Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ustav české literatury a knihovnictví
Magisterská diplomová práce
Brno 2022 Mgr. Jan Rain
Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ustav české literatury
Český jazyk a literatura
Mgr. Jan Rain
Vybrané typy referenčního hrdiny v příběhové
próze ze života dětí a mládeže
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Luisa Nováková, Ph.D.
2022
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
Jan Rain
Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Luise Novákové, Ph.D., za obětavou pomoc,
vstřícnost a cenné rady při psaní práce. Jsem jí nesmírně vděčný za velikou trpělivost a
laskavost. Byla mou oporou i při nepříznivých okolnostech, které se psaní práce dotkly.
Mé velké poděkování patří mým rodičům i prarodičům, kteří mě v době studia
podporovali a byli ochotní si část práce přečíst, své matce děkuji za cenné rady ohledně
didaktiky a recepce textu žáky na prvním stupni základní školy. V závěru musím také
poděkovat svým kamarádům a kolegům za psychickou podporu, jmenovitě pak hlavně
Veronice, Petře a Vojtěchovi za jejich pomoc při revizi této práce.
Obsah
Úvod 7
1 Literatura pro děti a mládež a její postavení 11
1.1 Pilíře literatury pro děti a mládež 14
2 Dětský čtenář 16
3 Dětský aspekt 18
4 Literární postava 21
4.1 Literární postava j ako základní naratologická kategorie 21
4.2 Mimetický princip 24
4.3 Referenční hrdina 25
5 Typologie referenčního hrdiny 30
6 Pachatelé dobrých skutků: Puntíkáři 35
6.1 Obraz rodiny 37
6.2 Obraz školy 39
6.3 Pachatelé dobrých skutků 41
6.4 Dětský aspekt 43
7 Typ z knih To kvůli mně a Uzly a pomeranče 46
1A To kvůli mně 46
7.1.1 Věk hrdiny a j eho záj my 49
7.2 Uzly a pomeranče 51
7.2.1 Dětský aspekt 54
7.2.2 Dárek ve vztahu k matce 55
8 Outsider kvůli psychické poruše 57
8.1 Pravidla skutečných ninjů 57
8.1.1 Dětský aspekt 58
8.1.2 Hynek 60
8.1.3 Ivoš 60
8.1.4 Třídní kolektiv 63
8.1.5 Dospělé postavy 64
8.2 Ten, kdo stojí v koutě 67
9 Média nabourávající četbu mládeže 69
9.1 Čtenářství a jeho ohrožení 69
9.2 Počítačové hry 70
Závěr 75
Použitá literatura 82
Úvod
Naratologické kategorii referenčního hrdiny byla dosud věnována v literatuře
pro děti a mládež střídmá pozornost. Česká literární teorie sice vymezila na základě
vývoje dětského hrdiny v díle jednotlivé naratologické kategorie i doporučenou
kompoziční výstavbu díla pro recipienty, ale nezkoumala podrobně samotnou kategorii
protagonisty příběhu, o kterou se toto členění opírá. V teorii literatury pro děti a mládež
vznikl koncept hlavního hrdiny, který měl v příběhové próze ze života dětí a mládeže být
svým věkem a svými zkušenostmi se světem blízký dětskému recipientovi, tedy ideálně
stejně starý nebo jen o něco málo starší, čímž mu může být nápomocný v hledání sebe
sama v reálném světě. Uvážíme-li však, že by tato teorie byla ve všech případech správná
a dětský čtenář by nečetl knihy s mladším referenčním hrdinou, než je on sám, dostali
bychom se do velmi složité situace jednak s celkovým výběrem knih pro děti a mládež,
jednak by se některé knižní tituly nemohly ani objevit v četbě dětí a mládeže. Opak
dokládají čtenářské ankety, v nichž se velmi dobře umisťují knihy zábavného charakteru
s mladším protagonistou, než je recipient.
Tato magisterská diplomová práce se zaměří na problematiku termínu referenční
hrdina a následně porovná typy referenčního hrdiny v současné literatuře pro
děti a mládež. Budeme se zabývat tím, zda mohou v příběhové próze být vytypizovány
hlavní postavy a zda při této typizaci mohou být zkoumány jejich subvarianty. Vzhledem
k velkému počtu knih příběhové prózy ze života dětí a mládeže nelze v práci realizovat
zevrubný vývoj hlavního hrdiny v polistopadové literatuře, ale pokusíme se postihnout
stěžejní typ „pachatele dobrých skutků"1
na vybraných knihách s hrdinou, který se
1
Beletristické označení si půjčujeme do této práce, protože na jeho základě dokážeme nahlížet na
protagonistu z několika úhlů pohledu. Jsme si vědomi, že toto označení je zjednodušené, ale v práci ho
budeme používat, protože přesnější označení by odpovídalo pouze jednomu typu protagonisty ze tří námi
uváděných. Nadřazený termín jsme sice neobjevili, ale nevylučujeme, že nemůže existovat. Beletristický
7
nachází v ústraní společnosti. Za nejnovější současnou literaturu v českém prostředí
považujeme knihy (popřípadě knižní série), které byly vydány od roku 2009, v případě
cizojazyčné literatury pak překlady knih vydané v českém prostředí opět od roku 2009.
Z hlediska recepce budeme sledovat ve čtenářských anketách i oblibu hlavních postav
u dětského čtenáře. Jsme si vědomi problému, že z malého počtu knih nelze vytvořit
komplexní typologii referenčního hrdiny, která by univerzálně platila pro všechny knihy
i všechna období historického vývoje. I přes to, že nebude typologie referenčního hrdiny
komplexně zpracovaná, věříme, že nastínění tohoto tématu bude smysluplné, ukotví více
termín referenčního hrdiny a přispěje taktéž k další analýze ostatních typů protagonistů
i z jiných subžánrů, jakoje próza s dívčí hrdinkou nebofantastická literatura.
V teoretické části práce se zaměříme na definici literární postavy
a referenčního hrdiny, budeme pracovat s termínem dětský aspekt, kterým, stručně
řečeno, budeme rozumět soubor všech prostředků textu, které se přizpůsobují dětskému
čtenáři. Budeme zpracovávat také stručný vývoj poznatků literární teorie o referenčním
hrdinovi. Čerpat budeme především ze slovníkových příruček Slovník literární teorie1
od
Štěpána Vlašína a Encyklopedie literárních žánrů3
Dagmar Mocné a z monografie
Bohumila Fořta Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání4
. Pro
teoretickou část o postavě v literatuře pro děti a mládež využijeme hlavně studie Františka
Mika, například Hra o poznanie v detskej próze5
a práci Jaroslava Tomana Vybrané
název bychom mohli rozvést i jako protagonista činící (zdánlivě) dobré skutky, které nejsou okolím
pochopeny.
VLASIN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984.
3
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. ISBN 80-
7185-669-X.
4
FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008. ISBN 978-80-7577-804-8.
5
MIKO, František. Hra o poznanie v detskej próze. Bratislava: Mladé letá, 1980.
8
kapitoly z teorie dětské literatury6
a Současná česká literatura pro děti a mládež (Tvorba
devadesátých let 20. století)7
. Současně se naším základním textem stává publikace Sedm
klíčů k otevření literatury pro děti a mládež 90. let XX. století8
. Termínem referenční
hrdina označujeme v práci protagonistu z příběhové prózy ze života dětí a mládeže.9
V literatuře pro dospělé jsme tento termín neobjevili, což ale není záruka toho, že tento
pojem a typ postavy neexistuje i v literatuře pro dospělé. Pro zjednodušení formulací jej
však budeme v práci používat pouze v souvislosti s literaturou pro děti a mládež. Bude se
jednat o postavy ryze dětské, dospělé postavy za referenční hrdiny nebudeme
bezprostředně považovat. Budeme-li se v práci zabývat dospělými postavami, bude se
jednat buď o vedlejší postavy v díle, nebo o hlavní postavy nezbytné k docílení
věrohodnosti narativu.
Od roku 2009 byla vydávána série humoristické prózy pro děti Pachatelé dobrých
skutků10
od Miloše Kratochvíla. Toto označení protagonistů koreluje s nepochopeným
outsiderem. Kategorii pachatelů dobrých skutků budeme zkoumat ze tří úhlů pohledu.
Nejprve se zaměříme na Kratochvílovy hrdiny a jejich vykonávání skutků, které nejsou
dospělými pochopeny. Druhý rozbor věnujeme dalšímu pachateli, který stojí i přes své
správné skutky v opozici k okolí. Jedná se o protagonistu z knihy Martiny Drijverové To
kvůli mně11
a protagonistu z knihy Ivy Procházkové Uzly a pomeranče12
. Naposledy se
6
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta
JU, 1992. ISBN 80-7040-055-2.
7
TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež (Tvorba devadesátých let 20. století).
Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2000. ISBN 80-7204-170-3.
8
URBANOVA, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež XX. století. (Reflexe české
tvorby a recepce). Olomouc: Votobia, 2004. ISBN 80-7220-185-9.
