Obsah
L Úvod 2
L Teoretická část 4
1.1. Stylistika 4
1.2. Základní pojmy 7
1.3. Multiverbizace 9
1.4. Stylistické využití multiverbizačních spojení 15
1.4.1. Výskyt multiverbizačních spojení v publicistických textech 18
Z Praktická část 21
2.1. Typy verbonominálních spojení 21
2.2. Pád (padež) 22
2.2.1. Pády ve spojeních typu V - S a Vprep - S 22
2.2.2. Předložky ve spojeních typu V - S a V(prep) - S 29
2.2.3. Pády ve spojeních typu V - Sprep (S) 31
2.2.4. Předložky ve spojení typu V - Sprep (S) 34
2.3. Podstatná jména konkrétní a abstraktní 36
2.3.1. Podstatná jména abstraktní 36
2.3.2. Podstatná jména konkrétní 39
2.4. Plurál (množina) 40
2.5. Slovesa (glagoli) 42
2.6. Vid neboli aspekt (chorvatsky taktéž) 45
2.7. Frekvence substantiv a sloves 46
2.8. Sporná spojení 48
2.9. Doslovný a volný překlad verbonominálních spojení 50
3, Shrnutí 52
4. Resumé 57
5_, Použitá literatura 59
6. Příloha 61
1
1.Úvod
Ve své práci se zabývám definicí a následnou klasifikací multiverbizovaných
verbonominálních spojení v chorvatských publicistický textech. Cílem studie je ukázat,
jaké místo zaujímají verbonominální spojení v dnešní chorvatštině i češtině. Přestože téma
práce nevyžaduje přímo srovnání s češtinou, při hodnocení určitých jevů jsem toto
srovnání považovala za vhodné. Stejně tak uvádím odborné lingvistické termíny v obou
jazycích, chorvatský je vždy v závorce za českým termínem.
Práce je rozdělena do dvou částí - teoretické a praktické. Teoretickou část otvírám
pojednáním o stylistice, která se zabývá především jazykovými prostředky
charakteristickými pro určité styly. Stylistika je však také vědou o mezilidské komunikaci
jako takové a o její proměně v průběhu času. Je zajímavé sledovat změny, které v lidské
komunikaci nastávají, i to, jak je popisují jednotliví lingvisté, jejichž práce dělí několik
desítek let. Tuto problematiku sleduji zejména na příkladu publicistiky, která rovněž prošla
mnoha proměnami, zvláště co se týče užívání specifických jazykových prostředků, které
mají za úkol oživit text. To vše jsem se snažila v teoretické části zachytit.
Abych předešla jakýmkoli nejasnostem v oblasti terminologie, všechny termíny, které
užívám, následně vysvětluji v závorce nebo je uvádím ve zvláštní kapitole o základních
pojmech.
Samotný termín multiverbizace j sem rozpracovala podrobněji a předložila jsem několik
tezí o tomto tématu. Zvláště pak u verbonominálních spojení se někteří lingvisté rozcházejí
v názoru, co si pod takovou definicí představit. Zatímco většina současných j azykovědců
pojímá tento termín dosti široce (ačkoli někteří z nich připouštějí, že pak je definice
verbonominální ho spojení méně vymezena), A. Jedlička řadí mezi verbonominální spojení
pouze takové případy, které mají současně také svůj jednoslovný protějšek (Jedlička, 1969,
93-101). Jelikož toto měřítko dává jasný návod, která spojení mezi verbonominální spojení
řadit a která ne, rozhodla jsem se použít právě tento Jedličkův určovací klíč. Odlišný názor
jiných lingvistů však neopomíjím a věnuji mu kromě pojednání v teoretické části též
krátkou kapitolu v části praktické.
2
Praktická část se pak snaží zjistit o jednotlivých komponentech verbonominálních
spojení co nejvíce. K tomu napomáhají mluvnické kategorie jako je pád, číslo aj.
Pro přehlednost jsou přiloženy tabulky, které umožňují rychlou orientaci v daném
problému. Kromě stránky gramatické jsem zkoumala také složku významovou, zejména
pak v kapitole, která se věnuje překladu jednotlivých spojení.
Verbonominální spojení, která jsou kompletně uvedena v přehledu verbonominálních
spojení, jsem čerpala z chorvatského časopisu Jutarnji list, a to prostřednictvím internetu
na stránce www.jutarnji.hr (v období od 1.10 do 20.12.2. 2006), především ze zpráv
týkajících se politiky nebo z černé kroniky, kde je výskyt těchto spojení velmi hojný.
Odbornou literaturu j sem čerpala především z českých zdrojů, použila jsem však také
chorvatské gramatiky a slovníky, stylistiku chorvatskou i bosenskou (neboť se domnívám,
že blízkost chorvatštiny a bosenštiny k tomuto kroku opravňuje). Všechny tituly jsou
uvedeny ve výčtu literatury.
3
1. Teoretická část
V této části se snažím ukázat, jaké místo v jazykovědě verbonominální spojení
zaujímají. Předkládám zde proto stručné pojednání o stylistice, publicistice a základních
lingvistických pojmech.
1.1. Stylistika
Stručně lze říci, že se jedná o nauku, která pojednává o stylu. Pojem styl se objevuje
v různých odvětvích lidské činnosti a je pro něj charakteristický určitý jednotící ráz:
v architektuře, v módě a také v lingvistice. Zde hovoříme o tzv. jazykovém stylu. Jedná se
o způsob volby určitých jazykových prostředků (a jejich uspořádání) vhodných k dosažení
požadovaného záměru (Jedlička, 1970, 9). M . Cechová doslova uvádí: „Podmínkou stylu
je existence variantních, tj. synonymních prostředků, mezi nimiž se vybírá. Podmínkou
styluje tedy možnost vyjádřit totéž různými způsoby." (Cechová, 2000, 376).
Samotné slovo styl vzniklo z řeckého stýlos, které označovalo nástroj, jímž se ryl text
do voskových destiček. Postupně došlo k rozšíření tohoto původního významu (Cechová,
2003, 17). Podle styluje možné poznat autora nebo alespoň období, ve kterém daný text
mohl vzniknout. Volba stylu je podmíněna několika faktory. Autora ovlivňují subjektivní
slohotvorní činitelé, jako je např. vzdělání autora, povolání, pohlaví, jazyk, který používá,
nálada, únava atd.
Zároveň však působí i objektivní slohotvorní činitelé, kteří jsou na autorovi nezávislí.
Nejvýznamnějším z nich je bezesporu komunikační záměr, tedy cíl autorovy promluvy
či textu. Dále pak forma projevu, která může být mluvená nebo psaná.
Další okolností je situace, ve které text či promluva vzniká, tedy čas, místo a kód
(jazykový k je systém znaků a pravidel jejich užívání).
S tím souvisí adresát projevu. Autor musí brát v potaz, zda je text či projev určen
odborníkům či laikům, zda se jedná a projev politický či školní atd. V neposlední řadě pak
hraje roli připravenost a nepřipravenost projevu (Cechová, 2000, 377).
4
Souhrn objektivních a subjektivních faktorů vytváří komunikační model.
Stylistika se jakožto jazykovedná disciplína začíná formovat na přelomu 19. a 20.
století především v Německu a Itálii. Na první proud navazuje další fáze v čele se
ženevským jazykovědcem Ch. Ballym. V českém prostředí zanechal nesmazatelnou stopu
Pražský lingvistický kroužek, který se podílel zejména na rozpracování teorie funkčních
stylů (viz níže) (Jedlička, 1970, 20).
Cílem stylistiky je rozbor komunikačních událostí (projevů mluvených i psaných zde
se zabývá všemi texty, nikoli pouze uměleckými), komunikačního záměru (účelu,
za j akým daný projev vzniká) a následně hodnocení konečného efektu, na jehož základě
pak stanovuje stylové normy.
Základem komunikace je vztah původce komikátu (mluvčího nebo pisatele)
a adresáta komunikátu, přičemž komunikátem se rozumí text. Oba účastníky komunikace
lze souhrnně označit jako komunikanty (komunikant se ale může účastnit komunikace
pouze pasivně). Dorozumívají se o tzv. denotátu, neboli smyslu výrazu.
Postup komunikace, který původce komunikátu volí, se nazývá komunikační strategie
(Cechová, 2003, 16). Výrazové prostředky, které použije, lze často označit jako
automatizované nebo aktualizované. Automatizované prostředky (výrazy, výslovnost
apod.) souvisí s určitou zvyklostí, standardním postupem, který se uplatňuje při vzniku
podobných textů. S tím souvisí vznik tzv. publicismů, viz níže.
Aktualizovavé prostředky se vyznačují svou neobvyklostí v daném typu textu, jsou
v rozporu s normou. Zároveň však platí, že automatizované užití se může měnit
v aktualizované a naopak.
Obecnou jednotkou stylistiky je stylem, pomocí ní se daný styl utváří. Soubor těchto
jednotek tvoří paradigmatiku stylistiky. Jedná se o skupinu jednotek určité roviny, které
mají společný rys a které mohou být v textu libovolně nahrazovány. Mezi tyto jednotky
patří všechny výrazové prostředky, které nějakým způsobem určují daný styl (např. rým,
knižní koncovka, příznakové pojmenovaní atd.) (Cechová, 2003, 20).
Stylistika má i svou syntagmatiku, která zkoumá obecné zákonitosti spojování
minimálně dvou (většinou odlišných) jednotek a jejich využití v textu (Lotko, 2000, 113).
Zde je potřeba zmínit také pojem valence (yalentnost). Jedná se o schopnost sloves vázat
5
na sebe další výrazy. O valenci se však mluví i u jiných slovních druhů, jako jsou
substantiva, adjektiva či předložky (ty se pojí se substantivem v určitém pádě).
U substantiv a adjektiv někdy mluvíme o přenesené valenci, tedy o valenci, která byla
přenesena od slovesa (např. připravovat někoho na něco —> příprava někoho na něco)
(Cechová, 2000, 313). Vedle valence, která je pojmem formálním (morfologicko syntaktickým)
se vyskytuje také termín kolokabilita (spojitelnost či spojovatelnost), která
je podmíněna kompatibilitou. Jedná se o slučitelnost slov, která pak tvoří smysluplné
spojení - syntagma (Filipec - Čermák, 1985, 173).
Se stylistikou úzce souvisí dichotomie formy. Dichotomie znamená podvojnost
komplementárních jevů, v tomto případě jde o dichotomii spisovnosti a nespisovnosti.
Spisovný jazyk je oficiální, prestižní tvar jazyka, zatímco nespisovný jazyk slouží
k vyjadřování familiérnímu, důvěrnému. Chorvatština užívá pro spisovný jazyk výraz
književni jezik, tedy doslova jazyk psané literatury. Tento jazykový útvar se jako jediný
řídí kodifikací (tedy závazným stanovením jazykových norem) a jako jediný má funkci
národně reprezentativní (Cechová, 2003, 50).
S nespisovností je spojen projev nepřipravený, většinou probíhá mezi mluvčími, kteří
jsou si určitým způsobem blízcí (věkem, postavením apod.). Naproti tomu lze ale
v některých případech pozorovat tzv. „hru na intimnost", kdy mluvčí záměrně používá
jazykoví prostředky určité skupiny lidí (obecnou češtinu, argot - viz níže), právě za účelem
přiblížit se jim a zaujmout svým projevem. Tento jev se objevuje např. v televizi nebo
v rozhlase. Mezi nespisovné jazykové útvary patří především dialekty, interdialekty
a obecná čeština (vše viz níže) (Cechová, 2003, 25).
Dalším jevem, který s předchozím úzce souvisí je přechod mezi psanou a mluvenou
řečí. Sem patří především televizní diskuze, kde jsou používány „exkluzivní" termíny
(vhodné spíše pro psaný projev) či např. vzkazy mezi členy rodiny, které si píší doma
na útržky papíru (ty svou formou naopak připomínají projev mluvený).
Funkční dichotomie veřejného a neveřejného vyjadřování poukazuje na rozdíly mezi
spisovným či teritoriálně omezeným územ v určitých oblastech dorozumívání. Např.
v politické mluvě může být zvolená terminologie výrazem názorového sjednocení
(Čechová, 2003, 24-25).
6
1.2. Základní pojmy
Považuji za nezbytné uvést zde výčet alespoň základních lingvistických pojmů, které se
mé práce více či méně dotýkají. Činím tak především proto, že jsem některé z nich již
v předchozích kapitolách zmínila a některé ještě zmíním a proto si myslím, že by zde měly
být alespoň stručně vysvětleny (Není-li uvedeno jinak, bylo čerpáno z Lotka, 2000).
Dialekt neboli nářečí je nespisovný útvar jazyka charakteristický určitými strukturními
rysy. Rozlišuje se dialekt teritoriální (charakteristický pro určité území) a sociální
(charakteristický pro určitou skupinu obyvatelstva).
Interdialekt je specifický útvar jazyka, ve kterém se postupně stírají nápadné rysy
jednotlivých nářečí a naopak jsou přijímány inovace podle současného vývoje.
Jazyk (langue) je abstraktní jazykový systém, určený k dorozumívání.
Koiné lze chápat jakožto interdialekt.
Mluva (parole) je způsob mluvení, výběr výrazů určité skupiny lidí. Patří sem projevy
mluvené i psané.
Obecná čeština je poněkud nejednotný termín. Lze ho chápat jako interdialekt
příznačný pro Cechy (tedy nikoli pro Moravany či Slezany), kdy je používán pro běžnou
mluvenou komunikaci, nebo jako jazyk, jenž do určité míry supluje jazyk spisovný a který
plní úkol koiné.
Řeč (langage) je chápána jako schopnost užívat určitý jazyk. Dříve byl tento termín
užíván ve významu mluva.
Mezi tzv. poloútvary národního jazyka patří:
Argot je výrazivo typické pro sociálně okrajovou skupinu společnosti. Jeho specifikem je
snaha o utajení, nesrozumitelnost výrazu pro běžné vrstvy.
Slang označuje výraz typický pro určité zájmové či pracovní prostředí, pojmenovává
většinou na základě metafor. Je pro něj charakteristická univerbizace.
Žargon je charakteristické výrazivo pro určitou skupinu (podobně jako argot), lze ho
ale chápat i jako profesní mluvu (viz níže).
