Vzdušné polutanty se v dnešní době stávají stále více
diskutovaným tématem. Znečištění jak vnitřního tak vnějšího
prostředí vzdušnými polutanty má dopad na milióny lidí po celém
světě, neboť polutanty mohou zapříčiňovat řadu nemocí.
V teoretické části je shrnuta řada metod, které lze při
testování vzdušných polutantů využít. Zahrnuje hlavně in vitro
metody na buněčných modelech, které mohou pomoct odhadnout
toxicitu atmosférických polutantů. Tato práce je zaměřena
zejména na pokročilé buněčné modely z různých druhů savčích a
lidských buněk, jelikož škodlivost vzdušných polutantů nás
zajímá asi nejvíce v souvislosti právě s lidským zdravím.
Postupem času jsou vyvíjeny stále komplexnější buněčné modely a
expoziční metody, které čím dál lépe napodobují in vivo
prostředí. Jako příklad můžeme uvést metody 3D kultivace,
kokultivace více buněčných typů dohromady nebo buněčné
sféroidy, což jsou shluky buněk, které svým vzhledem a
fyziologií připomínají in vivo tkáně. Pokročilé kultivační
metody by do budoucna mohly toxicitu testovaných látek
popisovat přesněji než kultivace v jednoduchých uspořádáních.
Tyto metody by také mohly v budoucnu do značné míry nahradit
testování na živých zvířatech.
V praktické části byla popsána vybraná linie plicních buněk
BEAS-2B. Buňky byly kultivovány v klasickém 2D uspořádání a
následně byly exponovány čtyřem různým vzorkům vzduchu a prachu
z vnitřního prostředí a na buňkách byla testována toxicita
pomocí testů využívajících barviva Alamarovou modř, Calcein-AM
a neutrální červeň. Jako nejcitlivější se u tohoto typu vzorku
ukázala neutrální červeň.