MASARYKOVA
UNIVERZITA
FILOZOFICKÁ FAKULTA
Vnímání pojmu schizofrenie v obecné populaci
Bakalářská diplomová práce
Eva Kratochvílová
Vedoucí práce: Mgr. Monika Vodová
Pracoviště: Psychologický ústav
Program: Psychologie
Brno 2023
M U N I
A R T S
Bibliografický záznam
Autor:
Název práce:
Studijní program:
Vedoucí práce:
Rok:
Počet stran:
Klíčová slova:
Eva Kratochvílova
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Pracoviště: Psychologický ústav
Vnímání pojmu schizofrenie v obecné populaci
Psychologie
Mgr. Monika Vodová
2023
106
schizofrenie, stigmatizace, mýty, mýty o schizofrenii,
dešti gmatizace
3
Bibliographic record
Author:
Title of Thesis:
Eva Kratochvílova
Faculty of Arts
Masaryk University
Department of Psychology
Understanding Schizophrenia in general population
Degree Programme: Psychology
Supervisor:
Year:
Number of Pages:
Keywords:
Mgr. Monika Vodová
2023
106
schizophrenia, stigmatization, myths, schizophrenia myths,
destigmatizion
4
Anotace
Bakalářská práce se věnuje tématu stigmatizace osob se schizofrenií z řad obecné populace.
V teoretické části práce se pojednává o současných znalostech v oblasti schizofrenie, včetně
Symptomatologie. Dále se práce zabývá komplexním popisem stigmatu, které je spojováno
s touto duševní poruchou, jeho dopady na životy postižených a mýty o schizofrenii, které
existují mezi lidmi bez odborného vzdělání. Práce se také věnuje snahám o odstranění stigmat
o schizofrenii, a v neposlední řadě popisuje vztah médií a stigmatizace. Výzkumná část práce
se zabývá představami obecné populace o projevech schizofrenie. Je podrobně zkoumán způsob
stigmatizace a její jednotlivé složky, na základě kterých lze jednotlivé osoby dělit do skupin.
Zkoumán byl též vliv filmů na stigmatizaci. Byly zjišťovány vlivy demografických faktorů,
jako pohlaví, věk nebo nejvyšší dosažené vzdělání.
5
Anotation
The bachelor's thesis deals with the topic of stigmatization of people with schizophrenia from
among the general population. The theoretical part of the work discusses current knowledge in
the field of schizophrenia, including symptomatology. Furthermore, the work deals with
a comprehensive description of the stigma that is associated with this mental disorder, its effects
on the lives of the affected and the myths about schizophrenia that exist among people without
professional education. The thesis also deals with efforts to remove stigmas about
schizophrenia, and last but not least, it describes the relationship between the media and
stigmatization. The research part of the work deals with the ideas of the general population
about the manifestations of schizophrenia. The method of stigmatization and its individual
components, on the basis of which individuals can be divided into groups, are examined in
detail. The influence of films on stigmatization was also investigated. The effects of
demographic factors, such as gender, age or highest level of education, were investigated.
6
v
Cestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma Vnímání pojmu schizofrenie
v obecné populaci zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem
použila k sepsání této práce, byly citovány v textu a jsou uvedeny v seznamu použitých
pramenů a literatury.
V Brně 24. dubna 2023
Eva Kratochvílová
7
Poděkování
Děkuji mé vedoucí práce Mgr. Monice Vodové za vstřícné a ochotné vedení během psaní práce.
Můj vděk patří také doc. PhDr. Martinu Jelínkovi, Ph.D. za konzultaci ohledně statistického
zpracování dat. Děkuji také všem respondentům, kteří mi umožnili realizovat výzkumnou část
práce, a také mojí rodině a přátelům zajejich oporu.
8
Obsah
I. Ú V O D 1 1
II. T E O R E T I C K Á Č Á S T 1 2
1 . S C H I Z O F R E N I E J A K O N E M O C 1 3
1.1 SYMPTOMATOLOGIE 1 3
1.2 DRUHY SCHIZOFRENIE 1 5
1.3 EPIDEMIOLOGIE A ETIOPATOGENEZE 1 5
1.3.1 BIOLOGICKÉ KORELÁTY SCHIZOFRENIE 1 7
1.4 LÉČBA 1 7
2 . V N Í M A N Í D U Š E V N Í H O O N E M O C N Ě N Í V P R Ů B Ě H U D Ě J I N 1 9
2 . 1 PSYCHIATRIE STAROVĚKU 1 9
2.2 PSYCHIATRIE STŘEDOVĚKU 2 0
2.3 PSYCHIATRIE NOVOVĚKU 2 1
2.4 VÝVOJ PÉČE O DUŠEVNĚ CHORÉ V ČESKU 2 3
3 . S T I G M A A S T I G M A T I Z A C E 2 6
3 . 1 VŠEOBECNĚ ROZŠÍŘENÉ MÝTY O DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍ 2 7
3.2 DRUHY STIGMATU 2 7
3 . 2 . 1 INTERNALIZOVANÉ/OSOBNÍ STIGMA 2 8
3.2.2 WHYTRY EFEKT 2 9
3.3 TEORETICKÝ MODEL STIGMATIZACE 3 0
3.4 STIGMATIZACE JAKO SPOUŠTÉČ DUŠEVNÍHO ONEMOCNĚNÍ 3 0
3.5 GENDEROVÉ, VĚKOVÉ A SOCIOEKONOMICKÉ ROZDÍLY VE STIGMATIZACI 3 1
3.6 Vuv STIGMATIZACE NA VYHLEDÁNÍ POMOCI PŘI PSYCHICKÝCH POTÍŽÍCH 3 3
3 . 6 . 1 DRUH POMOCI/STIGMATIZACE PÉČE A ZDRAVOTNÍKŮ V OBLASTI DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ? 3 3
3.6.2 HOSPITALIZACE V PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNĚ (SPOJIT S PŘEDCHOZÍ KAPITOLOU?) 3 3
3.7 PSYCHOLOGICKÉ A PSYCHIATRICKÉ TEORIE 3 4
3.8 VUV STIGMATIZACE NA RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY 3 4
3.9 VUV STIGMATIZACE NA PŘÁTELSTVÍ, INTIMNÍ A SEXUÁLNÍ VZTAHY 3 5
3 . 1 0 VUV STIGMATIZACE NA PRÁCI 3 5
3 . 1 1 HMOTNÁ CHUDOBA 3 6
3 . 1 2 OSOBNÍ BEZPEČNOST 3 6
3 . 1 3 DISKRIMINACE VE ZDRAVOTNICKÉ A SOCIÁLNÍ PÉČI 3 7
3 . 1 4 KULTURNÍ PODMÍNĚNOST STIGMATIZACE 3 8
3 . 1 5 ODLIŠNOSTI STIGMATU NAPŘÍČ DUŠEVNÍMI NEMOCEMI 3 9
3 . 1 6 VZTAH SCHIZOFRENIE A NÁSILÍ 3 9
4 . V U V M É D I Í N A V Z N I K S T I G M A T I Z A C E 4 3
4 . 1 NOVINY 4 3
4 . 2 TELEVIZE 4 4
4 . 2 . 1 FILMY 4 5
4 . 2 . 2 DĚTSKÉ POŘADY 4 6
5. D E S T I G M A T I Z A C E V E Ř E J N O S T I 4 7
5 . 1 PŘEJMENOVÁNÍSCHIZOFRENIE 4 7
5.2 NÁRODNÍ PROJEKTY 4 9
III. V Ý Z K U M N Á Č Á S T 5 1
1 . CÍL V Ý Z K U M U , F O R M U L A C E V Ý Z K U M N Ý C H O T Á Z E K A H Y P O T É Z 5 2
1.1 CÍL VÝZKUMU 5 2
9
1.2 VÝZKUMNÉ OTÁZKY 5 2
1.3 H Y P O T É Z Y 5 2
2 . REALIZACE V Ý Z K U M U 5 4
2 . 1 METODA 5 4
2 . 1 . 1 VÝZKUMNÝ DESIGN 5 4
2 . 1 . 2 ZKOUMANÉ OSOBY 5 7
2.1.3 POSTUP PŘI SBĚRU DAT 5 8
2 . 1 . 4 NÁSTROJE 5 8
2.2 DATOVÁ ANALÝZA 5 8
2 . 2 . 1 POPIS VÝZKUMNÉHO SOUBORU 5 8
2 . 2 . 2 ANALÝZA OTEVŘENÝCH OTÁZEK 5 9
2 . 2 . 3 ANALÝZA POSTOJŮ VŮČI SCHIZOFRENII 6 1
2 . 2 . 4 VNITŘNÍ KONZISTENCE TESTU 6 1
2.2.5 FAKTOROVÁ ANALÝZA 6 1
2 . 2 . 6 POPIS VYEXTRAHOVANÝCH FAKTORŮ 6 4
2 . 2 . 7 VLIV POHLAVÍ NA JEDNOTLIVÉ FAKTORY 6 5
2 . 2 . 8 SHLUKOVÁ ANALÝZA 6 6
2.2.9 ZKUŠENOST SE SCHIZOFRENIÍ 7 0
2 . 2 . 1 0 ANALÝZA FILMŮ 7 1
2 . 2 . 1 1 VZTAHY MEZI JEDNOTLIVÝMI FILMY 7 4
2 . 2 . 1 2 REGRESNÍ MODEL 7 6
2.3 DISKUZE 7 9
2.4 LIMITY VÝZKUMU 8 3
IV. Z Á V Ě R 8 4
V . Z D R O J E 8 5
V I . S E Z N A M T A B U L E K , O B R Á Z K Ů A P Ř Í L O H 9 6
1 0
I. Úvod
Téma vnímání duševních poruch obecnou populací je v současné době problematické
a doprovází ho dlouhá historie. V minulosti se na duševní choroby, kam patří i schizofrenie,
pohlíželo negativně. Tato tradice do jisté míry přetrvává i do dnešních dní. Současný pohled
obecné populace na schizofrenii je velmi stigmatizující a stále diskriminující, a to i přes to, že
se věda i lidstvo posunulo kupředu. Stále můžeme v obecné populaci slýchat dlouho se tradující
stereotypy a mýty, o které schizofrenie nemá nouzi, přestože se nemusí zakládat na empirických
poznatcích.
Tento postoj veřejnosti může mít značný vliv nejen na léčbu, ale i na celý život člověka
se schizofrenií, včetně jeho intimních vztahů, práce, a samotného self konceptu. Velký podíl na
vytváření a uchovávání stigmat mají média, jako jsou novinové články, televize, nebo filmy a
to i dětské. Jsou nezastupitelným zdrojem informací, a pro mnoho lidí také zdrojem jediným.
Při deštigmatizaci je tedy nutné vzít roli médií v potaz, a zaměřit se na správnost a korektnost
mediálního obsahu. V současné době probíhají ve světě i v České republice národní
i nadnárodní projekty, které se snaží problém stigmatizace duševního onemocnění řešit.
Tato práce si klade za cíl teoreticky ukotvit dosavadní poznatky o schizofrenii a jejím
vnímání v průběhu dějin. Druhým cílem je teoreticky zpracovat stigmatizaci a její vliv na různé
aspekty života člověka se schizofrenií. Třetím cílem práce je objasnit roli médií při vzniku
a udržování stigmatizace, a představit deštigmatizační projekty u nás i v zahraničí. Záměrem
mé práce je prozkoumat a popsat různé koncepty, které si lidé na území České republiky vytváří
o pojmu schizofrenie, a jak je pojem schizofrenie vnímán obecnou populací. Práce se též
zaměřuje na úlohu médií, a to především filmů, a jejich vlivu na formování stigmatu, jelikož se
dosavadní literatura soustředí hlavně na novinové články.
1 1
II. Teoretická část
Teoretická část práce je tvořena 5 kapitolami. V první kapitole se práce snaží o vymezení
schizofrenie jako nemoci, a popisuje zejména symptomy schizofrenie. V druhé kapitole se
práce věnuje historickému pohledu na to, jak byly duševní nemoci vnímány a jak pojem
schizofrenie vznikal. Třetí kapitola je věnována stigmatu a stigmatizaci. Zejména tomu, jak
stigma vzniká a jaké faktory se na vzniku podílí, jaké má podoby, a jak se může promítnout do
běžného života osob se schizofrenií. Značná část je také věnována vztahu schizofrenie a násilí.
Čtvrtá kapitola se zabývá vlivem médií na vznik stigmatizace, konkrétně novinám, televizi,
filmu, a dětským pořadům. Poslední kapitola shrnuje dosavadní snahu o destigmatizaci
společnosti.
1 2
1. Schizofrenie jako nemoc
Schizofrenie a další psychická onemocnění v okruhu schizofrenie se řadí mezi nejzávažnější
onemocnění v psychiatrii. Mají vliv na řadu psychických funkcí a velmi silně zasahují do života
člověka, někdy mohou být až invalidizující. Celosvětově patří mezi deset nej významnějších
příčin úplné invalidity (Čéšková & Kučerová, 2015). Neexistuje žádný příznak, který by byl
typický pouze pro schizofrenii, a přesto, že se většinou diagnostikuje na základě psychotických
symptomů, nejsou pro diagnózu potřeba (Koukolík, 2014).
Dle MKN-10 se schizofrenie řadí pod kód F20 (CRo, n.d.), a popisuje ji takto:
Schizofrenické poruchy jsou obecně charakterizovány podstatnou a typickou
deformací myšlení a vnímání. Afekty jsou nepřiměřené nebo otupělé. Jasné vědomí
a intelektuální kapacita jsou obvykle zachovány, ačkoliv v průběhu doby se mohou
vyvinout určité kognitivní defekty. Nej důležitější psychopatologické fenomény
zahrnují: ozvučování myšlenek; vkládání nebo odnímání myšlenek; vysílání myšlenek;
bludné vnímání a bludy ovládání; pasivita nebo ovlivňování; sluchové halucinace, které
komentují nebo diskutují o pacientovi ve třetí osobě; poruchy myšlení a negativní
příznaky.
1.1 Symptomatologie
Schizofrenie je nemoc, u které existuje vysoká variabilita symptomů. Každý člověk
může pociťovat jiné příznaky, které výrazně mění prožívání, chování i postoje člověka ke
skutečnému světu. Je to psychotické onemocnění, které narušuje kontakt člověka s realitou. Pro
osoby se schizofrenií je náročné rozlišit mezi externí realitou a jejich vnitřními prožitky
(Čéšková & Kučerová, 2015; Orel, 2016).
Symptomy schizofrenie jsou velmi různorodé, zahrnují poruchy vnímání, myšlení,
emoce, motivaci i chování. Poruchy vnímání zahrnují halucinace, nejčastěji sluchové. Pacienti
slyší halucinované hlasy nebo vlastní myšlenky, jejich odmítání, vkládání či vysílání. Sluchové
halucinace mohou být imperativního charakteru a přikazovat nebo dávat instrukce nemocnému.
Hlasy také mohou komentovat akce nemocného a popisovat ho přitom jako třetí osobu
(Koukolík, 2014; Orel, 2016).
1 3
Poruchy myslení se projevují jako bludy, které jsou přítomny až v 90 % případů,
myšlenkovými zárazy, neologismy nebo inkoherencí v myšlení. Pacienti mohou mít paranoidní
bludy a tendence přisuzovat indiferentním podnětům skrytý význam. Mohou být také
přesvědčeni o tom, že j sou sledováni, pronásledováni a že j sou v ohrožení. Při poruchách emocí
jsou pacienti nejčastěji emočně oploštění, otupělí a stažení, ale mohou být i nadmíru excitovaní
a vzrušiví. Poruchy chování se projevují ztrátou zájmů, apatií, hypobulií nebo abulií. Můžeme
pozorovat též negativismus, stupor, katalepsii, mutismus, echolalii, verbigeraci, voskovou
ohebnost, a mnoho dalších symptomů. Pacienti se schizofrenií se mohou chovat nápadně,
vykřikují nebo si pro sebe něco mumlají, bývají neobvykle a nepřiměřeně oblečeni (Bankovská
Motlová & Španiel, 2013; Koukolík, 2014; Orel, 2016).
Mnohdy se můžeme setkat s dělením symptomů na pozitivní a negativní. Mezi pozitivní
symptomy řadíme bludy a halucinace, často je zde něco přítomného nadměrně. Mezi negativní
patří například emoční oploštělost, apatii a řečové ochuzení. Při negativních symptomech
dochází k oslabení nebo ztrátě funkce (Koukolík, 2014; Orel, 2016). Pozitivní symptomy jsou
také nej častější příčinou hospitalizace (Čéšková & Kučerová, 2015).
Kognitivní dysfunkce se u schizofrenie může objevovat již před manifestací psychózy,
a hraje klíčovou roli při adaptaci po proběhnutí epizody, protože je poškození nevratné,
avremisi se nevrací na premorbidní úroveň. Nejvíce narušena je paměť, včetně paměti
pracovní, exekutivní funkce, jako je plánování, iniciace a řešení úloh, a pozornost (Čéšková
& Kučerová, 2015).
Průběhové varianty u schizofrenie j sou různé. U chronické varianty symptomy mohou
přetrvávat neustále a není pozorována žádná remise. Dále nemoc může probíhat epizodicky
(v atakách), kde se příznaky objeví a zase vymizí (úplně nebo částečně) vremisi. Varianta
epizodického průběhu je nejčastější. Psychotická ataka obvykle trvá 6 měsíců a pacient je po
tuto dobu většinou hospitalizován. Projevuje se pozitivními i negativními příznaky, avšak
v období, kdy ataka vrcholí, dominují symptomy pozitivní. Ty po pár týdnech léčby ustoupí,
a více se projeví negativní a kognitivní příznaky. Plně rozvinutá ataka vrcholí ztrátou náhledu
a zhoršením kontaktu s realitou (Bankovská Motlová & Španiel, 2013).
Pacienti se schizofrenií také často mívají depresi, která je součástí akutní psychotické
ataky. Deprese po atace (postpsychotická/postschizofrenní deprese) je více patrná a stojí
v popředí, nicméně některé příznaky schizofrenie jsou stále přítomny. U osob se schizofrenií
1 4
hrozí v tomto stavu vysoké riziko suicidia. Pokusí se o ni čtvrtina až polovina osob, a 10 %
nemocných suicidium dokoná (Čéšková & Kučerová, 2015; Koukolík, 2014).
1.2 Druhy schizofrenie
Jak již bylo řečeno, schizofrenie je velmi heterogenní onemocnění, které se dělí na
několik klinických forem. Rozlišujeme mezi paranoidní (F20.0), hebefrenní (F20.1), katatonní
(F20.2), nediferencovanou (F20.3), reziduálni (F20.5) schizofrenií, postschizofrenní depresí
(F20.4), schizophrenia simplex (F20.6), jinou schizofrenií (F20.8) a schizofrenií NS (F20.9).
Paranoidní schizofrenie je nejčastěji diagnostikovaná forma schizofrenie, projevuje se relativně
trvalými persekučními bludy. Hebefrenní schizofrenie je charakteristická nepřiléhavostí afektu,
ztrátou vůle, manýrováním, dezorganizovaným myšlením, inkoherentní řečí a bizarním
chováním. Objevuje se typicky v době dospívání a může docházet i k sociální izolaci jedince.
Bludy a halucinace nejsou dominantními symptomy. Katatonní forma schizofrenie je
charakterizována psychomotorickými poruchami, ať už nadměrnou nebo podprůměrnou
aktivitou dosahující až stuporózních stavů, také povelovými automatismy a negativizmem.
Nediferencovaná schizofrenie je diagnostikována v případě, že stav člověka odpovídá
všeobecným diagnostickým kritériím a zároveň jej nelze zařadit mezi jiné formy. Simplexní
forma je typická postupným stažením, redukcí volní složky a oploštěním emotivity (Čéšková
& Kučerová, 2015; Čr, n.d.).
1.3 Epidemiologie a etiopatogeneze
Schizofrenie se vyskytuje po celém světě, u všech populací a ve všech geografických
oblastech. Incidence schizofrenie odpovídá 1 ze 300 osob (0,32 %). Celosvětově postihuje asi
24 milionů lidí. Projevuje se nejčastěji během pozdní adolescence, ve dvacátých letech a ve
středním věku člověka. Čím dříve nemoc propukne, tím vážnější má zpravidla nemoc důsledky
a tím závažněji se symptomy projevují. Asi u dvou třetin pacientů je nemoc chronická
(Koukolík, 2014; Orel, 2016; World Health Organization: WHO, 2022). U mužů se schizofrenie
obvykle projevuje o něco dříve než u žen, ale obecně se dle některých autorů (Orel, 2016)
vyskytuje stejně často u žen i u mužů. Dle jiných zdrojů (McGrath et al., 2008) je poměr mužů
a žen 1,4:1.
Příčina schizofrenie není zcela objasněna. Vědci se domnívají, že interakce mezi geny
a řadou faktorů prostředí může způsobit toto onemocnění. Největším rizikovým faktorem pro
1 5
vznik schizofrenie je příbuzenský vztah s člověkem se schizofrenií. V takovém případě roste
riziko onemocnění až na desetinásobek v porovnání s osobami bez příbuzenského vztahu. Pro
j edince, j ehož oba rodiče postihla schizofrenie toto riziko roste až na 50 %. Genetická informace
není usazena na jednom genu, nýbrž na vzniku schizofrenie se podílí několik genových oblastí,
přičemž pro vznik choroby nestačí mít pouze jedinou oblast. Vliv genů se sčítá až k prahovému
efektu. Tyto oblasti byly zjištěny na téměř všech chromozomech, včetně pohlavních (Čéšková
& Kučerová, 2015; Koukolík, 2014; World Health Organization: WHO, 2022).
Pravděpodobnost onemocnění může zvýšit také užívání konopí (za 8 až 14 % případů
schizofrenie je zodpovědné užívání marihuany v adolescenci), některé komplikace těhotenství
a porodu, jako je podvýživa, vystavení toxinům nebo virům, které mohou ovlivnit vývoj mozku
a nástup schizofrenie. Mezi další rizikové faktory patří i narození ve městě a v zimních
měsících, pravděpodobně kvůli výskytu některých infekcí. Příslušnost k rasové menšině
a migrace, zejména z vesnic do měst, zvyšuje riziko schizofrenie. U první generace je riziko
zhruba 3krát vyšší a u druhé generace až 4,5krát oproti obecné populaci. Faktor, který také
může hrát roli, je socioekonomický status. Lidé chudší, s nižším sociálním kapitálem a málo
přáteli jsou k onemocnění náchylnější. Taktéž stres a zneužívání, zejména v dětství zvyšuje
riziko schizofrenie, stejně jako vyšší věk otce při početí (Bankovská Motlová & Španiel, 2013;
Čéšková & Kučerová, 2015; Koukolík, 2014; World Health Organization: WHO, 2022).
Stejně jako symptomy, tak i průběh schizofrenie je vysoce variabilní. U některých osob
můžeme spatřovat některé vývojové odlišnosti již v dětství. Období před onemocněním se
nazývá prodromální období, kde se začínají objevovat negativní příznaky, jako hloubavost nebo
vztahovačnost. Nicméně tyto příznaky nejsou specifické a nemusí být znakem příchodu
schizofrenie, ale pouhým projevem dospívání (Orel, 2016). V některých případech se mohou
objevit v prodromální fázi i psychotické příznaky, které ovšem rychle vymizí. Některé změny
mohou mít nádech změny osobnosti (Ocisková & Praško, 2015).
První psychotická epizoda může mít prudký a rychlý nástup a většinou je člověk při této
epizodě hospitalizován. Následně může být člověk uzdraven nebo další epizody následují v tzv.
atakách. Mezi atakami mohou přetrvávat některé symptomy nebo úplně vymizí. Při chronickém
průběhu, který má tendenci progredovat symptomy přetrvávají kontinuálně a nemoc se
postupně zhoršuje (Orel, 2016).
1 6
1.3.1 Biologické koreláty schizofrenie
U osob se schizofrenií můžeme pozorovat některé biologické koreláty funkčních
abnormalit, včetně úbytku objemu vtemporálním laloku, amygdale, dorzolaterálního
prefrontálního kortexu a bílé hmoty mozkové. Podle Čéškové a Kučerové (2015) tyto odchylky
nepochybně hrají roli v etiopatogenezi a mají klinický význam, například pro reakci na léčbu
a dlouhodobou prognózu. Nicméně přesný význam těchto odchylek není zatím znám. Úbytek
objemu mozku však není veliký, oproti populační normě je menší pouze asi o 3 %. Největší
úbytek je pozorován vhipokampu, kde dochází ke ztrátě až 8 % od průměru (Bankovská
Motlová & Španiel, 2013). Dle Shepherda et al. (2012) existují důkazy o zmenšení šedé hmoty
předního cingulárního kortexu, frontálního a temporálního laloku, hipokampu/amygdaly,
thalamu a insuly, které se mohou časem zvětšit. U pacientů můžeme také pozorovat zvětšení
mozkových komor (Bankovská Motlová & Španiel, 2013; Svancer & Španiel, 2021).
Dle novějšího výzkumu se změny týkají jak bílé, tak i šedé hmoty mozkové. K úbytku
šedé hmoty dochází vraných fázích schizofrenie v insulárním kortexu, který je mimo jiné
zodpovědný za emocionální funkce a funkce spojené s jazykem a řečí. Aktivní atrofie
insulárního kortexu během první psychotické epizody koreluje s budoucím menším zlepšením
pozitivních symptomů. U chronických pacientů se atrofie insulárního kortexu spojovala se
závažností negativních symptomů. Dle výzkumníků se role insulárního kortexu a jeho atrofie
mění v závislosti na jednotlivých fázích onemocnění a přispívá k formování symptomů nemoci
(Takahashi et al., 2020). Je pravděpodobné, že se insulární kortex a jeho abnormální aktivace
akonektivita též podílí na vzniku a přetrvání sluchových halucinací (Molent et al., 2019;
Supekar et al., 2019).
1.4 Léčba
U většiny pacientů je schizofrenie nemocí provázející člověka po celý život. Nejčastěji
pacienti prožívají psychotické epizody nebo mají dlouhodobě trvající příznaky. Asi u jedné
třetiny pacientů se po několika málo atakách podaří vrátit k normálnímu životu a nemoc
ustupuje. Okolo 10 % lidí se schizofrenií pracuje na celý úvazek a žije samostatně. U další
třetiny se střídají ataky a remise, kdy ale lidé nejsou schopni zvládat své minulé zaměstnání a je
jim přiznán invalidní důchod. V poslední třetině jsou lidé, které nemoc pohltila natolik, že
nejsou schopni samostatného fungování aj sou odkázáni na pomoc okolí (Čéšková & Kučerová,
2015). Asi 1 člověk ze 7 splňuje podmínky pro úplné uzdravení (Jaaskelainen et al., 2012).
1 7
U schizofrenie jsou též časté komorbidní onemocnění. Mezi nej častější komorbidity se
řadí deprese, poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek
(F10-F19), obsedantně-kompulzivní porucha, posttraumatická stresová porucha a úzkostné
poruchy. Tyto přidružené poruchy interagují se symptomy schizofrenními a mohou být klinicky
významné. V některých případech mohou vyústit v sebevraždu, dlouhodobou invaliditu, častou
nutnost hospitalizace a nesprávné užívání léků (Fenton, 2001; Lu et al., 2022; Tsai &
Rosenheck, 2013).
Obecně platí, že čím dříve se schizofrenie začne léčit, tím lepší je výsledek (Bankovská
Motlová & Španiel, 2013). Schizofrenie se léčí farmakologickou i nefarmakologickou cestou.
V oblasti farmak se využívají antipsychotika, která jsou doplněna psychoterapeutickou léčbou.
Nejčastěji se používá kognitivně behaviorální terapie (KBT), která působí zejména na pozitivní
příznaky nemoci (Bankovská Motlová & Španiel, 2013; Turkington & Dudley, 2004). V oblasti
farmak se začal používat jako první chlorpromazin, a to v polovině minulého století.
V současnosti jsou v České republice povoleny dvě desítky antipsychotik s dopaminergním
antagonismem, které, stručně řečeno, blokují neurotransmiter dopamin. Antipsychotika oproti
placebu snižují riziko relapsu 3 - lOkrát, a hrají tak klíčovou roli v prevenci nástupu další
psychotické ataky (Bankovská Motlová & Španiel, 2013).
Bohužel, až 30 % pacientů neodpovídá na léčbu odpovídajícími antipsychotiky.
Předpokládá se, že základem resistence vůči léčbě jsou neurální substráty (Molent et al., 2019).