Podrobněji se zmíním o profesní mluvě, protože s tématem této práce úže souvisí.
7
Profesní mluvou rozumíme mluvu na určitém pracovišti, v určitém prostředí. Využívá
především zkratkového vyjadřování, které je srozumitelné pro členy pracovního kolektivu,
avšak mnohdy je nesrozumitelné pro ostatní, v čemž může být určitý záměr. Např. mluva
zaměstnanců nemocnice, kteří se mohou před pacienty domlouvat na různých postupech,
aniž by byl pacient zbytečně nervován.
Profesní mluva využívá také hru s jazykem a celkově přispívá k soudržnosti kolektivu.
Její hlavní předností je srozumitelnost a spolehlivost. I zde se ovšem někdy objevuje již
zmíněná hra na exluzivnost (Cechová, 2003, 27).
8
1.3. Multiverbizace
Z hlediska stylistického lze jednotlivé pojmenovávací jednotky rozdělit
na univerbizační (jednoslovná pojmenování) a multiverbizační (víceslovná
pojmenování). Termín multiverbizace doporučuje Alois Jedlička jako protipól k termínu
univerbizace (v české lingvistice se termín univerbizace ujal zejména díky pracem A.V.
Isačenka, Miloše Dokulila a Miloše Helcla). Alois Jedlička však nebyl prvním, kdo pojem
multiverbizace použil. Již před ním tak učinil O. Man ve své práci „Charakteristika ruské
terminologie"(rkp). Na rozdíl od Jedličky však pod tento termín zahrnul všechna
víceslovná pojmenování, ne pouze ta, která tvoří protějšek k univerbizačním jednotkám
(Jedlička, 1969, s. 94-95). Stejně jako O. Man však na daný problém pohlíží také Věra
Vlková (1978, 106-114), František Čermák (1974, s. 287-306) či bosenská lingvistka
Marina Katnič-Bakaršič (2001, 257). Ta se sice shoduje s A. Jedličkou, že verbonominální
spojení je vpodstatě synonymem ke koexistujícímu pojmenování jednoslovnému (tzv.
slovesný predikát): např. voditi borbu - boriti se, uzeti učešče - učestvovati, davati savjete
- savjetovati. První z dvojice pojmů je vždy stylově příznakový (stilski markiran), zatímco
druhý pojem je neutrální. Zároveň však na rozdíl od Jedličky připouští možnost
neexistence jednoslovného pojmu, tedy případ, kdy verbonominální spojení nevzniklo
na základě blízkého slovesa.
Podle Vlkové a Čermáka však mezi multiverbizační spojení patří i taková, která svůj
jednoslovný protějšek nemají, ale vznikla podle multiverbizačního modelu. Např. spojení
dát podnět má svůj jednoslovný protějšek podnítit. Naproti tomu spojení dát přednost svůj
protějšek nemá, ale bylo utvořeno podle stejných principů jako spojení předešlé. Nelze
proto tvrdit, že multiverbizační jednotky jsou protějškem jednotek univerbizačních. Jejich
přítomnost je také nutná tam, kde je substantivum, jež se součástí spojení, více rozvito.
V. Vlková uvádí. „ V tomto případě již však vlastně nejde o multiverbizaci ve vlastním
slova smyslu, také tento fakt ukazuje k potřebě přesnějšího a lépe vyhovujícího
pojmenování pro tento typ víceslovných lexikálních jednotek." (Vlková, 1978, 106).
Nutnost najít vhodnější název vyjádřil také jazykovědec Miloš Dokulil, který navrhl
9
označení pluriverbálnost a pluriverbizace (Vlková, 1978, 112).
V mnoha případech je obtížné určit hranici mezi multiverbizačním spojením,
frazeologickým, či volným spojením. Důležitým rysem je ustálenost a automatizovanost. „
Slovní spojení jsou stylisticky příznaková i nepříznaková a je třeba je rozlišovat
od frazeologických spojení." (Filipec - Čermák, 1985, 20).
Pro názornost, co všechno lze zahrnout mezi multiverbizační spojení, uvádím tento
přehled. Podrobnejšou rozpracovány pouze první dva typy, protože ty se úzce týkají této
práce.
1) sloveso + objektové substantivum {podat vysvětlení, klást meze, podat výkon)
Jedná se o častý typ spojení, který je podmíněn nominalizační tendencí. Sloveso
plnovýznamové je nahrazeno spojením slovesa se substantivem, které je hlavním nositelem
významu. Slovesa v tomto spojení se svým charakter někdy blíží sponě, lze je i nahradit
slovesem, které má výraznější sponovou vlastnost. (Např. ve spojení nacházet uplatnění
lze stávající sloveso nahradit slovesem mít)
Jiná slovesa mají charakter spíše plnovýznamový {produkovat, vyslovit aj.)
Substantiva bývají v různých pádech, nejčastěji v prostém (dativ, akuzativ), někdy však
i v pádě předložkovém {brát v úvahu).
2) sponové sloveso + přísudkové jméno
Zde se uplatňují tyto typy spojení:
a) být + substantivum v prostém pádě, fixované v instrumentálu {být dokladem).
V chorvatštině je místo instrumentálu nominativ, tento typ se nevyskytuje (viz níže).
b) mít + substantivum v prostém pádě, fixované v akuzativu {mít odraz, mít podíl).
V chorvatštině nej častější typ spojení.
c) být + substantivum v předložkovém pádě {být pod vlivem, být k dispozici) Většinou se
jedná o vyjádření vztahů, prospěchu či neprospěchu apod.
d) mít + substantivum v předložkovém pádě {mít k dispozici, mít za následek)
Poměrně často vedle sebe existuje varianta se slovesem mít i být + substantivum, ale
i varianta se slovesem, jehož lexikální význam je plnější {mít důvod - nacházet důvod).
10
Tyto modifikace nabízejí možnost lépe vystihnout jemné významové rozdíly.
3) sponové sloveso + závislé adjektivum {být nepostačující, být překvapující)
Tento typ spojení je charakteristický zejména pro publicistiku.
4) řídící substantivum + závislé adjektivum {čtenářská obec, na domácí půdě)
Rovněž charakteristické pro publicistiku.
5) řídící substantivum + závislé adjektivum/zájmeno {tvůrčím způsobem, tou měrou)
6) řídící substantivum s oslabeným významem + závislé substantivum s plnou
sémantickou platností (fakt existence)
7) řídící substantivum s oslabeným významem + závislé
adj ektivum/adverbium/záj meno
{pojazykové stránce) (Vlková, 1978, s. 108-111)
Naproti tomu Jedlička zmiňuje Isačenkovu charakteristiku multiverbizačních spojení:
„Za určující rys v aspektu vznikovém se považuje existence synonymního pojmenování
víceslovného, z něhož různými způsoby jednoslovné univerbizované pojmenování
vzniklo." (Jedlička, 1969, 94).
Dříve býval tento jev označován jako rozložené vazby slovesné, slovesně jmenné
či vazby analytické. Zároveň byly často odmítány jako zbytečný germanizmus.
Dnes jsou již chápány jako důležitá součást především odborného a publicistického
stylu, v menší míře však i stylu uměleckého, kde je jejich výskyt motivován snahou
dosáhnout určitého uměleckého záměru. Podle V. Vlkové slouží tyto jednotky jako
prostředek k dosahování větší abstraktnosti a současně i explicitnosti ve vyjádření (Vlková,
1978, 106).
Multiverbizační spojení nemají přesně stejný význam, jako pojmy jednoslovné,
ze kterých vznikly. Lze sice ještě hovořit o synonymii, někdy jsou však již
multiverbizované jednotky určitým způsobem specifikované (např. provádět sběr není
úplně totéž jako sbírat. U prvního případu lze předpokládat určitou organizovanost dané
akce). Kolektiv autorů v čele s A. Jedličkou v uvádí: „ Mezi multiverbizačním
11
pojmenováním víceslovným typu provést průzkum a jednoslovným pojmenováním
prozkoumat je jemný rozdíl významový: víceslovná pojmenování provést průzkum
pojmenovává na rozdíl od pojmenování jednoslovného složitější akci, propracovanou
a organizovanou." (Jedlička, 1970, 80). Na drobné odchylky ve významu poukazuje také
M. Katnič-Bakaršič: např baciti pogled (vrhnout pohled) vyjadřuje krátký, rychlý děj
na rozdíl odpogledati (podívat se) (Katnič-Bakaršič, 2001, 257).
Tendence používat tento druh slovních spojení není příznačný pouze pro češtinu či
chorvatštinu. SP k tomu říká: „ Třebaže jsou v strukturním skladu slovní zásoby mezi
jednotlivými jazyky rozdíly, zjišťujeme mezi nimi shody, pokud jde o výskyt
multiverbizačních jednotek charakteristických pro publicistický stylový typ." (Jedlička,
1969, 99).
Tato spojení též umožňují např. vynechávání některých jinak nutných doplnění
{revidovat + 4.pád, ale provést revizi - předmět není nutné uvést, došlo k podstatným
změnám - vynechán původce děje) (Daneš, 1964, 58).
Multiverbizační spojení umožňují vznik bohatších větných konstrukcí. Při jejich
používání je však nutné dbát na vhodnost zvoleného výrazu. Nelze například říct Nový
velvyslanec byl navštívit prezidenta či Včera jsem vykonal návštěvu bratrance.
Rovněž nelze nahradit některé víceslovné jednotky jednoslovnými {provádětpokusy —>
pokouší se, zájezd se uskutečnil —> zajeli, vykonalpřehlídku —> přehlédl). Katnič-Bakaršič
uvádí: „ V každodení mluvě predikát izražavam žaljenje (vyjadřuji lítost) místo žalim
(lituji) signalizuje buď špatný výběr mluvčího, podmíněný nedostatečnou stylovou
kompetencí, nebo je použit za účelem vytvoření komického efektu, aby adresát chápal
takové použití jako hru s jazykem". (Katnič-Bakaršič, 2001, 258). Přesto však tato spojení
pronikají i do každodenního jazyka, cílem je dodat výrokům větší vážnost, opravdovost.
Proto jsou běžné zejména v inzerátech, kde se setkáváme s výroky typu: Vršimo usluge
šivanje (doslova „provádíme službu šití") místo šijemo, vršimo popravku (provádíme
opravy) místo poprvljamo, vršimo foíokopiranje (provádíme fotokopírovaní) místo
foíokopiramo (Jedlička, 2001, 258).
Podobná spojení jsou užívána v odborném a částečně i v publicistickém stylu (Novější
studie však již dokazují, že multiverbizační spojení jsou jevem poměrně častým).
12
V publicistice se objevují tzv. publicismy, které často bývají víceslovné {narůstání
krize, vypořádávat se s omyly, ujasňovat problém, klíčová otázka atd.) (Jedlička, 1970, 66).
Univerbizační jednotky vznikají zjednodušením víceslovných pojmů {minerální voda
—> minerálka, vysoká škola —> vysoká ). K tomuto jevu dochází zejména díky snaze
po jazykové ekonomii, a to především v mluvených projevech. Jednoslovná spojení
mluvený projev urychlují a činí jej přehlednějším {panelový dům —> panelák, zasedací
místnost —* zasedačka) (Cechová, 2003, 130).
Multiverbizační jednotky vznikají naopak na základě jednoslovných pojmenování
{navštívit —> vykonat návštěvu, dokázat —> předložit důkaz).
Mezi původním a nově vzniklým pojmenováním může existovat nepatrný významový
rozdíl {zabezpečovat dovoz surovin = zodpovídat za dovoz, ne přímo danou činnost
vykonávat).
Multiverbizované jednotky jsou charakteristické zejména pro písemné projevy, které
jsou určeny veřejnosti. Objevují se např. v publicistickém stylu a slouží především
k stylové diferenciaci.
Lingvisté však varují před plýtváním těmito jazykovými prostředky, cituji: „Přehnané
užití multiverbizovaných jednotek dodává projevu ráz těžkopádnosti, někdy
mnohomluvnosti i frázovistosti." (Filipec - Čermák, 2003, 130).
Multiverbizační tendence jsou charakteristické také pro odborný styl {změřit —> provést
měření).
Do takovýchto spojení vstupují zejména slovesa neplnovýznamová nebo s obecnějším
významem {klást meze, mít odraz). Výběr sloves se příliš nemění a proto lze mluvit o jisté
stereotypnosti slovní zásoby (Filipec - Čermák, 2003, 187).
Nejčastěji vznikají multiverbizační spojení z těchto slovních druhů:
1) podstatné jméno + přídavné jméno {zajímavým způsobem —> zajímavě)
2) podstatné jméno + podstatné jméno {proces revoluce —> revoluce)
3) sloveso + podstatné jméno {provéstprůzkum —> prozkoumat)
Nositelem významu je ve spojení vždy člen závislý {zajímavým, revoluce, průzkum),
který také rozhoduje o zařazení celého pojmu do syntaktické struktury, zatímco řídící členy
{způsobem, proces, provést) mají funkci spíše formální (Jedlička, 1970, 80).
13
Naproti tomu Josef Bečka zařazuje verbonominální spojení do souboru, který označuje
jako frazeologické obraty verbalizační.
Nej častej ší děj ové vztahy:
1) spojení se slovesem mít {mít strach, mít přání)
2) spojení se slovesem být {býtpříčinou, být v tísni)
3) spojení se slovesy znamenající pohyb někam, snaha dostat se do stavu označeného
substantivem {dospět k závěru, zaujmout stanovisko)
4) spojení s předmětným slovesem pohybu, snaha dostat někoho či něco do stavu
označeného substantivem {dohnat koho k zoufalství, naplňovat koho úžasem)
5) způsobovat stav vyjádřený substantivem {buditpozornost, konatpovinnost)
6) spojení, kdy dáváme najevo to, co označuje substantivum {vydat rozkaz, podat důkaz)
7) překonávat stav vyjádřený substantivem {řešit problém, překonávat překážky)
8) činit něco v souladu či v rozporu s tím, co vyjadřuje substantivum {zachovat klid,
překročit zákon)
9) měnit kvantitativně stav vyjádřený substantivem {zvyšovat teplotu,prohlubovat rozpory)
10) spojení, kdy nastává jev označený substantivem {zavládlo ticho, hrozí nebezpečí)
(Bečka, 1992, 18)
14
1.4.Stylistické využití multiverbizačních spojení
V souvislosti s touto kapitolou je nutné zmínit tzv. funkční styly. Přesnou definici
funkčního stylu předkládá Eva Minářová: „Jde o výběr prostředků, které jsou adekvátní
určité funkci komunikátu a dalším faktorům" (Minářová, 1987, 12)
J.V. Bečka uvádí: „Slovem funkce zda míníme sdělný úkol, který veřejný projev má
ve společenském dění." (Minářová, 1992, 32)
Stylistické teorii se věnoval již na přelomu 20. a 30. let 20. století Pražský lingvistický
kroužek. Půdu pro zkoumání funkčních stylů připravil J. Zubatý na počátku 20. let. 20.
století. Skutečné základy pak položil B. Havránek ve svých pracech „Úkoly spisovného
jazyka ajeho kultura" (1932) a „K funkčnímu rozvrstvení spisovného jazyka" (1942).
