Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Právo a právní věda
Diplomová práce
Právni problém „sharentingu"
Bc. EvaNejezchlebová
V
Vedoucí práce: doc. JUDr. Vojtěch Simíček, Ph.D.
Katedra ústavního práva a politologie
2023/2024
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Právní problém „sharentingu" zpracovala
sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly
citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.
V Brně dne 30. března 2024 Eva Nejezchlebová
2
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá sharentingem jakožto kolizí mezi základními právy dětí
a rodičů - právem na soukromí a právem na svobodu projevu. Kromě představení tohoto
společenského fenoménu, dotčených práv a konceptu nej lepšího zájmu dítěte analyzuje českou
a evropskou právní úpravu s cílem zhodnotit, nakolik účinnou poskytuje před sharentingem
ochranu. Práce obsahuje rozbor tuzemské i zahraniční judikatury týkající se soukromí dětí,
přičemž se soustředí na kauzy vzniklé jako následek sharentingu. Zjištěné závěry jsou poté
využity k formulaci teoretického konceptu výchozí anonymity a předložení návrhů úprav platné
legislativy.
Klíčová slova
sharenting, právo na soukromí, nejlepší zájem dítěte, svoboda projevu, kyberprostor,
rodičovská odpovědnost, ochrana osobnostních práv, kyberbezpečnost, osobní údaje
3
Abstract
This thesis focuses on sharenting as a conflict between the fundamental rights of children
and parents - the right to privacy and the right to freedom of expression. In addition to
introducing this social phenomenon, the rights involved and the concept of the best interests of
the child, this thesis analyses Czech and European legislation in order to assess how effective
it is in providing protection against sharenting. The thesis includes an analysis of domestic and
foreign case law on children's privacy, focusing on cases arising as a result of sharenting. The
conclusions are then used to formulate a theoretical concept of default anonymity and to
propose amendments to the current legislation.
Keywords
sharenting, right to privacy, best interests of the child, freedom of expression, cyberspace,
parental responsibility, protection of personal rights, cybersecurity, personal data
4
Poděkování
Ráda bych poděkovala panu docentu Vojtěchu Simíčkovi za vstřícnost a ochotu při
vedení této práce a za cenné rady a postřehy.
Zároveň děkuji Danymu, rodičům a Peťovi za podporu, trpělivost a pochopení během
celého mého studia a děkuji Cerině, Vestě a Odysseovi za to, že jsou.
5
Obsah
Seznam zkratek 8
Úvod 9
1. Fenomén sharentingu 11
1.1. Poj em sharenting a j eho charakterištika 11
1.2. Formy sharentingu a druhy sdílených informací 13
1.3. Vymezení právních oblastí a rámce právní úpravy 15
1.3.1. Právo na soukromí a právo na informační sebeurčení 16
1.3.2. Práva dětí a koncept nejlepšího zájmu dítěte 20
1.3.3. Právo na svobodu projevu 23
2. Negativní důsledky sharentingu a obrana proti nim 24
2.1. Bezpečnostní rizika sdílení informací o dětech na sociálních sítích 24
2.2. Civilněprávní ochrana osobnosti 26
2.3. Rodičovská odpovědnost 27
2.4. Trestněprávní odpovědnost 28
2.5. Náhrada nemaj etkové új my 30
3. Česká a evropská judikatura 31
3.1. Judikatura Nejvyššího soudu 31
3.2. Judikatura ESLP 33
4. Národní judikatura v zahraničí 35
4.1. Italská judikatura 35
4.2. Další zahraniční kauzy 38
5. Koncepty a úvahy de lege ferenda 41
5.1. Teoretický koncept výchozí anonymity 41
5.2. Možnosti právní úpravy 42
5.3. Úprava pro excesivní případy 45
5.4. Právo na soukromí dětí a systém ochrany práv dětí 47
6
Závěr 49
Seznam zdrojů 51
Monografie 51
Studie a kvalifikační práce 52
Články 53
Internetové zdroje 58
Ostatní dokumenty 59
Soudní rozhodnutí 60
Právní předpisy 62
7
Seznam zkratek
LZPS Ustavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
OZ Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
OSR Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů
MPOPP Mezinárodní pakt o občanských a politických právech
GDPR Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne
27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním
osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů o zrušení směrnice
95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
EULP Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod
Listina E U Listina základních práv Evropské unie
ESLP Evropský soud pro lidská práva
OPD ochránce práv dětí
VOP veřejný ochránce práv
Rada Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
NSS Nejvyšší správní soud
8
Úvod
Internet představuje přelomovou technologii, která umožňuje získávat všemožné
informace v řádu minut, někdy i pouhých sekund. Zároveň poskytuje prostor, platformu
v podstatě komukoliv, kdo o to stojí. Sdílení informací je tak jednodušší než kdykoliv předtím
v historii a každý člověk s přístupem k síti má možnost podělit se i o detaily ze soukromého
života. Jednoduchost, s jakou je možné se světu pochlubit i s nepodstatnými maličkostmi,
přispěla k tomu, aby si lidé v kyberprostoru začali vytvářet identitu, která lépe odpovídá jejich
vlastním ideálním představám o sobě samých.
Nemusí se ale nemusí jednat jen o vlastní soukromí. Zejména na sociálních sítích se lidé
často uchylují i ke sdílení informací o svých dětech. Koneckonců, děti jsou také součástí
identity ajejich prezentace může dále formovat, jakj e rodič ostatními vnímán. Sdílení fotografií
a videí s dětmi se stalo určitou normou, v níž běžná společnost většinou nevidí žádný problém.
Rodiče tak pro své osobní potřeby rozhodují o tom, jak bude přítomnost jejich dítěte
v kyberprostoru vypadat, a zároveň určují, nakolik bude dítě na internetu dohledatelné. To vše,
aniž by k tomu samo dítě jakkoliv přispělo. Osud jeho dat je ponechán na uvážení někoho
jiného, kdo zájmy dítěte často vůbec nebere v potaz.
Rodičovské sdílení může přejít, a často se tak bohužel děje, do excesivní formy, kdy je
objem sdílených informací o dítěti nezřídka už na první pohled přehnaný. Jde o natolik
rozšířený jev, že má i vlastní označení - sharenting. A právě sharenting je ústředním tématem
této diplomové práce. Mým cílem je nejen představit tento fenomén v různých jeho formách
a upozornit na rizika, která jsou sním spojena, ale především na něj nahlédnout z pohledu
právního a pokusit se odpovědět na otázku, zda můžeme sharenting jako společenský problém
regulovat pomocí práva s cílem minimalizovatjeho výskyt. Problematičnost sharentingu přitom
vyvozuji ze dvou výše nastíněných skutečností - z vystavení dítěte vážným bezpečnostním
rizikům a z odebrání možnosti, aby rozhodovalo o vlastní internetové přítomnosti.
Sharenting považuji především za kolizi práv rodičů a dětí. Ve své analýze se soustředím
především na právní vztahy mezi nimi a na povahu základních práv, která se při sharentingu do
kolize dostávají -práva na soukromí apráva na svobodu projevu, resp. práva svobodně šířit a
přijímat informace. Zároveň se vedle zmíněných práv věnuji i konceptu nejlepšího zájmu dítěte.
Dále mě zajímá, jakým způsobem je možné děti v rámci českého právního řádu před
sharentingem chránit, přičemž se soustředím především na odpovědnost rodičů jako původců
9
sharentingu, nikoliv na povinnosti poskytovatelů internetových platforem v pozici zpracovatelů
osobních údajů.
Přestože se jedná o poměrně nový fenomén, již nyní je možné se v Evropském justičním
prostoru setkat se soudními rozhodnutími, která byla vydána v případech vyvolaných
sharentingem. V české judikatuře se zatím vyskytují rozhodnutí obsahující pouze obecnější
závěry týkající se práva dítěte na soukromí, avšak zahraniční, a především pak italská
judikatura, obsahuje kauzy, které vznikly právě v důsledku této rodičovské praxe.
V závěrečné kapitole své práce jsem si dávám za úkol nalézt východiska, jak ochranu
proti sharentingu zakomponovat do české právní úpravy. Po provedení analýzy možných
právních rámců, které vycházejí z odborných prací psaných pro angloamerický právní systém,
vymezuji tři oblasti právní úpravy, pomocí nichž by bylo podle mého názoru možné sharenting
alespoň částečně regulovat. Výběr těchto oblastí opírám o vlastní teoretický koncept práva na
výchozí anonymitu a přicházím s konkrétními návrhy na změnu současné legislativy.
10
1. Fenomén sharentingu
1.1. Poj em sharenting a j eho charakteri stika
Samotné slovo sharenting je stejně jako fenomén, který jím označujeme, velmi nové. Tato
složenina slov share (sdílet) a parenting (rodičovství) se poprvé objevila v roce 20121
a autorství se připisuje americkému spisovateli, režisérovi a investigativnímu novináři Stevenu
Leckartovi.2
Ten ve svém článku The Facebook-Free Baby uveřejněném v americkém týdeníku
Wall Street Journal používá vlastní termín „oversharenting" při popisování určité tendence
rodičů sdílet velké množství informací a fotografií vlastních dětí online3
- předložka over zde
implikuje přehnanost tohoto chování. Obecně nej rozšířenější definici sharentingu obsahuje
skotský slovník Collins English Dictionary4
, kterou lze do češtiny přeložit jako „notorické
používání sociálních sítí ke sdílení aktualit, snímků apod. o vlastních dětech".5
Vlastní definici
obsahuje také slovník Oxford English Dictionary,6
oproti tomu Cambridge Dictionary heslo
sharenting vůbec neobsahuje, což podle mého názoru jen dokazuje, že se stále nejedná o
fenomén, jehož existenci si společnost plně uvědomuje.
K porozumění celému problému a pochopení jeho závažnosti je třeba si uvědomit několik
věcí. Sdílení událostí z osobního života je velice rozšířeným fenoménem. V online prostoru se
v současné době pohybuje většina společnosti7
, což vede k tomu, že se stal podstatným prvkem
moderního života. Sociální sítě pak představují jednoduchý a atraktivní způsob mezilidské
komunikace, z čehož plyne masovost jeho užívání. Statistická data uvádějí, že v roce 2022
používalo sociální sítě přes 4,59 miliardy lidí a k lednu roku 2023 šlo o 59 % světové populace.
Zároveň se očekává, že tato čísla do budoucna výrazně porostou.8
Pokud je sdílející uživatel
1
Google Ngram Viewer [cit. 29. 11. 2023],
https://books.google.com/ngrams/graph?content=sharenting&year start=1800&year end=2019&corpus=en-
2019&smoothing=5
2
Simmons D'Amico, E. Sharenting: A Phenomenological Study of Sharenting through the Lens of the
Presentation of Self. 2022, disertační práce, Liberty University Lynchburg, s. 15.
3
Leckart, S. The Facebook-Free Baby [online], wsj.com. 12. 5. 2012. [cit. 29. 11. 2023],
https://www.wsi.com/articles/SB10001424052702304451104577392041180138910
4
Simmons D'Amico. Sharenting: A Phenomenological Study of Sharenting through the Lens of the Presentation
of Self s. 15.
5
Collins Dictionary [online], collinsdictionary.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.collinsdictionarv.com/dictionarv/english/sharenting? cf chl tk=zPlVSAaglL7BrgdmUebaVeFyB
AJxOKbDeJv2PBijIQ4-1694799687-0-gaNycGzNECU
6
Oxford English Dictionary [online], oed.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.oed.com/search/advanced/Entries?q=sharenting&sortOption=Frequency
7
Statista [online], statista.com [cit. 29. 11. 2023]. https://www.statista.com/statistics/617136/digital-population-
worldwide/
8
Statista [online], statista.com [cit. 29. 11. 2023]. https://www.statista.com/statistics/278414/number-of-
worldwide-social-network-users/
11
sociálních sítí rodičem a velkou součástí jeho života j sou jeho potomci, není překvapivé, pokud
se i samy děti stanou předmětem sdílení. Kybernetický prostor (zkráceně kyberprostor), kterým
můžeme označit „všechno od internetu a světové sítě až po imaginární a metaforický prostor,
který v něm existuje"9
, se stal alternativním světem, kde si lidé vytvářejí a spravují svou online
identitu, navazují přátelství a udržují vztahy pomocí textových, vizuálních a audiovizuálních
prvků.1 0
Spojení rodičovství a pravidelného přispívání na sociální sítě, jakými jsou např.
Facebook nebo Instagram, se tak stalo viditelným a dobře rozpoznatelným prvkem současné
kultury.11
Tuto tendenci dokládají i zjištění výzkumné zprávy Sharenting u českých rodičů jakékoliv
informace o svém dítěti na internetu sdílelo 69 % dotazovaných1 2
a více než třetina
oslovených rodičů nijak neupravila své chování na sociálních sítích poté, co se jim dítě
narodilo13
.
Určitou bariérou k uvědomění si, že sharenting má negativní vliv na děti sdílejících
rodičů, je podle mě důležitost, jakou lidé obecně přikládají dojmům, které o sobě vytvářejí před
ostatními, a z nich plynoucí význam sebeprezentace. Koneckonců, na ní samotné vlastně
sociální sítě stojí - kde jinde má člověk možnost sdělit celému světu, co měl právě k snídani,
aby vytvořil zdání například luxusního, zdravého nebo třeba alternativního životního stylu.
D'Amico ve své fenomenologické studii používá k analýze sharentingu teorii sebeprezentace
amerického sociologa a antropologa Erwinga Goffmana. Goffman, inspirovaný Shakespearem,
vypracoval tuto teorii v roce 1959 a popisuje v ní prezentaci sebe samotného jako herecké
vystoupení. Lidská společnost je podle něj postavená na předpřipravených maskách, jimž lidé
vdechují život, aby ztvárnili sami sebe a zapadli tak do konkrétních rolí.1 4
Sebeprezentaci tedy
můžeme popsat jako Jednání a chování, kterým člověk záměrně ovlivňuje nebo mění to, jak jej
vnímají ostatní"15
. Když tedy například matka dává dohromady své sharentingové příspěvky na
9
Mates, P. (ed.) et al. Ochrana osobnosti soukromí a osobních údajů. Praha: Leges, 2019, s. 259.
1 0
Meruňková, L., Šlerka, J. Goffman's theory as a framework for analysis of self presentation on online social
networks. Masaryk University Journal of Law and Technology. Brno: Masarykovy univerzita,
2019, roč. 13/2, s. 248.
1 1
Lazard, L., Capdevila, R., Dann, C , Locke, A., Roper, S. Sharenting: Pride, affect and the day-to-day politics
of digital mothering. Social and Personality Psychology Compass. Hoboken, NJ: John Wiley & Sons Ltd, 2019,
roč 13/4, s. 3.
1 2
Kopecký, K., Szotkowski, R., Mičková, H., Nováková, A. Sharenting u českých rodičů. Olomouc,
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2022, s. 8.
1 3
Tamtéž, s. 12.
1 4
Simmons D'Amico. Sharenting: A Phenomenological Study of Sharenting through the Lens of the
Presentation of Self s. 43.
1 5
Tamtéž, s. 44.
12
sociální sítě, můžeme to přirovnat k hereckému vystoupení, ve kterém předvádí svou
vytouženou představu sebe samé.1 6
Dále je důležité brát v potaz, že motivace k dopouštění se sharentingu nevychází
z úmyslu dítěti ublížit. Tři nejčastější důvody pro sdílení obsahu o vlastním dítěti, které
vyplývají z výzkumné zprávy Sharenting u českých rodičů, nejsou samy o sobě pro děti
škodlivé: téměř polovina dotazovaných tak činí pro udržení kontaktu s rodinou, pro zhruba
třetinu z nich je motivací ukázat přátelům, jak dítě roste nebo prospívá, a o něco menší podíl
z nich uvádí, že obsah sdílejí pro zaznamenání momentů s dítětem.1 7
Dosah, který obsah sdílený
na internetu m á j e ale naprosto neporovnatelný s minulostí, kdy si rodiče nechávali fotografie
fyzicky vyvolávat a plnili jimi papírová fotoalba. Rizika internetového prostředí, která blíže
rozeberu později, nejsou zanedbatelná, a aktivita v něm by měla být spojená nejen s velkou
dávkou opatrnosti, ale především s uvědoměním si, že zde už nejde jenom o sdílejícího. Rodiče
dopouštějící se sharentingu se však dle mého názoru pravděpodobně buď myšlenkou na zájmy
dítěte vůbec nezabývají, nebo považují sdílení svých dětí za své právo.
Pokud tedy spojíme míru normalizace internetového sdílení a absenci úmyslu rodičů
způsobovat jejich dětem újmu, je velmi těžké konfrontovat společnost se sharentingem jako
reálným problémem. A není-li tedy určitý fenomén za problém považován, je složité usilovat o
jeho řešení.
1.2. Formy sharentingu a druhy sdílených informací
Co se týče forem sharentingu, mám za to, že můžeme rozlišit dvě základní, které se liší
velikostí okruhu potenciálních adresátů obsahu. První z nich je zjevná - jde o veřejné sdílení
informací na internetu, tedy např. na instagramových nebo facebookových účtech rodičů,
v rámci různých skupin (uzavřených či otevřených), které sociální síť umožňuje vytvářet, nebo
formou komentování cizího obsahu. Dále bych sem zařadila i příspěvky uveřejňované na
diskusní fóra a blogy mimo sociální sítě, např. v českém prostředí proslulý Mimibazar, a také
online elektronická úložiště fotografií - např. Fotky Google nebo v českém prostředí populární
platforma Rajče.net. Této formě a zejména sociálním sítím se odborné zdroje, které jsem pro
tuto diplomovou práci využila, věnují především. Existuje ale ještě druhá, poněkud skrytější
forma, a tou je sdílení informací o dětech v rámci soukromých konverzací. Typicky se bude
jednat o posílání fotek a videí v chatu konkrétní sociální sítě, případně emailem.