Pro farmakorezistentní pacienty se používá elektrokonvulzivní terapie (EKT). Používá se
většinou jako poslední možnost, také kvůli stigmatu, které o této léčbě panuje. Stigmatizaci
EKT způsobily především filmy, které EKT vyobrazují jako bolestivou a nehumánni techniku
podobnou mučícímu nástroji. Jako nejvíce stigmatizující je považován film z roku 1975
režiséra Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem. Skutečná praxe se od této představy
ovšem značně odlišuje.. EKT se aplikuje v celkové anestézii s myorelaxací, tudíž pacient
zákrok vůbec necítí. Pacientů, u kterých by tato léčba nefungovala, je minimum. (Kališová,
2019) V současné době se vyvíjí i léčba repetitivní transkraniální magnetickou stimulací
(rTMS), která by mohla léčit halucinace, negativní a kognitivní symptomy. (Wu, Yang & Cui,
2022).
1 8
2. Vnímání duševního onemocnění v průběhu dějin
Duševní onemocnění je staré jako lidstvo samé, ovšem postoje lidí k duševně nemocným lidem
se v průběhu času měnily. Vysvětlení vzniku duševního onemocnění a následná péče
o nemocné byla vždy ovlivňována dobovým kontextem a odrážela tehdejší vývoj společnosti.
Předpokládám, stejně jako jiní autoři (Letovancová, Kovalčíková, & Dobríková, 2017), že
postoj k lidem s duševním onemocněním byl částečně ovlivněn vývojem lidstva, potažmo také
rozvojem medicíny a psychiatrické péče.
2.1 Psychiatrie starověku
Společnost prvobytně pospolná byla charakteristická magickým myšlením. Duševně
nemocný je v této době považován za posedlého ďáblem a jeho léčba spočívala zejména
rituálech a magických obřadech, které vyháněly zlé duchy z těla. Důležitá byla zejména
prevence - nošení talismanů a amuletů jakožto magických předmětů, které dokázaly člověka
uchránit před nástupem duševní nemoci. Později se začali objevovat tzv. šamani, kteří ovládali
léčitelský um a stavěli se do čela kmene. Při léčení využívali nejrůznější rostliny, kůru stromů
či části těl zvířat, j ako byla krev, tuk nebo vnitřnosti. Nicméně hlavním léčitelským prostředkem
šamanů byly obřadní tance, zpěv písní, recitace básní a údery do bubnů (Vencovský, 1996).
Toto pojetí nemoci bylo pozorováno ještě v minulém století u některých indiánských kmenů
Latinské Ameriky (Čéšková & Kučerová, 2006).
Roli léčitelů duševních nemocí později převzali kněží, kteří byli považováni za
prostředníky mezi bohy a lidmi. Lidé tehdy věřili, že za jejich nemoci jsou zodpovědní bohové.
Kněží se této role vzdali po velmi dlouhé době. Jejich místo zaujali první lékaři, kteří ale stále
léčili zejména v chrámech. Tito lékaři se ale na rozdíl od kněží věnovali léčení nemocných jako
samostatnému oboru. Tento zárodek medicínské péče vznikal zejména ve starověkém Řecku,
Římě, Egyptě, Indii, Číně, Izraeli a Babylonii (Vencovský, 1996). Nej starší zmínka o duševní
chorobě pravděpodobně pochází ze starověkého Egypta z 15. století před našim letopočtem
(Čéšková & Kučerová, 2006).
S průlomovým názorem, že nemoci nevznikají na popud bohů ani jiných
nadpřirozených sil, nýbrž jejich příčinou jsou změny ve vnitřním nebo vnějším prostředí
člověka, přišel Hippokrates, nej slavnější Řecký lékař. Hippokratovo smýšlení pro nás
představuje tak velký historický mezník, jež dělí starověké dějiny lékařství na dobu
1 9
předhippokratovskou, nevědeckou, a pohippokratovskou, která čerpá z odkazu Hippokrata
a dále se rozvíjí (Vencovský, 1996).
Hippokrates své učení zakládal na filozofickém učení 4 tělních tekutin: krve, hlenu,
žluči a černé žluči. Toto učení aplikoval i na poli psychiatrie. Hippokrates považoval mozek
jako sídlo veškeré duševní činnosti i její patologie. Dle jeho humorální teorie je vznik dušení
choroby způsobem nevyvážeností základních tělesných šťáv, které proudí celým tělem člověka,
tedy i jeho mozkem. Jestliže nějaká ze čtyř šťáv zaplavuje mozek ve větší míře, vzniká dle
Hippokrata duševní choroba, která může mít různou podobu podle toho, která z tekutin se
v mozku vyskytla v přemíře (Vencovský, 1996).
Například, pokud je mozek v přemíře zaplaven černou žlučí, vzniká choroba
charakteristická smutkem, zádumčivostí a trudomyslností. Tato duševní porucha dostala
přidělený název melancholie. Pokud je mozek zaplaven žlutou žlučí, vede to dle Hippokrata
k onemocnění, které nazval mánie. Mánie je charakteristická neklidem, vzrušivostí
a vznětlivostí. Dále Hippokrates rozeznával tzv. frenitis a parafrenitis. Tyto choroby se
projevovaly zejména zmäteností. Nelišily se ve svých symptomech, nýbrž ve svém vzniku
a průběhu. Zmatenost, která vznikala náhle a měla krátké trvání je označována jako frenitis,
a pozvolna vznikající a dlouhotrvající zmatenost se nazývá parafrenitis. Obě tyto nemoci dle
Hippokrata vznikaly zaplavením mozku krví. Hippokrates měl také pro všechny výše uvedené
duševní choroby jeden shrnující termín: paranoia (Vencovský, 1996).
Fascinující jsou též další postřehy, jako je pozorování duševních chorob u matek po
porodu a u lidí, kteří prodělali silné trauma, nebo že úzkostné a depresivní stavy se mohou
proměnit v melancholii, a to zejména na jaře a na podzim, pokud má choroba dlouhé trvání.
Déle také přikládal důležitost snům duševně nemocných a věřil, že mohou hrát velkou roli
v porozumění nemoci. Hippokrates léčil duševní choroby stejně jako tělesné, v souladu se svým
učením. Přebytek tekutin odstraňoval prostřednictvím pouštění žilou, dávidly a projímadly.
Těmito a mnoha dalšími myšlenkami a poznatky se Hippokrates stal prvním lékařem duševních
chorob vůbec (Vencovský, 1996).
2.2 Psychiatrie středověku
V období raného středověku se začaly zakládat azyly a další nemocniční instituce pro
duševně choré. Tyto instituce ovšem nesloužily primárně k medicínským účelům a léčbě
2 0
nemocných, nýbrž jako projev nutnosti separovat duševně nemocné od zdravých (Vencovský,
1996).
Koncem raného středověku znovu zaujímá vedoucí pozici při vysvětlování příčin
duševních chorob náboženství a démoni. Duševní choroby byly vykládány jako posedlost
ďáblem, a nebyly tudíž ani považovány za nemoc a neléčily se. Duševně nemocní lidé proto
nechodili za lékařem, ale za kněžím, který prováděl exorcismus. Zároveň byli vězněni, aby
nemohli ovlivňovat druhé lidi. Čarodějnictví bylo také pokládáno za projev posedlosti ďáblem
a kladeno na stejnou úroveň jako duševní onemocnění. V dobách inkvizice bylo též časté
mučení a upalování osob s duševním onemocněním, kteří byli označováni za čarodějnice. Tato
skutečnost zabrzdila vývoj celé medicíny na několik staletí. Poslední tzv. čarodějnice byla
upálena až v roce 1782. Významnou osobou se stal Johannes Weyer, lékař žijící v 16. století,
který tvrdě bojoval proti týrání a upalování lidí označených inkvizicí jako posedlých démony
(Vencovský, 1996).
V 16. století s nástupem renesance a humanismu docházelo k částečnému potlačení
moci církve a rozvoji věd, včetně lékařství. Nicméně přístup k duševně chorým se příliš
nezměnil. Nemocní byli zavíráni, vězněni a vystavováni v klecích na náměstích pro posměch
kolemjdoucích (Vencovský, 1996). V Brně se tyto klece zrušily až roku 1770 (Čéšková
& Kučerová, 2006). V některých Evropských městech byly zřízeny tzv. lesní rezervace, kde
duševně choří pobývali, a kde bylo dovoleno je honit a zabíjet. Pacienti byli mučeni a zabíjeni,
ne-li horším způsobem, než tomu bylo ve středověku (Vencovský, 1996). „Můžeme proto
oprávněně tvrdit, že středověk v psychiatrii končí až počátkem 19. století, kdy bylo
„terapeutické řádění" konečně vymýceno." (Vencovský, 1996, s. 149).
Dle Foucaulta (1994) existovaly tzv. lodě bláznů, prostřednictvím nichž se města
zbavovala psychicky nemocných osob tak, že nemocného umístili na loď, která „šílence"
odvezla za hranice území města. Občas byli duševně nemocní přijímáni i do špitálů, kde se o ně
pečovalo. Je možné, že města většinou pečovala o své obyvatele, ale vyháněla cizince.
2.3 Psychiatrie novověku
V novověku démonologické pojetí psychických poruch vystřídalo pojetí vědecké.
Začátkem 18. století se začala formovat psychiatrie j ako samostatná medicínská věda. Nicméně
podmínky duševně chorých byly stále zoufalé a hygienicky nedostačující. Nemocní byli
2 1
umisťováni do vězení, azylů a kobek, stále trýzněni a biti svými strážci. Jinak tomu ovšem bylo
u majetných duševně nemocných, často šlechticů a členů církve, kteří si mohli dovolit zaplatit
za soukromé zařízení. Zde se o nemocné staral lékař a bylo s nimi zacházeno slušně. V období
Velké Francouzské revoluce se přístup radikálně změnil, a to zejména zásluhou Philippa Pinela.
Ten doslova sejmul okovy z vězněných duševně nemocných a vyvedl je z kobek a vězení. Pro
duševně nemocné prosadil stejné podmínky, jako měli v tu dobu somaticky nemocní. Stal se
vzorem všech dalších revolucionářů na poli psychiatrie (Vencovský, 1996).
V 18. a 19. století dochází k velkému vývoji klasifikace psychických onemocnění dle
symptomatologie V roce 1769 se poprvé objevilo slovo neuróza a jeho definice od skotského
lékaře Williama Cullena, která ji chápala jako všechna nevysvětlitelná ovlivnění smyslů
a emocí, která nejsou vysvětlitelná horečkou. Neuróza byla tehdy dávána do souvislosti
s nedostatkem morálky. Tato představa přetrvala i do dnes (Ocisková & Praško, 2015).
Mezi další významné osoby této doby patří Emil Kraepelin, který vytvořil jednu
z prvních psychiatrických klasifikací a popsal nemoc, kterou nazval dementia praecox, neboli
předčasná demence. Tato jednotka byla užívána u mladých dospělých pacientů, kteří začali
projevovat příznaky progredujícího „hloupnutí", které zasahovalo do oblasti intelektuální,
sociální i behaviorální. Krapelin na základě svých pozorování vydedukoval, že musí jít o druh
demence objevující se u mladých lidí (Heretik & Heretik, 2016).
Následně byla nemoc přejmenována na schizofrenii Eugenem Bleulerem v roce 1911
(Čéšková & Kučerová, 2006 Bankovská Motlová & Španiel, 2013). Bleuler byl toho názoru,
že stav jeho pacientů neodpovídá jedné nemoci, ale spíše souhrnu nemocí. Navíc ne vždy tyto
nemoci progradovaly až do stavu demence a nebyly nevyléčitelné, jak tvrdil Kraepelin. Bleuler
viděl jako důležitý znak schizofrenie rozštěpení psychologických funkcí člověka, které vedly
ke ztrátě jednoty osobnosti (Fusar-Poli & Politi, 2008). Podle Bleulera se schizofrenie projevuje
ve 4 oblastech, často nazývaných „čtyři A": poruchy asociací, afektivity, ambivalence
a autismus, který označoval stažení se do vnitřního světa (Heretik & Heretik, 2016).
Pojem schizofrenie pochází z řeckého schizein - rozštěp a phren - mysl. Právě část
slova „schizo-,, ve slově schizofrenie navozuje často představu „rozštěpené osobnosti". Tato
představa zahrnuje i ideu záhadných a nebezpečných individuí, jako např. Jekylla a Hydea
(Bankovská Motlová & Španiel, 2013), nebo hlavní postavu z filmu Rozpolcený (Split) z roku
2016, která v sobě skrývá dokonce 24 různých osobností.
2 2
Od počátku 19. století jsou křesťanské pohledy na duševní nemoci většinou odmítány,
ústavy pro nemocné začaly mít formu nemocnic a nemocní se nezavírali, ale léčili. Léčba ovšem
nebyla zcela humánní, objevovaly se metody pocházející ještě ze starověkých dob. Okovy
vystřídaly svěrací kazajky, kurty, omezovači židle a postele. Vedle těchto metod byla využívána
i pracovní terapie, která měla většinou podobu drobných manuálních prací. Později v 19. století
se začala používat hypnotika a sedatíva, koupele a lůžkový režim. Psychoanalýzou se
v počátcích 20. století léčily neurózy. Před 2. světovou válkou vzrůstalo užití šokové léčby, ať
už šoky inzulínovými nebo elektrokonvulzivními, a používala se i frontální lobotomie. Od
těchto technik bylo upuštěno kvůli nežádoucím účinkům, až na EKT, která má doposud své
místo při léčbě těžkých depresí, sebevražedných stavů a katatonie (Ocisková & Praško, 2015).
Období před 2.světovou válkou a během ní bylo zdrcující, zejména v Německu.
Psychicky nemocné osoby byly sterilizovaný nebo zabity. V padesátých letech minulého století
se objevily psychofarmaka, první léky, které dokázaly léčit psychotické poruchy včetně
schizofrenie. Stavy mnoha pacientů se natolik zlepšily, že mohly opouštět ústavy a nemocnice,
což umožňuje rozvoj komunitní péče. Zároveň docházelo k vzniku a rozvoji
psychoterapeutických metod. V 80. letech pomohly psychiatrii a výzkumu v ní nové
zobrazovací metody a rozvoj neurověd. Objevily se klasifikační systémy, které měly zaručit
snadnější komunikaci mezi psychiatry a efektivnější léčbu (Ocisková & Praško, 2015).
2.4 Vývoj péče o duševně choré v Česku
První písemná zmínka o psychiatrické péči na našem území je z roku 1234 z Pražského
kláštera sv. Františka (Čéšková & Kučerová, 2006). Koncem 18. století je v Čechách zaveden
systém nemocniční péče pro duševně choré, což představuje velký krok v České psychiatrii.
První velký ústav pro choromyslné se zřídil při Všeobecné nemocnici v Praze, což zajistilo
humánní zacházení s pacienty. Do této doby byla situace duševně chorých srovnatelná s jinými
státy Evropy (Vencovský, 1996).
Česká psychiatrická péče byla až do nedávna téměř nerozeznatelná od péče ze začátku
90. let minulého století. Až do roku 2013 neměla Česká republika vládní program péče
o duševní zdraví, což mělo za následek velkou nesystematičnost a zmatek. Dostupnost
psychiatrické péče byla nedostačující a celkový obor psychiatrie byl hrubě podfinancován
a opožděn v porovnání s ostatními zeměmi EU. Zatímco v jiných evropských zemích bylo
2 3
v rámci zdravotnictví vyčleněno 5-10 % na péči o duševní zdraví, v České republice to byla
necelá 3 % (Na rovinu, NÚDZ, 2022).
Ve zmíněném roce 2013 byla vytvořena Strategie reformy psychiatrické péče. Tehdejší
problém shrnuje takto:
Současný rigidní systém institucionální psychiatrické péče v ČR má těžiště v materiálně
a technicky zastaralých psychiatrických nemocnicích/léčebnách, jejichž dostupnost není v mnoha
regionech optimální. V ČR je zřejmá absence služeb v přirozeném prostředí pacienta a nízká míra
koordinace jednotlivých složek péče. MZČR chce implementací Strategie odstranit deficity zmiňované
mezinárodními organizacemi (zejména WHO) a tím zajistit plné uplatnění lidských práv všech duševně
nemocných. (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2013, s. 7).
Obecným cílem strategie je zvýšit kvalitu života osob s duševním onemocněním, což
zahrnuje zvýšení kvality psychiatrické péče, bojovat proti stigmatizaci duševně nemocných
a psychiatrii, zvýšit spokojenost a efektivitu, více začleňovat duševně nemocné do společnosti,
zlepšit provázanost zdravotních a sociálních služeb, a humanizovat psychiatrickou péči. Mezi
hlavní cíle reformy patří i přesun péče z velkých psychiatrických nemocnic do komunitní péče.
Jako velký přínos této strategie vnímám zakládání center duševního zdraví, kde by společně
v týmech měli pracovat zdravotníci (sestry, psychiatři a psychologové) a sociální pracovníci,
a klientům by tak mohla být poskytnuta komplexní péče v místě jeho bydliště (Ministerstvo
zdravotnictví ČR, 2013). Jako velmi přínosnou též vnímám roli peera, který využívá vlastních
zkušeností s duševním onemocněním (Na rovinu, NÚDZ, 2022).
Důležitým bodem, zejména pro tuto práci, je projekt Destigmatizace, který je součástí
reformy péče o duševní zdraví, a je realizován Národním ústavem duševního zdraví od roku
2017 do roku 2022. Jak již název napovídá, program se zabývá destigmatizací osob s duševním
onemocněním. Cílové skupiny projektu jsou lidé s duševním onemocněním, rodinní příslušníci
lidí s duševním onemocněním, pracovníci poskytovatelů zdravotních služeb, pracovníci
poskytovatelů sociálních služeb, zaměstnanci veřejné správy, komunity v okolí nově
vznikajících CDZ (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2013).
Iniciativa N A ROVINU, která vznikla pod projektem Destigmatizace, si klade za cíl
zrovnoprávnit lidi s duševním onemocněním s ostatními lidmi, a staví duševní zdraví na úroveň
fyzického. V rámci této iniciativy byl vytvořen Destigmatizační manuál a Media guide, který
slouží zejména novinářům a reportérům. V obou dokumentech j sou prezentována data a fakta
24
ze současného výzkumu, která mají nahradit mýty kolující mezi obecnou populací, a která jsou
pilířem pro stigmatizaci (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2013).
První fáze strategie byla spuštěna se začátkem roku 2014 a skončila s koncem roku
2015. Za úkol měla zejména iniciaci a zajištění podmínek. V současné době se nacházíme ve
druhé fázi, která zahrnuje realizaci a provoz všech projektů. Probíhá již od začátku roku 2016
a skončí na konci roku 2023. Po této fázi bude následovat fáze vyhodnocení, která zhodnotí
provedené změny (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2013).
25
3. Stigma a stigmatizace
Slovo stigma má kořeny v antickém Řecku a ukazuje na „tělesné znaky, které vypovídají
o něčem neobvyklém, nedostatečném nebo z morálního hlediska špatném" (Ocisková
&Praško, 2015, s 11). Podle Hinterhubera (2001) se slovo stigma etymologicky odvíjí od
výrazu vypálené znamení. V době raného křesťanství získalo stigma také další významy.
Kristova stigmata, podobající se zraněním, která utrpěl Ježíš, měly značit o spiritualitě a silné
víře svého nositele. Znamení jako byla znaménka či bradavice naopak vypovídala o spolčení
s ďáblem a jako důkaz čarodějnictví (Ocisková & Praško, 2015).
Dle Goffmana (2003) může mít stigma podobu fyzickou, jako jsou různá fyzická
znetvoření, i charakterovou, jako je slabá vůle, dominantní či nepřirozené vášně, nepoctivost,
a také duševní poruchy. Tyto stigmata pak způsobí, že se lidé při styku s osobou nesoucí stigma
odvrátí od této osoby a pominou veškeré další vlastnosti člověka. Goffman (2003, s 13) uvádí,
že „Zcela samozřejmě věříme, že osoba se stigmatem není tak úplně člověkem." Na základě
toho předpokladu poté osoby se stigmatem diskriminujeme.
Mnoho lidí s psychickým onemocněním včetně schizofrenie je vystavována
stigmatizaci. Stigmatizace je sociálně psychologický proces, který označuje jedince negativní
nálepkou na základě odlišnosti, která j e pro druhé z nějakého důvodu nepřijatelná. Stigmatizace
vzniká na základě neznalosti podstaty duševních poruch, předsudcích a negativních postojích,
a diskriminaci. Přímo i nepřímo souvisí s kvalitou života osob se schizofrenií (Ocisková et al.,
2014).
Nálepka neboli stigma formuje stereotypní představy, které máme o lidech s duševním
onemocněním. Stigma osoby s psychickým onemocněním vydělí ze společnosti, separuje a také
diskriminuje. Často je nálepka psychiatrického pacienta nebo schizofrenika či schizofreničky
interpretována jako nebezpečný člověk, od kterého je nutné se distancovat, což má za následek
dělení celé společnosti na „nás" jako psychicky zdravé a „normální", a „je" jako psychicky
nemocné a „nenormální" (Bankovská Motlová & Koukolík, 2004). Lidé s psychickým
onemocněním mají v důsledku stigmatizace a diskriminace problémy s nalezením práce,
navazováním a udržováním osobních vztahů (Sartorius et al., 2014).
Nej komplexnější model stigmatizace má dle Ociskové a Praška (2015) Thornicroft et
al. (2012). Ten uvádí 4 základní komponenty: značkování {labelling), stereotypic
26
(stereotyping), separace (separating) a ztráta pozice a diskriminace. Značkování zaujímá první
fázi stigmatizace. Během něj se zaznamenávají osobní charakteristiky člověka, které jsou
pokládány za důležitou odlišnost člověka oproti společenské nebo subjektivní normě. Při
stereotypu je daná odlišnost spjata s nepřijatelnými osobnostními znaky, vlastnostmi, nebo
projevy chování. Následuje separace, která odlišuje společnost na „my" a „oni". Následně jsou
stigmatizovaní jedinci vyloučeni a odmítnuti. Vlivem stigmatizace na život člověka a jeho
nejrůznější sféry se zabývám v dalších kapitolách mé práce.
3.1 Všeobecně rozšířené mýty o duševním onemocnění
O psychických nemocech často kolují mezi obecnou populací představy a přesvědčení,
které ovšem nevychází z vědeckého poznání a skutečné praxe. Velmi často se tak tyto názory
liší od odborníků, kteří označili pojmem mýtus právě onen zkreslený pohled obecné populace.
Pro osoby s duševním onemocněním existují například mýty: jsou líní a nedostatečně snaživí,
nemohou chodit do práce, nedokáží udělat vlastní rozhodnutí, jsou nemohoucí. Pro duševní
chorobu jako takovou např.: je důsledkem slabého charakteru nebo osobnosti, je to to samé jako
mentální zaostalost, není to nemoc jako třeba cukrovka, nejde nikdy úplně vyléčit, jde přemoci
silou vůle, mě osobně se duševní nemoc netýká a nemohu jí onemocnět. Schizofrenie má své
vlastní mýty, mimo výše zmíněných: schizofrenie znamená rozdělenou osobnost, všichni lidé
se schizofrenií jsou násilní a nebezpeční lidé, pokud má člověk schizofrenii, nikdy nic
smysluplného v životě nedokáže (Thornicroft, 2011). Obecná populace též věří, že jsou lidé se
schizofrenií od nich velmi odlišní, také nevyzpytatelní a vysoce nepředvídaví (Levey et al.,
1995).
3.2 Druhy stigmatu
Stigma můžeme rozdělit do 3 různých podskupin: sociální/veřejné,
strukturální/institucionální a internalizované/osobní. U sociálního stigmatu se setkáváme se
stereotypy a stigmatizací velkých sociálních skupin vůči stigmatizovaným osobám. Veřejné
stigma, projevující se předsudky ve společnosti, může mít například podobu mediálního obrazu
psychicky nemocných, vtipu o těchto lidech, a je ovlivněno i výchovou (Ocisková et al., 2014;
Ocisková & Praško, 2015).
Strukturální nebo institucionální stigma se týká pravidel a procesů institucí, které
omezují práva a příležitosti stigmatizovaných osob. Jedná se například o rezervovaný přístup
27
k psychicky nemocným na úřadech, ve zdravotnictví, ale i o propouštění ze zaměstnání nebo
omezené možnosti čerpaní zdravotní péče (Ocisková et al., 2014; Ocisková & Praško, 2015).
3.2.1 Internalizované/osobní stigma
Fenomén internalizovaného stigmatu je velmi komplexní. Projeví se ve vnímání,
hodnocení a emocích dané osoby. Zahrnuje proces se třemi fázemi, během kterého si člověk
internalizuje negativní stereotypy, které o něm vykládají druzí lidé. V první fázi si jedinec
stereotyp uvědomí, v další s ním začíná souhlasit a v poslední fázi stereotypy aplikuje na sebe
(Corrigan et al., 2009; Ocisková et al., 2014).
Osobní stigma můžeme rozdělit do 3 oblastí. První je vnímané stigma (perceived
stigma), které vyjadřuje představu jedince o tom, co si společnost myslí o stigmatizované
skupině, ke které patří. Dále známe zažívané stigma (experienced stigma). To popisuje
konkrétní situace a zážitky diskriminace člověka patřícího do stigmatizované skupiny. Poslední
oblastí je sebestigmatizace (self-stigma), což je výsledek zvnitřnění veřejného stigmatu
(Ocisková & Praško, 2015). Sebestigmatizaci může přispět osobní zkušenost zdoby
hospitalizace nebo služeb na podporu duševního zdraví, pokud s jedincem bylo nakládáno
s nedostatkem respektu, měl pocit hrozby, kontroly nebo bezmoci. Při sebestigmatizaci může
dojít i k narušení vnímání sebe samého a vlastní identity. Člověk může chápat psychické
onemocnění jako jeden z prvků svého života nebo jako jeho rozhodující aspekt (Thornicroft,
2011).
Mezi jedinci s těžkým duševním onemocněním pociťuje střední až těžké self-stigma dle
jednoho výzkumu asi 35 % z nich (Drapalski et al., 2013). Dle dalšího výzkumu z Číny téměř
70 % respondentů uvedlo mírné nebo střední sebestigma (lv, Wolf, & Wang, 2014). Obecně je
prevalence pro self-stigma udávaná pro pacienty s psychotickými problémy v rozmezí 18,8 %
až 44,2 %, v Evropě mezi 33 % až 41,7 % (Alexová et al., 2019). Podle metaanalýzy 54 studií
v průměru 64,5 % (rozsah od 45 do 80 %) pacientů vnímalo stigma, 55,9 % (rozmezí 22,5 až
96 %) skutečně zažilo stigma a 49,2 % (rozmezí 27,9 až 77 %) uvedlo odcizení (stud) jako
nejčastější aspekt sebestigmatizace (Gerlinger et al., 2013). Psychotičtí pacienti obecně
zaznamenávají vyšší skóre internalizovaného stigmatu než pacienti bez psychotických diagnóz
(Lien et al., 2014). Vysoké hodnoty internalizovaného stigmatu uváděla čtvrtina participantů
s psychózou ve výzkumu provedeném v České republice (Alexová et al., 2019).
28
Je velmi zajímavé, že sebestigmatizace v rámci psychotických onemocnění nekoreluje
s žádnými sociodemografickými faktory, jako jsou věk, pohlaví, vzdělání, rodinný stav,
zaměstnání, a ani s délkou trvání nemoci nebo počtem hospitalizací (Vrbová et al., 2016).
Systematický přehled shledal demografické faktory za marginální v kontextu sebestigmatizace
osob s onemocněním schizofrenního spektra, ale objevil, že gramotnost má signifikantní vliv.
Také sociální úzkost a další psychosociální proměnné, jako je i kvalita života, měly vliv na
osobní stigma (Gerlinger et al., 2013).
Kvalita života a duševní zdraví lidí s psychózou je výrazně horší u jedinců
s internalizovaným stigmatem. Mezi důsledky patří například snížení úrovně aktivity,
profesního fungování, nižší self-esteem a self-efficacy, zvýšené příznaky deprese a závažnost
symptomů. Má také velký vliv na léčbu v negativním slova smyslu (Alexová et al., 2019).
Metaanalýza potvrdila předchozí výsledky, kde zdůraznila především negativní vliv osobního
stigmatu na self-esteem, self-efficacy a odhalila také silnou negativní korelaci osobního
stigmatu s beznadějí (Livingston & Boyd, 2010).