9
Žánr příběhová próza ze života dětí a mládeže se definuje hlavně na základě přítomnosti tohoto typu
hrdiny.
1 0
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-
80-204-1973-6.
1 1
DRIJVEROVÁ, Martina. To kvůli mně. Brno: Edika, 2020. ISBN 978-80-266-1566-8.
1 2
PROCHÁZKOVÁ, IVA. Uzly a pomeranče. Praha: Albatros, 2011. ISBN 978-80-00-02820-0.
9
zaměříme na typ referenčního hrdiny z knihy Petry Stárkové Pravidla skutečných ninjůn
a Ten, kdo stojí v koutě14
od Stephena Chboského, který nemá ukotvené sociální normy.
Hrdinové z analyzovaných knih nám poskytují možnost podívat se na subvarianty
jednoho typu protagonisty.
V poslední kapitole naší práce stručně postihneme problematiku počítačových her,
které vytlačují literaturu ze čtenářského zájmu, a pokusíme se naši teorii o referenčním
hrdinovi aplikovat právě na tyto substituenty dětské četby.
1 3
STÁRKOVÁ, Petra. Příběh skutečných ninjů. Praha: Albatros, 2019. ISBN 978-80-00-05692-0.
1 4
CHBOSKY, Stephen. Ten, kdo stojí v koutě. Praha: Brio, 2012. ISBN 978-80-7391-613-8.
10
1 Literatura pro děti a mládež a její postavení
Literatura pro děti a mládež tvoří nezbytnou složku národního písemnictví, neboť
napomáhá dítěti v získávání informací o světě, ve kterém žije, a zároveň mu pomáhá
utvářet si místo v tomto světě. Od literatury pro dospělé se odlišuje zejména tím,
že je její čtenářská obec etapizována striktní věkovou hranicí na základě obecného
předpokladu vývoje dítěte, čemuž odpovídá i následná žánrová skladba a doporučení
jednotlivých knih cílovým recipientům. Teorie se shodují na základním rozdělení
kategorií podle školní docházky, například Nezkusil uvádí na tomto základě tři čtenářské
kategorie: „Přece jen lze sjistou přípustnou tolerancí stanovit tyto tři věkové stupně, jimž
odpovídá i vlastní druhový a žánrový okruh: 1. Věk 3 6 let (předškolní věk), 2. Věk 6—11
let (mladší školní věk), 3. Věk 11—15 let (starší školní věk). " 1 5
Ke stejným vývojovým
etapám dochází i Jaroslav Toman, který každou kategorii rozdělil ještě do dvou fází, a to
na mladší a starší fázi (popřípadě 1. a 2. fázi)1 6
. Rozdělení dětského čtenářstva je
podloženo logickým důvodem - postupným vyzráváním a dospíváním dětí a mládeže,
u kterých se mění jejich zájmy a preference. Podle etapizace se mohlo řídit i stáří
referenčního hrdiny, který svým věkem má lehce předcházet dětského čtenáře a má mu
být vzorem. Často také slouží literatura pro děti a mládež narozdíl od literatury pro
dospělé k upevnění mravních hodnot čtenáře. Jisté rozvrstvení v literatuře pro dospělé by
eventuálně mohlo existovat také, částečně by mohlo být i realizováno na základě věku,
a to hlavně v brakové literatuře, logičtější rozvrstvení však nastává podle čtenářských
schopností adresáta a jeho tematické či žánrové obliby.
1 5
NEZKUSIL, Vladimír. Spor o specifičnost dětské literatury. Praha: Albatros, 1971, s. 18.
1 6
Viz TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická
fakulta JU, 1992, s. 51.
11
Uvažujme nyní, zda by podobná věková etapizace čtenářství mohla být použita
i v literatuře pro dospělé. Na základě psychologických aspektů opírajících se o vyzrálost
recipienta by mohly vzniknout zřejmě také tři kategorie, a to například kategorie
literatura pro mladé dospělé, kteří teprve vstoupili do dospělosti, literatura pro čtenáře
ve středním věku nebo literatura pro seniory. Ačkoliv bude mít vliv na poptávku díla j eho
tematické zaměření a doporučení určité věkové skupině, věková hranice hlavního hrdiny
v beletrii pro dospělé dle našeho názoru neplatí a hlavní hrdina nemusí striktně předbíhat
věkem svého čtenáře. Jako příklad použijeme knihu Škola Malého stromu11
od Forresta
Cartera. Hlavní hrdina se stylizuje do postavy pětiletého čerokíjského chlapce. Ačkoliv
je již z prvního odstavce zřejmé, že se jedná o vzpomínkovou prózu: „Maminka přežila
tatínka jen o rok, a tak se stalo, že jsem se dostal k babičce. To mi bylo pět"18
, je čtenáři
předložen příběh z pohledu pětiletého chlapce. Autor nám tak poskytuje pohled na
problematiku vyhlazování indiánských kmenů a izolování samotných indiánů dětskýma
očima. Zde se nabízí otázka: Může literární postava i přes tak nízký věk zaujmout
dospělého čtenáře? Vzhledem ke stylizaci dané postavy se v díle bude projevovat
nostalgie, emoce, která by v dětské literatuře nenašla kladné ohlasy a byla by
nepochopena. Dospělému čtenáři však takto nízký věk nevadí. Vypravěče a hlavní
postavu může vnímat za sobě rovného, ztotožnit se s ní a vlivem nostalgie s ní prožívat
období jejího dětství strávené s prarodiči.
Podobná próza, jako je Škola Malého stromu, vznikla i v české literatuře a částečně
zdomácněla v literatuře pro děti a mládež. Jedná se o dílo Karla Poláčka Bylo nás pět.
Obě tato díla spojuje naivita a dětskost vypravěče, která je dána do kontrastu
1 7
CARTER, Forrest. ŠkolaMalého stromu. Praha: Kalich, 2012. ISBN 978-80-7017-187-5.
1 8
Tamtéž, s. 7.
12
s přemýšlením a vnímáním světa dospělými. Jurek zdůvodňuje kladnou recepci dětským
čtenářem prostředky, které jsou pro děti typické, jako jsou například zvědavost nebo
radost z objevování: „Pozornost vypravěče k nejrůznějším detailům popisovaných
událostí zase svědčí o dětské zvědavosti a zaujatosti vším novým. Interpretace některých
podobností jsou přímým projevem dětské spontánnosti a radosti z objevování. " 1 9
Nižší
věk hlavního hrdiny tedy není zásadní kritérium pro četbu u recipienta, v některých
případech se dokonce může kniha s mladším protagonistou stát i četbou staršího dětského
recipienta. Důležité přitom budou typické prostředky pro čtenáře, kterými text bude
disponovat.
Na druhé straně bychom si mohli položit i otázku, jestli by mohl o několik desítek let
starší protagonista způsobit podobný problém se čtenářskou recepcí. Jako příklad se
značně starším hlavním hrdinou, než bude potenciální čtenář, si zvolíme knihu Gabriela
Garcíi Márquéze Na paměť mým smutným courám10
. Ústřední postavou a zároveň
i vypravěčem je devadesátiletý sukničkář. Novela se však nemusí stát četbou pouze
u seniorů. Pokud by totiž daná teorie z literatury pro děti a mládež fungovala
i na literaturu pro dospělé, výrazně by se zúžil okruh Márquezových čtenářů a kniha by
na knižním trhu neobstála. Úctyhodný věk hlavního hrdiny a předávání vlastních
zkušeností nemá dle našeho názoru vliv na dospělého čtenáře, důležitými podněty budou
reflexe recipienta nad způsobem života hlavní postavy.
Věková hranice tedy nebude mít v literatuře pro dospělé takový vliv, jako se tomu
předpokládá u literatury pro děti. Čtenáři kolem třicátého roku svého života si zřejmě
1 9
JUREK, Jan. Bylo nás pět a dětský čtenář. In: Ladění. Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2004,
č. 2, s. 5.
2 0
MÁRQUEZ, Gabriel García. Na paměť mým smutným courám. Praha: Odeon, 2004. ISBN 978-80-207-
1961-4.
13
koupí raději knihu o snaze dodržet předsevzetí od Patrika Hartla Nejlepší víkend
zabývající se způsobem života postav, které jsou v díle jejich vrstevníky, učitele zase
zřejmě nejvíce zaujme kniha o životních i profesních situacích učitelky češtiny K tabuli
půjde vrah od Martiny Adlerove.
1.1 Pilíře literatury pro děti a mládež
Literatura pro děti a mládež bývá tradičně členěna na tři hlavní pilíře: pohádku, poezii
a příběhovou prózu ze života dětí a mládeže. Básnická tvorba se především soustředí na
nej menší recipienty a v průběhu prepubescence je postupně dětmi odmítána. V naší práci
se nebudeme věnovat epickým veršovaným textům, neboť pro analýzu postavy bychom
neměli dostatečný textový materiál básně.
