, ve kterém nejsou
3 1
Otázky byly položeny následujícím způsobem: Jste plně pro (proti) státní zásahy do hospodářství. / Jste plně
pro (proti) přerozdělování státních příjmů od bohatých mezi chudé v České republice. / Jste plně pro zvyšování
daní s cílem zvýšit veřejné služby. (Jste plně pro omezení veřejných služeb s cílem snížit daně.) / Jste plně pro
(proti) manželství osob stejného pohlaví. / Plně podporujete soukromá práva, i když brání snahám bojovat proti
trestné činnosti. (Jste plně pro omezení soukromých práv v zájmu boje proti trestné činnosti). / Jste plně pro
(proti) restriktivní politiku v oblasti přistěhovalectví. / Ochrana životního prostředí by měla vždy mít přednost i
na úkor hospodářského růstu. (Hospodářský růst by měl mít vždy přednost i na úkor ochrany životního prostředí.)
/ Evropské sjednocování zašlo příliš daleko. (Evropské sjednocování by mělo pokračovat.)
66
zařazeny do pozic. Seznam nejpalčivějších témat dále není k dispozici pro strany ze třech zemí
(Lucembursko, Malta, Kypr). Palčivost je dále kódována (a přenesena do datového souboru
EES) tak, že je vytvořena dichotomická proměnná pro každé z osmi témat, kde 1 = „téma je
palčivé pro voličovu preferovanou stranu" a 0 = „téma není palčivé pro voličovu preferovanou
stranu". S výjimkou levice-pravice tedy v analytické části pracuji s těmi osmi tématy, která
jsou zastoupena v obou proměnných.
Jak již bylo řečeno v předchozí podkapitole, obecné téma levice-pravice je v CH rozděleno
do dvou podkategorií. Pro zcela obecnou škálu levice-pravice není k dispozici žádné posouzení
pálčivosti, pro téma levice-pravice v ekonomickém pojetí je pak palčivost posuzována na škále
0-10. Provedeny tedy budou dvě analýzy tohoto tématu s využitím obou pojetí (v obou
případech v kombinaci s jedinou položkou levice-pravice v EES). Téma levice-pravice
aplikujeme na celý vzorek, jak je řečeno výše. V případě jeho ekonomického pojetí do analýzy
vstoupí i kontinuální proměnná pálčivosti, jak je popsána v předchozím odstavci.
7.3. Voličské preference
Pro zjištění preferencí voličů bude využit datový soubor EES a konkrétně obvyklý dotaz:
jakou stranu by respondent volil, pokud by se zítra konaly všeobecné volby. Tato otázka lépe
reflektuje aktuální politickou situaci a voličskou preferenci oproti otázce na reálné rozhodnutí
v minulých volbách [podobně např. Fazekas a Méder 2013]. U reálné volby navíc
pravděpodobněji hrozí, že mohla být ve větší míře způsobena jinými faktory, například mohla
být více ovlivněna strategickým hlasováním. Volič mohl volit nakonec jinou stranu, než kterou
nejvíce preferoval. Například proto, že jeho nejvíce preferované straně průzkumy veřejného
mínění nedávaly šance na překročení volební klauzule, a on nechtěl nechat svůj hlas
propadnout. Někteří autoři zase využívají škálu sympatií nebo pravděpodobnosti, že by volič
kdy mohl podpořit určitou stranu [např. Todosijevič 2005]. Tato statistika je však v datovém
souboru EES dostupná jen pro omezené množství politických stran, a zároveň se takto pojatá
proměnná již více vzdaluje ústřední myšlence, kterou je logika utváření voličských preferencí.
67
Voličské preference jsou samozřejmě také důležitou proměnnou pro výpočet indexu
polarizace (kap. 4.3.), neboť součástí výpočtu je i relevance jednotlivých stran ve smyslu šíře
jejich podpory.
Jak již bylo řečeno v minulé podkapitole, voličské preference jsou pak dále použity v úzkém
vztahu s otázkou, zda je pro voličovu preferovanou stranu důležité některé ze zkoumaných
témat. Vzniknou tak dichotomické proměnné pro každé z témat, tedy např. v případě tématu
životního prostředí budu pracovat s touto proměnnou: 1 = volič preferuje stranu, která
zdůrazňuje téma životní prostředí / 0 = volič nepreferuje takovou stranu. Rovněž výpočet
užitků se odvíjí od preferencí, když otázka zní, jaký užitek má volič/respondent ze své
preferované strany.
7.4. Další proměnné
Do analýz však budou zahrnuty i další proměnné. Některé budou mít zásadní roli
v jednotlivých analytických kapitolách, zejm. ty spojené s voličskou sofistikovaností a
polarizací stranického systému. Další jsou pouze kontrolní demografické statistky.
7.4.1. Politická sofistikovanost voličů
V teoretické stati k tématu sofistikovaností voličů zazněly dva pojmy: politická
sofisti kovanost a politické znalosti. Na tomto místě je nutné mezi nimi rozlišit. Politická znalost
je jedním ze způsobů, jak „měřit" koncept politické sofistikovaností. Existují ale také další
přístupy. R. MarzQcki [2017] měřil sofistikovanost zájmem o politiku, politickou schopností
(efficacy) a stranickou identifikací. Zájem o politiku a vzdělání jsou aspekty často zmiňované
v souvislosti se sofistikovaností. Řada autorů tyto faktory spolu s faktickými znalostmi různě
kombinuje [např. Boonen, Pedersen a Hooghe 2017; Dassonneville 2012]. Někteří zase měří
sofisti kovanost čistě pomocí vzdělání [Tomz a van Houweling 2008; Singh 2010].
68
Politické znalosti však bývají považovány za nejdůležitější dimenzi sofistikovanosti [např.
Lachat 2007]. Tento text se ztotožňuje s tímto pohledem32
.
Datový soubor EES poskytuje odpovědi respondentů na sedm faktických otázek. Proměnná
vzniká tím způsobem, že každé správné odpovědi respondenta je přiřazen jeden bod, čímž
vzniká škála správných odpovědí od 0 do 7.
První dvě otázky typu „pravda nebo nepravda" jsou pro všechny země společné: 1)
Švýcarsko je členskou zemí EU. 2) Každý členský stát má stejný počet zástupců v Evropském
parlamentu. Další dvě (stejného typu) jsou specifické pro každou zemi: 3) V dolní komoře
národního parlamentu je ... poslanců. 4) Politik ... je členem strany ... Poslední tři otázky jsou
opět společné a ptají se na to, která z frakcí či stran podporuje Jean-Clauda Junckera / Martina
Schulze / Guye Verhofstadta v kandidatuře na post předsedy Evropské komise33
. Na výběr jsou
čtyři možnosti: Socialisté a demokraté, Evropská lidová strana, Aliance liberálů a demokratů a
Zelení.
7.4.2. Kontrolní demografické proměnné
Jakkoliv zde posuzujeme především vliv politických znalostí, v analýzách se objeví i další
kontrolní proměnné, které bývají v souvislosti s politickou sofistikovaností často měřeny, a
sice vzdělání a zájem o politiku. Proměnná vzdělání je v datovém souboru EES vyjádřena
pomocí otázky „Kolik Vám bylo let, když jste dokončil/a denní studium?" Pracujeme zde se
3 2
Existují přitom dva přístupy k měření politických znalostí. Některé práce se zabývají obecnými znalostmi, což je
přístup, jenž prosazují např. Delli Carpini a Keeter [1996]: „Data z řady průzkumů až na výjimky ukazuji, že občané,
kteří jsou dobře informovaní v jedné oblasti, jsou dobře informovaní i v jiných." [1996: 18]. Občané jsou podle
nich spíše generalisté než specialisté. Rapeli [2014] však pracuje s jiným přístupem, podle kterého se lidé
soustředí jen na několik témat, případně jen jedno jediné, které považují za palčivé, a o tomto tématu jsou lépe
informováni než o jiných tématech. Výsledky Rapeliho výzkumu ale tomuto předpokladu tak docela nenasvědčují.
Statisticky signifikantní vliv na názor v tématu imigrace měly specifické znalosti o tématu i znalosti obecné.
Palčivost tématu byla navíc spíše v opozici ke znalostem o tématu. Také tento text tedy klade důraz spíše na
obecné znalosti respondentů. To je navíc v souladu se skutečností, že posuzujeme a porovnáváme vliv znalostí
na postoje voličů v několika různých tématech.
3 3
Všechny tyto otázky (resp. odpovědi) jsou přitom v této studii využity. Tento počet otázek je přitom v
odborných pracích obvyklý, mnohdy bývá i menší. Například R. Dassonneville [2012] nebo M. Hooghe a S.
Walgrave [2010] shodně předpokládají, že už pět otázek je dostatečný počet pro měření politických znalostí. Na
druhou stranu bychom snadno mohli podrobit kritice zvolené otázky, z nichž větší část je položena systémem
pravda/nepravda, který poskytuje respondentům velký prostor pro tipování. Tím se snižuje validita průzkumu
[např. Delli Carpini a Keeter 1993:1183].
69
čtyřmi kategoriemi: bez vzdělání nebo ukončeno v 15 letech a dříve (referenční kategorie),
ukončeno mezi 16. a 19. rokem, ukončeno ve 20 letech či později, stále studující34
. Pro
proměnnou zájem o politiku pak vytvářím dichotomickou proměnnou, kde 1 = zajímá se a 0 =
nezajímá se.
Analýza zahrnuje ještě další kontrolní sociodemografické proměnné jako věk, pohlaví,
bydliště35
a finanční situace respondenta36
.
7.5. Proměnné jako závislé a nezávislé a popisné statistiky
Závěrem této kapitoly je třeba ujasnit, v jakých rolích budou v jednotlivých částech analýzy
popsané proměnné vystupovat.
7.5.1. Závislá proměnná
Závislou proměnnou napříč analytickými kapitoly představuje platnost prostorových
modelů, přičemž platností rozumíme jejich schopnost predikovat voličské preference v daném
čase a tématu. Jak podrobněji rozebírá následující kapitola 8 a je zmíněno i v předchozím textu,
tato platnost bude měřena dvěma způsoby -1) jako výše směrového a vzdálenostního užitku,
který má volič/respondent ze své preferované strany, a 2) jako dichotomicky vyjádřená
schopnost modelů predikovat správně voličovu první preferenci (tedy zda vzdálenostní nebo
směrový užitek z preferované strany je ten nejvyšší možný, který volič mohl mít, a žádná jiná
strana pro něho nebyla výhodnější alternativou).
V kapitole 9 a 11 bude ale provedena i analýza obráceného vztahu, kde závislou proměnnou
bude dichotomicky vyjádřená palčivost tématu pro voličovu preferovanou stranu. Měřena tak
bude pravděpodobnost, s jakou preferovaná strana prosazuje sledované téma (podrobněji
následující kapitola).
3 4
Je samozřejmě nutné mít na zřeteli jistou problematičnost tohoto kategorizování vzdělanosti, neboť později
ukončené vzdělání nemusí vždy znamenat respondenta s vyšším stupněm vzdělání.
3 5
Proměnná o třech kategoriích: venkov a vesnice / malé město / velké město.
3 6
Proměnná je dána otázkou „Řekl/a byste, že jste v posledních dvanácti měsících měl/a potíže s placením účtů
na konci měsíce?" a třemi kategoriemi: většinou / jen někdy / téměř nikdy.
70
V kapitole 10 je zase provedena dílčí analýza souvislosti mezi pálčivostí a vyhraneností
stranických pozic, kde závislou proměnnou bude absolutní hodnota pozic, které strany
zastávají.
7.5.2. Nezávislé proměnné
V kapitole 9 bude posuzován vliv tématu na platnost modelů. Nezávislou proměnnou zde
bude palčivost tématu pro voličovu preferovanou stranu. Otázka bude znít, jak se změní
platnost modelů v situaci, kdy je téma palčivé oproti situaci, kdy tomu tak není. Palčivost bude
nezávislou proměnnou i v popsané dílčí analýze v kapitole 10 o souvislosti mezi pálčivostí a
vyhraneností pozic. Dále v této kapitole sledujeme vliv polarizace, nezávislou proměnnou je
tedy výše polarizačního indexu a zahrnuty budou i další kontrolní proměnné. Konečně
v kapitole 11 je základní nezávislou proměnnou voličská sofistikovanost vyjádřená faktickými
politickými znalostmi, zahrnuty jsou ale i další proměnné obvykle používané v této souvislosti
-vzdelania zájem o politiku, stejně tak jako další kontrolní proměnné.
7.5.3. Tabulka s popisnými statistikami proměnných
Veškeré atributy a základní popisné statistiky všech použitých proměnných, resp. těch
proměnných, které jsou na jejich základě vypočteny, zobrazuji pro lepší přehlednost
v souhrnné tabulce č. 1. Hodnoty vypovídají o vzorku respondentů, z průměru dichotomické
proměnné pálčivosti lze například odvodit také relativní četnost stran, které zdůrazňují
sledovaná témata. Popisné statistiky užitků rozdělené na všechny respondenty a pouze ty,
které preferují stranu určitého tématu, zase mohou napovědět něco o charakteru témat. O
tom už ale bude podrobněji referovat analytická část práce.
Tabulka 1: Popisné statistiky proměnných
Proměnná Minimum Maximum Průměr Sm. odch. Medián Počet případů
Vzdálenostní užitky
(invertované)
Všichni/jen ti, kteří preferují stranu prosazující téma
Služby vs. daně 0.2 10 7.23/7.28 2.04 7.63/7.71 17013/12522
Redistribuce 0/0.17 10 7.43/7.73 1.92/1.73 7.86/8.17 17245 / 7549
Zásahy do
ekonomiky
0.12 10 7.38/7.42 1.95/1.91 7.75/7.83 16849 / 4428
Imigrace 0 10 7.28/7.45 2.06/2.54 7.67/8 17146/2132
Životní prostředí 0 / 0.43 10 7.33/7.90 1.98/1.76 7.78/8.4 17373/1088
71
EU 0.09/0.17 10 6.73/6.88 2.32 7.18/7.31 16751/4554
Social lifestyle 0 / 0.44 10 6.83/7.26 2.22/2.45 7.11/8 17399/1196
Bezpečnost vs. 0/1.2 10 7.21/6.91 2.08/2.27 7.6/7.25 17102/1221
svobody
Levice-pravice 0.29 10 8.22 1.42 8.57 16434
Levice-pravice 0.9 10 8.01 1.59 8.45 16434
(ekon)
Směrové užitky Všichni/jen ti, kteří preferují stranu prosazující téma
Služby vs. daně -24 23.4 0.51/0.67 6.1/6.21 0 17013/12522
Redistribuce -25/-24.15 25/24.15 2.08/4.41 6.79/7.43 0.4/3.2 17245 / 7549
Zásahy do -24.4 24.4 1.04/2.25 6.19/7.17 0/0.5 16849 / 4428
ekonomiky
Imigrace -25 25 1.8/8.23 7.63/12.78 0/9 17146/2132
Životní prostředí -25/-22.85 23.15 0.46/9.57 5.85/9.17 0/10.2 17373 / 1088
EU -24.6/-24.2 24.6/24.2 1.48/3.68 9.49/10.65 0/3.46 16751/4554
Social lifestyle -25/-22.8 25/23.15 4.25/8.09 10.06/12.39 3.13/12.2 17399/1196
Bezpečnost vs. -25/-19 25/20 0.75/-0.09 6.59/7.34 0 17102/1221
svobody
Levice-pravice -23.55 25 3.84 5.61 2.48 16434
Levice-pravice -20.5 24.45 3.06 5.61 1.6 16434
(ekon)
Preference pro typ
strany dle palčivého
tématu
Služby vs. daně 0 1 0.77 0.42 1 17017
Redistribuce 0 1 0.46 0.5 0 17017
Zásahy do 0 1 0.27 0.45 0 17017
ekonomiky
Imigrace 0 1 0.13 0.33 0 17017
Životní prostředí 0 1 0.06 0.25 0 17017
EU 0 1 0.28 0.45 0 17017
Social lifestyle 0 1 0.07 0.26 0 17017
Bezpečnost vs. 0 1 0.07 0.26 0 17017
svobody
Polarizace
Služby vs. daně 0.17 2.56 1.66 0.54 1.72 30064
Redistribuce 0.5 2.57 1.8 0.41 1.84 30064
Zásahy do 1.18 2.62 1.81 0.39 1.88 30064
ekonomiky
Imigrace 0.53 3.06 1.62 0.69 1.47 30064
Životní prostředí 0.3 2.35 1.3 0.54 1.39 30064
EU 0.57 3.44 2.15 0.77 2.35 30064
Social lifestyle 0.49 3.58 1.9 0.8 1.86 30064
Bezpečnost vs. 0.25 3.57 1.72 0.77 1.74 30064
svobody
Levice-pravice 0.75 2.96 1.87 0.47 1.76 30064
Levice-pravice 0.41 2.6 1.8 0.52 1.83 30064
(ekon)
Znalosti 0 7 3.18 1.58 3 30064
Vzdělání
Ukončeno v 15 0 1 0.18 0.38 0 5285/29511
letech a dříve
16-19 0 1 0.42 0.49 0 12514/29511
20 a více 0 1 0.34 0.48 0 10174/29511
Stále studuje 0 1 0.05 0.22 0 1538/29511
Zájem o politiku 0 1 0.49 0.5 0 14599 / 29859
Finanční situace
Časté problém 0 1 0.12 0.33 0 3606/29523
s placením účtů
Občas problémy 0 1 0.27 0.44 0 7972/29523
72
Téměř nikdy
problémy
0 1 0.61 0.49 1 17945/29523
Bydliště
Venkov 0 1 0.33 0.47 0 10018 / 30042
Střední město 0 1 0.39 0.49 0 11779 / 30042
Velké město 0 1 0.27 0.45 0 8245 / 30042
Pohlaví: ženy 0 1 0.55 0.5 1 16512/30064
Věk 16 99 51.06 17.92 52 30064
8. Metody a postupy analýzy
K výzkumu a porovnávání prostorových modelů lze v zásadě přistupovat dvojím způsobem.
V této práci hovořím o výkonu modelů, a jak je již naznačeno v předchozím textu, tento výkon
může (a bude) v mých výpočtech nabývat dvou forem.
První z nich do značné míry navazuje na práci Fazekase a Médera [2013] a soustředí se na
to, zda vzdálenostní nebo směrový model správně určují první preferenci voliče. Ptáme se
tedy, zda volič vyjádřil takovou preferenci, kterou mu přisuzuje jeden z modelů, nebo vyjádřil
odlišnou preferenci.
Obrázek 6: Kódovaní platnosti vzdálenostního a směrového modelu a dalších souvisejících kombinací pro každého respondenta
podle Fazekase a Médera
„ f 1 Směrov
Smerový |Q
Směrová predikce = preference
Vzdálenostní
1 Vzdálenostní predikce = preference
0 Ostatní
N - J I M Vzdálenostní = 1 K Směrový = 1Prostorové modely - i _
1 0 Ostatní
Zdroj: Fazekas a Méder 2013: 7
73
Jak naznačuje obrázek č. 6, posuzováno bude několik scénářů. Vznikají tak následující
dichotomické proměnné:
a) Volič vyjádřil stejnou preferenci, jakou správně vysvětluje vzdálenostní model (1) /
Volič vyjádřil odlišnou preferenci (0).
b) Volič vyjádřil stejnou preferenci, jakou správně vysvětluje směrový model (1) / Volič
vyjádřil odlišnou preferenci (0).
c) Volič vyjádřil preferenci, kterou správně vysvětluje alespoň jeden z modelů (1) / Volič
vyjádřil odlišnou preferenci (0).
d) Volič vyjádřil preferenci, kterou správně vysvětlují oba modely zároveň (1) / Volič
vyjádřil odlišnou preferenci (0).
e) Volič vyjádřil preferenci, kterou správně vysvětluje pouze jeden z modelů (1) / Volič
vyjádřil odlišnou preferenci (0) -tzn. preferenci, kterou správně nevysvětlil ani jeden
z modelů, nebo ji naopak správně vysvětlují oba modely zároveň.
f) Volič vyjádřil preferenci, kterou správně vysvětluje pouze vzdálenostní model (1) /
Volič vyjádřil odlišnou preferenci (0) - tzn. preferenci, kterou správně vysvětluje pouze
směrový model, oba modely zároveň, nebo jeho preference není správně vysvětlena
ani jedním z modelů.
g) Volič vyjádřil preferenci, kterou správně vysvětluje pouze směrový model (1) / Volič
vyjádřil odlišnou preferenci (0).
Tímto způsobem nejprve vyjádřím procentuální platnost prostorových modelů - tedy nejen
platnost vzdálenostního vs. směrového, ale i platnost prostorových modelů obecně (bod c)
nebo míru, do jaké se oba modely ve svých predikcích shodují (bod d). Jak je ukázáno výše
v kap. 2.6, taková shoda může nastat poměrně snadno.
Nejprve provedu tyto výpočty pro všechny respondenty, v druhé vlně pak bude zanesena i
palčivost témat - provedu tedy stejný výpočet, ale pouze pro ty voliče, kteří preferují strany
akcentující posuzované téma.
Následuje využití logistické regresní analýzy, v níž je takto dichotomicky vyjádřená platnost
modelu závislou proměnnou.
74
„Výkon" modelů však můžeme posuzovat i jinak než jen jako dichotomickou proměnnou,
která říká, zda model správně predikuje první voličovu preferenci. Druhou možností je
pracovat se škálou vzdálenostních a směrových užitků, které voliči majíze svých preferovaných
stran (vypočtených dle obecných vzorců představených v kap. 2.2 a 2.4). Takový přístup má
několik výhod. Voliči mohou např. hlasovat strategicky v tom smyslu, že hlas raději přiřknou o
něco umírněnější straně, neboť předpokládají, že má šanci na zisk více mandátů, a tím pádem
na větší vliv. Užitek z takové preference budou mít stále vysoký, ačkoli ne nejvyšší možný. Tím
je také více brán zřetel na možnou hranici přijatelnosti, jak ji definovali ve své stěžejní práci
Rabinowitz a Macdonald [1989]. Je zde také sníženo riziko zkreslení pozic stran (jsou-li
například dvě či více stran na podobné pozici, nemusí být ta preferovaná tou
nejbližší/nejintenzivnější, ale přesto zde bude vysoký užitek hovořící o vlivu jedné či druhé
teorie pro daný případ). S výpočtem užitků pracovali mnozí autoři, např. Todosijevič [2005],
ačkoli v jeho pojetí užitky představovaly nezávislou proměnnou, závislou představovaly
sympatie k politickým stranám měřené na desetibodové škále. I tímto přístupem se text níže
inspiruje a regresní analýzy budou provedeny i s užitky coby nezávislou proměnnou.
Jak vyplývá ze vzorců pro výpočet vzdálenostních a směrových užitků, výsledky nabývají
vzájemně odlišných parametrů. Připomeňme, že po převedení ze škál 0 až 10 pracujeme
s pozicemi voličů a stran na škálách -5 až 5. To tedy znamená, že vzdálenostní užitek nabývá
hodnot 0 až 10 a platí, že čím nižší je hodnota výsledku, tím je užitek vyšší. Směrový užitek
nabývá hodnot -25 až 25 a naopak platí, že čím vyšší je hodnota výsledku, tím je vyšší i užitek.
Pro lepší pochopení následujících analýz budou tedy hodnoty vzdálenostních užitků
invertovány, aby platilo „čím vyšší, tím vyšší". Hodnota 10 tedy bude znamenat nejvyšší možný
užitek a hodnota 0 nejnižší možný. Rozdílnost škál ale zůstává, výsledky směrové a
vzdálenostní analýzy by tak bylo problematické porovnávat přímo mezi sebou. Přímé
porovnání je ale na druhou stranu žádoucí, aby bylo možné říci, který z modelů má při využití
užitkových škál vtom kterém tématu lepší vypovídající hodnotu. Z toho důvodu budou
směrové užitky, které respondentům přináší jejich preferované strany, převedeny na škálu 0
až 10, stejně jako je tomu u vzdálenostních užitků.
Je zapotřebí se také vypořádat s respondenty, kteří se umístili na bodě 0-neutrálním bodě.
V případě směrové teorie je problematické s nimi pracovat. Dle autorů směrového modelu
toto umístění znamená, že pro voliče daná dimenze není podstatná a nelze na jejím základě
75
vysvětlovat voličovo chování [Macdonald, Listhaug, Rabinowitz 1991: 1123]. Volič na
neutrálním bodě si nemůže nejprve vybrat směr, na čemž je celá teorie založena. Výše
popsané výpočty však například přináší situaci, kdy u respondentů umístěných na neutrálním
bodě směrový model vždy správně předpovídá první preferenci. Tito respondenti mají užitek
ze své strany roven 0, a stejně je tomu v případě ostatních stran, kdy je užitek také roven 0. Je
tak vlastně nejvyšší možný. Tito respondenti tedy budou z regresních analýz vynecháni.