3.2.2 Why try efekt
Corrigan (et al., 2009) také popisuje tzv. why try efekt. Ten zahrnuje tři komponenty:
self-stigma, mediátory jako self-esteem a self-efficacy, a dosažení životního cíle nebo jeho
nedostatek. Self-efficacy je kognitivní konstrukt, který reprezentuje důvěru nebo sebevědomí
člověka v úspěšné jednání v konkrétních situacích. Nízké self-efficacy, které se projeví
u internalizovaného stigmatu, má negativní vliv na hledání práce a příležitosti k samostatnému
životu, a celkově ztěžuje dosahování vytyčených cílů, což koresponduje i s kvalitou života
člověka s duševním onemocněním. Hlavou takového člověka pak mohou běžet myšlenky jako:
„Proč bych se vůbec měl snažit sehnat práci? Někdo jako já - někdo, kdo je neschopný kvůli
duševní nemoci - by nemohl úspěšně splnit pracovní požadavky."
Self-esteem představuje emoční aspekt vztahu člověka k sobě samému. Jedinec se kvůli
self-stigmatu a nízkému self-esteemu může cítit na veřejnosti nerespektován, a tak behaviorální
konsekvence „why try" efektu může nabývat i podoby vyhýbání se sociálním kontaktům nebo
může dosáhnu až sociální fobie, která je častou komorbiditou psychotických poruch a vyskytuje
se v rozmezí 11-36 %. Je také možné, že se takový člověk bude cítit bezcenný a jako přítěž
společnosti. Následně tento proces vyústí v to, že se člověk přestane chovat v souladu se svými
životními cíli a přestane o ně usilovat. Alternativně mohou reakce na stigma vyvolat osobní
29
posílení, sebejistotu, že tyto stereotypy nezabrání prosazování individuálně definovaných cílů
(Corrigan et al, 2009; Ocisková et al., 2014).
3.3 Teoretický model stigmatizace
Na otázku, proč je chování některých lidí diskriminující, by nám mohl odpovědět
experimentálně ověřený model. Dle modelu Bernarda Weinera (1980) je motivované chování
složeno ze 3 kroků: atribuce-afekt-akce. Z výzkumu vyplynulo, že pokud chování, které vidíme
u j iných lidí atribuujeme jako interní a kontrolované, máme tendenci cítit negativní emoce, jako
znechucení a hněv, což má za následek vyhýbavé chování. Pokud viděnému chování
přisoudíme příčinu chování nekontrolovatelným faktorům, měli lidé větší tendenci
sympatizovat s druhým člověkem a prožívají celkově pozitivnější emoce. V tomto případě je
větší pravděpodobnost, že člověku pomůžeme než v případě prvním.
Stigmatizace a následné diskriminační chování se též může držet tohoto modelu. Lidé
mající stigmatizující postoje a myšlenky ohledně lidí s duševním onemocněním mohou emočně
reagovat na základě těchto postojů, a tato reakce pak může vést k behaviorální diskriminační
odpovědi (Corrigan, Green, Lundin, Kubiak, & Penn, 2001). Například častým mýtem o lidech
se schizofrenií je, že jsou nebezpeční (Angermeyer & Matschinger, 2003; NÚDZ, n.d.). Pokud
člověk věří tomu, že jsou lidé se schizofrenií nebezpeční, bude z nich mít strach a bude se jim
následně vyhýbat.
Hypotéza Patricka Corrigana (1998), která navazuje na Weinerův model, předpokládá,
že negativní postoje k duševnímu onemocnění povedou k negativnímu chování, byla též
podpořena empirickým výzkumem. Výsledky studie nám ukazují, že předpojaté postoje vůči
duševním chorobám mají vliv na diskriminující chování, konkrétně ovlivňují sociální
vzdálenost, což vede k diskriminačnímu chování členů obecné populace k lidem s duševním
onemocněním (Corrigan, Edwards, Green, Diwan, & Penn, 2001).
3.4 Stigmatizace jako spouštěč duševního onemocnění
Je otázka, zda by mohla stigmatizující reakce okolí člověka v prodromální fázi
schizofrenie ovlivnit nástup onemocnění nebo první psychotické ataky. Dle Welhama et al.
(2009) lidé v prodromální fázi zažívají zejména strukturální stigmatizaci a diskriminaci, která
by skutečně mohla zvýšit riziko nástupu psychózy. Již v prodromální fázi si jedinec může
3 0
všímat, že se k němu lidé začínají chovat jinak, a přebírat předsudky a stereotypy skrývající se
za tímto chováním. V tuto chvíli existuje možnost internalizace stigmatu a vzniku self-stigmatu
(Ocisková et al., 2014). Též van Zelst (2009) pokládá stigmatizaci za rizikový faktor prostředí,
který může hrát roli spouštěče onemocnění, a to zejména vprodromální fázi, kde dochází
vlivem stigmatizace ke zvýšení rizika rozvoje schizofrenie. U vulnerabilních jedinců, kteří ale
žijí v tolerantním prostředí, které nestigmatizuje a nediskriminuje, dojde k rozvoji nemoci méně
často (Ocisková et al., 2014).
3.5 Genderové, věkové a socioekonomické rozdíly ve stigmatizaci
Rozsáhlá studie provedená na Slovenské populaci přinesla zajímavé výsledky týkající
se rozdílů v postojích klidem s duševním onemocněním z hlediska sociodemografických
ukazatelů. Statisticky významné rozdíly byly potvrzeny u postojů podle pohlaví, věku,
vzdělání, socioekonomickém statutu a povolání. Rovněž byla potvrzena mírná, ale statisticky
významná negativní korelace mezi postojem a věkem (Letovancová et al., 2017).
V rámci průzkumu ženy vykazovaly nižší míru stigmatizace vůči lidem s duševním
onemocněním než muži. Míra stigmatizace byla též vyšší se zvyšujícím se věkem respondentů.
Věkovou skupinou, která vykazovala nejméně stigmatizující postoje byli respondenti ve věku
mezi 35 a 44 lety. Naopak nejvíce stigmatizující postoj měla skupina respondentů s věkem 65+.
Míra stigmatizace negativně korelovala s dosaženým stupněm vzdělání respondentů. Nejméně
stigmatizační postoj měli lidé s vysokoškolským vzděláním, a nejvíce stigmatizační postoj lidé
s dokončeným základním vzděláním (Letovancová et al., 2017). Důležitost stupně vzdělání ve
vztahu k postoji potvrdily i další celosvětově provedené průzkumy (Angermeyer & Dietrich,
2006).
Postoje respondentů se lišili i vzhledem k jejich socioekonomickému postavení. Nejvíce
stigmatizující postoj vykazovaly osoby pobírající starobní a invalidní důchod, dále také
nezaměstnaní. Nej nižší míra stigmatizace byla patrná u žen na mateřské dovolené, následované
studenty a zaměstnanými lidmi. Zaměstnanci v kulturním sektoru a ve zdravotní a sociální péči
projevili nejméně stigmatizující postoj, na druhé straně dělníci vykazovali nejvyšší míru
stigmatizace. Sociální pracovníci, lékaři, zdravotníci, psychologové a speciální pedagogové
vykazovali obecně nižší míru stigmatizace než pracovníci v jiných oblastech. Obecně výzkum
také prokázal, že respondenti, kteří se setkali s osobou s duševním onemocněním, vykazovali
3 1
méně stigmatizující postoje k těmto osobám než osoby bez takové zkušenosti (Letovancová et
al., 2017).
Důkaz pro odlišnosti mezi pohlavími byl patrný již před dlouhou dobou. Bylo zjištěno,
že ženy mají v porovnání s muži více sympatizující postoje k duševně nemocným. Zároveň
studie prezentuje, že ženatí, vdaní a ovdovělí lidé vyjadřují méně sympatizující postoje, než je
tomu u svobodných, odloučených či rozvedených. Přítomnost dítěte v rodině působí negativně
na postoje rodičů ve vztahu k duševně nemocným a zvyšuje tak míru stigmatizace. Je tomu tak
pravděpodobně proto, že se rodiče obávají případného styku nemocného s jejich dítětem
(Taylor & Dear, 1981).
Podobné výsledky má i britská studie, jejímiž autory jsou Evans-Lacko, Little, Meltzer,
Rose, Rhydderch a Henderson (2014). Výzkum podpořil tvrzení, že ženy jsou tolerantnější,
mají méně předsudků a nevylučují osoby s duševním onemocněním ze společnosti ve srovnání
s muži. Více tolerance a podpory též vykazovaly jedinci s vyšším socioekonomickým statutem
a jedinci ve středním věku (45 až 64 let). Souhlasí i studie zabývající se postoji sestřiček 5
evropských zemí, kde jako důležitý prediktor pozitivního, a tedy nestigmatujícího postoje
k duševnímu onemocnění je ženské pohlaví (Chambers et al., 2010).
Výzkum ze Švédska ukazuje ženy též jako otevřenější, empatičtější a s pozitivnějším
postojem k integraci duševně nemocných do komunity ve srovnání s muži. Zároveň se ženy ale
také více bojí. Výzkum se ovšem neshoduje v oblasti věkových rozdílů. Dle výsledků této
studie s rostoucím věkem roste otevřenost a prointegrační názory spojené s lidmi s duševním
onemocněním. Tato studie též podpořila názor, že ženatí a vdaní lidé mají méně soucitný postoj
k psychicky nemocným než ovdovělí, rozvedení nebo svobodní lidé (Ewalds-Kvist et al.,
2012).
Nicméně národní průzkum v Řecku ukazuje u žen spíše opačné výsledky, tedy ženy
ajejich postoje jako více stigmatizující, než je tomu u mužů (Madianos et al., 2012). Role
pohlaví je tedy sporná, i když se většina výzkumů kloní k názoru, že mají ženy méně
stigmatizující postoje vůči duševně nemocným lidem. Role věku je též nejednoznačná, existuje
studie, která tvrdí, že s věkem roste otevřenost a naproti tomu existují studie, které tvrdí, že
nejméně stigmatizující postoje mají osoby ve středních letech. Další prediktory pro stigmatizaci
jsou nízké vzdělání, důchod či nezaměstnanost, manželství, rodičovství, nízký
socioekonomický status a žádná osobní zkušenost s duševním onemocněním.
3 2
3.6 Vliv stigmatizace na vyhledání pomoci při psychických potížích
Mnoho lidí s psychickými obtížemi se vyhýbá vyhledání odborné pomoci, protože se
bojí stigmatizace a konsekvencí z ní vyplývající. Pokud se stane, že se člověk k odborníkovi
dostane a jeho stav je diagnostikován, má daná osoba tendenci tuto skutečnost skrývat před
svým okolím. Dokonce i samotní lékaři jsou s rozdáváním diagnóz velmi opatrní, protože si
jsou vědomi, jaký dopad by onálepkování mělo na psychicky nemocného člověka (Sartorius et
al, 2014).
3.6.1 Druh pomoci
Postoje a systémy přesvědčení převládající ve společnosti mají zásadní vliv na chování
při hledání pomoci, a to jak přenosem na osobu trpící duševním distresem prostřednictvím její
sociální sítě, tak prostřednictvím vlastních postojů vytvořených v procesu socializace. Vyšlo
najevo, že veřejné mínění považuje odborníky na duševní zdraví za užitečné při léčbě
schizofrenie, ale nikoli při léčbě deprese. Je to tím, že lidé mají rozdílné představy o vzniku
různých psychických onemocnění - schizofrenie má biologický nebo nejasný původ, ale
depresi lidé z obecné populace chápou jako důsledek „sociální dezintegrace" (nezaměstnanost,
zneužívání drog a alkoholu, neshody v rodině nebo v partnerství, strádání, sociální izolace...).
Proto lidem s depresí bývá doporučováno od svého okolí, aby hledali pomoc jinde než u lékaře,
a dbá se zejména na sociální podporu, kterou mohou představovat kamarádi, rodina, duchovní,
nebo jiná blízká osoba (Angermeyer et al., 1999).
Stigmatizace má tedy dle mého názoru v tomto směru pozitivní dopad na jedince se
schizofrenií, protože díky stigmatizaci a představám lidí nasměruje nemocného jedince jeho
okolí spíše do péče lékaře, než aby se snažilo situaci zvládnout bez něj, například zmíněnou
sociální podporou.
3.6.2 Hospitalizace v psychiatrické léčebně
Hospitalizace v psychiatrické léčebně může mít nežádoucí efekt na pověst postiženého,
a může hrát roli ve vyhledávání pomoci při psychických potížích. Je možné, že vlivem
stigmatizace dojde k poskvrnění identity člověka, který byl hospitalizován (Thornicroft, 2011).
S tímto souvisí také populární představy o psychiatrech, a stigmatizace psychiatrů
a psychiatrické profese. Na toto stigma mají velký vliv média. Tato práce, jak již bylo dříve
3 3
řečeno, se zabývá zejména filmy, proto zmíním několik představ, pramenících z filmů, které
mohou být příčinou stigmatizace psychiatrů a jejich práce. Mezi nejčastější a nej rozšířenější
představy o osobě psychiatra patří nadpřirozené schopnosti, jako je čtení myšlenek či
rentgenový zrak, nebo to, že používají nebezpečné látky k léčbě svých pacientů. Veřejnost si
také často představuje postavu psychiatra jako šíleného vědce, dalšího duševně nemocného
v ústavu s jediným rozdílem vtom, že nosí bílý plášť, nebo je jejich představa pokřivena
Freudovým učením a promítají si do něj nej různější sexuální motivy (Fink & Tasman, 1992).
3.7 Psychologické a psychiatrické teorie
Některé teorie vypracované psychology a psychiatry mohou překvapivě též prohlubovat
stigmatizaci. Příkladem může být koncept „schizofrenogenní matky". Tento pojem vznikl v 50.
letech minulého století, a podle teorie okolo tohoto pojmu vystavené, existuje určitý typ matky,
který předurčuje její dítě k onemocní schizofrenií. Mezi charakteristické znaky
„schizofrenogenní matky" patří hyperprotektivita a komandující chování matky. Empirický
výzkum tuto hypotézu ale nepotvrdil. Následně se ukázalo, že rodinné vztahy sice nejsou
příčinou onemocnění schizofrenie, ale členové včetně matky, mohou svým chováním
a interakcí s dítětem ovlivňovat průběh a vývoj této nemoci (Hartwell, 1996; Thornicroft,
2011).
3.8 Vliv stigmatizace na rodinné příslušníky
Psychické onemocnění člena rodiny může být pro rodinné příslušníky velká zátěž.
Někteří lidé, kteří mají v rodině člena s vážným duševním onemocněním přemítají o otázkách
života a smrti, a to jak ve spojitosti s nemocnou osobou, tak i ve spojitosti se sebou samým.
18% rodinných příslušníků osob, které byly hospitalizovány s duševním onemocněním si
někdy mysleli, že by bylo pro tyto osoby lepší, kdyby zemřeli a u 10 % jich samotných se někdy
objevily suicidální myšlenky (Óstman & Kjellin, 2002).
Rodinní příslušníci často uvádí, že si jsou vědomi všech stereotypů a předsudků,
a velkou váhu připisují médiím, které téměř výhradně ukazují duševně nemocné lidi v kontextu
trestných a násilných činů, a neukazují duševně nemocné, kteří vedou normální život nebojsou
dokonce kreativní. Také pociťují nedostatek informací o nemoci, která postihla člena jejich
rodiny (Angermeyer et al., 2003).
3 4
Role pečovatele může být pro mnohé velmi náročná a stresující, a odmítající okolí může
tuto práci dělat ještě těžší. Až 70 % všech pečovatelů uvádí, že vnímají devalvaci ze strany
okolí vůči duševně nemocnému, a 43 % z nich také uvádí, že pociťují devalvaci okolí vůči
rodině nemocného (Struening et al., 2001). Rodina je tedy také předmětem stigmatizace, stejně
jako nemocný příbuzný.
3.9 Vliv stigmatizace na přátelství, intimní a sexuální vztahy
Stigmatizace ovlivňuje všechny sféry sociálního života nemocného člověka poměrně
negativně. Osoba se schizofrenií může mít potíže udržet si přátele a partnery, kteří je mohou po
zjištění, že člověk psychicky onemocněl, opustit. Mohou mít také potíže s hledáním přátel
a partnerů nových, což může vyústit až v sociální izolaci a osamělost (Thornicroft, 2011).
Psychiatrická diagnóza může také snížit šance na uzavření nebo udržení manželství, ve srovnání
s lidmi bez diagnózy. Dle výzkumu z roku 2004, dvě třetiny lidí byli nezadaní, a pouze 17 %
lidí s diagnózou bylo v manželském svazku (Thornicroft et al., 2004).
3.10 Vliv stigmatizace na práci
Stigmatizace může hrát důležitou roli zejména v udržení práce a získávání práce nové.
Lidé s duševním onemocněním často po práci touží (dle Britské studie až 82 %), mnohdy ji ale
nedostanou kvůli svému onemocnění (Stanley, 2004). Dle Britské studie, pokud se
zaměstnavateli předloží viněty žádosti o zaměstnání, které jsou stejné až na diagnózu (diabetes
nebo deprese), má zaměstnavatel tendence vybírat spíše uchazeče o pracovní pozici
s diagnózou diabetu než deprese. Diagnóza deprese výrazně snížila uchazečovy šance na přijetí.
Tato skutečnost je pravděpodobně založena na očekávání horšího výkonu (Glozier,
1998). Nicméně lidé trpící depresí, dle výzkumu provedeného v USA, mohou kvůli své nemoci
být více nepozorní a mít horší paměť, což se promítne v jejich práci. Výsledky ukazují, že lidé
s depresí mají sníženou produktivitu, odpovídající ztrátě asi 2,3 dne měsíčně (Wang et al.,
2004). Obava z horšího výkonu osob s diagnostikovanou depresí tak může být oprávněná.
Přitom by práce mnoha nemocným lidem pomoci. Práce může u lidí podporovat rozvíjení jejich
schopností a dovedností, je také zdrojem cílů a prostředím s možností sociálních kontaktů.
Práce může pomoci lidem v procesu uzdravení (Thornicroft, 2011).
3 5
Problematikou nalezení práce pro člověka s duševním onemocněním se zabývá
nizozemská psycholožka Anita Hubner, která sepsala své poznatky do knihy s názvem Mám to
o sobě říct? vydané v českém jazyce v roce 2022. V knize se autorka snaží poskytnout čtenáři
různé pohledy na problematiku nalezení pracovní pozice a poskytuje cenné rady pro toho, kdo
se nemůže rozhodnout nebo váhá nad tím, zda u pohovoru nebo na pracovišti sdělit svým
nadřízeným nebo spolupracovníkům o své nemoci.
3.11 Hmotná chudoba
Ukázalo se, že hmotná chudoba koreluje s psychickým onemocněním (Lightman,
Mitchell, & Wilson, 2008). Lidé s duševním onemocněním jsou trvale nadměrně zastoupeni
v populaci bezdomovců a psychiatrická onemocnění jsou běžným rizikovým faktorem pro
bezdomovectví (Forchuk et al., 2016). Až čtvrtina lidí s vážným duševním onemocněním je
zároveň bez domova (Kuno et al., 2000). K finanční situaci účastníků negativně přispělo stigma
a diskriminace ze strany přátel, rodiny, zaměstnavatelů a cizích lidí. Účastníci vyjádřili frustraci
z obecného přesvědčení, že dostávají vládní pomoc, protože jsou příliš líní si najít práci nebo
že jsou všichni závislí na drogách/alkoholu. Nicméně ne všichni účastníci výzkumu popisovali
svoji finanční situaci jako zhoršující se (Forchuk et al., 2016).
Longitudinální studie z Cíny objevila, že lidé s diagnózou vážného duševního
onemocnění, do kterého spadá i schizofrenie, mají mnohdy problémy s financemi. Míra
chudoby osob s vážným psychickým onemocněním se v letech 1994 a 2015 zvýšila z 39,9 %
na 49,4 %. Větší část z nich upadla do chudoby (27,3 %), než aby se z ní vymanila (17,8 %)
(Yu et al., 2021).
Chudoba má také škodlivý dopad na další oblasti života. Lidé si nemohou dovolit běžné
společenské aktivity, jako jít do kavárny nebo do kina, a kupování oblečení, což může mít za
následek nižší self-esteem a prohloubení sociálního stigmatu. Vlivem chudoby také mohou
trpět sociální a intimní vztahy, a vztahy s rodinou (Wilton, 2004).
3.12 Osobní bezpečnost
Lidé s diagnózou duševní nemoci se stávají obětí násilného napadení častěji, než je tomu
u celkové populace. Existuje 2,5x vyšší šance, že se stanou obětí násilného trestného činu, než
je tomu u běžné populace (8,2 % vs 3,1 %) (Hiday et al., 1999).
3 6
Narativy popsané ve studii ukazují, že povaha, intenzita a důsledky stigmatu se liší podle
psychiatrické diagnózy, a liší se u osob s psychotickými a nepsychotickými poruchami. Osoby
s psychotickým onemocněním, jako je například schizofrenie nebo bipolární porucha, jsou
obecně více verbálně i fyzicky zneužíváni, více diskriminováni a lidé s nimi přestávají
navazovat kontakty, než je tomu u lidí s nepsychotickým duševním onemocněním. Výzkumní
účastníci se schizofrenií, bipolární afektivní poruchou a drogovou závislostí uvedli, že zažili
fyzické násilí, verbální napadání a ztrátu kontaktu s lidmi kvůli své nemoci (Dinos et al., 2004).
Vysoká míra napadení se vyskytuje zejména u lidí bez domova a s těmi, co mají problém
s užíváním látek (Hiday et al., 1999).
Významná menšina pacientů ale naopak zjišťuje, že jejich duševní onemocnění zlepšuje
jejich prožívání života a vztahy s ostatními (Dinos et al., 2004). Tento fakt naznačuje, že
diagnóza není jediná proměnná, která v této problematice hraje roli.
3.13 Diskriminace ve zdravotnické a sociální péči
V psychiatrických zařízeních pracuje personál, který je vyškolený v oblasti péči
0 duševní zdraví. Paradoxně ale tito lidé, kteří by měli psychicky nemocnému pomoci, dělají
někdy spíše opak. Mnozí nemocní lidé mají pocit, že jim zdravotnický personál nerozumí
a vyjadřují se o něm ne zcela pozitivně. Duševně nemocní často označují zdravotnický personál
jako skupinu nejvíce stigmatizující (Horsfall et al., 2010; Schulze, 2007). Nejinak je tomu
1 u schizofrenie, jedné z nejvíc stigmatizujících onemocnění. I mezi těmito osobami jsou
profesionálové v oblasti duševního zdraví považováni zajeden z hlavních zdrojů stigmatizace
(Valery & Prouteau, 2022).
Možným vysvětlením, proč je zrovna personál, který má psychicky nemocným lidem
pomáhat, tak moc stigmatizující je, že lékaři čerpají ze svých klinických zkušeností a mají
zkušenost s těmi, kdo jsou na tom špatně, a ne s těmi, co jsou na tom dobře, protože ti
„vypadnou ze systému" a k psychiatrovi nedochází. Soudní psychiatři, kteří mají zkušenosti
s duševně nemocnými, kteří navíc páchají trestné činy, jsou tím ovlivněni ještě více
(Thornicroft, 2011).
3 7
3.14 Kulturní podmíněnost stigmatizace
Lidské vnímání a myšlení není objektivní, je podmíněno kulturou, ve které jedinec žije.
V některých zemích jsou symptomy schizofrenie, zvláště ty pozitivní, vnímány jako propojení
s božstvem nebo je jedinec považován na bytost s nadpřirozenými schopnostmi. Je tomu tak
například vOkinawě, kde jsou takoví jedinci součástí vyšší sociální vrstvy a jsou to velmi
vážení členové společnosti. Naopak na Tchaj-wanu je duševní onemocnění vnímáno jako trest
z minulého života a vzniká při reinkarnaci (Ocisková & Praško, 2015). Zajímavé je, že lidé
patřící mezi menšinovou populaci (etnickou minoritu), kteří jsou též terčem předsudků
majoritní populace, jsou méně pravděpodobně předpojatí vůči jiným lidem (Fiske, 1998).
Výsledky studií zabývajících se rozdílnou mírou stigmatizace v různých částech světa
se ne zcela shodují v názoru, zda je stigmatizace vůči psychicky nemocným lidem stejná.
Výzkum porovnávající Německo, Slovensko a Rusko ukázal, že mezi zeměmi v postojích vůči
duševně nemocným nejsou velké rozdíly. Malý rozdíl byl nalezen v Německu, kde mají lidé
tendenci silněji devalvovat psychiatrické pacienty (Schomerus et al., 2006). Výsledky dalšího
výzkumu, srovnávajícího Německo, Rusko a Mongolsko, ukazují, že stereotyp a stigma
nebezpečnosti lidí se schizofrenií j sou platné pouze na území Německa. Studie tak nasvědčuje
tomu, že je stigmatizace duševního onemocnění kulturně podmíněná (Angermeyer et al., 2004).
Víme, že situace v České republice je například mnohem horší než ve Velké Británii.
Češi jsou méně ochotni přijmout osobu s duševním onemocněním, a sociální distance je mezi
Čechy větší než mezi Brity. Článek nicméně spekuluje o možné historické příčině těchto
rozdílů. V éře komunismu byly duševní poruchy považovány za individuální problém
nesouvisející s širší veřejností a populací. Nemocní lidé byli vyčleněni z komunity
a hospitalizováni na psychiatrickém oddělení. Vysokou míru sociální distance a odmítání
psychicky nemocných jedinců můžeme tudíž přisoudit i tzv. hangover effectu (tzn. něčemu, co
zbylo z minulosti, např. přežívající zvyk) komunismu (Winkler et al., 2015). Jistý vliv bude mít
též deštigmatizační program, který ve Velké Británii funguje již od roku 2003, a o kterém je
více psáno v kapitole 5. Destigmatizace veřejnosti.
V průzkumu provedeném v 5 různých státech Evropy, zahrnujících Finsko, Litvu, Irsko,
Itálii a Portugalsko, zkoumající postoje sester ve zdravotnických zařízeních k duševně
nemocným vyšlo najevo, že se postoje lišily napříč některými státy a u jiných států byla patrná
podobná tendence. Portugalské sestřičky byly signifikantně pozitivnější ve svých postojích
3 8
v porovnání s litevskými, které měly postoje signifikantně negativnější než ostatní, což může
vést k vyšší míře stigmatizace. Jako hlavní prediktor rozdílu v postojích sester vidí autoři
výzkumu zemi, ve které sestra prováděla praxi (Chambers et al., 2010).
3.15 Odlišnosti stigmatu napříč duševními nemocemi
Stigmatizace není stejná u všech psychických onemocnění. Lidé s diagnózou
schizofrenie jsou v porovnání s lidmi s diagnostikovanou depresí vnímáni obecnou populací
jako více nebezpeční, nevyzpytatelní a vyvolávající v lidech strach (Angermeyer
& Matschinger, 2003). Ukázalo se, že u schizofrenie roste riziko násilí, oproti obecné populaci,
ovšem toto riziko není ze všech duševních poruch nejvyšší. Bipolární porucha je považována
za nemoc, která je spojená s rizikem násilí nejvíce. Většina násilí u bipolární poruchy se
vyskytuje během manické fáze. Riziko násilí u schizofrenie a bipolární poruchy zvyšuje
komorbidní porucha užívání návykových látek a poruchy osobnosti, ale existuje i bez těchto
komorbidit (Volavka, 2013).
Ve Švédsku se uskutečnila studie, která zkoumala psychiatrické diagnózy u vězňů
odsouzených za zabití nebo pokus o zabití v letech 1988 až 2001. Dle výsledků mělo 90 %
zkoumaných vězňů diagnostikovanou nějakou psychickou chorobu, a více než polovina měla
diagnostikovanou poruchu osobnosti a zhruba 20 % trestanců mělo diagnostikovanou
psychotickou poruchu (Fazel, 2004). Pravděpodobně nejvyšší riziko násilí, která má za
následek vraždu, se objevuje u disociální poruchy osobnosti. Toto riziko je zvláště vysoké
zejména u žen (Eronen, 1996).
Lidé s úzkostnými poruchami, dysthimií a depresí mají též mírně zvýšené relativní
riziko násilí v porovnání s obecnou populací, nicméně nedosahují tak významných hodnot jako
diagnóza schizofrenie nebo bipolární poruchy. Forma násilí většinou nedosáhne podoby zabití
(Corrigan & Watson, 2005).
3.16 Vztah schizofrenie a násilí
Iniciativa N A ROVJNU, která je realizovaná v rámci projektu Destigmatizace
uskutečňovaného v rámci reformy psychiatrické péče ČR uvádí:
Lidé s duševním onemocněním nemají větší sklony k násilí než zbytek populace. Tento mýtus
je často posilován médii a může vést ke strachu z nálepky nebezpečného agresora a neochotě vyhledat
3 9
pomoc. Ve skutečnosti je tomu naopak. Kvůli své křehkosti a zranitelnosti se jedinci s duševním
onemocněním častěji stávají oběťmi násilných činů nebo mohou ublížit sami sobě (NÚDZ, n.d.).