Podobnou tematikou se zabýval rovněž V. Mathesius a řada dalších lingvistů.
Současná česká lingvistika vychází především z Jedličkova pojetí tří rovin stylových
jevů:
1) stylová sféra - určitá sféra komunikace
2) stylová vrstva - vrstva výrazových prostředků
3) stylový typ - mezi jednotlivými typy jsou rozdíly díky specifickým normám
(Čechová, 2003, 37)
Mezi primární styly patří:
1) Prostěsdělovací styl (razgovorni stil), též konverzační, dříve hovorový.
2) Odborný (znanstveni) - sem patří styl vědecký, praktický odborný a popularizační.
3) Administrativní (administrativno-poslovni)
4) Publicistický (publicistickí) - jeho součástí bývá někdy též styl řečnický.
5) Umělecký (književno-umjetnički) (Simeon, 1969, 321)
Prostěsdělovací styl popisuje výstižně J. Chloupek: „Prostě sdělnou funkci mívají
komunikáty realizované obecnou češtinou, dialekty, interdialekty, jen zřídka však
spisovným jazykem." (Chloupek, 1994, 60). Tento styl používá zejména kolokvialismy,
15
což jsou jazykové útvary, které se vyznačují zejména úsporností, většinou mají
emocionální náboj {štěnice = odposlouchávací zařízení aj.). Typickým jevem je užívání
nespisovných slov, neboť spisovnost je chápána jako příliš oficiální (Chloupek, 1994, 60).
Odborný styl je především objektivní. Postrádá slova jakkoli citově zabarvená,
hlavním cílem je přesně a jasně formulovat myšlenku. K tomu jsou užívány zejména
odborné termíny (výrazy, které mají již samy o sobě stylovou hodnotu odbornosti)
(Chloupek, 1994, 32).
Administrativní styl splývá v podstatě s profesní mluvou. Stejně jako u předešlého
stylu i zde chybí expresivita. Důležitá je věcnost, stručnost a ekonomičnost. Typickejšou
ustálené výrazy, pasivní tvary sloves apod. I zde je však možné setkat se s méně obratnými
výrazy {bude hovořeno, je zmiňováno aj.) (Cechová, 1989, 5-7).
Umělecký styl má podle J.V.Bečky za cíl především vzbuzovat u adresáta emoce
(Cechová, 1992, 32). J. Chloupek k tomu dodává: „ V jeho komunikátech neběží
o komunikaci v pravém slova smyslu. Postavy mluví sice k sobě, ale pro budoucího
vnímatele." (Čechová, 1994, 56).
Mezi sekundární styly patří např. styl řečnický, epištolami, učební, reklamní,
esejistický, gratulační, obřadní a mnohé další. Slovenský lingvista J. Mistrík jich vymezil
72 (Čechová, 2003, 40).
Pro úplnost podotýkám, ze dělení funkčních stylů se téměř u každého lingvisty liší.
Např. J.V. Bečka dělí styly na základní a pragmatické. Mezi základní řadí styl odborný
a umělecký, který dále dělí na styl umělecké prózy, styl básní a styl dramatu. Mezi styly
pragmatické pak řadí styl publicistický, normativní (neboli administrativní), styl jednací
a styl hospodářský. (Bečka, 1992, 32-35)
Eva Minářová vyčleňuje jako zvláštní styl esteticky sdělný (tedy styl umělecké
literatury) a další pak shrnuje pod souborné označení styly sdělovací. Sem řadí styl
hovorový, publicistický, řečnický a styly věcné, kam patří styl odborný (vědecký),
populárně odborný, administrativní a jednací. (Minářová, 1987, 15)
Alois Jedlička vyčleňuje pouze čtyři základní skupiny: hovorový, odborný,
publicistický a umělecký. Neoznačuje je však jako funkční styly, nýbrž jako projevy
(Jedlička, 1970, 11).
16
Pro zajímavost jsem nahlédla do poněkud starší (ještě srbochorvátske) publikace
T. Maretice, která pojednává o stylistice. Za nej důležitější vlastnosti stylu považuje
srozumitelnost, pravdivost a krásu.
„Stylistika se neptá „co" je řečeno, nýbrž „jak" je to řečeno. Stylistika vedle gramatické
správnosti vyžaduje vkus, a ten se neptá po obsahu. Kdo je chudý duchem nebo nemá
dostatek znalostí o tématu, o kterém chce psát, ten ať nehledá pomoc ve stylistice, neboť ji
nenajde." (Maretič, 1931, 576).
17
1.4.1. Výskyt multiverbizačních spojení
v publicistických textech
Publicistický styl se v mluvené podobě vyvíjel prakticky již od antiky. Za první
písemné publicistické projevy lze považovat středověké homílie a postily, později též texty
obrozenecké. V novějších dějinách se u nás publicistika dostává do popředí až v polovině
50. let 20. století, přibližně od stylistické konference v Liblicích roku 1954 (Cechová,
2003, 209). Publicistce se mimo jiné věnovaly i literární časopisy (Naše řeč, Slovo
a slovesnost, Novinářský sborník aj.). Jednou z prvních studií o tomto styly je práce
M. Jelínka Ojazyku a stylu novin z roku 1957 (Cechová, 2003, 208-212).
Termín publicistika je souhrnný název pro všechny žurnalistické texty. Rozlišujeme
publicistický styl psaný (též styl žurnalistický nebo novinářský, sem spadá především
periodický tisk) a mluvený (to jsou zejména publicistické pořady, oblast agitace,
propagandy a částečně i oblast reklamy) (Cechová, 2003, 207).
Jednotlivá masmédia lze rozdělit na tištěná (noviny, časopisy) a elektronická
(televize, rozhlas). Podle J. Bartoška stojí internet na pomezí mezi nimi (Filipec - Čermák,
1997, 41).
Zprávy by měly být neosobní, stručné. Průměrný počet slov v jedné zprávě je šestnáct.
Souvětí se nejčastěji skládají ze dvou vět. Často se objevují tzv. nepravé věty vztažné,
které vyjadřují následný děj. Poněkud těžkopádně někdy působí příliš dlouhé řetězce
genitivů („Příspěvky anglických expertů o hledání národní identity...ukázaly relativitu
závažnosti problémů"). (ČJ, 1997, 49)
Tím se dostávám k hlavní funkci publicistiky. J.V. Bečka ji shrnul do dvou bodů:
1) úkol informovat čtenáře
2) úkol formovat čtenáře (Bečka, 1992, 3)
Cílem publicistiky je tedy nejen dodávat informace, ale též získávat, přesvědčovat
a propagovat určitou myšlenky (právě proto lze do této sféry zařadit i již výše zmíněné
náboženské texty). Text je zpravidla dynamický, odráží dobu svého vzniku, užívá odborné
i hovorové výrazy (které jsou v textu zpravidla v uvozovkách). U takto užitých odborných
18
termínů dochází postupně k posunutí jejich (do té doby jednoznačného) významu. Tento
jev se nazývá determinologizace (Cechová, 2000, 375). V této souvislosti se též mluví
o procesu unifikace, tedy prolínání prvků odborného vyjadřovaní do publicistiky, ale i
do běžné mluvy či dokonce do umělecké literatury (Kraus, 1994, 15).
Podoba novinářské zprávy se v průběhu let mění. J.V. Bečka prosazuje zejména
stučnost, aktuálnost, objektivnost a neexpresívnost výrazů (tedy absenci jakýchkoli
patetických výrazů, zvolacích vět, metafor apod.). Expresivitu povoluje pouze u titulků,
které mají přilákat pozornost. (Bečka, 1980, 11). Z dnešní praxe však víme, že zejména
některé periodické deníky či televizní stanice postavily své zpravodajství právě na těchto
zavrhovaných komponentech. Výstižně to komentuje např. Jiří Bartošek: „ Zpravodajství
celostátních médií většinou uplatňuje nepříznakové spisovné vyjadřování, zatímco prvky
různé příznakovosti jsou četnější v malých médiích, která se i se svým jazykem chtějí
chovat tržně - podle převažujícího publika." (Bartošek, 2002, 76).
Stručnost je však zřejmě jednou z hlavních podmínek většiny zpráv, podle J. Bartoška je
průměrný počet slov v jedné zprávě je šestnáct. Souvětí se nejčastěji skládají ze dvou vět.
Často se objevují tzv. nepravé věty vztažné, které vyjadřují následný děj (ČJ, 1997, 49).
Snaha zajistit co nejrychlejší přísun informací vede často k tomu, že je autor nucen
pracovat v časové tísni. Formovat rychle a stručně zprávu mu mnohdy usnadňují jazykové
prostředky automatizované a stylově aktualizované. Automatizované výrazy jsou taková
slova či celá spojení, která se neustále opakují. Patří sem zejména slova z veřejného
apolitického života (vytvořit prostor pro něco, konstruktivní jednání aj.). Typickým
příkladem jsou např. slova zobecňující sdělení (tedy slova, která popisují danou situaci
neurčitě). Autor buď sám nemá dostatek informací o daném tématu nebo se tak chová
záměrně, aby zachoval určitou diplomacii (zdroje, síly, odpovědná místa, široká
veřejnost aj.).
Aktualizované výrazy jsou prostředky, které určitým způsobem obměňují již zažitý
výraz či spojení. Patří sem některé frazeologické obratu (jednou měř, dvakrát střílej), nově
utvořené obrazné výrazy (prorazit led ve vývoji vztahů), slova vzniklá procesem
univerbizace (viz výše) nebo tzv. stylová aktualizace (fotbalová Evropa = fotbalové celky
Evropy) (Minářová, 1987, 37-38). Na pomezí frazeológie stojí také některá
19
verbonominální spojení (např. nadhodit otázku), proto následující shrnutí E. Minářové
vztahuji také na ně: „Původní metaforičnost frazeologických spojení je spjata s nápadností
fráze v projevu a účinek předávané informace je zesílen." (Minářová, 1987, 37). Někteří
žurnalisté však mají sklon k užívání slov silných a nadnesených, (např. rozbíjet nesprávné
názory místo vyvracet) (Daneš, 1964, 43).
S výše uvedenými termíny automatizace a aktualizace úzce souvisí výraz publicismus
{tunelovat, masmédium, časový horizont, praní špinavých peněz aj.). Jediným úskalím,
které užívání publicismů přináší, je jistá monotónnost či stereotyp, který se po delším
užívání těchto výrazů nutně dostaví. Funkce publicistiky získávat a přesvědčovat je tak
oslabena, čtenářův zájem upadá, zpráva nezaujme. Z tohoto důvodu žurnalisté po čase
zažité publicismy obměňují či záměrně porušují, doplňují je nápadnými titulky apod.
(Cechová, 2000, 212). J. Kraus označuje častý výskyt publicismů jako „nežádoucí sklon
k nadměrnému užívání jistých výrazových klišé." (Kraus, 1994, 15). Termínem klišé se
rozumí původně módní výraz, který se však postupně stává díky častému používání
otřelým (Lotko, 2000, 60). Jako klišé lze často chápat i další pokusy o oživení
publicistického projevu. Patří sem především obrazná vyjádření {penzijnípast, ochlazení
vztahů aj.), módní výrazy {internetovýpirát, patová situace) atd. (Cechová, 2003, 215).
Publicistický styl je velmi ovlivňován zejména jazykem soudobé politiky. On sám má
pak vliv na jazyk veřejnosti, jak to výstižně vyjádřil J. Bartošek: „Žurnalisté jsou
označování za jeden ze směrodatných zdrojů české jazykové normy a kodifikace."
(Bartošek, 2002, 77). Otázkou zůstává, zda je jazyková úroveň žurnalistů dostačující či zda
je namístě požadovat zvýšení jejich jazykové kompetence.
20
2. Praktická část
V této části se zabývám zkoumáním jednotlivých částí verbonominálních spojení, tedy
slovesy a substantivy a jejich mluvnickými kategoriemi. U některých kapitol jsem
považovala za vhodnější zařadit teoretický výklad právě do této části, protože hned za ním
následuje praktická ukázka a celá problematika je tak přehledně pohromadě.
2.1.Typy verbonominálních spojení
Spojení uvedená v této práci lze přehledně rozdělit podle toho, zda obsahují či
neobsahují předložku, případně na jakém místě ve spojení se předložka nachází. Uvádím
zde pouze několik příkladů, kompletní výčet všech spojení je uveden v příloze.
Verbonominální spojení lze rozdělit takto:
1) spojení bez předložky
a) V - S (baviti se obnovom, dati izjavu, napraviti šalu)
2) spojení s předložkou
a) Vprep - S {biti u mogučnosti, doči do pomaka, imati na brizí)
b) V - Sprep (S) (donositi informacije o čemu, imati učešče u čemu, voditi rasprave
o čemu)
V = verbum, S = substantivum, prep = předložka
v-s Vprep - S V-Sprep(S)
80 13 35
63% 10% 27%
Zcela jednoznačně převažují spojení prvního typu, tedy V - S , (kdy je substantivum
většinou v akuzativu). Tvoří více než polovinu všech nalezených spojení. Necelou třetinu
tvoří spojení typu V - Sprep(S) a pouhých 10% pak spojení typu Vprep - S.
21
2.2. Pád (padež)
Chorvatština má, stejně jako čeština, sedm pádů. Používá pro ně latinské názvy:
nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokativ (zde odchylka od varianty lokál
užívané v češtině), instrumentál. Pádové otázky odpovídají českým.