Informace s vynecháním i zahrnutím nulových respondentů je ale k dispozici u vyjádření
prosté procentuální platnosti modelů (tabulky č. 4 až č. 6 v následující kapitole) a provedeny
jsou také kontrolní analýzy se zahrnutím „nulových" respondentů - víme tak, jak velkou změnu
ve výsledcích vynechání nebo zahrnutí respondentů z neutrálního bodu přináší. U analýz
popsaných v následujících kapitolách neměl tento faktor natolik významný vliv, aby změnil
závěry, které z výpočtů vyplývají.
Níže popsané analýzy pracují s víceúrovňovou regresí, je tak také kontrolován kontext, což
je pro průřezovou analýzu, jaká zde bude představena, lepší volba než klasická regrese [vizte
také např. Pardos-Prado a Dinas 2010]. V kapitole o polarizaci je pak konstrukce
víceúrovňových modelů v podstatě nezbytná, neboť zde interagují proměnné z různých
úrovní, logika volby na první (individuální úrovni) a polarizace na druhé (systémové) úrovni.
Pro analýzy platnosti prostorových modelů jako dichotomické proměnné (kde 1 = model
správně určuje první preferenci voliče vs. 0 = model se mýlí v první preferenci voliče) bude
využita logistická funkce. Pro analýzy platnosti jako škály vzdálenostních a směrových užitků
(jsou-li závislými proměnnými) budou využity víceúrovňové lineární regresní modely.
V kapitole č. 9 o vlivu tématu i v kapitole č. 11 o vlivu sofistikovanosti totiž situaci ověříme i
pomocí obráceného vztahu (zde je inspirací práce Todosijeviče [2005]). Tato část odpoví na
otázku, jak změna ve výši užitku z voličovy preference (v případě kap. č. 11 spolu se znalostmi
voličů) ovlivní pravděpodobnost, že tato preferovaná strana bude zdůrazňovat určité téma.
Závislá proměnná je opět dichotomická (1 = voličova preferovaná strana zdůrazňuje vs. 0 =
nezdůrazňuje zkoumané téma) a využita bude logistická funkce. K porovnání platnosti modelů
pak poslouží výpočet a konstrukce grafů marginálních efektů.
Celkem tedy v každé z následujících kapitol, které pojednávají o vlivu tématu
(prostřednictvím pálčivosti tématu pro voličovu preferovanou stranu), polarizace a
sofistikovanosti na platnost prostorových modelů, konstruuji dvě série regresních analýz, resp.
76
v kap. 9 a 11 tři série. První se zaměřuje na vliv dané proměnné na platnost modelů v popsané
dichotomické podobě, druhá na platnost modelů v podobě užitkových škál. A to pro každé
téma zvlášť.
Analýzy se v tomto textu zaměří jen na platnost jednoho a druhého modelu, nikoliv ostatní
scénáře vypočtené dle obrázku č. 6. Rozdílně postupovali Fazekas a Méder [2013], když
představili analýzu také pro situace, kdy první preferenci voliče správně určuje pouze jeden
z modelů, a nikoliv druhý. Tento postup považovali za přínosný, neboť v situaci, kdy se oba
modely často shodují v určení preferencí, je třeba pro jejich porovnání vzít v úvahu jen ty
případy, kdy ke shodě nedochází. V tomto textu ale bereme v úvahu také palčivost. Pokud
bychom například analyzovali téma životního prostředí, měli bychom situaci, kdy vzdálenostní
model správně předpovídá první preferenci pouze u 45 voličů (z 1088), kteří preferovali strany
zdůrazňující téma životního prostředí, aniž by ji zároveň správně předpovídal směrový model.
Celkově však vzdálenostní model správně předpovídá až desetkrát více prvních preferencí.
Ztratili bychom tak příliš velké množství případů, jak ukazuje tabulka č. 2.
Tabulka 2: Příklad výpočtu dichotomické platnosti vzdálenostního modelu v tématu životní prostředí pro dvě situace: 1)
vzdálenostní model správně určuje preferenci bez ohledu na směrový model, 2) vzdálenostní model správně určuje preferenci,
aniž byji zároveň správně určil směrový model
Vzdálenostní Počet %
model celkem
Nesprávně určuje 625 57.44
Správně určuje 463 42.56
Celkem 1088 100
Pouze vzdálenostní Počet %
model
Nesprávně určuje 1043 95.86
Správně určuje 45 4.14
Celkem 1088 100
Z těchto i dalších uvedených důvodů platí, že pokud zkoumáme platnost vzdálenostního
modelu, jako kontrolní proměnnou do výpočtu dosazujeme i platnost modelu směrového, a
naopak. Kontrolujeme tak situaci, kdy vliv v případě jednoho modelu je dán druhým z modelů.
Problémem, kterému se při tomto postupu bohužel nelze vyhnout, je vysoká kolinearita těchto
proměnných.
77
Problém provázanosti obou teorií (zmiňovaný i mnohými jinými autory [např. Tomz a
Howeling 2008; Fazekas a Méder 2013; Weber 2015]) potvrzují i zde využitá data. Zvláště
patrné je to u voličů, kteří se na ose tématu umísťují v radikálnějších pozicích. U nich je ještě
pravděpodobnější, že jejich preferovaná strana bude zároveň tou nejbližší i nejintenzivnější ve
stejném směru, resp. že ze své preference bude mít vysoké užitky obou typů zároveň. Jev
vysoké vzájemné korelace obou teorií prokazuje tabulka č. 3, jež zobrazuje korelační vztahy
užitků v jednotlivých tématech. Hodnoty v tabulce naznačují většinou velmi vysokou
vzájemnou souvislost užitků, nejvíce pak u tématu integrace EU, kde hodnota Pearsonova
korelačního koeficientu činí 0.909.
Tabulka 3: Korelační vztahy vzdálenostních a směrových užitků vjednotlivých tématech
Směrový
Služby vs. daně (vzdálenostní) 0.659
Redistribuce (vzd) 0.585
Zásahy do ekonomiky (vzd) 0.683
Imigrace (vzd) 0.890
Enviro (vzd) 0.894
EU (vzd) 0.909
Social lifestyle (vzd) 0.903
Bezpečnost vs. svobody (vzd) 0.777
Levice-pravice 0.292
Ekonomická levice-pravice 0.435
Výsledkyjsou hodnotami Pearsonova korelačního koeficientu.
9. Vliv tématu a prostorové hlasování
Vliv tématu zkoumáme prostřednictvím jeho pálčivosti. Pokud totiž platí uvedený
předpoklad z předchozích výzkumů, že voliči se rozhodují tematicky a na základě pozic v
tématech až tehdy, pokud jejich preferovaná strana prosazuje téma, které i oni vnímají jako
důležité [zejm. Spoon a Klúver 2014], měli bychom očekávat, že výpovědní hodnota
prostorových modelů se zvýší, pokud budeme brát v úvahu také palčivost tématu pro strany.
Dodatečnou otázkou je, který z modelů bude ze zavedení pálčivosti do výpočtu profitovat více
a jaká bude situace při srovnání různých témat. Pokud tedy chceme učinit závěr v tom smyslu,
který model má vdaném tématu lepší výpovědní hodnotu, určující by měla být situace se
zanesením pálčivosti.
78
9.1. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci
Tabulka 4: Procentuální platnost prostorových modelů v tématu levice-pravice (v obecném a ekonomickém pojetí),
Všichnivoliči Vzd. Směr Oba
modely
predikují
správnou
preferenci
Alespoň
jeden:
platnost
modelů
obecně
Pouze
jeden
z modelů
predikuje
Pouzevzd.Pouze
směr
Levice-pravice
(bez určení)
1 27,7 23,1 /18 12,2 33,5 21,3 15,5 7,4/5,8
Levice-pravice
(bez určení) 0 72,3 76,9 / 82 87,8 66,5 78,7 84,5 92,6/94,2Levice-pravice
(bez určení)
celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
Levice-pravice (v
ekonomickém
pojetí)
1 25,6 25,1 /19,5 12,8 32,3 19,5 12,8 8,7 / 6,7
Levice-pravice (v
ekonomickém
pojetí) 0 74,4 74,9 / 80,5 87,2 67,7 80,5 87,2 91,3/93,3
Levice-pravice (v
ekonomickém
pojetí)
celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 16436 12771/
16434
16436 16436 16436 16436 12771/
16434
Tabulka přináší výsledky jednotlivých scénářů a) až g) uvedených v předchozí kapitole 8. Schopnost směrového modelu určit
správně první preferenci voliče je navíc vyjádřena dvěma způsoby: tehdy, pokudjsou voliči umístění na bodě 0 považování za
chybějící hodnotu / tehdy, pokud jsou voliči umístění na bodě 0 bráni v potaz, a to tak, že jim směrový model nepredikuje
správnou preferenci.
Tabulka č. 4 zobrazuje procentuální platnost prostorových modelů (jak je popsána
v předchozí kapitole) pro obecné téma levice-pravice, a to ve dvou pojetích - ve zcela
obecném, a v ekonomickém smyslu. Do této tabulky ještě nelze dosadit palčivost (vizte kap.
7.2). Celkově prostorové modely správně určují více než 30 % prvních voličských preferencí.
Platnost obou teorií se jeví vyrovnaná, pokud však ve výpočtu platnosti směrového modelu
zahrneme i respondenty na bodě 0, nebo odfiltrujeme případy, kdy obě teorie zároveň
predikují správnou preferenci, stává se vítězem „souboje" prostorových teorií vzdálenostní
model. Jak upozorňují i Fazekas a Méder [2013], v situaci, kdy oba modely predikují správně
stejnou preferenci, nemůžeme rozlišit, dle kterého z modelů se volič rozhoduje. Právě proto
je užitečné podívat se na poslední dva sloupce tabulky č. 4 (a stejně tak tabulky č. 5 a 6), kde
jsou případy stejné predikce odfiltrovány. Zjištění v případě ekonomické nebo zcela obecné
levo-pravé osy jsou pak v souladu i se závěry dvojice Dinas a Pardos-Prado [2012], dle nichž
charakteristiky obecného tématu levice-pravice nahrávají spíše vzdálenostnímu uvažování
voličů.
79
Tabulka 5: Procentuální platnost prostorových modelů v osmi konkrétních tématech: pro všechny respondenty
Všichnivoliči Vzd. Směr Oba Alespoň Pouze Pouzevzd.Pouze
modely jeden: jeden směr
predikují platnost z modelů
správnou modelů predikuje
preferenci obecně
1 17,6 18,3 /13,7 8,0 23,3 15,2 9,5 7,6/5,7
Zásahydo
ekonomiky 0 82,4 81,7 / 86,3 92 76,7 84,8 90,5 92,4 / 94,3
Zásahydo
ekonomiky Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
Zásahydo
ekonomiky
N 16849 12676/ 16849 16849 16849 16849 12676/
16849 16849
1 18,7 18,8/15 10,4 23,4 13,0 8,4 5,9/4,6
0 81,3 81,2/85 89,6 76,6 87 91,6 94,1/95,4
Redistribuce Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17245 13793 / 17245 17245 17245 17245 13793/
17245 17245
1 16,1 16,4/12,2 8,2 20,0 11,9 7,9 5,3/4
0 83,9 83,6/87,8 91,8 80 88,1 92,1 94,7 / 96
Služby/daně Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17013 12560 / 17013 17013 17013 17013 12560/
17013 17013
1 16,7 12,2/9,6 6,2 20,1 13,9 10,5 4,3 / 3,4
0 83,3 87,8 / 90,4 93,8 79,9 86,1 89,5 95,7/96,6
Svobody/bezpečnost Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17102 13434 / 17102 17102 17102 17102 13434 /
17102 17102
1 16,0 13,6/11,8 9,9 17,9 8,0 6,1 2,2 / 1,9
0 84 86,4 / 88,2 90,1 82,1 92 93,9 97,8/98,1
Social lifestyle Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17399 15001 / 17399 17399 17399 17399 15001 /
17399 17399
1 19,4 15,9 /12,6 8,7 23,3 14,6 10,7 4,9/3,9
0 80,6 84,1/87,4 91,3 76,7 85,4 89,3 95,1/96,1
Imigrace Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17146 13607 / 17146 17146 17146 17146 13607 /
17146 17146
1 15,2 13,3/10 6,5 18,6 12,1 8,6 4,6/3,5
0 84,8 86,7 / 90 93,5 81,4 87,9 91,4 95,4 / 96,5
Životníprostředí Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 17373 13015 / 17373 17373 17373 17373 13015/
17373 17373
1 16,1 20,8 /16,6 8,2 24,5 16,3 7,9 10,5 / 8,4
0 83,9 79,2 / 83,4 91,8 75,5 83,7 92,1 89,5/91,6
EU Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
N 16751 13299 / 16751 16751 16751 16751 13299 /
16751 16751
Tabulka přináší výsledky jednotlivých scénářů a) až g) uvedených v předchozí kapitole 8. Schopnost směrového modelu určit
správně první preferenci voliče je navíc vyjádřena dvěma způsoby: tehdy, pokudjsou voliči umístění na bodě 0 považování za
chybějící hodnotu / tehdy, pokud jsou voliči umístění na bodě 0 bráni v potaz, a to tak, že jim směrový model nepredikuje
správnou preferenci.
80
Tabulka 6: Procentuální platnost prostorových modelů v osmi konkrétních tématech: pro respondenty, kteří vyjádřili
preferenci pro stranu zdůrazňující dané téma
Voliči preferujícístranu, iež
prosazuje danétéma Vzd. Směr Oba
modely
predikují
správnou
preferenci
Alespoň
jeden:
platnost
modelů
obecně
Pouze
jeden
z modelů
predikuje
Pouzevzd.Pouze
směr
Zásahydo
ekonomiky
1 18,7 27,6 / 20,9 10,0 29,6 19,6 8,7 14,4 /10,9
Zásahydo
ekonomiky 0 81,3 72,4/79,1 90 70,4 80,4 91,3 85,6/89,1
Zásahydo
ekonomiky Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
Zásahydo
ekonomiky
N 4428 3352/
4428
4428 4428 4428 4428 3352/
4428
Redistribuce
1 20,5 23,2 /19,1 12,0 27,6 15,6 8,5 8,6/7,1
Redistribuce 0 79,5 76,8 / 80,9 88 72,4 84,4 91,5 91,4/92,9
Redistribuce Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100Redistribuce
N 7549 6214/
7549
7549 7549 7549 7549 6214/
7549
Služby/daně
1 15,8 16,3 /12 7,8 20,1 12,3 8,1 5,8/4,2
Služby/daně 0 84,2 83,7/88 92,2 79,9 87,7 91,9 94,2 / 95,8
Služby/daně Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100Služby/daně
N 12522 9249/
12522
12522 12522 12522 12522 9249/
12522
Svobody/bezpečnost
1 22,8 20,5 /16,3 10,2 28,8 18,7 12,6 7,7/6,1
Svobody/bezpečnost 0 77,2 79,5 / 83,7 89,8 71,2 81,3 87,4 92,3/93,9
Svobody/bezpečnost
Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
Svobody/bezpečnost
N 1221 965/1221 1221 1221 1221 1221 965/1221
Social lifestyle
1 29,5 33,5 / 29,9 24,9 34,5 9,6 4,6 5,6/5
Social lifestyle 0 70,5 66,5 / 70,1 75,1 65,5 90,4 95,4 94,4 / 95
Social lifestyle Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100Social lifestyle
N 1196 1068/
1196
1196 1196 1196 1196 1068/
1196
Imigrace
1 35,4 42,9 / 37,7 26,3 46,8 20,5 9,1 12,9 /11,4
Imigrace 0 64,6 57,1 / 62,3 73,7 53,2 79,5 90,9 87,1/88,6
Imigrace Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100Imigrace
N 2132 1871/
2132
2132 2132 2132 2132 1871/
2132
Životníprostředí
1 42,6 68,0 / 58,5 38,4 62,6 24,2 4,1 23,3/20,1
Životníprostředí 0 57,4 32/41,5 61,6 37,4 75,8 95,9 76,7 / 79,9
Životníprostředí
Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100
Životníprostředí
N 1088 936/1088 1088 1088 1088 1088 936/1088
EU
1 18,0 35,9 / 29 13,5 33,6 20,1 4,6 19,2 /15,5
EU 0 82 64,1 / 71 86,5 66,4 79,9 95,4 80,8 / 84,5
EU Celkem 100 100 /100 100 100 100 100 100 /100EU
N 4554 3682/
4554
4554 4554 4554 4554 3682/
4554
Tabulka přináší výsledky jednotlivých scénářů a) až g) uvedených v předchozí kapitole 8. Schopnost směrového modelu určit
správně první preferenci voliče je navíc vyjádřena dvěma způsoby: tehdy, pokudjsou voliči umístění na bodě 0 považování za
chybějící hodnotu / tehdy, pokud jsou voliči umístění na bodě 0 bráni v potaz, a to tak, že jim směrový model nepredikuje
správnou preferenci.
81
Tabulky č. 5 a 6 zobrazují konkrétněji pojatá témata, nejprve pro všechny respondenty, a
v druhé fázi pouze pro ty, kteří preferovali stranu akcentující dané téma. Výsledky ukazují, že
platnost (nebo „výkon") modelů se značně liší dle toho, jak k analýze přistupujeme. Pokud
bereme v úvahu všechny respondenty, kteří vyjádřili svoji pozici ve sledovaných tématech i
svoji preferovanou stranu (tabulka č. 5), pak vidíme, že platnost modelů je poměrně vyrovnaná
nebo má lepší vypovídající hodnotu vzdálenostní model. Pokud (podobně jako v předchozím
případě) odfiltrujeme případy, kdy obě teorie zároveň správně určují voličskou preferenci,
směrový model má převahu v tématu EU, ve všech ostatních znatelněji vítězí vzdálenostní
teorie. Celkový relativní počet správně určených preferencí jednou nebo druhou teorií
(případně oběma) se pohybuje mezi 18 a 24,5 %.
Předpoklad uvedený v úvodu této kapitoly ovšem potvrzují hodnoty v tabulce č. 6. Pokud
bereme při analýze každého z témat pouze ty respondenty, kteří preferovali stranu toto téma
zdůrazňující, relativní platnost prostorových modelů se zvyšuje takřka ve všech tématech
(podobná zůstává jen v tématu služby vs. daně, u ostatních témat platnost modelů osciluje
mezi 27 % a 63 %). Přibližně třetinu nebo více (v některých tématech až dvě třetiny) voličských
rozhodnutí lze tedy vysvětlit pomocí prostorových modelů, což jen potvrzuje relevanci jejich
zkoumání. A ve většině témat se také mění vítěz - vyjma tématu svobody vs. bezpečnost a
služby vs. daně je v predikcích prvních preferencí vždy úspěšnější směrový model. Stále ale
zůstává velké množství případů, kdy obě teorie predikují stejnou správnou preferenci. Pokud
tyto případy opět odfiltrujeme, směrový model zůstává vítězem v tématech EU, životní
prostředí, imigrace či zásahy do ekonomiky. Vzdálenostní model naopak vítězí v tématech
svobody vs. bezpečnost a služby vs. daně, v tématu redistribuce či sociál lifestyle je situace
vyrovnaná.
Aby ale bylo možné tyto výsledky přesněji interpretovat, následující série víceúrovňových
logistických regresí osvětlí, jak přesně se mění pravděpodobnost, že jeden nebo druhý model
správně určí první preferenci voličů, se zvyšující se pálčivostí tématu (resp. při porovnání
situací „téma není palčivé" vs. „téma je palčivé").
82
Tabulka 7: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu pálčivosti tématu levice-pravice (v ekonomickém pojetí) pro voličovu
preferovanou stranu na platnost prostorových modelů.
Levice-pravice (v ekonomickém smyslu slova) - model
správně určuje první preferenci voliče
Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Palčivost tématu
levice-pravice (ekon)
1.299 (0.035)*** 2.054(0.071)***
logLik -5782 -4665
N 12771 12771
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Analýza jednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní proměnnou druhého typu modelu (v tabulce není uvedena). Závislá
dich. proměnná a kontrolní nezávislá s modelem druhého typu: 1 = model správně určuje první preferenci voliče, 0 = model se
plete v první preferenci voliče. Nezávislá kontinuální proměnná: palčivost tématu levice-pravice v ekonomickém pojetí pro
voličovu preferovanou stranu měřená na škále 0-10.
Pro ekonomické pojetí tématu levice-pravice máme k dispozici palčivost pro strany
v podobě kontinuální proměnné, jež je měřena na desetibodové škále. Ta vstupuje do
víceúrovňové logistické regresní analýzy (tabulka č. 7) jako nezávislá proměnná.
Nesprávné/správné určení první preference respondenta jedním či druhým modelem
představuje závislou proměnnou. Otázka tedy zní, jak se v tomto tématu mění
pravděpodobnost správného určení prvních preferencí se zvyšující se pálčivostí tématu pro
respondentovu preferovanou stranu.
Graf1: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů v závislosti na pálčivosti
tématu levice-pravice pro voličovu preferovanou stranu
0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Palčivost ekonomická levice-pravice
Vzdálenostní > Směrový
83
Ukazuje se, že palčivost tématu je posilujícím faktorem pro výkon obou modelů, u
směrového modelu je tento vztah výraznější. Efekt je také u obou modelů statisticky
signifikantní. Ještě názorněji tyto skutečnosti zobrazuje graf marginálních efektů (graf č. 1). Na
většině úrovní pálčivosti má větší pravděpodobnost správného určení preference vzdálenostní
model, je-li ale palčivost na nejvyšších dvou úrovních, vítězí již směrový model, u něhož
pravděpodobnost správného určení preference narůstá strměji. Při nejvyšší pálčivosti tématu
dosahuje pravděpodobnost správného určení směrovým modelem více než 40 %, pro
vzdálenostní model bude platný s pravděpodobností 30 %.
Podobnou analýzu nyní provedeme u ostatních témat (tabulka č. 8). Závislou proměnnou
ve víceúrovňové logistické regresní analýze je opět modelem ne/správné určení první
preference respondenta. Nezávislou proměnnou je palčivost tématu pro preferovanou stranu,
nyní již v dichotomické podobě, kdy 1 = téma je palčivé / 0 = téma není palčivé (podrobněji
kap. 7).
Tabulka 8:Víceúrovňová logistická regresní analýza vlivu voličských preferencí pro strany určitého tématu na platnost modelů
(jejich schopnost správně určit první preferenci voliče)
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Preference strany 0.798 4.297 1.370 2.063 1.948 1.099 0.946 2.992
zdůrazňující dané (0.058)** (0.335)*** (0.078)*** (0.128)*** (0.179)*** (0.096) (0.106) (0.360)***
téma
logLik -4561 -4018 -4826 -4189 -3822 -3534 -4478 -3237
N 12052 12052 13154 13154 12004 12004 12827 12827
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Preference strany 0.898 6.142 0.016 14.970 1.311 53.570 1.051 7.597
zdůrazňující dané (0.133) (0.812)*** (0.092) (1.565)*** (0.138)** (6.870)*** (0.081) (0.600)***
téma
logLik -3094 -2344 -4578 -3372 -3881 -2519 -4654 -4600
N 14281 14281 12956 12956 12403 12403 12720 12720
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Analýza jednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní proměnnou druhého typu modelu (v tabulce není uvedena). Závislá
dich. proměnná a kontrolní nezávislá s modelem druhého typu: 1 = model správně určuje první preferenci voliče, 0 = model se
plete v první preferenci voliče. Nezávislá dich. proměnná: 1 = volič preferuje stranu, která zdůrazňuje sledované téma, 0 = volič
nepreferuje stranu, která zdůrazňuje sledované téma.
84
Pokud je posuzované téma palčivé pro voličovu preferovanou stranu, pak z této skutečnosti
výrazně více profituje směrový model (výrazně se zvyšuje pravděpodobnost, že správně určí
první preferenci voličů). U čtyř témat je efekt pálčivosti tématu pro platnost vzdálenostního
modelu dokonce záporný. Služby vs. daně je jediným tématem, kde je tomu naopak a
pravděpodobnost správného určení je výrazněji navýšena u vzdálenostního modelu. Až
pomocí grafů marginálních efektů, které nyní následují, ale můžeme určit, zda jsou určitá
témata spíše vzdálenostní, nebo směrová. Tyto grafy totiž zobrazují přímé porovnání, který
model má vyšší pravděpodobnost správného určení první preference v situaci, kdy je dané
téma preferovanou stranou prosazováno - je pro ni palčivé. Dle teoretických předpokladů by
takové téma měl vnímat jako významné i volič, který si takovou stranu vybral (ať už pak při
jeho výběru hrála roli vzdálenostní, nebo směrová logika, dále kap. 5).
Graf 2: Série grafů marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci voliče v závislosti na
pálčivosti tématu pro voličovu preferovanou stranu
0 1
Palčivost zásahy do ekonomiky
•Vzdálenostní •Směrový
c
o
c
o
o
a.