Nebezpečnost je u osob se schizofrenií vnímána obecnou populací velmi silně. Je to
pravděpodobně nej silnější stigma, které o pacientech se schizofrenií panuje (Lampropoulos et
al., 2019). Výzkumy nicméně naznačují, že mezi schizofrenií a násilím existuje jistá korelace.
Zvýšená pravděpodobnost násilného chování je ale dle některých výzkumů spojena pouze
s určitou konstelací symptomů. To, jestli se člověk se schizofrenií bude chovat agresivně,
souvisí s vážností onemocnění, zejména s přítomností pozitivních symptomů, a užíváním
alkoholu a psychoaktivních látek, které zvyšují násilné chování a pravděpodobnost spáchání
trestného činu (Angermeyer, 2000; Modestin, 1998).
Další studie s tímto nesouhlasí a stoj i si za tvrzením, že u většiny psychiatrických poruch
je obvykle násilí zvýšeno, ve srovnáním s lidmi bez psychiatrických poruch. Míra násilné
trestné činnosti je zvýšena u poruch osobnosti, schizofrenie, a je obzvláště vysoká u zneužívání
návykových látek (Whiting et al., 2021). Nedávná metaanalýza představila konkrétní data
absolutní míry páchání násilí. V zahrnutých studiích založených na registrech se pohybovala
od 2,3 % do 24,7 % u mužů s poruchami schizofrenního spektra a od 0 % do 5,4 % u žen
s poruchami schizofrenního spektra. Riziko páchání násilné trestné činnosti bylo tedy menší
než 1 z 20 u žen a 1 ze 4 u mužů (Whiting et al., 2022).
Komorbidita schizofrenie se závislostí na návykových látkách výrazně ovlivňuje násilné
a kriminální chování (Erkiran et al., 2006). Tato komorbidita je u schizofrenie nejčastější,
objevuje se v 40 až 50 % případů, a nejen že zvyšuje riziko násilného chování, ale i riziko
nezaměstnanosti, bezdomovectví, kriminálního chování, zatčení a sebevražd. Zvyšuje také
četnost výskytu pozitivních symptomů, relaps psychózy a pravděpodobnost dalšího
komorbidního onemocnění (Blanchard et al., 2000; Buckley et al., 2009). 92,3 % vězňů se
schizofrenií má také přidruženou poruchu způsobenou používáním psychoaktivních látek
(RegieretaL, 1990).
U jedinců s poruchou schizofrenního spektra a bez komorbidity je v porovnání
s obecnou populací 3krát větší pravděpodobnost rizika páchání násilí. U osob majících
navíc komorbiditu poruchy způsobené používáním psychoaktivních látek se pravděpodobnost
rizika zvýšila 1 Okřát, než tomu bylo u osob obecné populace (Whiting et al., 2022). Během
života byl ve Švédsku odsouzen za násilný trestný čin téměř každý čtvrtý (23 %) člověk
40
s diagnostikovanou schizofrenií, u kontrolních osob náležících do obecné populace to byly 3 %
(Sariaslan et al., 2016).
Je možné, že vliv na násilnost má i podtyp schizofrenie. Ve studii provedené na
schizofrenních vězních se ukázalo, že 90 % vězňů bylo diagnostikováno paranoidní schizofrenií
s komorbiditou poruchy způsobené užíváním psychoaktivních látek. Tito lidé se nejčastěji
dopustili vraždy či pokusu o vraždu a obvykle útočili na jedince, které neznali. Jako zbraň
většinou použili nůž nebo pistoli. Téměř 90 % pachatelů (jedinců diagnostikovaných
schizofrenií s komorbiditou) uvedlo, že při páchání trestného činu užívali kanabinoidy a další
psychotropní látky. Bylo také zjištěno, že tito jedinci byli často fyzicky týráni v dětství a měli
sklony k sebepoškozování a sebevraždě (Cinik et al., 2015).
Ovlivnit to, zda bude mít člověk se schizofrenií sklony k násilí, může i mnoho dalších
skutečností, j ako j sou například impulzivita, spolupráce při léčbě (kompliance), a další poruchy
objevující se vkomorbiditě (Dumais et al., 2011). Navíc se ukazuje, že určité predispozice
k násilí mohou být také uloženy v genetické informaci (Tuvblad et al., 2016). Nejčastějšími
oběťmi násilí jsou obecně rodinní příslušníci a zdravotnický personál (Vevera et al., 2005).
Ve studii provedené na Českém území zkoumající násilí lidí s psychózou a bez ní se
ukázalo, že u osob s psychózou existuje téměř čtyřikrát vyšší pravděpodobnost napadení než
u osob bez psychózy. Nedávná fyzická viktimizace, špatné zacházení v dětství a míra užívání
alkoholu byly spojeny se zvýšeným rizikem napadení, a to u obou skupin osob. Nedávná
fyzická viktimizace byla nej silnějším prediktorem útoků. Naopak vyšší věk a zaměstnání
působí jako ochranné faktory před násilím. Většina fyzických útoků proběhla, když jedinci
s psychózou prožívali pozitivní psychotické příznaky (Černý et al., 2018).
Výsledky longitudinálního výzkumu, který se zabýval otázkou, zdaje násilné chování
mezi lidmi se schizofrenií častější, naznačují, že se míra násilí výrazně nezměnila. Ve vzorku
českých pacientů se schizofrenií mezi lety 1949 a 1989 nedošlo k žádnému nárůstu násilí ave
vzorku z roku 2000 byla prevalence násilí pouze nepatrně vyšší. Autoři očekávají, že míra násilí
uváděná ve vzorku zůstane stabilní v průběhu času a za stabilních podmínek (Vevera et al.,
2005).
I přesto, že data ukazují, že riziko páchání násilných činů je u osob se schizofrenií vyšší
než u obecné populace, nesmíme setrvávat ve stereotypech. Většina pacientů se schizofrenií
4 1
není násilná. Je důležité též připomenout, že trestný čin spáchaný duševně nemocným člověkem
nemusí nutně souviset s jeho nemocí a člověk může být za své jednání sám plně odpovědný.
Výsledky výzkumu naznačují, že demografické údaje včetně etnického původu a pohlaví jsou
lepším prediktorem násilného chování než psychiatrická diagnóza (Corrigan & Watson, 2005).
42
4. Vliv médií na vznik stigmatizace
Média jsou v oblasti stigmatizace velkou a mocnou zbraní, která má značný vliv na obecnou
populaci, nevyhýbajíce se ani dětem. Bohužel, ve většině případů média zhoršují stigmatizaci
duševních poruch i schizofrenie, než aby lidi vzdělávala a stigma snižovala - ovšem i takové
případy jsou zaznamenány. Mnozí producenti mediálního obsahu si neuvědomují závažnost
svých činů, a publikují informace které si dříve neověří. Jejich dopad není marginální,
a především pro tento účel byl vytvořen již zmiňovaný Media Guide.
4.1 Noviny
Mnoho informací o duševních chorobách mohou lidé čerpat z novinových článků. Častá
témata, která se v této oblasti objevují, jsou násilí, nebezpečí pro ostatní, kriminalita
a nepředvídatelnost lidí s psychickým onemocněním. Noviny poskytují informace mnohdy
negativní, nadmíru vyhrocené a neodpovídající realitě. Téměř nikdy se v článku neobjeví názor
duševně nemocného člověka nebo osobní zkušenost s psychickým onemocněním (Thornicroft,
2011).
Osoby s duševním onemocněním jsou v tištěných médiích stále nadměrně vykreslovány
jako pachatelé násilných trestných činů, zejména vražd. Studie provedená na území Česka
a Slovenska uvádí, že podíl článků, kde se společně vyskytují psychiatrické nemoci
s agresivním chováním je 31,2%. Vražda byla nejčastěji zmiňována v souvislosti
s psychotickými poruchami a schizofrenií, přičemž 40 % článků zmiňovalo schizofrenii. Drtivá
většina článků prezentovala duševně nemocné lidi jako pachatele a tyto články byly častěji
shledány jako stigmatizující (Nawka et al., 2012). Podobná prevalence (31 %) článků
zobrazujících psychiatrickou poruchu spolu s agresivním chováním vůči sobě nebo ostatním
byla pozorována ve Spojených státech (39 %) a v Srbsku (32 %). Nejvyšší míra byla zjištěna
ve Velké Británii (46 %) a na Novém Zélandu (61 %), a naopak nej nižší v Austrálii (6 %)
(Nawka et al, 2012).
Ve studii porovnávající Česko, Slovensko a Chorvatsko vyšlo najevo, že Česko z těchto
tri států má na titulní straně každý osmý článek o duševních nemocech (13 %), kdežto na
Slovensku a v Chorvatsku byl tento podíl znatelně nižší (2 % a 5 %). Lidé s duševním
onemocněním j sou častěji vykreslováni jako pachatelé, méně často jako oběti násilí. Jako zdroj
informací citovaných v článcích byl pouze v 8 % případů uveden duševně nemocný. Diagnózy
4 3
F20-F29 - Schizofrenie, poruchy schizotypální a poruchy s bludy jsou v ČR zastoupeny asi
v 9 %, nejčastěji jsou zmiňovány diagnózy F10-F19 - poruchy duševní a poruchy chování
způsobené užíváním psychoaktivních látek (26 %) (Nawková et al., 2010).
Noviny jsou mocným nástrojem při stigmatizaci, jelikož posilují stigmatizaci a šíří
stereotypy o duševně nemocných, ale mohou být též užitečné při deštigmatizaci. Z tohoto
důvodu také vznikl v České republice Media Guide pod projektem Deštigmatizace
realizovaného iniciativou Na rovinu, spadajícího pod Národní ústav duševního zdraví (Media
Guide, 2021). Bývalý ředitel tohoto ústavu, pan prof. MUDr. Cyril Hóschl, DrSc, FRCPsych.
(2021) o Media Guide v úvodu (s. 2) říká: „Hlavním cílem tohoto „media guide" je poskytnout
novinářům, redaktorům, editorům, reportérům, ale například i studentům materiál, který jasně
a přehledně představí praktické tipy, jak citlivě a zodpovědně zpracovávat rozličná témata
související s duševním zdravím."
4.2 Televize
Televize a různé programy v ní vysílané se stejně jako další média podílí na stigmatizaci
duševního onemocnění. Tato skutečnost může být velký problém, zejména mezi obecnou
populací bez osobní zkušenosti s psychickým onemocněním nebo bez vzdělání v tomto oboru,
která má televizi jako hlavní zdroj informací. 50 % až 75 % obsahu televize se přitom
zaměřovalo na násilí, stejně jako je tomu v novinách (Thornicroft, 2011).
V televizních seriálech jsou postavy s duševním onemocněním vykreslovány
v negativním světle, a způsobem, který podporuje stereotypy o psychicky nemocných. Bývají
prezentováni jako fyzicky agresivní vůči sobě i jiným, jsou nepředvídatelní, nedůvěryhodní,
neproduktivní, asociální, neempatičtí a nebezpeční sobě i ostatní. Navíc se v televizi často
zaměňovala duševní nemoc s mentální retardací, což následně vyústí v představu těchto jedinců
jako inferiorních, „jednoduchých" lidí, kteří nejsou schopni fungovat v normálním životě
(Wilson et al, 1999).
Pokud bychom se zaměřili přímo na schizofrenii, bylo zjištěno, že touha po sociálním
odstupu vůči lidem se schizofrenií roste s množstvím sledování televize. U čtení novin
a novinových zpráv je souvislost se sociální vzdáleností méně výrazná a závisí na typu novin,
které lidé čtou. Výzkum jasně odhalil souvislost mezi konzumací médií a postoji k lidem se
44
schizofrenií, a v závěru apeluje na nahrazení nepřesných a jednostranných sdělení o duševních
poruchách přesnými a vyváženějšími sděleními (Angermeyer et al., 2005).
Nicméně ani osobní zkušenost s psychickým onemocněním nemusí zamezit
stigmatizaci a přejímání informací z médií. Výzkum zkoumající situaci, kde je informace
z médií v rozporu s osobní zkušeností ukázal, že se většina z účastníků studie přiklonila
k mediálnímu obrazu. Mediální obraz má tedy silnější vliv než osobní zkušenost (Philo et al.,
1994).
4.2.1 Filmy
Schizofrenie je nemoc, která často podléhá filmovému zkreslení. Filmové schizofrenní
postavy jsou často zobrazovány jako nebezpečné pro ostatní, nepředvídatelné a hrubě
dezorganizované v chování, řeči a afektu. Mnohdy zažívají živé, děsivé vizuální halucinace, j ež
jsou znakem rozchodu s realitou s násilnými následky. V některých filmech je schizofrenie
spojena s rozdvojenou nebo mnohočetnou osobností. Tato filmová zobrazení jsou nepřesná
a negativně stereotypní. Nicméně se ukazuje, že filmy mohou mít i významný podíl v edukaci
studentů (Owen, 2007).
Filmy, stejně jako i jiná média mnoho lidí považuje za důvěryhodný zdroj informací.
Dle rakouského výzkumu mohou televize a filmy mít až 65,8% podíl na zdroji informací
o psychických onemocněních (Hinterhuber, 2001). Avšak spoléhání se na fiktivní televizi jako
zdroj informací o schizofrenii bylo spojeno s vyšším hodnocením nepředvídatelnosti (Levey et
al., 1995). Lidé, kteří viděli film zobrazující agresivního člověka s duševní chorobou, měli horší
postoje k duševně nemocným. Hovořili o strachu z duševně nemocných, a říkali, že by míň
podporovali komunitní péči (Wahl & Lefkowits, 1989). Film natočený přímo o schizofrenii
posílil negativní stereotypy a zaznamenal se vzrůst sociální distance po jeho zhlédnutí
(Baumann et al., 2003). U vysokoškolských studentů mělo zhlédnutí filmu Přelet nad kukaččím
hnízdem (One Flew Over the Cuckoo 's Nesť) za následek zvýšení negativních postojů vůči
duševně nemocným (Domino, 1983).
Některé filmy však mohou sloužit i pro vzdělávání studentů medicíny v oblasti
psychiatrie, a zároveň jako zábava, jelikož poskytují dobrý studijní materiál založený na realitě
(Wilson et al., 2014). Taktéž se filmy použily pro vzdělání budoucích farmaceutů, kteří
vykazovali zlepšení postojů k duševním onemocněním. Konkrétně pro schizofrenii se použil
45
film Čistá duše (A beautiful mind) z roku 2001 (Cates et al., 2019). Stejný film byl mimo jiných
pouštěn i íránským matkám, které měly syny se schizofrenií a staraly se o ně. Shlédnutí filmu
a následná diskuse o něm s dalšími matkami přispěly k jejich resilienci, a „filmová terapie", jak
ji nazývají ve výzkumu, může snížit distres a celkově zlepšit kvalitu života matek
(Khodabakhshi-Koolaee & Manoochehri, 2021).
Filmy byly použity i pro vzdělání studentů psychologie. Mezi ně patřily filmy jako již
zmiňovaná Čistá duše (A beautiful mind) nebo Dobrý Will Hunting (Good Will Hunting) z roku
1997. Po každém filmu následovala diskuse s odborníkem, který v případě potřeby vyvrátil
mýty ohledně obsahu filmu. Důležité je, že tato studie ukazuje prospěšný dopad filmové
intervence pro studenty psychologie na jejich postoje k duševním chorobám. Dle výsledků
studie se ovšem nezměnil celkový postoj, ale pouze některé jeho části, jako byly soucit
a blízkost (Petkari, 2017).
4.2.2 Dětské pořady
Stejně jako další média, ani pořady pro děti nejsou ušetřeny stereotypů a stigmatizačních
tendencí. Obrazy a odkazy na duševní choroby jsou v dětských médiích poměrně běžné, a jsou
častěji negativní než pozitivní. Zároveň je velký problém to, žejsou dětské pořady podceňované
a destigmatizační programy se na ně nezaměřují (Wahl, 2003). Dle Thornicrofta (2011) mají
stereotypy v programech pro dospělé a v programech pro děti stejný obsah, ale v dětských
pořadech jsou mnohem běžnější a frekventovanější.
Výzkum uskutečněný na přelomu století analyzoval 128 epizod dětských pořadů,
z čehož 59 epizod (46 %) obsahovalo jeden nebo více odkazů na duševní onemocnění. Postavy
vyobrazené v pořadech jako duševně nemocné byly vykresleny negativně, jako předmět zábavy
a posměchu, strachu, a dělali nelogickou nebo stereotypní činnost (Wilson et al., 2000).
V animovaných filmech produkce Disney mají zmínky o duševních chorobách vysokou
frekvenci. Dle jedné studie většina filmů (85 %) obsahuje slovní zmínky o duševních
chorobách, v průměru 4,6 zmínek na film. Odkazy byly používány hlavně k odlišení
aočerňování postav, na které odkazovaly. Dvacet jedna procent hlavních postav bylo
označováno za duševně nemocné. Výsledky výzkumu naznačují, že vystavení animovaným
filmům Disney má důsledky pro dětské diváky, kteří se učí stereotypním postojům
a stigmatizující terminologii (Lawson & Fouts, 2004).
46
5. Destigmatizace veřejnosti
Ze současných výzkumů vyplývá, že je stigmatizace vážným problémem, který bychom neměli
přehlížet. S ohledem na výše prezentované závěry o stigmatizaci a naléhání o napravuje nutné
obecnou populaci destigmatizovat. Děje se tak prostřednictvím národních i nadnárodních
projektů, a uvažuje se též o změně názvu schizofrenie.
Ti lidé z obecné populace, kteří měli nějaké znalosti o duševním onemocnění, ať už
prostřednictvím školního vzdělávání či kontaktu s psychicky nemocným jedincem, vykazují
nižší pravděpodobnost stígmatizujících postojů vůči duševně nemocným než lidé bez kontaktu,
což se potvrdilo v mnoha výzkumech (Corrigan, Edwards, Green, Diwan, & Penn, 2001;
Holmes et al, 1999; Link & Cullen, 1986; Penn et al, 1994). Kontakt také snižuje strach
a celkové vnímání nebezpečnosti jedinců s duševním onemocněním (Link & Cullen, 1986).
Toto zjištění také platí u schizofrenie. Lidé, kteří jsou obeznámeni se schizofrenií, též
vnímají tyto jedince za méně nebezpečné, což koresponduje s menším strachem z těchto lidí
a menší sociální distancí (Angermeyer et al., 2004).
Metaanalýza z roku 2012 zkoumající účinky deštigmatujících přístupů, které zahrnovaly
protest nebo sociální aktivismus, vzdělávání veřejnosti, a kontakt s osobami s duševním
onemocněním, ukázala, že kontakt s osobami s duševním onemocněním a vzdělávání má
pozitivní dopad na snížení stigmatu. Kontakt měl lepší výsledky než vzdělávání mezi
dospělými, a naopak mezi adolescenty stigma více snižovalo vzdělávání. Osobní kontakt má
signifikantně větší a pozitivnější efekt na deštigmatizaci než video, ale oba typy kontaktu
významně snižují stigma. Oba přístupy měly ovšem relativně malý efekt na deštigmatizaci.
Protest nebo sociální aktivismus nenesl žádné signifikantní změny ve stigmatizaci (Corrigan et
al, 2012).
5.1 Přejmenování schizofrenie
V důsledku velmi silné stigmatizace termínu „schizofrenie" se odborníci domnívají, že
by tento termín měl úplně vymizet a měl by být nahrazen názvem novým, který by nebyl
stigmatizující (Mesholam-Gately et al., 2021). Tento krok by měl vést k lepší spolupráci
v průběhu léčby pacienta, jeho rehabilitaci a také znovuzačlenění do společnosti a sociální
komunity. Japonsko bylo první zemí, která tuto myšlenku uskutečnila, a to již v roce 2002.
47
Předešlý název "Seishin-Bunretsu-Byo" (mind-split-disease), tedy nemoc rozštěpení mysli, se
změnil na "Togo-Shitcho-Sho" (integration disorder), tedy na poruchu integrace (Sartorius et
al., 2014). Navrhovaný název v angličtině, který by se mohl objevit v nových verzích DSM-V
nebo MKN-11, nese název „salience syndrom", který výstižně obsahuje skutečnost, že jde
o poruchu připisování významnosti podnětu (Bankovská Motlová, & Španiel, 2013).
Následná studie zabývající se vlivem změny pojmenování nemoci na masmédia
v Japonsku nám ovšem ukazuje, že změna názvu schizofrenie měla omezený vliv na
publikované články a malý vliv na jejich obsah (Koike et al., 2016).
Průzkum provedený mezi univerzitními studenty v Japonsku nicméně ukázal lepší
výsledky než studie zabývající se masmédii. Ze závěru studie vyplývá, že japonští studenti mají
více znalostí a méně negativních stereotypů pro nový název schizofrenie než pro starý název.
Výsledky ale byly stále významně horší než pro depresi a diabetes mellitus, což znamená, že je
schizofrenie (se starým i novým názvem) významně více stigmatizovaná v porovnání
s ostatními (psychickými) nemocemi. Výzkum také ukazuje, že zkušenosti studentů s přímým
kontaktem s těmi, kteří mají problémy s duševním zdravím, byly spojeny s reálnými znalostmi
pro schizofrenii, ale ne s negativními stereotypy (Koike et al., 2015).
Článek z roku 2015 sumarizuje tehdejší poznatky o změně názvu schizofrenie ze 47
studií a dochází k závěru, že pozitiva přejmenování výrazně převyšují nad negativy.
Přejmenování by dle článku snížilo stigma a prospělo by komunikaci mezi lékaři, pacienty
a rodinami. Ideální možností by dle článku bylo přejmenovat schizofrenii použitím eponymů,
protože jsou neutrální a vyhýbají se nepříznivým konotacím (Lasalvia et al., 2015). Eponym je
dle Cambridgeského slovníku definován jako jméno předmětu nebo činnosti, které je zároveň
jménem osoby, která jako první předmět vyrobila nebo provedla činnost (Eponym, 2023).
Autoři článku navíc poukazují na fakt, že změna nebude užitečná, pokud nebude doprovázena
souběžnými změnami v legislativě, službách a vzdělávání odborníků i veřejnosti (Lasalvia et
al, 2015).
Některé studie avšak s tímto tvrzením nesouhlasí. Výzkumníci z Kanady a výsledky
jejich výzkumu naznačují, že změna označení neovlivní stigmatizující potenciál jedinců, kteří
nejsou obeznámeni s duševním onemocněním. Zdá se, že postoje lidí se zakládají spíše na
popisu nemoci, a ne na samotném označení nebo pojmenování. Pro jedince, kteří jsou
diagnostikováni schizofrenií by proto přejmenování názvu jejich nemoci mohlo nabídnout
48
pouze dočasnou úlevu od stigmatu. Závěr studie volá po spolehlivých vědeckých modelech
stigmatu a empirických datech, které by mohly naznačit, zda by přejmenování mělo
deštigmatizující účinek či nikoli (Tranulis et al., 2013).
5.2 Národní projekty
Programy a iniciativy zaměřené na boj proti stigmatizaci duševních onemocnění,
zejména pak schizofrenie, mají v současném světě velký význam. Jedním z takových programů
je globální program "Fighting Stigma and Discrimination because of Schizophrenia", také
známý jako program "Open-the-Doors". Tento program a další podobné iniciativy se snaží
především snižovat sociální stigma a diskriminaci, které jsou vůči lidem trpícím schizofrenií
běžné (Open the doors, n.d.; WPA, 2022).
V rámci těchto programů se snaží poskytnout lidem s duševními onemocněními větší
podporu, respekt a pochopení ze strany společnosti. Cílem je především snížit předsudky, které
se vůči nim často vyskytují, a zlepšit povědomí o těchto nemocích. Zvláště důležité je zlepšení
povědomí o schizofrenii, protože se jedná o vážné duševní onemocnění, které může mít závažné
důsledky pro postiženého i pro jeho okolí (WPA, 2022).
Evans-Lacko, Corker, Williams, Henderson a Thornicroft (2014) provedli analýzu dat
z výzkumu týkajícího se veřejného stigmatu spojeného s duševním onemocněním v Anglii
v období 2003-2013 v souvislosti s kampaní Time to Change. Kampaň Time to Change má
významné, mírné pozitivní účinky, především v oblasti snižování předsudků, postojů
a povědomí o duševních nemocech. Změny v chování jsou méně významné, ale do budoucna
může tato kampaň hrát důležitou roli.
Další iniciativou zaměřenou na boj proti sociální stigmatizaci duševních onemocnění,
zejména schizofrenie, je Anti-stigmatický program Světové psychiatrické asociace (WPA).
Tento program vychází z rezoluce OSN z roku 1992 a zákonů proti diskriminaci. V rámci tohoto
programuje také realizován globální program "Fighting Stigma and Discrimination because of
Schizophrenia" (nebo "Program Against Stigma and Discrimination Because of
Schizophrenia"), který je známější pod názvem "Open-the-Doors", a práce Vědecké sekce
Světové psychiatrické asociace "Stigma u duševního zdraví" (WPA, 2022).
49
Dle Winklera et al. (2021) se stigmatizace vůči psychicky nemocným lidem v České
republice výrazně zlepšila od roku 2014 do roku 2019. Nicméně změna nastala pouze
v postojích lidí, nikoli u přání budoucího kontaktu s psychicky nemocnými. Deštigmatizační
kampaně a reformy v péči o duševní zdraví byly spojeny smírnějšími a více přijímacími
postoji, a mají tedy pozitivní efekt na postoje obecné populace.
Výzkumy ukazují, že tyto programy mají pozitivní účinky. Přestože jsou významné,
jsou mírné a často se projevují především ve snižování předsudků a postojů k duševním
onemocněním. Méně významné jsou změny v chování lidí. Avšak, do budoucna mohou tyto
programy hrát důležitou roli v boji proti stigmatizaci a diskriminaci lidí s duševními
onemocněními.
Tyto programy a iniciativy mají za cíl bojovat proti rozsáhlé sociální stigmatizaci, která
se vztahuje k duševním onemocněním, zejména schizofrenii. Stigma může být velmi škodlivá
pro osoby s duševními onemocněními, protože může vést k diskriminaci, izolaci a nedostatku
přístupu k potřebné péči. Proto je důležité se věnovat této problematice a snažit se stigma
snižovat pomocí informovanosti, osvěty a vzdělávání.
50
Výzkumná část
1. Cíl výzkumu, formulace výzkumných otázek a
hypotéz.
1.1 Cíl výzkumu
Cílem mé práce je prozkoumat a popsat různé koncepty, které si lidé na území České
republiky vytváří o pojmu schizofrenie, a prozkoumat vliv filmů na utváření těchto konceptů.
V první řadě se tato práce zabývá znalostmi obecné populace o manifestaci schizofrenie a jestli
má obecná populace představu shodnou se současným vědeckým poznáním v této
problematice. Zároveň nás zajímá, zda existuje v oblasti pojetí schizofrenie jednotný koncept,
či jestli existuje konceptů více, případně jak se od sebe odlišují. V souladu s dříve provedenými
výzkumy nás také zajímá, jestli lidé konstruují svoji představu o manifestaci schizofrenie také
na základě osobní zkušenosti nebo znalosti člověka s touto diagnózou. V neposlední řadě se
snažíme zjistit, zda média, a to zejména filmy, mají vliv na utváření představ o schizofrenii.
1.2 Výzkumné otázky
V O l : Jaké má obecná populace znalosti o schizofrenii?
V02: Jaké množství obecné populace má shodný koncept o manifestaci schizofrenie s
odbornou populací?
V03: Jak lidé konstruují pojem schizofrenie?
V04: Liší se napříč obecnou populací koncepty o schizofrenii (jestli ano, jak?) nebo
existujejeden koncept sdílený celou populací?
V05: Zjaké části (ajestli) je vytvořený koncept schizofrenie obecné populace ovlivněn
médii (zejména filmy) vyobrazujícími duševní onemocnění vzdálené od reality?
1.3 Hypotézy
Znalost projevů schizofrenie
52
Hl: Menšina obecné populace nemá shodnou představu o symptomech schizofrenie ve
srovnání s vědeckým poznáním a odbornou populací.
Vliv zkušenosti na formování představy o schizofrenii
H2: Lidé konstruují svoji představu o manifestaci schizofrenie také na základě osobní
zkušenosti nebo znalosti člověka s touto diagnózou.
Počet konceptů schizofrenie
H3: V obecné populaci nenacházíme pouze jeden koncept pojmu schizofrenie, existuje
jich více.
Vliv filmů na formování představy o schizofrenii
H4: Média, a to zejména filmy, mají vliv na utváření představ o schizofrenii.
5 3
2. Realizace výzkumu
2.1 Metoda
2.1.1 Výzkumný design
Hypotézy této práce byly testovány na kvantitativní úrovni. Design má povahu
korelačního výzkumu. Metodou sběru dat bylo dotazníkové šetření a metodou analýzy byla
statistická analýza získaných dat. Forma dotazování byla anonymní.