Pohádka provází dětského čtenáře od nejútlejšího věku po zhruba čtvrtou třídu
základní školy. Konec aktivního čtení pohádkových příběhů koresponduje s vyzrálostí
dítěte, a ne vždy je do čtvrté třídy tato konzumace pohádky čtenářem ukončena.
V psychologických studiích se liší průměrný věk konce čtení pohádek u dítěte, zpravidla
bývá uváděn mezi osmým až dvanáctým rokem dítěte.2 1
Tato změna čtenářských preferencí je podmíněna psychologickým vývojem dítěte.
Ačkoliv pubescent může mluvit o příbězích jako o pohádce,2 2
sám aktivně přechází ke
třetímu pilíři, jímž je příběhová próza ze života dětí a mládeže, ve které je hlavní hrdina
velmi podobný recipientovi a provází ho tak ve světě problémů: „Zobrazuje
2 1
Srovnání FISHER, Jan. Pohádka očima psychiatra. Rodiče se nás ptají. In: Červenka, Jan (ed.).
O pohádkách. Praha: SPN, 1960, s. 248.
2 2
Ve školní praxi je zcela normálním jevem, že žáci na základní škole nedokáží aktivně pracovat s žánry
literatury, a tudíž je nedokáží ani aplikovat na různé příběhy. Žák poté může vyprávět příběh a domnívat
se, že četl nebo viděl pohádku, ačkoliv se jedná o příběhovou prózu. Zaměňování těchto dvou pilířuje často
podmiňováno zřejmě existencí kouzelných motivů, se kterými se právě setkal nejčastěji u pohádky.
K takovému zaměňování dochází například u knih série Harry Potter.
14
pravděpodobné události z reálného života dítěte představující základní typické modely
mezilidských vztahů a životních situací. Jejich prostřednictvím chce autor napomoci
malému čtenáři k lepší a snadnější orientaci v okolním světě. " 2 3
Čtenáři tak nabízí
možnost řešení jeho každodenních problémů. Pohádka sice také umožňuje dětem možné
východisko z konfliktu, ale nenabízí jim reálné vyřešení. „Lépe řečeno, pohádky spíše
ukazují dětem, jak přistupovat k řešení problémů, než jak je ve skutečnosti řešit. ' a 4
Protože jsou především pohádky určeny předškolákům a čtenářům mladšího školního
věku, a to z důvodu příběhu i blízkosti hlavního hrdiny dětem, nejsou proto
charakteristickou četbou pubescentů a adolescentů.2 5
2 3
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Ediční středisko PF
JU Č. Budějovice, 1992, s. 73.
2 4
ČERNOUŠEK, Michal. Děti a svět pohádek. Praha: Albatros, 1990, s. 164.
2 5
Četbu zde považujeme za adekvátní k věku recipienta. Běžně dochází i ke konzumaci pohádek především
vlivem filmové produkce i u pubescentů a adolescentů například o vánočních svátcích.
15
2 Dětský čtenář
Specifické požadavky na literaturu pro děti a mládež jsou kladeny z důvodu již
zmíněného psychologického vývoje u dětského čtenáře a z důvodu jiných jazykových
kompetencí, než má dospělý čtenář. Není sice vyloučené, aby dětský čtenář nemohl
přečíst složitý román pro dospělé, zároveň si však můžeme klást otázku, jestli by tento
román pochopil. Na druhé stranějsou adolescenti, tedy čtenáři spadající ještě do kategorie
mládeže, současnými učebními osnovami rámcově vzdělávacích programů2 6
nuceni číst
beletrii pro dospělé a pracovat s ní jako „dospělí čtenáři". Čtení úryvků z dějin literatury
a jejich následná literární interpretace je taktéž předmětem výuky u pubescentních
čtenářů na druhém stupni základní školy2 7
.
Hranice mezi empirickým modelovým dospělým čtenářem a empirickým modelovým
čtenářem dětským není ostrá tedy nejen vlivem školních vzdělávacích programů
a školního systému. Přestože jsou ve školách čteny úryvky z literatury pro dospělé, neplní
vždy v četbě dětí adekvátní estetickou funkci a neoslovují je tolik jako jejich intencionálni
četba2 8
. Na druhé straně je hranice mezi dospělým čtenářem a dětskou knihou také tenká.
Jak uvádí Nováková, pro recepci současné literatury pro děti a mládež je typické, že se
zvyšuje její okruh dospělých čtenářů bez jejich studijní nebo profesní motivace. Jedním
z rysů je nárůst knih, které si kladou za cíl oslovit oba čtenáře: „Srovnáme-li tedy
2 6
Srov. B A L A D A , Jan. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G. Praha: Výzkumný ústav
pedagogický v Praze, c2007, s. 16.
2 7
Domníváme se, že k nutnosti výuky celých dějin literatury jsou učitelé vedeni několika důvody. Prvním
důvodem jsou středoškolské požadavky na učivo zakončené současnou maturitní zkouškou zaměřenou na
četbu umělecké literatury pro dospělé, druhým je nutnost povědomí o kultuře, jejíž základní znalost patří
ke společenskému životu, a posledním je skutečnost, že celkový objem literatury pro mládež by ani nemohl
kvalitně nahradit veškeré texty mapující celé písemnictví.
2 8
Toto tvrzení se opírá především o průměrné studenty středních škol. U některých nadaných jedinců není
vyloučeno, že je naopak nebude zajímat literatura pro mládež, ale estetickou funkci jim naopak bude plnit
literatura pro dospělé. Často se tak i děje u studentů, kteří si nedokáží najít kvalitní příběhovou prózu ke
čtení a vybírají si mezi literárním brakem a beletrií pro dospělé.
16
možnosti výběru konkrétních titulů dětské literatury, které mají předpoklady čtenářsky
zaujmout dospělého, u dnešních mladých dospělých oproti možnostem starší generace,
jsou dnes nepochybně větší. "29
Dalším rysem je emocionálně uspokojit dospělého
čtenáře. Literatura pro děti končí většinou šťastně a všechny problémy a konflikty jsou
v ní zpravidla vyřešeny. Beletrie pro dospělé však tuto možnost nenabízí, neboť často:
„ Odráží rozvrácený svět bez řádu, zpochybňuje a ironizujejakékoli ideály [...]. Ohled na
čtenáře jí - na rozdíl od literatury pro mládež - chybí. "3 0
Dospělí, kteří nechtějí číst
červenou knihovnu nebo šablonovité detektivní prózy, pak literaturu pro děti vyhledávají
nejen kvůli šťastným koncům, ale i kvůli srozumitelnosti a jednoznačnosti. Hledají tedy
ve světě dětí únik a odpočinek, který jim nabízí relaxační funkce, ačkoliv intencionálne
pro děti nemusí být v knize obsažena.
2 9
NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasie, uvolnění a hledání řádu. Dětská literatura a dospělý čtenář. In:
KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 16.-17. března 2006. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2006, s. 42.
3 0
Tamtéž, s. 43.
17
3 Dětský aspekt
Jak jsme již zmínili výše, literatura pro děti je specifickým odvětvím, které bývá často
dáváno do protikladu k literatuře pro dospělé. Její existence je podmíněna rozdílným
přístupem k dítěti, k jeho potřebám a k jeho schopnostem přečíst a pochopit daný
umělecký text. Jak píše Nezkusil, není nemožné, aby dítě přečetlo román z literatury pro
dospělé, důležité je, jestli daný text na něho esteticky zapůsobil: „Teoreticky není
vyloučeno, aby např. desetiletý čtenář přečetl Dostojevského Zločin a trest. Ale určit, co
skutečně přečetl [...]je už daleko obtížnější. "31
V průběhu literárního vývoje se začala literatura pro děti a mládež vymezovat v 19.
století, přičemž převážně plnila didaktickou funkci ve vzdělávacím procesu dítěte:
„Funkční pohled na její povahu i úkoly byl ovšem tehdy ovlivněn tím, že dětské
písemnictví bylo součástí pedagogického procesu, bylo neoddělitelně spjato se školní
teorií a praxí. "3 2
Literární teoretikové 20. století kritizovali dětské spisovatele 19. století
právě za převažující výchovnou složku a opomíjení přirozenosti dětského světa. Tito
spisovatelé ve svých dílech tedy nerespektovali dětskou hravost, dětské vidění světa nebo
přirozený vývoj dítěte, takzvaný dětský aspekt, který je, jednoduše řečeno, shrnutím všech
potřeb dítěte: „Detský aspekt, to je v podstate detské videnie a hodnotenie světa a života,
jako ono vyplýva z úrovne a charakteru detskejpsychiky a osobnosti. " 3 3
Tyto potřeby by
měl zohlednit autor při psaní díla pro určitou věkovou skupinu čtenářů. Pojem dětský
aspekt je velmi široký, zahrnuje ve své definici jakési přizpůsobení se dětskému čtenáři,
ale není striktně vymezený jednotlivými literárními kategoriemi, tedy například dějem
nebo literární postavou. Maximální hranici tvoří stěžejní žánry. Například říkadlo se
3 1
NEZKUSIL, Vladimír. Spor o specifičnost dětské literatury. Praha: Albatros, 1971, s. 17.