"O
OJ
ro
OJ
"O
CD
"O
0,4
0,35
0,3
0,25
0,2
0,15
0,1
0,05
0
Palčivost redistribuce
•Vzdálenostní •Směrový
85
_>
c
o
c
o
t
o
Q-
"O
OJ
ro
01
"O
OJ
"O
OJ
0,4
0,35
0,3
0,25
0,15
0,05
Palčivost služby vs. daně
•Vzdálenostní •Směrový
0 1
Palčivost bezpečnost vs. svobody
•Vzdálenostní •Směrový
_>
c
o
c
o
t
o
Q-
"O
OJ
"O
CD
"O
CD
0,4
0,35
0,3
0,25
0,2
0,15 *
0,1
0,05
0
0
Palčivost social lifestyle
•Vzdálenostní •Směrový
c
o
c
o
t
o
Q-
"O
OJ
"O
OJ
"O
OJ
Palčivost imigrace
•Vzdálenostní •Směrový
o
c
o
o
a.
"O
aj
c
ro
Ol
"O
CD
"O
CD
0 1
Palčivost životní prostředí
•Vzdálenostní •Směrový
o
c
o
o
a.
"O
CD
C
CD
01
"O
CD
"O
CD
0,05
0
Palčivost EU
•Vzdálenostní •Směrový
86
Výsledky analýzy jsou do jisté míry rozporuplné. Na základě uvedených grafů můžeme říci,
že témata redistribuce a služby vs. daně mají vzdálenostní charakter. Ostatní témata jsou
naopak spíše směrová. Interpretace, která by byla v souladu s uvedenými teoretickými
východisky, je následující. V tématech, kde má větší pravděpodobnost platnosti směrový
model, jsou voliči spíše pro, nebo proti určité politice, kterou představují krajní body na ose.
Bodovou škálu vnímají spíše jako intenzitu prosazování jedné, nebo druhé politiky. Na základě
této analýzy lze tento závěr učinit pro téma integrace EU, podobně jako to udělali Dinas a
Pardos-Prado [2012]. Stejně tak ale i pro téma imigrace, ochrana životního prostředí37
(v
těchto třech tématech je platnost směrového modelu nejvyšší), „sociál lifestyle", svobody vs.
bezpečnost a o něco překvapivěji i pro téma státních zásahů do ekonomiky.
Překvapivěji proto, že poslední řečené téma úzce souvisí s ekonomickou levo-pravou osou,
stejně jako témata redistribuce a služby vs. daně, která mají dle této analýzy vzdálenostní
charakter. Ekonomická levo-pravá dimenze by přitom měla voliče vést ke vzdálenostnímu
uvažování i dle autorů Dinase a Pardose-Prada. Na druhou stranu, že v tématu služby vs. daně
voliči nemusí být příliš vyhranění, může být dáno i povahou dimenze. Vždyť služby zde jsou
„vykoupeny" zvýšením daní, a to nebývá pro nikoho příjemné opatření. Podobně téma
redistribuce (kde byly ale rozdíly velmi těsné) nemusí voliči vnímat jen jako „buď, anebo".
Poněkud protichůdné vůči dřívějším poznatkům ale je, že i palčivost obecné ekonomické
levo-pravé dimenze více zvyšuje platnost směrového než vzdálenostního modelu a na
nejvyšších úrovních pálčivosti směrový model dokonce vítězí, pokud jde o predikovanou
pravděpodobnost platnosti. Je nutné připomenout, že analýza tohoto tématu má odlišné
pojetí pálčivosti, což situaci ovlivňuje. Vliv také mohou mít možná zkreslení daná tím, že
„výkon" modelů byl pojat jako schopnost určit pouze první preferenci voliče (k těmto možným
zkreslením podrobněji kap. 8). Nyní se proto zaměřím na druhé pojetí „výkonu" prostorových
modelů a budu pracovat se škálou vzdálenostních a směrových užitků a ověřím tak výše
popsané závěry.
3 7
U tématu životní prostředí sahá pravděpodobnost správného určení první voličovy preference směrovým
modelem až k 60 %, u tématu imigrace ke 40 %. Tyto vysoké hodnoty patrně souvisí s tím, že strany, které tato
témata prosazují, jsou v nich častěji umístěny na extrémnějších pozicích, a zvláště zde tedy platí, že krajní pozice
je spojena s intenzitou prosazování dané politiky.
87
9.2. Platnost modelů jako výše užitků
Tabulka 9: Popisné statistiky - vzdálenostní a směrové užitky
Téma Min. Max. Průměr Odchylka Median N
Vzdálenostní užitky Všichni respondenti/ Pouze respondenti, kteří preferovali stranu zdůrazňující dané téma
(invertované)
Levice-pravice 0.29 10 8.22 1.42 8.57 16434
Levice vs. pravice 0.9 10 8.01 1.59 8.45 16434
(ekonomická)
Služby vs. daně 0.2 10 7.23/7.28 2.04 7.63/7.71 17013/12522
Redistribuce 0/0.17 10 7.43/7.73 1.92/1.73 7.86/8.17 17245 / 7549
Zásahy do ekonom. 0.12 10 7.38/7.42 1.95/1.91 7.75/7.83 16849 / 4428
Imigrace 0 10 7.28/7.45 2.06/2.54 7.67/8 17146/2132
Živ. Prostředí 0 / 0.43 10 7.33/7.90 1.98/1.76 7.78/8.4 17373 / 1088
EU 0.09/0.17 10 6.73/6.88 2.32 7.18/7.31 16751/4554
Social lifestyle 0 / 0.44 10 6.83/7.26 2.22/2.45 7.11/8 17399/1196
Bezpečnost vs. 0/1.2 10 7.21/6.91 2.08/2.27 7.6/7.25 17102/1221
svobody
Směrové užitky Všichni respondenti/ Pouze respondenti, kteří preferovali stranu zdůrazňující dané téma
Levice-pravice -23.55 25 3.84 5.61 2.48 16434
Levice vs. pravice -20.5 24.45 3.06 5.61 1.6 16434
(ekonomická)
Služby vs. daně -24 23.4 0.51/0.67 6.1/6.21 0 17013/12522
Redistribuce -25/-24.15 25/24.15 2.08/4.41 6.79/7.43 0.4/3.2 17245 / 7549
Zásahy do ekonom. -24.4 24.4 1.04/2.25 6.19/7.17 0/0.5 16849 / 4428
Imigrace -25 25 1.8/8.23 7.63/12.78 0/9 17146/2132
Živ. Prostředí -25/-22.85 23.15 0.46/9.57 5.85/9.17 0/10.2 17373 / 1088
EU -24.6/-24.2 24.6/24.2 1.48/3.68 9.49/10.65 0/3.46 16751/4554
Social lifestyle -25/-22.8 25/23.15 4.25/8.09 10.06/12.39 3.13/12.2 17399/1196
Bezpečnost vs. -25/-19 25/20 0.75/-0.09 6.59/7.34 0 17102/1221
svobody
Směrové užitky na Všichni respondenti/ Pouze respondenti, kteří preferovali stranu zdůrazňující dané téma
škále 0-10
Levice-pravice 0.29 10 5.77 1.12 5.50 16434
Levice vs. pravice 0.9 9.89 5.61 1.12 5.32 16434
(ekonomická)
Služby vs. daně 0.2 9.68 5.10/5.13 1.22/1.24 5 17013/12522
Redistribuce 0/0.17 10/9.83 5.42/5.88 1.36/1.49 5.08/5.64 17245 / 7549
Zásahy do ekonom. 0.12 9.88 5.21/5.45 1.24/1.43 5/5.1 16849 / 4428
Imigrace 0 10 5.36/6.65 1.53/2.56 5/6.8 17146/2132
Živ. Prostředí 0 / 0.43 9.63 5.09/6.91 1.17/1.83 5/6.91 17373 / 1088
EU 0.09/0.17 9.91/9.83 5.30/5.74 1.90/2.13 5/5.70 16751/4554
Social lifestyle 0 / 0.44 10/9.63 5.85/6.62 2.01/2.48 5.63/7.44 17399/1196
Bezpečnost vs. 0/1.2 10/9 5.15/4.98 1.32/1.47 5 17102/1221
svobody
Kompletní přehled popisných statistik je součástí kapitoly 7. V tabulce jsou zahrnuty popisné statistiky i pro téma levicepravice,
ačkoli u tohoto tématu nelze zohlednit dichotomickou palčivostjako u ostatních témat.
Tabulka č. 9 zobrazuje ještě jednou popisné statistiky pro vypočtené vzdálenostní a
směrové užitky, které voliči mají ze svých preferovaných stran. Opět se lze podívat i na rozdíl
mezi statistikami pro všechny respondenty a pouze pro ty respondenty, kteří preferovali
88
stranu zdůrazňující zkoumané téma. Za pozornost stojí, jak se mění průměry užitků s ohledem
právě na to, jací respondenti jsou bráni v úvahu.
Průměry vzdálenostních užitků jsou napříč jednotlivými tématy docela podobné, významně
se ani nemění, pokud vyfiltrujeme pouze ty respondenty, kteří preferovali stranu určitého
tématu. Na škále 0 až 10 se průměry pohybují okolo hodnot 7 až 8.
U směrových užitků jsou o trochu výraznější odlišnosti. Popsaný filtr respondentů přináší
významnější nárůst průměru zejména u neekonomických témat, tedy imigrace, životní
prostředí, social lifestyle. Směrová teorie říká, že je-li volič na neutrálním bodě, znamená to
vlastně i to, že pro něho není téma důležité. Bereme-li tedy v úvahu jen respondenty, pro které
by mělo být téma podstatné na základě vyjádřené stranické preference, měly by být směrové
užitky významné. Pro zmíněná témata tato teze platí. Naopak prostý výpočet průměrů užitků
nám mnoho neříká o tom, pro která témata platí spíše vzdálenostní teorie.
Tabulka 10: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu pálčivosti tématu levice-pravice (v ekonomickém pojetí) pro voličovu
preferovanou stranu na výši vzdálenostních/směrových užitků
Levice-pravice (v ekonomickém smyslu slova) - výše užitků
Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Palčivost tématu
levice-pravice (ekon)
0.084(0.013)*** 0.176(0.009)***
logLik -22042 -17736
N 12771 12771
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Analýza jednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní proměnnou druhého typu modelu (v tabulce není uvedena). Závislou
proměnnou a kontrolní nezávislou s modelem druhého typu představují výše vypočtených užitků. Nezávislá kontinuální
proměnná: palčivost tématu levice-pravice v ekonomickém pojetí pro voličovu preferovanou stranu měřená na škále 0-10.
Jak se ale mění výše užitků s nárůstem pálčivosti tématu? O tématu ekonomická levicepravice
vypovídá tabulka č. 10. Palčivost posiluje užitky obou typů, ačkoli v případě
vzdálenostního modelu se signifikance ztrácí, pokud provedeme kontrolní analýzu se
zahrnutím nulových respondentů. Analýza pro směrový model přináší přesvědčivější výsledky,
se zvyšující se pálčivostí směrový užitek vždy signifikantněji stoupá, a navíc výrazněji, než
v případě vzdálenostního modelu.
89
Tabulka 11: Víceúrovňová lineární regresní analýza vlivu voličských preferencí pro strany určitého tématu na výši
vzdálenostních a směrových užitků
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef (SE)
Preference strany -0.210 0.291 -0.090 0.578 0.119 0.020 -0.103 -0.111
zdůrazňující dané téma (0.035)*** (0.024)*** (0.028)*** (0.020)*** (0.034)*** (0.022) (0.049)* (0.036)**
logLik -21197 -16652 -23517 -19190 -21398 -16299 -29708 -17846
N 12052 12052 13154 13154 12004 12004 12827 12827
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Preference strany -0.168 0.379 -1.287 1.429 -1.566 1.722 -0.447 0.500
zdůrazňující dané téma (0.189) (0.035)*** (0.045)*** (0.032)*** (0.055)*** (0.029)*** (0.030) (0.024)***
logLik -21797 -20488 -22571 -18704 -21760 -15189 -20117 -17776
N 14281 14281 12956 12956 12403 12403 12720 12720
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Analýza jednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní proměnnou druhého typu modelu (v tabulce není uvedena). Závislou
proměnnou a kontrolní nezávislou s modelem druhého typu představují výše vypočtených užitků. Nezávislá dich. proměnná: 1
= volič preferuje stranu, která zdůrazňuje sledované téma, 0 = volič nepreferuje stranu, která zdůrazňuje sledované téma.
Tabulka č. 11 bere v úvahu, jak se mění užitky, které voliči mají ze svých preferovaných
stran, dle toho, zda je pro ně dané téma palčivé. Do značné míry se zde potvrzují výsledky
předchozí analýzy. Vyjma tématu bezpečnost vs. svobody a služby vs. daně platí, že je-li téma
pro vztah voliče a jeho preferované strany důležité, narůstá platnost směrového modelu (v
podobě vypočtených užitků). Pouze u tématu služby vs. daně narůstá platnost vzdálenostního
modelu, ve všech ostatních tématech hodnota predikovaného vzdálenostního užitku dokonce
klesá. Pro téma služby vs. daně navíc nejsou změny v užitku zvláště výrazné, což může ale být
do značné míry dáno tím, že velká většina stran má toto téma mezi svými třemi palčivými (a
je tak palčivé takřka pro 80 % respondentů, kteří tyto strany preferují). Vzdálenostní užitek
klesá i v tématu redistribuce, které dle předchozí analýzy dichotomické platnosti modelů
přitom mělo vzdálenostní charakter.
V tuto chvíli tedy víme, o kolik se zvýší nebo sníží očekávané užitky z preferovaných stran,
je-li pro ně právě zkoumané téma palčivé. Pokles nebo nárůst ale ještě neříkají, který model si
vede lépe v konečném zúčtování. Ačkoli ve většině témat význam vzdálenostního modelu
klesá, stále může být relevantnější než model směrový. Připomínám, že směrové užitky jsou
převedeny ze škály -25 až 25 na škálu 0 až 10. Následuje konstrukce grafů marginální efektů.
90
Graf 3: Grafy marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na
pálčivosti témat
10
2 8o
Q. 7
T3
.* 6
4—
% 4
OJ
OJ
2 3 4 5 6 7 8
Palčivost ekonomická levice pravice
10
•vzdálenostní •smerový
10
§ 9
o
a.
"O
OJ
OJ
10
Palčivost zásahy do ekonomiky
•vzdálenostní 9 směrový
§ 9
o
Q-
OJ
"O
OJ
Palčivost redistribuce
•vzdálenostní •smerový
91
10
Palčivost služby vs. daně
•vzdálenostní •smerový
Palčivost social lifestyle
•vzdálenostní ^^»smerovy
c
o 9
o
a.
"O
OJ
"O
0 1
Palčivost bezpečnost vs. svobody
•vzdálenostní •smerový
o
o
a.
"O
OJ
OJ
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
Palčivost imigrace
•vzdálenostní směrový
92
Uvedené grafy marginálních efektů naznačují, že ačkoli je směrový model pálčivostí ve
většině témat posílen a vzdálenostní oslaben, neznamená to, že by ve všech těchto případech
směrový model vítězil nad vzdálenostním. Jednoznačně směrový charakter mají témata
imigrace a životní prostředí. Z hlediska predikované výše užitků pro situaci, kdy je téma palčivé,
jsou modely podobně platné v tématech sociál lifestyle a EU. V ekonomických tématech a také
v tématu bezpečnost vs. svobody má jednoznačněji navrch vzdálenostní model.
Podívejme se ještě na jeden způsob, jak lze také ověřit platnost modelů v závislosti na
tématu, jenž se inspiruje u Todosijeviče [2005]. Opět pracujeme s vyjádřením platnosti modelů
v podobě výše užitků, nyní ale bude vztah obrácený a užitky budou nezávislou proměnnou.
Závislou proměnnou se stává dichotomicky vyjádřená palčivost, resp. respondentova
preference pro stranu určitého tématu, jak byla popsána a využita výše. Otázka v této podobě
zní, zda spíše vzdálenost, nebo směrovost zvyšuje pravděpodobnost voličské preference pro
stranu určitého tématu. I tímto způsobem se nabízí zodpovědět výzkumné otázky, na které se
tento text zaměřuje. V našem případě ale nelze zanést do analýzy obecnou škálu levicepravice,
neboť zde nepracujeme s dichotomicky vyjádřenou pálčivostí tohoto tématu pro
strany.
Tabulka 12: Víceúrovňová logistická regresní analýza vlivu vzdálenostního/směrového uvažování na tvorbu preference pro
stranu určitého tématu
Zásahy do Redistribuce Služby vs. Bezpečnost Social Imigrace Životní EU
ekonomiky daně vs. svobody lifestyle prostředí
Odds ratio (SE)
Vzdálenostní model 0.905 0.966 1.057 0.992 0.868 0.489 0.718 0.744
(0.016)*** (0.013)* (0.018)** (0.027) (0.032)*** (0.016)*** (0.027)*** (0.017)***
Směrový model 1.340 1.703 1.028 0.905 1.448 2.932 4.406 1.608
(0.034)*** (0.033)*** (0.027) (0.035)* (0.055)*** (0.101)*** (0.199)*** (0.041)***
Loglik -4822 -7674 -5405 -2483 -2732 -2609 -1804 -4637
N 12052 13154 12004 12827 14281 12956 12403 12720
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Analýza jednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní proměnnou druhého typu modelu (v tabulce není uvedena). Závislou
proměnnou je dichotomicky vyjádřená preference pro stranu určitého tématu: 1 = volič preferuje stranu, která zdůrazňuje
sledované téma, 0 = volič nepreferuje stranu, která zdůrazňuje sledované téma. Nezávislé proměnné představují výše
vypočtených užitků.
Tabulka č. 12 potvrzuje závěry z předchozích regresních analýz, když platí, že směrová volba
je spjata s většinou témat - zásahy do ekonomiky, redistribuce, social lifestyle, imigrace,
životní prostředí i EU. Korektněji řečeno, se zvyšujícím se směrovým užitkem, který má
respondent ze své preferované strany, se zvyšuje pravděpodobnost, že tato jeho preferovaná
strana bude za palčivá považovat zmíněná témata. Vzdálenostní volba je v tomto duchu
93
spojena pouze s tématem služby vs. daně. U těch témat, kde „vede" směrový model, se
zvýšením vzdálenostního užitku dokonce klesá pravděpodobnost preference stran
zdůrazňujících tato témata. Volbu stran, jejichž tématem je bezpečnost vs. svobody,
nevysvětluje dobře ani jeden z modelů.
9.3. Shrnutí
Můžeme tedy říci, že existují vzdálenostní a směrová témata, resp. že politické strany
přitahují své voliče v některých tématech vzdálenostní logikou a v jiných směrovou?
V první řadě záleží na přístupu výzkumníka, který dovede výsledky v mnohém ovlivnit [vizte
také Lewis a King 1999]. Už tabulky prosté procentuální a dichotomické platnosti modelů
ukázaly, že se závěry mohou lišit podle toho, zda odfiltrujeme případy, kdy oba modely
předurčují voličovu preferenci správně. Například u obecného tématu levice-pravice se zdálo,
že oba modely jsou ve svém „výkonu" poměrně vyrovnané. Při vynechání společných případů
měl ale navrch vzdálenostní model. Podobně se vzdálenostní model prosadil i v dalších
konkrétních sledovaných tématech vyjma integrace EU, kde „zvítězil" směrový model. Ani nyní
však nelze učinit závěr v tom smyslu, že se lidé ve většině témat rozhodují vzdálenostně.
Při zanesení faktoru pálčivosti se totiž situace opět proměnila, a to významně. Jak je
uvedeno výše, zohlednění pálčivosti tématu by přitom při analýze volebního chování
v politickém prostoru nemělo být opomenuto. Pro vyjádření této proměnné přitom v tomto
textu používáme expertní vyjádření toho, která témata jsou pro strany nejpalčivější (nebo jaký
je stupeň pálčivosti tématu levice-pravice) a na základě dosavadní literatury (vizte předchozí
kapitoly) předpokládáme, že na základě těchto témat se rozhodují i jejich voliči. A bereme-li
v potaz jen respondenty-podporovatele těch stran, které dané téma prosazují, vzdálenostní
povahu si udržuje pouze téma služby vs. daně a také svobody vs. bezpečnost. V ostatních
tématech je situace vyrovnaná (redistribuce, sociál lifestyle) neboje platnější směrový model
(zásahy do ekonomiky, imigrace, životní prostředí, EU).
Tyto závěry analýzy prosté procentuální platnosti modelů následně jen z části potvrdila
série regresních modelů a analýza marginálních efektů. Platnost modelů byla konstruována
94
dvojím způsobem - dichotomicky (model správně ne/určuje první preferenci voliče) a jako
výše užitků.
Se zvýšením pálčivosti tématu ekonomická levice-pravice se zvýšila signifikantně platnost
obou modelů. Grafy marginálních efektů (v případě „dichotomické" platnost modelů) ukázaly,
že na většině úrovní pálčivosti má navrch vzdálenostní model, ale při nejvyšší pálčivosti
(hodnoty 9 a 10 z 10) je předstižen směrovým modelem. Tato predikce udává, že je-li téma
levice-pravice na nejvyšší úrovni pálčivosti, je směrový model schopen správně určit až 40 %
prvních preferencí voličů, zatímco vzdálenostní „jen" okolo 30 %. Pokud byla platnost modelů
posuzována prostřednictvím škály užitků, pak rovněž platilo, že oba modely profitovaly ze
zvyšující se pálčivosti. Graf marginálních efektů ale ukázal, že predikované vzdálenostní užitky
jsou na všech úrovních pálčivosti významnější.
Pokud se týká konkrétních témat, o jediném z nich lze říci, že má jednoznačně vzdálenostní
povahu - služby vs. daně. Analýzy ukazují, že je-li toto téma palčivé, zvýší se tím platnost
vzdálenostního modelu, a to výrazně více než směrového. Stejně tak predikovaný vzdálenostní
užitek je na vyšší úrovni než směrový. Nebo při opačném vzájemném postavení proměnných,
při zvýšení vzdálenostního užitku z respondentovy preference se zvyšuje pravděpodobnost, že
tato preference bude přiřknuta straně prosazující téma služby vs. daně. Zdá se tedy, že právě
tato osa reprezentuje situaci, kdy lidé hledají ideální řešení podél celé tematické škály, nestojí
o prosazování extrémů. To může samozřejmě být do značné míry dáno tím, jak je vůbec tato
tematická škála postavena. Zlepšování služeb je zde podmíněno zvyšováním daní a obráceně,
a nelze předpokládat, že by mnoho lidí mělo zájem o úbytek na čistém příjmu, a na druhé
straně ani o to, aby přišli například o hrazenou lékařskou péči nebo vzdělání. Jsou-li pak sami
na umírněných pozicích, měli by k sobě hledat umírněné politické preference.
Napříč všemi regresními modely a grafy se jako jednoznačně směrová témata ukazují
především imigrace a životní prostředí. U těchto témat je směrový model pálčivostí nejvíce
posílen, predikovaná schopnost vysvětlit první preference voličů dosahovala nejvyšších
hodnot (okolo 40 % u imigrace a 60 % v tématu životní prostředí) a při všech analytických
konstelacích si vedl lépe oproti vzdálenostnímu modelu. Zdá se tedy, že tato jmenovaná
témata si voliči překládají jako prostý spor mezi „ano" a „ne" či „pro" a „proti" a hledají stranu,
která co nejintenzivněji prosazuje jejich názor.
95
Za srovnání stojí ještě jeden aspekt. Zatímco vítězný směrový model v tématech imigrace a
životní prostředí správně predikuje okolo zmíněných 40 %, resp. 60 % prvních preferencí,
vzdálenostní model, zřejmý vítěz v tématu služby vs. daně, pouze méně než 20 % prvních
preferencí pro strany, které toto téma prosazují. Vysvětlení se ale nabízí poměrně jednoduché.
Stran prosazujících téma služby vs. daně je velké množství a některé jsou si tak pozicemi, navíc
často umírněnými, vzájemně blízko, volič tak nemá snadnou práci při určení té úplně nejbližší
preference. Naopak v systému bývá většinou jen jedna strana zdůrazňující téma imigrace nebo
životní prostředí, často zaujímající oproti ostatním značně vychýlenou pozici, a pro voliče je
snadné si tuto stranu v systému najít. Celkově lze konstatovat, že prostorové modely správně
určují pětinu až dvě třetiny prvních preferencí voličů. Pozornost, kterou jim politologie věnuje,
je tedy jistě zasloužená.
V případě dalších témat se situace lišila dle způsobu analýzy. Dichotomické pojetí platnosti
modelů dává kromě tématu služby vs. daně primát vzdálenostnímu modelu také v tématu
redistribuce (jakkoliv je výsledek těsný, platnost směrového modeluje pálčivostí posílena více,
predikovaná schopnost správně určit první preferenci voliče je u směrového modelu pod 20 %
a u vzdálenostního nad 20 %). V ostatních tématech se ukázal být relevantnější směrový
model. Poněkud překvapivým „členem" této skupiny je téma zásahů do ekonomiky, které
souvisí s ekonomickou dimenzí politiky, jíž výzkumy přisuzují spíše vzdálenostní charakter
[např. Dinas a Pardos-Prado 2012], jakkoliv tento text takový vztah úplně nepotvrzuje. Na
druhou stranu ostatní ekonomická témata vč. obecné levo-pravé osy neměla ani zřejmý
směrový charakter.