V dotazníku byly zkoumány demografické údaje respondentů, jako byl věk, pohlaví
anejvyšší dosažené vzdělání. Věk respondenti zadávali číslem. V otázce pohlaví respondenti
vybírali mezi možnostmi „muž", „žena" nebo Jiné". Možnost Jiné" byla přidána pro
neodrazení potenciálních respondentů, které se neidentifikují jako ani jedno z klasických
pohlaví, vzhledem k tomu, že byla otázka povinná. Při zodpovídání nejvyššího dosaženého
vzdělání byly dány respondentům následující možnosti: „ZŠ", „SŠ bez maturity", „SŠ
s maturitou", „VOŠ" a „VŠ". Možnost „VOŠ" se může zdát jako poměrně netradiční, ovšem
z mého pohledu je důležité zohlednit i tento stupeň vzdělávání, jelikož jej vnímám jako
mezistupeň školy vysoké a střední.
V následující části respondenti odpovídali na 2 otevřené otázky zabývající se první
myšlenkou, která respondenta napadne, když uslyší slovo „schizofrenie" {„Když se řekne slovo
"schizofrenie", jaká je první myšlenka, co vás k tomuto slovu napadne?") a názor respondentů
na manifestaci symptomů schizofrenie {„Jak si myslíte, že se schizofrenie u člověka projevuje?
Jaké má nemoc příznaky?").
Následovala část dotazníku zaměřující se na stereotypy kolující obecnou populací
o schizofrenii a názorech a ni. Tato část obsahovala 35 položek v podobě tvrzení, na které měl
respondent reagovat souhlasně či nesouhlasně na Likertově škále o 7 stupních, které byly
kódovány následovně:
1 - naprosto souhlasím
2 - souhlasím
3 - spíš souhlasím
54
4 - nevím
5 - spíš nesouhlasím
6 - nesouhlasím
7 - naprosto nesouhlasím
Respondenti měli odpovídat ne podle sebe, ale z pohledu obecné populace. Odpovídali
tedy ve smyslu toho, co si myslí, že si většina lidí myslí. Tento postup byl proveden s cílem
vyvolat u respondentů vnímání stigmatizace z pohledu společnosti či komunity, ve které se
pohybují, stejně jako tomu bylo i v jiném výzkumu na toto téma (Haghighat, 2005). Dle mého
názoru je tento postup velmi vhodný v tématech, ve kterých se lidé bojí projevit svůj názor,
protože by jej mohl výzkumník odsoudit.
Respondenti měli k dispozici příklad:
Např. tvrzení: V ČRje oblíbeným nápojem pivo. (Myslím si, že:) Většina lidí by zaškrtla
možnost: 2 - souhlasím.
Tvrzení byla uspořádána do 12 oblastí, a každá oblast obsahovala 3 tvrzení, až na oblast
poslední, která obsahovala tvrzení dvě. Vždy alespoň jedno tvrzení bylo reverzní:
1. Abnormalita
a. Lidé se schizofrenií se cítí jinak.
b. Lidé se schizofrenií přemýšlí úplně stejně jako člověk bez diagnózy
schizofrenie.
c. Lidé se schizofrenií jsou jiní.
2. Sociální distance
a. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za souseda.
b. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za
spolupracovníka/kolegu/spolužáka.
c. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za kamaráda.
d. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za partnera.
3. Vlastní prevalence
a. V budoucnu bych mohl onemocnět schizofrenií.
55
b. V budoucnu by někdo z mých blízkých mohl onemocnět schizofrenií.
4. Kriminální zodpovědnost
a. Společnost má právo trestat nebo uvěznit ty, jako jsou schizofrenici, jejichž
chování porušuje morální normy, i když neporušují zákon.
b. Jedinci diagnostikovaní schizofrenií by měli být souzeni za své činy stejně jako
lidé bez této diagnózy.
c. Lidé se schizofrenií by neměli být trestáni stejným trestem jako by byl uložen
člověku bez schizofrenie.
5. Nebezpečnost/agresivita
a. Člověk se schizofrenií je nebezpečný.
b. Člověk se schizofrenií může sám sobě ublížit.
c. Člověk se schizofrenií není agresivní.
6. Personál guilt - osobní vina (za onemocnění - můžou si za svoji nemoc sami)
a. Schizofrenní chování j e způsob, j ak se vypořádat s problémy v moderním světě.
b. Lidé se schizofrenií si za svoji nemoc mohou sami.
c. Není pravda, že lidé se schizofrenií unikají do diagnózy/nemoci, aby se vyhnuli
problémům v reálném světě.
7. Nevyzpytatelnost
a. Lidé se schizofrenií j sou nevyzpytatelní.
b. Lidé se schizofrenií j sou nevypočitatelní.
c. Lidé se schizofrenií j sou předvídatelní.
8. Inferiorita (lidé s diagnózou schizofrenie jsou podřadní a měli by mít méně práv)
a. Lidé se schizofrenií by neměli mít právo být propuštěni
z nemocnice/psychiatrické léčebny, i když je jejich chování sociálně
akceptovatelné.
b. Lidé se schizofrenií mají právo na soukromí.
c. Lidé s diagnózou schizofrenie by neměli být morálně souzeni za své činy,
protože mají malou kontrolu nad tím, co dělají
9. Funkce psychiatrických zařízení
a. Společnost má povinnost zajistit místa, kam se jedinci se schizofrenií mohou
obrátit pro pomoc se svými problémy.
b. Nemocnice by měly soužit jako nápravná zařízení (vězení).
c. Funkcí psychiatrické léčebny je zbavit společnost těch, kteří ji ohrožují.
10. Benevolence/shovívavost/laskavost
56
a. K lidem se schizofrenií bychom se měli chovat laskavě.
b. Měli bychom být benevolentní.
c. Neměli bychom se neměli chovat shovívavě.
11. Myšlenka, že schizofrenie je nemoc jako každá jiná
a. Schizofrenie je nemoc, stejně jako např. rakovina
b. Schizofrenii by neměli léčit doktoři v jakémkoli medicínském zařízení
12. Fungování v běžném životě
a. Lidé se schizofrenií mají rodinu i kamarády.
b. Lidé se schizofrenií nemají práci.
c. Lidé se schizofrenií budou v nemocnici nebo na psychiatrii celý život.
Pořadí jednotlivých tvrzení bylo randomizováno, každý respondent měl jiné pořadí
jednotlivých položek. Tento postup byl zvolen zejména proto, aby nedošlo k ovlivnění
respondentů pořadím položek. Zvýrazněná slova byla stejně zvýrazněna i v dotazníku, aby byl
respondent upozorněn na negaci v položce.
Další část dotazníku se zabývala osobní zkušeností se schizofrenií. Otázky byly
zaměřeny na zjištění přítomnosti diagnózy schizofrenie u respondenta a u jeho blízkých, jelikož
tato skutečnost může mít znatelný podíl na utváření představ o schizofrenii (viz teoretická číst
této práce).
Poté následovala část zaměřena na filmy s psychiatrickou tématikou. Filmů bylo
celkově 10: Joker, Rozpolcený, Mlčení j ehňátek, Přelet nad kukaččím hnízdem, 12 opic,
Narušení, Forrest Gump, Dobrý Will Hunting, Čistá duše a Prokletý ostrov. Pokud respondent
daný film viděl, byl dotázán, zda si myslí, že zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá
o současné realitě. V případě, že byl film natočen před rokem 2000, byl respondent navíc
dotázán na to, jestli si myslí, že zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby,
ve které byl film natočen. Použita byla opět Likertova škála o 7 stupních se stejným kódováním,
jako bylo zmíněno výše.
2.1.2 Zkoumané osoby
Cílová populace této práce je zaměřena na obecnou populaci České republiky bez
psychologického či psychiatrického vzdělání. Spodní věková hranice byla stanovena na 18 let,
horní hranice stanovena nebyla. Žádné jiné omezení pro účast ve výzkumu nebylo
57
specifikováno. Výběr osob byl proveden samovýběrem, což může být zdrojem ohrožení vnitřní
validity výzkumu. Osoby byly požádány, aby dotazník rozšířily mezi své známé, byl tedy použit
i výběr metodou sněhové koule.
2.1.3 Postup při sběru dat
Dotazník byl vytvořen v elektronické formě v Google formulářích, kde probíhal i sběr
dat. Ze vzorku osob tedy byla vyloučena část obecné populace, která nedisponovala daným
technickým vybavením nebo s ním neuměla pracovat. Respondenti nebyli motivování žádnou
odměnou.
Sběr dat byl zahájen po schválení výzkumu etickou komisí PSU na konci ledna 2023,
a ukončen na konci března. Dohromady byla data nasbírána od 98 respondentů, z čehož musel
být jeden respondent vyloučen kvůli nesplnění minimální věkové hranice 18 let.
2.1.4 Nástroje
Pro sběr dat byl použit dotazník blíže popsaný v sekci 2.1.1 Výzkumný design. Část
dotazníku zabývající se postoji osob obecné populace k osobám se schizofrenií vychází z již
vytvořených dotazníků (Haghighat, 2005; Kurihara et al., 2000; Link et al., 2004; Madianos et
al., 2012; Swami et al., 2008) a také z teoretických poznatků, které o stigmatizaci schizofrenie
existují (Thornicroft, 2011; Levey et al., 1995). Dotazník byl doplněn o další části, které jsou
blíže popsány v kapitole 2.1.1. Výzkumný design.
Před samotným sběrem dat proběhla velmi malá pilotáž ve formě otestování dotazníku
na velmi malém vzorku 3 osob, které následně nebyly začleněny do samotného sběru dat.
2.2 Datová analýza
V této kapitole se budu věnovat konkrétním postupům analýzy nasbíraných dat.
2.2.1 Popis výzkumného souboru
Výzkumný soubor tvořilo 97 respondentů (N = 97). Nejmladšímu účastníkovi bylo 18
let, nej staršímu 76 let. Průměrný věk vzorku byl 32 let (M = 32,24; Md = 23; Mod=18). Soubor
tvořilo 57 (58,2 %) žen, 39 (39,8 %) mužů, a 2 jedinci (2 %) zvolili možnost „jiné". Více než
polovina respondentů (51 %) měla jako nejvyšší dosažené vzdělání SS s maturitou. 32,7 %
58
mělo vysokou školu, 14,3 % mělo školu základní, jeden člověk měl SŠ bez maturity a jeden
měl vyšší odbornou školu. Nicméně všichni, kteří uvedli nevyšší dosažené vzdělání jako
základoškolské, nepřekročili věkovou hranici 19 let. Lze z toho usuzovat, že tuto část mohly
tvořit převážně studenti středních škol, kteří ještě nedospěli k maturitní zkoušce.
2.2.2 Analýza otevřených otázek
Respondenti odpovídali na dvě následující otázky: „Kdyžse řekne slovo "schizofrenie",
jaká je první myšlenka, co vás k tomuto slovu napadne?" a „Jak si myslíte, že se schizofrenie
u člověka projevuje? Jaké má nemoc příznaky?"
Mezi nej častější odpovědi na první otázku spadala vyjádření jako nemoc, psychické
onemocnění nebo psychická porucha. Takto odpověděla zhruba polovina všech respondentů
(n = 49). V tomto ohledu vnímám výpovědi jako velmi pozitivní, protože to může naznačovat
to, že lidé schizofrenní onemocnění v této kategorii není tolik stigmatizováno. Druhou
nej častější skupinou odpovědí na první otázku byla rozdvojená/rozštěpená/rozvrácená osobnost
nebo poruchy osobnosti. Toto se objevilo v 16 případech. Tato informace naopak srazila mé
nadšení, protože ukazuje, že si lidé stále pletou schizofrenii s jinými poruchami a interpretují
toto onemocnění nesprávně. 15 odpovědí se vztahovalo k halucinacím, poruchám myšlení
a zkreslenému vnímání reality. V pěti případech se objevovaly odpovědi, které popisovaly jiné
symptomy, jako je zapomínání, zmatení v čase, neodůvodněný strach nebo vztek. V menší míře
se vyskytla i pejorativní označení člověka se schizofrenií {„magor", „agresivní blázen",
„psycho") nebo i odpovědi s konotatnivním významem {„neštěstí pro rodinu", konkrétní
představa „Dívka trpící touto nemocí. Sedí na lavičce. Smutně se dívá na zem. Slyší v hlavě
hlasy"). Jeden respondent odpověděl „dědičnost". Zbytek odpovědí spadal do několika skupin
odpovědí zároveň.
U druhé otevřené otázky „Jak si myslíte, že se schizofrenie u člověka projevuje? Jaké
má nemoc příznaky? " téměř dvě (n = 60) třetiny lidí ve své odpovědi zahrnuli halucinace,
bludy, narušené vnímání reality a paranoiu. Nejčastěji zmiňované byly halucinace a poruchy
vnímání. 23 respondentů do své představy zařadili afektivní symptomy (špatná regulace emocí,
deprese, agrese, náladovost, strach, obavy, nedůvěra, mánie, úzkost, labilita, špatné sociální
cítění, emoční otupělost). 9 z nich zvláště vyzdvihlo agresi a nebezpečnost osob se schizofrenií.
Asi pětina respondentů (n = 20) si představuje manifestaci schizofrenie s behaviorálními
symptomy (pocit ohrožení, labilní chování, dezorientace, zmatenost, nepředvídatelné chování,
59
podivné chovaní). Symptomy spojené s problémy s pamětí (zapomínání, ztráta paměti,
neschopnost poznání osob) popisovalo celkem 5 osob. 3 jedinci uvedli somatické symptomy
(bolesti v okolí břicha, hrudníku, v ramenou, zvýšená srdeční frekvence, bezvědomí). Popis
v souvislosti rozštěpení osobnosti {„žije více životů", „Chová se střídavě jako dvě osoby ale
vjednom těle") podalo 9 respondentů.
Ukázalo se, že u tří osob, které na první otázku odpověděli „nemoc" nebo „problémy",
následně v druhé otázce uvedli, že se schizofrenie projevuje „rozdvojením osobnosti". Dle
těchto odpovědí usuzuji, že téměř jedna pětina respondentů z tohoto výzkumu (n = 19) do své
představy o schizofrenii zahrnuje i rozdvojení nebo rozštěpení osobnosti. Překvapilo mě
zjištění, že 11 z 19 těchto respondentů byli mladší 25 let. Původně jsem si myslela, že koncept
schizofrenie nebude již zatížen představou o „rozdvojené osobnosti" u mladších ročníků, a že
je to pouze záležitost osob ve středním věku a starších. Tato skutečnost může být dle mého
názoru vysvětlitelná mezigeneračním učením nebo informacemi, které studenti získávají na
středních školách od učitelů, kteří mají tuto představu o manifestaci schizofrenie. Důležitou roli
by též mohly hrát média a filmy.
První hypotéza {Menšina obecné populace nemá shodnou představu o schizofrenii ve
srovnání s vědeckým poznáním a odbornou populací.) byla předchozím zjištěním podpořena.
Necelých 20 % respondentů nerozlišuje mezi schizofrenií a disociativní poruchou osobnosti.
Nicméně velká část vzorku popisovala schizofrenii jejími nej vážněj šími a také nej výraznej šími
symptomy, a to bludy a halucinacemi. Mnoho osob zmínilo též afektivní a behaviorální
symptomy, které ke schizofrenii patřit mohou. Velká část populace má tedy alespoň rámcovou
představu o tom, jakým způsobem se schizofrenie manifestuje shodnou se současným
vědeckým poznáním.
Dalším zajímavým zjištěním bylo, že si lidé při první myšlence, která je napadne,
představili agresivního člověka. Agresivita byla také poměrně často explicitně zmíněna mezi
afektivními symptomy a výrazně převyšovala symptomy depresivní nebo úzkostné. I tato
informace hraje ve prospěch pravděpodobně nej rozšírenej Šímu mýtu o lidech se schizofrenií tedy
že jsou násilní, nebezpeční a agresivní (viz teoretická část této práce).
60
2.2.3 Analýza postojů vůči schizofrenii
Postoje osob byly zkoumány na 3 5 položkách, které j sou blíže popsány v kapitole 2.1.1.
Výzkumný design. Každá položka byla hodnocena na škále o 7 stupních, kdy nižší číslo
znamenalo vyšší souhlas s tvrzením. U 17 položek byly odpovědi reverzovány (položky: 2, 4,
5, 6, 7, 8, 9, 11, 15, 18, 21, 23, 25, 28, 29, 31, 33).
Na celkové skóre dosažené v části dotazníku s postoji vůči lidem se schizofrenií (suma
všech odpovědí z této části dotazníku, označena jalo „p suma ") nemělo vliv pohlaví (testováno
T-testem pro nezávislé výběry), vzdělání (testováno Independent-Samples Kruskal-Wallis
Test), ani věk (testováno korelací). Čím nižší měl respondent skóre v dotazníku, tím vyšší byla
jeho stigmatizace a naopak.
2.2.4 Vnitřní konzistence testu
V první řadě byla zjišťována reliabilita škály ve smyslu její vnitřní konzistence. Pro
tento účel byl využit modul Reliability Analysis v programu SPSS. Hodnota koeficientu
Cronbachova alfa odráží vnitřní konzistenci položek v dotazníku, která byla v tomto případě
poměrně vysoká (Cronbachova alfa = .819). Nejvyšší rozlišovací účinnost měla položka: „Lidé
se schizofrenií by neměli mít právo být propuštěni z nemocnice/psychiatrické léčebny, i když je
jejich chování sociálně akceptovatelné. ". Kdyby byla z dotazníku vymazána, Cronbachova alfa
by klesla na hodnotu 0.803, a díky tomu by došlo k nejvyššímu poklesu vnitřní konzistence.
Nejnižší rozlišovací účinnost měla položka: „Jedinci diagnostikovaní schizofrenií by měli být
souzeni za své činy stejně jako lidé bez této diagnózy.". Pokud by byla položka smazána,
Cronbachova alfa by se zvýšila na hodnotu 0.834.
2.2.5 Faktorová analýza
Dimenzionalita škály byla prozkoumána prostřednictvím faktorové analýzy, která
zároveň sloužila jako možnost redukce nasbíraných dat pro jejich jednodušší interpretaci. Byla
zvolena analýza hlavních komponent. Vhodnost provedení faktorové analýzy potvrdil K M O
test (= .743). Ze sutinového grafu (Graf 1: Screeplot postoje vůči schizofrenii) bychom mohli
říci, že by bylo vhodné vyextrahovat 2 faktory. Dle Kaiserova kritéria bychom ale měli
extrahovat 11 komponent, které dohromady vysvětlují 69.2 % rozptylu dat (viz Tabulka 1:
Vysvětlení rozptylu). Toto rozdělení by zhruba odpovídalo mému původnímu rozdělení položek
do 12 oblastí v kapitole 2.1.1 Výzkumný design.
6 1
Graf 1: Scree plot postoje vůči schizofrenii
Scree Plot - postoje vůči schizofrenii
tu
3
<0
C 4
(1)
Cl
LIJ
2
1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 25 27 29 31 33 35
Component Number
62
Tabulka 1: Vysvětlení rozptylu
Vysvětlení rozptylu
Initial Eigenvalues Extraction Sums of Squared Loadings
Component Total % of Variance Cumulative % Total % ofVariance Cumulative %
1 7,570 21,630 21,630 7,570 21.1330 21.1330
2 3,386 9,673 31,303 3,386 9,673 31,303
3 1,877 5,364 36,667 1,877 5,364 36,667
4 1,744 4.S83 41,650 1,744 4.S83 41,650
5 1,660 4,765 46,414 1,668 4,765 46,414
6 1,578 4.508 50,922 1,578 4.508 50,922
7 1,444 4,127 55.04S 1,444 4.127 55,049
8 1,373 3,924 58,973 1,373 3,924 58,973
9 1,250 3.572 62,545 1,250 3,572 62,545
1D 1,192 3,405 65,950 1,192 3,405 65,950
11 1,137 3.24S 69,198 1,137 3.24S 69,198
12 ,973 2.780 71,978
13 ,911 2,602 74,580
14 .823 2,353 76,933
15 ,797 2,276 79,209
16 ,715 2.044 81,253
17 ,662 1.8S2 83,146
18 ,579 1,655 84.801
19 ,563 1,609 86,410
2D ,500 1.430 87,840
21 ,473 1,351 89,190
22 .423 1,210 90,400
23 .405 1,156 91,556
24 .388 1,108 92,664
25 ,350 1,000 93,664
26 .338 ,965 94,629
27 ,302 ,862 95,491
28 ,272 ,777 96,268
29 ,267 ,762 97,031
30 .228 ,652 97,683
31 ,202 .578 98,260
32 ,168 ,479 98,739
33 .158 .451 99,190
34 ,153 .438 99,627
35 ,130 .373 100,000
Extraction Method: Principal Component Analysis.
Po konzultaci s panem doc. PhDr. Martinem Jelínkem, Ph.D. a za použití
sofistikovanějších indexů pro určení vhodného počtu faktorů při metodě Principal Component
6 3
index (Optimal Coordinates, Parallel Analysis, Velicer MAP, VSS Complexity 1) se výsledky
shodly, že ačkoli 2 faktory vysvetlí pouze 31.3 % rozptylu, bude tento počet nejlepší. Tento
krok nám poskytl lepší vhled do struktury odpovedí. Pro lepší interpretovatelnost dat byla
použita ortogonální rotace Oblimin, která neumožňuje korelaci mezi jednotlivými faktory.
2.2.6 Popis vyextrahovaných faktorů
První komponentu sytí zejména položky: „Lidé se schizofrenií by neměli mít právo být
propuštěni z nemocnice/psychiatrické léčebny, i když je jejich chování sociálně
akceptovatelné", „Člověk se schizofrenií je nebezpečný", „Nevadilo by mi mít člověka se
schizofrenií za spolupracovníka/kolegu/spolužáka" (reverzní položka), „Lidé se schizofrenií
nemají práci.", „Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za souseda." (reverzní položka),
„Lidé se schizofrenií jsou nevypočítate lni'." a „Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za
kamaráda." (reverzní položka).
Tyto položky odráží zejména sociální vzdálenost od osob se schizofrenií, inferioritu,
nebezpečnost/agresivitu a nevyzpytatelnost. V menší míře je zde zastoupena oblast funkce
psychiatrických zařízení, abnormalita, fungování v běžném životě a kriminální zodpovědnost.
Podle mého názoru tato komponenta odráží spíše sociální pohled na schizofrenní onemocnění
a potřebu izolace, možná až exkluze, od těchto osob. Je možné, že tyto tendence pramení ze
strachu.
Druhou komponentu negativně sytí oblasti: kriminální zodpovědnost a inferiorita
s položkami „Jedinci diagnostikovaní schizofrenií by měli být souzeni za své činy stejně jako
lidé bez této diagnózy" (reverzní položka), „Lidé se schizofrenií by neměli být trestáni stejným
trestemjako by byl uložen člověku bez schizofrenie." a „Lidé s diagnózou schizofrenie by neměli
být morálně souzeni za své činy, protože mají malou kontrolu nad tím, co dělají.". Kladně jej
sytí položky jako: „Schizofrenie je nemoc, stejně jako např. rakovina" (reverzní položka),
„K lidem se schizofrenií bychom se neměli chovat shovívavě", „K lidem se schizofrenií bychom
se měli chovat laskavě." (reverzní položka), „Společnost má povinnost zajistit místa, kam se
jedinci se schizofrenií mohou obrátit pro pomoc se svými problémy." (reverzní položka)
a „Schizofrenní chování je způsob, jak se vypořádat s problémy v moderním světě". Kladně j ej
sytí oblasti jako: myšlenka, že schizofrenie je nemoc jako každá jiná,
benevolence/shovívavost/laskavost, funkce psychiatrických zařízení a personál guilt - osobní
64
vina. V nižší míře tuto komponentu také sytí oblast vlastní prevalence. V tomto faktoru je
patrná afektivní složka.
Podle mého názoru, člověk, který dosahuje nízkých hodnot v tomto faktoru, se na osoby
se schizofrenií dívá jako na někoho, koho v životě potkalo velké neštěstí, a velmi s ním soucítí.
Vyšší hodnoty naopak značí spíše negativní emoce a stejnou právní a morální zodpovědnost
jako u lidí bez schizofrenie. Dále si nemyslí, že je schizofrenie srovnatelná s rakovinou,
a souhlasí s tvrzením, že je schizofrenie způsob, jak se vypořádat s problémy v moderním světě.
Napadá mě, že si tito respondenti mohou myslet, že tato nemoc možná vůbec neexistuje nebo
ji považují za nemoc, která je snadno „hratelná", aby se lidé mohli vyhnout trestní odpovědnosti
nebo získali invalidní důchod.
2.2.7 Vliv pohlaví na jednotlivé faktory
Pomocí t-testu pro nezávislé výběry (Independent samples T-test) bylo ověřováno, jestli
existují rozdíly mezi pohlavími v hodnotách jednotlivých faktorů. Muži ani ženy se od sebe
signifikantně nelišili v hodnotách prvního faktoru, ovšem u druhého faktoru byly rozdíly mezi
pohlavími signifikantní (t = 3.39; sv = 93; p < .001; viz Tabulka 2: T-test pohlaví xfaktor 2).
Nebyl porušen předpoklad homogenity rozptylů ani předpoklad normálního rozdělení, který
byl ověřen histogramem. Muži dosahovali průměrně hodnoty 0.41 (sd = .94), ženy hodnoty -
0.25 (sd = .93). Dva lidé, kteří uvedli jako své pohlaví kategorii ,Jiné" nebyli do této analýzy
zahrnuti. Vliv jiných demografických dat nebyl zjištěn.
Tabulka 2: Testpro nezávislé výběry: pohlaví xfaktor 2
Test pro nezávislé výběry: pohlaví x faktor 2
Levene's Test for Equality of
Variances
F Sig. t elf
t-test for Equality of Means
Significance M e a n std Error
One-Sided p T w o - S i d e d p Difference Difference
9 5 % Confidence Interval of the
Difference
Lower Upper
REGR factor score 2 Equal variances a s s u m e d ,222 ,638 3,391 93 •=,001 ,001 .65906614 19435561 ,2731 1 441 1,04501787
Equal variances not
a s s u m e d
3,385 81.386 5,001 ,001 .65906614 ,19470735 ,27168740 1.046444BB
Na základě těchto výsledků můžeme usoudit, že mají ženy v rámci druhého faktoru
postoj vlídnější, a k lidem se schizofrenií mají větší pochopení a soucit v porovnání s muži.
65
2.2.8 Shluková analýza
Na základě vyextrahovaných faktorů byla provedena shluková analýza (Cluster
analysis) pro zjištění typů osob na základě jejich odpovědí v části dotazníku zaměřující se na
postoje obecné populace k osobám se schizofrenií. Pro tyto potřeby byla použita K-means
cluster metoda v SPSS.
Na základě grafického zobrazení center shluků (viz Graf 2: Centra shluku) bylo vybráno
řešení se 4 shluky. Toto řešení se mi zdá jako nej vhodnější také proto, že zastupuje skupinu
extrémních osob (2 a 3), a také skupinu osob, které táhnou k průměru (1 a 4). V případě zvolení
řešení se 3 nebo 2 shluky bychom přišli o informaci, že existuje skupina osob, která nevyčnívá
svými názory. Dle mého názoru by tak mohlo dojít k dezinterpretaci dat. Tabulka 3: Centra
shluků (3) ukazuje další možné řešení se 3 shluky. Jednofaktoriální analýza rozptylu (one-way
ANOVA) prokázala významné rozdíly mezi skupinami (p < .001).
Tabulka 3: Centra shluků (3)
Centra shluků
Cluster
1 L 3
Faktor 1 .SS451 -1,33420 ,06146
Faktor 2 ,96003 ,92165 -,69054
Tabulka 4: Centra shluků (4) ukazuje číselné údaje, ze kterých je graf sestrojen pro
variantu se 4 shluky, a Tabulka 5: Počet osob ve shlucích ukazuje počet osob příslušících do
jednotlivých shluků. Graf 3: Shluková analýza poté zobrazuje jednotlivé respondenty a jejich
zařazení do shluků v bodovém grafu (sccater plot).
Tabulka 4: Centra shluků (4)
Centra shluků
Shluk
1 Z 3 4
Faktor 1 ,20961 1,62401 -1.51430 ,07499
Faktor 2 ,38367 1,57975 ,95417 -,90335
66
Tabulka 5: Počet osob ve shlucích
Počet osob v každém
shluku
1 31
2 8
3 15
4 43
Jak je patrné z uvedených hodnot, z Grafu 2: Centra shluků a Grafu 3: Shluková
analýza, první shluk se vyznačuje mírně zvýšenými hodnotami u obou faktorů. Do prvního
shluku patří skupina 31 respondentů. Do druhé skupiny, početně nej chudší, patří pouze 8 osob.