Tamtéž.
Kopecký, K., Szotkowski, R., Mičková, H., Nováková, A. Sharenting u českých rodičů, s. 19.
13
Data, která rodiče o svých dětech šíří, bych taktéž rozdělila na dvě základní skupiny primární
a sekundární. Za primární považuji šíření podoby dítěte jakožto informací o jeho
vzhledu, kterou rodiče sdílejí prostřednictvím (audiovizuálního obsahu - fotografiemi a videi
v různých podobách a formách. Je však potřeba si uvědomit, že se sdílením toho, jak dítě
vypadá, se pojí i přídatné, sekundární informace - například jeho jméno, věk, zdravotní stav
nebo osobní zájmy. Zatímco podobu dítěte rodiče záměrně zachycují a zprostředkovávají
ostatním, tyto sekundární informace j sou s vizuální podobou dítěte úzce propojené a nemusejí
být sdíleny vždy naprosto vědomě. Rodiče pomocí popisků a komentářů doplňují své příspěvky
doprovodnými informacemi, čímž výrazně rozšiřují objem dat, která se o dítěti dají zjistit, a
prohlubují tak zásah do soukromí dítěte.
Rozlišování forem sharentingu a druhů sdílených informací je zajímavé při zkoumání
nuancí opatrnosti rodičů při sdílení různých druhů informací. Výše již několikrát citovaná
výzkumná zpráva Sharenting u českých rodičů poskytuje náhled, jak se vnímání rizik liší podle
konkrétního zobrazovaného obsahu a zvolené platformy. Výzkumníci se rodičů ptali, zda
považují za bezpečné zveřejňování obsahu s dětmi v různých situacích - při krmení, při
koupání, na nočníku, spící, slintající, plačící, rozzlobené, nemocné a hrající si, a dále pak
kombinovali podmínky rozpoznatelnosti obličeje dítěte a toho, zdaje úplně/částečně oblečené
nebo naopak nahé. Rodiče tyto situace posuzovali zvlášť u fotografií a u videí a dále podle toho,
zda jsou tyto soubory sdíleny v prostředí internetu nebo v soukromé konverzaci18
. Míra
nebezpečí ve výsledcích celkem očekávatelně roste, čím více je dítě rozpoznatelné a méně
oblečené, a z aktivit byly také nepřekvapivě hodnoceny jako nejbezpečnější hraní, krmení a
spánek oproti nejvíce rizikovému koupání a dítěti na nočníku. Tyto výsledky mohou napovídat,
že rodiče by měli mít rozumnou představu o tom, co je pro jejich děti nebezpečné. Sami
výzkumníci však poukazují na skutečnost, že významná část respondentů nebyla schopna říci,
zda obsah považují za rizikový, nebo se k otázkám nevyjádřila vůbec.1 9
Při zprůměrování
výsledků u jednotlivých otázek se jedná o 15,5 % a 26,1 %. Mě osobně zaujaly výsledky
u obsahu, kde „Dítě je částečně nahé a je možné rozpoznatjeho obličej" a kde „Dítě je zcela
nahé a není možné rozpoznatjeho obličej". Bez ohledu na platformu považovalo více rodičů za
rizikovější sdílení ve druhém případě. Podle mého názoru je zde však riziko minimálně
srovnatelné, ne-li naopak vyšší právě v případě, kdy dítě lze rozpoznat a identifikovat.
1 8
Kopecký, K., Szotkowski, R., Mičková, H., Nováková, A. Sharenting u českých rodičů, s. 26-31.
1 9
Tamtéž, s. 26.
14
Domnívám se proto, že tato data také dokládají, že rodiče ani jako primární ochránci svých dětí
nejsou vždy schopni dostatečně vyhodnotit škodlivost, kterou s sebou sdílení přináší.
Tendence sdílet informace o nejmladších členech rodiny nemusí být pouze doménou
rodičů. Bez zajímavosti určitě není skutečnost, že praxe obdobná sharentingu se objevuje
i u prarodičů, a to natolik často, že si vysloužila vlastní samostatný název, tzv.
„grandsharenting". Sharentingovým tendencím u prarodičů se například věnovali belgičtí
výzkumníci ve své studii z roku 2023.2 0
V této práci se však budu věnovat pouze sharentingu
v původní podobě.
1.3. Vymezení právních oblastí a rámce právní úpravy
Jak samotný termín naznačuje, sharenting je fenoménem objevujícím se ve vztazích mezi
rodiči ajejich dětmi. Pokud se na sharenting podíváme jako na střet zájmů těchto stran, můžeme
vysledovat, že se jedná o střet mezi právem dítěte na to, aby v internetovém prostředí nebylo
sdíleno, a naopak „právem" rodiče zde dítě sdílet. Záměrně u rodičů vkládám výraz právo do
uvozovek, jsem totiž toho názoru, že u rodičů bychom neměli vůbec o takovém právu uvažovat,
a to ze dvou důvodů. Jednak proto, že sdílení informací o dítěti, které do sharentingu může při
větší intenzitě přejít, s sebou nese velké množství negativních důsledků. Konkrétním
důsledkům se budu věnovat v následující kapitole. Druhým (a z mého pohledu důležitějším)
důvodem je skutečnost, že každá osoba by měla mít právo o sobě v této oblasti určitým
způsobem rozhodovat. O tom, jakými způsoby by se dalo takové právo lépe zajistit, bude
pojednávat pátá kapitola této práce.
Český právní řád neobsahuje, alespoň prozatím, žádné právní normy, při jejichž tvorbě
by zákonodárce měl úmysl upravit práva a povinnosti přímo s ohledem na tento fenomén.
Bránit se proti němu a jeho následkům lze pouze pomocí poskytnutí ochrany hodnotám, které
jsou praktikováním sharentingu ohroženy. Při sharentingu dochází k zásahu do práva na
soukromí a práva na ochranu osobních údajů, který navíc je (nebo by přinejmenším mohl být)
v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Pokud jde o samotné zveřejňování obsahu na internetu, to
spadá pod právo na svobodu projevu, resp. právo šířit apřijímat informace.
Další řádky proto věnuji výše zmíněným právům a konceptu nejlepšího zájmu dítěte,
jejich charakteristice a relevantní právní úpravě.
2 0
Hallam, L., Staes, L., Walrave, M . Grandsharenting: How grandparents in Belgium negotiate the sharing of
personal information related to their grandchildren and engage in privacy management strategies on facebook.
Journal of Children and Media, Volume 17, 2023 - Issue 2, s. 192-218.
15
1.3.1. Právo na soukromí a právo na informační sebeurčení
Pojem soukromí je velmi komplexní a neexistuje jedna všeobecně uznávaná,
všezahrnující definice, která by obsahovala ucelený soubor chráněných hodnot. Evropský soud
pro lidská práva dokonce sám vyslovil v rozsudku ve věci Niemietz proti Německu názor, že
pojem „soukromý život" není nutné přesně definovat.21
Jde o okruh hodnot, který podléhá
stálému vývoji, a není proto uzavřený,2 2
k čemuž v současné době velkým dílem přispívá i
pokračující vývoj kyberprostoru. Ochrana soukromí, kterou je možné přirovnat k určitému
„vykolíkování" prostoru,23
do něhož by se nemělo zasahovat, tak v současné době stále není
v kyberprostoru ukotvena. Hranice soukromí jsou zde navíc méně zřetelné než ve světě, který
nás reálně obklopuje.
Právo na soukromí můžeme také považovat za „soubor úzce spolu souvisejících
základních práv chránících člověka před zásahy do jeho soukromého a rodinného života"24
.
Eliška Wagnerová rozčleňuje právo na soukromí na čtyři větší oblasti:
1. osobní soukromou sféru,
2. rodinný život a právo na uzavření manželství,
3. soukromí v prostorové dimenzi, kterou lze nepřesně nazvat jako obydlí a
4. soukromí jako důvěrnost komunikace.
V osobní soukromé sféře pak ještě rozlišuje dvě další oblasti, kterými jsou autonomní
rozhodování o osobní integritě a právo na informační sebeurčení.2 5
Z uvedených oblastí dochází
při sharentingu především k zásahu do práva na informační sebeurčení, ale z povahy věci
nemůžeme vyloučit ani zásah do jiných oblastí. Blíže se rizikům spojeným se sharentingem
věnuji v kapitole druhé.
V českém vnitrostátním právním řádu zaručuje ochranu soukromí především čl. 10 LZPS
a společně s ním i ustanovení čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 12 a čl. 13.2 6
V Listině E U najdeme právo
21
Niemietz proti Německu, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci č. 13710/88, § 29.
2 2
Mates, P. (ed.) et al. Ochrana osobnosti soukromí a osobních údajů, s. 18.
2 3
Tamtéž, s. 19.
2 4
Bartoň, M., Kratochvíl, J., Kopa, M., Tomoszek, M., Jirásek, J., Svaček, O. Základní práva. Praha: Leges,
2016, s. 283.
2 5
Wagnerová, E. Právo na soukromí: Kde má být svoboda, tam musí být soukromí. In: Šimíček, V. Právo na
soukromí. Brno: Munipress, 2011, s. 54-55.
2 6
Wagnerová, E., Šimíček, V , Langášek, T., Pospíšil, L, Chalupová, M., Kilián, P, Procházka, V , Tomková, M.,
Baňouch H., Baroš, I , Bobek, M., Jáger, P, Kokeš, M., Kysela, J. a kol. Listina základních práv a svobod:
Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-11-25].
16
na respektování „soukromého a rodinného života, obydlí a komunikace" v čl. 7. Slovo
komunikace už lépe reflektuje technologický vývoj2 7
než slovo „korespondence", které používá
EULP. V ní je chráněno „právo na respektování soukromého a rodinného života" v rámci čl. 8.
Dalším zdrojem právní úpravy práva na soukromí je Úmluva Rady Evropy č. 108, o ochraně
osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů, která zavazuje členské státy
k přijetí „... opatření k ochraně soukromí prostřednictvím nastavení pravidel při
automatizovaném zpracování osobních údajů".28
Cílem této právní úpravy je sjednocení
terminologie v oblasti pojmů, které se týkají ochrany osobních údajů v mezinárodním
hledisku.29
Ochranu právu na soukromí přiznává i Všeobecná deklarace lidských práv v čl. 12,
v němž naj deme pravidlo, že „nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého
života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má
právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům". Ve stejném znění najdeme
právo na ochranu soukromí i v čl. 17 MPOPP.
Na úrovni běžných vnitrostátních zákonů je soukromí chráněno jak soukromoprávními,
tak veřejnoprávními předpisy. Ve sféře soukromého právaje stěžejní úprava v OZ. Ochrana
soukromí je podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona jednou ze zásad, na kterých soukromé právo
spočívá. Právo na soukromí je jedním z dílčích práv tvořících právo na ochranu osobnosti,30
vyjmenované v demonstrativním výčtu práv obecného ustanovení § 81 odst. 2. Dále je
podrobněji upraveno v § 84-90.
Veřejnoprávní úprava ochrany soukromí je obsažena v zákoně č. 110/2019 Sb., zákon
o zpracování osobních údajů, který zapracovává evropskou směrnici č. 2016/68031
a navazuje
na GDPR. Kromě stanovení pravidel zpracování osobních údajů při různých účelech jejich
využívání zákon zřizuje Úřad pro ochranu osobních údajů a vymezuje okruh jeho kompetencí.
Považuji za důležité se pozastavit u samotného GDPR a úpravy vněm v souvislosti
s ochranou dětí před sharentingem. Toto nařízení vzbudilo v době svého přijetí velkou
2 7
Molek, P. Základní práva. Svazekprvní - Důstojnost, s. 295.
2 8
Nonnemann, F. Modernizace Úmluvy 108, základního nástroje Rady Evropy pro ochranu osobních údajů.
epravo.cz [cit. 22. 3. 2024]. https:/Avww.epravo.cz/top/clankv/modernizace-umluvv-108-zakladniho-nastroieradv-evropy-pro-ochranu-osobnich-udaiu-107901
.html
2 9
Snorová, T. Právo na informační sebeurčení v rámci práva na ochranu soukromí. 2016, diplomová práce
Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, [vedoucí práce Bartoň, Michal], s. 10.
3 0
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona občanský zákoník, Sněmovní tisk č. 362/0 [online], s.
616. https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=362&ct 1=0
3 1
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či
stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady
2008/977/SW.
17
pozornost i u neodborné veřejnosti, která má poměrně jasnou představu o tom, že se jedná
o pravidla ochrany osobních údajů. GDPR mělo otevírat cestu k univerzální ochraně osobních
údajů3 2
a jeho cílem bylo „zakotvit soukromí, jehož základním kamenemje důvěra"33
. Nakolik
ale poskytuje prostor pro ochranu před sharentingem?
V prvé řadě je třeba zmínit, že GDPR rozeznává potřebu zvláštní ochrany osobních údajů
dětí vzhledem k tomu, že „... si mohou být méně vědomy dotčených rizik, důsledků a záruk
a svých práv v souvislosti se zpracováním osobních údajů"34
. Hned v další větě se však
dozvíme, že by se tato zvláštní ochrana měla vztahovat zejména na používání osobních údajů
„pro účely marketingu nebo vytváření osobnostních či uživatelských profilů a shromažďování
osobních údajů týkajících se dětí při využívání služeb nabízených přímo dětem"35
. I když
nařízení přiznává dětem3 6
zvláštní ochranu osobních údajů, má na mysli především situace, kdy
děti samy vykonávají činnosti, při kterých jsou jejich osobní údaje získávány. To však není
situace sharentingu. Především ale i samotná věcná působnost nařízení vylučuje, aby se na
sharenting vztahovalo, protože se „nevztahuje na zpracování osobních údajů fyzickou osobou
v rámci činnosti čistě osobní povahy nebo činnosti prováděné výhradně v domácnosti, a tedy
bezjakékoliv souvislosti s profesní nebo obchodní činností"37
, přičemž takové činnosti mohou
zahrnovat korespondenci a vedení adresářů a v souvislosti s tím využívání sociálních sítí a
internetu obecně.3 8
Ohledně sharentingu tak z GDPR v podstatě nelze vyvozovat žádné právní
důsledky.3 9
Souhlasím proto s názorem Sheily Donovan, podle které je GDPR jen uspěchaným
pokusem o řešení ochrany údajů, který na děti pohlíží jako na zranitelné strany, ale i přesto
jejich online ochranu svěřuje do rukou rodičů.4 0
Nařízení kvůli této koncepci „nezohledňuje
takové problémy, jakými jsou nedostatek kompetence rodičů v digitální oblasti, tomu
odpovídající nedostatečné povědomí o digitální stopě a z toho vyplývající následné zneužití dat
3 2
Donovan, S. 'Sharenting': The Forgotten Children of the GDPR. Peace Human Rights Governance, 2020,
roč. 4, č. 1, s. 36.
3 3
Buttarelli, G. The E U GDPR as a clarion call for a new global digital standard, [online]. International Data
Privacy Law, 2016, roč. 6, č. 2, s. 77-78. [cit. 2024-12-01].
https://acadeniic.oup.eom/idpl/article/6/2/77/2404469
3 4
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES
(obecné nařízení o ochraně osobních údajů), bod 38 odůvodnění.
3 5
Tamtéž.
3 6
Podle čl. 8 považuje GDPR za nezletilé děti osoby mladší šestnácti let.
3 7
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES
(obecné nařízení o ochraně osobních údajů), bod 18 odůvodnění.
3 8
Tamtéž.
3 9
Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting pohledem evropského
práva [Systém ASPIJ. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-01].
4 0
Donovan. 'Sharenting': The Forgotten Children of the GDPR, s. 39.
18
zveřejněných na internetu . Anna Citterbergová však připomíná, že dětem může poskytovat
určitou kontrolu nad sdíleným obsahem institut práva na výmaz neboli „práva být zapomenut",
zakotvený v čl. 17 GDPR.4 2
Díky němu je možné efektivně dosáhnout odstranění dat, kterými
správce osobních údajů disponuje, k čemuž stačí pouhé odvolání souhlasu se zpracováním.
Opět se ale nejedná o způsob, jak uložit povinnost rodičům, původcům stavu, který dítěti může
působit potíže.
Jak jsem zmínila výše, jedním z aspektů práva na soukromí je právo na informační
sebeurčení. Pojem informačního sebeurčení vzešel z judikatury německého Spolkového
ústavního soudu, který v osmdesátých letech minulého století posuzoval ústavnost zákonné
úpravy procesu sbírání a uchovávání informací v souvislosti se sčítáním lidu.4 3
Soud ve svém
rozhodnutí, které je v Německu známé pod názvem „Volkszählungsurteiŕ, deklaruje, že
v rámci čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 1 odst. 1 německé ústavy (Grundgesetz) je zahrnuto i právo
na „informační sebeurčení", které spočívá v právu jednotlivce rozhodnout se o zpřístupnění a
použití svých osobních údajů.4 4
Na toto rozhodnutí se ve svém odůvodnění odkazuje i český
Ustavní soud, podle něhož je právo na informační sebeurčení výslovně garantováno i v čl. 10
odst. 3 LZPS a spočívá v tom, že garantuje „právo jednotlivce rozhodnout se podle vlastního
uvážení, zda, popř. vjakém rozsahu, jakým způsobem a zajakých okolností mají být skutečnosti
a informace zjeho osobního soukromí zpřístupněny jiným subjektům".45
Přirozená souvislost je
dána i mezi právem na soukromí a právem na ochranu osobních údajů.4 6
V Listině E U je
ochrana osobních údajů vyčleněna z respektování soukromého a rodinného života v čl. 7 do
samostatného ustanovení pod čl. 8, zatímco v EULP samostatný článek osobním údajům
věnován není. Je proto otázkou, jaký vztah mezi sebou práva v čl. 7 a čl. 8 Listiny E U mají.