Pokud analýza využívala škálu vzdálenostních a směrových užitků, platilo, že z pálčivosti
tématu více profitoval směrový model, vzdálenostní model byl dokonce ve většině témat
oslaben (vyjma tématu služby vs. daně). To ale neznamená, že by byl směrový model
relevantnější. Grafy marginálních efektů ukázaly, že ačkoli se rozdíly v relevanci modelů
s pálčivostí většinou snížily, vzdálenostní logika zůstala mnohdy významnější. Zde výsledky
vcelku odpovídaly dosavadnímu poznání, když si vzdálenostní model udržel vyšší relevanci ve
všech ekonomických tématech a k tomu také v tématu bezpečnost vs. svobody. V dalších
tématech vyjma imigrace a životního prostředí byly modely víceméně vyrovnané.
Ve většině témat tedy situace není úplně jednoznačná a záleží na výzkumném pojetí. Nelze
také úplně říci, zda jsou tyto výsledky v souladu nebo v rozporu s předchozími výzkumy.
96
Jednak se autoři ve výsledcích ohledně relevance modelů různí, za druhé autorovi tohoto textu
není znám podobně pojatý výzkum, který by porovnával „výkon" modelů v tolika tématech
zvlášť. Že ale ze zavedení pálčivosti častěji a více profituje směrový model (byť ne vždy
překonává ten vzdálenostní) by mohlo odkazovat právě k možnému pojetí tematické osy jako
škály pálčivosti. K takovému pojetí má totiž směrový model ve své podstatě blízko
[Macdonald, Listhaug, Rabinowitz 1991: 1122]. Stejně tak tento výsledek dává smysl
v kontextu výzkumů, které říkají, že palčivost je odrazem vyhranenosti pozic [např. Rovný
2012].
Závěrem stojíještě za povšimnutí, že témata, kde vítězí spíše vzdálenostní model (dle vícera
pojetí), jsou taková, která se voličů-respondentů dotýkají nejosobněji. O tématu služby vs.
daně již byla řeč, podobně by bylo možné smýšlet o tématu bezpečnost vs. svobody (opět něco
za něco ve značně osobní rovině), stejně tak přístup k redistribuci se ve finále dotýká
peněženek každého voliče. Hledat nejextrémnější alternativu by se mohlo snadno nevyplatit.
Naopak témata, která se ukazují být spíše směrová, se týkají menšin (jejichž příslušníky většina
respondentů logicky není) nebo státních aktů, které se v osobní rovině většiny respondentů
dotýkají spíše nepřímo. Tato myšlenka sice částečně odkazuje k těm již popisovaným
výzkumům [např. Kropko a Banda 2018], které hovoří o tom, že vzdálenostní nebo směrová
povaha tématu odvisí od toho, jak je dimenze koncipována. Tento odstavec ale staví podobné
závěry zase trochu do jiného možného kontextu.
A mohli bychom samozřejmě také uvažovat, jaký efekt na politiku a občanskou společnost
má situace, kdy v politickém prostoru stoupá relevance témat se směrovým charakterem
oproti těm se vzdálenostním (a v případě témat imigrace a životní prostředí jistě nelze vyloučit
tendenci narůstající relevance). Více napoví následující kapitola o polarizaci.
10. Polarizace systému a politický prostor
V minulé kapitole byla řeč o tom, jak si vzdálenostní a směrový model vedou v jednotlivých
tématech. Tento aspekt reprezentovala odpověď na otázku, který model více „profituje"
z faktu, že je zkoumané téma pro vztah voliče a jeho preferované strany palčivé. Kapitoly 4.3.
a 5 také ale hovořily o tom, že palčivost témat se mnohdy ukazuje mít úzkou souvislosti
97
s polarizací stranického systému, resp. stran vdané tematické dimenzi. Bude tedy vliv
polarizace napříč tématy podobný?
Tabulka 13:Tabulka polarizace: polarizační koeficienty vjednotlivých zemích a tématech seřazené od nejnižšího
Levice- Ekon. Zásahy do Redistrib. Služby vs. Bezpečnost Sociál Imigrace Životní EU
pravice Levice-
pravice
ekonomiky daně vs. svobody lifestyle prostředí
Malta Maďarsko Chorvat. Malta Malta Malta Rumunsko Estonsko Bulharsko Rumunsko
0.75 0.41 1.18 0.5 0.17 0.25 0.49 0.53 0.3 0.57
Bulharsko Malta Litva Chorvat. Lotyšsko Rumunsko Kypr Irsko Slovensko Slovinsko
1.2 0.5 1.26 1.04 0.48 0.55 0.59 0.54 0.4 0.64
Rumunsko Chorvat. Lucemb. Lucemb. Maďarsko Estonsko Bulharsko Rumunsko Lotyšsko Malta
1.23 0.95 1.26 1.13 0.83 0.55 0.88 0.58 0.43 1.1
Finsko Lucemb. Francie Rumunsko Chorvat. Slovensko Slovensko Slovensko Litva Estonsko
1.35 1.07 1.31 1.21 0.88 0.76 1.05 0.67 0.55 1.15
Estonsko Itálie Itálie Litva Litva Lotyšsko Portugal. Malta Česko Chorvat.
1.4 1.22 1.33 1.25 0.99 0.77 1.21 0.87 0.8 1.19
Lotyšsko Lotyšsko Malta Portugal. Itálie Portugal. Lotyšsko Bulharsko Rumunsko Kypr
1.43 1.31 1.38 1.48 1.01 0.95 1.23 1 0.8 1.38
Portugal. Litva Německo Nizozemí Lucemb. Česko Belgie 1.28 Litva Polsko Belgie
1.5 1.4 1.45 1.56 1.22 0.98 1.01 0.87 1.4
Dánsko Německo Dánsko Lotyšsko Rumunsko Bulharsko Dánsko Česko Malta Španělsko
1.57 1.62 1.46 1.61 1.41 0.98 1.31 1.13 0.87 1.6
Lucemb. Rakousko Finsko Slovinsko Portugal. Německo Česko Lotyšsko Německo Lotyšsko
1.57 1.64 1.51 1.61 1.43 1.27 1.36 1.13 1.01 1.64
Německo Rumunsko Irsko Finsko Finsko Litva Německo Švédsko Rakousko Bulharsko
1.62 1.65 1.51 1.62 1.48 1.38 1.37 1.22 1.03 1.75
Polsko Bulharsko Bulharsko Německo Kypr Slovinsko Malta Lucemb. Slovinsko Litva
1.66 1.66 1.54 1.69 1.49 1.51 1.37 1.28 1.09 1.79
Itálie Finsko Rumunsko Bulharsko Bulharsko Lucemb. Nizozemí Německo Estonsko Finsko
1.66 1.67 1.69 1.75 1.55 1.54 1.39 1.31 1.11 1.91
Slovensko Francie Rakousko Rakousko Polsko Švédsko Švédsko Kypr Portugal. Lucemb.
1.72 1.72 1.71 1.77 1.62 1.63 1.46 1.35 1.36 1.98
Litva Dánsko Polsko Dánsko Německo Finsko Estonsko Polsko Nizozemí Slovensko
1.72 1.79 1.79 1.81 1.66 1.71 1.82 1.4 1.39 2.07
Rakousko Portugal. Lotyšsko Švédsko Rakousko Irsko Litva Finsko Španělsko Švédsko
1.76 1.83 1.88 1.84 1.72 1.74 1.86 1.47 1.4 2.2
Česko Polsko Slovinsko Polsko Řecko Dánsko Irsko Portugal. Irsko Česko
1.81 1.89 1.88 1.88 1.78 1.75 1.9 1.59 1.41 2.35
Španělsko Estonsko Portugal. Česko Francie Polsko Polsko Belgie Francie Polsko
2 1.94 1.97 1.91 1.79 2 2.18 1.93 1.5 2.45
Irsko Česko Česko V. Británie Dánsko Belgie V. Británie Slovinsko Itálie Irsko
2.09 2.11 2.02 1.93 1.83 2.16 2.21 2.08 1.67 2.52
Kypr Švédsko Kypr Francie Nizozemí V. Británie Španělsko V. Británie Finsko V. Británie
2.12 2.14 2.04 1.94 1.87 2.18 2.23 2.1 1.68 2.54
Belgie Slovensko Estonsko Slovensko Irsko Francie Finsko Francie Kypr Francie
2.14 2.18 2.09 2.03 1.96 2.24 2.26 2.14 1.73 2.56
Nizozemí V. Británie Švédsko Řecko Česko Rakousko Lucemb. Nizozemí Chorvat. Dánsko
2.15 2.22 2.11 2.09 2.06 2.25 2.28 2.16 1.76 2.63
Švédsko Španělsko Nizozemí Maďarsko Švédsko Nizozemí Slovinsko Itálie Belgie Nizozemí
2.15 2.27 2.12 2.1 2.1 2.27 2.42 2.24 1.81 2.77
98
V. Británie Nizozemí Maďarsko Belgie Estonsko Itálie Francie Dánsko Švédsko Rakousko
2.18 2.28 2.14 2.17 2.15 2.28 2.55 2.3 1.82 2.78
Chorvat. Irsko V. Británie Itálie Slovensko Španělsko Rakousko Chorvat. Dánsko Řecko
2.39 2.29 2.18 2.2 2.18 2.49 2.77 2.33 1.89 2.83
Francie Belgie Řecko Estonsko Slovinsko Chorvat. Itálie Rakousko Maďarsko Německo
2.4 2.37 2.29 2.31 2.23 2.59 2.88 2.37 1.9 2.98
Slovinsko Řecko Belgie Kypr V. Británie Řecko Řecko Španělsko Lucemb. Portugal.
2.55 2.43 2.33 2.41 2.28 2.85 3.26 2.37 1.92 3.15
Maďarsko Slovinsko Španělsko Irsko Španělsko Kypr Chorvat. Maďarsko V. Británie Maďarsko
2.66 2.46 2.34 2.43 2.38 2.91 3.45 2.72 2.03 3.37
Řecko Kypr Slovensko Španělsko Belgie Maďarsko Maďarsko Řecko Řecko Itálie
2.96 2.6 2.62 2.57 2.56 3.57 3.58 3.06 2.35 3.44
Tabulka č. 13 zobrazuje výsledky výpočtu polarizačního koeficientu, jak je představen
v kapitole 4.3, a to pro každé ze zkoumaných témat (včetně levice-pravice rozděleného navíc
do dvou témat - na zcela obecné, resp. ekonomické pojetí). Koeficienty platné pro jednotlivé
země jsou vždy seřazené od nejmenší po nejvyšší hodnotu. První fakt, kterého si lze dobře
všimnout, je, že polarizovaný stranický systém může v zemi existovat při řazení stran v jedné
tematické dimenzi, v druhé to už ovšem platit nemusí. V případě některých zemí je situace
značně rozporuplná. Vezměme v úvahu například Maďarsko. To v řadě témat patří mezi
nejpolarizovanější systémy, zejm. to platí ve všech neekonomických tématech a také na
obecné škále levice-pravice, kam tato „kulturně-sociální" témata jako jsou postoje
k imigraci, EU integraci, ochraně životního prostředí či právům menšin také patrně zasahují.
V ekonomickém pojetí levice-pravice je naopak ze všech zemí nejméně polarizovaným
systémem, s čímž koresponduje nízká hodnota koeficientu v tématu služby vs. daně. Mimo
tuto logiku ale naopak zůstává téma redistribuce, kde se Maďarsko opět řadí po bok
nejpolarizovanějších zemí. Tento příklad tak dobře ilustruje, jak důležitá je povaha tématu,
které je ve výzkumech polarizace (a vůbec ve výzkumech politického prostoru) používáno.
Autoři mnohdy pracují se zjednodušením prostoru do dimenze levice-pravice, ale tabulka č.
13 ukazuje, že i výklad tohoto tématu může být různý pro různé aktéry a výsledky pak mohou
být diametrálně odlišné. Jak píše také Schmitt [2016], pokud jde o výzkumy polarizace,
politologové se obvykle napřed nezabývají relevancí a povahou témat v jednotlivých
systémech. Tabulka č. 13 naznačuje, že je takového přístupu zapotřebí, spolu s nimi se totiž
může měnit i polarizace systému, která je zjevně dynamickou veličinou. Pokud bychom chápali
obvykle využívanou levo-pravou dimenzi jako ekonomickou, mohli bychom si o Maďarsku
myslet, že je tamní stranický systém spíše nepolarizovaný. Zdá se ale, že situace může být
právě opačná, pokud se v Maďarsku politická debata intenzivněji strhává okolo jiných než
ekonomických problémů. Tento efekt je zřejmý už ze samotných pozic jednotlivých stran.
Pokud vezmeme v úvahu český Úsvit, jenž byl ještě v roce 2014 ve stranickém systému
přítomen, pozice na obecné levo-pravé škále (v podobě -5 až 5) se blížila hodnotě 3, na
ekonomické levo-pravé škále hodnotě 0. Tyto úvahy už ale poněkud přesahují rámec této
práce.
Úvaha, která je naopak v rámci tématu práce, by se mohla týkat výsledků Todosijevičova
výzkumu [2005], který přiřadil větší relevanci směrovému modelu právě na maďarském
příkladu. Pokud je v tamním systému škála levice-pravice chápána spíše obecněji než jen
ekonomicky, může zde být spojitost mezi zjištěnou polarizací v této dimenzi a směrovou
volební logikou. Na druhou stranu Todosijevičem zjištěné rozdíly mezi vzdálenostní a
směrovou teorií nebyly zase tak velké a mluvíme také o jiném časovém ukotvení výzkumu (což
může být problém, jak naznačuje následující odstavec). Napoví příští podkapitoly.
S jednodimenzionálním pojetím prostoru pracovali i Fazekas a Méder [2013], jejich text
však samozřejmě pojednává již o jiném časovém období. Pokud bychom měli přesto výsledky
porovnat (a předpokládat, že za pět let (Fazekas a Méder pracovali s daty z roku 2009) se
polarizace systémů přespříliš nezměnila), nebylo by jasné, které výsledky brát při porovnání
v úvahu. Citovaná práce mezi nejpolarizovanější systémy řadí Kypr, Česko, Maďarsko nebo
Itálii (a paradoxně i Maltu, která je v našem případě ve všech tématech naopak málo
polarizovaná), mezi nejméně polarizované naopak Belgii, Velkou Británii, Irsko či
Lucembursko. Zdá se, že časový odstup přinesl patrné změny, ať je to zmíněná Malta, nebo
např. Velká Británie, která napřič tématy nyní patří - na základě dat z roku 2014 - mezi
nejpolarizovanější systémy. Stejně tak se ale otazník vznáší nad tím, do jaké míry za odlišnosti
může pojetí tématu.
V následující části tedy budou následovat analýzy stranické polarizace systému, resp. její
vliv na platnost prostorových modelů, přičemž zároveň budou brána v úvahu různá témata.
Ještě než ale k tomuto bodu přistoupím, provedu nejprve ještě jednu vstupní analýzu, která
ověří, jak data využitá v této práci potvrzují či nepotvrzují předpoklad, že zdůrazňovat určité
téma pro stranu zároveň znamená zaujmout v něm polarizovanější pozici, jak říká například
Rovný [2012].
100
10.1. Zdůrazňování tématu a vyhraněnost pozic
Pro analýzu vztahu mezi pozicemi stran a pálčivostí postačí datový soubor Chapel Hill.
Závislou proměnnou jsou absolutní hodnoty stranických pozic ve sledovaném tématu,
nezávislou proměnnou představuje dichotomické určení, zda je téma pro stranu palčivé.
Tabulka 14: Víceúrovňová lineární regresní analýza vlivu pálčivosti tématu ekonomická levice-pravice na extremitu pozic stran
Ekonomická levice-pravice
Coef. (SE)
Palcivost 0.295 (0.052)***
Konst. -0.230 (0.376)
logLik -379
N 245
Groups 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Tabulka 15: Víceúrovňová lineární regresní analýza, extremita pozic stran v závislosti na tom, zdaje sledované téma pro stranu
palčivé
Zásahy do Redistrib. Služby vs. Bezpečnost Social Imigrace Životní EU
ekonomiky daně vs. svobody lifestyle prostředí
Coef. (SE)
Palcivost 0.635 0.927 0.324 0.387 0.633 2.139 2.352 1.038
(0.182)*** (0.156)*** (0.166) (0.273) (0.255)* (0.244)*** (0.225)*** (0.179)***
Konst. 1.576 1.523 1.700 1.934 2.426 1.757 1.469 2.468
(0.090)*** (0.091)*** (0.131)*** (0.102)*** (0.109)*** (0.119)*** (0.072)*** (0.089)***
logLik -360 -354 -375 -382 -389 -362 -319 -359
N 231 231 231 231 231 231 231 231
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Prakticky ve všech sledovaných tématech je odpověď na otázku uvedenou v nadpisu této
podkapitoly kladná. Platí, že je-li téma pro stranu palčivé, pak lze u ní očekávat vyhrocenější
pozici. Jen ve dvou tématech tento vztah není významný - služby vs. daně a bezpečnost vs.
svobody a nelze jej tedy potvrdit. Naopak nejsilnější takový vztah nacházíme pro témata
imigrace a životní prostředí. Takový výsledek se zdá být v souladu s předchozí kapitolou, kde
je téma služby vs. daně jasně vzdálenostní. Jedna zvláštností takového tématu by měla
spočívat v tom, že umírněnost v úspěchu nelimituje. Témata imigrace a životní prostředí zase
mají jednoznačně směrový charakter.
101
Je jasné, že vyhrocenější pozice také znamenají vyšší směrové užitky, resp. vyšší platnost
směrového modelu. Jenže na druhou stranu nemusí být už tak zřejmé, že vzdálenostního
modelu se tento efekt netýká. Jedna z tezí zmíněných v teoretické kapitole o polarizaci (kap.
4.3.) říká, že vyhraněná pozice, a v jejím důsledku směrová volba, mohou být projevem
pálčivosti tématu pro aktéry (voliče i strany). Vzdálenostní volba ale do rozhodování může též
vstupovat. Aneb vyhrávají ty strany, jejichž pozice je intenzivní a zároveň voličovi blízká. S tím
však vyvstává otázka, zda takové spojenectví obou prostorových modelů může být platné ve
všech tématech.
10.2. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci
Jaké je tedy působení polarizace na platnost prostorových modelů? Podobně jako
v předchozí kapitole se v první fázi zaměřím na schopnost modelů správně určit první
preferenci voliče.
Tabulka 16: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v tématu levice-pravice (v obecném i ekonomickém
pojetí) na platnost prostorových modelů.
Levice-pravice
Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Polarizace (obecná 1.051 0.799
dimenze) (0.367) (0.285)
logLik -6171 -4953
N 12434 12434
Groups 28 28
Polarizace 1.068 1.657
(ekonomická dimenze) (0.872) (1.022)
logLik -5668 -4802
N 12434 12434
Groups 28 28
Polarizace 0.837 1.319
(ekonomická dimenze) (0.379) (0.966)
Palčivost 1.303 (0.035)*** 2.051(0.072)***
logLik -5617 -4534
N 12434 12434
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
102
Graf4: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci voliče v závislosti na polarizaci stran
v dimenzi levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí)
Tabulka č. 16 zobrazuje výsledky logistických regresních analýz vlivu polarizace na platnost
prostorových modelů v tématu levice-pravice.
Pro obecné téma levice-pravice nelze pracovat s pálčivostí, v případě ekonomického pojetí
tématu levice-pravice je také zobrazen model se zahrnutím kontrolní proměnné pálčivosti této
dimenze pro voličovu preferovanou stranu (podobně jako v předchozí kapitole, charakteristika
využitých dat blíže v kap. 7).
Následující tabulky č. 17 a 18 pak ukazují tytéž výsledky pro konkrétní témata. Navíc tak činí
s ohledem na dvě různé situace, tedy se zahrnutím všech respondentů (tabulka č. 17) a jen
těch respondentů, kteří preferovali stranu daného tématu (tabulka č. 18), resp. pouze se
zahrnutím stran, které dané téma prosazují.
Stejným způsobem jsou pak koncipovány grafy marginálních efektů, které k tabulkám
náleží. Opět zde najdeme zobrazení situací s ohledem a bez ohledu na palčivost.
103
Tabulka 17: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních tématech na platnost
prostorových modelů (se zahrnutím všech respondentů)
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Polarizace / všichni
voliči
0.839
(0.217)
3.248
(1.306)**
1.591
(0.523)
1.203
(0.517)
0.857
(0.142)
1.600
(0.693)
0.987
(0.131)
1.403
(0.592)
logLik -4606 -4251 -4857 -4286 -3940 -3600 -4556 -3263
N 12316 12316 13405 13405 12224 12224 13046 13046
Groups 28 28 28 28 28 28 28 28
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Polarizace / všichni
voliči
1.336
(0.212)
1.173
(0.322)
1.140
(0.128)
1.536
(1.332)*
1.182
(0.292)
2.940
(1.173)**
1.008
(0.157)
1.000
(0.336)
logLik -3191 -2445 -4711 -3787 -3963 -3213 -4760 -5069
N 14558 14558 13234 13234 12649 12649 12909 12909
Groups 28 28 28 28 28 28 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Tabulka 18: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních tématech na platnost
prostorových modelů (se zahrnutím jen těch respondentů, kteří preferují stranu zdůrazňující zkoumané téma)
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Polarizace / jen voliči, 1.406 0.333 1.980 0.360 1.324 0.833 0.903 1.195
kteří preferují stranu (0.780) (0.460) (0.671)* (0.239) (0.460) (0.618) (0.479) (1.379)
prosazující téma
logLik -1378 -1239 -2605 -2163 -3113 -2637 -310 -228
N 3270 3270 6043 6043 9023 9023 931 931
Groups 21 21 24 24 25 25 15 15
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Polarizace / jen voliči, 1.064 2.776 0.760 1.861 0.266 2.992 0.786 1.026
kteří preferují stranu (0.451) (6.354) (0.231) (0.817) (0.169)* (6.005) (0.169) (1.153)
prosazující téma
logLik -246 -205 -853 -780 -480 -220 -1447 -1519
N 1028 1028 1827 1827 901 901 3586 3586
Groups 15 15 14 14 16 16 19 19
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Pro tabulky č. 16-č. 18 platí (stejnějako v předchozích analýzách), že analýzajednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní
proměnnou druhého typu modelu. Zároveň analýzy zahrnovaly kontrolní (zejm.) demografické proměnné věk, pohlaví, zájem
o politiku, vzdělání, typ bydliště, finanční situaci, znalosti (kontrolní proměnné rozebírá kap. 7.4.).
Základní nezávislou proměnnou je index polarizace představený v kapitole 4.3.
Závislá dich. proměnná a kontrolní nezávislá s modelem druhého typu: 1 = model správně určuje první preferenci voliče, 0 =
model se plete v první preferenci voliče.
104
Graf 5: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci voliče v závislosti na polarizaci stran
v osmi konkrétních tématech
105
o
c
o
o
Q.
"D
CD
C
ro
OJ
"D
CD
"O
CD
0 1 2 3 4
Polarizace životní prostředí
o
c
o
o
Q.
"D
CD
C
CD
CD
"O
CD
t j
CD
0,4
0,35
0,3
0,25
0,2
0,15
0,1
0,05
0
•Vzdálenostní (všichni)
•Vzdálenostní (tematičtí)
•Směrový (všichni)
Směrový (tematičtí)
1 2 3
Polarizace EU
Oproti zmíněným předchozím textům (kap. 4.3.) ale analýzy v této kapitole nedokládají
významnější souvislosti ve vztahu platnosti modelů a stranické polarizace. Ve většině případů
modely vykazují statisticky nesignifikantní výsledky. Výjimkou je polarizací posílený směrový
model v tématech životního prostředí, zásahů do ekonomiky a imigrace (bereme-li v potaz
všechny respondenty). Vzdálenostní model je v tématu životního prostředí oslaben a v tématu
redistribuce posílen (tehdy, jsou-li bráni v potaz jen respondenti, kteří preferují stranu
prosazující dané téma a toto téma by tedy i pro ně mělo být palčivé).
Při pohledu na koeficienty i grafy marginálních efektů lze na první pohled jen obtížně něco
usuzovat. Za povšimnutí ale stojí, že jsou-li bráni v úvahu všichni respondenti, polarizace
prakticky ve všech tématech posiluje platnost směrového modelu. Již víme, že platnost
směrového modelu je také posílena pálčivostí tématu, stejně tak že palčivost tématu se odráží
v polarizovanějších pozicích stran. Jsou-li ve stranickém systému přítomny strany, pro které je
téma palčivé, a zvláště pokud mají i relevantní podporu mezi voliči, pak také musí být posílena
polarizace celého systému v tomto tématu. Polarizace se tedy jeví být odrazem toho, že téma
ve stranickém systému rezonuje. Snad i proto druhá část analýzy, která zahrnuje pouze
106
podporovatele stran, pro které je sledované téma palčivé, přináší velké odlišnosti. Palčivostje
totiž v modelu zahrnuta již předem, a tím pádem kontrolována. Za té situace pak dostáváme
ten výsledek, že z polarizace profituje v ekonomických tématech (zásahy do ekonomiky,
redistribuce, služby vs. daně) více vzdálenostní model a má také celkově vyšší vypovídající
hodnotu, směrový naopak ztrácí. Překvapivě ale tento vztah neplatí pro obecnější dimenzi
ekonomická levice-pravice (směrový model se jeví být relevantnější). Naopak v tématech
imigrace, životní prostředí a sociál lifestyle dále s polarizací více stoupá platnost směrového
modelu, který má celkově navrch nad vzdálenostní logikou. Je ale nutné znovu připomenout,
že vztahy v regresních modelech nebyly pro většinu témat statisticky významné.