Pády jsou morfologickou kategorií, určující vztah daného slova a ostatních větných
členů. Jednotlivé pády se určují pomocí pádových otázek, podle koncovek, ze smyslu věty
a v chorvatštině též podle prízvuku (HG, 1997, 101).
Jednotlivé pády lze dále dělit podle jejich vztahu k ostatním větným členům na pády
přímé , neboli bepředložkové (nezávisní padež) a nepřímé neboli předložkové (zavisni
padež).
Přímé pády jsou nominativ a vokativ (Havránek - Jedlička, 1960, 125). J. Sedláček
dokonce staví vokativ zcela mimo toto rozdělení, protože díky své specifické funkci stojí
poněkud stranou a nespojuje se s ostatními slovy ve větě jakožto větný člen (Sedláček,
1989, 28). V chorvatštině bývá, stejně jako v češtině, vokativ často nahrazován
nominativem.
Nepřímé pády jsou genitiv, dativ, akuzativ, lokativ a instrumentál. Vztah mezi slovem
v daném pádu a ostatními větnými členy může být vnitřní či těsná (genitiv, akuzativ), tedy
bezpodmínečná pro smysl věty, nebo může být vnější či volná v případě, že je potřeba
pouze vyjádřit nějaké okolnosti či doplňující informace. Tuto druhou skupinu lze ještě
rozdělit na okolnosti dynamické (dativ, instrumentál) a statické (lokativ) (HG, 1997, 102).
2.2.1. Pády ve spojeních typu V - S a Vprep - S
V této kapitole se zabývám zkoumáním a tříděním pádů substantiv, která vstupují do
výše uvedených typů spojení.
Nominativ vyjadřuje podmět, název. Patří mezi bezpředložkové pády.
instrumentál postati član, članica - stát se členem, členkou
Výběr spojení v této práci obsahuje pouze jeden příklad, není proto možné vytvořit z
22
toho statistický závěr, může jít o pouhou náhodnou shodu v pádě.
Genitiv má nejobsáhlejší funkci. Vyjadřuje závislost na slovesu. Jedná se o případnost
k něčemu či
odloučení od něčeho, vzdalování či přibližování se. Právě pomocí něj lze vyjádřit
vztahy, které H G označuje jako těsné (HG, 1997, 102).
Pojí se sním tyto předložky: bez, blizu, čelo, do, duž, ispod, ispred, iz, iza, izmedu,
iznad, izvan, kod, kraj, mjesto, mimo, nakon, nakraj, niže, od, oko, osim, pokraj, poput,
pored, poslije, preko, prije, protiv, put, radi, s, sa, sred, u, umjesto, uzduž, van, više, vrh,
za, zbog a další (Težak - Babic, 1994, 65).
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví genitiv, v češtině tomu
odpovídají následující pády:
nominativ 0
genitiv 0
dativ doči do pomaka - dojít k posunu
doči do rješenja - dospět k řešení
doči do zaključka - dojít k závěru
akuzativ staviti do znanja - uvést ve známost
lokál 0
instrumental 0
Z tabulky vyplývá fakt, že chorvatskému genitivu spíše odpovídá český dativ, v jednom
případě pak akuzativ.
Dativ patří mezi pády, pomocí nichž se vyjadřují vztahy volnější. Vypovídá o vztahu
předmětu a slovesa, který může vyjadřovat, o co se usiluje, kam co směřuje apod.
Pojí se s předložkami: k(a), suprot, nasuprot, unatoč, usprkos (Težak - Babic, 1994, 65).
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví dativ, v češtině tomu
odpovídá:
23
dativ izložiti zlostavljanju - vystavit zneužívání
Zde se opakuje stejný případ jako u spojení s nominativem. Výčet spojení obsahuje
pouze jeden příklad s dativem.
Akuzativ představuje těsnější spojení předmětu a slovesa. Vyjadřuje celistvost, to,
co daným dějem vzniká, zaniká nebo se mění, co kam proniká, co lze uchopit, vlastnit,
o co se lze opřít, čeho se lze dotknout.
Pojí se s předložkami: kroz, medu, mimo, na, nad, niz, o, po, pod, pred, u, uz, za (Težak
-Babic, 1994, 66).
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví akuzativ, v češtině tomu
odpovídá:
nominativ 0
genitiv postiči pobjedu - dosáhnout vítězství
postiči rješenje - dosáhnout řešení
postiči sporazum - dosáhnout dohody
dativ dovesti u pitanje - dospět k otázce
dovesti u sumnju - přivést k pochybnosti
postiči odluku - dospět k rozhodnutí
akuzativ dati izjavu - učinit prohlášení
dati odgovor - dát odpověď
dati podršku - poskytnout podporu
dati prijedlog - dát, podat návrh
doči na pomisao - přijít na nápad, myšlenku
doči u posjed - získat, („nabýt vlastnictví", v CJ spíše
„nabytí vlastnictví)
dodijeliti ukor - udělit výtku
donijeti razočaranje - přinést rozčarování
24
donijeti rješenje - přinést řešení
imati interese - mít zájmy
imati mogučnost - mít možnost
imati obvezu - mít povinnost
imati pian - mít plán
imati rast - mít přírůstek
iskazati nezadovoljstvo - vyjádřit nespokojenost
iskazati zabrinutost - projevit starost
izazvati iznenadenje - vyvolat překvapení
izazvati pažnju - vzbudit pozornost
izazvati prekid - způsobit přerušení
izazvati smijeh - vyvolat smích
izdati nalog - vydat nařízení, příkaz
iznijeti argumente - předložit argumenty
iznijeti pitanje - položit otázku
iznijeti zahtjeve - předložit požadavky
iznositi obranu - předložit obhajobu
izraziti uvjerenje - vyjádřit přesvědčení
izraziti uvjerenost - vyjádřit přesvědčení
izraziti zadovoljstvo - vyjádřit uspokojení
izraziti žaljenje - vyjádřit politování
izvesti nápad - provést útok
izvesti pokus - provést pokus
naci rješenje - najít řešení
nanositi ozljedu - způsobit zranění
napraviti griješku - udělat chybu
napraviti šalu - udělat legraci
napraviti štětu - způsobit škodu
napraviti zabunu - způsobit nedorozumění
obaviti pokus - provést pokus
25
obavljati ophodnju - konat hlídku
objaviti vijest - uveřejnit zprávu
odrediti pritvor - uvalit vazbu
omogučiti širenje - umožnit šíření
osigurati očuvanje - zajistit ochranu
osigurati záštitu - zajistit ochranu
otvoriti mogučnost - poskytnout možnost
počiniti štětu - způsobit škodu
počiniti ubojstvo - spáchat vraždu
podnijeti prijavu - podat přihlášku
podnijeti prijedlog - předložit návrh
podnijeti molbu - podat žádost
podnijeti prijedlog - předložit návrh
podnositi tužbu - předložit žalobu
položití zavjet - složit slib
poslati poruke - poslat vzkazy, zprávy
postaviti izazov - adresovat výzvu
postaviti pitanje - položit otázku
postiči dogovor - docílit dohody, ujednání
postiči odluku - dospět k rozhodnutí
posvetiti pažnju - věnovat pozornost
predstavljati iznenadenje - představovat překvapení
provoditi istragu - vést vyšetřování
provoditi obuku - provádět výcvik, výuku
pružiti pomoč - poskytnout pomoc
raditi skup - udělat souhrn
stvarati štěte - způsobovat škody
učiniti uslugu - prokázat službu
uputiti izmjene - provést změny
uputiti molbu - podat žádost
26
uputiti zahtjev - podat žádost
uzročiti štětu - způsobit škodu
voditi postupak - vést řízení, jednání
voditi istragu - vést vyšetřování
lokál 0
instrumetál proči obuku - projít výcvikem, výukou
V drtivé většině se chorvatský akuzativ shoduje s českým. Spojení doči u posjed
odpovídá v češtině spíše jednoslovné získat či nabýt. Pouze ve třech případech odpovídá
chorvatský akuzativ českému genitivu nebo dativu, v jednom pak instrumentálu.
Lokál vyjadřuje prodlívání na určitém místě, v určitém čase nebo přímo místo a čas
samé.
Pojí se s předložkami: na, o, po, pri, prema, u (Težak - Babic, 1994, 66).
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví lokál, v češtině tomu
odpovídá:
nominativ 0
genitiv 0
dativ 0
akuzativ biti u mogučnosti - mít možnost
imati na brizi - mít na starost
lokál biti u pripremi - být v přípravné fázi
instrumental 0
Také v tomto případě je výčet spojení omezen, proto ani zde není možné vyvodit nějaký
statistický závěr. Pouze v jednom případě se pády v obou jazycích shodují. V češtině se
však výraz být v přípravě nepoužívaje proto nutné rozšířit jej o další člen.
V dalších příkladech pak chorvatskému lokativu odpovídá český akuzativ.
27
Instrumentál vyjadřuje doprovodné okolnosti, místo, kudy se něco pohybuje, čas,
ve kterém se něco odehrává či prosředek, díky kterému se tak děje.
Pojí se s předložkami: medu, nad, pod, pred, s(a), za (Težak - Babic, 1994, 66).
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví instrumentál, v češtině
tomu odpovídá:
nominativ 0
genitiv 0
dativ 0
akuzativ 0
lokál 0
instrumentál baviti se obnovom - zabývat se obnovou
biti pod vlasništvom - být majetkem
držati pod nadzorom - držet pod dozorem
I zde je výčet příkladů omezen, nicméně všechny tři příklady obsahují v češtině stejný
pád jakov chorvatštině.
28
2.2.2. Předložky ve spojeních typu V - S a V(prep) - S
Chorvatské předložky, které se v těchto spojeních vyskytují, odpovídají těmto českým
protějškům:
genitiv:
CH ČJ
do (4) k (3), ve
Levý sloupec označuje stav v chorvatštině, číslo v závorce vyjadřuje, kolikrát se daná
předložka vyskytla. Pravý sloupec pak znázorňuje, jak byla uvedená předložka přeložena
do češtiny, případně kolikrát (pokud číslo v závorce chybí, znamená to, že byl nalezen
pouze jeden takový případ).
Ve třech příkladech se v chorvatštině objevuje předložka do (existuje však též spojení
doči u nešto). Tomu v češtině odpovídá předložku k, která se pojí s dativem.
V chorvatštině se předložka k rovněž pojí s dativem (doči ka gradu), kdy ka odpovídá
českému ke. V jednom případě odpovídá chorvatské do českému ve, kde ale zároveň
vyžaduje akuzativ. (GH, 1994, 137)
akuzativ:
CH ČJ
Na na
u (3) k(2),0
V uvedených příkladech se objevuje pouze předložka u (ve spojení doči u posjed),
v češtině předložka není. Naproti tomu chorvatské bezpředložkové spojení donijeti odluku
vyžaduje již v češtině předložku k (dospět k rozhodnutí).
29
lokál:
CH ČJ
u (2) 0,v
Na na
Chorvatská předložka u odpovídá českému v, v druhém případě v českém spojení
předložka chybí (mít možnost). Předložka na se v obou jazycích shoduje.
instrumental:
CH ČJ
pod (2) 0, pod
V jednom z uvedených případů se chorvatská předložka pod shoduje s českou.
V druhém případě je český výraz bez předložky (bitipod vlasništvom - být majetkem)
30
2.2.3. Pády ve spojeních typu V - Sprep (S)
Zde lze konstatovat, že pády, které se uplatňují ve vazbě V - Sprep (S), tedy pády, které
se pojí s předložkou, se v obou jazycích většinou liší. Jestliže se v chorvatštině
ve verbonominálním spojení objeví genitiv, v češtině tomu odpovídají následující pády:
nominativ 0
genitiv vůči podrij etlo od (koga) - pocházet od (koho)
dativ podiči bunu protiv (koga) - povstat proti (komu), vyvolat
vzpouru
podiči optižnicu protiv (koga) - vznést obvinění proti (komu)
uputiti prosvjed protiv (čega) - vznést protest proti (čemu)
akuzativ najaviti tužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho)
nametnuti sankcije protiv (koga) - uvalit sankce na (koho)
podiči optužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho)
podiči tužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho)
uvoditi sankcije protiv (koga) - uvalit sankce na (někoho)
lokál 0
instrumentál napraviti poznanstvo izmedu (koga) - navázat známost s (kým)
sastaviti nagodbu izmedu (koga) - vytvořit dohodu mezi (kým)
Zde žádná nápadná shoda vpádech nepanuje. Chorvatskému genitivu odpovídá
v češtině nejčastěji dativ, akuzativ nebo instrumentál, pouze v jednom případě genitiv.
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení objeví akuzativ, v češtině tomu
odpovídají následující pády:
31
nominativ 0
genitiv unositi zabunu u (nešto) - vnášet nedorozumění do (čeho)
dativ imati přistup u (što) - mít přístup k (čemu)
iznositi primjedbe na (što) - vznést výtky proti (komu)
akuzativ imati razumijevanje za (što) - mít porozumění pro (co)
izraditi zahtjev za (što) - vypracovat žádost o (co)
najaviti žalbu na (koga) - podat stížnost na (koho)
podnijeti žrtvu za (koga) - přinést oběť za (koho)
lokál uvoditi red u (što) - nastolit řád v (čem)
instrumentál
Chorvatskému akuzativu ve většině případů odpovídá v češtině také akuzativ, pouze
ve třech případech je tomu jinak.
Jestliže se v chorvatštině ve verbonominálním spojení (v nominální části) objeví lokál,
v češtině tomu odpovídají následující pády:
nominativ 0
genitiv 0
dativ donijeti odluku o (čemu) - dospět k rozhodnutí o (čem)
podiči protest prema (kome) - vznést protest proti (komu)
akuzativ imati mišljenje o (čemu) - mít názor na (co)
lokál donositi informacije o (čemu) - přinášet informace o (čem)
imati učešče u (čemu) - mít podíl v (čem)
iznijeti dokaze o (čemu) - předložit důkazy o (čem)
obaviti izmjene u (čemu) - provést změny v (čem)
objaviti informacije o (čemu) - zveřejnit informace o (čem)
održati raspravu o (čemu) - vést rozhovor o (čem)
32
ostvariti napredak u (čemu) - učinit pokrok v (čem)
otvoríti pregovore o (čemu) - přistoupí k jednáním o (čem)
postiči uspjeh u (čemu) - dosáhnout úspěchu v (čem)
podnijeti izjavu o (čemu) - přednést zprávu o (čemu)
podnijeti izvješče o (čemu) - předložit zprávu o (čem)
pretrpj eti poraz u (čemu) - utrpět porážku v (čem)
voditi rasprave o (čemu) - vést rozhovory o (čem)
instrumental 0
Zde se čeština ve většině případů shoduje z chorvatskou formou, pouze ve třech
případech se v češtině objevil jiný pád.