Osobní údaje se dají považovat za institut, díky jehož vytvoření lze právo na soukromí
regulovat,47
a to tím způsobem, že se díky jejich definování a pravidlům nakládání s nimi zase
určitým směrem „vykolíkuje" prostor, do kterého nelze zasahovat bez dalšího. Definici
osobních údajů pak obsahuje čl. 4 odst. 1 GDPR. Podle Anny Citterbergové vyplývá
4 1
Donovan. 'Sharenting': TheForgotten Children ofthe GDPR, s. 39^10.
4 2
Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting pohledem evropského
práva [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-10-03].
4 3
Snorová. Právo na informační sebeurčení v rámci práva na ochranu soukromí, s. 15.
4 4
Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15. prosince 1983, sp. zn. BVerfGE 65, 1, právní věta č.
1.
4 5
Nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. Pl. ÚS 24/10.
4 6
Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting pohledem evropského
práva [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-12-01].
4 7
Snorová. Právo na informační sebeurčení v rámci práva na ochranu soukromí, s. 15.
19
z judikatury SDEU závěr, že je obě práva nutné posuzovat komplexně, přičemž je důležité si
uvědomit, že ne všechny osobní údaje lze automaticky zahrnout do množiny informací ze
soukromého života.4 9
Demonstrovat to lze i na typické situaci, která může vzniknout při
sharentingu. Pokud rodiče například zmíní na sociálních sítích jméno svého potomka, aniž by
tento osobní údaj doplňovali dalšími podrobnostmi ze života dítěte, nemusí se nutně jednat o
zásah do soukromí,5 0
protože samotná informace o jméně nemá velký potenciál způsobit, že
bude dítě nějak ohroženo. Pokud by se ale jméno dítěte sdílelo společně například s jeho
podobou, zásah do soukromí je mnohem pravděpodobnější.
1.3.2. Práva dětí a koncept nejlepšího zájmu dítěte
Sharenting je především zásahem do práv dětí, což je oblast, která se do obecného zájmu
společnosti dostala teprve po první světové válce. V roce 1924 byla Spojenými národy nejprve
přijata Ženevská deklarace práv dítěte a později Deklarace práv dítěte z roku 1959. Můžeme
zde vypozorovat, jak si společnost (pravděpodobně ve světle hrůz nedávných celosvětových
konfliktů) začala mnohem více uvědomovat, že děti již z jejich vlastní povahy a přirozené
zranitelnosti potřebují být více chráněny. Deklarace práv dítěte přímo uznává ideu, že „dítě
požívá zvláštní ochrany",51
a ve svých deseti zásadách vyjmenovává konkrétní práva, která se
dětem (na základě Zásady 1) přiznávají. Ani v tomto dokumentu ale děti nejsou vůbec
považovány za subjekty práv obecně. Teprve Úmluva o právech dítěte přijatá Valným
shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989 stojí na právně-filozofickém východisku, že dětská
práva stojí na téže úrovni jako práva dospělých.5 2
Podle mého názoru můžeme sledovat určitou
paralelu tohoto historického vývoje právního pohledu na práva dětí i u aktuální problematiky
dětských práv v kyberprostoru z pohledu jejich rodičů. Stejnějako byly děti v dřívějších dobách
v podstatě vydány na milost či nemilost rodičů,5 3
i dnes fakticky spatřuji mezi obětmi
sharentingu a jejich rodiči naprosto nevyrovnaný vztah pramenící z toho, že sami rodiče-šiřitelé
dětem v této oblasti žádná práva nepoznávají. Obě situace se pochopitelně liší vtom, že
v současnosti se na základě již existujících mezinárodních i vnitrostátních předpisů lze práv dětí
4 8
Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting pohledem evropského
práva [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-10-03].
4 9
Kokott, I , Sobotta, Ch. The distinction between privacy and data protection in the jurisprudence of the CJEU
and the EQHR. [online]. International Data Privacy Law, 2013, roč. 3, Č. 4, s. 225. [cit. 14. 2. 2024],
https://academic.oup.eom/idpl/article/3/4/222/727206
5 0
Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting pohledem evropského
práva [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-10-03].
5 1
Deklarace práv dítěte, Zásada 2.
5 2
Dušková, S., Hofschneiderová, A., Kourilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář. Praha: Wolters Kluwer
ČR, 2021 [onlinesmarteca],
5 3
Tamtéž.
20
domoci, byť úpravu v této oblasti považuji momentálně za nedostatečnou. K tomu mimo jiné
slouží i již zmiňovaný institut nejlepšího zájmu dítěte.
Tento koncept přinesla právě Úmluva o právech dítěte a obsahuje jej článek 3, který zní
následovně:
1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už
uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo
zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a
péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů,
zákonných zástupců nebojiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna
potřebná zákonodárná a správní opatření.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a zařízení
odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným kompetentními úřady,
zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti svého personálu, jakož
i kompetentního dozoru.
Jde o jeden ze čtyř základních principů této úmluvy a vyplývá z něj právo dítěte na to,
aby byl jeho nej lepší zájem zohledňován. V oblasti ochrany práv dětí tak jde o stěžejní
principiální východisko, které akcentuje přístup k dítěti jako subjektu práv, nikoli objektu
péče.5 4
Odstavce 2 a 3 pak stanovují pozitivní povinnost smluvních států aktivně chránit tento
právní zájem, a to jak na zákonné tak i podzákonné úrovni.
Vzhledem k problematice sharentingu považuji za důležitý závěr, ke kterému došel
Výbor OSN pro práva dítěte ve čtvrtém odstavci úvodu svého Obecného komentáře č. 14:
„Úsudek dospělého o tom, co je v nejlepším zájmu dítěte, nesmí nikdy převážit nad závazkem
respektovat všechna práva dítěte podle Úmluvy"55
Znamená to, že dítě má právo na určitou
úroveň zacházení, které bude v jeho zájmu, přestože sním dospělý (v případě sharentingu
rodič) nesouhlasí.
5 4
Dušková, Š., Hofschneiderová, A., Kouřilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář. Praha: Wolters Kluwer
ČR, 2021 [onlinesmarteca],
5 5
Committee on the Rights of the Children. General comment No. 14 (2013) on the right of the child to have his
or her best interests taken as a primary consideration (art. 3, para. 1), CRC/C/GC/14.
https://tbinternet.ohchr.org/ lavouts/15/treatvbodvexternal/Download.aspx?symbolno=CRC%2FC%2FGC%2Fl
4&Lang=en.
21
Nej lepší zájem dítěte funguje jako obecný korektiv, Úmluva o právech dítěte ale
zakotvuje i konkrétni právo na ochranu soukromí dítěte v 51. 16:
1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého života,
rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.
2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.56
Formulace výše uvedeného práva je v podstatě totožná s univerzálním právem na
soukromí vôl. 17 MPPOP. Právo na soukromí u dětí má ale z povahy věci svá specifika,
zapříčiněná nejen jinými formami projevů a prožívání, ale také rolemi osob, které jsou za
výchovu dětí zodpovědné.5 7
Tyto osoby mají podle 51. 5 Úmluvy o právech dítěte „odpovědnost,
práva a povinnosti (...) které směřují k zabezpečení jeho (dítěte) orientace a usměrňování při
výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi." Účelem zmíněné
orientace a usměrňování je, aby dítě bylo v budoucnosti schopné samo svá práva, a tedy i právo
na soukromí, plně užívat. Pokud tedy má v rámci výchovy dojít k omezení práva na soukromí
dítěte, je nutné, aby byla zohledněna další práva dítěte, včetně jeho nejlepšího zájmu
garantovaného v 51. 3.5 8
Z výčtu oblastí spadajících pod ochranu práva na soukromí je pro sharenting relevantní
především ochrana cti a pověsti dítěte. Cest a pověst dítěte může být poškozena mimo jiné
i zveřejněním potenciálně citlivých informací nebo zobrazení dítěte rodičem, které dítě může
považovat za ponižující.59
S ochranou těchto hodnot souvisí i ochrana informací o dítěti,
zaznamenaných jak jím samotným, tak jinými osobami. Bez souhlasu dítěte nesmějí být
informace o něm „čteny, sdělovány, šířeny nebo ukládány"60
, což musejí respektovat také
rodiče jako osoby zodpovědné za výchovu.6 1
Výbor pro práva dítěte vyjádřil v minulosti obavy
ohledně rodičovského sdílení podrobností o životech dětí prostřednictvím internetu,62
zejména
tehdy, pokud není v nej lepším zájmu dítěte.6 3
V rámci vnitrostátní právní úpravy nalezneme ustanovení o právech dětí ve vztahu
k rodičům v § 855 a násl. OZ. Blíže se této úpravě budu věnovat v kapitole 2.3 této práce.
5 6
Úmluva o právech dítěte, čl. 16.
5 7
Dušková, S., Hofschneiderová, A., Kouřilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář. Praha: Wolters Kluwer
ČR, 2021 [onlinesmarteca],
5 8
Tamtéž.
5 9
Tamtéž.
6 0
Tamtéž.
6 1
Tamtéž.
6 2
Výbor pro práva dítěte, Závěrečná doporučení k Norsku, 2010, CRC/C/NOR/CO/4, odst. 28.
6 3
Tamtéž, odst. 29.
22
1.3.3.Právo na svobodu projevu
Na opačné straně barikády v nastíněném střetu zájmů stojí právo rodičů sdílet informace
na sociálních sítích, které spadá pod ochranu svobody projevu. Jde o významnou občanskou
svobodu ze skupiny politických práv a o právo, které patří k nej starším garantovaným
svobodám - kodifikovalo ho již francouzské Prohlášení práv člověka a občana z roku 1789.64
Ve Všeobecné deklaraci lidských práv i v MPOPP je svobodě projevu věnován čl. 19, EULP
svobodu projevu garantuje v čl. 10 a Listina E U v čl. 11. LZPS pak obsahuje svobodu projevu
včl. 17.
Stejně jako právo na soukromí má i právo na svobodu projevu více aspektů. Byť se
svobodou projevu tradičně myslela svoboda slova jakožto svoboda šířit své názory, postupným
vývojem se „rozšířila jak škála forem jednání, tak škála aktivit podřadíte Iných svobodě
projevu".65
Výše uvedené katalogy práv se ve formulaci tohoto práva poněkud liší. Všechny ale
zmiňují právo rozšiřovat informace a/nebo myšlenky, u MPOPP navíc „všeho druhu", v případě
LZPS jde o „ideje a informace". Všechny tyto dokumenty tak výslovně garantují aspekt
relevantní vzhledem ke sharentingové praxi - právo rozšiřovat informace. Může přitom jít o
informace v rozmanité podobě, zejména pak „mluvené a psané slovo, tištěný text, obrazy,
malby, animace, fotografie, znaky, šifry, symboly, zvuky a melodie, použití audio a
videotechniky, tj. zvukové a vizuální záznamy, přenos zvuku a obrazu vysíláním (rozhlas,
televize), přenos počítačovou sítí atd."66
Není proto pochyb, že se příspěvky či statusy na
sociálních řadí mezi projevy, které nelze jen tak bez dalšího omezit. Jakjsem však již předeslala
v úvodu této kapitoly, v případě sdílení informací o potomcích v kyberprostoru by bylo podle
mého názoru omezení namístě.
Bartoň, M., Kratochvíl, J., Kopa, M., Tomoszek, M., Jirásek, J., Svaček, O. Základní práva, s. 376.
Molek, P. Politická práva. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 59.
Bartoň, M., Kratochvíl, J., Kopa, M., Tomoszek, M., Jirásek, J., Svaček, O. Základní práva, s. 380.
23
2. Negativní důsledky sharentingu a obrana proti nim
2.1. Bezpečnostní rizika sdílení informací o dětech na sociálních sítích
I přesto, že se praktikování sharentingu zatím považuje za běžnou součást života, mezi
sociology či odborníky na internetovou bezpečnost jsou již jeho negativa předmětem diskuse.
V současné době lze i jen jednoduchým internetovým vyhledáním najít velké množství
materiálů, které se zabývají nepříjemnými dopady sharentingu na děti příliš sdílných rodičů.
Prozatím není mnoho vědeckých prací, které by se podrobně zabývaly pohledem dětí na tuto
problematiku.67
Víme ale například, že se adolescenti často stydí za obsah, který jejich rodiče
sdílejí, ale většinou rodiče nepožádají, aby jej smazali.68
Se sharentingem jsou ale spojeny
i mnohem závažnější problémy, které mohou mít dopad i ve vzdálenější budoucnosti.
Základním východiskem problematičnosti sharentingu je skutečnost, že ani zde „internet
nezapomíná"69
, a cokoliv, co se na celosvětovou síť dostane, se může později někde objevit i
přesto, že je původní obsah odstraněn. Dítěti tak i bez vlastního přičinění vzniká digitální stopa.
Excesivní zveřejňování osobních informací může vyústit v různé nežádoucí situace.
Jednou z nich může být krádež identity a její následné zneužití. Z průzkumu, který
provedla v roce 2021 americká společnost Security.org, vyplynulo, že více než 80 %
dotazovaných nejenže sdílí fotografie a videa svých dětí na sociálních sítích, ale zároveň k nim
připojují jejich reálná jména. Zároveň zhruba stejné procento nezná všechny spřátelené osoby
na sociálních sítích osobně.7 0
Podvodníci tak mohou získat dostatečné množství citlivých dat a
za oběť se následně vydávat pro další podvodné účely, jako jsou žádost o půjčku, nákup zboží
na internetu nebo výběr peněz z bankomatu.71
Dostupné informace o dětech mohou způsobit závažné následky i mimo virtuální svět.
Osobní informace mohou posloužit sexuálním predátorům k tomu, aby si zjistili, kde mohou
dítě fyzicky najít. Zde hrají důležitou roli dříve zmiňovaná sekundární data72
, která rodiče
6 7
Ouvrein G., Verswijvel K. Sharenting: Parental Adoration or Public Humiliation? A focus group study on
adolescents' experiences with sharenting against the background of their own impression management [online].
Children and Youth Services Review, 2019, roč. 99, s. 3.
https://repositorv.uantwerpen.be/docman/irua/e47e53/158425 2022 02 07.pdf
6 8
Levy, E. Parenting in the digital age: how are we doing? [online]. Parentzone. říjen 2017, s. 5.
https://parentzone.org.uk/parenting-di gital-age-online-safety-digital-resilience-childrenjudge-parents
6 9
Mates, P.(ed.) et al. Ochrana osobnosti soukromí a osobních údajů, s. 32.
7 0
Ahmed, A. Report shows 75 percent of parents share contents about their children including their photos and
videos on social media platforms [online], digitalinformationworld.com. 25. 5. 2021. [cit. 16. 2. 2024],
https://www.di gitalinformationworld.com/2021/05/report-shows-75-percent-of-parents.html.
7 1
Krádež identity [online], eset.com. [cit. 16. 2. 2024]. https://www.eset.com/cz/kradez-identitv/.
7 2
Viz kapitolu 1.2.
24
nemusejí šířit záměrně. Neúmyslným zdrojem informací tak může být lokace vedoucí k přesné
adrese nebo školní uniforma vedoucí ke konkrétní vzdělávací instituci.73
Zveřejňování fotografií a videí dále znamená ztrátu kontroly nad šířením. Jejich
dostupnost není nijak omezená, a rodič tak nemá možnost nijak zasáhnout do toho, co
s obsahem budou jiní uživatelé internetu dělat. Kromě dalšího šíření může dojít ke zneužití
obsahu, ať už v původní nebo upravené podobě.
Zajímavým českým případem, kdy byly snímky dětí sice legálně, ale přinejmenším
diskutabilně využívány, je kauza z roku 2020 týkající se preventivní svépomocné skupiny
ČEPEK - Československé pedofilní komunity. Reportáž pořadu A DOST! na internetové
televizi Stream tehdy upozornila na skutečnost, že se na veřejném serveru skupiny sdílejí
fotografie dětí, které jsou doplňovány nevhodnými komentáři.7 4
Zde se sice nejednalo
o následek sharentingu (podle vyjádření ČEPEK šlo o snímky z veřejných zdrojů7 5
), určitě ale
reportáž upozornila na citlivost dětských snímků. Podobně stará je také reportáž serveru
Seznam Zprávy, kdejiž bylo poukázáno na přímý následek sharentingu. Matka, kterou reportéři
dohledali pouze na základě zveřejňovaných materiálů, nahrála během let stovky fotek svého
syna na nejmenovanou českou sociální síť určenou ke sdílení fotografií. Tyto fotografie byly
neznámou osobou nahrávány na ruský web určený pedofilům a navíc doplňovány dalšími
informacemi.76
Všechna výše zmíněná rizika jsou v současné době navíc o to závažnější, o co vyspělejší
je umělá inteligence. Kromě přesvědčivějších podvodů by mimo jiné mohlo také docházet
k fabrikování nahých snímků, kdy nahé tělo dotváří umělá inteligence.
Očekávatelným vedlejším produktem sharentingu je i (kyber)šikana ze strany
vrstevníků.7 7
Sdílený obsah ale může mít dopad i na život dětí později v dospělosti. Může se
7 3
Sharenting: What parents should consider before posting their children's photos online [online],
kaspersky.com. [cit. 28. 2. 2024]. https://www.kasperskv.coni/resource-center/threats/children-photos-and-
online-safetv.