10.3. Platnost modelů jako výše užitků
Podobně jako v minulé kapitole se nyní namísto dichotomické platnosti modelů zaměříme
na výši užitků, které voličům přináší jejich politické preference. Opět jsou vytvořeny dvě série
modelů, tedy jedna zahrnující odpovědi všech respondentů, druhá jen těch, kteří preferovali
stranu zdůrazňující právě zkoumané téma.
Tabulka 19: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v tématu levice-pravice (v obecném i ekonomickém
pojetí) na výši vzdálenostních a směrových užitků
Levice-pravice
Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Polarizace (obecná dimenze) 0.222 (0.151) 0.316(0.108)**
logLik -21133 -18169
N 12434 12434
Groups 28 28
Polarizace (ekonomická dimenze) 0.364(0.150)* 0.370(0.076)***
logLik -21396 -17356
N 12434 12434
Groups 28 28
Polarizace (ekonomická dimenze) 0.358(0.150)* 0.403 (0.062)***
Palcivost 0.090(0.013)*** 0.170(0.009)***
logLik -21370 -17175
N 12434 12434
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
107
Tabulka 20: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních tématech na výši vzdálenostních
a směrových užitků (se zahrnutím všech respondentů)
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Polarizace / všichni -0.232 0.187 -0.090 0.183 -0.112 0.060 -0.244 0.178
voliči (0.155) (0.100) (0.133) (0.060)** (0.119) (0.072) (0.066)** (0.039)***
logLik -21623 -17023 -23874 -19863 -21723 -16560 -22820 -18028
N 12316 12316 13405 13405 12224 12224 13046 13046
Groups 28 28 28 28 28 28 28 28
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Polarizace / všichni 0.045 -0.011 -0.072 0.120 0.064 0.213 0.132 -0.103
voliči (0.065) (0.072) (0.076) (0.084) (0.106) (0.047)*** (0.058)* (0.054)
logLik -22146 -20796 -23318 -19990 -22524 -17019 -20424 -18158
N 14558 14558 13234 13234 12649 12649 12909 12909
Groups 28 28 28 28 28 28 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Tabulka 21: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu polarizace stran v osmi konkrétních tématech na výši vzdálenostních
a směrových užitků (se zahrnutím jen těch respondentů, kteří preferují stranu zdůrazňující zkoumané téma)
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs. daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Polarizace / jen voliči, -0.103 0.149 0.244 0.226 -0.006 -0.012 -0.267 0.056
kteří preferují stranu (0.203) (0.175) (0.175) (0.152) (0.148) (0.091) (0.143) (0.133)
prosazující téma
logLik -5663 -4810 -10512 -9411 -16065 -12354 -1520 -1186
N 3270 3270 6043 6043 9023 9023 931 931
Groups 21 21 24 24 25 25 15 15
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr Vzdálenost Směr
Coef. (SE)
Polarizace / jen voliči, 0.043 -0.091 0.063 -0.008 -0.445 0.526 0.090 -0.086
kteří preferují stranu (0.115) (0.147) (0.140) (0.153) (0.159)** (0.164)** (0.112) (0.125)
prosazující téma
logLik -1302 -1263 -2516 -2526 -1018 -1030 -4871 -4435
N 1028 1028 1827 1827 901 901 3586 3586
Groups 15 15 14 14 16 16 19 19
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Pro tabulky č. 19-č. 21 platí (stejnějako v předchozích analýzách), že analýzajednoho typu modelu vždy zahrnovala kontrolní
proměnnou druhého typu modelu. Zároveň analýzy zahrnovaly kontrolní (zejm.) demografické proměnné věk, pohlaví, zájem
o politiku, vzdělání, typ bydliště, finanční situaci, znalosti (kontrolní proměnné rozebírá kap. 7.4.).
Základní nezávislou proměnnou je index polarizace představený v kapitole 4.3.
Závislou proměnnou a kontrolní nezávislou s modelem druhého typu představují výše vypočtených užitků.
108
Je-li platnost prostorových modelů měřena prostřednictvím výše vzdálenostních a
směrových užitků, ukazují výsledky na větší signifikanci polarizace, a sice zejména s ohledem
na obecnou dimenzi levice-pravice (tabulka č. 19). Ve zcela obecném pojetí této dimenze
spatřujeme posilující vliv stranické polarizace pro směrový model, resp. směrový užitek, který
respondenti mají ze svých preferencí. V ekonomickém pojetí dimenze jsou posíleny oba
modely. Vzroste-li míra polarizace o jeden bod, modely předpovídají zvýšení vzdálenostního
užitku o 0.36 bodu a směrového o 0.37 a 0.4 bodu při skále směrových užitků v hodnotách 0-
10 (dle toho, zda je mezi kontrolní proměnné zahrnuta také palčivost ekonomické dimenze
levice-pravice pro respondentovu preferovanou stranu).
Graf 6: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na polarizaci stran v dimenzi
levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí)
10
c
-1
1
0
0 1 2 3 4
Polarizace levice-pravice
9 Vzdálenostní (ekonomická) 9 Směrový (ekonomická)
^^"Vzdálenostní (obecná) Směrový (obecná)
Uvedené dokládá i graf č. 6. Je patrné, že predikovaná platnost obou modelů ve formě
užitků se zvyšující se polarizací stoupá obdobně. Vzdálenostní model si udržuje svůj „vítězný
náskok". Graf se zahrnutím i bez zahrnutí kontrolní proměnné pálčivosti je prakticky stejný
(zde tedy není zobrazen), stejně tak se neliší predikované užitky s ohledem na obecné vs.
ekonomické pojetí dimenze levice-pravice. V souladu s Fazekasem a Méderem [2013] lze tedy
říci, že z polarizace politických stran profituje prostorová volba obecně, resp. oba prostorové
modely. Stejně tak platí, že polarizace stranických systémů nezvrátí větší výpovědní hodnotu
109
vzdálenostního modelu, byť směrový model oproti vzdálenostnímu na polarizaci získává více,
avšak jen velice nepatrně.
V dalších tématech se vliv polarizace různí, spíše ale posiluje směrový model. Se signifikancí
tento vztah platí v tématech redistribuce, bezpečnost vs. svobody (při zahrnutí všech
respondentů) a životní prostředí (při zahrnutí všech respondentů i s omezením na ty, které
preferují strany zdůrazňující téma životního prostředí). Vliv polarizace vůči vzdálenostnímu
modelu je většinou nevýznamný nebo oslabující - v tématu bezpečnost vs. svobody (se
zahrnutím všech respondentů) a životní prostředí (s omezením na voliče
„environmentálních"38
stran). Najdou se ale i pozoruhodné výjimky. V tomto kontextu je řeč
zejména o tématu integrace EU, kde se vliv polarizace zdá být právě opačný, než jak je popsán
v předchozích větách. Při zahrnutí všech respondentů polarizace v tomto tématu signifikantně
posiluje vzdálenostní model, jsou-li zahrnuti jen respondenti preferující pro nebo antievropské
strany, signifikance se ztrácí. Směrový model je naopak oslaben, jakkoliv tento vztah větší
signifikanci postrádá. Při zahrnutí jen podporovatelů „EU" stran mají efekty stejný charakter,
ale nemají signifikanci.
3 8
Strany, které zdůrazňují téma životního prostředí, jsou obvykle environmentálne zaměřeny. Jsou tedy umístěny
na té straně škály, která říká, že ochrana životního prostředí má mít přednost před hospodářským růstem.
Teoreticky se ale může samozřejmě stát, že bude strana důrazně prosazovat opačné stanovisko, a i v takovém
případě by byla zařazena mezi strany zdůrazňující téma životního prostředí. V datech Chapel Hill 2014 se ale
žádná taková strana nevyskytuje. Všechny strany, které dle expertů zdůrazňují téma životního prostředí, jsou
naladěny pro-environmentálně. Podrobněji v příloze práce.
110
I l l
Vzdálenostní (vsjchinl)
> Vzdálenostní (tematičtí)
m Smerový (všichni)
• Smerový (tematičtí)
Uvedené výsledky dokládá série grafů pod označením graf č. 7. Každý z grafů zobrazuje
situace pro jedno z témat, v každém najdeme zobrazení situace pro podporovatele všech stran
i pro podporovatele jen těch stran, které dané téma zdůrazňují. Je třeba mít na paměti, že u
většiny témat byl vliv polarizace statisticky nevýznamný, i tak ale z grafů marginálních efektů
vyplývají některé poznatky. V prvé řadě se i zde ukazuje, že zahrnutí pálčivosti má velký
význam. Efekty polarizace se nezřídka dost liší dle toho, zda zahrnujeme všechny voliče nebo
jen ty, pro něž by téma mělo být palčivé, protože podporujítakovou stranu, která jej prosazuje.
Výpovědní hodnota obou modelů je takřka ve všech případech vyšší, pokud je výběr
respondentů omezený popsaným způsobem.
Zároveň při této konstelaci dostáváme opět trochu jinou skladbu vítězů v jednotlivých
tématech, než jak je nabídla předchozí kapitola. Opět se potvrzuje, že odlišné výzkumné pojetí
může vést k zásadně odlišným výsledkům. V ekonomických tématech vítězí spíše vzdálenostní
model, což je ve shodě s většinou předchozích výsledků, k tomu ale downsovská logika
převažuje i v tématu EU, sociál lifestyle a velice mírně i v tématu bezpečnost vs. svobody.
Směrová logika je jasným vítězem jen v tématu životní prostředí, u imigrace je „užitková"
112
platnost modelů spíše vyrovnaná. Celkově ale nebyly statistické modely pro většinu témat v
této kapitole dostatečně průkazné.
10.4. Shrnutí
Data a výsledky analýz hovoří jasně v jedné věci. Chce-li strana zdůraznit, resp. zvýšit
palčivost určitého tématu, zaujímá v něm polarizovanější pozici. Tento pozorovaný efekt, jenž
je v souladu mj. s citovanou prací Rovného [2012] či dalšími texty [např. Ezrow et al. 2014],
platí prakticky ve všech tématech. Pouze v tématech služby vs. daně a bezpečnost vs. svobody
je statisticky nevýznamný a nejmenší, jakkoliv i zde je koeficient v plusových číslech, pokud jde
o predikci vlivu pálčivosti na pozice. Nejvýznamnější a nejsilnější je naopak pro témata
imigrace a životní prostředí, což odpovídá zjištěnému směrovému charakteru těchto témat.
Méně jasně už data hovoří o vlivu polarizace stranického systému. Ta se nezdá být příliš
vlivnou proměnnou, která by zásadně měnila logiku voličského uvažování. Přestože ale není
vliv ve většině témat statisticky signifikantní, některé závěry a náměty k další diskusi z této
kapitoly vyplývají.
Pokud shrnu dosavadní poznatky z předchozích kapitol, jisté je to, že témata imigrace a
životní prostředí mají směrový charakter. Nyní tušíme, proč tomu tak je. Právě toto jsou
dimenze, které voliči pravděpodobně vnímají v největší míře jako škály intenzity. Platí, že
palčivost těchto témat znamená výrazně extrémnější pozice (či spíše pozice, které znamenají
nejintenzivnější prosazování dané politiky). Nutno podotknout, že tyto extrémnější pozice jsou
obvykle vychýleny pouze jedním směrem, v tématu životní prostředí pro-environmentálně, a
v tématu imigrace protiimigračně. Nachází-li se v systému relevantní strany, které tato témata
prosazují, logicky tak zvyšují polarizaci v těchto dimenzích. Ze situace profituje směrový model.
Polarizace i směrová voličská logika se zdá být v těchto tématech v přímé souvislosti
s intenzitou prosazování a pálčivostí. Tyto výsledky mimo jiné naznačují i to, že v politologii
většinové hodnocení polarizace na základě ideologického rozptylu pouze v hlavní dominantní
dimenzi bez bližšího určení, co vše pod sebe zahrnuje, může být problematické. Polarizace se
zdá být značně proměnlivou veličinou třeba na základě toho, jaká témata aktuálně v politické
diskusi rezonují.
113
Uvedená vazba mezi směrovou volbou, polarizací, vyhraneností pozic a pálčivostí ale
zdaleka není společná všem tématům. I vzdálenostní logika může profitovat z polarizace
(ačkoli znovu připomínám, že efekty často postrádají statistickou významnost), ovšem pouze
v některých tematických škálách, o kterých lze proto soudit, že mají spíše poziční charakter
oproti intenzitě prosazování určité politiky. Vzpomenout v této souvislosti můžeme na tezi
autorské dvojice Papageorgiou a Autto [2015], která říká, že aby se vůbec mohl volič
v politickém prostoru orientovat a na základě toho zvolit svoji preferenci, musí být pozice stran
nebo kandidátů alespoň trochu odlišné. Pak teprve může strany rozlišit a zvolit si tu sobě
nejbližší. To by vysvětlovalo, proč vzdálenostní model v některých tématech s polarizací
zvyšuje svoji platnost. Logicky by tomu tak mělo být v těch tématech, která mají sama o sobě
vzdálenostní charakter. Kapitola o polarizaci přitom poukázala na převahu vzdálenostní teorie
v ekonomických tématech (služby vs. daně, zásahy do ekonomiky, redistribuce). Rozporuplná
je ovšem situace v obecnější škále ekonomická levice-pravice. Pokud počítáme s užitky, platí
s polarizací statisticky významný růst platnosti obou modelů s celkovou převahou
vzdálenostního. Výpočty využívající schopnost modelů správně určit první voličovu preferenci
mají jiný výsledek - směrový model je více posílen a předstihuje ten vzdálenostní, statistickou
signifikanci ale tento vztah postrádá.
Pro příklad se vydejme do Švédska, které se zdá vhodnou zemí pro ilustrativní ukázku. Patří
totiž mezi skupinu zemí s vysokou polarizací v tématu životního prostředí, které je zjevným
směrovým tématem, v němž strany profitují ze zdůrazňování svých extrémních pozic39
.
Polarizaci v tomto tématu tu jistě přispívá 14procentní podpora pro zdejší stranu zelených
(MP), pro níž platí, že stojí poblíž nejextrémnější možné pro-environmentální pozice. Na
druhou stranu index polarizace (1.82) nevykazuje přímo závratnou hodnotu, neboť v systému
nejsou přítomny strany výrazněji prosazující opačný názor, většina stran umírněně vystupuje
pro ochranu životního prostředí, téma pro ně ale není z těch nejzásadnějších - což je v souladu
s výsledky naznačující propojení pálčivosti a vyhraněných pozic v tomto tématu. Švédsko však
patří mezi polarizovanější země i v ekonomických tématech. Největší podpoře (23 %) ze
švédských stran se v době konání průzkumu těšili sociální demokraté (SAP), pro které jsou
3 9
Ne každý konkrétní příklad samozřejmě odpovídá dokonale tomu, co naznačují výsledky analýz popsané v této
a předchozí kapitole. Například v tématu životní prostředí je dle tabulky č. 13 nejpolarizovanějším stranickým
systémem ten řecký, aniž by tu byla strana prosazující toto téma. Polarizaci v této dimenzi však v Řecku zvyšují
například antiimigrační strany, kterým zároveň experti přisoudili poměrně radikální antienvironmentální pozice,
jakkoliv pro tyto strany dané téma není zdaleka prvořadé.
114
stěžejní ekonomická témata služby vs. daně, redistribuce a státní zásahy do ekonomiky. Pro
obě tyto strany se zdá být výhodné, pokud je stranický systém v jejich tématech alespoň
„trochu" polarizovaný. Natolik, aby byli voliči schopni pozice stran rozlišit, pokud jejich hlasy
chtějí strany nalákat právě prostřednictvím témat, která prosazují. Samy tak dbají na to, aby
zastávaly natolik zřetelnou pozici, u které je zřejmé, co strana prosazuje. Vždyť jak již víme,
s pálčivostí stoupá vyhraněnost pozic prakticky ve všech tématech, jakkoliv v těch
ekonomických méně. V kontextu výsledků zde prezentovaných analýz se skutečně zdá, že
pokud si strana přeje být volena na základě tématu, které považuje za důležité, není úplně
strategické v tomto tématu zaujmout středové pozice. Tím je mimochodem dáno za pravdu
jednomu z východisek směrové teorie.
Nyní se ale ideální strategie začínají lišit. MP láká voliče spíše tím, že zaujme nejextrémnější
pozici v tématu životní prostředí, což v překladu směrové teorie znamená, že se tématu věnuje
nejviditelněji a nejintenzivněji ze všech. SAP se naopak nežene k okraji ekonomických
politických dimenzí, je pro ni výhodné zaujmout nikoliv extrémní pozici, ale spíše takovou, jež
je dostatečně zřetelná, avšak zároveň blízká voličům, které si přeje tématem oslovit. Hledá
mediánovou pozici vybraného voličského segmentu.
11. Politická sofistikovanost jako určující proměnná voličského
rozhodování
Dosavadní analýzy ukázaly, že některá témata jsou jasně poziční a vzdálenostní - zejm.
služby vs. daně, a některá jasně intenzitní a směrová. V některých tématech ale různé
analytické konstelace přinesly odlišné vítěze. Nabízí se otázka, mohou mít tato témata ne tak
moc zřejmý charakter, a proto v nich mohou někteří voliči vnímat škálu rozličných pozic, a jiní
intenzitu prosazování jedné, nebo druhé možnosti? Na tuto otázku odpoví tato kapitola.
V ní představím výsledky analýz s voličskou sofistikovaností měřenou formou faktických
politických znalostí. Zaměřím se na vliv sofistikovaností na platnost prostorových modelů, ale
i na pravděpodobnost voličské preference pro určitý typ strany. Jak už zaznačil zmíněný Rapeli
115
[2014], vnímání pálčivosti může se znalostmi souviset, stejně tak logika volby v politickém
prostoru. Je proto na místě tyto koncepty propojit.
11.1. Vyše úžitku a znalosti a jejich vliv na politické preference
Tabulka č. 22 zobrazuje výsledky víceúrovňové logistické regrese, která do jisté míry
navazuje na kap. 9 a tabulku č. 12. Závislou proměnnou zde představuje dichotomicky
vyjádřená preference pro stranu určitého tématu. Mezi nezávislé proměnné se řadí výše
vzdálenostního a směrového užitku z voličovy preferované strany. Tabulka č. 22 však
zkoumání tohoto vztahu, jenž je v kap. 9 popsán, rozšiřuje také o proměnnou politických
znalostí a dalších kontrolních demografických proměnných. Byly však vytvořeny dvě série
modelů. První ověřovaly vliv znalostí bez vzdálenostních a směrových užitků. Ty pak byly
přidány v druhé vlně40
.
Tabulka 22: Víceúrovňová logistická regrese, vliv znalostí a prostorových teorií na preferenci stran akcentujících určité téma
Zásahy do
ekonomiky
Redistribuce Služby vs.
daně
Bezpečnost
vs. svobody
Social
lifestyle
Imigrace Životní
prostředí
EU
Odds ratio (SE)
Vzdálenostní teorie 0.915
(0.017)***
0.977
(0.014)
1.058
(0.018)**
0.969
(0.278)
0.865
(0.033)***
0.488
(0.016)***
0.685
(0.027)***
0.742
(0.017)***
Směrová teorie 1.340
(0.035)***
1.693
(0.033)***
1.026
(0.027)
0.922
(0.037)*
1.452
(0.057)***
2.950
(0.104)***
4.421
(0.210)***
1.619
(0.043)***
Znalosti 0.963
(0.019)
0.961
(0.015)*
1.041
(0.019)*
1.030
(0.031)
0.982
(0.027)
0.955
(0.027)
1.087
(0.039)*
1.043
(0.021)*
Vzd: bez vzdělání /
ukončeno v 15 letech a
dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.908
(0.074)
0.937
(0.059)
0.834
(0.066)*
1.483
(0.225)**
1.451
(0.204)**
1.438
(0.174)**
2.315
(0.486)***
0.884
(0.076)
Vzd: 20+ 0.809
(0.071)*
0.842
(0.057)*
0.954
(0.082)
1.909
(0.301)***
1.642
(0.239)**
1.133
(0.143)
3.391
(0.719)***
1.010
(0.091)
Vzd: stále studuje 0.961
(0.155)
0.896
(0.109)
0.965
(0.138)
2.186
(0.520)**
1.745
(0.381)*
0.754
(0.168)
2.771
(0.784)***
0.964
(0.156)
Zájem o politiku 0.995
(0.057)
1.065
(0.047)
1.046
(0.056)
1.094
(0.094)
0.871
(0.070)
0.780
(0.064)*
0.803
(0.086)*
0.990
(0.058)
Časté problémy
s placením účtů (ref)
Občas problémy 1.038
(0.106)
1.157
(0.089)
1.189
(0.103)*
1.458
(0.257)*
1.097
(0.164)
0.991
(0.142)
0.943
(0.200)
1.436
(0.140)***
Problémy téměř nikdy 0.817
(0.081)*
0.995
(0.075)
1.396
(0.120)***
1.528
(0.255)*
1.138
(0.164)
1.076
(0.152)
1.099
(0.217)
1.399
(0.135)***
Bydliště: venkov (ref)
4 0
Je nutné znovu upozornit na problém s vysokou kolinearitou směrového a vzdálenostního užitku v těchto
modelech. Vzájemná kontrola obou typů užitku je ale z výše uvedených důvodů nevyhnutelná.
116
Bydliště: střední město 1.098 1.091 0.882 0.917 1.110 0.994 1.261 0.951
(0.069) (0.053) (0.053)* (0.087) (0.102) (0.093) (0.152) (0.061)
Bydliště: velké město 0.997 1.149 0.971 1.098 1.180 0.901 1.375 0.991
(0.069) (0.062)* (0.064) (0.112) (0.119) (0.091) (0.176)* (0.070)
Gender: ženy 0.010 1.168 1.101 1.234 1.210 0.691 1.482 1.086
(0.053) (0.048)*** (0.056) (0.099)** (0.092)* (0.052)*** (0.145)*** (0.059)
Věk 1.015 1.008 1.014 0.992 0.993 0.997 0.983 1.001
(0.002)*** (0.001)*** (0.001)*** (0.003)** (0.002)** (0.002) (0.003)*** (0.002)
Cons. 0.113 0.438 1.262 0.005 0.010 0.689 0.027 0.306
(0.074)** (0.119)** (0.492) (0.004)*** (0.008)*** (0.698) (0.021)*** (0.236)
Logli k -4633 -7413 -5143 -2353 -2601 -2510 -1681 -4487
N 11695 12774 11672 12446 13848 12857 12044 12340
Groups 25 25 25 25 25 25 25 25
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001
Výsledky víceúrovňové logistické regresní analýzy uvedené v tabulce č. 22 příliš nepotvrzují
předpoklady, které bychom na základě předchozích výzkumů o sofistikovanosti mohli mít.
V uvedeném modelu je zkoumán vliv znalostí a zároveň vliv užitků obou typů na
pravděpodobnost preference strany určitého tématu. Pokud mají být znalosti pozitivně
asociovány se vzdálenostní logikou volby, nabízí se následující předpoklad: roste-li
pravděpodobnost preference s rostoucími znalostmi, měla by mít stejný efekt i vzdálenostní
logika uvažování, a směrová případně opačný. Tak tomu ale není.
S přibývajícími znalostmi se zvyšuje pravděpodobnost voličské preference pro strany
prosazující témata služby vs. daně, životní prostředí a integrace EU. Naopak s klesajícím
počtem znalostí bude volič spíše podporovat strany akcentující téma redistribuce. Před
přidáním vzdálenostních a směrových užitků do modelu přibývající znalosti signifikantně
záporně ovlivňovaly preference také pro „imigrační" strany. V tématech životního prostředí,
ochrany vs. omezení svobod s ohledem na bezpečnost a „sociál lifestyle" pravděpodobnost
preference stran stoupá rovněž s vyšším vzděláním.
Z tohoto analytického pojetí tedy souvislost mezi vzdálenostním uvažováním a politickými
znalostmi nevyplývá. Nejlépe to ilustruje právě téma životní prostředí, o kterém z minulých
kapitol víme, že má jednoznačně směrový charakter, a potvrzuje to i tabulka č. 22. Přesto platí,
že environmentálni strany získávají podporu zejména od vzdělanějších a znalejších voličů.
Resp. platí, že pravděpodobnost podpory těchto stran stoupá se vzděláním i znalostmi voličů.