3 2
Tamtéž, s. 6.
3 3
MIKO, František. Hra o poznanie v detskej próze. Bratislava: Mladé letá, 1980, sr. 9.
18
nemůže stát základním žánrem pro pubescenta, zároveň neočekáváme román v základní
četbě žáků prvního ročníku základní školy. Dětský aspekt je přitom „nutnou součástí
literatury pro děti a mládež, jejím určitým znakem a zároveň i kritériem hodnocení. "34
Bez něj by kniha byla čtenářem odmítnuta a bylo by tu riziko, že jí neporozumí.
Příkladem nepochopení literárního díla recipienty se mohou stát knihy s ideologickou
funkcí, které obsahují politické plány, prognózy či idey.3 5
Ke zpolitizování dětské četby
dochází i dnes. V detektivní próze Vojtěcha Steklače nalezneme pasáže o ekonomické
politice našeho státu: „Jako Švýcarsko živily dlouhé roky hodinky, tak stejně je tomu
i s našimi hrady a zámky. I ony by nás aspoň pár let mohly živit, dokud se naše ekonomika
nezmátoří a nestane se v rámci Evropské unie konkurenceschopná. " 3 6
Dítě čtoucí tuto
ekonomickou formulaci nebude rozumět sice jejímu obsahu, nicméně dětský aspekt
v ostatních částech knihy zůstává zachován. Hrdinové mají stejné záměry, cíle a hodnoty
jako modelový čtenář.
Dětský aspekt dosud nefunguje jako striktní opozitum k potažmo vytvořenému
dospělému aspektu, neboť v současné literární produkci dochází k vydávání literárních
děl, která cílí na všechny vrstvy čtenářské obce. Například Lichožroutř1
dokáží na
základě mnohovrstevnatosti textu dosáhnout jak dětského aspektu, tak i „dospělého
aspektu", a to na základě pohádkových motivů pro nej menší čtenáře (lichožrouti nejsou
na fotkách vidět), detektivní zápletkou pro čtenáře vpubescenci nebo jazykovými
hříčkami pro dospělé publikum (praní špinavých ponožek odkazuje ke slovnímu spojení
3 4
KOPAL, Jan. Literatúra a detský aspekt. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1970, s. 47.
3 5
Pozn.: Pokud se v díle objeví ideologická funkce, nemusí se nutně jednat o nedodržení dětského aspektu.
I přes schematičnost, jednoznačné pojetí 2. světové války a budovatelské prózy někteří autoři dosahují
dětského aspektu, neboť jejich ideologická funkce je v pozadí narativu. Příkladem může být kniha Zdeňky
Bezděkové o převýchově dětí za 2. světové války Říkali mi Leni nebo kniha Bohumila Říhy Honzíkova
cesta s pozadím kolektivizace.
3 6
STEKLAC, Vojtěch. Dvojčata v akci. Poklad hraběte Domanína. Praha: Albatros, 2006, s. 48.
3 7
ŠRŮT, Pavel. Lichožrouti. Praha: Paseka s. r. o., 2012. ISBN 978-80-7432-178-8.
19
praní špinavých peněz). Dle Vladimíra Nezkusila se oba světy, ten dospělý a dětský,
odlišují od sebe na základě různé estetické funkce, která je v literatuře pro děti upravena:
„Specifičnost dětské literatury, pokud vůbec máme právo o ní hovořit, může být tedy
jedině záležitostí zvláštní modifikace estetické funkce. " 3 8
Pro dosažení této specifičnosti
dle Kopala slouží několik oblastí ve výstavbě literárního díla, které jsou specificky
upraveny pro potřeby dítěte, jako je hlavní postava, aspekt kompozičních postupů, do
kterých se promítá například i antropomorfizace, dynamičnost, konstrukce děje nebo
jazyková kompozice a stylizace.39
Stěžejní role se pak přikládá více výstavbě děje než
hlavní postavě. Dítě bude více reflektovat děj a bude schopné ho samo reprodukovat.
Přemýšlení dítěte se odehrává v příběhu, samo může interpretovat události z reálného
života na základě znalostí příběhů pohádky. I v učitelské praxi se setkáváme s tím, že
dnešní didaktika se na prvním stupni základních škol soustředí nejprve na převyprávění
děje, což je základem učiva v prvním ročníku, až posléze, zhruba od třetího ročníku, se
začínají interpretovat jednotlivé postavy. Tento fakt může být dán také hlavním
dominantním žánrem v první a druhé třídě -pohádkou. V ní se nemusí nacházet postava,
která by byla vhodným průvodcem dítěte po reálném světě a která by se čtenářem sdílela
jeho zájmy. S referenčním hrdinou v příběhové próze ze života dětí a mládeže se bude
čtenář setkávat až později.
Hlavní hrdina je však také nedílnou součástí dětského aspektu. Dětský čtenář se
s referenčním hrdinou ztotožňuje, bere ho za svůj vzor4 0
a prožívá s ním jeho příhody.
Jedná se tak o zcela nezbytnou součást literatury pro mládež, které se budeme věnovat
níže.
NEZKUSIL, Vladimír. Spor o specifičnost dětské literatury. Praha: Albatros, 1971, s. 11.
KOPAL, Jan. Literatúra a detský aspekt. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1970, s. 58.
Viz Tamtéž, s. 54.
20
4 Literární postava
5 narativním textem se neodmyslitelně spojuje i literární postava. Jedná se o základní
naratologickou kategorii, jejíž absence - pokud by ovšem bez ní mohl text existovat - by
dětského čtenáře, potažmo i čtenáře dospělého, výrazně zmátla. Proto jsou i častým jevem
v prózách pro děti také antropomorfizované nebo personifikované postavy.
Přestože se jedná o základní literárněteoretickou kategorii, její systematické
zkoumání v literatuře pro děti a mládež bylo značně opomíjeno oproti dalším kategoriím,
jako jsou například kompozice nebo žánry.4 1
Pro účely naší diplomové práce nejdříve
zpracujeme obecně definici postavy v literatuře a poté se zaměříme na tuto
naratologickou kategorii v literatuře pro děti a mládež a na její specifické vlastnosti.
4.1 Literární postava jako základní naratologická kategorie
Postava v literární teorii je nejčastěji popisována jako smyšlená, neexistující entita
mimo literární text, která má určité vlastnosti a možnosti jednání. Štěpán Vlašín definoval
postavu jako:
„ Každý fiktivní subjekt, vystupující v literárním díle, jenž je v tematickém plánu díla realizován v motivech,
které představují jeho vnější podobu a pojmenovávají jeho vlastnosti, nebo prostřednictvím motivů, které
42
zaznamenávají nebo předvádějí jednání postavy v konkrétních situacích. "
Současná štrukturalistická literární věda však uvádí postavu jednak jako neživou
jednotku v textu, jednak j ako i ožívající jednotku při čtení. Vlašínovo pojetí postavy tudíž
4 1
Ke stejnému závěru dospěl i Bohumil Fořt v knize Literární postava, ve které se zaměřil na postavu
v literatuře pro dospělé. Srovnání: FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických
zkoumání. Blansko: Theoretica & historica, 2008, s. 8.
4 2
VLAŠÍN, Štěpán (ed.). Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, s.
286.
21
v sobě zahrnuje pouze jeden pohled, a to postavu, která neexistuje a která se skládá pouze
ze základních textových jednotek. Soudobá věda tak popisuje postavu jednak dle
Vlašínovy definice, jednak počítá s postavou jako subjektem „žijícím"4 3
ve čtenářově
interpretaci. Literární postava má dle Fořta dvě podstaty - jednu založenou na textu
a druhou založenou na interpretaci hrdiny a jeho následného promítání do vlastního
reálného světa:
,, Důvodem je dvoudomé založení tak komplexních entit, jakými literární postavyjsou - kjejich průzkumu
můžeme použít nástroje lingvisticky naratologické (protože jsou to textově založené entity figurující
v příbězích), ale i nástroje, kterými zkoumáme sami sebe (protože mohou být konceptualizovány jako entity,
které specifickými způsoby odkazují ke svým lidským protějškům). "M
Druhé pojetí postavy, tedy subjektu odkazujícího k člověku, budeme dále využívat,
neboť dítě vnímá hlavního hrdinu jako rovnocenného partnera a nedokáže si představit,
že by literární svět byl smyšlený. Znalost hlavní postavy, jejích povahových rysů, vnější
charakteristiky a chování může dítě využívat i při seznamování se s novými příběhy
a protagonisty mezi sebou porovnávat.4 5
Důležitou kategorií je také děj. Sama o sobě je soudržnost literární postavy s dějem
zcela neodmyslitelná: „Kategorie literární postavyje pevně spjata především s rovinou
4 3
Slovo žijící jsme použili v uvozovkách, neboť v žádném případě se nemůže jednat o postavu, která by
reálně žila nebo se zhmotnila.
4 4
FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008, s. 8.