Nominativ, dativ a instrumental se v tomto typu chorvatských spojeních (uvedených
v této) práci nevyskytují.
33
2.2.4. Předložky ve spojení typu V - Sprep (S)
genitiv:
CH ČJ
izmedu (2) mezi, s
od od
protiv (8) na (5), proti (3)
Chorvatská předložka protiv se ve třech případech shoduje s českou obdobou
proti a v pěti případech s předložkou na. Je tomu tak díky rozdílným pádům, zatímco
v chorvatštině se jedná stále o dativ, v češtině se v těchto spojeních objevuje dativ
i akuzativ.
Předložky od si odpovídají v obou jazycích. Předložka izmedu odpovídá českému
mezi, v jednom případě je však v češtině vhodnější předložka s (vytvořit dohodu mezi
kým). Pokud by ale výchozí spojení sastaviti nagodbu izmedu koga bylo přeloženo jako
uzavřít dohodu mezi kým, pak by se předložky shodovaly.
akuzativ:
CH ČJ
na (2) na, proti
u (3) do, k, v
za (3) o, pro, za
V tomto případě lze konstatovat, že pouze ve dvou případech se předložky shodují:
chorvatské a české na a za. Chorvatskému u, které se v češtině běžně překládá jako
v, odpovídají ve výše uvedených spojeních rovněž předložka do a k.
34
lokál:
CH ČJ
o(10) o (9), na
prema proti
u (5) v (5)
Celkem v osmi případech odpovídá chorvatská předložka o českému o, pouze jednou se
v češtině objevuje na. Chorvatská předložka u odpovídá ve všech třech uvedených
příkladech českému v. Předložka prema se objevuje pouze jednou a odpovídá jí české
proti.
35
2.3. Podstatná jména konkrétní a abstraktní
Za podstatná jména konkrétní lze označit to, co můžeme vnímat a pozorovat smysly.
Naproti tomu mezi podstatná jména abstraktní se řadí názvy pro samotné vlastnosti, děje
a vztahy (Havránek - Jedlička, 1970, 106).
HG navíc dodává, že u konkrétních substantiv (konkrétne ili stvarne imenice) nezáleží
na jejich vzdálenosti. Proto sem patří i slova j ako vila, andeo, mjesec, zvijezda aj.
Abstraktní substantiva (apstraktne, mislene ili nestvarne imenice) nejsou skutečné, ale
jako o skutečných o nich mluvíme.Patří sem všechny činnosti (borba, učenje, sviranje),
duševní stavy (tuga, veselje, sreča) a vlastnosti (dobrota, mladost, živost) (HG, 1997, 100).
HG dále uvádí:,, Hranice mezi konrétními a abstraktními substantivy není přesně
určena. Některé z nich, např. ty, které označují určitá organizovaná společenství (národ,
pleme, država, društvo aj) mohou být chápána jako konkrétní, protože jsou to sdružení
něčeho hmatatelného. Mohou být ale považována i za abstraktní, protože to, co označují
není hmatatelné (ačkoli členové skupiny jsou)." (HG, 1997, 101).
2.3.1. Podstatná jména abstraktní
V této práci se vyskytují převážně abstrakta. Lze je rozpoznat podle specifických
sufixů. Nejčastějším typem substantiv, která se ve zde uvedených spojeních objevují jsou
deverbativa.
Deverbativa
Výchozím tvarem pro tvoření podstatných jmen slovesných (deverbativ) jsou tvary
příčestí trpného se změnou koncového n —> nj a t —> č. Tvoří se však také od sloves, která
příčestí trpné nemají, např: putovanje (cestování), bolovanje (stonání).
V ijekavštině navíc dochází ke střídaní ije a je v základu slova (riješiti —> rješenje,
razumjeti —> razumijevanje.) (Sedláček, 1989,90)
V češtině lze tvořit deverbativa od každého slovesa, zatímco v chorvatštině to
u některých dokonavých sloves není možné. V takovém případě jsou nahrazovány
36
deverbativy utvořenými od sloves nedokonavých, např: otkazivanje posjeta (doslova
odříkávání návštěvy), utvořeno od nedokonavého slovesa otkazivati místo od dokonavého
otkazati. (1989, 91)
Uvádím pouze ty sufixy, které se objevují u příkladů uvedených v této práci.
Sufixy charakteristické pro deverbativa:
-A
Sufix označuje ženský rod substantiva.
istraga (vyšetřování), odluka (rozhodnutí), tužba (žaloba), priprema (příprava), obrana
(obhajoba), obveza (povinnost), ozljeda (zranění), briga (starost), pobjeda (vítězství),
sumnja (pochybnost), izmjena (změna), odluka (rozhodnutí), obnova (obnova), obuka
(výcvik, výuka), žalba (stížnost), prijava (přihláška), rasprava (rozhovor), zabuna
(nedorozumění), záštita (ochrana), izjava (prohlášení), šteta (škoda), poruka (vzkaz,
zpráva), usluga (služba), rasprava (rozhovor), veza (kontakt, spojitost), zabuna
(nedorozumění), žrtva (oběť)
-BA
SM jej označuje jako méně prodiktivní sufix. Některá substantiva mohou být rozšířena
sufixem -idba (SM, 1989, 91).
tužba (žaloba), primjedba (výtka), žalba (stížnost), nagodba (dohoda), provedba
(provádění)
Nej příznačnějším zakončením deverbativ je sufix -E
Díky výše popsaným hláskovým změnám mají deverbativa dvojí zakončení: -nje a -če.
ČE
učešče (účast, podíl)
-NJE
rješenje (řešení), uvjerenje (přesvědčení), širenje (šíření), znanje (poznání, známost),
37
razočaranje (rozčarování), iznenadenje (překvapení), razumijevanje (porozumění), pitanje
(otázka), uvjerenje (přesvědčení), žaljenje (politování), mišljenje (názor, smýšlení),
zlostavljanje (zneužívání), očuvanje (ochrana), znanje (znalost)
-NJA
Odvozená substantiva často ztrácejí dějový význam,
pažnja (pozornost), ophodnja (hlídka)
NULOVÝ SUFIX
Jedná se o velmi produktivní příponu stejně jako v češtině.
pritvor (vězení), poraz (porážka), prekid (přerušení), uvid (přehled), zavjet (slib), pomoč
(pomoc), pokus (pokus), dogovor (dohoda), sporazum (dohoda), nadzor (dozor), nápad
(útok), odgovor (odpověď), pregovor (jednání), izbor (volba), pian (plán), pomak (posun),
izazov (výzva), nalog (příkaz), zahtjev (žádost), prijedlog (návrh), član (člen), prijedlog
(návrh), argument (argument), protest (protest), vijest (zpráva), odnos (vztah), posjed
(vlastnictví), dokaz (důkaz)
Ostatní sufixy
-AK
Sufix výhradně mužského rodu. Objevuje se v názvech míst, nositelů vlastností,
příslušníků etnik a věcí.
postupak (řízení)
-ICA
Tento sufix označuje zpravidla substantiva ženského rodu, výjimečně však i mužského
(izdajica). Rovněž se objevuje při tvorbě deminutiv.
optužnica (obvinění), pozivnica (pozvánka)
-OST
Jedná se o velmi produktivní tvoření.
38
uvjerenost (přesvědčení), angažiranost (angažovanost), mogučnost (možnost), pozornost
(pozornost)
-STVO
Rovněž tento sufix je velmi produktivní,
ubojstvo (vražda), samoubojstvo (sebevražda)
Další sufixy, které se u abstrakt vyskytují, ale u substantiv v této práci nejsou
zastoupeny:
-aj (napadaj) -ava/-njava (pucnjava) -ot (grohot), -ilo (ludilo), -ina (blizina).
2.3.2. Podstatná jména konkrétní
V uvedených verbonominálních spojeních se objevují převážně abstraktní substantiva.
Za konkrétní by snad bylo možné považovat substantivum pritvor ve významu vězení
(tedy vězeňská budova), ve spojení odrediti pritvor (uvalit vazbu) se však již jedná
o abstraktní substantivum. Mezi spojeními uvedenými ve zvláštní kapitole Sporná spojení
se však vyskytuje substantivum zamka (past, smyčka, přeneseně též léčka, nástraha)
ve spojení postaviti zámku (nalíčit past). Zde šlo původně o substantivum konkrétní, ale
v uvedeném spojení už má význam abstraktní.
V této práci byly u konkrétních substantiv nalezeny tyto sufixy:
-ICA
Tento sufix je charakteristický pro substantiva rodu ženského pomocí něj se dají také
tvořit deminutiva. V chorvatštině je tento sufix rozšířen více než v češtině sufix -ice, neboť
čeština dává přednost spíše sufixu -ka (prodavačica - prodavačka) (Sedláček, 1989, 85).
članica (členka)
NULOVÝ SUFIX
član (člen)
39
2.4. Plurál (množina)
Plurál vyjadřuje mnohost, a to buď pomocí afixů (což je případ níže uvedených
příkladů) nebo lexikálně (Lotko, 2000, 88). Fr. Čermák uvádí, že v důsledku rostoucí
intelektualizace jazyka roste také význam a frekvence užívání abstraktních substantiv.
Poukazuje na to, že tato tendence je patrná ve všech evropských jazycích, dají se dokonce
vypozorovat některé shodné rysy, např. řídký výskyt plurálu u abstrakt aj. (Čermák, 1974,
288). Ve zkoumaném materiálu se plurál vyskytuje jen zřídka. Je to u těchto spojení:
donositi informacije - přinášet informace
imati interese - mít zájmy
iznijeti dokaze - předložit důkazy
iznijeti zahtjeve - předložit požadavky
iznositi primjedbe - vznést výtky
nametnuti sankcije - uvalit sankce
obaviti izmjene - učinit změny
objaviti informacije - zveřejnit informace
otvoriti pregovore - přistoupit k jednáním
posiati poruke - poslat zprávy
stvarati štěte - způsobovat škody
uputiti izmjene - provést změny
uvoditi sankcije - uvalit sankce
voditi rasprave - vést rozhovory
K většině uvedených případů bylo možné dohledat (na portálu www.google.hr) rovněž
variantu se substantivem v singuláru: imati interes, obaviti izmjenu, posiati poruku,
objaviti informaciju, voditi raspravu.
U některých případů varinata se singulárem existuje: iznijeti zahtjev, iznijeti dokaz,
stvarati štětu, nametnuti sankciju, ale plurálová varianta převažuje.
Třetím případem jsou spojení, kde se následující varianta se singulárem nevyskytuje:
donositi informaciju, iznositi primjedbu, otvoriti pregovor, uputiti izmjenu, uvoditi
40
sankciju.
Fr. Čermák k tomuto jevu poznamenává: „Plurál zásadně nemívají substantiva čistě
procesová, stavová nebo agenciální (boj, výroba, dech, vliv aj.). U deverbativ, kde možnost
plurálu je, se slovesný původ oslabuje, popř. ztrácí a převládá chápání časově
ohraničeného aktu (tedy nikoli průběhu) kvantifikovatelného plurálem." (Čermák, 1974,
292).
41
2.5. Slovesa (glagoli)
Slovesa vyjadřují děj, podle poměru děje k podmetu je podmět buď činitelem
(při činnosti) nebo jeho nositelem (při stavu či změně stavu). Děj však může být i zcela
nevázaný na podmět (prší, hoří aj.).
Činitel děje se nazývá agens, je to buď psychologický nebo reálný původce děje,
většinou shodný se subjektem (Lotko, 2000, 12).
Slovesa lze rozdělit na slovesa akční, která vyjadřují činnost a na slovesa stavová,
která vyjadřují stav nebo jeho změnu (Havránek - Jedlička, 1970, 215).
V chorvatské mluvnici se setkáváme s podrobnějším dělením, které se s českým
dělením částečně překrývá. Slovesům akčním odpovídají dvě skupiny sloves: glagoli
radnje a glagoli zbivanja. (Slova radnja i zbivanje označují děj)
Glagoli radnje však označují děj, ke kterému dochází záměrně, úmyslným působením
(davati, dovesti, nositi, ulaziti, raditi).
Glagoli zbivanja (medijalni glagoli) označují neúmyslné působení či děj, který
způsobují přírodní zákonitosti (grmjeti, jačati, postajati, rasti, padati) (Težak - Babic,
1994, 118).
V některých případech bávají tyto dvě skupiny označovány souhrnným názvem razvojni
(evolutivni) glagoli, protože označují rozvoj nějaké činnosti. Podle druhu činnosti se pak
dále dělí na:
kreativní (tvorački) - děj, při kterém něco vzniká
transformativní (preoblični) - změna stavu
kurzivní (glagoli kretanja) - změna polohy, místa (HG, 1997, 222).
Slovesům stavovým pak v chorvatštině odpovídají glagoli stanja (stativni glagoli, též
medijalni), která ale označují pouze stav, nikoli už jeho změnu (na rozdíl od češtiny).
Pomocí nich se vyjadřuje např. stav mysli (bdjeti, spavati), polohy těla (klečati, visjeti),
existence (biti, ostatí), přání, potřeby (htjeti, morati) atd. Stejně jako předchozí skupina
bývají označována jako medijalni, protože označují děj, ke kterému dochází bez přispění
původce děje (Težak - Babic, 1994, 118).
42
Podle významu lze dále slovesa dělit na plnovýznamová (glagoli potpuna značenja)
a neplnovýznamová (glagoli nepotpuna značenja). Ta se dále dělí na slovesa pomocná
(pomocne), která nemají vlastní věcný význam, sponová (sponske), kam patří především
slovesa být, stát se apod. Chorvatština má ještě třetí skupinu, tzv polusponske glagoli,
které označují různý průběh děje (trebati, izvršiti, obavljati) (HG, 1997, 223).