7 4
Tuna, J. Možná je tam i vaše dítě. Pedofilní stránky zveřejňují ve velkém fotky a videa českých dětí [online],
stream.cz. 13. 7. 2021. [cit. 24. 2. 2024]. https://www.stream.cz/adosťmozna-ie-tam-i-vase-dite-pedofilni-
strankv-zvereinuii-ve-velkem-fotkv-a-videa-ceskych-deti-64077677.
7 5
Freeman, M . Vyjádření k reportáži A Dost! [online], pedofilie-info.cz. 14. 7. 2020. [cit. 24. 2. 2024],
https://pedofilie-info. cz/wi adreni-k-reportazi-a-dost/.
7 6
Juna, P, Burýšek, J. Ruský web pro pedofily vystavuje kradené fotky českých dětí [online]. Seznam Zprávy.
17. 2. 2020. [cit. 4. 3. 2024]. https://www.seznamzpravy.cz/clanel^msky-web-pro-pedofily-vystavuje-kradene-
fotky-ceskych-deti-89197.
7 7
Ouvrein G., Verswijvel K. Sharenting: Parental Adoration or Public Humiliation? A focus group study on
adolescents' experiences with sharenting against the background of their own impression management [online].
Children and Youth Services Review, 2019, roč. 99, s. 18.
https://repositorv.uantwerpen.be/docman/irua/e47e53/158425 2022 02 07.pdf
25
„vynořit" v rámci tzv. cybervettingu , což je praxe zaměstnavatelů spočívající
v online prověřování potenciálních zaměstnanců.
S jistotou tak můžeme říct, že se sharentingovou praxí je spojeno velké množství rizik,
kterým jsou děti vystavovány. Jsou to rizika ovlivňující všemožné aspekty soukromí a rozhodně
se nejedná o banality. Nebezpečí či alespoň nepříjemnosti, kterým děti mohou čelit, se navíc
snadno objeví i v dlouhodobějším časovém horizontu. Popsaná rizika podle mého názoru
poukazují na skutečnost, že rodiče při sharentingu nehledí do budoucnosti a kromě téměř
bezprostředního ohrožování svých nezletilých dětí vytvářejí podhoubí potenciálních potíží i
budoucím dospělým. Přiléhavě tak můžeme označit dnešní dětské oběti sharentingu jako
„zapomenuté děti 21. století"7 9
. Nabízí se tak otázka, zda existují prostředky, jak rodiče alespoň
do budoucna přimět k zodpovědnějšímu přístupu v této oblasti.
2.2. Civilněprávní ochrana osobnosti
Právo na soukromí spadá, jak již bylo řečeno výše8 0
, pod ochranu poskytovanou v rámci
ochrany osobnosti. Teoreticky by tak i v případě dotčení osobnosti, ke kterému dojde
v důsledku sharentingu, měl člověk mít vůči rodičům „právo domáhat se toho, aby bylo od
neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek'.81
V praxi j e tak možné
učinit prostřednictvím tzv. žaloby na ochranu osobnosti, přičemž se jedná o řízení, kde je
v prvním stupni příslušný okresní soud.82
Anna Citterbergová považuje tento typ žaloby za nej přiléhavější v případě, kdy se bude
dítě zastoupené rodičem nebo jiným zákonným zástupcem domáhat odstranění obsahu na
sociálních sítích, který je způsobilý přivodit dítěti újmu.8 3
Jakkoliv je však možné takto žalovat
provozovatele sociálních sítí, nelze se takto dovolat zodpovědnosti zveřejnitelů - rodičů. Tento
závěr vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011, kde
říká, že „ochrana ve vztahu rodič-dítě se (...) nerealizuje prostřednictvím žaloby na ochranu
osobnosti podle ustanovení § 11 obč. zák, ale prostřednictvím ochranných institutů
zakotvených v zákoně č. 94/1963 Sb., zákoně o rodině". Právní úprava v tehdy platném
7 8
Hallam, L., Robbé, S., Staes, L., Walrave, M . Mindful sharenting: how millennial parents balance between
sharing and protecting [online]. Front. Psychol. 2023, č. 14.
https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpsyg.2023.1171611/full.
7 9
Donovan. 'Sharenting': The Forgotten Children of the GDPR, s. 53.
8 0
Viz kapitolu 1.3.1.
8 1
§ 82 odst. 1 OZ.
8 2
§ 9 odst. 1 OSŘ.
8 3
Citterbergová, A. Mimoprávní mechanismy a procesní prostředky obrany před zásahy do práva dítěte na
soukromí na internetu. Bulletin Advokácie. 2023, č. 7-8, s. 31.
26
občanském zákoníku zajišťovala ochranu osobnosti člověka v zásadě ve stejném rozsahujako
úprava současná8 5
a stejně tak OZ obsahuje ochranné instituty rodinného práva, takže tento
judikatorní závěr můžeme vztáhnout i na současnou právní úpravu. Je proto potřeba se při
zkoumání práv dětí vůči rodičům provozujícím sharenting orientovat na právní úpravu vztahů
mezi rodiči a dětmi.
2.3. Rodičovská odpovědnost
Vztahy rodičů a dětí jsou tvořeny vzájemnými právy a povinnostmi a podrobně je
upravuje OZ. Práva a povinnosti rodičů vůči dětem dělíme do tří skupin:
1. povinnosti a práva statusová, spojená s osobností dítěte (§ 856 OZ),
2. rodičovská odpovědnost (§ 858 OZ),
3. vyživovací povinnost (§ 859 OZ).8 6
První skupinu tvoří nemaj etková práva a povinnosti, j akými j sou určení j ména a příj mení
dítěte nebo udělení souhlasu k jeho osvojení. Naopak třetí skupinu tvoří majetková práva a
povinnosti týkající se výživného. Pro téma sharentingu je však podstatná pouze druhá skupina
práv a povinností, souhrnně nazývaná pojmem rodičovská odpovědnost.
Účelem rodičovské odpovědnosti je chránit práva a právem chráněné zájmy dítěte
a zároveň umožnit realizaci rodičovství rodiči dítěte.8 7
Jedná se o širokou množinu
rodičovských práv a povinností, které vznikají narozením a zanikají v okamžiku, kdy dítě
nabude plné svéprávnosti,8 8
zpravidla dovršením osmnácti let věku dítěte. Zároveň rodičovská
odpovědnost představuje „civilní odpovědnost v objektivním právně normativním významu
příkazu k náležité péči, (...) neboli nejlepší rodičovské péči o dítě v souladu s nejlepším
zájmem dítěte ajeho blahem, resp. prospěchem dítěte" 89
V § 858 OZ nalezneme demonštratívni výčet dílčích práv a povinností, přičemž jednou
z těchto povinností je i ochrana dítěte. Jde o velmi obecnou povinnost ochrany dítěte před
vněj ším světem a můžeme do ní zahrnout cokoliv, co j e v záj mu dítěte, relevantně k sharentingu
8 4
zákon č. 40/1964 Sb.
8 5
Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. akol. Občanský zákoník: Komentář, Svazekl, (§ 1-654). [Systém ASPI],
Wolters Kluwer [cit. 19. 3. 2024].
8 6
Tamtéž.
8 7
Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. akol. Rodinné právo. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022,
s. 225.
8 8
§ 858 OZ
8 9
Králíčková, Hrušáková, Westphalová a kol. Rodinné právo, s. 224.
27
i ochranu před negativními vlivy internetu. Co však rodičovská odpovědnost nezahrnuje
výslovně, je povinnost chránit soukromí dítěte. Obranu proti sharentingu tak můžeme jedině
zahrnout do tohoto širokého okruhu povinností, kde podle mého názoru nemá dostatečně
upevněnou pozici k jakémukoliv prosazování.
Obecně platí, že v případě, kdy rodiče neplní povinnosti, které z rodičovské odpovědnosti
plynou, mohou nastoupit mechanismy sociálně-právní ochrany dětí.9 1
Sociálně-právní ochrana
dětí má mimo jiné za úkol chránit práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu i jeho
oprávněné zájmy.9 2
Samotné dítě se může obrátit s žádostí o pomoc nejen na orgány sociálněprávní
ochrany dětí, ale i na další orgány a osoby, j ako j sou například školy. V rámci případného
soudního nebo správního řízení mu svědčí i procesní práva odpovídající jeho věku a rozumové
vyspělosti.9 3
Na porušení povinností nebo zneužití práv rodičovské odpovědnosti může
příslušný orgán upozornit kdokoliv.9 4
Právní úprava tedy dává možnost i na sharentingové
praktiky upozornit, nepovažuji však tuto cestu za velmi efektivní. Kromě toho, že soukromí
dítěte nemá dostatečně jasnou oporu v zákoně, sharenting pravděpodobně nebude většinou
splňovat potřebnou míru intenzity vyjádřenou v závěru § 6 zákona o sociálně-právní ochraně
dětí.9 5
Z praxe totiž víme, že většina sharentingu není natolik závažná, aby dosáhla úrovně
týrání.9 6
1 přes malé „okamžité" ohrožení se ale jedná o jev, který je nebezpečný a neměl by být
bagatelizován. Prozatím však legislativa selhává při rozeznávání a při ochraně dětí před újmou,
která se objevuje skrze ve své podstatě vykořisťovatelskou povahu „běžného" sharentingu.97
2.4. Trestněprávní odpovědnost
Český trestní zákoník9 8
obsahuje trestné činy, jejichž skutková podstata má co do činění
s ochranou soukromí i s ochranou dětí. Najdeme je v hlavě II dílu 2 Trestné činy proti právům
na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství a IV Trestné činy proti rodině a dětem.
Z trestných činů chránících soukromí by na první pohled u sharentingu přicházelo
v úvahu naplnění některé ze skutkových podstat trestného činu neoprávněného nakládání
9 0
Tamtéž, s. 228.
9 1
§ 6 písm. a) bod 2. zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí.
9 2
Tamtéž, § 1 odst. 2a)ab).
9 3
Tamtéž, § 8.
9 4
Tamtéž, § 7 odst. 2.
95
„... pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí
nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí."
9 6
Anonymous Author. Sharenting Is Here to Stay, So Now What? Seattle University Law Review. 2023, č. 45/4,
s. 1236.
9 7
Tamtéž.
9 8
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
28
s osobními údaji v § 180. Subjektem trestného činu však nikdy nemůže být rodič při sdílení
soukromé povahy, protože se musí jednat buď o:
1. zveřejnění osobních údajů shromážděných v souvislosti s výkonem veřejné moci,"
nebo
2. porušení státem uložené nebo uznané povinnosti mlčenlivosti prostřednictvím
zveřejnění osobních údajů v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce.100
Ve druhém případě má zákonodárce na mysli například lékařské nebo zpovědní
tajemství.1 0 1
Co se týče oblasti trestných činů v hlavě IV, jediným trestným činem teoreticky
potírajícím sharenting je ohrožování výchovy dítěte a konkrétně pak skutková podstata v § 201
odst. 1 písm. d), která umožňuje trestat rodiče za závažné porušení povinnosti péče nebo jiné
důležité povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti. Je zde přímá návaznost na
civilněprávní institut rodičovské odpovědnosti, o kterém je pojednáno výše. Jinými slovy jde o
prostředek ultima ratio určený pro trestání excesivního porušování povinností, které
z rodičovské odpovědnosti vyplývají.
Kromě ohrožování výchovy dítěte postihující přímo pečující osoby obsahuje trestní
zákoník celou řadu trestných činů, pomocí nichž je možné trestat osoby, jejichž jednání může
na sharenting navazovat. Z vymezení rizik sharentingu dovozuji, že se jedná především
o trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti v hlavě III, především pak ty související
s dětskou pornografií v §§ 191-193a. Dále by mohlo dojít k naplnění některé skutkové podstaty
trestného činu nebezpečného pronásledování v § 354, přičemž by došlo i k naplnění
kvalifikované skutkové podstaty v odst. 2 písm. a). Určitě se ale nejedná o kompletní výčet,
protože sharenting je fenomén s komplexními následky širokého rozsahu.
Z mého pohledu jsou možnosti ochrany v rámci trestního práva dostatečné a právní
úprava nepotřebuje v tomto ohledu doplnění. Hlavní problém sharentingu totiž spočívá
v činech, které ve většině případů nebude možné označit za trestné, a proto by rozšíření
katalogu trestných činů nevedlo ke snižování počtu případů každodenního sharentingu.
9 9
§ 180 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
1 0 0
§ 180 odst. 2 tamtéž.
1 0 1
Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník: Komentář. [Systém ASPI],
Wolters Kluwer [cit. 2023-03-18].
29
2.5. Náhrada nemajetkové újmy
Při hledání cest, jak se dovolat odpovědnosti rodičů vůči dětem, může být zajímavé se
ubírat směrem civilněprávní žaloby na náhradu nemajetkové újmy. Zde se tedy nebude jednat
o odstranění např. fotografií ze sociálních sítí a nesdílení dalších do budoucna, ale o určitou
kompenzaci za nepříznivé následky, které sharenting měl na psychiku dítěte. V situaci, kdy jsou
děti již dospělé a mají plnou svéprávnost a tudíž i procesní způsobilost, není podle mě
nemyslitelná situace, kdy se potomek obrátí na soud s nárokem na přiměřené zadostiučinění.
Obecně je v § 2956 OZ zakotveno právo na náhradu škody i nemajetkové újmy způsobené
zásahem do osobnostních práv,1 0 2
mezi která se, jak již bylo řečeno, řadí i právo na soukromí.
Takový postup by ale musel být podmíněný excesivním zásahem s vážnými následky
a pravděpodobně by kauza byla spíše řešena v rámci trestního práva. V případě „běžného"
sharentingu by se dalo o úspěšnosti žaloby mluvit pravděpodobně jen u žaloby směřující pouze
ke smazání zveřejněných informací. Přestože „internet nezapomíná", vliv zveřejněných dat na
psychiku se časem snižuje a zásah do psychiky dítěte by nebyl dostatečný k přiznání nároku na
náhradu nemajetkové újmy.1 0 3
1 0 2
Čuříková, P. Nemajetková újma dle nového občanského zákoníku [online]. Bulletin advokácie. 10. 4. 2015.
[cit. 14. 3. 2024]. http:/Avww.bulletin-advokacie.cz/nemajetkova-ujma-dle-noveho-obcanskeho-zákoníku
Vojtěch Šimíček v rámci osobní konzultace ze dne 21.3. 2024.
30
3. Česká a evropská judikatura
Sharenting jsem v první kapitole charakterizovala jako kolizi práva na soukromí a práva
na svobodu projevu. Česká judikatura obsahuje velké množství kauz, které vznikly na základě
kolize osobnostních práv a práva na svobodu projevu. Sharenting je však naprosto specifický
tím, že dítě nejen, že většinou nemá možnost se proti němu bránit, ale navíc jde o zásah, který
vychází z činů osob, které mu mají být nejbližší - osob, u kterých by mělo být dobro dítěte na
prvním místě.
V rámci rozhodovací činnosti českých soudů se zatím neobjevila kauza, která by vzešla
přímo ze sharentingové praxe rodičů. Právní úvahy a závěry reflektující tuto činnost však již
můžeme nalézt vjudikatuře ze zahraničí - konkrétním případům je věnována kapitola
následující. Zároveň ale považuji za důležité se pozastavit i u právních závěrů, které vycházejí
z rozhodnutí Nejvyššího soudu a ESLP v oblasti ochrany osobnosti a ochrany práv dětí.
3.1. Judikatura Nejvyššího soudu
K významu a obsahu zásady nejlepšího zájmu dítěte, která je blíže popsána v předchozí
kapitole, se Nejvyšší soud vyjádřil v tom smyslu, že při jakékoliv rozhodovací činnosti týkající
se dětí se vychází nejen z uspokojení základních potřeb dítěte, jakými jsou výživa bydlení nebo
zdraví, ale i z potřeb týkajících se jeho „rozvoje, názorů a přání, totožnosti, citového spojení,
jeho zdraví, bezpečí, ochrany, zaopatření, péče, soudržnosti rodiny, trvalosti domova, vazeb
dítěte na kamarády, ze školních vztahů, rizik náhradní péče, kulturního pozadí či náboženské
víry"104
Myslím si, že do oblastí názorů a přání dítěte a jeho bezpečí lze zařadit především
(avšak ne výlučně) rozhodování o tom, zda bude podoba dítěte šířena prostřednictvím
sociálních sítí. Kromě toho se musí jednat o rozhodování, které sleduje stabilní a skutečně
dlouhodobé zájmy dítěte,1 0 5
přičemž data sdílená v kyberprostoru je v podstatě nemožné vzít
beze zbytku zpět a zvažování následků do budoucna je víc než na místě.
Za velmi důležité považuji závěry, ke kterým Nejvyšší soud dospěl v již
zmíněném rozsudku ze dne 26. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011. V této kauze šlo o spor mezi
známou zpěvačkou a vydavatelem bulvárního časopisu, který zveřejnil fotografie jejího
nezletilého syna a navíc je doplnil dehonestujíčími komentáři. Soud v odůvodnění dovodil, že
i nezletilé dítě je nositelem práva na ochranu osobnosti a tuto ochranu mu kromě občanského
1 0 4
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011.
1 0 5
Tamtéž.