4 5
Zmíněný aspekt byl realizován při vyprávění fabule knihy Krysař od Viktora Dýka žákům pátého ročníku
základní školy, kteří si postavu krysaře spojili s více známou postavou z kresleného filmu Shrek 4. Studie
byla publikována v elektronickém časopise PULSY, jehož stránky zanikly, a srovnávala postavu krysaře
napříč adaptacemi. Více RAIN, Jan. Milostný trojúhelník nejen v Dykově Krysaři. In Pulsy. Brno:
Masarykova univerzita, 2016, str. 4.
22
příběhů samotných. Pomocí syžetu (příběhu) lze u literární postavy docílit jejího
vývoje, měnit její vlastnosti, chování a jednání, sledovat její názory na svět a předávat její
zkušenosti. Jinými slovy, bez děje ajeho výstavby bychom nemohli sledovat vývoj hlavní
postavy, její specifické vlastnosti a její vliv na recipienta. V některých žánrech lze na
základě často opakovaných struktur v ději vypozorovat podobné specifické vlastnosti
u protagonistů a rozčlenit je tak do několika kategorií. Odlišné příběhy pak mohou
vzniknout se stejnými typy postav, či s postavami, které mají tytéž vlastnosti nebo
chování, a zároveň tyto děje budou obsahovat jiné uspořádání textu, budou mít jinou
kompoziční strukturu: „ Unese-li drak carovu dceru, nebo čert rolníkovu dceru nebo
popovu, je z hlediska kompozice lhostejné. Dané případy však mohou být považovány za
různé syžety. "41
Důležité budou v tomto případě shodné vlastnosti u hrdinů, konkrétně
u hrdinů ruských pohádek, které Propp abstrahoval a vytvořil na základě jejich chování
sedm základních jednajících postav pro pohádku.4 8
Ačkoliv jsme výše zmínili, že děj je pro dětského čtenáře stěžejní a postávaje až
sekundární záležitostí při recepci, obě tyto kategorie spolu souvisejí, postávaje závislá
na ději a díky němu se vyvíjí její charakter a postoje. Na základě Proppova výzkumu
a kategorizování postav pro pohádku se nabízí otázka, jestli by bylo možné v této
typologizaci pokračovat i v příběhové próze ze života dětí a mládeže. Kvůli jejímu
neprobádání seji pokusíme v této práci zodpovědět.
4 6
FOŘT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008, s. 13.
4 7
PROPP, Vladimir Jakovlevič. Morfologie pohádky ajiné studie. Jinočany: H & H , 1999, s. 99.
4 8
Srovnání: Tamtéž, s. 70.
23
4.2 Mimetický princip
Hlavní postavy nabývají dle Fořta dvou entit - první zcela spojené s textem, bez něhož
nemůže daná postava existovat, a druhé, do které recipient promítá své myšlenky
a interpretuje ji jako reálnou postavu.49
Fořt nazývá první entitu jako sémiotickýpřístup
a druhou entitu jako mimetický přístup, jenž „nahlíží postavujako entitu, která vykazuje
zásadní podobnosti se svými reálně žijícími protějšky."50
Jak jsme již zmínili výše,
pro naši práci bude stěžejní právě mimetický princip, neboť hlavního protagonistu
interpretují dětští čtenáři jako „reálnou postavu": „O literárních postavách
ve svých každodenních narativech běžně mluvíme stejným způsobem, jakým mluvíme
o reálných lidech - odhadujeme jejich motivace a reakce, interpretujeme jejich
jednání. "5 1
Pokud by dětští recipienti začali vnímat postavu podle štrukturalistické teorie
pouze jako textový fenomén, došlo by k potížím s recepcí hlavního hrdiny, který by pro
ně „nežil" nebo přestal „žít". Již samotná představa, že by hlavní postava dětského
protagonisty v příběhové próze ze života dětí a mládeže zemřela, by značně emocionálně
rozrušila dětského čtenáře nebo adolescenta, na čemž i stavějí někteří autoři, kteří
nechávají vypravěče potvrdit validitu prózy: „ Všechno v téhle knížce je čistá pravda.
Jestli se vám bude zdát, že se nic z toho nemohlo stát, takje to nejspíš tím, že nemáte toho
správného kamaráda!"52
Předpokládáme proto, že by stejná situace s emočním
rozrušením mohla nastat i v případě, kdyby se čtenář dozvěděl, že hlavní postava v díle
„nežije". Prostá úvaha o fikčním světě, tedy světě nereálném, který nezobrazuje pravdivé
4 9
FOŘT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008, s. 8.
5 0
Tamtéž, str. 57.
5 1
Tamtéž, str. 57.
5 2
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 7.
24
příběhy, by u některých žáků na základní škole mohla vést i k absolutnímu nezájmu
0 knihy, popřípadě by jim poskytla důvod, proč by knihy neměli číst.5 3
K mimetickému přístupu nás vede i současná literární výchova na základních školách
a posléze i výuka literatury na středních školách, která klade důraz na interpretaci děje
1 postav, a to například otázkami Proč tento čin daný hrdina udělal? Co ho k tomu vedlo?
Žáci a studenti j sou často nuceni přemýšlet, j ak může j ednat protagonista ve fikčním světě
a jak by se mohli zachovat oni sami ve stejné situaci. Zároveň jsou vedeni k zamyšlení
u literatury z minulých století, jak by se postava mohla zachovat v dnešním světě, tedy
jak by se daný příběh s dnešní dobou mohl změnit. K takové interpretaci žáky vede
například čítanka nakladatelství Fraus pro 8. ročník. V rámci otázek k výuce nabízí
u úryvku Jiráskova Libušina soudu zamyšlení, jakým způsobem by se dnes řešil daný
problém při sporu bratrů.
4.3 Referenční hrdina
Současná štrukturalistická literární teorie chápe postavu jako sémiotický konstrukt,
ke kterému lze připodobnit recipienta na základě shodných rysů.5 4
Přitom ale literární
postava, v našem případě i referenční hrdina, není přímo shodná s recipientem, ačkoliv
se velmi přibližuj e k modelovému čtenáři. Vždy j e v knize ponechán prostor, aby si čtenář
svoji postavu mohl částečně domyslet. Na základě těchto mezer můžeme dlouze vyprávět
o literární postavě, domýšlet si, jak by se v jednotlivých situacích zachovala.55
5 3
Při výuce literatury v 8. ročníku ZŠ se stalo, že jeden všímavý student našel v čítance nakladatelství Fraus
poznámku, že deník je falešný. Při potvrzení této informace nastalo ve třídě zděšení a otázky na učitele,
proč se mají knížky číst, když jsou falešné. Konstatování vychází z naší vlastní zkušenosti.
5 4
Srovnání: FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Praha: Ustav
pro českou literaturu A V ČR, 2008, s. 57.
5 5
Tamtéž, s. 98.
25
Dětská postava se odlišuje od fikčního dospělého světa a jeho problémů, řeší
problémy dětské, často i malicherné. Rozdílné pojetí je dáno jiným adresátem a jinými
požadavky na funkci textu: „Specifický adresát této literatury však způsobuje, že
obsahová zaměřenost a vzájemná váha jednotlivých mimoestetických funkcí je jiná, že
estetickáfunkce je zřetelněji než v literatuře pro dospělé vázána na bytostně lidské faktory
vztahu ke světu. "56
Teoretikové se shodují, že literární postava má být rovnocenným partnerem dítěte,
zároveň i jeho vzorem, věkem má čtenáře mírně předbíhat a má být jeho fikčním obrazem,
aby mohl čtenáře na základě svých zkušeností provázet, a byl tak zajištěn čtenářský zájem
0 knížku:
„[Dětský hrdina] je hlavním nositelem děje a autorova záměru. Vůči svému čtenáři vystupuje, na rozdíl od
pohádkových postav, jako rovnocenný (tzn. referenční) partner: mívá shodně motivace, potřeby a zájmy,
životní pocity, prožitky a zkušenosti, obdobnou mentalitu a jako typ se vyznačuje identickými, důvěrně
známými vztahy k rodičům, sourozencům, prarodičům, kamarádům, spolužákům, učitelům, k živě a neživě
přírodě i ke společenskému dění."51
V knize pro děti a mládež tak působí hlavní postava jako rovnocenný průvodce
po světě, dětskému čtenáři ukazuje jeho možnosti chování a dokáže mu předkládat
1 řešení konfliktních situací. Hlavní hrdina tak může ze svého světa nabídnout reálný
obraz situací čtenářovi. Dosavadní teorie literatury pracuje s pojmem referenční hrdina,
který se na základě svých životních zkušeností a myšlení podobá svému cílovému čtenáři
5 6
NEZKUSIL, Vladimír. Specifičnost literatury pro děti a mládež. 38-59. In: CHALOUPKA, Otakar a
Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. Praha: Albatros, 1973, s. 49.
5 7
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta
Jihočeské univerzity České Budějovice 1992, s. 73.