Pomocná slovesa lze dále rozdělit na způsobová (modálni), kam patří napr.mít, muset,
smět a která určují osobní vztah podmetu k ději, a na fázová (začít, přestat), která vyjadřují
určitou fázi děje. (Havránek - Jedlička, 1970, 217) Rozhodujícím je v těchto spojeních
právě sloveso, které určuje, o kterou fázi se jedná, podle toho lze rozlišit slovesa:
Inchoativní (početní, inkoativni, ingresivni) - vyjadřují začátek děje či změnu
uvádějící do stavu. Jsou nejvýraznější co do ustálenosti jednotek.
Durativní (neprekidni, durativni) - vyjadřují trvání děje, patří sem především mít
a být.
Terminativní (završni, finitivni) - vyjadřují konec děje nebo změnu rušící dosavadní
stav. Patří mezi nejméně vyhraněnou skupinu (Čermák, 1974, 290).
S ohledem na to, že výše uvedené rozdělení je dosti komplikované, neboť jednotlivé
kategorie se v češtině a chorvatštině shodují často pouze částečně, bylo pro tuto práci
zvoleno dělení jednodušší:
na slovesa tranzitivní či přechodná (tranzitivní, prelazni glagoli) a intranzitivní či
nepřechodná (intranzitivní, neprelazni glagoli). Tranzitivní slovesa (též tranzitiva) j sou
slovesa, která se pojí s prostým (tj. bezpředložkovým) předmětem v akuzativu.
Intranzitivní (též intranzitiva) jsou slovesa, která vyžadují předmět v jiném než prostém
akuzativu, nebo ho nevyžadují vůbec. (Lotko, 2000, 51, 119). Oba výše zmíněné typy
spadají pod slovesa předmětová (predmetní, objektni glagoli), tedy slovesa, která
k doplnění svého významu vyžadují ještě předmět. Ta, která ho nepotřebují se nazývají
bezpředmětná (apsolutni glagoli) (HG, 1997, 230).
Slovesa obsažená ve zde uvedených spojeních jsou z vetší části tranzitiva. Patří sem až
na několik výjimek všechna slovesa ze spojení typu V - S a V - Sprep (S). Výjimky tvoří
slovesa baviti se (+ instrumentál), izložiti (+ dativ), postatí (+ nominativ). Tyto tři příklady
43
patří mezi intranzitiva, kam dále spadá celá skupina spojení typu Vprep - S.
Tranzitiva tak obsahuje 110 spojení, což je 86% z celkového počtu, intranzitiva pak 18
spojení a tvoří tak 14%.
Spojení s tranzitivem 110 86%
Spojení s intranzitivem 18 14%
Vzhledem k tomu, že se některá slovesa opakují, je celkový počet sloves, vyskytujících
se ve spojeních mnohem menší. Pokud bereme v úvahu jen počet sloves, bez ohledu na to,
kolikrát se ve spojeních opakují, vypadá celkové rozdělení takto: Sloves, která jsou
tranzitivní, je v celé práci 57, což činí 84% z celkového počtu sloves. Sloves
intranzitivních je pouze 11a činí tak 14% z celkového počtu sloves.
Tranzitivní slovesa 57 84%
Intranzitivní slovesa 11 16%
Důležité je zmínit fakt, že některá slovesa, která spadají mezi tranzitiva, mohou
v některých situacích patřit i mezi intranzitiva (HG, 1997, 230). Je tomu např. u slovesa
imati, které ve spojení imati na brizi patří mezi intranzitiva, ale ve spojeních imati interese,
mišljenje, mogučnost, obvezu, pian, přistup, razumijevanje a učešče se řadí mezi tranzitiva.
Stejně je tomu u slovesa uputiti. Ve spojení uputiti u pitanje patří mezi intranzitiva,
ve spojení uputitiprosvjedpak mezi tranzitiva.
44
2.6. Vid neboli aspekt (chorvatsky taktéž)
Jedná se o kategorii vztahující se výhradně ke slovesům a vyjadřující časovou stránku
slovesného děje. Podle jeho průběhu se slovesa dělí na dokonavá (svrženi, perfektivni
glagoli) a nedokonavá (nesvršeni, imperfektivni glagoli) (Lotko, 2000, 18).
Slovesa dokonavá jsou dějově ohraničená a nemohou ve skutečnosti vyjádřit děj
přítomný, pouze děj minulý či budoucí. Slovesa nedokonavá se nevyznačují časovou
ohraničeností, děj se vztahuje k minulosti, současnosti i budoucnosti (HG, 1997, 225).
Vidové dvojice (vidskiparnjaci)
Označujeme tak dvojice sloves, které se od sebe liší pouze videm (čitati - pročitati,
pisati - napisati, činiti - učiniti). Patří sem ale i slovesa, která se liší způsobem, jakým je
daná činnost prováděna (kopati - iskopati). Nedokonavá slovesa se často tvoří od sloves
dokonavých spojením s předponou, opačně pak dokonavá od nedokonavých příponou.
Proces, kdy se nedokonavé sloveso mění v dokonavé se nazývá perfektivizace
(perfektivizacija). Opačný proces se nazývá imperfektivizace (imperfektivizacija) (Lotko,
2000, 87).
V chorvatštině se však v některých případech vidové dvojice liší pouze přízvukem :
pógledati (nedokonavé) -poglédati (dokonavé). Často se také u vidových dvojic setkáme
s různými morfémy v kořeni slova: otiči (dokonavé) - odlaziti (nedokonavé), naci
(dokonavé) - nalaziti (nedokonavé). Tento jev se nazývá supletivismus. Dvojice takto
vzniklé označuje chorvatština jako supletivniparnjaci. Některá slovesa lze zařadit zároveň
mezi dokonavá i nedokonavá (yidjeti, večerati, telefonirati, lakirati). Tento jev se nazývá
obojvidovost či vidová nevyhraněnost (Čechová, 2003, 171). Chorvatština pak taková
slovesa nazývá dvovidni glagoli (HG, 1997, 226).
V této práci převažují zejména spojení s dokonavým slovesem. Celkem jich je 93, což
činí zhruba 73% celkového počtu. Spojení se slovesem nedokonavým je pouze 35, což je
přibližně 27% celkového počtu. Pro názornost přikládám tabulku.
45
Dokonavá slovesa 93 73%
Nedokonavá slovesa 35 27%
2.7. Frekvence substantiv a sloves
Frekvence substantiv a jejich překladů
5x pitanje - otázka (5)
4x šteta - škoda (4)
rješenje - řešení (4)
3x zahtjev - žádost (2), požadavek (pl)
tužba - žaloba (3)
mogučnost - možnost (3)
V levém sloupci uvádím, kolikrát se dané slovo vyskytlo. V pravém sloupci je pak ono
slovo v chorvatštině, za pomlčkou v češtině, přičemž čísla v závorkách vyjadřují, kolikrát
bylo chorvatské slovo jak přeloženo, poznámka pl. ukazuje, že substantivum bylo
výjimečně v plurálu.
Nej častějším substantivem, které se ve verbonominálních spojeních v této práci
objevuje je substantivum pitanje (otázka). Vyskytuje se celkem pětkrát ve spojení s pěti
různými slovesy. Druhé nej četnější substantivum je šteta (škoda) a rješenje (řešení), obě se
vyskytují celkem čtyřikrát. Třetí příčku zaujímají substantiva zahtjev, které bylo ve dvou
případech přeloženo jako žádost a v jednom případě se objevuje v plurálovém tvaru,
do češtiny přeloženo jako požadavky. Tužba (žaloba) a moguňost (možnost) se vyskytují
třikrát. Substantiva, která se vyskytují pouze dvakrát nezaznamenávam, jejich počet je
vysoký.
S trochou nadsázky lze tedy shrnout, že nejvíce je v životě otázek, na které je potřeba
najít řešení, jinak se nevyhneme škodám. Další možností je pak buď podat žádost nebo
rovnou žalobu.
46
Frekvence sloves a jejich překladů
lOx imati - mít (10)
6x podnijeti - podat (2), předložit (2), přednést, přinést
5x doči - dojít (2), dospět, přijít, získat (nabýt)
podiči - vznést (2), podat (2), vyvolat
postiči - dosáhnout (3), docílit, dospět
5x dati - dát (2), podat, poskytnout, učinit
izazvati - vyvolat (2), vzbudit, způsobit
izraziti - vyjádřit (4)
napraviti - udělat (2), způsobit (2)
3x biti - být, mít patřit,
iznijeti - předložit (2), položit
postaviti - adresovat, položit, upozornit
uputiti - podat (2), provést
Nej frekventovanějším slovesem je imati, kterému v českém překladu vždy odpovídá
sloveso mít. Za ním následuje sloveso podnijeti, které bylo ve dvou případech přeloženo
jako podat, ve dvou jako předložit a po jednom případu se objevuje jako přednést
apřinést. Sloveso doči bylo dvakrát přeloženo jako dojít, jednou jako dospět či přijít
a v jednom případě jako získat (jedná se však o problematické spojení doči u posjed, pro
který nemá čeština odpovídající spojení, proto by zde bylo možné uvést i sloveso nabýt).
Podiči je přeloženo dvakrát jako vznést, dvakrát jako podat a jednou jako vyvolat. Postiči
pak celkem třikrát bylo přeloženo jako dosáhnout, jednou jako docílit a jednou jako
dospět. Sloveso dati, které otvírá skupinu sloves, která se vyskytla pětkrát, pouze dvakrát
bylo přeloženo jako dát, pak už pokaždé jinak: podat, poskytnout, učinit. Izazvati pak
dvakrát jako vyvolat a jednou jako vzbudit či způsobit. Sloveso napraviti bylo dvakrát
přeloženo jako udělat a jednou jako způsobit. Izraziti bylo ve všech čtyřech případech
přeloženo jako vyjádřit. Poslední skupinu tvoří slovesa, která se ve spojeních objevila
třikrát. Sloveso biti bylo pokaždé přeloženo jinak: jako být, mít a patřit. Iznijeti dvakrát
jako předložit a jednou jako položit.Sloveso postaviti má ve spojeních vždy naprosto
odlišné překlady: adresovat, položit či upozornit. Poslední sloveso uputiti se pak dvakrát
47
objevuje jako podat a jednou jako provést. Slovesa, která se objevují pouze dvakrát pro
jejich velký počet neuvádím.
Lze konstatovat, že zatímco chorvatská substantiva až na jednu výjimku odpovídají
svým českým protějškům, u sloves tato jednota platí jen pro dva případy z dvanácti.
Ve většině případů každá situace vyžadovala poněkud odlišný překlad.
2.8. Sporná spojení
Jak jsem již dříve uvedla, kromě A. Jedličky řadí většina lingvistů mezi verbonominální
spojení i takové případy, kdy dané spojení nemá svůj koexistující jednoslovný protějšek.
Při excerpci materiálu jsem se s podobnými spojeními často setkávala, zde uvádím několik
příkladů:
dobiti pristanak - získat souhlas
imati na umu - mít na mysli, na paměti
izazvati kontroverze, reakciju - vyvolávat kontroverze, reakce
obaviti očevid - provést identifikaci
obavljati dužnost - konat povinnost
pokrenuti inicijativu, politiku - podnítit iniciativu, politiku
postiči konsenzus - dosáhnout shody
prolongirati rješavanje, problém - prodlužovat, oddalovat řešení, problém
štititi interese - hájit zájmy
usvojiti rezoluciju - osvojit rezoluci
uvesti pořez na (nešto) - uvalit daň
zamrznuti pregovore o (čemu) - zmrazit jednání
U těchto nezařazených spojení se často vyskytuje substantivum cizího původu (objevuje
se však také sloveso prolongirati), což je zřejmě hlavní důvod, proč v chorvatštině nemají
svůj jednoslovný protějšek. Naproti tomu některá substantiva mají společný základ
s případným slovesem, ale nelze je považovat za ekvivalenty. Tak je tomu např.
u substantiva pristanak. Ve spojení dati pristanak (dát souhlas) byl zařazen mezi
verbonominální spojení, neboť mu odpovídá sloveso pristáti (souhlasit). Ve spojení dobiti
48
pristanak (získat souhlas) již však sloveso pristáti nehraje úlohu výrazu, kterým by se dané
spojení dalo nahradit. Z tohoto důvodu bylo toto druhé spojení zařazeno do této kapitoly.
Zajímavým problémem je výraz ulaziti u pitanje (zabývat se otázkou). Existuje sice
sloveso pitati, ale v tomto případě nevyjadřuje zcela přesně význam uvedeného spojení.
Substantivum otázka by zde totiž mohlo být nahrazeno např. slovem problém, úkol apod.
Dané spojení totiž spíše než o „ptaní" mluví o řešení něčeho. A proto ani toto spojení
nemohlo být zařazeno.
Naproti tomu bylo zařazeno spojení počiniti ubojstvo (spáchat vraždu), protože existuje
jednoslovný výraz ubiti (zabít). Problém nastane u spojení počiniti samoubojstvo (spáchat
sebevraždu), společný základ se slovesem ubiti zůstává, význam se ale liší. (V češtině
používáme někdy nespisovné „zasebevraždit se", to ale nelze považovat za měřítko
uplatňované v této práci.)
49
2.9. Doslovný a volný překlad verbonominálních spojení
Dovolila jsem si takto dramaticky nazvat ta chorvatská spojení, u kterých je problém
přeložit je přesně do češtiny. Buď se odpovídající verbonominální spojení nevyskytuje
(používá se spíše jednoslovný výraz), nebo má poněkud odlišnou formu od chorvatského
ekvivalentu.
Jedním z příkladů je výraz doči u posjed (např. Jutarnji list došao je u posjed 30
miljuna eura).
Doslovný překlad slova posjed zní statek; majetek. Význam věty uvedené v závorce je
tedy ten, že noviny Jutarnji list získaly 30 milionů eur. Pokusy najít vhodné
verbonominální spojení v češtině nebyly příliš úspěšné: Jutarnji list nabyl (získal) jmění,
(majeíek) 30 mil eur. Celé spojení by se muselo rozšířit alespoň o další komponenty, např:
Juiarnji list získal majetek v hodnotě 30 mil eur.
Druhým případem, kdy byl překlad poněkud problematický, je spojení biti u pripremi
(Pianje več u pripremi). Doslovný překlad být v přípravě zní snad trochu kostrbatě, proto
tento výraz doplňuji o další komponent a celé spojená by tedy mohlo znít být v přípravné
fázi nebo být vefázi přípravy.