31
zákoníku1 0 6
poskytuje i čl. 16 Úmluvy o právech dítěte. Z tohoto ustanovení vyplývá, že „ ...
dítě má právo na ochranu před svévolnými zásahy do svého soukromí i tehdy, jsou-li činěny
jeho zákonnými zástupci (nositeli rodičovské zodpovědnosti)" m
Zájmy dítěte jsou chráněny
také prostřednictvím jeho práva na informační sebeurčení, přičemž soud uznává, že právo na
informační sebeurčení je „do určité míry modifikováno vůlí nositelů rodičovské
odpovědnosti",108
Podle něj se rodiče (či jiní nositelé rodičovské odpovědnosti) vykonávající
rodičovskou zodpovědnost v rozporu se zákonem1 0 9
vystavují sankcím v tomto zákoně
a v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí. Za takové jednání je pak podle soudu možné
považovat J poskytování a souhlas s veřejným šířením důvěrných informací o dítěti, sleduje-li
jejich prostřednictvím zvýšení vlastní atraktivity pro širokou veřejnost a s ní spojený (zejména
finanční) prospěch" n o
Na předchozí rozhodnutí se ve své argumentaci Nejvyšší soud odkazuje i v případě
usnesení sp. zn. 30 Cdo 252/2014 ze dne 25. 6. 2014, které bylo vydáno v rámci tzv „kuřimské
kauzy". Televize Prima v rámci informování o této kauze zveřejnila fotografii nezletilého dítěte,
které bylo obětí týrání, a tento postup v dovolání mimo jiné obhajovala užitím v souladu se
zpravodajskou licencí podle § 89 OZ. Soud se s touto argumentací neztotožnil a k právům dítěte
se vyjádřil tak, že „se má na dítě nahlížet jako na subjekt ochrany osobnosti, který si, vzhledem
ke své zvýšené zranitelnosti, zaslouží, aby jeho osobnost byla šetřena za všech okolností" 111
V souvislosti s touto kauzou je důležité zmínit i rozsudek NSS ze dne 13. dubna 2010, č. j. 8
As 33/2010 - 128, který se zabýval kasační žalobou TV Nova (dříve CET 21 spol.) proti
rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen jako „Rada"). TV Nova napadla
nejprve žalobou u Městského soudu v Praze rozhodnutí Rady, ve kterém jí Rada udělila pokutu
ve výši 600 000 Kč kvůli porušení § 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování
rozhlasového a televizního vysílání. Toto ustanovení ukládá provozovatelům vysílání povinnost
„bezdůvodně nezobrazovat osoby umírající nebo vystavené těžkému tělesnému nebo duševnímu
utrpení způsobem snižujícím lidskou důstojnost" 112
Podle Rady TV Nova porušila uvedenou
povinnost, protože do vysílání zařadila záběry týraného chlapce, aniž by měly zpravodajský
nebo informační účel. Předmětné pořady, kam byly záběry zařazeny, se sice týkaly nových
1 0 6
Tehdy platný zákon č. 40/1964 Sb., právní závěr je použitelný i pro dnes platnou právní úpravu.
1 0 7
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011.
1 0 8
Tamtéž.
1 0 9
Tehdy platným zákonem č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, dnes OZ.
1 1 0
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3770/2011.
1 1 1
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp zn. 30 Cdo 252/2014.
1 1 2
§ 32 odst. 1 písm. f) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně
dalších zákonů.
32
informací o osobě B. Š., která „měla hrát určitou roli v kauze týrání"113
, ale tyto citlivé záběry
už byly odvysílány dříve a podle Rady nebyl důvod, a tedy ani veřejný zájem na tom, aby se
zařazovaly do vysílání opakovaně. TV Nova svůj postup odůvodňovala mimo jiné potřebou
poskytování informací divákovi „v náležitém kontextu"114
. NSS však kasační stížnost zamítl,
ztotožnil se s argumentací Městského soudu v Praze a především ve svém odůvodnění
připomněl, že „... bezdůvodné vysílání takových záběrů není kryto svobodou projevu, která v
tomto konkrétním případě ustupuje základnímu právu na zachování lidské důstojnosti."115
3.2. JudikaturaESLP
Ve věci Dimitrios Reklos a Vassiliki Davourlis proti Řecku se ESLP zabýval, zda bylo
porušeno právo na soukromí u novorozeného dítěte. To bylo ihned po porodu umístěno na
sterilní oddělení, do kterého měli mít přístup pouze lékaři a zdravotní sestry. Matce byly druhý
den po narození dítěte předloženy fotografie, které pořídil profesionální fotograf a které
zobrazovaly obličej novorozence, přičemž se jednalo o službu, kterou nemocnice svým
klientům nabízela. Rodiče však nesouhlasili s tím, že fotograf směl vstoupit do sterilního
prostředí a po neúspěšném ohrazení se u vedení zdravotnického zařízení podali žalobu na
náhradu škody z titulu morální újmy způsobené zásahem do jeho osobnosti.116
Soud prvního
stupně žalobu zamítl a mimo jiné rozhodl, že „... okolnosti pořízení inkriminovaných snímků
neprokazují, že by fotograf jednal protiprávně. V každém případě do osobnosti novorozence
nelze zasáhnout, neboť jeho duševní a citový svět není bezprostředně po poroduještě rozvinutý
a zachycení jeho obličeje na fotografii nemohlo mít negativní vliv na jeho další vývoj"' 111
Odvolací soud rozhodnutí potvrdil a mimo jiné argumentoval tak, že „... na základě poznatků
vycházejících z obvyklé praxe nejsou osobnost, citový svět ani intelektuální zralost novorozence
ve věku pouhého jednoho dne na takové úrovni, aby mohlpocítit uvedený zásah do své osobnosti
a aby jeho vnitřní svět byl vyveden z rovnováhy..." i n
Podle soudu byl předchozí souhlas rodičů se zachycením podoby jejich syna nutný,
jelikož dítě bylo nezletilé a rodiče měli právo hájit jeho právo na ochranu podoby. Zároveň bez
jejich souhlasu nebyl stanovený rozsah použití podobizny.119
Soud při rozhodování připustil,
1 1 3
Rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 13. dubna 2010, č. j . 8 As 33/2010 - 128.
1 1 4
Tamtéž.
1 1 5
Tamtéž.
116
Reklos a Davourlis proti Řecku, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 15. 12. 2009, č. stížnosti
1234/05, odstavec 9.
1 1 7
Tamtéž, odstavec 10.
1 1 8
Tamtéž, odstavec 11.
1 1 9
Tamtéž, odstavec 41.
33
že dítě nebylo na fotografiích zobrazeno ve stavu, který by byl ponižující nebo jinak způsobilý
zasáhnout do jeho osobnostních práv. Za problematickou však považoval skutečnost, že
fotograf snímky bez souhlasu rodičů přechovával. Za takových podmínek hrozí budoucí využití
fotografií, které by mohlo být v rozporu s vůlí dítěte nebo jeho rodičů.1 2 0
Soud proto
konstatoval, že k porušení práva na soukromí podle čl. 8 EULP došlo.
Dalším relevantním případem je kauza K. U. proti Finsku, kdy došlo ke sdílení citlivých
informací o dvanáctiletém chlapci, a to bez jeho vědomí nebo předchozího souhlasu. Jménem
nezletilého zveřejnila neznámá osoba inzerát a uvedla v něm, že hledá intimní vztah se stejně
starým chlapcem nebo starším, který by mu „ukázal cestu". Inzerát navíc obsahoval rok
chlapcova narození, podrobný popis jeho podoby, odkaz na stránku s jeho fotografiemi
a dokonce telefonní číslo, které se od toho reálného lišilo pouze o jednu číslici.1 2 1
Chlapec se o
inzerátu dozvěděl až ve chvíli, kdy mu byl doručen e-mail, ve kterém mu cizí muž nabízel
schůzku.1 2 2
Otci chlapce se u finských soudů nepodařilo domoci toho, aby poskytovatel služby,
kde byl inzerát umístěn, zveřejnil informace, které by mohly vést ke zjištění totožnosti autora
inzerátu. Soudy došly k závěru, že by se jednalo o porušení důvěrnosti telekomunikací, kterou
ukládá finské právo.
ESLP však i zde při řešení stížnosti na porušení čl. 8 EULP dospěl k závěru, že článek
byl porušen. Podle soudu „ochrana stěžovatele vyžadovala, aby byly provedeny účinné kroky
k identifikaci a stíhání pachatele, tj. osoby, která umístila inzerát na server. V projednávaném
případě taková ochrana nebylaposkytnuta. Účinné vyšetřování nemohlo být zahájeno z důvodu
mlčenlivosti, která byla upřednostněna " 1 2 3
Soud však má za to, že se jednalo o trestný čin,
„... jehož objektem byl nezletilý chlapec, který se stal terčem útoků pedofilů".124
Soudy se tedy opakovaně vyjadřují ve prospěch dětí. Ze vzorku judikatury vyplývá, že
specifičnost dětských práv není přehlížena. Byť není výčet relevantních soudních rozhodnutí
rozsáhlý, není pochyb, že důležitost práv dětí i potřeba ohledu na jejich potřeby mají v české
i evropské judikatuře své místo.
120
K. U. proti Finsku, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 2. 12. 2008, č. stížnosti 2872/02,
odstavec 42.
1 2 1
Tamtéž, odstavec 7.
1 2 2
Tamtéž, odstavec 8.
1 2 3
Tamtéž, odstavec 49.
1 2 4
Tamtéž, odstavec 45.
34
4. Národní judikatura v zahraničí
Jak jsem již zmínila na začátku předchozí kapitoly, sharentingové kauzy a jejich řešení
se už za našimi hranicemi objevují. Níže bych proto ráda představila některá zahraniční soudní
rozhodnutí a zmínila obsažené právní závěry.
Za obecnou zastřešující myšlenku považuji názor německého Spolkového ústavního
soudu vyjádřený už v roce 1999, který říká, že „... děti potřebují zvláštní ochranu, protože se
z nich teprve mají stát osoby zodpovědné samy za sebe. Tato potřeba také zahrnuje ochranu
dětí před hrozbami, které představují zájmy médií a konzumentů obsahu zobrazujícího děti.
Tyto zájmy mohou způsobit mnohem vážnější zásah do vývinu dětské osobnosti, než je tomu
u dospělých. Sféra, ve které se děti cítí v bezpečí před sledováním ze strany veřejnosti, musí
proto být chráněna mnohem komplexněji."115
S východiskem vyšší ochrany dětí před
zveřejňováním obrazové podoby dále pracují soudy v rozhodnutích popsaných dále.
4.1. Italská judikatura
Než se budu věnovat jednotlivým kauzám, je potřeba předeslat, že následující soudní
rozhodnutí byla vybrána na základě odborných italských právnických článků, které pojednávají
o sharentingové problematice. Nejedná se zatím o rozsáhlou judikaturu, i přesto považuji za
zajímavé sledovat, jakým směrem se ubírá argumentace italských soudů jakožto soudů země,
která je stejně jako Česká republika součástí Evropského justičního prostoru. U většiny těchto
případů jsem měla k dispozici rozsudky či alespoň jejich odůvodnění, tudíž byl za pomoci
překladačů z italštiny možný náhled na argumentaci soudů „z první ruky".
První významné italské „sharentingové" rozhodnutí vydal mantovský civilní soud 19. září
2017.1 2 6
V tomto případě se jednalo o žalobu otce dětí ve věku tři a půl a dva a půl roku, které
byly ve výhradní péči matky. Dřívější dohoda rodičů ohledně uspořádání poměrů k dětem
obsahovala mimo jiné výslovný závazek matky, že ze svého facebookového profilu odstraní
velké množství fotografií, na kterých jsou děti zachyceny, a nebude žádné další zveřejňovat.
Matka však navzdory dohodě fotografie nesmazala, na což otec reagoval podáním, ve kterém
se dožaduje, aby soud matce sdílení fotografií zakázal a zároveň nařídil odstranění už
zveřejněných snímků.
1 2 5
Rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 1 BvR 653/96, odstavec č. 83.
Vlastní překlad.
1 2 6
Rozhodnutí soudu v Mantově ze dne 19. září 2017, č. 18226/2017.
35
Soud žalobě vyhověl a poukázal nejen na porušení výslovné dohody rodičů, ale také na
nejlepší zájem dítěte a újmu, ke které by mohlo dojít v důsledku šíření takového materiálu
v prostředí internetu.127
V odůvodnění nalezneme kromě národní legislativy i odkaz na
čl. 1 a 16 Úmluvy o právech dítěte a GDPR1 2 8
. Matčino jednání spočívající ve zveřejňování
fotografií nezletilých osob na sociálních sítích navíc soud považuje za potenciálně škodlivé,
neboť vede k šíření snímků mezi neurčitý počet známých i neznámých osob. Tyto osoby mohou
mít špatné úmysly a oslovit děti poté, co je předtím viděly na fotografiích na internetu. Nelze
proto ignorovat další nebezpečí, na které upozorňují policejní orgány a které spočívá v chování
jednotlivců, kteří „označují fotografie nezletilých na internetu a pomocí postupů fotomontáže
získávají dětskou pornografii šířenou mezi zainteresovanými osobami".129
Na toto soudní
rozhodnutí a výše uvedený právní názor se další soudy ve svých odůvodněních odkazují.
Druhé důležité rozhodnutí vydal římský civilní soud 23. prosince 2017 v průběhu
rozvodového řízení rodičů šestnáctiletého chlapce, kteří svým chováním poškozovali zájmy
svého dítěte natolik, že rozvodem byla oběma rodičům pozastavena rodičovská odpovědnost.
Problematické bylo zejména chování matky, která na sociálních sítích zveřejňovala fotografie
a podrobnosti ze synova soukromého života a o rodinných soudních sporech.130
Soud matku
nejprve vyzval, aby sdílení zanechala, ovšem neúspěšně. Její jednání bylo natolik závažné1 3 1
,
že je syn považoval za pronásledování a situaci chtěl řešit odchodem ze země.
I zde soud rozhodnutím přikázal, aby matka se sdílením přestala a odstranila informace a
údaje, které se už na internetu vyskytovaly.1 3 2
Mimo to soud určil peněžitou částku ve výši
10 000 €, kterou je matka povinna synovi (prostřednictvím opatrovníka) a manželovi zaplatit
v případě, že by tyto povinnosti nesplnila.1 3 3
V Itálii tak jde o přelomové rozhodnutí, které
1 2 7
Romano, L. Foto dei figli sui sociál network? Non senza il consenso delľaltro genitore - Tribunále di
Mantova, ordinanza del 19 settembre 2017, Pres. Rel. Dott. Mauro Bernardi [online]. Associazione Forense
Emilio Conte. 7. 11. 2017. [cit. 17. 3. 2024]. https://associazioneforenseemilioconte.it/foto-dei-figli-sui-social-
network-non-senza-il-consenso-dellaltro-coniuge-tribunale-di-mantova-ordinanza-del-19-settembre-2017-presrel-dott-mauro-bernardi/.
překlad pomocí DeepL a Google Translate.
1 2 8
Nařízení bylo v době vynesení rozsudku platné, avšak ještě ne účinné.
1 2 9
Rozhodnutí soudu v Mantově ze dne 19. září 2017, č. 18226/2017, odstavec 6, překlad pomocí DeepL.
1 3 0
Pili, S. Tribunále di Roma - Sez. I civile - Ordinanza 23 dicembre 2017 [online], farrisaresti.com. [cit. 17. 3.
2024]. http://w\v\v.farrisaresti.com/sentenze/tribunale-di-roma-sez-i-civile-ordinanza-23-dicembre-2017-66.
překlad pomocí DeepL a Google Translate.
1 3 1
Matka syna označovala za „duševně nemocného" a přirovnávala jej k aktérovi jisté reportáže, ve které jiný
chlapec zabil svou přítelkyni.
1 3 2
Rozhodnutí soudu v Římě ze dne 23. prosince 2017, č. 39913/2015, výroky 9. a 10., překlad pomocí DeepL.
1 3 3
Tamtéž, výrok 11.
36
zavádí významný právní princip na ochranu nezletilých před rodiči zveřejňujícími informace
na sociálních sítích.1 3 4
I ve třetím případě zasáhl tentokrát soud v Pistoi za účelem ochrany práv dítěte, do
kterých provozování sharentingu zasahovalo. V této kauze se sharentingu dopouštěl rozvedený
otec nezletilé dívky tím, že na Facebooku zveřejňoval fotografie své dcery a statusy jí
věnované. Podle něj se jednalo o jediný způsob, jak dceři sdělit, co k ní cítí. Jeho jednání1 3 5
ovlivňovalo dívčin soukromý život natolik, že musela podat řediteli školy vysvětlení ohledně
otcova chování a dále byla konfrontována a odsuzována zaujatými osobami ze své blízkosti.
Soud proto otce napomenul, nařídil, aby se zdržel jednání, které by dívce mohlo způsobit
nepříjemnosti v sociálním a školním kontextu, a zároveň mu uložil podstoupit psychoterapii.136
Tranijský soud se v usnesení z 30. srpna. 2021 zase poprvé zabýval aktivitami na sociální
síti TikTok.1 3 7
V odvolacím řízení otec dítěte jako žalobce brojil proti zveřejňování videí s jeho
cca devítiletou dcerou, která na tuto sociální síť umisťovala matka dítěte. Soud dal žalobci za
pravdu v tom, že nedal ke zveřejňování souhlas, a matce další zveřejňování zakázal. Své
rozhodnutí ale dále odůvodnil i možnou škodlivostí obsahu bez ohledu na souhlas druhého
rodiče a přiklání se k úvahám soudu v Mantově o nebezpečnosti sdílení obsahu s nezletilými
z 19. září 2017.1 3 8
V případě rozhodnutí soudu v Chieti z 10. července. 2020, č. 403/2020 se jedná o
rozhodnutí o rozvodu, v rámci kterého soud oběma rodičům nařizuje, aby nezveřejňovali
fotografie společného dítěte bez jeho výslovného souhlasu.139
Používání profilových fotografií
nezletilé dcery v aplikaci WhatsApp a jiných podobných aplikacích a zveřejňování jejích
fotografiích na blozích a sociálních sítích zase rodičům zakázal soud v Brescii v rozhodnutí č.