26
a který napodobuje svého čtenáře v modelových situacích. Jaroslav Toman pak dodává,
že tyto modelové situace jsou:
„ Záměrně orientovány kperspektivní zóně rozvoje dětského čtenáře, tj. přesahují jeho dosavadní
empirii, předjímají jeho vlastní budoucnost a umožňují mu lépe vyznat v mezilidských vztazích [...]. Přitom
převažují takové situace, v nichž se dětský hrdina morálně zpevňuje, citově ohrozuje a lidsky zušlechťuje. "58
Aby byl referenční hrdina rovnocenný čtenáři, usuzuje se, že by měl být o trochu starší
nebo minimálně stejně starý. V případě věkové nerovnosti by totiž mohlo docházet
k tomu, že by byly recipientovi modelové situace v díle buď výrazně vzdáleny, a tím by
také byly nesrozumitelné, nebo by těmito situacemi již dávno sám v reálném světě prošel,
a tudíž by mohlo být pro něho zbytečné i nudné danou knihu číst.
V praxi však dochází ke stírání těchto hranic, a to na základě různorodého
psychického vývoje a vyzrálosti čtenáře a potažmo i vlivem jiné osoby na výběr knih.
V rodinách se často dědí knihovničky s knihami a dětský recipient si může na doporučení
rodiny přečíst i knihu se starším protagonistou. Popřípadě mu může být doporučena
kamarády. Někdy se může i stát, že aktivní a zkušený čtenář by mohl kopírovat četbu
staršího sourozence, a tak bude číst i náročnější texty než jeho vrstevníci. V některých
případech také dochází k záměrnému snížení nebo zvýšení věkové hranice daného hrdiny,
například kvůli dosažení komična. Tato intencionálni změna však nenabourává vztah
mezi recipientem a postavou a plně odpovídá i zohlednění dětského aspektu v knize.
V některých případech je i přesný věk protagonisty zbytečné zmiňovat. Pavel Srut o věku
hlavní postavy Hihlíka dokonce polemizuje: „ Takhle na něho ti dva příšerní bratranci
5 8
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Ediční středisko PF
JU Č. Budějovice, 1992, s. 74.
27
pokřikovali, když byl ještě malý. Vlastně to není tak dávno. Nebo je? Těžko říct,
lichožroutům se čas někdy natahuje, nebo sráží... jako ponožky."59
Níže se proto budeme
věnovat kategoriím hrdinů, které neodpovídají tradičnímu pojetí v teorii literatury pro děti
a mládež o referenčním hrdinovi, a to i v literatuře pro adolescenty, a tím povedeme
polemiku s tradiční definicí dětského protagonisty. Konečný věk adolescentních
recipientů si nedovolujeme určit, neboť většina teoretických statí je prozatím
nezohlednila.60
Jejich věková hranice se tak může neustále pohybovat, a proto se v naší
práci zaměříme především na mladší adolescenty okolo 16. roku života.
Problematika postavy v současné literární teorii je velmi nejednotná. Postava může
být jakákoliv entita odrážející vlastnosti lidí. Jak píše Bohumil Fořt: „Dnešní literární
věda je velice benevolentní k tomu, coje možné považovat zapostavy. " 6 1
Tento případ se
může objevit i v příběhové próze ze života dětí a mládeže. Například ve filozofické próze
Lenka a Nelka neboli AHA Daniely Fisherové vystupují postavy daleko vzdálené lidem:
„ Už nelítá, jen visí hlavou dolů a trošičku se houpe. Konečně si ho mohu prohlédnout.
Nejvíc ze všeho vypadá jako sušená švestka. Tvář má svraštělou jako stařeček nebo
novorozeňátko. Má veselé oči. Tělíčko je buclaté a krátké a pokryté jemným nazlátlým
kožíškem. "62
V naší práci se zaměříme pouze na postavy, které jsou ryze odrazy lidských
protějšků v díle.
5 9
ŠRŮT, Pavel. Lichožrouti. Praha: Paseka s. r. o., 2012, str. 9.
6 0
V ostatních příručkách, slovnících a statích se nejvíce shoduje věk recipientů od tří let do šestnáctého
roku života. Srovnání: ČEŇKOVA, Jana. Vznik a vývoj žánrové struktury literatury pro děti a mládež. In
Vývoj literatury pro děti a mládež ajejí žánrové struktury. Praha: Portál, 2006, s. 12.
6 1
FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008, s. 13.
6 2
FISHEROVÁ, Daniela. Lenka a Nelka neboli AHA. Praha: Knižní klub, 1994, s. 43.
28
Kategorie referenčního hrdiny je také pevně svázána s kategorií vypravěče. Často se
setkáváme v literárním díle s využitím ich-formy, nejen pro lepší přiblížení pocitů
hlavního hrdiny, ale vytváří se tím i lepší vztah čtenáře s literární postavou.
„ Postava jako nositel děje, určité myšlenky, ideologie, jako funkce textu představuje v literárním
díle prvek či složku budovanou prostřednictvím vypravěče či bez jeho prostřednictví v sérii výstupů
a promluv, zmínek o ní, tedy v toku explicitních a implicitních informací. "63
Obecně pak lze předpokládat, že vliv na recipienta může mít i vypravěč v díle.
6 3
HODROVÁ, Daniela a kol na okraji chaosu... Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001,
s. 544.
29
5 Typologie referenčního hrdiny
Všechny definice příběhové prózy ze života dětí a mládeže se shodují v tématech
zaměřených na současný život dětí a mládeže a v možnostech řešení konkrétních
konfliktů, které je mohou v jej ich životě potkat. Pro připomenutí uvádíme další definici
od Mocné: „Příběhová próza pro děti vychází z civilních situací a sociálního prostředí
dětského života moderní doby, z partnerského poměru vypravěče k dětskému adresátovi,
z přirozené dětské činnosti, družnosti a otevřenosti světu dospělých. " 6 4
Z ní vyplývá, že
se referenční hrdina bude typově utvářet na základě aktuální společenské situace, a proto
nebude možné s jistotou vytvořit typologii protagonistů, jež by měla stoprocentní platnost
ve všech proběhlých a současných etapách písemnictví. Například z hlediska postoje ke
smrti a vyrovnávání se s ní by referenční hrdinové v 19. a na pokraji 20. století rozhodně
zaujímali jiné postoje chování než ti soudobí, protože v této etapě nebyla tolik rozvinuta
zdravotní péče a bylo zcela běžné, že v rodinách umíraly děti na podvýživu nebo nemoci.
Pro současnou příběhovou prózu je navíc typické, že v ní dochází ke zpracovávání dříve
zakázaných či nepovolených témat, a to i pod vlivem zahraniční produkce od sametové
revoluce:
„Dosudproskribovaní autoři začali po delší odmlce znovu vydávat svá díla, do oficiální literatury se
záhy začleňovala tvorba zamlčovaná, ineditní (samizdatová) a exilová, byť v mnohem menší míře, než tomu
bylo v tvorbě určené dospělým, došlo i k rehabilitaci dříve tabuizovaných témat (skauting, náboženství, sex,
zdravotní handicap, nekomfortní politické názory apod.) "65
6 4
MOCNÁ, Dagmar, Josef Peterka a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha - Litomyšl: Paseka, 2004,
s. 364.
6 5
TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež (Tvorba devadesátých let 20. století).
Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2000, s. 3.
30
Silná detabuizace se týká například i erotických motivů v literatuře pro adolescenty,
ačkoliv některé náznaky těchto motivů se objevily už v předlistopadové produkci,
například ve slovenské knize Dvere do kľúčovej dierky od Dušana Duška: „Dušek v tejto
vekovej kategorii trochu intenzívnejšie necháva zaznieť aj erotickej strune, pravda, na
druhej strane nerozvučíju dráždivo, skôr lákavo a detsky zvedavo. " 6 6
Různorodost témat,
jejich zpracování i postojů hlavních hrdinů včetně jejich rozdílného emočního prožívání
je širokým východiskem pro vytvoření nástinu vlastní typologie referenčních hrdinů.
Námi zvolené názvy pro typologii jsou pracovní a odvíjejí se od chování a prožívání
hlavních hrdinů v díle. Ačkoliv se v práci zabýváme analýzou vybrané varianty typu
referenčního hrdiny v literatuře od roku 2009, pro nástin naší typologie si dovolíme využít
celé období od 90. let. 20. století v českém prostředí. Primární literaturou budou české
knihy, ale zohledníme i první překlady cizojazyčné literatury.
V současné literatuře můžeme rozlišit hned několik typů hlavních hrdinů6 7
na základě
povahových rysů, jejich chování a emočního prožívání, například (1) detektiva který se
bez bázně pouští do řešení detektivních zápletek, jež jsou mnohdy nebezpečné. Takový
typ hrdiny najdeme v sérii Dvojčata v akci6S
od Vojtěcha Steklače nebo u čtveřice
protagonistů Y Kletbě černého rytíře69
od Thomase Breziny. Na druhé straně bychom
mohli určit postavu, která svým jednáním sice přispívá k potrestání zla a viníků, sama ale
není schopná boj dotáhnout do konce, a to i z důvodu, že se sama velmi bojí.