Biti pod vlasništvom znamená doslova být pod vlastnictvím, tedy patřit někomu, být
majetkem někoho (např. Akcije če biti pod vlasništvom leasing kompanije.). Český překlad
by mohl znít Akcie budou majetkem leasingové společnosti nebo Akcije budou patřit
leasingové společnosti apod.
Spojení odrediti pritvor by se mohlo doslova přeložit jako určit vězení (Sud če mu
odreditipritvor). Vhodnější ale bude spojení uvalit vazbu. Tedy celý překlad by zněl: Soud
na něj uvalí vazbu.
U některých dalších spojení odpovídalo chorvatskému slovesu poněkud jiný překlad,
50
než by tomu bylo v případě, kdy by sloveso stálo samo o sobě. Uvedu několik příkladů,
např. spojení dati izjavu (učinit prohlášení) by pak bylo přeloženo jako dát prohlášení,
spojení dati podršku (poskytnout podporu) pak jako dát podporu. U spojení iskazati
zabrinutost (projevit starost) by doslovný překlad zněl vyjádřit starost. Otvoriti mogučnost
(poskytnout možnost) lze doslova přeložit jako otevřít možnost. Slovesupostaviti odpovídá
v češtině sloveso postavit či položit, v případě spojení postaviti izazov se jako nej vhodnější
jeví překlad adresovat výzvu. Sloveso biti je někdy nutné přeložit jako mít, jako je tomu
u příkladu biti u mogučnosti (mít možnost). Výraz održati raspravu (vést rozhovor) by
přeložený doslovně zněl konat rozhovor atd. Objevuje se ale též spojení, kde se jeví být
problematické substantivum, např. ve spojení imati mišljenje (mít názor) by doslovný
překlad zněl mít smýšlení. To je ale pouze ojedinělý případ, většinou si chorvatská a česká
substantiva odpovídají.
Počet spojení, kdy oba komponenty mohly být přeloženy doslovně, aniž by nějak utrpěl
celkový význam je 94, což činí 73% z celkového počtu spojení. V menšině tak zůstávají
spojení, kdy alespoň jeden komponent (většinou sloveso) muselo být přeloženo odlišně,
s počtem 34 spojení, tj. 27% z celkového počtu spojení.
Doslovný překlad 94 73%
Volný překlad 34 27%
51
3.Shrnutí
Ve své práci jsem se pokusila podat ucelený přehled o verbonominálních spojeních
a jejich významu pro mezilidskou komunikaci. Ten bezesporu spočívá v jejich nápadnosti.
Oživují text, v němž jsou obsažena a zároveň dodávají sdělení na vážnosti, i když
v některých případech se jedná spíše o tzv. hru na exkluzivnost. Někdy může jejich užití
vyznít nepatřičně, přehnaně, např. v prostěsdělovacím stylu.
Práce je rozdělena do dvou částí. V teoretické části jsem vymezila pozici, jakou
verbonominální spojení zaujímají ve stylistice, jazykovedné disciplíně, která pojednává
0 komunikaci a která snad nejdynamičtěji zachycuje proměny jazyka v průběhu let. Zjistila
jsem, že nejvíce se verbonominální spojení uplatňují v publicistickém stylu, kde již dnes
tvoří důležitý výrazový prvek, který se často řadí k automatizovaným (neustále
se opakujícím) výrazům. Vedle nich se uplatňují také další výrazové prostředky, které jsou
typické právě pro publicistiku a nazývají se proto publicismy.
Samotný název multiverbizační verbonominální spojení prošel během let dosti složitým
vývojem. Lingvisté sice pociťovali nutnost vymezit jej a oddělit od frazeológie, zároveň
se však přeli o to, jaký název by nejvhodněji daný typ spojení reprezentoval. V literatuře se
tak můžeme setkat s názvy jako rozložené vazby slovesné, slovesně jmenné či vazby
analytické. Také pojem multiverbizace prošel svým vývojem, u nás zdomácněl zejména
díky Aloisi Jedličkovi. Lingvista Miloš Dokulil však navrhl název pluriverbizace. Vedl ho
k tomu zejména fakt, že pojem multiverbizace (proces, kdy z jednoslovného pojmenování
vzniká víceslovné) tvoří v podstatě protějšek k termínu univerbizace(proces, kdy
z víceslovného pojmenování vzniká jednoslovné). Podle některých kritérií lze však mezi
verbonominální spojení zařadit i výrazy, které svůj jednoslovný protějšek nemají. Ovšem
1 mezi zastánci této teorie se objevuje názor, že u těchto případů již vlastně nejde
o multiverbizaci ve vlastním slova smyslu. Právě pro nejednotnost těchto tvrzení jsem se
rozhodla zvolit pro tuto práci Jedličkův systém, tedy zařadit jen taková verbonominální
spojení, která svůj jednoslovný protějšek mají. Spojení, která ho nemají jsem však alespoň
stručně zmínila také.
52
V praktické části jsem podrobila zkoumaný materiál analýze z hlediska gramatického
i významového. Spojení jsem rozdělila na typ V - S (prosté spojení slovesa a substantiva),
Vprep - S (Před substantivem je předložka) a V - Sprep (S) (substantivum s pomocí
předložky pojí s jiným substantivem). Větší pozornost j sem věnovala substantivům, neboť
jsou to právě ona, kdo nese ve spojeních význam. Zaměřila jsem se především na pády
a předložky, které se s danými pády pojí. Pro přehlednost jsem vytvořila několik tabulek.
První sloupec označuje pády, druhý a třetí pak stav, jaký jsem zjistila v chorvatštině, tedy
počet příslušných spojení v chorvatštině a následně procentuální vyjádření. Čtvrtý a pátý
sloupec je totéž pro češtinu
Ve spojeních typu V - S a Vprep - S se vyskytují tyto pády:
chorvatština čeština
nominativ 1 1 % 0 0%
genitiv 4 4% 3 3 %
dativ 1 1 % 7 8%
akuzativ 79 88% 75 82%
lokál 3 3 % 1 1 %
instrumental 3 3 % 5 6%
V chorvatských spojeních typu V -S a Vprep - S se v 88% objevuje akuzativ. Žádný
zjiných pádů nedosahuje tak vysoké frekvence.V češtině je to o něco méně, 82 %.
Nepatrně se také liší počet chorvatských a českých spojení, kde se vyskytl genitiv, dativ,
lokál a instrumentál. Pro nominativ bylo v chorvatštině nalezeno pouze jedno spojení,
v češtině pak žádné.
53
Ve spojeních typu V - Sprep (S) se vyskytují tyto pády:
chorvatština čeština
nominativ 0 0% 0 0%
genitiv 11 31 % 2 6%
dativ 0 0% 7 20%
akuzativ 8 23 % 10 28%
lokál 16 46 % 14 40%
instrumental 0 0% 2 6%
Z uvedené tabulky je vidět, že ve spojeních typu V - Sprep (S) se pochopitelně ani
jednou neobjevuje nominativ. Jakožto bezpředložkový pád nemá v těchto spojeních místo.
Nejvíce je zastoupen lokál, v chorvatštině se objevuje ve 46 % spojení, v češtině ve 40 %.
S odstupem za ním následuje v obou jazycích akuzativ. Zatímco v chorvatštině nejsou
spojení s dativem vůbec zastoupena, v češtině tvoří 20 %. Dále následují spojení
sgenitivem, u nichž počet českých spojení zaostává za chorvatským.Čeština však nabízí
stejný počet spojení s instrumentálem, která naopak chorvatština nemá.
Na závěr lze tedy konstatovat, že u spojení typu V - S a Vprep - S dominuje výrazně
v obou jazycích akuzativ a ve spojeních typu V - Sprep (S) lokál.
Při zkoumání předložek, které se účastní zde uvedených spojení, jsem v praktické části
rovněž vytvořila přehled o tom, kterým chorvatským předložkám odpovídají v určitém
pádě české. Bohužel u předložek nepanuje taková jednota jako u pádů, proto zde
nepřikládám tabulku, neboť by musela být velmi komplikovaná a obávám se,
že k celkovému shrnutí by nijak nepřispěla. Uvedu tedy alespoň několik rysů, které se daly
u předložek vypozorovat.
Lze konstatovat, že chorvatská předložka na odpovídá českému na. Předložka do byla
větrech případech ze čtyř přeložena jako k, jednou jako ve. Předložka u byla vlokativu
vždy přeložena jako v, v akuzativu už však v každém spojení odlišně. Poměrně stabilní je
také předložka o, která byla v devíti případech z deseti přeložena jako o a pouze jednou
jako na.
54
Dalším zkoumáním j sem zjistila, že substantiva, která tvoří verbonominální spojení jsou
abstraktní. Pouze u substantiv član a članica (člen, členka) lze mluvit o substantivech
konkrétních. Většina uvedených substantiv se ve spojeních vyskytuje většinou v plurálu.
Pouze čtrnáct spojení obsahuje singulár, přičemž pouze k pěti z nich nebylo možné
dohledat tvar s plurálem. Týká se to především slov cizího původu a dále slov , která se
pojí s nedokonavými slovesy, tudíž je vcelku logické, že při činnosti, která se opakuje či
není dokončena, se spíše vyskytne substantivum v plurálu (např. provádět změny místo
provádět změnu).
Nej častějším substantivem, které se ve spojeních objevuje, je pitanje (otázka), které se
vyskytuje celkem pětkrát. Druhá nej frekventovanější substantiva jsou šteta (škoda)
a rješenje (řešení).
Při hodnocení sloves, která hrají ve verbonominálních spojeních spíše formální roli
jsem zjistila, že 110 spojení obsahuje tranzitivní sloveso (sloveso, které se pojí s prostým
akuzativem) a pouze 18 spojení obsahuje intranzitivní sloveso (sloveso, které se pojí
s jiným než prostým čtvrtým pádem nebo pád vůbec nevyžaduje). Do této druhé kategorie
patří všechna spojení typu Vprep - S a několik výjimek z kategorie V - S či V - Sprep (S).
Dále jsem zjistila, že slovesa ve spojeních jsou převážně nedokonavá (73 %) a pouze
necelá třetina spojení obsahuje sloveso nedokonavé (27 %). Nej častějším slovesem, které
se objevuje v uvedených spojeních je imati (mít), které se vyskytlo desetkrát, o něco méně
se pak objevuje podnijeti, které bylo překládáno různě, nejčastěji však jako podat nebo
předložit.
Na závěr se zabývám volným a doslovným překladem chorvatských verbonominálních
spojení. Vyplynulo, že 73 % všech uvedených spojení lze přeložit doslovně, zatímco
necelou třetinu (27 %) je lépe přeložit volně.
Pokud bych měla jednoduše shrnout, co vlastně verbonominální spojení je, pak bych
mohla konstatovat, že se jedná o spojení slovesa a substantiva, kterého se může a nemusí
účastnit také předložka (pojící se nejčastěji s akuzativem), která navíc může celé spojení
pojit s dalším substantivem (jež je nejčastěji v lokálu). Sloveso v takovém spojení je
většinou dokonavé, substantivum je abstraktum v singuláru. Všechny tyto poznatky se
vztahují jak na chorvatštinu, tak i na češtinu. Spojení lze většinou překládat doslovně.
55
Verbonominální spojení tvoří zajímavou skupinu komunikačních prostředků a jsou
důležitou součástí zejména publicistického a administrativního stylu.
56
4. Resume
U ovom radu pokúšala sam objasniti što znači termín dekomponirani predikát.
Po rasporedu poglavlja i njihovim naslovima jasno je da sam ovu ternu obradila na razini
gramatike i sémantike.
Svoj rad razdijelila sam na teoretski i praktični dio. U teoretskom dijelu krenula sam
od promatranja koju poziciju zauzima dekomponirani predikát u komunikaciji. Time se
bavi naročito stilistika, lingvistická disciplina koj a ima za cilj ispitivati komunikaciju
i stilove koji se u komunikaciji upotrebljavaju. Današnja stilistika razlikuje razgovorni,
znanstveni, administrativno-poslovni, publicistickí i književno-umjetnički stil.
Dekomponirani predikát najčešče se pojavljuje u publicistickom stilu, zato sam ovaj stil
podrobno obradila. Publicistickí stil se realizira u medijima kao što su štampa, televizija,
rádio i internet. Osnovni zadáci ovoga stila su informirati i formirati (utjecati).
Dekomponirani predikát oživljava tekst ili govor, a ponekad mu dodaj e ozbiljnost. Zato su
dekomponirani predikati najomiljeniji kod političara.
U praktičnom dijelu poklonila sam posebnu pažnju imenicama jer su one nositelji
značenja. Glagoli imaju samo formálnu funkciju. Najčešče se pojavljuje imenicapitanje
i glagol imati.
Dekomponirani predikát ima tri oblika:
1) glagol + imenica (V - S)
2) glagol + prijedlog + imenica (Vprep - S)
3) glagol + imenica + prijedlog (+ imenica) (V - Sprep (S))
Pored dekomponiranog predikata postoji obično još sinonimičan jednoriječni izraz:
voditi borbu - boriti se
vršiti ispitivanje - ispitivati
dodij eliti nagradu - nagraditi
Ponekad nije moguče dekomponirani predikát zamijeniti jednoriječnim izrazom
57
(obavljati dužnost, zamrznuti pregovore). Neki lingvisti ne smatraju ove slučajeve pravim
dekomponiranim predikatima (npr. A. Jedlička). Za svoj rad upotrijebila sam njegovo
stajalište i namjerno sam izabrala primjere koji imaju svoj jednoriječni par. One koji
nemajú svoj par spomenula sam u posebnom poglavlju.
Podrobno sam obradila padeže. U vezi V - S i Vprep - S najčešče se pojavljuje
akuzativ, u vezi V - Sprep (S) lokativ.
Sto se tiče prijedloga, nije bilo moguče napraviti neki opci zaključak. Svaki padež
zahtijeva odredeni prijedlog i taj se ponekad mora prevesti drugačije na češki te se ponekad
slaže s češkim prijedlogom. Mogu reči daje prijedlog o dosta stabilan (skoro svaki put mu
odgovara češki prijedlog o).