2610/2017.140
1 3 4
Cali, S. Pubblicazione Sul Web D i Immagini Del Figlio Minore E Genitori Separati: A Chi Spetta Decidere?
[online], awocatocali.it. 23. 12. 2020. [cit. 17. 3. 2024]. https://www.awocatocali.it/pubblicazione-sul-web-diinimagini-del-figlio-minore-e-genitori-separati-a-chi-spetta-decidere/.
překlad pomocí DeepL a Google
Translate.
1 3 5
Kromě online sdílení otec psal i vzkazy na zeď školní budovy, kterou dívka navštěvovala.
1 3 6
Rozhodnutí soudu v Pistoii ze dne 7. července 2018, č. 1542/2016, překlad pomocí DeepL.
1 3 7
Martorana, M . Tik Tok, madre condannata a rimuovere i video con la figlia [online]. Altalex (Wolters
Kluwer). 22. 10. 2021. [cit. 18. 3. 2024]. https://www.altalex.com/documents/news/2021/10/22/tik-tok-madrecondannata-a-rimuovere-video-con-figlia.
překlad pomocí DeepL a Google Translate.
1 3 8
Rozhodnutí soudu v Trani ze dne 30. srpna. 2021, č. 3445/2021, odstavec 15, překlad pomocí DeepL.
1 3 9
Rozhodnutí soudu v Chieti ze dne 10. července. 2020, č. 403/2020, 4. bod výroku, překlad pomocí DeepL.
1 4 0
Cali. Pubblicazione Sul Web Di Immagini Del Figlio Minore E Genitori Separati: A Chi Spetta Decidere?
37
O něco starší než ostatní je rozhodnutí č. 94 z 30. ledna 2013 soudu v Livornu. V tomto
případě soud matce nařídil dokonce úplnou deaktivaci facebookového profilu založeného na
jméno její nezletilé dcery a odstranění dceřiných fotografií z tohoto profilu i z matčiny
facebookové stránky.1 4 1
4.2. Další zahraniční kauzy
Za zmínku stojí i polská kauza, ve které byl rozsudek vynesen v roce 2017.1 4 2
V tomto
případě už se nejednalo o „pouhý" sharenting, ale o ještě závažnější formu sdílení obsahu
o dětech, který se označuje jako tzv. parental trolling. Parental trolling spočívá ve sdílení
kompromitujících fotografií nebo videí,1 4 3
které svou povahou mnohem více zasahují do
soukromí dítěte. V předmětné kauze sdílel otec v roce 2012 fotografii svého dvouletého syna
na sociální síti Facebook. Na této fotografii byl chlapec vyobrazen nahý, jak drží v jedné ruce
láhev piva a ve druhé svírá svůj penis. Ani na žádost bývalé manželky a matky dítěte muž
fotografii neodstranil, a stažena tak byla až správci sociální sítě poté, co jim žena fotografii
nahlásila. Matka dítěte celou záležitost nahlásila na policii, takže se kauza dostala k trestnímu
soudu. Podle obžaloby se měl otec dopustit zachycení obrazu nahé osoby („utrwalanie
wizerunku nagiej osoby") podle článku 191a polského trestního zákoníku, za které hrozí trest
odnětí svobody na tři měsíce až pět let. Soud otce v prvním stupni zprostil viny, protože podle
něj alespoň jeden z rodičů (otec) splnil podmínku souhlasu se zveřejněním a fotografie neměla
znaky pornografie podle článku 202 polského trestního zákoníku. Po odvolání státního zástupce
uložil soud v druhém stupni trest omezení svobody (v originále „kara ograniczenia wolnošci",
která je o něco komplexnější obdobou českého trestu obecně prospěšných prací1 4 4
) na dobu
devíti měsíců. Trest následně však snížil na třetinu poté, co se zjistilo, že matka na stejnou
sociální síť také umisťovala chlapcovy nahé fotografie, byť se jednalo o běžné rodinné
fotografie z dovolené na pláži.1 4 5
Toto rozhodnutí bohužel nebylo zveřejněno1 4 6
a informace o
něm jsou dostupné pouze ze sekundárních zdrojů.
1 4 1
Call, S. Pubblicazione Sul Web D i Immagini Del Figlio Minore E Genitori Separati: A Chi Spetta Decidere?
[online], awocatocali.it. 23. 12. 2020. [cit. 17. 3. 2024]. https://www.awocatocali.it/pubblicazione-sul-web-diimmagini-del-figlio-minore-e-genitori-separati-a-chi-spetta-decidere/.
překlad pomocí DeepL a Google
Translate.
1 4 2
Rozhodnutí Okresního soudu Varšava-Praga ze dne 25. ledna 2017 ve věci IV K a 1206/16.
1 4 3
Qader, W. „Parental trolling" - wybrane zagadnienia prawne. Zeszyty Naukowe Paňstwowej Wyžszej Szkoly
Zawodowej im. Witelona w Legnicy, nr 32(3)/2019, s. 139. Překlad pomocí DeepL.
1 4 4
Pustówka, U. Ukládání trestů v polské a české právní úpravě, s. 46.
1 4 5
Qader.,,Parental trolling" - wybrane zagadnienia prawne, s. 140. Překlad pomocí DeepL.
1 4 6
Walaszczyk-Ziomek, K. Publikujesz zdjecia dziecka? Uwažaj na sharenting! [online], walaszczyklegal.pl. 15.
2. 2024. [cit. 31. 3. 2024]. https://walaszczyklegal.pl/publikuiesz-zdiecia-dziecka-w-sieci-mozesz-zostac-
pozbawiony-wladzy-rodzicielskiei/.
38
Poslední prípad, který bych ráda zmínila, se měl udát v Rakousku. Nejen rakouská
média1 4 7
v roce 2016 informovala o osmnáctileté dívce z rakouských Korutan, která měla
žalovat své rodiče za to, že bez jejího souhlasu sdíleli na sociální síť Facebook její dětské
fotografie. Jako první s touto informací přišel volnočasový magazín Die ganze Woche14S
v článku s titulkem „Tochter verklagt Eltern wegen Tópfchenfotos"149
. Mělo se jednat o 500
fotografií, které rodiče od roku 2009 sdíleli, přičemž dívka se o této skutečnosti dozvěděla ve
čtrnácti letech, kdy sama začala sociální sítě používat. Magazín navíc citoval údajného dívčina
advokáta, který tvrdil, že je zde velká šance spor vyhrát.1 5 0
Ukázalo se však, že tento advokát
magazínu pouze odpověděl na obecné právní dotazy a s dívkou, o které Die ganze Woche píše,
se nikdy nesetkal a ani neví, zda vůbec existuje.151
Stejně tak příslušný Zemský soud
v Klagenfurtu o takové kauze nemá žádné informace, z článku navíc ani nevyplývá, zda jde
o kauzu občanskoprávní nebo trestní.1 5 2
V reakci na pochybnosti o pravdivosti celého případu
magazín svou zprávu aktualizoval novým tvrzením, že otec dívky všechny fotografie smazal
poté, co příběh o tomto rodinném sporu vyvolal celosvětové reakce.153
Šéfredaktori další
členové redakce odmítli jakékoliv další informace poskytnout.154
V době psaní této diplomové
práce navíc už nebyly odkazy na původní ani dále aktualizovaný článek funkční. Podle mého
osobního názoru byla celá kauza pravděpodobně vyfabulovaná a dosah článku dalece přesáhl
očekávání autorů. Rozsáhlá pozornost věnovaná tomuto článku daleko za hranicemi Rakouska
navíc dokazuje, že sharenting je aktuálním společenským tématem, možná natolik, že se vyplatí
publikovat články o smyšlených případech.
Stejně jako u judikatury Nejvyššího soudu a ESLP, i zde vidíme trend zohledňování
zájmů dětí v těchto záležitostech. Soudy neberou porušování soukromí prostřednictvím sdílení
na internetu ani práva dětí na lehkou váhu a uvědomují si závažnost těchto zásahů do životů
1 4 7
Například německý magazín T-Online, viz článek dostupný zde: https://www.t-
omine.de/leben/familie^aby/id_78994944/tochter-verklagt-eltem-weil-sie-fotos-auf-facebook-nicht-
loeschen.html.
1 4 8
Perez, F. Austrian trial over embarrassing Facebook pictures debunked [online]. Deutsche Welle. 19. 9. 2016.
[cit. 12. 3. 2024]. https://www.dw.com/en/story-of-austrian-teen-suing-parents-over-facebook-pictures-
debunked/a-19562265
1 4 9
V překladu „Dívka žaluje rodiče kvůli fotkám na nočníku".
1 5 0
Perez. Austrian trial over embarrassing Facebook pictures debunked.
1 5 1
Henkel, E. Wurde die „Facebook-Kinderfoto"-Klage einfach erfunden? [online]. Welt. 16. 9. 2016. [cit. 12. 3.
2024]. https://www.welt.de/vermischtes/articlel58190010/Wurde-die-Facebook-Kinderfoto-Klage-einfacherfunden.
html
1 5 2
Tamtéž.
1 5 3
Kumar, P. How Do We Prevent Parents From Posting Embarrassing Pictures? [online]. Slate. 26. 9. 2016. [cit.
12. 3. 2024]. https://slate.com/technology/2016/09/courts-arent-the-solution-to-parents-oversharing-on-social-
media,html
1 5 4
Henkel. Wurde die „Facebook-Kinderfoto "-Klage einfach erfunden?
39
dětí a nezletilých. Zároveň se opakuje názor, že děti musejí se sdílením vyslovit souhlas
a v opačném případě mají nárok na to, aby rodiče se svým chováním nejen přestali, ale aby
předchozí příspěvky odstranili.
40
5. Koncepty a úvahy de lege ferenda
Pokud by tedy časem zavládl společenský konsenzus na tom, že sharenting je nebezpečný
a morálně odsouzeníhodný, a já věřím, že vzhledem k nastíněným rizikům i prozatímní soudní
praxi k tomu nakonec jako společnost dospějeme, nabízí se otázka, jaká činit z pohledu práva
opatření, aby sharentingové tendence rodičů alespoň klesaly. V tomto ohledu vidím největší
problém sharentingu především v nemožnosti takové jednání přesně vymezit a odlišit od
neškodného sdílení. Nejprve bych se chtěla pokusit o formulaci teoretického východiska, od
kterého budu dále rozvíjet už praktické úvahy de lege ferenda.
5.1. Teoretický koncept výchozí anonymity
Jak jsem již zmínila v kapitole 1.3.1, právo na informační sebeurčení je podle
judikatury155
zahrnuto do chráněného práva na soukromí v čl. 10 odst. 3 LZPS. Ustavní soud
zde tedy předpokládá existenci časového úseku, kdy informace o jednotlivci nejsou zveřejněny,
a který by měl trvat až do té doby, kdy se jedinec (v případě sharentingu dítě nebo nezletilý)
rozhodne informace zveřejnit. Při sharentingu ale v podstatě dochází k odebrání tohoto
rozhodnutí rodičem. Podle mého názoru by tak nezletilí měli mít právo na určitý počáteční stav,
který bych označila jako výchozí anonymitu dítěte.
Výchozí anonymitu bych charakterizovala jako časový úsek, kdy se informace
o konkrétní osobě prozatím nenachází v kyberprostoru v takové míře, aby bylo možné propojit
dva základní prvky její identity: jméno a podobu. Vzhledem k prostoupenosti současné
společnosti informačními technologiemi je prakticky nemožné, aby se na internetu v žádném
případě neobjevilo vůbec žádné zachycení osob, které k tomu nedají souhlas. Určitě by ale
nemělo být běžnou praxí, že se podoba dítěte zároveň s jeho jménem šíří. Každý by tak měl mít
právo na to, aby si sám určil, v jakém časovém okamžiku tuto výchozí anonymitu prolomí, tedy
právo disponovat s tímto časovým úsekem a rozhodnout o vlastní přítomnosti v kyberprostoru.
Toto (zatím veskrze teoretické) právo na výchozí anonymitu vnímám jako klíčový aspekt práva
na soukromí dítěte, který zatím není rozeznán. Zároveň by se dalo považovat i za zesílené právo
na informační sebeurčení, které má jako teoretické východisko potenciál pomoci v dnešní čím
dál více kybernetizované době formovat právní prostředí i společenské ponětí směrem
k uvědomění si nebezpečí sdílení na internetu.
Nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10.
41
5.2. Možnosti právni úpravy
Pokud přijmeme za svou myšlenku, že bychom měli usilovat o ochranu práva na výchozí
anonymitu, přichází na řadu zjistit, jak by mohla odpovídající legislativa vypadat a fungovat
v praxi. Z povahy kolize práva rodičů na svobodu projevu resp. práva šířit a přijímat informace
a práva dětí na soukromí, která je popsaná ve předchozích kapitolách, poměrně jasně vyplývá,
že jakékoliv řešení, včetně případné právní úpravy, nebude jednoduché nalézt. V článku
nazvaném „Sharenting Is Here to Stay, So Now What?", který byl anonymně zveřejněn
v právním časopise seattleské univerzity, se můžeme dočíst o některých variantách právního
rámce řešícího sharenting. Přestože se jedná o návrhy v rámci anglo-amerického právního
systému, pokusila jsem seje převést a zhodnotit pro potřeby českého kontinentálního práva.
První návrh zní zavést „anti-bullying laws" neboli legislativu namířenou proti šikaně
mezi dětmi a náctiletými. Tato varianta stojí na myšlence, že sharenting se může v některých
případech blížit kyberšikaně, což se bude týkat spíš extrémních případů, jakými jsou například
různé pranky1 5 6
ve zveřejněných videích.1 5 7
Mnoho amerických států v poslední době přijalo
takovéto zákony.1 5 8
Například stát New Hampshire ve své legislativě definuje šikanu jako
„samostatný závažný incident nebo řadu incidentů zahrnujících písemnou, slovní nebo
elektronickou komunikaci, fyzickou aktivitu nebo gesto nebo jejich kombinaci, které jsou
namířeny proti jinému žákovi a které ... způsobují žákovi emoční tíseň" 159
Zároveň se pod
šikanu řadí i Jednání motivované nerovnováhou moci na základě skutečných nebo domnělých
osobních vlastností žáka".160
Pokud by se zde však nahradilo slovo „žák" slovem nezletilý,
nejen že by se působnost rozšířila i mimo školní prostory, nýbrž by bylo možné sem zahrnout i
sharenting.161
Definované chování by pak bylo možné podle potřeby sankcionovat. Problémem
v rámci angloamerického systému je údajně přílišná vágnost této definice. Hrozilo by zde nejen
omezení svobody projevu garantované prvním dodatkem americké ústavy, ale i konflikt
s právem na rodinný život v tom smyslu, že by rodičům nebylo umožněno děti vychovávat tak,
1 5 6
Prank je z angličtiny převzaté označení pro situace, kdy někoho napálíme za účelem vtipu nebo i zesměšnění.
1 5 7
Anonymous. Sharenting Is Here to Stay, So Now What?, s. 1237.
1 5 8
Plunkett, L. Sharenthood: Why We Should Think before We Talk about Our Kids Online. Cambridge: The MIT
Press, 2019, s. 65.
1 5 9
Revidované stanovy New Hampshire z roku 2022, čl. X V - Vzdělávání, § 193-F:3. Definice, bod I. (a)
[online], https://law.justia.com/codes/new-hampshire/2022/title-xv/title-193-f/section-l93-f-3/.
1 6 0
Tamtéž, bod I. (b).
1 6 1
Plunkett. Sharenthood: Why We Should Think before We Talk about Our Kids Online, s. 65.
42
jak uznají za vhodné. Výmluvným příkladem by byla například situace, ve které by rodič
rozplakal dítě zákazem řídit auto, protože není zletilé.1 6 3
V našem právním prostředí si podobné řešení neumím představit. Úpravu šikany u nás
obsahuje metodický pokyn Ministerstva školství č. 28 275/2000-22, na zákonné úrovni definici
nenajdeme. V současnosti se šikanózní jednání může postihovat jako naplnění skutkové
podstaty některého trestného činu vyjmenovaného v trestním zákoníku, například týrání
svěřené osoby v § 198. Je potřeba, aby sharenting dosahoval opravdu závažné intenzity a pro
takové případy považuji trestní právo za dostačující. Pokud bychom však i přesto zavedli nový
trestný čin šikany a definovali jej obdobně, nebyla by definice dostatečně určitá. Tato norma by
proto podle mého názoru musela být v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege čerta.
Dalším představeným konceptem je zavedení zákonů nazvaných „privacy laws", které
jsou obdobou naší právní úpravy týkající se zpracování osobních údajů a jsou také založeny na
souhlasu. Jen pro porovnání, federální zákon o ochraně dětského soukromí na internetu164
zavádí, že za dítě mladší třinácti let musejí dát ke sbírání informací o něm souhlas rodiče. Při
nedodržení tohoto pravidla může rodič nebo stát podat žalobu na základě ochrany vládní
agentury FTC (Federal Trade Comission) proti nekalým nebo klamavým praktikám.1 6 5
Obdobně český zákon o zpracování osobních údajů v § 7 stanovuje věk, kdy je dítě způsobilé
dát souhlas se zpracováním osobních údajů v souvislosti s nabídkou služeb informační
společnosti přímo jemu, a to na patnáct let. Pokud je však dítě ve věku, kdy za něj souhlas musí
dát rodič, není před jeho úsudkem nijak chráněno. Ochrana před sharentingem tak v obou
případech naprosto absentuje.