Celkově se potvrzuje výsledek z kap. 9. a tabulky č. 12. Další proměnné v modelu, jako jsou
znalost nebo vzdělání, nijak nezměnily skutečnost, že se vzdálenostním užitkem roste
pravděpodobnost voličské preference jen v tématu služby vs. daně. V ostatních tématech byla
117
pravděpodobnost preference zvyšovala směrová teorie - bez ohledu na to, zda měly voličské
znalosti pozitivní nebo negativní vliv na pravděpodobnost preference strany, která dané téma
zdůrazňovala. Dle výsledků uvedených v tabulce č. 22 se tedy jeví, že voličské znalosti
spoluurčují, kterými tématy strany na voliče zapůsobí. Nejsou ale prediktorem, jakou logikou
se pak volič s ohledem na dané téma rozhoduje. Mezi tématy je v tomto rozdíl daný jinými
faktory.
11.2. Platnost modelů jako schopnost správně určit první preferenci
V předchozích odstavcích byla řeč o souvislosti mezi znalostmi a tématy, v nichž jedna
teorie predikuje voličské preference lépe než druhá. Nyní se ale zaměřím na přímý vliv
faktických voličských znalostí na logiku utváření preferencí, s předpokladem posilujícího vlivu
znalostí pro vzdálenostní teorii napříč tématy. Pro jeho ověření tak podobně jako
v předchozích kapitolách vytvářím nejprve sérii víceúrovňových logistických regresních
modelů, kde je závislou proměnnou dichotomická platnost modelů. Následovat bude série
lineárních víceúrovňových analýz se závislou proměnnou v podobě vzdálenostních a
směrových užitků v různých tématech.
Tabulka č. 23 opět zobrazuje situaci pro obecnou a ekonomickou levo-pravou osu, bez a se
zahrnutím kontrolní proměnné pálčivosti pro druhou situaci s ekonomickým vyjádřením levopravé
škály. Za tabulkou následují grafy marginálních efektů.
118
Tabulka 23: Logistická víceúrovňová regresní analýza vlivu voličské sofistikovanosti v tématu levice-pravice (v obecném i
ekonomickém pojetí) na platnost prostorových modelů.
Levice-pravice
Vzdálenost Směr
Odds ratio (SE)
Znalosti (obecná dimenze) 1.061 (0.018)*** 0.993 (0.019)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 1.045 (0.075) 1.066 (0.087)
Vzd: 20+ 1.038 (0.080) 1.054 (0.093)
Vzd: stále studuje 1.186(0.163) 1.046 (0.164)
Zájem o politiku 1.168(0.059)** 1.207 (0.070)**
logLik -6175 -4954
N 12434 12434
Groups 28 28
Znalosti (ekonomická dimenze) 1.050(0.019)** 0.991 (1.022)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 1.116(0.087) 1.082 (0.093)
Vzd: 20+ 1.006 (0.083) 1.239 (0.112)*
Vzd: stále studuje 1.290(0.186) 1.257 (0.200)
Zájem o politiku 1.181 (0.063)** 1.120 (0.066)
logLik -5674 -4804
N 12434 12434
Groups 28 28
Znalosti (ekonomická dimenze) 1.051(0.019)** 0.994 (0.020)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 1.124(0.087) 1.095 (0.096)
Vzd: 20+ 1.005 (0.083) 1.242 (0.116)*
Vzd: stále studuje 1.300 (0.188) 1.277 (0.209)
Zájem o politiku 1.168(0.062)** 1.125 (0.069)
Palčivost 1.305 (0.036)*** 2.055 (0.072)***
logLik -5623 -4536
N 12434 12434
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001, v analýze byly využity i další kontrolní proměnné (podobně jako v tabulce č. 22), jak jsou
představeny v kapitole 7, stejně tak model druhého typu, nežje právě analyzován. Pro úsporu místa ale uvádímejen proměnné
související s politickou sofistikovanosti.
119
Graf 8: Grafy marginálních efektů - schopnost prostorových modelů správně určit první preferenci voliče v závislosti na voličské
sofistikovanosti (zejm. znalostech) v dimenzi levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí)
o
c
o
o
a.
CD
c
co
ai
CD
"O
CD
0,4
0,35
0,3
0,25
0,2
0,15
0,1
0,05
0
1 2 3 4 5 6 7
Znalosti levice-pravice
•Vzdálenostní •Směrový
c
CD
CD
CD
"O
CD
0,1
0
0 1 2 3 4 5 6 7
Polarizace ekonomická levice-pravice
•Vzdálenostní
•Vzdálenostní (vč. pálčivosti jako kontrolní proměnné)
•Směrový
Směrový (vč. pálčivosti jako kontrolní proměnné)
Tabulka č. 24 pak přináší výsledky pro konkrétní témata, tradičně pro dvě situace, tedy za
prvé pro všechny respondenty (údaj před lomítkem), a za druhé jen pro podporovatele stran
daného tématu (za lomítkem). Jak vyplývá z předchozího, zajímat by nás ale měl především
údaj za lomítkem. Pokud chceme například pozorovat, zda logiku rozhodování voliče v tématu
životní prostředí ovlivňují znalosti, je třeba zaměřit se na voliče takových stran, které toto téma
akcentují. Pokud se strana zajímá o ekonomická témata, užitek, který volič má z její preference
v environmentálním tématu, může být čistě náhodný.
Tabulka 24: Víceúrovňová logistická regrese, analýza vlivu znalostí a dalších faktorů voličské sofistikovanosti na platnost
prostorových modelů v osmi konkrétních tématech
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový
Odds ratio (SE); všichni respondenti/pouze podporovatelé stran daného tématu
Znalosti 1.013
(0.021)/
1.077
(0.041)
1.030
(0.022) /
1.086
(0.044)*
1.061
(0.021)**/
1.052
(0.028)
0.969
(0.021)/
0.961
(0.028)
1.034
(0.023) /
1.051
(0.027)
1.032
(0.024) /
1.035
(0.029)
1.080
(0.022)***/
1.134
(0.101)
0.965
(0.024) /
1.038
(0.115)
Vzd: bez vzdělání /
ukončeno v 15 letech a
dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.941
(0.081) /
0.900
(0.136)
1.027
(0.093) /
1.127
(0.179)
1.079
(0.092) /
1.154
(0.130)
1.104
(0.099) /
1.152
(0.142)
0.883
(0.083) /
0.925
(0.099)
1.124
(0.113)/
1.103
(0.132)
1.172
(0.102)/
1.141
(0.536)
0.948
(0.099) /
1.339
(0.724)
120
Vzd: 20+ 0.966 1.111 1.280 1.073 0.888 1.214 1.196 0.944
(0.089) / (0.107)/ (0.116)**/ (0.104)/ (0.090) / (0.130)/ (0.113)/ (0.108)/
0.974 1.550 1.377 1.073 0.856 1.263 0.912 1.511
(0.157) (0.267)* (0.162)** (0.140) (0.097) (0.159) (0.449) (0.848)
Vzd: stále studuje 1.059 1.182 1.265 1.102 0.802 1.672 1.519 0.909
(0.174) / (0.202) / (0.201)/ (0.191)/ (0.146) / (0.312)**/ (0.244)**/ (0.174)/
1.393 3.099 1.265 1.046 0.773 1.635 2.527 0.767
(0.449) (1.094)** (0.276) (0.256) (0.160) (0.358)* (1.663) (0.609)
Zájem o politiku 1.134 1.124 1.100 1.072 1.090 1.099 1.057 0.940
(0.069)*/ (0.071)/ (0.065) / (0.067) / (0.072) / (0.076) / (0.065) / (0.067) /
1.110 1.075 1.187 1.246 1.071 1.059 1.114 1.104
(0.120) (0.122) (0.095)* (0.112)* (0.080) (0.086) (0.279) (0.310)
Loglik -4607/-1380 -4255/-1240 -4863/-2607 -4288/-2167 -3942/-3118 -3602/-2638 -4556/-310 -3264/-228
N 12316/3270 12316/3270 13405/6043 13405/6043 12224/9023 12224/9023 13046/931 13046/931
Groups 28/21 28/21 28/24 28/24 28/25 28/25 28/15 28/15
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový
Odds ratio (SE); všichni respondenti/pouze podporovatelé stran daného tématu
Znalosti 1.018 0.997 1.037 1.000 1.033 0.987 0.974 1.034
(0.027) / (0.030) / (0.021)/ (0.023) / (0.023) / (0.025) / (0.019) / (0.020) /
0.958 1.084 1.059 1.011 0.971 0.937 0.950 1.053
(0.095) (0.134) (0.053) (0.053) (0.063) (0.092) (0.034) (0.036)
Vzd: bez vzdělání /
ukončeno v 15 letech a
dříve (ref)
Vzd: 16-19 1.065 1.092 1.009 1.150 0.976 1.016 1.090 0.942
(0.117)/ (0.142)/ (0.085) / (0.112)/ (0.093) / (0.112)/ (0.090) / (0.075) /
0.604 1.454 1.014 1.027 1.145 3.397 0.869 1.128
(0.327) (0.953) (0.189) (0.207) (0.543) (2.034)* (0.131) (0.164)
Vzd: 20+ 0.967 1.358 0.977 1.121 1.005 1.313 0.974 0.936
(0.116)/ (0.188)*/ (0.089) / (0.118)/ (0.103) / (0.154)*/ (0.087) / (0.080) /
0.558 3.544 0.842 0.679 1.025 4.302 0.799 1.160
(0.306) (2.387) (0.171) (0.147) (0.483) (2.576)* (0.126) (0.178)
Vzd: stále studuje 0.878 1.701 1.076 0.997 1.354 0.926 0.957 1.048
(0.183)/ (0.378)*/ (0.174)/ (0.177)/ (0.231)/ (0.177)/ (0.152)/ (0.155)/
0.428 1.583 1.115 0.384 1.641 2.054 0.792 1.408
(0.317) (1.374) (0.443) (0.169)* (0.913) (1.586) (0.219) (0.374)
Zájem o politiku 1.082 0.887 1.072 0.905 1.021 0.921 1.044 1.180
(0.083) / (0.076) / (0.064) / (0.060) / (0.067) / (0.067) / (0.061) / (0.067)**/
1.608 1.086 1.034 0.666 0.969 0.590 1.128 1.238
(0.439) (0.336) (0.139) (0.093)** (0.181) (0.176) (0.126) (0.136)
Loglik -3197/-246 -2445/-205 -4712/-855 -3791/-782 -3965/-483 -3217/-221 -4765/-1448 -5070/-1519
N 14558/1028 14558/1028 13234/1827 13234/1827 12649/901 12649/901 12909/3586 12909/3586
Groups 28/15 28/15 28/14 28/14 28/16 28/16 28/19 28/19
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001, v analýze byly využity i další kontrolní proměnné (podobně jako v tabulce č. 22), jak jsou
představeny v kapitole 7, stejně tak model druhého typu, nežje právě analyzován. Pro úsporu místa ale uvádímejen proměnné
související s politickou sofistikovaností.
121
122
m Vzdálenostní (všichni)
t Vzdálenostní (tematičtí)
m Směrový (všichni)
Směrový (tematičtí)
Vliv znalostí na schopnost modelů správně určit první preferenci voliče shledáváme jako
nevýznamný ve většině témat. Ne však u všech. Platnost vzdálenostního modelu je významně
posílena faktickými znalostmi v obecné dimenzi levice-pravice (ve zcela obecné i ekonomické
variantě). Z konkrétních témat dále výjimku tvoří posilující vliv pro směrový model v tématu
zásahy do ekonomiky a pro vzdálenostní model v tématech redistribuce a bezpečnost vs.
svobody. Některé výsledky jsou však jen těsně nesignifikantní, například vliv na vzdálenostní
model v tématu zásahy do ekonomiky.
Také na základě grafů marginálních efektů by se dalo obecně říci, že v ekonomických
tématech znalostmi získává v podstatě vždy vzdálenostní model, směrový je někdy posílen,
jindy oslaben. Naopak v dalších tématech platnost vzdálenostního modelu znalosti takto
systematičtěji neovlivňují, což je ovšem v souladu s výše zjištěnou skutečností. V minulé
podkapitole byl uveden příklad stran zdůrazňujících téma životního prostředí, kde platí, že je
preferují vzdělanější a znalejší voliči, přesto je logika volby směrová. Pokud vezmeme v úvahu,
že ekonomická témata se ve většině analytických konstelacích ukázala být spíše vzdálenostní
(ačkoli méně jasné je to u tématu zásahů do ekonomiky), můžeme na základě této kapitoly
doplnit následující. Je-li téma vzdálenostní, je platnost vzdálenostního modelu ještě posílena
znalostmi. V tématech, která jsou naopak na základě většiny našich zjištění směrová, jsou
znalosti ve svém vlivu vůči oběma modelům spíše nevýznamné. Je-li téma směrové, znalosti
123
na tom nic nemění-je to dáno spíše povahou tematické škály než charakteristikami voličů.
Pro platnost směrového modelu pak znalosti ve většině témat, snad vyjma zmíněných zásahů
do ekonomiky, nehrají významnější roli. Ukazují to mimo jiné poměrně vysoké hodnoty
standardní chyby v jednotlivých měřeních.
11.3. Platnost modelů jako výše užitků
Stejně jako v předchozích kapitolách nyní následuje analýza vlivu sledované nezávislé
proměnné, nyní voličské sofistikovanosti, na platnost modelů v podobě užitkových škál.
Tabulka 25: Lineární víceúrovňová regresní analýza vlivu voličské sofistikovanosti na výši vzdálenostních a směrových užitků v
tématu levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí)
Levice-pravice
Vzdálenost Směr
Coef (SE)
Znalosti (obecná dimenze) 0.060(0.009)*** 0.006 (0.007)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.051 (0.038) 0.061 (0.030)*
Vzd: 20+ 0.173 (0.041)*** 0.007 (0.032)
Vzd: stále studuje 0.185 (0.073)* 0.010 (0.057)
Zájem o politiku -0.024 (0.026) 0.151 (0.021)***
logLik -21134 -18176
N 12434 12434
Groups 28 28
Znalosti (ekonomická dimenze) 0.048(0.009)*** 0.011 (0.007)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.025 (0.039) 0.051 (0.028)
Vzd: 20+ 0.116(0.042)** 0.041 (0.030)
Vzd: stále studuje 0.152 (0.074)* 0.079 (0.054)
Zájem o politiku -0.065 (0.027)* 0.162 (0.019)***
logLik -21398 -17366
N 12434 12434
Groups 28 28
Znalosti (ekonomická dimenze) 0.048(0.009)*** 0.012 (0.007)
Vzd: bez vzdělání/ ukončeno v 15 letech a dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.028 (0.038) 0.055 (0.028)*
Vzd: 20+ 0.116(0.042)*** 0.041 (0.030)
Vzd: stále studuje 0.152 (0.074)* 0.077 (0.053)
Zájem o politiku -0.068 (0.026)* 0.152 (0.019)***
Palčivost 0.090(0.013)*** 0.171 (0.009)***
logLik -21373 -17185
N 12434 12434
Groups 28 28
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001, v analýze byly využity i další kontrolní proměnné (podobně jako v předchozích tabulkách
v této kapitole), jakjsou představeny v kapitole 7, stejně tak model druhého typu, nežje právě analyzován. Pro úsporu místa
ale uvádíme jen proměnné související s politickou sofistikovanosti.
124
Graf 10: Grafy marginálních efektů - platnost prostorových modelů veformě užitků v závislosti na voličské sofistikovanosti, dimenze
levice-pravice (v obecném i ekonomickém pojetí)
10
c
.2 9
o
a.
"O
CD
"O
1 2 3 4 5 6
Znalosti levice-pravice
•Vzdálenostní •Směrový
.y 4
OJ
>- 2
01
0
0 1 2 3 4 5 6 7
Polarizace ekonomická levice-pravice
•Vzdálenostní
•Vzdálenostní (vč. pálčivosti jako kontrolní proměnné)
•Směrový
Směrový (vč. pálčivosti jako kontrolní proměnné)
Tabulky č. 25 a č. 26, stejně tak grafy marginálních efektů (č. 10 a č. 11), opět zobrazují
situaci v jednotlivých tématech s ohledem na situaci, zda téma je (údaj za lomítkem) nebo není
palčivé (údaj před lomítkem). Jak tyto tabulky ukazují, v podstatě ve všech tématech platí, že
s přibývajícími znalostmi je posilován vzdálenostní model a směrový není signifikantně
ovlivněn, případně je dokonce oslaben (v tématech životní prostředí, integrace EU a
redistribuce). Pouze u tématu „sociál lifestyle" byl vliv znalostí na výši vzdálenostních užitků
těsně nesignifikantní. Za pozornost stojí i fakt, že proměnné vzdělání a zájmu o politiku, které
také bývají spojovány s politickou sofistikovanosti voličů, se ve svém vlivu od faktických
politických znalostí většinou liší. Výjimkou je vliv vzdělání na logiku preferencí „imigračních"
stran, kde rovněž platí, že vyšší vzdělání posiluje vzdálenostní a oslabuje směrový model.
Většinou je ale vliv vzdělání nesignifikantní. Pokud pak má zájem o politiku signifikantní vliv,
posiluje spíše směrový model.
125
Tabulka 26: Víceúrovňová lineární regrese, analýza vlivu znalostí na výši vzdálenostních a směrových užitků
Zásahy do ekonomiky Redistribuce Služby vs daně Bezpečnost vs. svobody
Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový
Coef. (SE); všichni respondenti/pouze podporovatelé stran daného tématu
Znalosti 0.055
(0.010)***/
0.060
(0.018)**
-0.009
(0.007) /
-0.005
(0.014)
0.058
(0.009)***/
0.064
(0.013)***
-0.012
(0.007) /
-0.027
(0.011)*
0.067
(0.010)***/
0.071
(0.012)***
-0.001
(0.006) /
0.003
(0.007)
0.075
(0.009)***
/0.116
(0.033)**
-0.035
(0.006)***/
-0.045
(0.023)
Vzd: bez vzdělání/
ukončeno v 15 letech a
dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.015
(0.040) /
0.018
(0.073)
-0.028
(0.027) /
-0.045
(0.056)
0.189
(0.038)***/
0.094
(0.054)
-0.050
(0.029) /
-0.021
(0.045)
0.037
(0.041) /
0.051
(0.048)
-0.029
(0.027) /
-0.059
(0.032)
0.135
(0.039)***/
0.192
(0.171)
-0.057
(0.027)*/
0.030
(0.119)
Vzd: 20+ 0.078
(0.043) /
0.090
(0.079)
-0.017
(0.029) /
0.022
(0.061)
0.286
(0.042)***/
0.151
(0.058)**
-0.049
(0.031)/
-0.032
(0.048)
0.135
(0.044)**/
0.113
(0.051)
-0.033
(0.029) /
-0.053
(0.034)
0.255
(0.041)***/
0.269
(0.177)
-0.117
(0.029)***/
-0.034
(0.124)
Vzd: stále studuje 0.075
(0.077) /
-0.116
(0.161)
0.010
(0.053) /
0.291
(0.124)*
0.218
(0.075)**/
0.038
(0.111)
-0.009
(0.056) /
0.012
(0.093)
0.097
(0.078) /
0.054
(0.094)
0.055
(0.051)/
0.064
(0.063)
0.276
(0.074)***/
0.268
(0.252)
-0.068
(0.051)/
0.067
(0.176)
Zájem o politiku -0.039
(0.028) /
-0.064
(0.052)
0.085
(0.019)***/
0.101
(0.040)*
-0.007
(0.027) /
0.010
(0.039)
0.056
(0.020)**/
0.092
(0.033)**
-0.023
(0.028) /
-0.008
(0.033)
0.062
(0.019)**/
0.049
(0.027)*
0.009
(0.027) /
0.031
(0.093)
-0.011
(0.019) /
0.055
(0.065)
Loglik -21624/
-5663
-17025/
-4811
-23874/
-10513
-19869 /
-9416
-21723/
-16065
-16562 /
-12354
-22825 /
-1520
-18036/
-1186
N 12316/3270 12316/3270 13405/6043 13405/6043 12224/9023 12224/9023 13046/931 13046/931
Groups 28/21 28/21 28/24 28/24 28/25 28/25 28/15 28/15
Social lifestyle Imigrace Životní prostředí EU
Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový Vzdálenostní Směrový
Coef. (SE); všichni respondenti/pouze podporovatelé stran daného tématu
Znalosti 0.047
(0.007)***/
0.042
(0.021)
-0.027
(0.006) /
-0.040
(0.021)
0.067
(0.010)***/
0.051
(0.018)**
-0.025
(0.007)**/
-0.029
(0.018)
0.056
(0.010)***/
0.046
(0.019)*
-0.011
(0.006) /
-0.044
(0.019)*
0.024
(0.008)**/
0.048
(0,012)***
-0.006
(0.007) /
-0.029
(0.010)**
Vzd: bez vzdělání/
ukončeno v 15 letech a
dříve (ref)
Vzd: 16-19 0.067
(0.029)*/
0.054
(0.107)
-0.022
(0.026) /
-0.092
(0.102)
0.037
(0.041) /
0.129
(0.069)
-0.023
(0.030) /
-0.117
(0.069)
-0.032
(0.040) /
0.089
(0.132)
0.042
(0.026) /
0.099
(0.134)
0.092
(0.032)**/
0.049
(0.049)
-0.068
(0.027)*/
-0.045
(0.043)
Vzd: 20+ 0.045
(0.031)/
0.021
(0.110)
0.044
(0.029) /
0.009
(0.106)
0.135
(0.044)**/
0.210
(0.075)**
-0.102
(0.032)**/
-0.256
(0.075)**
-0.026
(0.043) /
0.197
(0.132)
0.109
(0.028)***/
0.039
(0.134)
0.156
(0.035)***/
0.094
(0.052)
-0.091
(0.029)**/
-0.057
(0.046)
Vzd: stále studuje -0.008
(0.055) /
0.039
(0.159)
0.116
(0.050)* /
-0.025
(0.152)
0.097
(0.078) /
0.465
(0.143)**
-0.118
(0.058)* /
-0.554
(0.144)***
-0.019
(0.076) /
0.066
(0.156)
0.148
(0.049)**/
0.179
(0.162)
0.130
(0.063)*/
0.153
(0.092)
-0.057
(0.053) /
-0.054
(0.081)
Zájem o politiku -0.036
(0.020) /
0.006
0.093
(0.018)***/
0.017
-0.023
(0.028) /
0.100
-0.021
(0.021)/
-0.134
-0.101
(0.028)***/
-0.054
0.070
(0.018)***/
0.019
-0.041
(0.023) /
-0.081
0.063
(0.019)**/
0.100
126
(0.059) (0.057) (0.049)* (0.049)** (0.057) (0.058) (0.036)* (0.032)**
Loglik -22147 / -20796 / -21723/ -19991/ -22524/ -17026/ -20427 / -18160/
-1302 -1263 -2518 -2527 -1021 -1034 -4872 -4436
N 14558/1028 14558/1028 12224/1827 12224/1827 12649/901 12649/901 12909/3586 12909/3586
Groups 28/15 28/15 28/14 28/14 28/16 28/16 28/19 28/19
*p < .05.; **p < .01.; ***p < .001; v analýze byly využity i další kontrolní proměnné (podobně jako v předchozích tabulkách
v této kapitole), jakjsou představeny v kapitole 7, stejně tak model druhého typu, nežje právě analyzován. Pro úsporu místa
ale uvádíme jen proměnné související s politickou sofistikovaností.
Grafy marginálních efektů č. 10 a č. 11 (po převedení směrových užitků na škálu 0 až 10)
naznačují nejen, že ve všech tématech se odhadovaný vzdálenostní užitek zvyšuje se
znalostmi, ale že i převyšuje ten směrový. Zatímco tedy při dichotomicky vyjádřené platnosti
modelů - schopnosti správně určit první preferenci voliče - až v polovině témat vítězí spíše
směrový model, využití užitkových škál tento obraz spíše mění. Nad významem těchto
výsledků se zamyslím v samotném závěru práce, také v kontextu ostatních výsledků ze všech
analytických kapitol i dosavadních teoretických poznatků.
Graf 11: Graf marginálních efektů - platnost prostorových modelů ve formě užitků v závislosti na voličské sofistikovaností v osmi konkrétních
tématech
Znalosti zásahy do ekonomiky Znalosti redistribuce
Vzdálenostní (všichni)
t Vzdá lenostní (tematičtí)
m Směrový (všichni)
Směrový (tematičtí)
127
1 2 3 4 5 6 7
Znalosti služby vs. daně
1 2 3 4 5 6
Znalosti bezpečost vs. svobody
g
o
CL
T3
OJ
X
c
o
T3
CD
Ol
c
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
2 3 4 5 6
Znalosti sociál lifestyle
10
o
CL
T3
CD
C
o
T3
8
7
6
0
2 3 4 5
Znalosti imigrace
o
CL
"O
OJ
X
"O
CD
ra
CD
C
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
0
1 2 3 4 5 6 7
Znalosti životní prostředí
128
11.4. Shrnutí
Cílem této kapitoly bylo objasnit vztah mezi politickou sofistikovaností (ve formě faktických
politických znalostí), tematickou pálčivostí a logikou volby (s ohledem na rozpor mezi
vzdálenostní a směrovou teorií). Přestože předchozí studie se věnovaly různým aspektům
tohoto vztahu, k jejich propojení v jedné studii dosud nedošlo.