Tito jedinci se vyznačují výrazně zvýšenými hodnotami u obou faktorů. Třetí skupina, čítající
15 osob, je zajímavá tím, že u prvního faktoru vykazuje výrazně nízké hodnoty, ovšem
u druhého faktoru jsou hodnoty poměrně vysoké. Tato skupina je tak skupinou, která měla
nejvíce stigmatizující postoj k lidem se schizofrenií. Čtvrtá nej početnější skupina, se 43 jedinci,
má naopak vyšší hodnoty u prvního faktoru, a výrazně nízké hodnoty u faktoru druhého. Stává
se tak skupinou nejméně stigmatizující.
Graf 2: Centra shluků
Centra shluků
1 2 3 4
Shluk \
• Faktor 1 •Faktor 2
67
Graf 3: Shluková analýza
2.00000
,00000
o
(5
-2,00000
-4,00000
O ,
Shluková analýza
o
o &
o O o
o
<$> O sfi) o c p ^ O
o
o Oo
o
o
s
o
o
o o d 3 ^ ° °
o
o
-3,00000 -2,00000 -1,00000 ,00000 1,00000 2,00000
Faktor 2
Shluk
1
0 2
3
0 4
3,00000
Rozdíly mezi skupinami se potvrdily jednofaktoriální analýzou rozptylu (one-way
ANOVA; viz Tabulka 7: ANOVA) na hladině významnosti p < .001. Jak je vidět v Tabulce 6:
Popis - shluky), skupiny se lišily v průměrech celkového skóru postojů vůči lidem se
schizofrenií. Test homogenity rozptylu nevyšel jako signifikantní. Tukeyho post hoc test
ukázal, že existuje rozdíl mezi skupinou 3, 4 a 1, a 2. Rozdíl mezi skupinami 4 a 1 nebyl
signifikantní (viz Tabulka 8: Post hoc test).
68
Tabulka 6: Popis - shluky
Popis - shluky
p suma
N Mean Sid. Deviation Sid. Error
95% Confidence Interval for
Mean
Lower Bound Upper Bound Minimum Maximum
1 31 189.45 9,073 1,630 186,12 192,70 173 212
2 e 210,13 11,618 4.108 200,41 219,84 191 225
3 15 160,27 12,050 3,111 153,59 166,94 132 175
4 43 187,35 11,729 1,789 183,74 190,96 164 209
Total 97 185,71 16,537 1,679 182,38 185,04 132 225
Tabulka 7: ANOVA
ANOVA
p suma
Sum of
Squares Mean Square F Sig.
Between Groups 1 5028.IJIJ4 3 500S.555 41.504 *,QQ1
Within Groups 11225,253 93 120,702
Total 26253,918 96
Tabulka 8: Post hoc test
post hoc test
T u k e y B a
' b
Subset for alpha = 0.05
Cluster Number of Case N 1 2 3
3 15 160,27
4 43 1B7.35
1 31 18S.45
2 8 210,13
Means for groups in homogeneous subsets are displayed.
a. Uses Harmonic Mean Sample Size = 1 6,1 83.
b. The group sizes are unequal. The harmonic mean of the group
sizes is used. Type I error levels are not guaranteed.
Druhá hypotéza (V obecné populaci nenacházíme pouze jeden koncept pojmu
schizofrenie, existujejich více.) tedy byla tímto zjištěním podpořena.
69
2.2.9 Zkušenost se schizofrenií
Na otázku ,J\ááte osobní zkušenost se schizofrenií? Byl/a jste diagnostikován/a
schizofrenií?" neodpověděl žádný respondent kladně. Na otázku „Znáte osobně někoho, kdo
byl diagnostikován schizofrenií?" odpovědělo kladně 34 (34,7 %) osob.
Bohužel, nenašel se ani jeden respondent, který by byl diagnostikovaný schizofrenií.
Nemohla tedy být realizována analýza získaných dat.
Vliv osobní znalosti osoby s diagnózou byl dále zkoumán. Z jiných empirických
výzkumů se též ukázalo, že má na stigmatizaci schizofrenie i duševních poruch obecně vliv
osobní znalosti někoho, kdo tuto poruchu má (viz teoretická část této práce). Tento předpoklad
byl testován neparametrickým testem pro nezávislé výběry z důvodu malého počtu osob ve
skupinách. Byly hledány rozdíly v průměrech dvou skupin respondentů, které byly rozděleny
na základě toho, jestli osobně znají někoho s duševní poruchou schizofrenie. Závislou
proměnnou byla „p suma" (celkové dosažené skóre) v dotazníku postojů vůči schizofrenii.
V Tabulce 9: Osobní znalost je vidět, že 34 osob někoho takového zná. Tvoří tak asi třetinu
celkového vzorku populace. Lze si povšimnout, že průměrné skóre obou skupin je téměř
totožné. Rozdíl mezi skupinami neodhalil ani neparametrický test pro nezávislé výběry, tudíž
není statisticky významný.
Tabulka 9: Osobní znalost
Osobní znalost
Znáte osobně někoho, kdo
byl diagnostikován
schizofrenií? N Mean Std. Deviation Std. Error Mean
p suma 1 34 184,47 20,147 3.455
2 63 186,38 14.357 1,809
Třetí hypotéza (Lidé konstruují svoji představu o manifestaci schizofrenie také na
základě osobní zkušenosti nebo znalosti člověka s touto diagnózou.) tedy nebyla podpořena
tímto empirickým zjištěním.
70
2.2.10 Analýza filmů
Film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) vidělo 51 (52 %) respondentů. Ti měli
následně zhodnotit 2 tvrzení na Likertově škále od 1 do 7, kdy 7 vyjadřovala naprostý nesouhlas
s tvrzením a 1 naprostý souhlas. První tvrzení, které měli respondenti hodnotit, tentokrát podle
sebe, znělo: „Film Přelet nad kukaččím hnízdem a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá
o současné realitě.". Průměrná odpověď byla 4.57 (Md = 5; Mod = 6; sd= 1.51), což naznačuje,
že lidé spíše nesouhlasí s tímto tvrzením. Tato hodnotaje nejvyšší ze všech naměřených hodnot,
což pravděpodobně odráží největší nesoulad se současnou realitou.
Když se ale zeptáme na druhé tvrzení: „Film Přelet nad kukaččím hnízdem a zdejší
vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl film natočen", skóre se
velmi sníží na hodnotu průměru 2,37 (Md = 2; Mod = 2; sd = 1.2). Respondenti se tedy
přiklánějí k souhlasu či částečnému souhlasu s tímto tvrzením. Tato hodnotaje zároveň nejnižší
z celého souboru, což znamená, že tento film respondenti považují z vybraných 10 filmů jako
nejvíce vypovídající film z doby, kdy vznikal.
Konkrétní data s konkrétními filmy jsou vyobrazeny y Tabulce 10: Statistika filmy.
Z tabulky a z dalších výpočtů byl vyřazen film Narušení, protože jej ani jeden respondent
neviděl. Naopak nejvíce respondentů (83; 85.7 %) vidělo film Forrest Gump. Největší rozdíl
a také nejvyšší a nejnižší hodnoty byly naměřeny u filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, jak již
bylo popsáno výše v této kapitole. Velmi vysoké hodnoty, jen o něco nižší než ve filmu Přelet
nad kukaččím hnízdem, byly též naměřeny u filmu Rozpolcený (M = 4.53; Md = 5; Mod = 3; sd
= 2). Za zmínku stojí též Mlčení jehňátek a Prokletý ostrov, u kterých respondenti odpovídali
také spíše proti shodě se současnou realitou. Jako velmi realistické v současné době byly
vnímány filmy Čistá duše a Joker.
7 1
Tabulka 10: Statistika filmy
Statistika filmy
Film Prelet nad
Film Přelet nad kukaččím Film Mlčeni
kukaččím hnízdem a Film 12 opic a Film Mlčení jehňátek a
hnízdem a zdejší Film 12 opic a zdejší Film Čistá jehňátek a zdejší
zdejší vyobrazení zdejší vyobrazení duše a zdejší zdejší vyobrazení
vyobrazení duševních vyobrazení duševních vyobrazení vyobrazení duševních
duševních poruch duševních poruch duševních duševních poruch
poruch vypovídá o poruch vypovídá o poruch poruch vypovídá o
vypovídá o realitě té doby, vypovídá o realitě té doby, vypovídá o vypovídá o realitě té doby,
současné ve které byl film současné ve které byl film současné současné ve které byl film
realitě. natočen. realitě. natočen. realitě. realitě. natočen.
N Valid 51 51 10 10 17 48 4S
Missing 46 46 87 87 80 48 48
Mean 4,57 2,37 3,80 3,50 3,18 4.24 3,47
Median 5,00 2,00 4,00 3,00 3,00 4,00 4,00
Mode 6 j 2 I 4 2 a
2 5 4
Std. Deviation 1,513 1,199 1,687 1,581 1,334 1,437 1,501
a. Multiple m o d e s exist. The smallest value is shown
Film Dobrý Will
Film Film Forrest
I Film Dobrý Will Hunting s
Rozpolcený a Film Joker a Film Forrest Gump a zdejší Hunting a zdejší Film Prokletý
zdejší zdejší Gump a zdejší vyobrazení zdejší vyobrazení ostrov a zdejší
vyobrazení vyobrazení vyobrazení duševních vyobrazení duševních vyobrazení
duševních duševních duševních poruch duševních poruch duševních
poruch poruch poruch vypovídá o poruch vypovídá o poruch
vypovídá o vypovídá o vypovídá o realitě té doby, vypovídá o realitě té doby, vypovídá o
současné současné současné ve které byl film současné ve které byl film současné
realitě. realitě. realitě. natočen realitě. natočen. realitě
N Valid 17 41 83 83 19 19 24
Missing 80 56 14 14 78 78 73
Mean 4.53 3,15 3,60 2,67 3,47 2,74 4,13
Median 5,00 3,00 4,00 3,00 3,00 2,00 4,00
Mode 3 2 3 2= 3= 2 5
Std. Deviation 2.004 1,590 1.422 1,231 1,775 1.558 1,624
Obecně lze sledovat tendenci respondentů vnímat duševní poruchy v kontextu doby,
kdy se film natočil, jako více odpovídající realitě. Současná realita je pak vnímána jako více
v rozporu s daným filmem než realita minulosti. Lze tedy polemizovat nad možností, že si
respondenti myslí, že se nyní manifestují duševní poruchy jinak, než tomu bylo dříve.
Pohlaví ani věk nesouviseli s hodnocením filmů. Vzdělání bylo naopak významné,
respondenti se signifikantně v těchto skupinách lišili. Z analýzy byli vyčleněni respondenti
s nejvyšším dosaženým vzděláním SS bez maturity a VOS (v každé kategorii byl jeden
respondent), aby byla analýza proveditelná. Nezávislá proměnná měla tedy jen 3 úrovně (ZS,
SS s maturitou a VS). Vzorek ovšem nebyl normálně rozložen, bylo tedy třeba použít
neparametrický test. Byl zvolen Kruskal-Wallis Test.
Z Tabulky 11: Popis je patrné, že s rostoucím stupněm vzdělání roste i průměr
v hodnocení realističnosti. V tomto případě vyšší skóre značí to, že respondenti viděli projevy
psychických nemocí ve filmu jako více nereálné než skupina s nízkým skóre, která je viděla
jako více reálné. Na Grafu 4: Vzdělání x filmy vidíme grafické zobrazení těchto dat.
72
Tabulka 11: Popis
Popis
filmy surna
N Mean Std. Deviation Std. Error
95% Confidence Interval for
Mean
Lower Bound Upper Bound Minimum Maximum
1 12 13,83 5.718 1,651 10,20 17.47 5 24
3 46 18.43 12,617 1,860 14,69 22.18 2 61
5 32 23,56 8.703 1.538 20.42 26,70 7 39
Tütal 90 19,64 11,033 1,163 17,33 21,96 2 61
Graf 4: Vzdělání x filmy
Vzdělání x filmy
Nejvyšší
dosažené vzdělání
Rozdíly byly signifikantní mezi první skupinou (ZŠ) a třetí skupinou (SŠ s maturitou),
tak i mezi třetí a pátou skupinou (VŠ), j ak j e vidět v Tabulce 12: Independent-Samples KruskalWallis
Test Summary a Tabulce 13: Párové porovnání nejvyššího dosaženého vzdělání.
7 3
Tabulka 12: Independent-Samples Kruskal-Wallis Test Summary
Independent-Samples Kruskal-Wallis Test
Summary
Total N 90
Test Statistic 1 1,062a
Degree Of Freedom 2
Asymptotic Sig.(2-sided .004
test)
a. The test statistic is adjusted for ties.
Tabulka 13: Párové porovnaní nejvyššího dosaženého vzdělání
Párové porovnání nejvyssího dosaženého vzdélání
Sample 1-Sample 2 Test Statistic Std. Error
Std. Test
Statistic Sig. Adj. Sig.a
1-3 -8.775 8.459 -1,037 .300 ,899
1-5 -25,120 8.834 -2.B44 ,004 ,013
3-5 -16,344 6,007 -2,721 ,007 ,020
Each row tests the nuII hypothesis that the Sampl e 1 and Sample 2 distributions are the
same.
Asymptotic significances (2-sided tests) are displayed. The significance level is ,050.
a. Significance values have been adjusted by the Bonferroni correction for multiple
tests.
2.2.11 Vztahy mezi jednotlivými filmy
Při zkoumání myšlenky, že by spolu mohly korelovat názory na realističnost projevů
duševních poruch v kontextu doby, kdy byl daný film vytvořen, byla použita korelace. Byl
použit Spearmanův korelační koeficient, poněvadž data byla neparametrické povahy.
V Tabulce 14: Korelace filmů (doba, ve které byl film natočen) jsou uvedena konkrétní data.
Lze si povšimnout nej silnější kladné korelace mezi filmy 12 opic a Mlčení jehňátek (r = .963;
p < .001). Dále spolu kladně významně souvisí i filmy Forrest Gump a Přelet nad kukaččím
hnízdem (r = .577; p < .001), Forrest Gump a Dobrý Will Hunting (r = .571; p < .05). Film
Mlčení jehňátek navíc významně kladně koreloval s celkovým skóre dosaženém v postojové
sekci dotazníku (r = .282; p < .05). Ostatní filmy s tímto skórem nekorelovaly, nebo se dokonce
ukázala záporná hodnota korelace u filmu 12 opic, která ovšem nebyla signifikantní.
74
Tabulka 14: Korelace filmů (doba, ve které bylfilm natočen)
Korelace filmů (doba, ve které byl film natočen)
p suma
Film Forrest
Gump a zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
realitě té cloby,
ve která byl film
natočen.
Film Přelet nad
kukaččím
hnízdem a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
realitě té doby,
ve které byl film
natočen.
Film 1 2 opic a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
realitě té doby,
ve které byl film
natočen.
Film Mlčení
jehňátek a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
realitě té doby,
ve které byl film
natočen
Film Dobrý Will
Hunting a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
realitě té doby,
ve které byl film
natočen
Spearman's rho p suma Correlation Coefficient 1,000 ,103 ,173 ,398 ,282" ,019
Sig. (2-tailed) ,354 ,226 ,254 ,049 ,937
N 97 S3 51 10 49 19
Film Forrest Gump a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen.
Correlation Coefficient ,103 1,000 ,577" ,619 ,209 ,571 "Film Forrest Gump a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen.
Sig (2-tailed) 354 «,DB1 ,057 ,169 ,013
Film Forrest Gump a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen. N S3 83 48 10 45 18
Film Přelet nad kukaččím
hnízdem a zdejší
Correlation Coefficient ,173 ,577" 1,000 ,013 ,111 ,317
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
Sig. (2 tailed) ,226 «,BB1 ,976 ,514 .248
doby, ve které byl film
natočen.
N 51 48 61 8 37 16
Film 1 2 opic a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen.
Correlation Coefficient -,398 ,619 ,013 1,000 ,963" 1,000"Film 1 2 opic a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen.
Sig. (2-tailed) ,254 ,057 .875 «001
Film 1 2 opic a zdejší
vyobrazení duševních
poruch vypovídá o realitě té
doby, ve které byl film
natočen. N 10 10 8 10 8 4
Film Mlčení jehňátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen.
Correlation Coefficient .282' ,209 ,111 ,963" 1,000 ,199Film Mlčení jehňátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen.
Sig. (2-tailed) ,049 ,169 .514 «,0B1 ,514
Film Mlčení jehňátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen. N 49 45 37 8 49 13
Film Dobrý Will Hunting a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen.
Correlation Coefficient ,019 .571" ,317 1,000" ,199 1,000Film Dobrý Will Hunting a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen.
Sig. (2-tailed) ,937 ,013 .248 ,514
Film Dobrý Will Hunting a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen. N 19 18 16 4 13 19
• Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
**. Correlation is significant at the 0.01 level (2-tailed).
Následně byly korelovány data s názory respondentů dohledně realističnosti filmů
v současné době (viz Tabulka 15: Korelace filmů (současná doba)). Všechny filmy spolu
obecně kladně korelovaly. Korelace byly mírné až střední, výjimečně byl vztah velmi těsný.
Nejsilněji spolu korelovaly filmy 12 opic a Forrest Gump (r = .859; p < .001), Přelet nad
kukaččím hnízdem a 12 opic (r = .775; p < .05), Přelet nad kukaččím hnízdem a Čistá duše (r =
.758; p < .001), Mlčení jehňátek a Dobrý Will Hunting (r = .644; p < .05), Mlčení jehňátek
aJoker(r= .627; p < .001).
Film Mlčení jehňátek znovu významně kladně koreloval s celkovým skóre dosaženém
v postojové sekci dotazníku (r = .345; p < .05). U ostatních filmů nebyla korelace patrná, až na
film 12 opic, kde se opět ukázal středně těsný negativní vztah s celkovým skóre postojů vůči
lidem se schizofrenií (r = - .491). Ani tento vztah ale nebyl statisticky významný.
75
Je třeba říci, že některé dvojice filmů vidělo velmi málo osob. Bylo tomu tak zejména
u filmů v kombinaci s filmem 12 opic, který celkem vidělo jen 10 respondentů. Tyto korelace
dosahovaly nereálné hodnoty r = 1, a výsledky je tedy třeba brát s rezervou.
Tabulka 15: Korelace filmů (současná doba)
K o r e l a c e f i l m ů ( s o u č a s n á d o b a )
3 suma
Film Přelet nad
ku Kaččím
Hnízdem a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
Film 12 opic a
zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
-lim Čistá
3uše a zdejší
vyobrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
•ealitš.
Film Mlčení
jehňáteka
zdejší
vyoůrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
Film
rozpolcený a
zdejší
vyoůrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
Film Joker a
zdejší
vyobrazení
duševních
íoruch
vypovídá o
současné
•ealité.
Film Forrest
Gurnp a zdejší
vyoůrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
Film Dobrý Will
Hunting a
zdejší
vyoůrazení
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě.
Film Prokletý
ostrov a zdejší
vyobrazeni
duševních
poruch
vypovídá o
současné
realitě
Spearman's rho p suma Correlation Coefficient 1,000" ,170 -,491 -,179 ,345" ,211 ,098 -,007 -,088 ,191
Sig. (2-tailed) ,234 ,150 ,491 ,015 ,417 ,540 ,948 ,721 ,371
N 97 51 10 17 49 17 41 83 19 24
Film Přelet nad kukaččím Correlation Coefficient ,170 1,000 ,775" ,758" ,219 -.188 ,127 ,373"" .451 -,105
vyobrazení duševních Sig. (2-tailed) ,234 ,024 ,003 ,192 ,604 ,583 ,009 ,091 ,760
porucri vypovídá o
současné realitě. M
51 51 8 13 37 10 21 4B 15 11
Film 12 opic a zdejší Correlation Coefficient -,491 ,775 1,000 ,000 ,519 ,949 ,268 ,859 ,833 ,529
vyobrazení duševních „. , „ , .,
n „ „ , r h ^ p n . ! t ó n Sig. [Mailed) ,150 ,024 1,000 ,188 ,051 ,561 ,001 ,167 ,280
současné realitě. N 10 8 10 3 8 4 7 10 4 6
Film Čistá duše a zdejší Correlation Coefficient -179 758"" ,000 1,000 -.281 ,344 ,017 469 -,062
vyobrazení duševních _. ,_ . ., ..
r - r h ^ - i . sig. [Mailed)
,491 ,003 1,000 ,376 ,571 ,948 .348 ,908
současné realitě. N 17 13 3 17 12 1 5 17 6 6
Film Mlčeníjehňátek a Correlation Coefficient ,345" ,219 ,519 -291 1,000 -.176 627" ,331" ,644" ,337
zdejší vyobrazení
r1ii5pUnírh pnn irh vypnuMá ^ ( • M a l l e n
)
,015 ,192 ,188 ,376 ,650 ,002 ,026 ,017 ,239
o současné realitě. N 49 37 8 12 49 9 22 45 13 14
Film Rozpolcený a zdejší Correlation Coefficient ,211 -,188 ,949 -,176 1,000 ,319 ,373 ,406 ,407
vyobrazení duševních „. , „ , .,
n „ , „ r h ^ p n . [ t ó n Sig [Mailed) ,417 ,604 ,051 ,650 229 ,171 498 .244
současné realitě. N 17 10 4 1 9 17 16 15 5 10
Film Joker a zdejší Correlation Coefficient ,098 .127 ,268 344 ,627 ,319 1,000 ,294 ,468 ,218
vyobrazení duševních „. , „ , .,
n „ , „ r h ^ p n . ! t ó n Sig. [Mailed) ,540 ,583 ,561 571 ,002 ,229 ,077 ,243 ,454
současné realitě. N 41 21 7 5 22 16 41 37 8 14
Film Forrest Gump a zdejší Correlation Coefficient -,007 ,373"" .85a" 017 ,33l" ,373 ,294 1,000 ,693" ,•17
vyobrazení duševních _. ,_ . ., ..
P . . , r h , ™ - i . Sig. [Mailed) 948 ,009 ,001 948 ,026 .171 ,077 ,001 ,942
současné realitě. N 83 48 10 17 45 15 37 83 18 21
Film Dobrý Will Hunting a Correlation Coefficient -.088 ,451 ,833 469 644" ,406 468 ,693"" 1,000 224
zdejší vyobrazení
r1ii5pUnírh pnn irh wpnvífiá ^ ( • M a l l e n
)
,721 ,091 ,167 348 ,017 .498 ,243 ,001 ,563
o současné realitě. N 19 15 4 | 6 13 5 8 18 19 9
Film Prokletý ostrov a Correlation Coefficient ,191 -,105 ,529 - 062 ,337 ,407 ,218 ,017 ,224 1,000
zdejší vyobrazení
diiBounírh finn irh vypnvírlá *' * ^
,371 ,760 ,280 908 ,239 ,244 454 ,942 ,563
o současné realitě. N 24 11 6 6 14 10 14 21 9 24
*. Correlation is significant at the 0.05 level (2-tailed).
**. Correlation is significant at the: 0.01 level (2-tailed).
2.2.12 Regresní model
Pro zjištění, jestli může některý z filmů predikovat skóre z postojů vůči lidem se
schizofrenií, byla použita lineární regresní analýza. Jako prediktor byl zvolen film Mlčení
jehňátek (jeho dvě tvrzení o realističnosti), který jako jediný s celkovým skóre koreloval.
Z Tabulky 16: Souhrn vidíme, že koeficient determinace se rovná hodnotě .115. Tabulka 17:
ANOVA nám nicméně říká, že tento vztah není statisticky významný, i když se tomu velmi blíží.
V Tabulce 18: Koeficienty je vidět, že standardizovaný koeficient beta je u prvního tvrzení
(současná realita) vyšší. Míra změny predikované proměnné je tedy v závislosti na změně
prediktoru výraznější, a tímto je první tvrzení signifikantnější.
76
Tabulka 16: Souhrn
Souhrn
Adjusted R Std. Error of the
Model R R Square Square Estimate
1 ,340" ,115 ,077 13,635
a. Predictors: (Constant), Film Mlčení jehnátek a zdejší
vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve
které byl film natočen., Film Mlčení jehnátek a zdejší
vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.
Tabulka 17: ANOVA
ANDVA1
Model
Sum of
Squares df Mean Square F Sig.
1 Regression 1114,355 2 557,177 2.SÖ7 .0ij0b
Residual 5552,339 46 185,920
Total 9666,694 48
a. DependentVariable: p suma
b. Predictors: (Constant), Film Mlčení jehnátek a zdejší vyobrazení duševních poruch
vypovídá o realitě té doby, ve které byl film natočen., Film Mlčení jehnátek a zdejší
vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.
Tabulka 18: Koeficienty
Koeficienty3
Unstandardized Coefficients
Standardized
Coefficients
Model B Std. Error Beta t Sig.
1 (Constant) 1 68,691 ij.524 25.857 001
Film Mlčení jehnátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o současné realitě.
2.225 1.524 .225 1,460 .151
Film Mlčení jehnátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o realitě té doby, ve které
byl film natočen.
1,643 1.458 .174 1,127 ,266
a. DependentVariable: p suma
Jelikož mělo první tvrzení větší vliv na predikci závislé proměnné, byla spuštěna
regresní analýza zvláště pro tuto proměnnou. V tomto případě se koeficient determinace rovnal
hodnotě .091 a ANOVA ukázala, že je tento vztah statisticky významný na pětiprocentní
77
hladině významnosti (p < .05), viz tabulky 19: Souhrn (1 proměnná), 20: ANOVA (1 proměnná)
a 21: Koeficienty (1 proměnná).
Tabulka 19: Souhrn (1 proměnná)
Souhrn (1 proměnná)
Adjusted R Std. Error of the
Model R R Square Square Estimate
1 , 3 0 1 3
,091 ,072 13,674
a. Predictors: (Constant), Film Mlčení jehňátek a zdejší
vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.
Tabulka 20: ANOVA (1 proměnná)
ANOVA (1 proměnná)
Model
Sum of
Squares df Mean Square F Sig.
1 Regression 378,254 1 378,254 4,697 ,035b
Residual S738.440 47 18IJ.S83
Total 9666,694 48
a. DependentVariable: p suma
b. Predictors: (Constant), Film Mlčení jehňátek a zdejší vyobrazení duševních poruch
vypovídá o současné realitě.
Tabulka 21: Koeficienty (1 proměnná)
Koeficienty (1 proměnná)
Model
Unstandardized Coefficients
B Std. Error
Standardized
Coefficients
Beta t Sig.
1 (Constant) 171,197 6,151 27,835 «,••1
Film Mlčení jehňátek a
zdejší vyobrazení
duševních poruch vypovídá
o současné realitě.
2.978 1,374 ,301 2,167 ,035
a. DependentVariable: p suma
Film Mlčení jehňátek a j eho hodnocení jako realistické v současné době tedy predikuje
asi z 9 % celkovou stigmatizaci a postoj ke schizofrenii. Dalo by se tedy říci, že některé filmy,
a to, že jsou hodnoceny jako realistické, mohou do určité míry ovlivňovat postoje k lidem se
schizofrenií. Toto zjištění podporuje moji čtvrtou hypotézu {Média, a to zejména filmy, mají
vliv na utváření představ o schizofrenii.).
78
2.3 Diskuze
Cílem našeho výzkumu bylo prozkoumat a popsat různé koncepty, které si lidé na území
České republiky vytváří o pojmu schizofrenie, a jak je pojem schizofrenie vnímán obecnou
populací. Zaměřili jsme se na roli filmů v utváření a ovlivnění konceptů o schizofrenii. Zajímalo
nás také, zda lidé utvářejí své představy o projevech schizofrenie na základě vlastní zkušenosti
či na základě znalostí o osobě s touto diagnózou. V neposlední řadě byl výzkum zaměřen i na
zkoumání znalostí o symptomech schizofrenie, a byla porovnána jejich pravdivost na základě
shody se současným vědeckým poznáním. Zároveň byly prozkoumány demografické faktory
a jejich vliv na celkovou míru stigmatizace či hodnocení filmů.
VOl: Jaké má obecná populace znalosti o schizofrenii?
V02: Jaké množství obecné populace má shodný koncept o manifestaci schizofrenie
s odbornou populací?
Hl: Menšina obecné populace nemá shodnou představu o symptomech schizofrenie ve
srovnání s vědeckým poznáním a odbornou populací.