6 6
HORVÁTHOVA, Brigita. Nové tóny v príbehovej próze pre deti a mládež. In: SINK, Radim (ed.). 12.
kulatý stůl - Komunikace s dětmi a mládeží - spojující i rozdělující: sborník příspěvků z konference s
mezinárodní účastí. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009, s. 227.
6 7
Pozn. Nástin typologie referenčního hrdiny provedeme na příběhové próze ze života dětí a mládeže od
roku 1989. Časové pásmo si dovolujeme posunout i z důvodu řešení podobných témat, kterým se
polistopadová literatura věnuje.
6 8
Pokud tedy nebudeme brát v potaz pasáže, které nejsou přizpůsobeny dětskému aspektu a ve kterých je
myšlení hlavního hrdiny na úrovni dospělého člověka.
6 9
BREZINA, Thomas. Kletba černého rytíře. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01279-0.
31
{2) Bojácného hrdinu bychom mohli najít v příběhové próze Bratři Lví srdce - zde
máme na mysli hlavní postavu Suchárka - nebo ve filozofické novele Daniely Fisherové
Nelka a Lenka Neboli Aha. V kontrastu k němu najdeme (3) statečného hrdinu Jonatána
z již zmíněné knihy Bratři Lví srdce. (4) Vzdorující hrdina, který se snadno rozzlobí
a neodpovídá svému okolí, je Kryštof z knihy Kryštofe, neblbni a slez dolů!11
, sám často
sedí na skále a snaží se ignorovat výzvy dospělých, aby slezl. Velmi často se v prózách
objevuje hlavní hrdina, se kterým společnost nepočítá a který stojí stranou. Fenomén
outsiderství7 2
lze pak členit do několika kategorií. V próze Ivony Březinové Začarovaná
třída11,
se objevují tři noví romští spolužáci, kteří nezapadají do třídy jednak kvůli
zaostávání za žáky v hlavních předmětech, jednak kvůli svým schopnostem kouzlit.
Podobného protagonistu nacházíme i v sérii Harry Potter14
od J. K. Rowlingové. Hany
Potter své místo nachází ve školním kolektivu, ale kvůli magickým schopnostem je
vyčleňován z rodiny pěstounů. Můžeme tedy říci, že se nám zde objevuje (5) outsider
z důvodu společenských předsudků. K tomuto typu by mohla být přiřazena také hlavní
postava z prózy Domov pro Marťany15
od Martiny Drijverové, která se částečně vyčlení
z kolektivu kvůli svému bratrovi s handicapem. Pro tohoto referenčního hrdinu bude
často typické společenské odsouzení, které se většinou nezmění, a hrdina je tak
determinován zůstat outsiderem. Může se tu jednat také o psychické nebo fyzické týrání:
„Zacházení Dursleyových sHarrym je přímo učebnicovou ukázkou psychického
7 0
LINDGRENOVÁ, Astrid. Bratři Lví srdce. Praha, Albatros, 2001. 2. vyd. ISBN 80-00-00967-6.
7 1
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů!. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01326-6.
7 2
Fenomén outsiderství spojený s Harrym Potterem zpracovala Milena Šubrtová: ŠUBRTOVÁ, Milena.
Fenomén outsiderství ve vývoji prózy pro děti a mládež. In: Cesty současné literatury pro děti a mládež:
tradice a inovace. Slavkov u Brna: B M Typo, 2003. Ladění, s. 29-34.
7 3
BŘEZINOVÁ, Ivona. Začarovaná třída. Praha: Amulet, 2002. ISBN 80-7327-006-4.
7 4
ROWLINGOVÁ, Joanne K. Harry Potter a Kámen mudrců. Praha: Albatros, 2002. ISBN 80-00-01161-
1.
7 5
DRIJVEROVÁ, Martina. Domov pro Marťany. Praha: Albatros, 2012. 2. vyd. ISBN 978-80-00-02938-
2.
32
a emočního týrání. 6
Hlavní hrdina proto bude v díle hledat cesty, jak si najít nové
kamarády či dospělé, kteří ho nebudou vyčleňovat. Stejně jako Hany Potter symbolicky
ve fantastickém světě dospívá k objektivnímu sebepoznání a sebehodnocení, stávají se
i mnozí další protagonisté z fantastické literatury nositeli sebekritického poznání
vlastních schopností a vlastností v „nereálném" světě.7 7
„Prostory fantasy světa jsou s to
stát se prostory uvědomování si podstat a hodnot, prostory dojisté míry iniciačními nejen
pro románové postavy, ale i pro čtenáře. "7 8
Dichotomie světa reálného a světa
fantastického tak nabízí hrdinům možnost seberealizace nebo nových začátků.
Dvojpólovost postavení hlavního hrdiny v těchto světech je hlavním předpokladem
k možné realizaci koncepce postavy outsidera.
Posledním typem je pro nás (6) nepochopený outsider, jímž se stávají například
hrdinové z knihy Puntikáři od Miloše Kratochvíla, kteří se ve snaze docílit dobrých
skutků dopouštějí nevědomky darebáctví. Obě varianty outsiderství se budou od sebe
částečně lišit. Nepochopený outsider bude mít sílu se do společnosti začlenit sám,
popřípadě pochopí chování jedinců, kteří ho vyčleňují, a najde si i v jejich blízkosti cestu
7 6
ŠUBRTOVÁ, Milena. Fenomén outsiderství ve vývoji prózy pro děti a mládež. Slavkov u Brna: B M
Typo, 2003. Ladění, s. 32.
7 7
V literatuře pro děti a mládež je fantastický svět možným únikem hlavní postavy z neúspěšného světa.
Obvykle potřebuje nějaké médium, které ho do tohoto světa přenese. Protagonisté, především outsideři, se
sami přenášejí do světa například pomocí kouzelného předmětu. To je případ protagonisty v knize M/o, můj
Mio (LINDGRENOVÁ, Astrid. Mio, můjMio. Praha: Albatros, 2004. 2. vyd. ISBN 80-00-01367-3.), který
na základě lahve nalezené v parku putuje do fantastického světa, kde svádí boj se zlem. Kouzelný předmět
figuruje i v Letopisech Narnie. Na základě tajného průchodu ve skřínijsou děti odloučené od společenského
dění i kolektivu vlivem války přeneseny do světa, kde se zlem mohou bojovat. Částečná heroizace outsidera
probíhá i v próze Bratři Lví srdce, kde je Suchárek veden do boje po boku statečnějšího staršího bratra
Jonatána. Bránou do nového světa, ve kterém chlapci svádí boj s expandujícím zlem, se stává jejich vlastní
smrt. Pravým nebojácným hrdinou se Suchárek stává až v samotném závěru knihy, kdy je schopen bratrovi
oplatit jeho skutek z úvodu knihy. Outsiderství je v těchto případech kompenzováno fantastickým světem.
Ne vždy se však musí jednoznačně ve fantastické literatuře jednat o outsiderský fenomén. Například v knize
Most do země Terabithia se nejedná o spojení takto protichůdných světů.
7 8
NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako cesta ad fontes. Ladění, 2005, č. 2, s. 3.
33
k dalšímu soužití, zatímco outsider z důvodu společenských předsudků mínění
společnosti téměř nezmění.
Naši protagonisté nebudou vybíráni z fantastické literatury a ani nebudou, až na
handicapované protagonisty nebo postavy, které náhle onemocní, determinováni
k outsiderství z biologických nebo sociálních příčin. Jejich vyčleňování nebude vždy
stoprocentní. Svůj boj dobra se zlem budou svádět ve svém světě a bude záležet na jejich
schopnostech a pomoci okolí, zda tento boj, někdy i se symbolickým zlem uvnitř sebe
sama, dokáží vyhrát.
Námi uvedený nástin typologie si neklade za cíl být úplný. Obecně pak bude platit,
že na čím staršího recipienta bude autor cílit, tím více budou smazávány jednotlivé námi
uvedené kategorie a bude docházet k jejich prolínání. Na cestě k dospívání v knize Nazí
tak můžeme podle Hrdličkové najít několik způsobů průběhu dozrávání hlavních
hrdinů.7 9
Tento průběh pak může variovat i výslednou typologii referenčního hrdiny.
7 9
HRDLIČKOVÁ, Marcela. Proměny české příběhové prózy ze života mládeže po roce 1989 [online].
Brno, 2018 [cit. 2022-07-09]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/b88ms/. Disertační práce. Masarykova
univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa NOVÁKOVÁ, s. 60.