Ukázalo se, že politické znalosti ovlivňují, jaký typ politické strany voliči preferují s ohledem
na její palčivé téma. S přibývajícími znalostmi voličů stoupá pravděpodobnost preference
stran zdůrazňujících témata služby vs. daně, životní prostředí a integrace EU. Naopak klesá
pravděpodobnost voličské preference pro strany akcentující téma redistribuce a imigrace.
Na základě předchozí literatury byl zmíněn předpoklad, že v tématech, u nichž se znalostmi
pravděpodobnost voličské preference stoupá, bude také stoupat vypovídající hodnota
vzdálenostní teorie oproti směrové. Tak tomu ale nebylo. Výsledky potvrzují některé dřívější
poznatky [např. Claassen 2009; Dinas a Pardos-Prado 2012] a výsledky kap. č. 9, že existují
vzdálenostní a směrová témata. Znalosti voličů však nerozhodují o tom, zda se k tématu váže
vzdálenostní nebo směrová volba. Významnější musí být jiné faktory.
Z výsledků totiž vyplývá, že s klesající vzdálenostní mezi voličem a jeho preferovanou
stranou stoupá pravděpodobnost, že tato strana bude prosazovat téma služby vs. daně, se
zvyšujícím se směrovým užitkem naopak stoupá pravděpodobnost preference pro strany
všech ostatních témat. Bez ohledu na to, zda měly voličské znalosti pozitivní nebo negativní
vliv na pravděpodobnost preference strany, která dané téma zdůrazňovala.
Nejlépe lze tato zjištění dokumentovat prostřednictvím tématu životní prostředí. Podpora
stran prosazujících toto téma totiž významně stoupá se znalostmi i vzděláním, přestože je zde
směrová teorie jasným vítězem i v kontextu předchozích kapitol. Analýza vlivu znalostí na
voličovu logiku tvorby první preference pak v souladu s tímto výsledkem naznačila, že pokud
máme téma se směrovým charakterem, znalosti neovlivní logiku rozhodování. Je-li téma spíše
vzdálenostní, pak se pravděpodobnost správného určení vzdálenostním modelem se
znalostmi zvyšuje.
129
Na druhou stranu ve všech tématech bez rozdílu platí, že přibývající znalosti voličů posilují
výši vzdálenostních užitků a neovlivňují (případně v tématech redistribuce, EU a životní
prostředí oslabují) ty směrové. Tento závěr je v souladu s řadou výzkumů, které přičítají
politické sofistikovanosti pozitivní vliv na vzdálenostní uvažování voličů [Maddens 1996; Singh
a Roy 2014; Tomz a van Houweling 2008; Lacy a Paolino 2010]. Grafy marginálních efektů
zároveň ukázaly, že odhadované vzdálenostní užitky jsou vyšší než směrové při převodu na
stejnou škálu. To ukazuje, že dostáváme značně rozdílné výsledky dle toho, jak jsou prostorové
volební modely operacionalizovány - zda jako jejich schopnost určit první preferenci, nebo
jako výše užitků.
Na závěr se podívejme na problematiku z hlediska politických stran. Pokud strany cílí na
méně sofistikované voliče, mělo by pro ně být výhodné zdůraznit téma redistribuce, případně
imigrace. Pro více sofistikované voliče je lepší zdůrazňovat témata služby vs. daně, EU či životní
prostředí. Zároveň platí, že zejména v tématech imigrace a životní prostředí, případně i
v tématu EU jsou voliči lákáni „vyhrocenější" diskusí, resp. intenzivnějšími či extrémnějšími
pozicemi. Chce-li však strana zaujmout sofistikovanější voliče z těch, které dané téma může
zajímat, neměla by své pozice „hnát" do extrému bez rozmyslu. V jakémkoliv tématu nesmí
zapomínat ani na mediánovou pozici takových voličů a snahu sejí přiblížit (jakkoliv může být
tato pozice v některých tématech právě tak extrémní či intenzivní). Nabízí se zakončit tuto
kapitolu otázkou, která by mohla být námětem pro kvalitativní výzkum. Není právě až příliš
vyhrocená diskuse o některých tématech (v tomto ohledu máme na mysli především téma
imigrace) tím důvodem, proč strany, které toto téma zdůrazňují, přitahují méně sofistikované
voliče? Mají sofistikovanější voliči z čeho vybírat, pokud je téma zajímá?
Tato otázka by také mohla souviset s konceptem hranice přijatelnosti (region of
acceptability), kterým Macdonald, Rabinowitz a Listhaug [např. 1998] doplnili svoji směrovou
teorii. Pokud nějaká strana až příliš intenzivně prosazuje určité téma či změnu v určitém
tématu a jeví se být příliš extrémní, může překročit tyto hranice a voliči ji mohou ve svém
rozhodování penalizovat. Záleží však na každém voliči, jak velkou penalizaci kandidujícím
přisoudí. Ptáme se tedy, zda strany, které akcentují například téma imigrace, nejsou pro
sofistikovanější voliče za touto pomyslnou hranicí.
Pokud jde o další proměnné obvykle spojené s voličskou sofistikovanosti, tedy vzdělání a
zájem o politiku, pak jejich vliv se často liší od vlivu znalostí. Pokud se například vliv zájmu o
130
politiku ukázal být statisticky významný, posiloval spíše směrový model. Vzdělání bylo často
nesignifikantní, avšak pokud ano, vliv byl různý, mnohdy odlišný od znalostí. Je třeba upozornit
na poněkud problematické vyjádření vzdělání v podobě čtyř kategorií, které říkají, v jakém
věku bylo vzdělání ukončeno, případně zda respondent/volič stále studuje (blíže kap. 7). I tak
se ale ukazuje, že vzdělání (které samozřejmě může být různorodého charakteru, technického,
humanitního apod.) ještě nezajišťuje faktické politické znalosti. A stejně tak zájem o politiku
nezaručuje, že je o ni volič skutečně informován a má k dispozici nebo je schopen pojmout
relevantní informace.
12. Závěr
Cílem tohoto textu bylo zodpovědět otázky týkající se dvou nejvýznamnějších prostorových
modelů volebního chování, vzdálenostního a směrového. Otázky, které se s postupem času
vyvíjely. Dříve se výzkumníci ptali, který model je pravdivý nebo pravdivější, platný nebo
platnější než ten druhý, a nedošli k jasnému výsledku. Resp. každý došel k jiným závěrům, což
mimo jiné Lewis a King [1999] zdůvodnili odlišnými výzkumnými přístupy. V poslední době
navíc už zní otázka jinak. Za jakých okolností je ten který model platnější? Začalo být totiž
zjevné, že nejen analytický přístup, ale i další proměnné ovlivňují, v jakých situacích se voliči
rozhodují jedním nebo druhým způsobem. Některé okolnosti mohou vést ke vzdálenostní, jiné
ke směrové volbě.
V souladu s předchozí literaturou se tento text zaměřil především na vliv tématu, který je
pro vztah voliče a jeho preferované strany zásadní, polarizace a voličské sofistikovanosti
vyjádřené faktickými politickými znalostmi. Polarizace a sofistikovanost byly přitom také
zkoumány v každém tématu zvlášť s předpokladem, že se výsledky mohou dle tématu lišit. Do
tak komplexního posouzení platnosti prostorových modelů se dosud výzkumníci nepustili.
Text se navíc zaměřil na různá možná vyjádření prostorových modelů a různé analytické
konstelace. I tak je ale nepochybné, že využitá data a zvolené způsoby operacionalizace
proměnných ovlivňují závěry práce, a s tímto vědomím je třeba k nim přistupovat. Na druhou
stranu i tak text přináší některé obecnější závěry. Jaké jsou a co nám říkají o volebních
strategiích stran a voličů?
131
V první řadě je ale ještě na místě zdržet se u vlivu analytického přístupu, který se ukázal i
ve výsledcích jednotlivých kapitol a podkapitol. Není to příliš překvapující, vždyť oba modely
se velice často ve svých predikcích shodují a vzdálenostní a směrové užitky jsou spolu
vzájemně vysoce korelovány. Samotný výzkumný postup tak mnohdy dovede spoluurčit, který
z modelů nakonec převáží nad druhým. Zmínění Lewis a King [1999] se zabývali především
otázkou, jakým způsobem výzkumníci umísťují strany do pozic. Zejména jim šlo o rozpor mezi
individuální percepcí stranických pozic u voličů a agregovanými daty rovněž vzešlými
z voličských průzkumů. V tomto textu jsem z mnoha výše uvedených důvodů využil zcela jiný
přístup - expertní průzkum Chapel Hill. Vliv analytického přístupu se však ukázal i na něčem
jiném. Platnost prostorových modelů byla v tomto textu vyjádřena dvojím způsobem: jako
jejich schopnost určit správně první preferenci voliče, a jako výše vypočteného užitku
(vzdálenostního a směrového), jenž má volič ze své preferované strany. A tato dvě odlišná
pojetí přinesla také odlišné výsledky v predikcích způsobu voličského rozhodování.
Ještě než ale budou rozebrány, je třeba říci, že do všech analýz se promítal jeden zásadní
předpoklad založený na předchozí literatuře. Aby bylo možné vůbec posuzovat, jakou logikou
se voliči v tématu rozhodují, je třeba dbát na to, aby toto téma bylo palčivé pro něho a jeho
preferovanou stranu. K této problematice tento text přistoupil jinak, než bývá obvyklé.
Nezaměřil se na téma palčivé pro voliče, tak jak by jej on sám vyjádřil. Ale na to, jaká témata
prosazuje strana, kterou preferuje. Z dosavadního poznání totiž vyplývá, že pokud se volič
rozhoduje na základě témat, pak tehdy, pokud existuje strana prosazující téma, která on
považuje za palčivé. A je vlastně jedno, zda v tomto ohledu strany následují pobídky voličů,
nebo voliči pobídky stran.
Výsledky této práce tento předpoklad potvrdily. Jednotlivé analytické kapitoly sledovaly a
porovnávaly dvě situace. První zahrnula všechny respondenty, druhá jen podporovatele stran
prosazujících sledované téma. Vypovídající hodnota vždy alespoň jednoho modelu, a často i
obou, byla ve většině případů vyšší při druhé konstelaci. Někdy s většími, jindy s menšími
rozdíly - samozřejmě lze uvažovat tak, že pokud strana voličovi vyhovuje v jednom tématu,
může mu často vyhovovat i v ostatních tématech, přestože pro aktéry nejsou až tak zásadní.
V každém případě ale má smysl se při výzkumech tematické volby nejprve ptát, zvlášť
v multidimenzionálně pojatém prostoru, zda je téma významné pro aktéry, jejichž vztah
132
chceme pochopit. V dalších fázích tohoto shrnutí se tedy zaměřím především na výsledky
analýz, které braly palčivost v potaz.
Zpět k rozdílu mezi analytickými pojetími, která se obě v dosavadní literatuře objevovala.
Vtom prvním se ukazovalo, že směrový model je v řadě témat lépe schopen určovat první
preference voličů. V kapitole 9 o vlivu tématu to například byla všechna konkrétní témata
vyjma tématu služby vs. daně a bezpečnost vs. svobody. Při využití užitkových škál převahu
v některých tématech ale převzal vzdálenostní model. V poslední kapitole o sofistikovanosti
predikované vzdálenostní užitky dokonce ve všech tématech předčily ty směrové. Ačkoli je
dobré dodat, že vzdálenostní a směrové užitky se v prvotní podobě nachází na rozdílných
škálách, a pro přímé porovnání byly směrové užitky převedeny na škálu 0 až 10, jako je tomu
u vzdálenostního modelu. To je poměrně výrazný zásah do povahy směrového modelu. Pokud
pak byl vztah obrácen a regresní model zkoumal vliv prostorových teorií na pravděpodobnost
preference pro stranu určitého tématu, obvykle tuto pravděpodobnost posiloval směrový
model. Nebo jinak řečeno, se zvýšením směrového užitku se zvyšovala pravděpodobnost, že
voličova preferovaná strana prosazuje dané téma. Tento výsledek se týkal všech dimenzí
vyjma tématu služby vs. daně, kde takto vítězil vzdálenostní model. Tento typ analýzy ale
nebylo v našem případě možné zkonstruovat pro obecné téma levice-pravice.
O čem tyto rozpory mohou svědčit? Například o tom, že pokud si volič nezvolí sobě nejbližší
alternativu, nemusí to ještě vždy znamenat, že se nerozhoduje na základě vzdálenosti.
Z různých důvodů mohl preferovat druhou či třetí nejbližší stranu, ať už byl důvod strategický
nebo měl problém s rozlišením pozic stran, které jsou si vzájemně blízko. Stále však mohl mít
vysoký užitek ze své preference. Na druhou stranu vzdálenostnímu modelu příliš nenahráva,
když se predikovaná pravděpodobnost preference pro stranu sníží se zvýšením hodnoty
vzdálenostního užitku, jak tomu bylo vyjma jednoho ve všech konkrétních tématech. Zvlášť
když pro směrový užitek platil pravý opak. Podívejme se tedy, co nakonec můžeme o tématech
a jejich vlivu na voličské rozhodování říci.
V prvé řadě to, že výsledky prokazují existenci vzdálenostních a směrových témat. Povaha
tematických škál se zdá být nejvýznamnějším faktorem, jenž ovlivňuje, zda se voliči ve volbách
rozhodují vzdálenostně nebo směrově. Všechny faktory spolu ale tak trochu souvisí, jak
vyplývá i z dalšího textu. Z pohledu stran se dá říci, že ať už strana chce získat přízeň voličů
prostřednictvím jakéhokoliv tématu, měla by voliče nejprve přesvědčit o jeho významu. Jsou
133
témata, v nichž práce strany prakticky končí takovým kladením důrazu a vyzdvihováním
důležitosti určité dimenze, možná tak trochu i přeháněním v důrazu na téma. A pak jsou
témata, kde je ještě zapotřebí představit konkrétnější řešení pro odlišení se na poziční škále.
Z pálčivosti tématu rozhodně více profituje směrový model. Vyjma tématu služby vs. daně
je vždy posílen a vzdálenostní oslaben, zabýváme-li se konkrétními tématy (a ne obecnou
škálou levice-pravice). Právě téma služby vs. daně tak můžeme označit za jednoznačně
vzdálenostní. Nabízí se úvaha nad tím, zda tematické „vykoupení" nižších daní horšími
službami (a naopak) nevede voliče k hledání mírnějších řešení, ke snaze vidět v této tematické
škále i meziřešení. Možná se také služby vs. daně svým charakterem nejvíce blíží obecné levopravé
ose, která rovněž projevovala vzdálenostní charakter, ačkoli s obecnou levo-pravou
dimenzí bylo nutno pracovat trochu jinak.
Využil jsem dvě možná vyjádření této levo-pravé osy. Jednak zcela obecné, kde nebylo
k dispozici žádné měření pálčivosti. Nemusí to zase tak vadit, ostatně předpoklad zvláště
downsovské literatury je ten, že na obecné levo-pravé ose lze umístit všechny voliče a aktéry.
A v druhém případě ekonomickou levo-pravou osu, kde byla k dispozici její palčivost pro strany
na škále 0-10. Zatímco se průzkum EES ptal voličů jen jednou na tuto škálu bez upřesnění,
experti se vyjadřovali k pozicím stran oběma uvedenými způsoby. Vypočetl jsem tak pro voliče
jejich užitky, ať už by levo-pravou osu vnímali ekonomicky, nebo ještě obecněji. Jasně se
přitom ukázalo zvláště v kapitole o polarizaci, že levo-pravá škála nemusí vždy znamenat to
samé. Vždyť pro Maďarsko platil ze všech zemí nejnižší polarizační index v ekonomickém pojetí
levo-pravé dimenze a jeden z nejvyšších ve zcela obecném pojetí. Nic to ale nezměnilo na
vzdálenostním charakteru, ten byl ve většině analytických konstelací platný pro obě pojetí.
S rostoucí pálčivosti ale i v ekonomické levo-pravé dimenzi více posiloval směrový model
než vzdálenostní. A jak už bylo řečeno, stejně tak ve všech konkrétních tématech vyjma tématu
služby vs. daně. To ale ještě vždy neznamenalo, že jej ve výsledku předčil. Na to, proč tomu
tak mohlo být, do značné míry odpověděla i kapitola o polarizaci. Palčivost je totiž také spojena
s obsazováním polarizovanějších pozic, a to ve všech tématech, jakkoliv v ekonomických méně
než v těch sociokulturních. Je jasné, že z extrémnějších pozic profituje směrový model, ale tím
ještě nemusí být řečeno, že je vzdálenostní uvažování mimo hru. Co to všechno znamená?
134
Jak říkají i Papageorgiou a Autto [2015], určitý stupeň polarizace je patrně nutný, aby voliči
vůbec byli s to rozlišit pozice stran, které se jim nabízí. I k rozhodnutí na základě vzdálenosti je
jí tedy zapotřebí. Aby si volič všiml tématu a mohl se na jeho základě rozhodnout, je třeba mu
nabídnout jasnou pozici a také dostatečně odlišnou od ostatních. Zdá se, že pro strany
skutečně není strategické zaujímat středové pozice v tématech, pomocí kterých chtějí voliče
lákat.
Jak bylo řečeno, v ekonomických tématech je nárůst extremity s pálčivostí menší než
v sociokulturních tématech. V těch ekonomických je také s polarizací posíleno vzdálenostní
uvažování, v sociokulturních směrové, byť statistická signifikance vztahu není příliš významná.
Zdá se tedy, že v ekonomických tématech strany zaujmou své voliče tak, že zaujmou jasnou
pozici, nikoliv ale příliš extrémní-za úkol mají co nejvíce se přiblížit mediánové pozici voličské
skupiny, kterou si přejí oslovit. V dalších tématech zaujmou voliče spíše tak, že budou o tématu
hovořit nejvýrazněji a nejhlasitěji. Ze všech nejvíce se přitom tato druhá strategie týká témat
imigrace a životní prostředí.
Tím jsme mezi vzdálenostní témata zařadili i redistribuci a zásahy do ekonomiky. Zvlášť
v druhém případě ale ne všechny analytické konstelace hovořily ve prospěch vzdálenostní
teorie. Naopak v tématech bezpečnost vs. svobody, sociál lifestyle a integrace EU nebylo
vyznění vždy směrové, ačkoli častěji ano. V těchto tématech však není situace úplně zřejmá.
Je možné, že obě strategie by mohly mít v těchto tématech relevanci. Někteří voliči by mohli
slyšet na blízkost, jiní na intenzitu. Tím se také zabývala poslední z analytických kapitol.
A to s ohledem na voličskou sofistikovanost v podobě faktických politických znalostí. Dle
výsledků ale nemají znalosti natolik velký vliv, aby rozhodovaly o tom, zda v určitém tématu
volič rozhodne vzdálenostně, nebo směrově. To však neznamená, že určitý vliv nemají.
V souladu s prací Rapeliho [2014] lze říci, že znalosti jsou významnou proměnou v otázce, dle
kterého tématu se voliči rozhodují. Menší znalosti zvyšují pravděpodobnost preference pro
strany prosazující témata imigrace a redistribuce. Voliče s vyššími znalostmi zase strany spíše
zaujmou tématy životní prostředí, integrace EU nebo služby vs. daně. Služby vs. daně jsou
přitom zřetelně vzdálenostním tématem, životní prostředí zase směrovým. Na tom znalosti nic
nemění a nepotvrdil se tak předpoklad, že voliči svíce znalostmi budou volit na základě
vzdálenostní logiky. Na druhou stranu ale platí ve všech tématech, že se znalostmi se zvyšuje
predikovaný vzdálenostní užitek, a vliv na ten směrový je buď nevýznamný nebo negativní.
135
Pokud tedy strany chtějí zaujmout sofistikovanější voliče, neměly by patrně ani ve směrových
tématech přehánět až příliš a měly by se zamyslet nad tím, kde se nachází mediánová pozice
takových voličů.
Přestože jsem tedy popsal vhodné strategie různých stran, jak se jeví dle použitých dat a
výsledků analýz, neznamená to, že nemohou existovat i jiné vhodné strategie. Jen je strany ve
sledovaném období nevyužívaly a nemohli jsme je tak pozorovat. Víme například, že strany
zaujmou tématem imigrace a vyhrocenou diskusí o něm spíše nesofistikované voliče. Z našich
dat už ale nevyčteme, zda mezi námi nejsou i sofistikovaní voliči, kteří považují téma imigrace
za důležité. Jen nemají koho volit. Je tedy možné, že schopnost modelů predikovat voličské
preference v určitém tématu (a zároveň také typ vazby mezi sofistikovaností a tím, jaké téma
prosazované stranami voliče zaujme) nemusí být nutně konstantní v čase. Spíše než vyřknout
obecnou pravdu o tom, jak se voliči rozhodují, můžeme říci, jak se rozhodovali v daném čase
a prostoru. S jeho proměnou mohou vyvstat jiné vzorce volebního chování, situace se může
měnit například s ohledem na politickou nabídku. To už může být námět pro případné příští
(např. experimentální) studie.
136
Seznam zdrojů
Adams, J.; Bishin, B. G.; Dow, J. K. 2004. Representation in Congressional Campaigns: Evidence
for Discounting/Directional Voting in U.S. Senate Elections. The Journal of Politics 66 (2): 348-
373.
Adams, J.; Engstrom, E.; Joeston, D.; Stone, W.; Rogowski, J.; Shor, B. 2017. Do Moderate
Voters Weigh Candidates' Ideologies? Voters' Decision Rules in the 2010 Congressional
Elections. Political Behavior 39 (1): 205-227.
Alvarez R. M. 1998. Information and Elections. Ann Arbor: University of Michigan Press.
Alvarez, R. M.; Nagler, J. 2004, Party system compactness: Measurement and consequences.
Political Analysis 12(1): 46-62.
Algan, Y.; Beasley, E.; Cohen, D.; Foucault, M. 2018. The rise of populism and the collapse of
the left-right paradigm: Lessons from the 2017 French presidential election. CEPR Discussion
Paper 13103.
Andersen, R.; Tilley, J.; Heath, A. F. 2005. Political knowledge and enlightened preferences:
party choice through the electoral cycle. British Journal of Political Science 35 (2), 285-302.
Bélanger, É.; Meguid, B.M. 2008. Issue salience, issue ownership, and issue-based vote choice.
Electoral Studies 27 (3): 447-491.
Benoit, K.; Laver, M. 2005. Mapping the Irish policy space: Voter and party spaces in
preferential elections. The Economic and Social Review 36 (2): 83-108.
Benoit, K.; Laver, M. 2006. Party Policy in Modern Democracies. New York: Routledge. Online
verze dostupná na: http://www.tcd.ie/Political Science/ppmd/PPMD llapr2006.pdf.
Blais, A., Nadeau, R., Gidengil, E., Nevitte, N. 2001. The formation of party preferences: Testing
the proximity and directional models. European Journal of Political Research 40 (1): 81-91.
BMG Research. 2017. BMG Research Poll: Two-thirds of people don't read political manifestos.
BMG Research (cit. 2019-09-11). On-line zdroj: https://www.bmgresearch.co.uk/bmg-
research-poll-10-people-dont-know-manifesto/
Bolstad, J.; Dinas, E. 2017. A Categorization Theory of Spatial Voting: How the Center Divides
the Political Space. British Journal of Political Science 47 (4): 829-850.
Boonen, J., Pedersen, E. F.; Hooghe, M. 2017. The effect of political sophistication and party
identification on voter-party congruence. A comparative analysis of 30 countries. Journal of
Elections, Public Opinion and Parties 27 (3): 311-329.
Budge, I.; Farlie, D. J. 1983. Explaining and Predicting Elections: Issue Effects and Party
Strategies in Twenty-three Democracies. London: George Allen and Unwin.
Budge, I. 2000. Expert judgments of party policy positions: Uses and limitations in political
research. European Journal of Political Research 37(1): 103-113.
137
Budge, I.; Klingemann, H. D.; Volkens, A.; Bara, J.; Tannenbaum, E.; Fording, R.; Hearl, D.; Kim,
H. M.; McDonald, M.; Mendes, S. 2001. Mapping Policy Preferences: Parties, Electors and
Governments: 1945-1998: Estimates for Parties, Electors and Governments 1945-1998.
Oxford: Oxford University Press.
Budge, I. 2015. Issue Emphases, Saliency Theory and Issue Ownership: A Historical and
Conceptual Analysis. West European Politics 38 (4): 761-777, doi:
10.1080/01402382.2015.1039374.
Butler, D.; Stokes, D. 1974. Political Change in Britain. London: Macmillan (druhé vydání).
Claassen, R. L. 2007. Ideology and Evaluation in an Experimental Setting: Comparing the
Proximity and the Directional Models. Political Research Quarterly 60 (2:): 263-273.
Claassen, R. L. 2009. Direction Versus Proximity Amassing Experimental Evidence. American
Politics Research 37 (2): 227-253.
Clark, M. 2008. Valence and Electoral Outcomes in Western Europe, 1976-1998. Electoral
Studies 28 (1): 111-122.
Clarke, H. D.; Sanders, D.; Stewart, M. C; Whiteley, P. F. 2004. Political Choice in Britain.
Oxford: Oxford University Press.