Gotovo su sve imenice u dekomponiranim predikatima apstraktne, najčešči sufiks koji
obuhvačavaju je -a (istraga, odluka) ili nulti sufiks (pritvor, prekid). Imenice su večinom
u jednini, samo kod 14 slučajeva pojavila sa množina.
Osim toga sam obradila glagole, večina spadá u tranzitivně glagole (86 %) što znáči da
se glagol povezuje bez prijedloga s akuzativom. U ovu skupinu spadajú gotovo svi glagoli
iz grupe V - S i V - Sprep (S). Postoje ipak neke iznimke koje, zajedno s glagolima
iz grupe Vprep - S, spadajú u intranzitivne glagole.
Sto se tiče vida (aspekta), glagoli mogu biti svršeni (73 %) ili nesvršeni (samo 27 %).
U radu dalje prikazujem kako izgledaju vidski parnjaci (pisati - napisati, činiti - učiniti)
te da na hrvatskom postoji takoder posebna pojava - kada se vidski parnjaci razlikuju samo
prema naglasku (pógledati - poglédati).
Bavila sam se takoder prijevodom cijelih dekomponiranih predikata na češki. Nekad je
bilo moguče upotrijebiti doslovan prijevod, dok je nekad trebalo slobodno prevoditi (npr.
doči u posjed).
Na kraju mogu konstatirati daje dekomponirani predikát bitan dio današnje stilistike,
naročito publicističkog, ali takoder administrativno-poslovnog stila. Mislim da če postupno
proniknuti i u dalje stilove (ili več proniče), opasnost samo predstavlja njihovo neumjesno
upotrebljavanje u komunikaciji.
58
5.Použitá literatura
ČE, 1996: DANEŠ, František a kolektiv: Čeština, jak ji znáte i neznáte. Academia, Praha
1996.
ČJ, 1997: DANES, František a kolektiv: Český jazyk na přelomu tisíciletí. Academia,
Praha 1997.
HG, 1997: BARIČ, Eugénia a kolektiv: Hrvatska gramatika. Školská knjiga Záhřeb 1997.
SČ, 2003: ČECHOVÁ, Marie a kolektiv: Současná česká stylistika. ISV, Praha 2003.
ZČ, 1970: JEDLIČKA, Alois a kolektiv: Základy české stylistiky. Státní pedagogické
nakladatelství., Praha 1970.
Anič 1994: ANIČ, Vladimír: Rječnik hrvatskoga jezika. Matica hrvatska, Záhřeb 1994.
Bartošek 2002: BARTOŠEK, Jaroslav: Tlak profese - specifický faktor ovlivňující jazyk
žurnalistiky. In: Naše řeč, roč. 85, 2002, s. 76-77.
Bečka 1992: BEČKA, Josef Václav: Česká stylistika. Academia, Praha 1992.
Cechová 2000: CECHOVÁ, Marie: Čeština - řeč a jazyk. ISV, Praha 2000.
Čechová 1989: ČECHOVÁ, Marie: Charakteristika administrativního stylu. In: Naše řeč,
roč. 72, 1989, s. 3.
Čermák 1974: ČERMÁK, František: Víceslovná pojmenování typu verbum - substantivum
v češtině. In: Slovo a slovesnost, roč 35, 1974, s. 287-306.
Daneš 1964: DANEŠ, František: Malý průvodce po dnešní češtině. Orbis, Praha 1964.
Filipec - Čermák 1985: FILIPEC, Josef - ČERMÁK, František: Česká lexikológie.
Academia, Praha 1985.
Havránek - Jedlička: HAVRÁNEK, Bohuslav - JEDLIČKA, Alois: Česká mluvnice.
Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1970.
Chloupek 1994: CHLOUPEK, Jan: Funkční styly. In: Naše řeč, roč. 77, 1994, s. 60-62.
Jedlička 1969: JEDLIČKA, Alois: Univerbizace a multiverbizace v pojmenovacích
strukturách In: Slavica Pragensia XI, U K Praha, 1969, s. 93-101.
Katnič-Bakaršič 2001: KATNIČ-BAKARŠIČ, Marina: Stilistika. Ljiljan, Sarajevo 2001.
Kraus 1994: KRAUS, Jiří: Procesy unifikace a diferenciace. In: Naše řeč, roč. 77, 1994, s.
15.
Lotko 2000: LOTKO, Edvard: Slovník lingvistických termínů pro filology. Univerzita
Palackého, Olomouc 2000.
Maretič 1931: MARETIČ, Torno: Gramatika i stilistika hrvatskoga ili srpskoga književnog
jezika. Obnova, Záhřeb 1931.
Minářová 1987: MINÁŘOVÁ, Eva: Kapitoly ze stylistiky češtiny. Univerzita J. E.
Purkyně, Brno 1987.
Sedláček 1989: SEDLÁČEK, Jan: Stručná mluvnice srbocharvátštiny. Academia, Praha
1989.
Sesar 2002: SESAR, Dúbravka: Češko-hrvatski i hrvatsko-češki rječnik. Školská knjiga,
Záhřeb 2002.
59
Simeon 1969: SIMEON, Rikard: Enciklopedijski rječnik lingvističkih naziva. Matica
hrvatska, Záhřeb 1969.
Težak - Babic 1994: TEŽAK, Stjepko - BABIC, Stjepan: Gramatika hrvatskoga jezika.
Školská knjiga, Záhřeb 1994.
Vlková 1978: VLKOVÁ, Věra: K problematice tzv. Multiverbizačních spojení zvláště
v odborném stylu. In: Slovo a slovesnost, roč. 39, 1978, s. 106-114.
internetové stránky:
www.google.hr
www.jutarnji.hr
www.eudict.com
60
6. Příloha
1) spojení bez předložky
a) V - S
2) spojení s předložkou
a) Vprep - S
b) V - Sprep (S)
V = verbum, S = substantivum, prep = předložka
l)spojení bez předložky
a) V - S
baviti se obnovom - zabývat se obnovou (obnoviti)
dati izjavu - učinit prohlášení (izjaviti)
dati odgovor - dát odpověď (odgovoriti)
dati podršku - poskytnout podporu (podržati)
dati prijedlog - dát, podat návrh (předložití)
dati pristanak - dát souhlas (pristáti)
dodij eliti ukor - udělit výtku (ukoriti)
donijeti razočaranje - přinést rozčarování (razočarati)
donijeti rješenje - přinést řešení (riješiti)
imati interese - mít zájmy (interesirati se)
imati mogučnost - mít možnost (moči)
imati obvezu - mít povinnost (obvezati)
imati pian - mít plán (planirati)
imati rast. mít přírůstek (rasti)
iskazati nezadovoljstvo - vyjádřit nespokojenost (zadovoljiti)
iskazati zabrinutost - projevit starost (brinuti se)
izazvati iznenadenje - vyvolat překvapení (iznenaditi)
izazvati pažnju - vzbudit pozornost (paziti)
izazvati prekid - způsobit přerušení (prekinuti)
izazvati smijeh - vyvolat smích (nasmijati)
izdati nalog - vydat nařízení, příkaz (naložiti)
izložiti zlostavljanju - vystavit zneužívání (zlostavljati)
iznijeti argumente - předložit argumenty (argumentirati)
iznijeti pitanje - položit otázku (pitati)
iznijeti zahtjeve - předložit požadavky (zahtijevati)
iznositi obranu - předložit obhajobu (braniti)
izraziti uvjerenje - vyjádřit přesvědčení (uvjeriti)
izraziti uvjerenost - vyjádřit přesvědčení (uvjeriti)
izraziti zadovoljstvo - vyjádřit uspokojení (zadovoljiti)
izraziti žaljenje - vyjádřit politování (zaliti)
izvesti nápad - provést útok (napasti)
izvesti pokus - provést pokus (pokušati)
naci rješenje - najít řešení (riješiti)
najaviti pozivnicu - poslat pozvánku (pozvati)
nanositi ozljedu - způsobit zranění (ozlij editi)
napraviti griješku - udělat chybu (griješiti)
napraviti šalu - udělat legraci (šaliti se)
napraviti štětu - způsobit škodu (štetiti)
napraviti zabunu - způsobit nedorozumění (zabuniti se)
obaviti pokus - provést pokus (pokušati)
obavljati ophodnju - konat hlídku (hodati)
objaviti vijest - uveřejnit zprávu (obavijestiti)
odrediti pritvor - uvalit vazbu (pritvoriti) (v CJ uvalit vazbu na koho, v C H odrediti
pritvor kome)
omogučiti širenje - umožnit šíření (širiti)
osigurati očuvanje - zajistit ochranu (čuvati)
osigurati záštitu - zajistit ochranu (štititi)
otvoriti mogučnost - poskytnout možnost (omogučiti)
počiniti štětu - způsobit škodu (štetiti)
62
počiniti ubojstvo - spáchat vraždu (ubiti)
podnijeti prijavu - podat přihlášku (prijaviti)
podnijeti prijedlog - předložit návrh (předložití)
postatí član, članica - stát se členem, členkou (učlaniti se)
podnijeti molbu - podat žádost (moliti)
podnijeti prijedlog - předložit návrh (předložití)
podnositi tužbu - předložit žalobu (tužiti)
položití zavjet - složit slib (zavjetovati se)
posiati poruke - poslat vzkazy, zprávy (poručiti)
postaviti izazov - adresovat výzvu (izazvati)
postaviti pitanje - položit otázku (pitati)
postiči dogovor - docílit dohody, ujednání (dogovoriti)
postiči odluku - dospět k rozhodnutí (odlučiti) (v CH bez předložky, v CJ předložka k)
postiči pobjedu - dosáhnout vítězství (pobij editi)
postiči rješenje - dosáhnout řešení (riješiti)
postiči sporazum - dosáhnout dohody (sporazumjeti se)
posvetiti pažnju - věnovat pozornost (paziti)
predstavljati iznenadenje - představovat překvapení (iznenaditi)
proči obuku - projít výcvikem, výukou (obučiti)
provoditi istragu - vést vyšetřování (istraživati)
provoditi obuku - provádět výcvik, výuku (obučiti)
pružiti pomoč - poskytnout pomoc (pomoci)
raditi skup - udělat souhrn (skupljati)
stvarati štěte - způsobovat škody (štetiti)
učiniti uslugu - prokázat službu (služiti)
uputiti izmjene - provést změny (izmijeniti)
uputiti molbu - podat žádost (moliti)
uputiti zahtjev - podat žádost (zahtijevati)
uzročiti štětu - způsobit škodu (štetiti)
voditi postupak - vést řízení, jednání (postupati)
63
voditi istragu - vést vyšetřování (istraživati)
2)spojení s předložkou
a) Vprep - S
biti u mogučnosti - mít možnost (moči) (v CJ bez předložky)
biti u pripremi - být v přípravné fázi (pripremiti)
biti pod vlasništvom - patřit, spadat pod (koho), být majetkem (koho) (vlastiti)
doči na pomisao - přijít na nápad, myšlenku (misliti)
doči do pomaka - dojít k posunu (pomaknuti)
doči do rješenja - dospět k řešení (riješiti)
doči do zaključka - dojít k závěru (zaključiti)
doči u posjed - získat, „nabýt vlastnictví" (posjedovati) (v CJ spíše jednoslovné vyjádření)
držati pod nadzorom - držet pod dozorem (nadzirati)
dovesti u pitanje - dospět k otázce (pitati)
dovesti u sumnju - přivést k pochybnosti (sumnjati)
imati na brizi - mít na starost (brinuti se)
staviti do znanja - uvést ve známost (znati)
b) V-Sprep (S)
donositi informacije o (čemu) - přinášet informace o (čem) (informirati)
donij eti odluku o (čemu) - dospět k rozhodnutí o (čem) (odlučiti)
imati mišljenje o (čemu) - mít názor na (co) (misliti)
imati přistup u (što) - mít přístup k (čemu) (pristupiti)
imati razumijevanje za (što) - mít porozumění pro (co) (razumjeti)
imati učešče u (čemu) - mít podíl v (čem) (učestvovati)
iznijeti dokaze o (čemu) - předložit důkazy o (čem) (dokazati)
iznositi primjedbe na (što) - vznést výtky proti (čemu) (primjetiti)
izraditi zahtjev za (što) - vypracovat žádost o (co) (zahtijevati)
najaviti tužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho) (tužiti)
64
najaviti žalbu na (koga) - podat stížnost na (koho) (zaliti se)
nametnuti sankcije protiv (koga) - uvalit sankce na (koho) (sankcionirati)
napraviti poznanstvo izmedu (koga) - navázat známost s (kým) (upoznati)
obaviti izmjene u (čemu) - provést změny v (čem) (izmijeniti)
objaviti informacije o (čemu) - zveřejnit informace o (čem) (informirati)
održati raspravu o (čemu) - vést rozhovor o (čem) (raspravljati)
ostvariti napredak u (čemu) - učinit pokrok v (čem) (napredovati)
otvoríti pregovore o (čemu) - přistoupit k jednáním o (čem) (pregovarati)
podiči bunu protiv (koga) - povstat, vyvolat povstání proti (komu) (buniti)
podiči optužnicu protiv (koga) - vznést obvinění proti (komu) (optužiti)
podiči optužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho) (optužiti)
podiči protest prema (kome) - vznést protest proti (komu) (protestirati)
podiči tužbu protiv (koga) - podat žalobu na (koho) (optužiti)
postiči uspjeh u (čemu) - dosáhnout úspěchu v (čem) (uspjeti)
podnijeti izjavu o (čemu) - přednést zprávu o (čemu) (izjaviti)
podnijeti izvješče o (čemu) - předložit zprávu o (čem) (izviješčavati)
podnijeti žrtvu za (koga) - přinést oběť za (koho) (žrtvovati)
pretrpjeti poraz u (čemu) - utrpět porážku v (čem) (poraziti)
sastaviti nagodbu izmedu (koga) - vytvořit dohodu mezi (kým) (nagoditi se)
unositi zabunu u (nešto) - vnášet nedorozumění do (čeho) (zabuniti se)
uputiti prosvjed protiv (čega) - vznést protest proti (čemu) (prosvjedovati)
uvoditi red u (što) - nastolit řád v (čem) (urediti)
uvoditi sankcije protiv (koga) - uvalit sankce na (někoho) (sankcionirati)
voditi rasprave o (čemu) - vést rozhovory o (čem) (raspravljati)