U zhruba polovina zkoumaného vzorku osob označila primárně schizofrenii za nemoc
nebo psychickou nemoc. Zhruba 20 % lidí neumí rozlišit mezi schizofrenií a disociativní
poruchou osobnosti, ale většina z nich ví, že nej závažnějšími a nejvýraznějšími příznaky
schizofrenie jsou bludy a halucinace. Mnoho lidí také uvádí další symptomy, které mohou být
součástí schizofrenie, jako jsou afektivní a behaviorální projevy. Vzhledem k tomu, že tito lidé
mají alespoň základní povědomí o tom, jak se schizofrenie projevuje, odpovídá to aktuálnímu
vědeckému poznání o této nemoci.
Zajímavým zjištěním bylo, že v první myšlence, která lidi napadne při spojení
s diagnózou schizofrenie, je obraz agresivní osoby. Někteří jedinci odpovídali, že si pod
pojmem schizofrenie představí „magora" nebo „agresivního blázna". Tento fakt podporuje
mýtus o schizofrenii jako o diagnóze, která je spojena s násilím, nebezpečím a agresivitou (jak
je zmíněno v teoretické části této práce).
Zejména kvůli tomu, že lidé obecné populace nerozeznávají diagnózu schizofrenie od
diagnózy disociativní poruchy osobnosti lze říci, že určitá část obecné populace na území České
79
republiky nemá shodnou představu o symptomech schizofrenie ve srovnání s odbornou
populací a současným vědeckým poznáním.
V03: Jak lidé konstruují pojem schizofrenie?
H2: Lidé konstruují svoji představu o manifestaci schizofrenie také na základě osobní
zkušenosti nebo znalosti člověka s touto diagnózou.
V tomto vzorku bohužel nebyl jediný respondent, který by měl diagnózu schizofrenie.
Posoudit tuto část hypotézy tedy nebylo možné. Bylo ale zjištěno, že osobní znalost někoho,
kdo diagnózu schizofrenie má, neurčovala celkovou míru stigmatizace osob. Nepodařilo se tedy
zreplikovat výsledky již provedené slovenské studie, která ukázala, že existuje významný rozdíl
mezi stigmatizací u osob, které někoho se závažným psychickým onemocněním znají, a osob,
které nikoho takového neznají (Letovancová et al., 2017).
V04: Liší se napříč obecnou populací koncepty o schizofrenii (jestli ano, jak?) nebo
existujejeden koncept sdílený celou populací?
H3: V obecné populaci nenacházíme pouze jeden koncept pojmu schizofrenie, existuje
jich více.
Faktorová analýza odhalila 2 faktory, které se podílejí na stigmatizaci. První faktor
reflektuje dle mého názoru sociální stránku stigmatizace. Sytí jej položky související se
sociálním distancem/vzdáleností, inferioritou osob se schizofrenií, jejich
nebezpečností/agresivitou a nepředvídatelností. S nízkým skóre v tomto faktoru se setkáváme
u osob, které mají ke schizofrenii více stigmatizující postoj, než je tomu u vysokého skóre
tohoto faktoru. Nízké skóre podle mého názoru odráží potřebu izolace, možná až exkluze, od
těchto osob.
Druhý faktor negativně sytí oblasti kriminální zodpovědnosti a inferiority. Kladně jej
sytí položky spadající do oblastí: myšlenka, že schizofrenie je nemoc jako každá jiná,
benevolence/shovívavost/laskavost, funkce psychiatrických zařízení a personál guilt - osobní
vina. Lidé s nízkým skóre v tomto faktoru vykazují méně stigmatizující postoje vůči lidem se
schizofrenií, ve srovnání s osobami, které dosahovali vyššího skóre. Nízké skóre odráží
sympatii a soucit s člověkem se schizofrenií, a vyšší skóre vyjadřuje spíše negativní emoce.
80
Ženy ve druhém faktoru dosahovaly statisticky významně nižších skórů než muži.
Můžeme tedy říci, že ženy s lidmi se schizofrenií více soucítí. V prvním faktoru nebyl nalezen
žádný statisticky významný rozdíl ani mezi pohlavími, ani mezi jinými demografickými
faktory.
Pomocí shlukové analýzy byly osoby rozděleny do 4 skupin na základě hodnot dvou
faktorů. Ukázalo se, že existuje rozdíl mezi skupinou 3, 4 a 1, a 2. Rozdíl mezi skupinami 4 a 1
se neukázal jako signifikantní. Skupina 2 vykazovala vysoké hodnoty u obou faktorů. Měla
tedy více stigmatizující postoj u druhého faktoru, který vyjadřoval sympatii a soucit, ovšem
v prvním faktoru měla postoj méně stigmatizující. Třetí skupina měla nízké skóre u prvního
faktoru a vysoké skóre u druhého faktoru. Tito lidé dosahovali tedy nejvyšší možné míry
stigmatizace, a měli více stigmatizující postoj u obou faktorů. Skupiny 1 a 4 se spíše držely
průměrných hodnot. Lze tedy říci, že v obecné populaci neexistuje pouze jeden koncept
schizofrenie, ale existuje jich více.
V05: Zjaké části (ajestli) je vytvořený koncept schizofrenie obecné populace ovlivněn
médii (zejména filmy) vyobrazujícími duševní onemocnění vzdálené od reality?
H4: Média, a to zejména filmy, mají vliv na utváření představ o schizofrenii.
Bylo zjištěno, že respondenti mají obecně tendenci vnímat duševní poruchy v kontextu
doby, kdy se film natočil, jako více odpovídající realitě, v orovnání se současnou realitou. Na
hodnocení realističnosti filmu mělo vliv vzdělání respondentů. S rostoucím stupněm vzdělání
roste i průměr v hodnocení realističnosti, tudíž jsou filmy hodnoceny jako méně realistické.
Hodnocení filmu spolu obecně mírně korelovalo, ovšem výsledky bylo nutné brát s rezervou
kvůli nízkému počtu respondentů, kteří viděli jednotlivé filmy. Nicméně pouze film Mlčení
jehňátek významně kladně koreloval s celkovým skóre dosaženém v postojové sekci dotazníku
(r = .282; p < .05) v případě hodnocení realističnosti v době, kdy byl film natočen, a (r = .345;
p < .05) v případě hodnocení realističnosti v současné době.
Při regresní analýze bylo zjištěno, že by shlédnutí filmu Mlčení jehňátek a jeho
zhodnocení jako realistického v současné době, by mohlo vysvětlit celkovou míru stigmatizace
asi z 9 %. Můžeme tedy říci, že některé filmy, které jsou divákem shledány jako realistické,
mohou ovlivnit postoje k osobám se schizofrenií.
8 1
Výsledky také ukázaly, žena celkovou míru stigmatizace osob se schizofrenií nemá vliv
žádný ze zkoumaných demografických faktorů (pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání). Toto
zjištění je též v rozporu s předchozím zjištěním z výzkumů na Slovensku v jiných státech
(Angermeyer & Dietrich, 2006; Ewalds-Kvist et al., 2012; Letovancová et al., 2017). Ve Velké
Británii se tomu věnovali Evans-Lacko, Little, Meltzer, Rose, Rhydderch a Henderson (2014),
kteří mimo jiné zjistili, že ženy mají více tolerantní postoj, než je tomu u mužů. Tato idea byla
zkoumána již před mnoha lety (Taylor & Dear, 1981), a náš výzkum ji znovu podpořil.
82
2.4 Limity výzkumu
Jako nej větší limit celého výzkumu považuji nízký počet respondentů. Kvůli této
skutečnosti nemohly být některé statistické výstupy zobecnitelné na populaci, poněvadž musely
být použily neparametrické testy. Dalším velkým limitem byl vlastní dotazník, který nebyl
nikde jinde testován. Nebyly tedy dostatečně prozkoumány jeho psychometrické nedostatky.
V ideálním případě by výzkumu předcházela pilotáž, která by tyto nedostatky mohla odhalit.
Dalším nedostatkem bylo to, že se dotazník neptal respondentů na povahu zkušenosti se
schizofrenií. Až později mi přišla na mysl myšlenka, že kontakt s člověkem se schizofrenií
nemusí být vždy pozitivní a pozitivně ovlivnit postoj člověka k psychicky nemocným lidem či
jejich stigmatizaci. Povaha zkušenosti by dle mého názoru mohla hrát velkou roli. Bylo by
velmi vhodné prozkoumat postoje obecné populace i kvalitativními technikami, které by mohly
poskytnout zajímavý vhled do této problematiky.
8 3
IV. Závěr
Cílem této práce bylo teoreticky přehledně shrnout historické a současné poznatky
o schizofrenii a stigmatizaci lidí s touto diagnózou. Dále se práce zaměřila na roli filmů
v utváření stigmatu a představila destigmatizační projekty. V praktické části se práce
soustředila na zkoumání různých představ a konceptů, které lidé v České republice spojují
s pojmem schizofrenie, a jak se tento pojem vnímá v obecné populaci. Zvláštní pozornost byla
věnována také vlivu filmů na stigmatizaci, neboť se dosavadní literatura zaměřuje hlavně na
novinové články.
Postoj společnosti k duševně nemocným lidem zcela jistě prošel určitým vývojem. Lidé
s duševním onemocněním představují sociální skupinu, která byla izolována, diskriminována
a utlačována. Ještě v průběhu 20. století a na počátku 21. století byl zaznamenán výrazný ústup
společnosti od této sociální skupiny. V současnosti je psychiatrie oborem sdružujícím lékařské
poznatky s humanitními, což pozitivně ovlivňuje léčbu duševně nemocných a jejich
znovuzačlenění do společnosti. Informace o duševních chorobách, možnostech léčby a včasné
lékařské intervenci jsou nyní společnosti dostupnější, dle mého názoru též vlivem koronavirové
pandemie. Jako velký pokrok jsem v době pandemie vnímala nabídku některých pojišťoven
přispívat lidem na terapeutická sezení, která byla dokonce prezentována i v televizních
reklamách. Tento krok vnímám jako destigmatizační a velice přínosný, zejména kvůli velkému
vlivu médií na postoje obecné populace, kterému se budu věnovat i v dalších kapitolách mé
práce.
Nicméně navzdory pokroku ve vědě i v povědomí obecné populace o duševních
onemocněních ajejich postojů, se stále objevují mnohé mýty, stereotypy a předsudky vůči
lidem s duševním onemocněním. Tato skutečnost se projevuje stigmatizací a následnou
diskriminací osob s psychickými problémy, které mohou mít velké dopady na mnoho různých
aspektů života nemocných osob i jejich blízkých. Stigmatizaci a diskriminaci osob s duševním
onemocněním považuji za něco, co si jako lidstvo neseme naší historií, jako chybu, kterou se
nám ještě nepodařilo opravit, a je třeba na ní začít pracovat a věnovat tomuto problému
patřičnou pozornost.
84
V. Zdroje
Alexová, A., Kagström, A., Winkler, P., Kondrátová, L., & Janoušková, M . (2019). Correlates of
internalized stigma levels in people with psychosis in the Czech Republic. International
Journal of Social Psychiatry, 65(5), 347-353. https://doi.org/10.1177/0020764019850204
Angermeyer, C. (2000). Schizophrenia and violence. Acta Psychiatrica Scandinavica, 102, 63-67.
https://doi.Org/10.1034/j.1600-0447.2000.00012.x
Angermeyer, M . C , & Dietrich, S. (2006). Public beliefs about and attitudes towards people with
mental illness: A review of population studies. Acta Psychiatrica Scandinavica, 113(3), 163—
179. https://doi.Org/10.llll/i.1600-0447.2005.00699.x
Angermeyer, M . C , & Matschinger, H. (2003). Public beliefs about schizophrenia and depression:
similarities and differences. Social psychiatry and psychiatric epidemiology, 38(9), 526-534.
https://doi.org/10.1007/s00127-003-0676-6
Angermeyer, M . C , Buyantugs, L., Kenzine, D. V., & Matschinger, H. (2004). Effects of labelling
on public attitudes towards people with schizophrenia: are there cultural differences?. Acta
Psychiatrica Scandinavica, 109(6), 420-425. https://doi.Org/10.l 11 l/j.1600-
0047.2004.00310.x
Angermeyer, M . C , Matschinger, H., & Corrigan, P. W. (2004). Familiarity with mental illness and
social distance from people with schizophrenia and major depression: testing a model using
data from a representative population survey. Schizophrenia research, 69(2-3), 175-182.
https://doi.org/10.1016/S0920-9964(03)00186-5
Angermeyer, M . C , Dietrich, S., Pott, D., & Matschinger, H. (2005). Media consumption and
desire for social distance towards people with schizophrenia. European Psychiatry, 20(3),
246-250. https://doi.Org/10.1016/j.eurpsy.2004.12.005
Angermeyer, M . C , Matschinger, H., & Riedel-Heller, S. G. (1999). Whom to ask for help in case
of a mental disorder? Preferences of the lay public. Social Psychiatry and Psychiatric
Epidemiology, 34(4), 202-210. https://doi.org/10.1007/s001270050134
Angermeyer, M . C , Schulze, B., & Dietrich, S. (2003). Courtesy stigma. Social Psychiatry and
Psychiatric Epidemiology, 38(10), 593-602. https://doi.org/10.1007/sOO 127-003-0680-x
BankovskáMotlová, L., & Koukolík, F. (c2004). Schizofrenie: neurobiologie, klinický obraz, terapie.
Galén.
BankovskáMotlová, L., & Španiel, F. (2013). Schizofrenie: jak předejít relapsu aneb terapie pro
21. století (2. vyd). Mladá fronta.
Baumann, A., Zaeske, H., & Gaebel, W. (2003). The image of people with mental illness in movies:
effects on beliefs, attitudes and social distance, considering as example the movie" The white
noise". Psychiatrische Praxis, 30(7), 372-378. https://doi.org/10.1055/s-2003-43245
85
Blanchard, J. J., Brown, S. A., Horan, W. P., & Sherwood, A. R. (2000). Substance use disorders in
schizophrenia: review, integration, and a proposed model. Clinical psychology review, 20(2),
207-234. https://doi.org/10.1016/S0272-7358(99)00033-l
Buckley, P. F., Miller, B. J., Lehrer, D. S., & Castle, D. J. (2009). Psychiatric comorbidities and
schizophrenia. Schizophrenia bulletin, 35(2), 383-402. https://doi.org/10.1093/schbul/sbnl35
Cates, M . E., Mullins, K. M., & Woolley, T. W. (2019). Description of an elective course about
mental illness and treatment in the movies. Pharmacy Education, 19, 108-115.
Cinik, E., Guclu, O., Senormanci, O., Aydin, E., Erkiran, M., & Erkmen, H. (2015). Substance use
effects on the characteristics of crime and violence in schizophrenia. Anadolu Psikiyatri
Dergisi-anatolian Journal of Psychiatry, 16(2), 104-112. doi: 10.5455/apd. 164249
Corrigan, P. W. (1998). The impact of stigma on severe mental illness. Cognitive and behavioral
practice, 5(2), 201-222. https://doi.org/10.1016/S1077-7229(98)80006-0
Corrigan, P. W., Edwards, A. B., Green, A., Diwan, S. L., & Penn, D. L. (2001). Prejudice, social
distance, and familiarity with mental illness. Schizophrenia bulletin, 27(2), 219-225.
https://doi.org/10.1093/oxfordjournals.schbul.a006868
Corrigan, P. W., Green, A., Lundin, R., Kubiak, M . A., & Penn, D. L. (2001). Familiarity with and
social distance from people who have serious mental illness. Psychiatric services, 52(1), 953-
958. https://doi.org/10.1176/appi.ps.52.7.953
Corrigan, P. W., Morris, S. B., Michaels, P. J., Rafacz, J. D., & Rusch, N. (2012). Challenging the
public stigma of mental illness: a meta-analysis of outcome studies. Psychiatric
services, 63(10), 963-973. https://doi.Org/10.l 176/appi.ps.201100529
Corrigan, P. W., & Watson, A. C. (2005). Findings from the National Comorbidity Survey on the
frequency of violent behavior in individuals with psychiatric disorders. Psychiatry
Research, 136(2-3), 153-162. https://doi.Org/10.1016/i.psvchres.2005.06.005
Corrigan, P. W., Larson, J. E., & Rusch, N. (2009). Self-stigma and the "why try" effect: Impact on
life goals and evidence-based practices. World Psychiatry, 8(2), 75-
81. https://doi.org/10.1002/Í.2051 -5545.2009.tb00218.x
Cerný, M., Hodgins, S., Kučíková, R., Kážmér, L., Lambertová, A., Nawka, A., ... & Vevera, J.
(2018). Violence in persons with and without psychosis in the Czech Republic: risk and
protective factors. Neuropsychiatric disease and treatment, 14, 2793.
https://doi.org/10.2147/NDT.S167928
Čéšková, E., & Kučerová, H., Svoboda, M. (Ed.). (2015). Psychopatologie a psychiatrie: pro
psychology a špeciálni pedagogy (Vydání třetí). Portál.
Čr, U. (n.d.). MKN-10 klasifikace, mknl0.cz. https://mknlO.uzis.cz/prohlizec/F20
Dinos, S., Stevens, S., Serfaty, M., Weich, S., & King, M . (2004). Stigma: The feelings and
experiences of 46 people with mental illness. British Journal of Psychiatry, 184(2), 176—
181. https://doi.org/10.1192/bjp. 184.2.176
86
Domino, G. (1983). Impact of the film, "one flew over the cuckoo's nest," on attitudes towards
mental illness. Psychological Reports, 53(1), 179—
182. https://doi.Org/10.2466/pr0.1983.53.l.179
Drapalski, A. L., Lucksted, A., Perrin, P. B., Aakre, J. M., Brown, C. H., DeForge, B. R., &
Boyd, J. E. (2013). A model of internalized stigma and its effects on people with mental
illness. Psychiatric Services, 64(3), 264-269. https://doi.org/10.1176/appi.ps.001322012
Dumais, A., Potvin, S., Joyal, C , Allaire, J. F., Stip, E., Lesage, A., ... & Coté, G. (2011).
Schizophrenia and serious violence: a clinical-profile analysis incorporating impulsivity and
substance-use disorders. Schizophrenia Research, 130(1-3), 234-237'.
https://doi.Org/10.1016/j.schres.2011.02.024
eponym. (2023). https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/eponym
Erkiran, M., Özünalan, FL, Evren, C , Aytaclar, S., Kirisci, L., & Tarter, R. (2006). Substance abuse
amplifies the risk for violence in schizophrenia spectrum disorder. Addictive behaviors, 31(10),
1797-1805. https://doi.Org/10.1016/j.addbeh.2005.12.024
Eronen, M . (1996). Mental disorders and homicidal behavior in finland. Archives of General
Psychiatry, 53(6), 497. https://doi.org/10.1001 /archpsvc. 1996.01830060039005
Evans-Lacko, S., Corker, E., Williams, P., Henderson, C , & Thornicroft, G. (2014). Effect of the
Time to Change anti-stigma campaign on trends in mental-illness-related public stigma
among the English population in 2003-13: An analysis of survey data. The Lancet Psychiatry,
1(2), 121-128. https://doi.org/10.1016/s2215-0366(14)70243-3
Evans-Lacko, S., Little, K., Meitzer, H , Rose, D., Rhydderch, D., & Henderson, C. (2014). The
mental health stigma research agenda: Report of a priority area workshop. Epidemiology and
Psychiatric Sciences, 23(3), 327-333. https://doi.org/10.1017/S2045796014000103
Ewalds-Kvist, B., Högberg, T., & Lützen, K. (2012). Impact of gender and age on attitudes towards
mental illness in Sweden. Nordic Journal of Psychiatry, 67(5), 360-368.
https://doi.org/10.3109/08039488.2012.748827
Fazel, S. (2004). Psychiatric morbidity among homicide offenders: A Swedish population
study. American Journal of Psychiatry, 161(11), 2129-
2131. https://doi.org/10.1176/appi.aip. 161.11.2129
Fenton, W. S. (2001). Comorbid conditions in schizophrenia. Current Opinion in Psychiatry, 14(1),
17-23. https://doi.org/10.1097/00001504-200101000-00004
Fink, P. J., & Tasman, A. (Eds.). (1992). Stigma and mental illness. American Psychiatric Press.
Fiske, S. T. (1998). Stereotyping, prejudice, and discrimination. In D. T. Gilbert, S. T. Fiske, & G.
Lindzey (Eds.), The handbook of social psychology (pp. 357-411). McGraw-Hill.
Forchuk, C , Montgomery, P., Rudnick, A., Lahey, P., Cohen, B., Schofield, R., Perry, S. E.,
Coatsworth-Puspoky, R., Edwards, B., Butzer, B., & Meier, A. (2016). Poverty trajectories
87
experienced by persons with mental illness. Journal of Poverty, 21(3), 247-
264. https://doi.org/10.1080/10875549.2016.1186772
Foucault, M . (1994). Dějiny šílenství: v době osvícenství: hledání historických kořenů pojmu duševní
choroby. Nakladatelství Lidové noviny.
Fusar-Poli, P., & Politi, P. (2008). Paul Eugen Bleuler and the birth of schizophrenia
(1908). American Journal of Psychiatry, 765(11), 1407-1407.
Gerlinger, G., Hauser, M., De Hert, M., Lacluyse, K., Wampers, M., & Correll, C. U. (2013).
Personal stigma in schizophrenia spectrum disorders: A systematic review of prevalence rates,
correlates, impact and interventions. World Psychiatry, 12(2), 155-
164. https://doi.org/10.1002/wps.20040
Glozier, N. (1998). Workplace effects of the stigmatization of depression. Journal of Occupational
& Environmental Medicine, 40(9), 793-800. https://doi.org/10.1097/00043764-199809000-
00008
Goffman, E. (2003). Stigma: poznámky kproblému zvládání narušené identity. Sociologické
nakladatelství.
Haghighat, R. (2005). The Development of an Instrument to Measure Stigmatization: Factor
analysis and origin of stigmatization. The European Journal of
Psychiatry, 19(3). https://doi.org/10.4321/s0213-61632005000300002
Hartwell, C. E. (1996). The schizophrenogenic mother concept in american
psychiatry. Psychiatry, 59(3), 274-297. https://doi.org/10.1080/00332747.1996.11024768
Heretik, A., & Heretik, A. (2016). Klinickápsychológia (Druhé, přepracované a rozšířené vydaníe).
Psychoprof.
Hiday, V. A., Swartz, M . S., Swanson, J. W., Borům, R , & Wagner, H. R. (1999). Criminal
victimization of persons with severe mental illness. Psychiatric Services, 50(1), 62-
68. https://doi.Org/10.1176/ps.50.l.62
Hiterhuber, H. (2001). Stigma schizofrenie: snaha o jeho překonání. Psychiatrie pro praxi, 5, 216-
220.
Holmes, E. P., Corrigan, P. W., Williams, P., Canar, J., & Kubiak, M . A. (1999). Changing attitudes
about schizophrenia. Schizophrenia bulletin, 25(3), 447-456.
https://doi.org/10.1093/oxfordjournals.schbul.a033392
Horsfall, J., Cleary, M., & Hunt, G. E. (2010). Stigma in mental health: Clients and
professionals. Issues in Mental Health Nursing, 31(1), 450-
455. https://doi.org/10.3109/01612840903537167
Hubner, A. (2022). Mám to o sobě říct?: jak se vypořádat se stigmatem duševní nemoci. Portál.
Chambers, M., Guise, V., Válimáki, M., Botelho, M. A. R., Scott, A., Staniuliené, V., & Zanotti, R.
(2010). Nurses' attitudes to mental illness: A comparison of a sample of nurses from five
88
European countries. International Journal of Nursing Studies, 47(3), 350-362.
https://doi.Org/10.1016/i.iinurstu.2009.08.008
Jaaskelainen, E., Juola, P., Hirvonen, N., McGrath, J. J., Saha, S., Isohanni, M., Veijola, J., &
Miettunen, J. (2012). A systematic review and meta-analysis of recovery in
schizophrenia. Schizophrenia Bulletin, 39(6), 1296-
1306. https://doi.org/10.1093/schbul/sbsl30
Kališová, L. (2019). Elektrokonvulzivní léčba - teorie a praxe. Univerzita Karlova, nakladatelství
Karolinum.
Khodabakhshi-Koolaee, A., & Manoochehri, M . (2021). Improving resilience in mothers with
schizophrenic sons: A group movie analysis. International Journal of Social Psychiatry.
https://doi.org/10.1177/00207640211067677
Koike, S., Yamaguchi, S., Ojio, Y., Ohta, K , & Ando, S. (2016). Effect of name change of
schizophrenia on mass media between 1985 and 2013 in Japan: a text data mining
analysis. Schizophrenia bulletin, 42(3), 552-559, https://doi.org/10.1093/schbul/sbv 159
Koukolík, F. (2014). Mozek ajeho duše (4., přeprac. a rozš. vyd). Galén.
Kuno, E., Rothbard, A. B., Averyt, J., & Culhane, D. (2000). Homelessness among persons with
serious mental illness in an enhanced community-based mental health system. Psychiatric
Services, 57(8), 1012-1016. https://doi.org/10.1176/appi.ps.51.8.1012
Kurihara, T., Kato, M., Sakamoto, S., Reverger, R., & Kitamura, T. (2000). Public attitudes towards
the mentally ill: A cross-cultural study between Bali and Tokyo. Psychiatry and Clinical
Neurosciences, 54(5), 547-552. https://doi.org/10.1046/i. 1440-1819.2000.00751 ,x
Lampropoulos, D., Fonte, D., & Apostolidis, T. (2019). La stigmatisation sociále des personnes
vivant avec la schizophrénie: une revue systématique de la littérature. L'Evolution
Psychiatrique, 84(2), 346-363. https://doi.Org/10.1016/j.evopsy.2018.09.002
Lasalvia, A., Penta, E., Sartorius, N., & Henderson, S. (2015). Should the label" schizophrenia" be
abandoned?. Schizophrenia Research, 162(1-3), 276-284,
https://doi.Org/10.1016/i.schres.2015.01.031
Lawson, A., & Fouts, G. (2004). Mental illness in disney animated films. The Canadian Journal of
Psychiatry, 49(5), 310-314. https://doi.org/10.1177/070674370404900506
Letovancová, K , Kovalčíková, N , & Dobríková, P. (2017). Attitude of society towards people with
mental illness: the result of national survey of the Slovak population. International journal of
social psychiatry, 63(3), 255-260. https://doi.org/10.1177/0020764017696334
Levey, S., Howells, K , & Levey, S. (1995). Dangerousness, unpredictability and the fear of people
with schizophrenia. Journal of Forensic Psychiatry, 6(1), 19-39.
https://doi.org/10.1080/09585189508409874
Lien, Y.-J., Kao, Y . - C , Liu, Y.-P., Chang, H.-A., Tzeng, N.-S., Lu, C.-W., & Loh, C.-H. (2014).
Internalized stigma and stigma resistance among patients with mental illness in han Chinese
89
population. Psychiatric Quarterly, 86(2), 181-197. https://doi.org/10.1007/sl 1126-014-9315-
5
Lightman, E., Mitchell, A., & Wilson, B. (2008). Poverty is making us sick. Toronto: The Wellesley
Institute.
Link, B. G., & Cullen, F. T. (1986). Contact with the Mentally 111 and Perceptions of How
Dangerous They Are. Journal of Health and Social Behavior, 27(4), 289-302.
https://doi.org/10.2307/2136945
Link, B. G., Yang, L. H , Phelan, J. C , & Collins, P. Y. (2004). Measuring mental illness
stigma. Schizophrenia Bulletin, 30(3), 511—
541. https://doi.org/10.1093/oxfordiournals.schbul.a007098
Livingston, J. D., & Boyd, J. E. (2010). Correlates and consequences of internalized stigma for
people living with mental illness: A systematic review and meta-analysis. Social Science &
Medicine, 77(12), 2150-2161. https://doi.org/l0.1016/i.socscimed.2010.09.030
Lu, C , Jin, D., Palmer, N., Fox, K., Kohane, I. S., Smoller, J. W., & Yu, K.-H. (2022). Large-scale
real-world data analysis identifies comorbidity patterns in schizophrenia. Translational
Psychiatry, 12(1). https://doi.org/10.1038/s41398-022-01916-v
Lv, Y., Wolf, A., & Wang, X. (2013). Experienced stigma and self-stigma in Chinese patients with
schizophrenia. General Hospital Psychiatry, 35(1), 83-
88. https://doi.Org/10.1016/i.genhosppsvch.2012.07.007
Madianos, M., Economou, M., Peppou, L. E., Kallergis, G., Rogakou, E., & Alevizopoulos, G.