Clarke, H. D.; Sanders, D.; Stewart, M. C.;Whiteley, P. 2009. Performance Politics and the
British Voter. Cambridge: Cambridge University Press.
Dalton, R. J. 2008. The Quantity and the Quality of Party Systems. Party System Polarization,
Its Measurement, and Its Consequences. Comparative Political Studies 41 (7): 899-920.
Dassonneville, R. 2012. Electoral volatility, political sophistication, trust and efficacy: A study
on changes in voter preferences during the Belgian regional elections of 2009. Acta Politico 47
(1): 18-41, http://dx.doi.org/10.1057/ap.2011.19.
De Vries, C. E.; Hakhverdian, A.; Lancee, B. 2013. The Dynamics of Voters' Left/Right
Identification: The Role of Economic and Cultural Attitudes. Political Science Research and
Methods 1 (2): 223-238.
Delli Carpini, M. X., Keeter, S. 1993. Measuring Political Knowledge: Putting First Things First.
American Journal of Political Science 37 (4): 1179-1206.
Delli Carpini, M. X., Keeter, S. 1996. What Americans Know About Politics and Why It Matters.
New Haven, CT: Yale University Press.
Dinas, E.; Gemenis, K. 2010. Measuring Parties' Ideological Positions With Manifesto Data: A
Critical Evaluation of the Competing Methods. Party Politics 16 (4).
Dinas, E.; Pardos-Prado, S. 2012. A hidden giant? Exploring the centrifugal dynamics of
attitudes towards the European unification. Acta Politico 47 (4): 378-399.
Dinas, E.; Hartman, E.; Spanje, J. 2016. Dead man walking: The affective roots of issue
proximity between voters and parties. Political Behavior 38 (3): 659-687.
138
Downs, A. 1957. An Economic Theory of Democracy. New York: Harper and Row.
Eibl, O. 2011. Politický prostor a témata v České republice v letech 2006-2008. Brno: CDK.
Ezrow, L; Homola, J. Tavits, M. 2014. When Extremism Pays: Policy Positions, Voter Certainty,
and Party Support in Postcommunist Europe. The Journal of Politics 76 (2): 535-547.
Fazekas, Z.; Méder, Z. Z. 2013. Proximity and directional theory compared: Taking discriminant
positions seriously in multi-party systems. Electoral Studies 32 (4): 693-707.
Fishkin J. 1994. Britain Experiments with the Deliberative Poll. The Public Perspective 5: 27-29.
Galston, W. A. 2001. Political Knowledge, Political Engagement, and Civic Education. Annual
Review of Political Science 4: 217-234, http://dx.doi.Org/10.1146/annurev.polisci.4.l.217.
Gemenis, K. 2012. Proxy documents as a source of measurement error in the Comparative
Manifestos Project. Electoral Studies 31 (3): 594-604.
Gemenis, K. 2013. Estimating parties' policy positions through voting advice applications:
Some methodological considerations. Acta Politico 48 (3): 268-295.
Gibson, S.; Hamilton, L. 2013. Knowledge, Autonomy and Maturity: Developmental and
Educational Concerns as Rhetorical Resources in Adolescents' Discussions Regarding the Age
of Electoral Majority in England. Journal of Youth Studies 16 (1): 34-53,
http://dx.doi.org/10.1080/13676261.2012.693589.
Gomez, B. T.; Wilson, J. M. 2001. Political sophistication and economic voting in the American
electorate: A theory of heterogeneous attribution. American Journal ofPolitical Science 45 (4):
899-914, http://dx.doi.org/10.2307/2669331.
Green, J.; Hobolt, S. 2008. Owning the issue agenda: party strategies and vote choices in British
elections. Electoral Studies 27 (3): 460-476.
Green, J.; Jennings, W. 2012. The dynamics of issue competence and vote for parties in and
out of power: an analysis of valence in Britain, 1979-1997. European Journal of Political
Research 51 (4): 469-503.
Grofman, B. 1985. The Neglected Role of the Status Quo in Models of Issue Voting. Journal of
Politics 47: 230-37.
Hooghe, M.; Walgrave, S. 2010. Opkomstplicht en politieke kennis: de onwetende burger aan
het woord? In K. Deschouwer, P. Delwit, M. Hooghe and S. Walgrave (eds.). De stemmen van
het volk. Een analyse van het kiesgedrag in Vlaanderen en Walloniě op 7 juni 2009. Brussel:
VUB Press.
Hotelling, H. 1929. Stability in Competition. The Economic Journal 39 (153): 41-57.
139
Howe, P. 2006. Political Knowledge and Electoral Participation in the Netherlands:
Comparisons with the Canadian Case. International Political Science Review 27 (2): 137-166,
http://dx.doi.orR/10.1177/0192512106061424.
Cho, S., Endersby, J. W. 2003. Issues, the spatial theory of voting, and British general elections:
A comparison of proximity and directional models. Public Choice 114 (3-4): 275-293.
Chytilek, R.; Eibl, O. 2011. České politické strany v politickém prostoru. Sociologický časopis 47
(1): 61-88.
Chytilek, R. 2014. Politický prostor a politická témata. Studie k soutěži politických stran. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury.
Iversen, T. 1994. Political Leadership and Representation in West European Democracies: A
Test of Three Models of Voting. American Journal of Political Science 38 (1): 45-74.
Johnston, R., Patick F., Jenkins, R. 2000. Party location and party support: Unpacking
competing models. Journal of Politics 62 (4): 1145-1160.
Jung, N.; Kim, Y.; Zúňiga, H. G. 2011. The Mediating Role of Knowledge and Efficacy in the
Effects of Communication on Political Participation. Mass Communication and Society 14 (4):
407-430, http://dx.doi.org/10.1080/15205436.2010.496135.
Karp, J. A.; Banducci, S. A. 2002. Issues and Party Competition Under Alternative Electoral
Systems. Party Politics 8:123-41.
Kedar, O. 2005. When Moderate Voters Prefer Extreme Parties: Policy Balancing in
Parliamentary Elections. American Political Science Review 99 (2): 185-99.
Kieskompas and PreferenceMatcher. 2014. EUvox 2014. Online zdroj:
http://www.euvox2014.eu/.
Kitschelt, H. 1995. The Radical Right in Western Europe. Ann Arbor, Michigan: Michigan
University Press.
Klingemann, H. D. 2005. Political Parties and Party Systems. In: J.Thomasen (ed.) The European
Voter: A Comparative Study of Modern Democracies. Oxford: Oxford University Press, 22-50.
KohoVolit.eu. Volební kalkulačka. Online zdroj: http://volebnikalkulacka.cz/.
Kropko, J. 2012. Who's a Directional Voter and Who's a Proximity Voter? An Application of
Finite Mixture Modeling to Issue Voting in the 2008 American Presidential Election. New York:
Columbia University. Working paper.
Kropko, J.; Banda, K. K. 2018. Issue Scales, Information Cues, and the Proximity and Directional
Models of Voter Choice. Political Research Quarterly 71 (4): 772-787.
140
Lacy, D.; Paolino, P. 2010. Testing proximity versus directional voting using experiments.
Electoral Studies 29 (3): 460-471.
Lachat, R. 2007. A Heterogeneous Electorate. Political Sophistication, Predisposition Strength,
and the Voting Decision Process. Baden-Baden: Nomos Verlag.
Lachat, R. 2008. The impact of party polarization on ideological voting. Electoral Studies 27 (4):
687-698.
Lau, R. R.; Redlawsk, D. 2001. Advantages and Disadvantages of Cognitive Heuristics in Political
Decision Making. American Journal of Political Science 45 (4): 951-971.
Lau, R. R., Patel, P., Fahmy, D. F., Kaufman, R. R. 2013. Correct Voting Across Thirty-Three
Democracies: A Preliminary Analysis. British Journal of Political Science 44 (2): 239-259,
http://dx.doi.orR/10.1017/S0007123412000610.
Laver, M., Benoit, K., Garry, J. 2003. Extracting Policy Positions from Political Texts Using
Words as Data. American Political Science Review 97 (2): 311-331.
Lebedové, E. 2014. Voliči, stranická polarizace a její vývoj od roku 1993. Naše společnost 12
(!)•
Lewis, J. B.; King, G. 1999. No evidence on directional vs. proximity voting. Political Analysis 8
(1): 21-33.
Lilleker, D. G. 2014. Political Communication and Cognition. Houndmills: Palgrave Macmillan.
Londregan, J.; Romer, T. 1993. Polarisation, incumbency, and the personal vote. In: Barnett,
W.A., et al. (Eds.). Political Economy: Institutions, Competition, and Representation. New York:
Cambridge University Press.
Lyons, P. 2017. Political Knowledge in the Czech Republic. Prague: Sociologický ústav AV ČR.
Macdonald, S. E.; Rabinowitz, G. 1993. Direction and Uncertainty in a Model of Issue Voting.
Journal of Theoretical Politics 5 (1): 61-87.
Macdonald, S. E.; Listhaug, O.; Rabinowitz, G. 1991. Issues and Party Support in Multiparty
Systems. American Political Science Review 85:1107-1131.
Macdonald, S. E., Rabinowitz, G., Listhaug, O. 1995. Political Sophistication and Models of
Issue Voting. British Journal of Political Science 25: 453-483.
Macdonald, S. E.; Rabinowitz, G.; Listhaug, O. 1998. On Attempting to Rehabilitate the
Proximity Model: Sometimes the Patient Just Can't be Helped. Journal of Politics 60: 653-690.
Macdonald, S. E., Rabinowitz, G., Listhaug, O. 2004. Bush vs. Gore: Policy Issues in the 2000
U.S. Presidential Elections. Journal ofSocial Research 45 (1): 185-213.
141
Maddens, B. 1996. Directional Theory of Issue Voting: The Case of the 1991 Parliamentary
Elections in Flanders. Electoral Studies 15: 53-70.
MarzQcki, R. 2017. How to Engage "Democratic Natives"? Political Sophistication as Important
Determinant of Civic Activity of Young Citizens in New Democracies (the Case of Poland).
Romanian Journal of Political Science 17 (1).
Matthews, S. A. 1979. A Simple Direction Model of Electoral Competition. Public Choice 34 (2):
141-156.
Mauerer, I.; Thurner, P. W.; Debus, M. 2015. Under Which Conditions Do Parties Attract
Voters' Reactions to Issues? Party-Varying Issue Voting in German Elections 1987-2009. West
European Politics 38 (6): 1251-1273.
McDonald, M.; Mendes, S. 2001. The Policy Space of Party Manifestos. In M. Laver (ed.)
Estimating the Policy Positions of Political Actors. London: Routledge, 90-114.
Meguid, B. M. 2005. Competition Between Unequals: The Role of Mainstream Party Strategy
in Niche Party Success. American Political Science Review 99 (3): 347-359.
Merrill, S.; Grofman, B. 1997. Directional and Proximity Models of Voter Utility and Choice: A
New Synthesis and an Illustrative Test of Competing Models. Journal of Theoretical Politics 9
(1): 25-48.
Merrill, S.; Grofman, B. 1999. A Unified Theory of Voting: Directional and Proximity Spatial
Models. Cambridge: Cambridge University Press.
Merz, N.; Regel, S.; Lewandowski, J. 2016. The Manifesto Corpus: A new resource for research
on political parties and quantitative text analysis. Research and Politics (3): 1-8.
Mikhaylov, S., Laver, M., Benoit, K. 2008. Coder Reliability and Misclassification in Comparative
Manifesto Project Codings. Paper presented at the annual meeting of the Midwest Political
Science Association, 3-6 April 2008, Chicago.
Milner, H. 2002. Civic Literacy: How Informed Citizens Make Democracy Work. Hanover:
University Press of New England.
Netjes, C. E.; Binnema, H. A. 2007. The salience of the European integration issue: Three data
sources compared. Electoral Studies 26 (1): 39-49.
Papageorgiou, A.; Autto, H. 2015. Is there a relationship between party system polarization
and voters' proximity to the parties in the left-right dimension? Acta Politico 50: 344-361.
Pardos-Prado, S.; Dinas, E. 2010. Systemic polarisation and spatial voting. European Journal of
Political Research 49: 759-786.
Pardos-Prado, S. 2012. Valence beyond consensus: Party competence and policy dispersion
from a comparative perspective. Electoral Studies 31 (2): 342-352.
142
Petrocik, J. 1996. Issue ownership in presidential elections, with a 1980 case study. American
Journal of Political Science 40 (3): 825-850.
Politools. Smartvote. Online zdroj: http://www.smartvote.ch/.
Popkin S. L, Dimock, M. A. 2000. Knowledge, trust, and international reasoning. In A. Lupia,
M. Mc-Cubbins, S. L. Popkin (eds.), Elements of Reason: Cognition, Choice, and the Bounds of
Rationality (pp. 214-238). New York: Cambridge Univ. Press.
Powell, L. W. 1989. Analyzing Misinformation: Perceptions of Congressional Candidates'
Ideologies. American Journal of Political Science 33: 272-93.
Rabinowitz, G.; Macdonald, S. E. 1989. A Directional Theory of Issue Voting. American Political
Science Review 83 (1): 93-121.
Rabinowitz, G.; Macdonald, S. E.; Listhaug 0.1991. New Players in an Old Game: Party Strategy
in Multiparity Systems. Comparative Political Studies 24:147-85.
Rapeli, L. 2014. Knowledge and Opinion: The Immigration Issue in the 2011 Finnish
Parliamentary Elections. Nationalism and Ethnic Politics 20 (3): 309-327.
Riker, W. H. 1983. Political theory: The art of heresthetics. In A. W. Finifter (ed.), Political
Science: The state of the discipline (pp. 47-67). Washington: American Political Science
Association
Riker, W. 1996. The Strategy of Rethoric. Campaigning for the American Constitution. New
Haven: Yale University Press.
Rivero, G. 2015. Heterogeneous preferences in multidimensional spatial voting models:
Ideology and nationalism in Spain. Electoral Studies 40:136-145
Robertson, D. 1976. A Theory of Party Competition. London: Wiley.
Rovný, J. 2012. Who emphasizes and who blurs? Party strategies in multidimensional
competition. European Union Politics 13 (2): 269-292.
Sartori, G. 1976. Parties and Party Systems. A Frameworkfor Analysis. New York: Cambridge
University Press.
Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu. Brno: CDK.
Schmitt, J. 2016. How to Measure Ideological Polarization in Party System. Paper prepared for
the ECPR Graduet Student Conference 2016 (University of Tartu).
https://ecpr.eu/Filestore/PaperProposal/180dlef3-fd2c-4fd4-8532-df969463c71a.pdf.
Schmitt, H.; Hobolt, S. B.; Popa, S. A.; Teperoglou, E.; European Parliament, DirectorateGeneral
for Communication, Public Monitoring Unit. 2016. European Parliament Election
Study 2014, Voter Study, First Post-Election Survey. Cologne: GESIS Data Archive. Dostupné
143
online: http://europeanelectionstudies.net/european-election-studies/ees-2014-
studv/voter-study-2014.
Singh, S. P. 2010. Contextual influences on the decision calculus: A cross-national examination
of proximity voting. Electoral Studies 29 (3): 425-434,
http://dx.doi.Org/10.1016/j.electstud.2010.03.014.
Singh, S. 2014. Linear and quadratic utility loss functions in voting behavior research. Journal
of Theoretical Politics 26 (1): 35-58.
Singh, S.; Roy, J. 2014. Political knowledge, the decision calculus, and proximity voting.
Electoral Studies 34: 89-99.
Smithies, A. 1941. Optimum location in spatial competition. Journal of Political Economy 49
(3): 423-439.
Spoon, J.-J.; Kliiver, H. 2014. Do parties respond? How electoral context influences party
responsiveness. Electoral Studies 35: 48-60.
Steenbergen, M. R., Marks, G. 2007. Evaluating Expert Judgements. European Journal of
Political Research 46 (3): 347-366.
Stokes, D. E. 1963. Spatial Models of Party Competition. The American Political Science Review
57 (2): 368-377.
Skop, M. 2010. Are the Voting Advice Applications (VAAs) Telling the Truth? Measuring VAAs'
Quality. Case Study from the Czech Republic. In: L. Cedroni a D. Garzia (eds.). Voting Advice
Appliacation in Europe: The State ofArt. Napoli: Civis.
Taylor, M.; Herman, V. 1971. Party systems and government stability. American Political
Science Review 65 (1): 28-37.
Todosijevic, B. 2005. Issues and party preferences in Hungary: A comparison of directional and
proximity models. Party Politics 11 (1): 109-126.
Tomz, M., Van Houweling, R. 2008. Candidate Positioning and Voter Choice. American Political
Science Review 102 (3): 303-318.
van der Brug, W. 2004. Issue ownership and party choice. Electoral Studies 23 (2): 209-233.
Vegetti, F. 2014. From political conflict to partisan evaluations: How citizens assess party
ideology and competence in polarized elections. Electoral Studies 35: 230-241.
Wagner, M.; Ruusuvirta, 0. 2012. Matching voters to parties: Voting advice applications and
models of party choice. Acta Politico 47 (4): 400-422.
Wagner, M.; Meyer T. M. 2014. Which Issues Do Parties Emphasise? Salience Strategies and
Party Organisation in Multiparty Systems. West European Politics 37 (5): 1019-45.
144
Warwick, Paul V. 1992. Ideological diversity and government survival in Western European
parliamentary democracies. Comparative Political Studies 25(3): 332-361.
Weber, T. 2015. Synergy in Spatial Models of Voting: How Critical Cases Show That Proximity,
Direction and Discounting Are Friends, Not Foes. Journal of Elections, Public Opinion & Parties
25 (4): 504-529.
Westholm, A. 1997. Distance Versus Direction: The Illusory Defeat of the Proximity Theory of
Electoral Choice. American Political Science Review 91 (4): 865-885.
Westholm, A. 2001. On the return of epicycles: Some crossroads in spatial modeling revisited.
Journal of Politics 63 (2): 436-481.
145
Přílohy
Tabulka 27: Kompletní znění otázek k vyjádření tematických škál v datových setech EES a Chapel Hill
European Election Study Chapel Hill
V politických záležitostech se hovoří o „levici" a
„pravici". Jaký je váš postoj? Označte prosím
svůj postoj pomocí čísla stupnice od 0 do 10, kde
0 znamená „levice" a 10 znamená „pravice".
Které číslo nejlépe popisuje Váš postoj?
Celková ideologická pozice strany v roce 2014:
extrémní levice / extrémní pravice
Ideologická pozice strany v roce 2014
v ekonomických tématech: extrémní levice /
extrémní pravice
Jste plně pro / proti státním zásahům do
ekonomiky
Plně pro / proti státním zásahům do ekonomiky
Jste plně pro / proti redistribuci bohatství od
bohatých k chudým
Plně pro / proti redistribuci bohatství od
bohatých k chudým
Jste plně pro zvyšování daní za účelem zlepšení
veřejných služeb / okleštění veřejných služeb za
účelem snížení daní
Plně pro zvyšování daní za účelem zlepšení
veřejných služeb / okleštění veřejných služeb za
účelem snížení daní
Jste plně pro / proti manželství osob stejného
pohlaví
Silně podporuje / odsuzuje liberální politiky v
oblasti sociál lifestyle (např. homosexualita)
Jste plně pro osobní práva, i kdyby bránila boji se
zločinem / Jste plně pro omezení osobních práv
kvůli boji se zločinem
Silně podporuje osobní svobody / silně
podporuje 1 přísná opatření kvůli boji se zločinem
Jste plně pro / proti restriktivní politice v oblasti
imigrace
Plně pro / proti restriktivní politice v oblasti
imigrace
Ochrana životního prostředí / ekonomický růst
má mít vždy přednost i na úkor ekonomického
růstu / ochrany životního prostředí
Silně podporuje ochranu životního prostředí P
ekonomický růst i na úkor ekonomického růstu /
ochrany životního prostředí
Evvropská integrace zašla příliš daleko / měla by
pokračovat
Postoj stranického vedení k evropské integraci v
roce 2014: silně proti / silně pro
Tabulka 28: Seznam stran, které prosazují sledovaná témata
Zásahydo Redistr. Službyvs. Bezp.vs. Social Imigrace Živ. EU
ekonomiky daně svobody lifestyle prostředí
Rakousko SPO SPO, Grune BZO, NEOS,
OVP, SPO
NEOS FPO Grune
Belgie MR, OVLD,
CD&V,
CDH, PS,
SPA, PVDA
CD&V,
CDH,
ECOLO,
Groen, PS,
SPA, PVDA
CD&V,
CDH, MR,
OVLD, PS,
SPA, FDF,
N-VA,
PVDA,
ECOLO,
Groen
VB, PP ECOLO,
Groen
Bulharsko ABV,
ATAKA,
BBT, BSP
ABV, BSP BSP, ABV,
DBG, GERB,
SDS
NFSB DBG, GERB,
SDS, DSB
146
Chorvatsko HL-SR, HSS HL-SR, SDP HSLS, SDP,
HDZ, HNS
ORaH ORaH, HSP,
HSP-AS,
HSS
ORaH HNS, IDS,
SDP, HSLS,
HSP-AS
Česko KSČM,
ČSSD
ČSSD,
KSČM,
KDU-ČSL
KDU-ČSL,
TOP09,
ČSSD, ODS,
ANO,
KSČM,
Svobodni
sz SZ ÚSVIT SZ Svobodni
Dánsko EL, LA, SD EL, SF, SD,
V, KF
KF, LA, RV,
SD, V, DF,
EL, SF
RV KF DF, V SF DF
Estonsko EER EK, SDE ER, SDE EER, ER, IRL EER
Finsko SDP, VAS PCF, SDP,
VAS, KOK
KOK, SDP,
VAS,
RKP/SFP,
KD, KESK
KD, VIH R,
PS
VIHR PS
Francie UMP,
MODEM,
PS, PCF
EELV MODEM,
PS, PCF,
UMP, PRG
EELV, PRG PRG FN, UMP EELV PRG,
MODEM,
PS
Německo Linke Linke, SPD, FDP, AfD, Piraten Piraten, AfD, NPD Grunen, AfD, CDU,
PRG CDU, Linke,
SPD,
Piraten
DieTier DieTier SPD, FDP,
Grunen
Řecko KKE, PASOK KKE,
SYRIZA,
DIMAR,
ND, PASOK
DIMAR,
LAOS, N D,
PASOK,
Potami,
SYRIZA
XA, LAOS,
ANEL
KKE, ND,
Potami,
DIMAR,
PASOK
Maďarsko Fidesz MSZP MSZP,
Fidesz
E14, DK,
MSZP
LMP E14
Irsko PBPA SP, Lab, SF FF, FG, Lab,
GP, SP, SF,
PBPA
Lab FG GP
Itálie NCD SEL, PD Fl, NCD,
PD, UDC,
SC
SEL NCD, SEL Fdl, LN,
NCD
CD, LN, PD,
SC, Fl, M5S,
UDC, Fdl
Lotyšsko SDPS NA V
Litva DP, LSDP LRLS, DP,
LSDP, TS-
LKD
TT, TS-LKD LVZS LRLS, LSDP,
TT
Nizozemsko PvdA, SP,
50PLUS,
CDA, GL
50PLUS,
CDA, D66,
WD, PvdA,
SP, GL
D66 50PLUS,
PvdD
PVV GL, PvdD CDA, D66,
PvdA, SP,
PvdD
Polsko PSL PSL, SLD SLD, PO,
KNP, PR
RP RP PO, SLD
Portugalsko PS, CDU,
PP, PSD
CDU, BE, PS BE, PP, PS,
CDU, PSD
MPT
Rumunsko PC, PSD PSD, UNPR,
PC, PP-DD
PNL, PSD,
PDL, PMP,
UNPR
PDL, PMP,
PNL
Slovensko Smer,
OLaNO
Smer NOVA, SaS,
KDH,Smer
MH KDH SaS, SDKUDS,
SNS
Slovinsko DeSUS, SD,
ZL, PS
ZL, DeSUS,
SD, NSI
ZL PS DeSUS
147
Španělsko PSOE, IU IU, PSOE,
ICV, BNG,
Podemos
ICV, PP, CC,
IU, CiU,
EAJ/PNV,
ERC, PSOE
Švédsko M, SAP V, SAP, Fl V, C, FP,
KD, M, SAP,
MP
Pirat, Fl Fl, KD, Pirat SD, MP MP FP
Velká
Británie
PLAID Green, Lab,
LIBDEM
CONS, Lab,
LIBDEM,
SNP
Green,
LIBDEM
U Kl P,
CONS, Lab
Green UKIP,
LIBDEM
V tabulce nejsou zahrnuty strany Kypru, Lucemburska a Malty, pro které v datech Chapel Hill není informace o jejich třech
nejpalčivějších tématech. Pokud však byla analyzována například obecná levo-pravá osa, kde toto vyjádřenípalčivosti nehrálo
roli, byly zahrnuty i strany z těchto třech zemí
Pro celé názvy stran, resp. význam zkratek stranických názvů vizte Chapel Hill Expert Survey Codebook, dostupné online:
https://staticl.sauarespace.eom/static/5975c9bfdb29d6a05c65209b/t/599d461fbe6594696a8e5W
CHES codebook.pdf
148