Třetím popisovaným způsobem, jak přistupovat k sharentingu, j sou „eraser laws" neboli
„výmazové" zákony. Opět u nás jednoduše najdeme jejich obdobu, a to v čl. 17 GDPR a v něm
zakotveném „právu být zapomenut". GDPR díky své široké osobní a věcné působnosti chrání
všechny subjekty údajů, kterými může být jakákoliv fyzická osoba, a vztahuje se na veškeré
informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě.1 6 6
Naproti tomu kalifornský
zákon „,Online Eraser' law"167
, který je v citované studii zmiňován jako příklad, výmaz
informací na žádost umožňuje pouze osobám mladším osmnácti let, žijícím v Kalifornii a pouze
Anonymous. Sharenting Is Here to Stay, So Now What?, s. 1238.
Tamtéž.
Children's Online Privacy Protection Act (COPPA).
Anonymous. Sharenting Is Here to Stay, So Now What?, s. 1238.
Č1. 4 odst. 1 GDPR.
California S.B. 568, https://leginfo.legislature.ca.gov/faces/billNavClient.xhtml7bill id=201320140SB568
43
u informací, které o sobě nezletilý sám sdílel. Obě normy však pouze pomáhají zmírnit
následky sharentingu, nikoliv mu předcházet.
Posledním a možná nej zajímavějším konceptem, jak chránit děti před sharentingem, je
idea ochrany prostřednictvím dětských pracovněprávních předpisů - „child labor laws".
Základní myšlenka je taková, že rodič, který pravidelně sdílí na sociálních sítích obsah založený
na vlastních dětech, za to dostává určitou hodnotu nazpět. Může se jednat o výdělek
z influencerské činnosti nebo třeba o nemateriálni pocity sounáležitosti. Vzhledem k tomu, že
obchodní model sociálních sítí je založen na reklamě, každá osoba, která tyto platformy
používá, vyměňuje své osobní údaje za bezplatný přístup na tyto webové stránky. A protože
rodiče, kteří sdílejí údaje svých dětí, v podstatě vždy získávají za sdílení těchto údajů takovou
službu, jsou jejich děti v podstatě zaměstnávány svými rodiči, kteří z prodeje jejich dat
profitují.1 6 9
Takto „využívané" děti si proto zaslouží určitou míru ochrany svých práv.
Pokud bychom přejali tuto koncepci do českého právního řádu, pak by děti, které se
stanou objekty sharentingu, měly mít stejná práva jako děti, které vykonávají uměleckou,
kulturní, sportovní a reklamní činnost podle části šesté zákona o zaměstnanosti.1 7 0
Činnost
dítěte podle § 121 odst. 2 pak například podléhá povolení ze strany krajské pobočky Úřadu
práce, které je časově a obsahově vymezené, a dále se na ni vztahují některá ustanovení
zákoníku práce.1 7 1
Nejen u nás je taková praxe podle mého názoru naprosto nemyslitelná. Užitečnou by
mohla být pouze pro případy, kdy rodiče sdílejí děti pro účely generování finančního zisku,1 7 2
což může být případ tzv. dětských influencerů, o kterých se zmiňuji níže. V ostatních případech
by sharenting jen těžko splnil podmínky pro tento zvláštní právní režim.
Pokud výše představené myšlenky shrneme, dospějeme k závěru, že komplexnost
sharentingu zkrátka neumožňuje cílené právní řešení celého problému. Osobně si myslím, že v
úvahu teoreticky přicházejí tři způsoby k usměrnění „sharentingové epidemie", které je vhodné
zkombinovat:
1. regulace chránící děti u nej závažnější ch případů sharentingu,
2. konkrétní zakotvení obecného práva dítěte na soukromí v zákoně a
8
Anonymous. Sharenting Is Here to Stay, So Now What?, s. 1240.
9
Tamtéž, s. 1240-1241.
0
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.
1
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
2
Anonymous. Sharenting Is Here to Stay So Now What?, s. 1243.
44
3. posílení podpůrného systému práv dětí.
5.3. Úprava pro excesivní případy
Nej závažnějšími případy sharentingu mám namysli především situace tzv. dětských
influencerů, označovaných také jako „kidfluencers". Za dětské influencery se označují děti,
jejichž profily na sociálních sítích mají velké množství sledujících, aniž by jim tyto platformy
většinou patřily O zveřejňovaném obsahu rozhodují rodiče, kteří děti k influencerství vedou.1 7 3
Tyto děti jsou často už od útlého věku vystaveny internetovému publiku a nemají možnost
nesouhlasit. Pokud se podíváme do právních řádů v zahraničí, můžeme zde nalézt příklady
právní úpravy, která zavádí práva dětských influencerů.
Nejblíže k nám se můžeme s takovou legislativou setkat ve francouzském právním řádu,
kde byl přijat zákon upravující komerční využívání obrázků dětí mladších šestnácti let na online
platformách.1 7 4
Úprava navazuje na francouzský zákoník práce (Code du travail) a funguje
podobně jako úprava činnosti dítěte podle českého zákona o zaměstnanosti, nastíněná výše.
Zaměstnavatel, jehož činnost spočívá ve vytváření audiovizuálního záznamu, jehož hlavním
předmětem je dítě mladší 16 let, za účelem výdělečného vysílání na platformě pro sdílení videí
online, potřebuje podle tohoto zákona povolení.1 7 5
Pokud tvorba postavená na obsahu o dětech
mladších šestnácti let není produkovaná za účelem zisku, stačí místo povolení učinit prohlášení
o činnosti tehdy, jestliže dojde k překročení stanovených limitů množství obsahu nebo odměny
z něj. Zákon přidává i povinnosti pro provozovatele platforem, například informovat vlastní
uživatele o tomto právním rámci, informovat samotné dětské influencery o důsledcích této
činnosti nebo vycházet vstříc jejich právu být zapomenut.176
V souvislosti s tímto zákonem položil německý europoslanec Moritz Körner Evropské
komisi v roce 2023 otázku, kde se ptal, zda si Komise myslí, že by členské státy měly mít
obdobné zákony a jestli plánuje navrhnout vlastní legislativu řešící dětské influencery.177
Ve
své odpovědi Komise ocenila nastolení tohoto tématu, jinak ale jen poukázala na existující
1 7 3
What are 'kidfluencers'? [online]. Inhope. 6. 9. 2022. [cit. 19. 3. 2024],
https://www.inhope.org/EN/articles/what-are-kidfluencers
1 7 4
LOI n° 2020-1266 du 19 octobre 2020 visant á encadrer ľexploitation commerciale de ľimage ďenfants de
moins de seize ans sur les plateformes en ligne.
1 7 5
Armingaud, C. E. French framework for "kidfluencers" - yet another undertaking for online platforms
[online]. Fashion Law Watch. 29. 11. 2021. [cit. 19. 3. 2024].
https://www.fasMonlawwatchconV2021/ll/29/french-frame
online-platforms/
1 7 6
Tamtéž.
1 7 7
'Kidfluencers': otázka k písemnému zodpovězení č. E-000496/2023 ze dne 15. 2. 2023.
https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/E-9-2023-000496 EN.html
45
úpravu Nařízení o digitálních službách , na Evropskou strategii pro lepší internet pro děti
(BIK+) a na tehdy chystané sdělení komplexním přístupu k duševnímu zdraví1 7 9
.
Francouzská legislativa by u nás mohla posloužit jako inspirace k zařazení dětských
influencerů do skupiny dětí chráněných částí šestou zákona o zaměstnanosti. Audiovizuální
obsah a fotografie však j sou autorskými díly1 8 0
a už nyní tak spadají výsledky činnosti dětských
influencerů do činnosti podle § 122 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o zaměstnanosti. Je však
otázkou, nakolik tak v praxi činí Úřad práce, který může takovou činnost prováděnou bez
povolení zakázat.1 8 1
Stálo by proto za zvážení doplnit § 122 zákona o zaměstnanosti po vzoru
francouzské úpravy, například následovně:
(2) Pro účely povolení podle odstavce 1 se považuje za činnost
a) uměleckou a kulturní vytváření autorských děl nebo provádění uměleckých výkonů
podle zvláštního právního předpisu^ a provádění úkonů zejména v oblasti hudební, pěvecké a
taneční,
b) reklamní provádění úkonů v reklamě^ apropagaci výrobků, služeb nebojiných objektů
a předmětů a činnost v modelingu,
c) sportovní provádění sportovních výkonů na veřejnosti,
d) ostatní činnost spočívající ve vytváření audiovizuálního obsahu za účelem
zveřejňování na sociálních sítích nebo obdobných internetových platformách za účelem
zisku, jehož hlavním subjektemje dítě.
Část šestá zákona o zaměstnanosti by pak nesla název Výkon umělecké, kulturní,
sportovní, reklamní a ostatní činnosti dítěte.
Teoreticky by měli být dětští influenceři v našem právním řádu chráněni již nyní, nejsem
si však jistá, jestli současná formulace zákona je dostatečná. Tato otázka by vyžadovala hlubší
analýzu nad rámec zaměření této práce, která se věnuje problému mnohem rozšířenějšího
„nekomerčního" sharentingu. Považovala jsem však za důležité se i u této formy pozastavit.
1 7 8
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o jednotném trhu digitálních
služeb a o změně směrnice 2000/31/ES (nařízení o digitálních službách).
1 7 9
A comprehensive approach to mental health. Communication from the Commission [online]. 7. 6. 2023. [cit.
21. 3. 2024]. https://health.ec.europa.eu/publications/comprehensive-approach-mental-
health_en?prefLang=cs&etrans=cs
1 8 0
Podle § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a
o změně některých zákonů (autorský zákon).
1 8 1
§ 124 zákona o zaměstnanosti.
46
Případné zpřísnění právní úpravy v této oblasti má podle mého názoru potenciál napomoci
regulovat ve společnosti i běžný sharenting.
5.4. Právo na soukromí dětí a systém ochrany práv dětí
Tuto kapitolu bych ráda věnovala dalším navrhovaným změnám právního řádu, které
podle mého názoru mají potenciál pomoci dětem přehnaně sdílných rodičů.
V kapitole 2.3 jsem zmínila, že rodičovská odpovědnost výslovně nezahrnuje, aby rodiče
dbali o soukromí dítěte. Ve světle čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, kde se právo na soukromí
zakotvuje, bude toto právo jednou z částí obecné povinnosti ochrany dítěte. Pokud ale zákonná
úprava o soukromí dítěte výslovně nehovoří, vytváříme tím větší prostor pro porušování
soukromí dítěte s vysvětlením, že se zatím nejedná o porušení povinnosti dítě chránit. Ochrana
soukromí by měla fungovat jako samostatné právo dítěte, nejako práh, který je možné z titulu
práv rodičovské odpovědnosti překračovat. Právo na soukromí navíc může fungovat jako určitý
vyšší standard míry ochrany dítěte a jako mantinel k tomu, aby bylo možné ochranu lépe
zajistit.
V době, kdy nový občanský zákoník vznikal, bylo rozeznání problému sharentingu
v naprostých začátcích, přestože informační technologie byly už delší dobu na vzestupu. Pokud
však nebyl doteď soukromí dítěte věnován prostor, nyní je nej vyšší čas to změnit. Proto bych
doplnila ustanovení § 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku následovně:
Rodičovská odpovědnost zahrnujepovinnosti apráva rodičů, která spočívají vpéči o dítě,
zahrnující zejména péči ojeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně
dítěte a jeho soukromí, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a
vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká
narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské
odpovědnosti může změnit jen soud.
Cílem této změny by bylo zohledňování soukromí dítěte v praxi a tudíž postupně
i posunutí veřejného mínění směrem k denormalizaci sdílení dětí na internetu.
Kromě pozice soukromí dětí považuji za důležité posílit právní ochranu dětí jako takovou.
V době vzniku této práce rezonuje společností návrh zavést instituci dětského ombudsmana.
Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Simáčkové Laurenčíkové je systém ochrany
práv dětí u nás roztříštěný a chybí zde nadrezortní koordinační mechanismus. Dětský
47
ombudsman by podle ní znamenal posílení práv dětí v naší zemi. Výbor OSN pro práva dítěte
dlouhodobě kritizuje Českou republiku, protože stále nedostála svému závazku vyplývajícímu
z čl. 4 Úmluvy o právech dítěte a nezřídila nezávislý národní orgán „za účelem vnitrostátního
monitorování naplňování Úmluvy o právech dítěte, jakož i realizaci citlivého šetření
jednotlivých stížnostíděttm
V současnosti zákon o veřejném ochránci práv 1 8 4
nijak speciálně
neupravuje působnost v oblasti ochrany práv dětí. Přestože se VOP věnuje právům dětí, je ve
své působnosti omezen a nemůže se věnovat všemi právy z Úmluvy o právech dítěte.1 8 5
Návrh
počítá s tím, že OPD bude výslovně pověřen, aby prosazoval práva dětí nejen z Úmluvy o
právech dítěte, ale i z dalších mezinárodních smluv, které jsou součástí ústavního pořádku.1 8 6
Na předloženém návrhu však nejvíce oceňuji deklarovanou spolupráci OPD přímo
s dětmi. Realizovat se má tato spolupráce prostřednictvím specializovaného poradního orgánu,
do kterého mohou být jmenovány děti ve věku od dvanácti do osmnácti let s tím, že členy
mohou být až do věku dvaceti jedna let. Děti se mohou také stát členy pracovních skupin, které
OPD může zřizovat pro specifické úkoly.1 8 7
Myslím si, že pohled osob, kterých se daná
problematika bytostně dotýká, je klíčový a pro práci OPD nenahraditelný. A pokud jde o
sharenting, s ním mohou mít přímou zkušenost, vzhledem k relativní novosti tohoto problému,
pouze děti vychovávané v současnosti.
1 8 2
Veselá, M . Vokurková, I. Práva dětí by měl v Česku hlídat jejich vlastní ombudsman. Post má vzniknout v
roce 2024 [online]. iRozhlas. 10. 4. 2023. [cit. 21.3. 2024]. https://www.irozhlas.cz/zpraw-domov/detskvombudsman-prava-deti-vereiny-ochrance-prav
2304101311 ara
1 8 3
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci
práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, [online], s. 30.
https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCSSKUT84/
1 8 4
zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
1 8 5
Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., s. 30.
1 8 6
§ 21h vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony, [online],
https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCSSKUT84/
1 8 7
Tamtéž, § 2li.
48
Závěr
Sharenting je velice komplexní společenský fenomén, vedlejší produkt moderní doby, pro
kterou je příznačná široká paleta možností práce s informacemi a přístupu k nim. Týká se
zvláště citlivé oblasti vztahů mezi blízkými členy rodiny, přičemž jakékoliv navázání
soukromého života na kyberprostor, který je z povahy věci veřejný, vždy bude problematické.
Současná společnost se kyberprostorem aktivně obklopuje, což přináší kromě výhod v oblasti
šíření informací i nevýhody, mezi něž se sharenting rozhodně řadí. Rizika s ním spojená jsou
rozsáhlá, případné důsledky mohou být závažné a vzhledem k neustálému posouvání
informačních technologií a umělé inteligence se hrozby budou pravděpodobně taktéž dále
vyvíjet. Škodlivost zásahů do dětského soukromí prostřednictvím sharentingu potvrzuje
i judikatorní praxe, byť zatím není příliš rozsáhlá.
Právě komplexnost problému sharentingu znemožňuje jakoukoliv přímou regulaci.
Samotná činnost sdílení v kyberprostoru, která může ke sharentingu vést, není postižitelná,
naopak představuje projev důležité svobody šíření a přístupu k informacím. Zároveň vymezení
okruhu informací nebo třeba míry jejich sdílení, abychom sharenting přesně rozlišili, není dost
dobře možné.
Jediným opravdu účinným způsobem, jak se sharentingem bojovat, je podle mého názoru
společenské uvědomění si jeho škodlivosti. Pouze tak se můžeme vydat na cestu k jeho
denormalizaci a následné minimalizaci. Nyní se nacházíme v době, kdy postupně do dospělosti
dorůstá první generace, jejíž dětství už bylo formované každodenním přístupem rodičů
k internetu. Jejich osobní zkušenost se sharentingem bude mít na společnost vliv teprve
v budoucnu, avšak negativní následky j sme schopni rozeznat už nyní. Společnost by si tak měla
dát za úkol, aby soukromí dětí vyrůstajících v internetem prosycené době přestalo být bráno
jako prostor, se kterým rodiče mohou nakládat podle libosti. Sharenting by postupně měl přestat
být přijímán jako normální.
Pokud bychom měli v úmyslu využít právo jako prostředek ke snižování míry
sharentingu, nabízejí se způsoby jeho nepřímé regulace posilující pozici dětí a jejich soukromí
ve vztahu k rodičům. Za nej důležitější z nich považuji výslovné vyjádření soukromí dítěte jako
hodnoty, která je chráněna v rámci rodičovské odpovědnosti. K účinnějšímu prosazování práv
dětí obecně je také klíčové zavést instituci ochránce práv dětí, aby bylo beze zbytku možné
domáhat se ochrany garantované mezinárodními smlouvami, především pak Úmluvou
o právech dítěte. Díky této právní úpravě by se následně mohla vyvíjet judikatura, která by
49
dětskému soukromí přiznávala ochranu v praxi. Judikatorní závěry v prospěch práv dětí
postižených sharentingem by pak dále měly mít potenciál formovat celkové vnímání dětského
práva na soukromí nejen v právní doktríně, ale také ve společnosti obecně.
Právo tak může fungovat jako nástroj k budování potřebného společenského uvědomění.
Je však důležité, aby se tak dělo zároveň s dalšími způsoby. Toto veskrze aktuální téma je
potřeba nadále zkoumat z pohledu dalších disciplín, jakými jsou především psychologie,
sociologie či kybernetická bezpečnost. Poznatky takto získané je třeba společnosti dále
zprostředkovávat, především pak vzděláváním a osvětou. Pokud by tyto snahy byly podpořeny
právním rámcem zajišťujícím ochranu soukromí dětí, mám za to, že by byl jejich účinek navíc
dále zesílen.
