Tato bakalářská práce řeší problematiku testování látek
způsobujících testikulární toxicitu. Tyto látky narušují mužský
reprodukční systém, což může vést až k neplodnosti. V
teoretické části práce se porovnává tradiční přístup
využívající zvířata (metody in vivo) s novým přístupem
zaměřeným na tzv. alternativní in vitro modely a metody, ať již
validované, v procesu validace nebo teprve ve vývoji. In vitro
modely umožňují studovat účinky testovaných látek na buňky či
tkáně a lépe porozumět složitým procesům odehrávajícím se ve
varlatech. Je třeba pamatovat na to, že in vitro model
postihuje pouze část všech interakcí a procesů odehrávajících
se v in vivo prostředí varlat, proto nemůže nikdy jeden in
vitro model či metoda nahradit testování na zvířatech. Stěžejní
rolí budou ovšem hrát v  tzv. stupňovitém schématu testování
spolu s metodami in silico, ex vivo a zatím i in vivo.	V práci
jsou uvedeny dostupné in vitro modely ke studiu testikulární
toxicity a v přehledné formě jsou shrnuty jejich výhody,
nevýhody a použití. Účelem experimentální části bylo podílet se
na optimalizaci dvou pokročilých in vitro testikulárních
modelů. Prvním byl in vitro model ko-kultivace Sertoliho TM4 a
Leydigových TM3 buněk, umožňující hlouběji zkoumat parakrinní
komunikaci mezi těmito důležitými typy somatických
testikulárních buněk. Druhý cíl praktické části byl zaměřen na
tvorbu multicelulárních sféroidů tvořených Leydigovými TM3
buňkami.