(2012). Measuring public attitudes to severe mental illness in Greece: Development of a new
scale. The European Journal of Psychiatry, 26(1), 55-67. https://doi.org/10.4321/s0213-
61632012000100006
McGrath, J., Saha, S., Chant, D., & Welham, J. (2008). Schizophrenia: A concise overview of
incidence, prevalence, and mortality. Epidemiologic Reviews, 30(1), 67-76.
https://doi.org/10.1093/epirev/mxnOO 1
Media Guide. (2021). narovinu.net - Iniciatíva Na rovinu, https://narovinu.net/wpcontent/uploads/2020/12/media_guide_2021
.pdf
Mesholam-Gately, R. L, Varca, N., Spitzer, C , Parrish, E. M., Hogan, V., Behnke, S. H , ... &
Keshavan, M . S. (2021). Are we ready for a name change for schizophrenia? A survey of
multiple stakeholders. Schizophrenia Research, 238, 152-160,
https://doi.org/10.1016/i .schres.2021.08.034
Ministerstvo zdravotnictví CR (2013). Stratégie reformy psychiatrické péče, verze 1.0 (8.10.2013).
https://www.reformapsychiatrie.cz/sites/default/files/2021-
03/Strategie%20reformv%20psvchiatrick%C3%A9%20p%C3%A9%C4%8De.pdf
Modestin, J. (1998). Criminal and violent behavior in schizophrenic patients: An
overview. Psychiatry and Clinical Neurosciences, 52(6), 547-554.
https://doi.org/10.111 l/j.1440-1819.1998.tb02699.x
90
Molent, C , Olivo, D., Wolf, R. C , Balestrieri, M., & Sambataro, F. (2019). Functional
neuroimaging in treatment resistant schizophrenia: A systematic review. Neuroscience &
Biobehavioral Reviews, 104, 178-190. https://doi.Org/10.1016/i.neubiorev.2019.07.001
Na rovinu, NUDZ. (2022). Jak je to v České republice. V Mám to o sobě říct? portál.
Nawka, A., Rukavina, T. V., Nawková, L., Jovanovič, N., Brborovič, O., & Raboch, J. (2012).
Psychiatrie disorders and aggression in the printed media: Is there a link? A central European
perspective. BMC Psychiatry, 12(1). https://doi.org/10.1186/147l-244x-12-19
Nawková, L., Adámková, T., Holcnerová, P., Nawka, A., Bednářová, B., Zuchová, S., ... & Raboch,
J. (2010). Vyobrazení osob s duševním onemocněním v českých, chorvatských a slovenských
tištěných médiích. Česká a slovenská psychiatrie, 106(6), 351-356.
NUDZ. (n.d.). Fakta a mýty - narovinu.net. Retrieved December 6, 2022, from
https://narovinu.net/fakta/
Ocisková, M., & Praško, J. (2015). Stigmatizace a sebestigmatizace u psychických poruch. Grada
Publishing.
Ocisková, M., Praško, J., Vrbová, K., Kamarádova, D., Jelenova, D., Látalová, K , ... &
Ticháčková, A. (2014). Stigmatizace a sebestigmatizace u pacientů se schizofrenií. Česká a
Slovenská Psychiatrie, 110(5).
Open the doors, (n.d.). open the doors, https://www.openthedoors.com/
Orel, M . (2016). Psychopatologie: nauka o nemocech duše (2., aktualizované a doplněné vydání).
Grada.
Óstman, M., & Kjellin, L. (2002). Stigma by association: psychological factors in relatives of
people with mental illness. The British Journal of Psychiatry, 181(6), 494-498.
https://doi.org/10.1192/bjp. 181.6.494
Owen, P. (2007). Dispelling myths about schizophrenia using film. Journal of Applied Social
Psychology, 37(1), 60-75. https://doi.Org/10.l 11 l/i.0021 -9029.2007.00147.x
Penn, D. L., Guynan, K , Daily, T., Spaulding, W. D., Garbin, C. P., & Sullivan, M . (1994). Dispelling
the stigma of schizophrenia: what sort of information is best?. Schizophrenia bulletin, 20(3),
567-578. https://doi.Org/10.1093/schbul/20.3.567
Petkari, E. (2017). Building beautiful minds: Teaching through movies to tackle stigma in
psychology students in the UAE. Academic Psychiatry, 41(6), 724-
732. https://doi.org/10.1007/s40596-017-0723-3
Philo, G., Seeker, J., Piatt, S., Henderson, L., McLaughlin, G., & Burnside, J. (1994). The impact of
the mass media on public images of mental illness: Media content and audience belief. Health
Education Journal, 53(3), 271-281. https://doi.org/10.1177/001789699405300305
Regier, D. A., Farmer, M . E., Rae, D. S., Locke, B. Z., Keith, S. J., Judd, L. L., & Goodwin, F. K.
(1990). Comorbidity of mental disorders with alcohol and other drug abuse: results from the
9 1
Epidemiologic Catchment Area (ECA) study. Jama, 264(19), 2511-2518.
doi: 10.1001/jama. 1990.03450190043026
Sariaslan, A., Larsson, H., & Fazel, S. (2016). Genetic and environmental determinants of violence
risk in psychotic disorders: a multivariate quantitative genetic study of 1.8 million Swedish
twins and siblings. Molecular psychiatry, 21(9), 1251-1256.
https://doi.org/10.1038/mp.2015.184
Sartorius, N., Chiu, H., Heok, K. E., Lee, M . S., Ouyang, W. C , Sato, M.,... & Yu, X. (2014). Name
change for schizophrenia. Schizophrenia bulletin, 40(2), 255-258,
https://doi.org/10.1093/schbul/sbt231
Shepherd, A. M., Laurens, K. R., Matheson, S. L., Carr, V. J., & Green, M . J. (2012). Systematic
meta-review and quality assessment of the structural brain alterations in
schizophrenia. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 36(4), 1342-
1356. https://doi.org/10.1016/i.neubiorev.2011.12.015
Schomerus, G., Matschinger, H., Kenzin, D., Breier, P., & Angermeyer, M . (2006). Public attitudes
towards mental patients: A comparison between Novosibirsk, Bratislava and German
cities. European Psychiatry, 21(1), 436-441. doi:10.1016/j.eurpsy.2006.01.009
Schulze, B. (2007). Stigma and mental health professionals: A review of the evidence on an
intricate relationship. International Review of Psychiatry, 19(2), 137—
155. https://doi.org/10.1080/09540260701278929
Stanley, K. (2004). Fit for purpose: Th reform of incapacity benefit. Institute for Public Policy
Research.
Struening, E. L., Perlick, D. A., Link, B. G., Hellman, F., Herman, D., & Sirey, J. A. (2001). Stigma
as a barrier to recovery: The extent to which caregivers believe most people devalue consumers
and their families. Psychiatric Services, 52(12), 1633—
1638. https://doi.org/10.1176/appi.ps.52.12.1633
Supekar, K., Cai, W., Krishnadas, R., Palaniyappan, L., & Menon, V. (2019). Dysregulated brain
dynamics in a triple-network saliency model of schizophrenia and its relation to
psychosis. Biological Psychiatry, 85(1), 60-
69. https://doi.Org/l0.1016/i.biopsvch.2018.07.020
Svancer, P., & Spaniel, F. (2021). Brain ventricular volume changes in schizophrenia. A narrative
review. Neuroscience Letters, 759, 136065. https://doi.org/10.1016/j.neulet.2021.136065
Swami, V., Furnham, A., Kannan, K., & Sinniah, D. (2008). Beliefs about schizophrenia and its
treatment in kota kinabalu, malaysia. International Journal of Social Psychiatry, 54(2), 164-
179. https://doi.Org/10.l 177/0020764007084665
Takahashi, T., Kido, M., Sasabayashi, D., Nakamura, M., Furuichi, A., Takayanagi, Y.,
Noguchi, K., & Suzuki, M . (2020). Gray matter changes in the insular cortex during the
course of the schizophrenia spectrum. Frontiers in
Psychiatry, 11. https://doi.org/10.3389/fpsvt.2020.00659
92
Taylor, S. M., & Dear, M . J. (1981). Scaling community attitudes toward the mentally ill.
Schizophrenia Bulletin, 7(2), 225-240. https://doi.Org/10.1093/schbul/7.2.225
Thornicroft, G. (2011). Ti, kterým se vyhýbáme: diskriminace lidí s duševním onemocněním.
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví.
Thornicroft, G., Brohan, E., & Kassam, A. (2012). Public attitudes and the challenge of stigma.
In New oxford textbook ofpsychiatry (pp. 5-9). Oxford University
Press, https://doi.org/10.1093/med/9780199696758.003.0002
Thornicroft, G., Tansella, M., Becker, T., Knapp, M., Leese, M., Schene, A., & VazquezBarquero,
J. L. (2004). The personal impact of schizophrenia in Europe. Schizophrenia
Research, 69(2-3), 125-132. https://doi.org/10.1016/s0920-9964(03)00191-9
Tranulis C, Lecomte T, El-Khoury B, Lavarenne A, Brodeur-Cóté D (2013) Changing the Name of
Schizophrenia: Patient Perspectives and Implications for DSM-V. PLoS ONE 8(2): e55998.
https://doi.org/10.1371/iournal.pone.0055998
Tsai, J., & Rosenheck, R. A. (2013). Psychiatric comorbidity among adults with schizophrenia: A
latent class analysis. Psychiatry Research, 210(1), 16-
20. https://doi.Org/10.1016/i.psvchres.2013.05.013
Turkington, D., & Dudley, R. (2004). Cognitive behavioral therapy in the treatment of
schizophrenia. Expert Review of Neurotherapeutics, 4(5), 861—
868. https://doi.Org/10.1586/14737175.4.5.861
Tuvblad, C , Narusyte, J., Comasco, E., Andershed, H., Andershed, A. K., Colins, O. F.,... & Nilsson,
K. W. (2016). Physical and verbal aggressive behavior and COMT genotype: Sensitivity to the
environment. American Journal of Medical Genetics Part B: Neuropsychiatric
Genetics, 171(5), 708-718. https://doi.org/10.1002/ajmg.b32430
Valery, K. M., & Prouteau, A. (2022). Schizophrenia stigma in mental health professionals and
associated factors: A systematic review. European Psychiatry, <55(S1),
S617. https://doi.Org/10.1192/i.eurpsv.2022.1580
van Zelst, C. (2009). Stigmatization as an environmental risk in schizophrenia: A user
perspective. Schizophrenia Bulletin, 35(2), 293-296. https://doi.org/10.1093/schbul/sbn 184
Vencovský, E. (1996). Psychiatrie dávných věků: (od Hippokrata k Pineloví). Karolinum.
Vevera, J., Hubbard, A., Veselý, A., & Papežova, H. (2005). Violent behaviour in schizophrenia:
Retrospective study of four independent samples from Prague, 1949 to 2000. The British
Journal of Psychiatry, 187(5), 426-430. doi: 10.1192/bjp. 187.5.426
Volavka, J. (2013). Violence in schizophrenia and bipolar disorder. Psychiatria danubina, 25(1), 0-
33.
Vrbová, K , Kamarádova, D., Látalová, K , Ocisková, M., Praško, J., Mainerová, B., Cinculová, A.,
Kubínek, R., & Ticháčková, A. (2016). Self-Stigma and adherence to medication in patients
9 3
with psychotic disorders - cross-sectional study. European Psychiatry, 33(S1),
s265. https://doi.Org/10.1016/i.eurpsv.2016.01.688
Wahl, O. (2003). Depictions of mental illnesses in children's media. Journal of Mental Health,
12(3), 249-258. https://doi.org/10.1080/0963823031000118230
Wahl, O. F., & Lefkowits, J. Y. (1989). Impact of a television film on attitudes toward mental
illness. American Journal of Community Psychology, 17(4), 521-528.
https://doi.Org/l 0.1007/bf00931176
Wang, P. S., Beck, A. L., Berglund, P., McKenas, D. K., Pronk, N. P., Simon, G. E., &
Kessler, R. C. (2004). Effects of major depression on moment-in-time work
performance. American Journal of Psychiatry, 161(10), 1885—
1891. https://doi.org/10.1176/aip. 161.10.1885
Weiner, B. (1980). A cognitive (attribution)-emotion-action model of motivated behavior: An
analysis of judgments of help-giving. Journal of Personality and Social psychology, 39(2), 186.
https://psycnet.apa.org/doi/10.1037/0022-3514.39.2.186
Whiting, D., Gulati, G., Geddes, J. R., & Fazel, S. (2022). Association of schizophrenia spectrum
disorders and violence perpetration in adults and adolescents from 15 countries: a systematic
review and meta-analysis. JAMA psychiatry, doi: 10.1001/jamapsychiatry.2021.3721
Whiting, D., Lichtenstein, P., & Fazel, S. (2021). Violence and mental disorders: a structured review
of associations by individual diagnoses, risk factors, and risk assessment. The Lancet
Psychiatry, 8(2), 150-161. https://doi.org/10.1016/S2215-0366(20)30262-5
Wilson, C , Nairn, R., Coverdale, J., & Panapa, A. (2000). How mental illness is portrayed in
children's television. British Journal of Psychiatry, 176(5), 440-443.
https://doi.Org/10.1192/bip.176.5.440
Wilson, C , Nairn, R., Coverdale, J., & Panapa, A. (1999). Mental illness depictions in prime-time
drama: Identifying the discursive resources. Australian & New Zealand Journal of
Psychiatry, 33(2), 232-239. https://doi.Org/10.1046/i.1440-1614.1999.00543.x
Wilson, N., Heath, D., Heath, T., Gallagher, P., & Huthwaite, M . (2014). Madness at the movies:
Prioritised movies for self-directed learning by medical students. Australasian
Psychiatry, 22(5), 450-453. https://doi.org/10.1177/1039856214545550
Wilton, R. (2004). Putting policy into practice? Poverty and people with serious mental
illness. Social Science & Medicine, 58(1), 25-39. https://doi.org/10.1016/s0277-
9536(03)00148-5
Winkler, P., Csémy, L., Janoušková, M., Mladá, K., Bankovská Motlová, L., & Evans-Lacko, S.
(2015). Reported and Intended Behaviour Towards Those With Mental Health Problems in
the Czech Republic and England. European Psychiatry, 30(6), 801-806.
doi: 10.1016/j.eurpsy.2015.05.003
94
Winkler, P., Formánek, T., Mladá, K., & Evans Lacko, S. (2021). Development of public stigma
toward people with mental health problems in Czechia 2013-2019. European
Psychiatry, 64(1), E52. https://doi.Org/10.1192/j.eurpsy.2021.2226
World Health Organization: WHO. (2022, January 10). Schizophrenia, https://www.who.int/news-
room/fact-sheets/detail/schizophrenia
World Psychiatric Association. (2022). Anti-stigma programmes, https://www.wpanet.org/anti-
stigma-programmes.
Wu, Y., Yang, Z., & Cui, S. (2022). Update research advances in the application of transcranial
magnetic stimulation in the treatment of schizophrenia. Scanning, 2022, 1-
5. https://doi.Org/10.l 155/2022/5415775
Yu, Y . - H , Luo, W., Liu, B., Kuang, W.-H, Davidson, L., Wan Chan, C. L., Lu, L., Xiang, M.-Z.,
& Ran, M.-S. (2021). Poverty transitions in severe mental illness: Longitudinal analysis of
social drift in China, 1994-2015. Psychological Medicine, 1-
9. https://doi.org/10.1017/s0033291721000350
95
VI. Seznam tabulek, obrázků a příloh
GRAF 1 : SCREE PLOT - POSTOJE VŮČI SCHIZOFRENII 6 2
TABULKA 1 : VYSVĚTLENÍ ROZPTYLU 6 3
TABULKA 2 : TEST PRO NEZÁVISLÉ VÝBĚRY: POHLAVÍ X FAKTOR 2 6 5
TABULKA 3: CENTRA SHLUKŮ (3) 6 6
TABULKA 4 : CENTRA SHLUKŮ (4) 6 6
TABULKA 5: POČET OSOB VE SHLUCÍCH 6 7
GRAF 2 : CENTRA SHLUKŮ 6 7
GRAF 3: SHLUKOVÁ ANALÝZA 6 8
TABULKA 6: POPIS-SHLUKY 6 9
TABULKA 7: A N O V A 6 9
TABULKA 8: POST HOC TEST 6 9
TABULKA9: OSOBNÍZNALOST 7 0
TABULKA 1 0 : STATISTIKA FILMY 7 2
TABULKA 1 1 : POPIS 7 3
GRAF 4 : VZDĚLÁNÍ x FILMY 7 3
TABULKA 1 2 : INDEPENDENT-SAMPLES KRUSKAL-WALLIS TEST SUMMARY 7 4
TABULKA 1 3 : PÁROVÉ POROVNÁNÍ NEJVYŠŠÍHO DOSAŽENÉHO VZDĚLÁNÍ 7 4
TABULKA 1 4 : KORELACE FILMŮ (DOBA, VE KTERÉ BYL FILM NATOČEN) 7 5
TABULKA 1 5 : KORELACE FILMŮ (SOUČASNÁ DOBA) 7 6
TABULKA 1 6 : SOUHRN 7 7
TABULKA 1 7 : A N O V A 7 7
TABULKA 1 8 : KOEFICIENTY 7 7
TABULKA 1 9 : SOUHRN ( 1 PROMĚNNÁ) 7 8
TABULKA 2 0 : A N O V A ( 1 PROMĚNNÁ) 7 8
TABULKA 2 1 : KOEFICIENTY ( 1 PROMĚNNÁ) 7 8
PŘÍLOHA 1 : DOTAZNÍK 9 7
96
Příloha 1: dotazník
Vnímaní pojmu schizofrenie
Dobrý den,
jmenuji se Eva Kratochvílová a jsem studentkou psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Tento
dotazník slouží ke sběru dat pro moji bakalářskou diplomovou práci, která nese název "Vnímánípojmu schizofrenie
/ obecné populaci". Clem mé práce je prozkoumat a popsat různé koncepty
schizofrenie, které si lidé na území České republiky vytváří o pojmu
schizofrenie.
vyplnění dotazníku trvá přibližně 15 minut a jeho vyplněním mi pomůžete k úspěšnému ukončení bakalářského
stupně studia v oboru psychologie.
Omezení: pouze osoby bez psychologického/psychiatrického vzdělání, pouze osoby od 18 let
Vedoucí práce: Mgr. Monika Vodová
Před spuštěním dotazníku si prosím přečtěte informovaný souhlas:
I N F O R M O V A N Ý S O U H L A S
Vyplněním dotazníku a odesláním svých odpovědí souhlasíte s účastí ve výzkumu, dáváte svůj souhlas ke
zpracování poskytnutých informací pro výzkumné účely (odborná publikace, bakalářská práce apod.) a potvrzujete,
že jste starší 18 let.
Veškeré poskytnuté informace budou zpracovávány anonymně. Vyplňování dotazníků můžete bez uvedení důvodů
kdykoliv ukončit (tj. ukončit svoji účast ve výzkumu).
Děkuji Vám, že jste se mi rozhodli věnovat kousek svého času a také za Vaše odpovědi!
Pokud byste měli jakékoli otázky, neváhejte mě kontaktovat přes mailovou adresu: 515091 @mail.muni.cz,
Označte jen jednu elipsu.
( ) Přečetl(a) jsem si informovaný souhlas, rozumím mu a souhlasím s n
3. Jaký je Váš věk?
(zadejte prosím číslovkou)
Jaké je Vaše pohlaví? *
Označte jen jednu elipsu.
( ) muž
C *) žena
O jiné
5. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? *
Označte jen jednu elipsu.
Ozs
SŠ bez maturity
( ) SŠ s maturitou
O voš
O vš
Obecné znalosti o schizofrenii
Tato sekce zkoumá Vaše znalosti o schizofrenii. Jejím cílem je zmapovat, co vše obecná populace o tomto
onemocnění ví. Vaše odpovědi jsou anonymní, odpovídejte prosím upřímně.
5. Když se řekne slovo "schizofrenie", jaká je první myšlenka, co vás k tomuto slovu napadne? *
Označte jen jednu elipsu.
) Potvrzuji, že nemám psychologické/psychiatrické vzdělání.
Demografická data
V této sekci Vás prosím o vyplnění demografických dat. Vaše odpovědi jsou anonymní a nemohou být spjaty s V
osobou.
Obecné znalosti o schizofreni
Tato sekce zkoumá Vaše znalosti o schizofrenii. Jejím cílem je zmapovat, co vše obecná populace o tomto
onemocnění ví. Vaše odpovědi jsou anonymní, odpovídejte prosím upřímně.
7. Jak si myslíte, že se schizofrenie u člověka projevuje? Jaké má nemoc příznaky? *
Projevy schizofrenie
Tato sekce se skládá z několika tvrzení. Vašim úkolem je zaškrtnout možnost, kterou se domníváte, že by zaškrtla
většina populace.
Máte na výběr ze 7 možností:
1 - naprosto souhlasím
2 - souhlasím
3 - spíš souhlasím
4 - nevím
5-spíš nesouhlasím
6 - nesouhlasím
7 - naprosto nesouhlasím
Např. tvrzení: V ČR je oblíbeným nápojem pivo.
(Myslím si, že:) Většina lidí by zaškrtla možnost: 2 - souhlasím.
8. Lidé se schizofrenií se cítí jinak. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
9. Lidé se schizofrenií přemýšlí úplně stejně jako člověk bez diagnózy schizofrenie.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
10. Lidé se schizofrenií jsou jiní.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za souseda. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
naprosto nesouhlasím
13. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za kamaráda.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za spolupracovníka/kolegu/spolužáka. •
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
14. Nevadilo by mi mít člověka se schizofrenií za partnera.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
V budoucnu bych mohl onemocnět schizofrenií. *
Označíe jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
17. Společnost má právo trestat nebo uvěznit ty, jako jsou schizofrenici, jejichž chování porušuje morální
normy, i když neporušují zákon.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 o
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
V budoucnu by někdo z mých blízkých mohl onemocnět schizofrenií.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
18. Jedinci diagnostikovaní schizofrenií by měli být souzeni za své činy stejně jako lidé bez této diagnózy.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
19. Lidé se schizofrenií by neměli být trestáni stejným trestem jako by byl uložen člověku bez
schizofrenie.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasín
o
o
o
o
o
o
o
21. člověk se schizofrenií může sám sobě ublížit.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
naprosto nesouhlasím
20. Člověk se schizofrenií je nebezpečný.1
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
22. Člověk se schizofrenii není agresivní.1
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
naprosto nesouhlasírr
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
23. Schizofrenní chování je způsob, jak se vypořádat s problémy v moderním světě.
Oznadíe jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
25. Není pravda, že lidé se schizofrenií unikají do diagnózy/nemoci, aby se vyhnuli problémům v reálném
světě.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
24. Lidé se schizofrenií si za svoji nemoc mohou sami.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
t O
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
26. Lidé se schizofrenií jsou nevyzpytatelní.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
27. Lidé se schizofrenií jsou nevypočitatelní. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
29. Lidé se schizofrenií by neměli mít právo být propuštěni z nemocnice/psychiatrické léčebny, i když je
jejich chování sociálně akceptovatelné.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
naprosto nesouhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
28. Lidé se schizofrenií jsou předvídatelní.;
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
, O
2 O
3 O
4 O
5 O
6
7 O
naprosto nesouhlasím
30. Lidé se schizofrenií mají právo na soukromí.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
31. Lidé s diagnózou schizofrenie by neměli být morálně souzeni za své činy, protože mají malou kontrolu *
nad tím, co dělají.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 o
3 O
4 O
5 O
6 O
naprosto nesouhlasím
32. Společnost má povinnost zajistit místa, kam se jedinci se schizofrenií mohou obrátit pro pomoc s
svými problémy.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4
5 O
6 O
naprosto nesouhlasím
Nemocnice by měly sloužit jako nápravná zařízení (vězení). i
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
34. Funkcí psychiatrické léčebny je zbavit společnost těch, kteří ji ohrožují. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
naprosto nesouhlasím
36. K lidem se schizofrenií bychom měli být benevolentní.1
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
35. K lidem se schizofrenií bychom se měli chovat laskavě.s
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
, O
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
37. K lidem se schizofrenií bychom se neměli chovat shovívavě *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
, O
2 O
3
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
38. Schizofrenie je nemoc, stejně jako např. rakovina.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
39. Schizofrenii by neměli léčit doktoři v jakémkoli medicínském zařízení.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
40. Lidé se schizofrenií mají rodinu i kamarády. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
41. Lidé se schizofrenií nemají práci.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
42. Lidé se schizofrenií budou v nemocnici nebo na psychiatrii celý život.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
naprosto nesouhlasíc
Zkušenost se schizofrenií
Tato část se soustředí na Vaši zkušenost se schizofrenií.
43. Máte osobní zkušenost se schizofrenií? Byl/a jste diagnostikován/a schizofrenií? *
Označte jen jednu elipsu.
( ") ano
One
44. Znáte osobně někoho, kdo byl diagnostikován schizofrenií? *
Označte jen jednu elipsu.
( ) ano
O n .
Filmy s psychiatrickou tématikou
V této části se Vás budu ptát na to, jaké filmy jste shlédli a co si o nich myslíte. Nejprve prosím odpovězte na
otázku, zda jste již daný film viděli. Filmů je celkem 10. Poté se Vás dotáži na 2 rozvíjející otázky k filmům, které
zaškrtnete, že jste viděli.
• Filmy s psychiatrickou tématikou
45. Viděl/a jsem film: Přelet nad kukaččím hnízdem (1975). *
Označte jen jednu elipsu.
( ) ano Přeskočte na otázku 45
( ) ne Přeskočte na otázku 48
Přelet nad kukaččím hnízdem
46. Film Přelet nad kukaččím hnízdem a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
47. Film Přelet nad kukaččím hnízdem a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve
které byl film natočen.
Oznadíe jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
6
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
48. Viděl/a jsem film: 12 opic (1995). *
Označte jen jednu elipsu.
CD ano Přeskočte na otázku 49
( ) ne Přeskočte na otázku 51
49. Film 12 opic a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl film natočen.:
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2 O
3 O
4
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
50. Film 12 opic a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.J
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
r O
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
51. Viděl/a jsem film: čistá duše (2001). *
Označte jen jednu elipsu.
C ") ano Přeskočte na otázku 52
( ) ne Přeskočte na otázku 53
čistá duše
52. Film Čistá duše a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.J
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
53. Viděl/a jsem film: Mlčeníjehňátek (1991).1
Označte jen jednu elipsu.
(_Z) ano Přeskočte na otázku 54
CZZ) ne Přeskočte na otázku 56
Mlčeníjehňátek
54. Film Mlčeníjehňátek a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.i
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
55. Film Mlčeníjehňátek a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl film
natočen.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
, O
2 O
3
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
56. Viděl/a jsem film: Rozpolcený (2016).1
Označte jen jednu elipsu.
( ) ano Přeskočte na otázku 57
C ) ne Přeskočte na otázku 58
Rozpolcený
57. Film Rozpolcený a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
58. Viděl/a jsem film: Joker(2019). *
Označte jen jednu elipsu.
C ) ano Přeskočte na otázku 59
C ) ne Přeskočte na otázku 60
59. Film Joŕter a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.'
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2 O
3 O
4
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
60. Viděl/a jsem film: Forrest Gump (1994).1
Označte jen jednu elipsu.
C ") ano Přeskočte na otázku 61
CD ne Přeskočte na otázku 63
61. Film Fotrest Gump a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě. '
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7
naprosto nesouhlasím
62. Film Forrest Gump a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl filrr
natočen.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2 O
3
4 O
5
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
• Filmy s psychiatrickou tématikou
63. Viděl/a jsem film: Dobrý Will Hunting (1997). *
Označte jen jednu elipsu.
C ) ano Přeskočte na otázku 64
( ~) ne Přeskočte na otázku 66
Dobrý Will Hunting
64. Film Dobrý Will Hunting a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě.'
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím
65. Film Dobrý Will Hunting a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl
film natočen.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
1 o
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 C J
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
66. Viděl/ajsemfilm:ProWetýostrovf2070J."
Označte jen jednu elipsu.
( ') ano Přeskočte na otázku 67
dZ) ne Přeskočte na otázku 68
67. Film Prokletý ostrov a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
2
3
4
5
6
7
naprosto nesouhlasím
Filmy s psychiatrickou tématikou
68. Viděl/a jsem film: Narušení (1999). *
Označte jen jednu elipsu.
( ') ano Přeskočte na otázku 69
One
69. Film Narušení a zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o současné realitě. *
Označte jen jednu elipsu.
naprosto SOUhlaSÍm Obsah nenívvtvořen ani schválen Googler
Google Formuláre
1 O
2 O
3 O
4 O
5 O
6 O
7 O
naprosto nesouhlasím
70. Film Narušenia zdejší vyobrazení duševních poruch vypovídá o realitě té doby, ve které byl filrr
natočen.
Označte jen jednu elipsu.
naprosto souhlasím
o
o
o
o
o
o
o
naprosto nesouhlasím