50
Seznam zdrojů
Monografie
1. Bartoň, M., Kratochvíl, J., Kopa, M., Tomoszek, M., Jirásek, J., Svaček, O. Základní
práva. Praha: Leges, 2016.
2. Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník:
Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-03-18],
3. Dušková, S., Hofschneiderová, A., Kouřilová, K. Úmluva o právech dítěte. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021.
4. Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Rodinné právo. 3. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2022.
5. Mates, P. (ed.) et al: Ochrana osobnosti, soukromí a osobních údajů. Praha: Leges,
2019.
6. Molek, P. Politická práva. Praha: Wolters Kluwer, 2014.
7. Molek, P. Základní práva. Svazekprvní - Důstojnost. Praha: Wolters Kluwer, 2017.
8. Simíček, V. Právo na soukromí. Brno: Munipress, 2011.
9. Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, SvazekI, (§ 1-
654). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 19. 3. 2024].
10. Wagnerová, E., Simíček, V , Langášek, T., Pospíšil, I, Chalupová, M., Kilián, P,
Procházka, V , Tomková, M., Baňouch, H., Baroš, J., Bobek, M., Jáger, P, Kokeš, M.,
Kysela, J. a kol. Listina základních práv a svobod: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters
Kluwer [cit. 2023-11-25],
11. Plunkett, L. Sharenthood: Why We Should Think before We Talk about Our
Kids Online. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press, 2019.
51
Studie a kvalifikační práce
12. Čapková, V. Ochrana soukromí a osobních údajů dítěte v kontextu internetu. Brno,
2020, diplomová práce, Masarykova univerzita, Právnická fakulta, [vedoucí práce
Kandalec, Pavel],
13. Jurášová, T. Právo nezletilých být zapomenut online. Olomouc, 2022, rigorózní práce,
Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, [vedoucí práce Tomoszek,
Maxim],
14. Kopecký, K , Szotkowski, R., Mičková, H., Nováková, A. Sharenting u českých
rodičů. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2022.
15. Snorová, T. Právo na informační sebeurčení v rámci práva na ochranu soukromí.
2016, diplomová práce Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta, [vedoucí
práce Bartoň, Michal],
16. Pustówka, U. Ukládání trestů vpolské a české právní úpravě. Praha, 2021, diplomová
práce, Univerzita Karlova, Právnická fakulta, [vedoucí práce Hořák, Jaromír],
17. Simmons D' Amico, E. Sharenting: A Phenomenological Study of Sharenting through
the Lens of the Presentation ofSelf 2022, disertační práce, Liberty University
Lynchburg.
18. Urban, T. Postoj adolescentů kfenoménu sharentingu. Praha, 2023, diplomová práce,
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, [vedoucí práce Vochocová, Lenka],
52
Články
19. Ahmed, A. Report shows 75 percent of parents share contents about their children
including their photos and videos on social media platforms [online],
digitalinformationworld.com. 25. 5. 2021. [cit. 16. 2. 2024],
https://www.digitalinfonnationworld.com/2021/05/report-shows-75-percent-of-
parents.html.
20. Anonymous Author. Sharenting Is Here to Stay, So Now What? Seattle University Law
Review. 2023, č. 45/4, s. 1229-1246.
21. Armingaud, C. E. French framework for "kidfluencers" - yet another undertaking for
online platforms [online]. Fashion Law Watch. 29. 11. 2021. [cit. 19. 3. 2024],
https://www.fashionlawwatch.com/2021/ll/29/french-framework-for-kidfluencers-
yet-another-undertaking-for-online-platforms/
22. Buttarelli, G. The E U GDPR as a clarion call for a new global digital standard, [online].
International Data Privacy Law, 2016, roc. 6, č. 2, s. 77-78. [cit. 2024-12-01],
https://academic.oup.eom/idpl/article/6/2/77/2404469
23. Cali, S. Pubblicazione Sul Web Di Immagini Del Figlio Minore E Genitori Separati: A
Chi Spetta Decidere? [online], avvocatocali.it. 23. 12. 2020. [cit. 17. 3. 2024],
https://www.awocatocali.it/pubblicazione-sul-web-di-immagini-del-figlio-minore-e-
genitori-separati-a-chi-spetta-decidere/
24. Citterbergová, A. Ochrana práva dětí na soukromí v prostředí sociálních sítí: sharenting
pohledem evropského práva. Jurisprudence. 2023, č. 3, s. 22-32.
25. Citterbergová, A. Mimoprávní mechanismy a procesní prostředky obrany před zásahy
do práva dítěte na soukromí na internetu. Bulletin Advokacie. 2023, č. 7-8, s. 28-31.
26. Cuříková, P. Nemajetková újma dle nového občanského zákoníku [online]. Bulletin
advokacie. 10. 4. 2015. [cit. 14. 3. 2024]. http://www.bulletinadvokacie.cz/nemaj
etkova-uj ma-dle-noveho-obcanskeho-zakoniku
53
27. Donovan, S. 'Sharenting': The Forgotten Children of the GDPR. Peace Human Rights
Governance. 2020, c. 4(1), 35-59.
28. Freeman, M . Vyjádření k reportáži ADost! [online], pedofilie-info.cz. 14. 7. 2020. [cit.
24. 2. 2024]. https://pedofilie-info.cz/wiadreni-k-reportazi-a-dost/
29. Henkel, E. Wurde die „Facebook-Kinderfoto"-Klage einfach erfunden? [online]. Welt.
16. 9. 2016. [cit. 12. 3. 2024].
https://www.welt.de/vennischtes/articlel58190010/Wurde-die-Facebook-KinderfotoKl
age-einfach-erfunden. html
30. Qader, W., „Parental trolling" - wybrane zagadnienia prawne. Zeszyty Naukowe
Paňstwowej Wyžszej Szkofy Zawodowej im. Witelonaw Legnicy. 2019, č. 32(3), s. 139—
144.
31. Hallam, L., Robbé, S., Staes, L., Walrave, M . Mindful sharenting: how millennial
parents balance between sharing and protecting, [online]. Front. Psychol. 2023, č. 14.
https://www.fr0ntiersin.0rg/articles/l 0.33 89/fpsyg.2023.1171611/full.
32. Hallam, L., Staes, L., Walrawe, M . Grandsharenting: How grandparents in Belgium
negotiate the sharing of personal information related to their grandchildren and engage
in privacy management strategies on facebook. Journal of Children and Media, Volume
17, 2023 - Issue 2, s. 192-218.
33. Juna, P., Burýšek, J. Ruský web pro pedofily vystavuje kradené fotky českých dětí
[online]. Seznam Zprávy. 17. 2. 2020. [cit. 4. 3. 2024],
https://www.seznamzpraw.cz/clanek/ruskv-web-pro-pedofily-wstavuie-kradene-
fotky-ceskvch-deti-89197
34. Kokott, J., Sobotta, Ch. The distinction between privacy and data protection in the
jurisprudence of the CJEU and the ECtHR. [online]. International Data Privacy Law,
2013, roč. 3, č. 4, s. 222-228. [cit. 14. 2. 2024],
https://academic.oup.eom/idpl/article/3/4/222/727206
54
35. Kumar, P. How Do We Prevent Parents From Posting Embarrassing Pictures? [online].
Slate. 26. 9. 2016. [cit. 12. 3. 2024]. https://slate.com/technology/2016/09/courts-arent-
the-solution-to-parents-oversharing-on-social-media.html
36. Lazard, L., Capdevila, R., Dann, C , Locke, A., Roper, S. Sharenting: Pride, affect and
the day to day politics of digital mothering. Social and Personality Psychology
Compass. 2019, č. 13/4, s. 1-10.
37. Leckart, S. TheFacebook-FreeBaby [online], wsj.com. 12. 5. 2012. [cit. 29. 11. 2023].
https://www.wsi .com/articles/SB 100014240527023 044511045773 92041180138910
38. Levy, E. Parenting in the digital age: how are we doing? [online]. Parentzone. říjen
2017. https://parentzone.org.uk/parenting-digital-age-online-safety-digital-resilience-
childrenjudge-parents
39. Martorana, M . Tik Tok, madre condannata a rimuovere i video con la figlia [online],
Altalex (Wolters Kluwer). 22. 10. 2021. [cit. 18. 3. 2024].
https://www.altalex.com/documents/news/2021/10/22/tik-tok-madre-condannata-a-
rimuovere-video-con-figlia
40. Meruňková, L., Slerka, J. Goffman's theory as a framework for analysis of self
presentation on online social networks. Masaryk University Journal of Law and
Technology. Brno: Masarykovy univerzita, 2019, roč. 13/2, s. 243-276.
41. Nonnemann, F. Modernizace Úmluvy 108, základního nástroje Rady Evropy pro
ochranu osobních údajů. epravo.cz [cit. 22. 3. 2024],
https://www.epravo.cz/top/clanky/modernizace-umluvv-108-zakladniho-nastroie-radv-
evropy-pro-ochranu-osobnich-udaju-107901.html
42. Ouvrein G., Verswijvel K. Sharenting: Parental Adoration or Public Humiliation? A
focus group study on adolescents' experiences with sharenting against the background
of their own impression management [online]. Children and Youth Services Review,
55
2019, roč. 99, s. 319-327.
https://repositorv.uantwerpen.be/docman/iaia/e47e53/158425 2022 02 07.pdf
43. Perez, F. Austrian trial over embarrassing Facebook pictures debunked [online],
Deutsche Welle. 19. 9. 2016. [cit. 12. 3. 2024]. https://www.dw.com/en/story-of-
austrian-teen-suing-parents-over-facebook-pictures-debunked/a-19562265
44. Pili, S. Tribunále di Roma - Sez. I civile - Ordinanza 23 dicembre 2017 [online],
farrisaresti.com. [cit. 17. 3. 2024]. http://www.farrisaresti.com/sentenze/tribunale-di-
roma-sez-i-civile-ordinanza-23-dicembre-2017-66
45. Romano, L. Foto dei figli sui social network? Non senza il consenso delľaltro genitore
- Tribunále di Mantova, ordinanza del 19 settembre 2017, Pres. Rel. Dott. Mauro
Bernardi [online]. Associazione Forense Emilio Conte. 7. 11. 2017. [cit. 17. 3. 2024],
https://associazioneforenseemilioconte.it/foto-dei-figli-sui-social-network-non-senza-
il-consenso-dellaltro-coniuge-tribunale-di-mantova-ordinanza-del-19-settembre-2017-
pres-rel-dott-mauro-bernardi/
46. Tuna, J. Možná je tam i vaše dítě. Pedofilní stránky zveřejňují ve velkém fotky a videa
českých dětí [online], stream.cz. 13. 7. 2021. [cit. 24. 2. 2024],
https://www.stream.cz/adost/mozna-ie-tam-i-vase-dite-pedofilni-stranky-zvereinuii-
ve-velkem-fotky-a-videa-ceskych-deti-64077677
47. Veselá, M. Vokurková, I. Práva dětí by měl v Česku hlídat jejich vlastní ombudsman.
Post má vzniknout v roce 2024 [online]. iRozhlas. 10. 4. 2023. [cit. 21. 3. 2024],
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/detsky-ombudsman-prava-deti-verejnyochrance-prav_23
04101311 ara
48. Walaszczyk-Ziomek, K. Publikujesz zdj^cia dziecka? Uwažaj na sharenting! [online],
walaszczyklegal.pl. 15. 2. 2024. [cit. 31. 3. 2024],
https://walaszczyklegal.pl/publikujesz-zdjecia-dziecka-w-sieci-mozesz-zostac-
pozbawiony-wladzy-rodzicielskiej/
56
49. Westphalová, L., Sinová, R. Nejlepší zájem dítěte. Právník. 2019, č. 12/2019, s.
12/2019, 1091—1108.
57
Internetové zdroje
50. Altalex (Wolters Kluwer) Genitore pubblica foto del figlio su Facebook? Rischia
1'astreinte [cit. 26. 2. 2023]. dostupné z
https://www.altalex.com/documents/news/2018/03/15/genitori-separazione-figlio-
minore-facebook-pubblicazione-foto-astrainte
51. Google Ngram Viewer [cit. 29. 11. 2023],
https://books.google.com/ngrams/graph?content=sharenting&year_start=1800&year_e
nd=2019&corpus=en-2019&smoothing=5
52. Collins Dictionary [online], collinsdictionary.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/sharenting? cf_chl_tk=zPlVS
AaglL7BrgdmUebaVeFvBAJxOKbDeJv2PBiiIO4-1694799687-0-gaNvcGzNECU
53. Krádež identity [online], eset.com. [cit. 16. 2. 2024]. https://www.eset.com/cz/kradez-
identity/
54. Oxford English Dictionary [online], oed.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.oed.com/search/advanced/Entries?q=sharenting&sortOption=Frequency
55. Sharenting: What parents should consider before posting their children's photos online
[online], kaspersky.com. [cit. 28. 2. 2024]. https://www.kaspersky.com/resource-
center/threats/children-photos-and-online-safety
56. Statista [online], statista.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.statista.com/statistics/617136/digital-population-worldwide/
57. Statista [online], statista.com [cit. 29. 11. 2023],
https://www.statista.com/statistics/278414/number-of-worldwide-social-network-
users/
58. What are 'kidfluencers'? [online]. Inhope. 6.9. 2022. [cit. 19. 3. 2024].
https://www.inhope.org/EN/articles/what-are-kidfluencers
58
Ostatní dokumenty
59. A comprehensive approach to mental health. Communication from the Commission
[online]. 7. 6. 2023. [cit. 21. 3. 2024].
https://health.ec.europa.eu/publications/comprehensive-approach-mental-
health_en?prefLang=cs&etrans=cs
60. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu na vydání zákona občanský zákoník, Sněmovní
tisk č. 362/0 [online], https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=6&ct=362&ct1 =0
61. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o
Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony,
[online]. https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCSSKUT84/
62. Committee on the Rights of the Children. General comment No. 14 (2013) on the right
of the child to have his or her best interests taken as a primary consideration (art. 3,
para. 1), CRC/C/GC/14. [online],
https://tbinternet.ohchr.org/_layouts/15/treatybodyexternal/Download.aspx7symbolno
=CRC%2FC%2FGC%2F14&Lang=en.
63. 'Kidfluencers': otázka k písemnému zodpovězení č. E-000496/2023 ze dne 15. 2.
2023. [online]. https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/E-9-2023-
000496 EN.html
64. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci
práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony [online],
https://odok.cz/portal/veklep/material/ALBSCSSKUT84/
65. Výbor pro práva dítěte, Závěrečná doporučení k Norsku, 2010, CRC/C/NOR/CO/4.
[online], https://www2.ohchr.org/english^odies/crc/docs/crc.c.nor.co.4.pdf
59
Soudní rozhodnutí
66. Niemietzproti Německu, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 16. 12. 1992, č.
stížnosti 13710/88
67. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15. prosince 1983, sp. zn.
BVerfGE 65, 1
68. nález Ústavního soudu ze dne 22. března 2011, sp. zn. Pl. ÚS 24/10
69. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3770/2011
70. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 252/2014
71. rozsudek Nej vyššího správního soudu ze dne 13. dubna 2010, č. j. 8 As 33/2010- 128
72. Reklos a Davourlisproti Řecku, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 15. 12.
2009, č. stížnosti 1234/05
73. K. U. proti Finsku, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, 2. 12. 2008, č.
stížnosti 2872/02.
74. rozhodnutí Spolkového ústavního soudu SRN ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 1 BvR
653/96
75. rozhodnutí soudu v Mantově ze dne 19. září 2017, č. 18226/2017
76. rozhodnutí soudu v Římě ze dne 23. prosince 2017, č. 39913/2015
77. rozhodnutí soudu v Pistoii ze dne 7. července 2018, č. 1542/2016
78. rozhodnutí soudu v Trani ze dne 30. srpna. 2021, č. 3445/2021
79. rozhodnutí soudu v Chieti ze dne 10. července. 2020, č. 403/2020
60
80. rozhodnutí soudu v Brescii, č. 2610/2017
81. rozhodnutí soudu v Livornu z 30. ledna 2013, č. 94
82. rozhodnutí Okresního soudu Varšava-Praga ze dne 25. ledna 2017 ve věci IV Ka
1206/16
61
Právní předpisy
Zákony
83. Usnesení č. 2/1993 Sb. předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny
základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky
84. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů
85. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
86. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
87. Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů
88. Zákon č. 121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákon
89. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
90. Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů
91. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
92. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
Právní předpisy E U
93. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v
souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení
směrnice 95/46/ES
94. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065 ze dne 19. října 2022 o
jednotném trhu digitálních služeb a o změně směrnice 2000/3 l/ES (nařízení o
digitálních službách).
62
Mezinárodní smlouvy
95. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb., o Úmluvě o právech dítěte, ve
znění pozdějších předpisů
96. Vyhláška ministra zahraničních věcí 120/1976 Sb. o Mezinárodním paktu o
občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních
a kulturních právech
97. Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. o sjednání Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících
98. Listina základních práv Evropské unie
Ostatní předpisy
99. LOI n° 2020-1266 du 19 octobre 2020 visant á encadrer ľexploitation commerciale de
1'image ďenfants de moins de seize ans sur les plateformes en ligne.
https://www.legifrance.gouv.fr/iorf/id/JORFTEXT000042439054
100. Revidované stanovy New Hampshire, čl. X V -Vzdělávání
https://law.justia.com/codes/new-hampshire/2022/title-xv/
101. Protection Act (COPPA) https://www.ecfr.gov/current/title-16/chapter-
I/subchapter-C/part-312
102. California S.B. 568
https://leginfo.legislature.ca.gov/faces/billNavClient.xhtml7bill id=201320140SB568
63