34
6 Pachatelé dobrých skutků: Puntíkáři
Miloš Kratochvíl se věnoval především pohádkám s didaktickým záměrem (například
Hloupežníci80
, 2011) a poezii pro děti a mládež (z pěti sbírek uvádíme sbírku Hodina
smíchu81
, 2000), aleje známý hlavně svými humoristickými prózami, kteréj sou prakticky
v české literatuře ojedinělé. K humoristickým prozaickým textům patří i Boříkovy
lapálie82
(1970) Vojtěcha Steklače, které byly několikrát nově vydány, a tvorba
Miloslava Svandrlíka z 90. let 20. století.8 3
Jiné případy současné humoristické beletrie
nám nejsou známy. I proto zřejmě zahraniční humoristická produkce vyhrávala čtenářské
ankety, a to díky sérii Deník malého poseroutky (první díl Zápisky Grega Heffleyho84
byl
přeložen v roce 2009) od Jeffa Kinneyho, která byla zpracována na základě hybridu
komiksu a textu, který byl výrazně potlačen na úkor obrazové složky.8 5
Série Pachatelé
dobrých skutků86
zaznamenala čtenářský ohlas mezi lety 2009-2011. Obliba textů byla
podmíněna jednak komickou složkou, jednak tím, že Kratochvíl vhodně líčí příběh
prepubescentních chlapců v době, kdy chlapecká próza není příliš hojná. Některé
populární texty zařazují knihu dokonce do chlapecké prózy, a to zřejmě i z důvodu, aby
8 0
KRATOCHVÍL, Miloš. Hloupežníci. Praha: Mladá fronta, 2011. Už umím číst. ISBN 978-80-204-2435-
8.
8 1
KRATOCHVÍL, Miloš. Hodina smíchu. Frýdek-Místek: Alpress, 2000. Klokánek. ISBN 80-7218-333-
8.
8 2
STEKLAČ, Vojtěch. Boříkovy lapálie. Kniha druhá. 2. upr. vyd., V Albatrosu a v této úpravě 1. vyd.
Praha: Albatros, 2001. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00928-5.
8 3
TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež (Tvorba devadesátých let 20. století).
Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., s. 19.
8 4
KINNEY, Jeff. Deník malého poseroutky: zápisky Grega Heffleyho. Praha: Albatros, 2009. ISBN 978-
80-00-02225-3.
8 5
Pro srovnání: Od roku 2009, kdy byly poprvé vydány texty Deníkmalého poseroutky a Pachatelé dobrých
skutků, se v anketě o nejoblíbenější knihu dětských čtenářů „SUK - Čteme všichni" umisťovala
humoristická díla Miloše Kratochvíla v letech 2009-2012 na 3.-5. místě, zatímco Jeff Kinney kromě roků
2010 a 2020 neopustil se svojí deníkovou sérií první nebo druhé místo. Srov. Výsledky ankety o
nejoblíbenější knihy pro děti „SUK - Čteme všichni předchozí ročníky" [online].
Poslední revize 2022-07-10 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z: <https://www.nprnk.cz/knihovna/sukova-
knihovna/suk-cteme-vsichni/predchozi-rocniky>.
8 6
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 12.
35
upoutaly pozornost budoucích majitelů: „Je to [Puntíkáři] první díl série knížek (nejen)
pro kluky. "%1
Kratochvílova humoristická próza pak pokračovala Prázdninami blbce č.
13u
(2014). Z jeho tvorby bychom měli zmínit i prózu o negativních dopadech
moderních technologií Zajatci stříbrného slunce89
(2015).
Pentalogie Miloše Kratochvíla Pachatelé dobrých skutků přináší nový pohled na
omlouvání dětských „lumpáren". Dva protagonisté Michal Souček a Filip Fialka se ve
snaze konat dobré skutky dopouštějí v očích dospělých vážných prohřešků a jejich
altruistické chování není pochopeno, ba dokonce ani vyslyšeno. Když se ředitelův ratlík
Goliáš ocitne u veterináře, protože ho Filip po nelezení chtěl nakrmit, ředitel nereflektuje
Filipovu výpověď a podezírá ho z únosu a pokusu o týrání: „ Vzteky se třásl [ředitel] víc
než jeho pes, když bylještě zdravý, a spustil na Fildu, že mu psa ukradl, aby mu mohl
ubližovat, a že tyhle tropiče zvířat zná, protože je dvacet let ředitelem školy. "90
Z promluvy ředitele Sojky je patrná předpojatost, kvůli které Filipa obviňuje.
Situaci obou chlapců vysvětluje již příznačný oxymóron v názvu, ve kterém je
spojeno slovo s negativní konotací se slovním spojením s pozitivním slovním významem.
Slovo pachatel označuje někoho, „Mo něco spáchal, dopustil se zlého, špatného činu."91
Název sám ostatně může čerpat i z několika českých rčení.9 2
Čtenáři se tak již v úvodu
seznamují se sarkastický podtónem celého díla, které odkazuje na zneuznání pomoci
8 7
SATURKOVÁ, Jitka (ed.). Kniha mého srdce na pokračování. Praha: Česká televize, 2009, s. 245.
8 8
KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jakjsme zachraňovali svět. Praha: Mladá fronta, 2014.
ISBN 978-80-204-3365-7.
8 9
KRATOCHVÍL, Miloš. Zajatci stříbrného slunce. Praha: Stanislav Juhaňák - Triton, 2015. ISBN 978-
80-7387-581-7.
9 0
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 12.
9 1
KROUPOVÁ, Libuše, FILIPEC, Josef, ed. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, 2005, s. 258.
9 2
Například rčení Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly nebo Každý dobrý skutek je po zásluze
potrestán.
36
člověka druhé osobě. Z něho vyplývá, že se často nemá cenu snažit a pomáhat ostatním,
protože naše skutky se nám nakonec mohou vymstít, ten, kdo pomáhal, narazí na odpor,
nevděk nebo dokonce trest. Není také dobré být přehnaně obětavý vůči okolí, za naše
dobré úmysly následuje většinou jako další trest.
6.1 Obraz rodiny
Pro námi vytvořený systém je stěžejní postavení protagonisty ve společnosti a jeho
chování. Rozbor těchto sociálních interakcí začneme v rodinných zázemích hlavních
hrdinů. Michal žije v úplné rodině, má oba rodiče a starší sestru, která ve škole chodí
o dva ročníky výše. V rodině se nachází i sestra maminky teta Marcela, která svými
radami z pozice psychiatricky silně ovlivňuje matčino jednání.
Oba rodiče Michal nejčastěji charakterizuje podle intenzity hlasu při jejich
mluveném projevu: „ U nás mluví potichujen táta. Máma křičí, jakmile jen něco trochu
provedu. " 9 4
Matka Michala je velmi přísná a zároveň striktní. Svého syna při jakékoliv
provinění trestá i fyzicky a snaží se jeho prohřešky eliminovat na co nej menší počet.
Z toho důvodu je i proti kamarádství obou kluků.
Otcova charakteristika je plastičtější. Většinu časuje vyrovnaný a poskytuje oporu
svému synovi. Do špatné nálady se dostává pouze, když se mu práce kreativce v reklamní
agentuře nedaří, aje symbolizovaná tečkou na čele od tužky. Prohřešky svého syna chápe,
jeho poznámky ze školy nebere vážně, a dokonce mu pomáhají i při jeho kariéře. Navíc
je jediný dospělý, který Michala vyslechne: „Táta se tomu dlouho smál, ale pak
9 3
Více k příslovím: ČERMÁK, František a kol. Slovník české frazeológie a idiomatiky 4. Větné výrazy.
Praha: LEDA, 2009, s. 807 a Tamtéž s. 134.
9 4
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 18.
37
posmutněl: ,A za to dostaneš takhle suchou poznámku? Poznámku, která je na nic... ?'
Kroutil zklamaně hlavou. "9 5
Samotné poznámky jsou totiž v kontextu velmi vtipné a otec
je jedinou postavou, která nese částečně didaktickou funkci v díle díky své empatii.
Otcovo vyhranění se proti školskému systému nás může dovést k myšlence, proč se
vymyká z dospělého prostředí. Snadno se do Michala vžívá a v některých chvílích se
i jako kluk chová, například když jde urovnat vztahy s myslivcem Sodomkou za rozbité
sáně, spřátelí se s ním a nakonec se ocitnou v chlapecké skrýši na posedu:
„,Pane Sodomko, ale jednou mi na ty housle musíte zahrát! Třeba jenom Kočka leze dírou nebo Pec
nám spadla. To přežijete. To je jedna zastávka vlaku! Když to z vás udělalo hajného, tak se mnou to přece
musí udělat taky nějaký zázrak!' Oba se tomu smáli jako malí kluci a my s Fildou jsme se taky
rozchechtali. "96
Sestra Aneta je epizódni postavou a vůči svému bratrovi se vymezuje striktně jako
jeho okolí a velmi ho kritizuje za údajná provinění. S pubescentním nádechem pak
všechno velmi dramatizuje. S přeháněním má mnohé zkušenosti i teta Marcela, která je
taktéž epizódni postavou. Sama ráda zobecňuje a na svých teoriích dokládá narušení
Michalovy osobnosti.
Matka Filipa se v díle objevuje pouze ve dvou kapitolách. V té první brání svého
syna, který ještě ani nenastoupil do školy, a odmítá připustit, že by byl zlý: „,Sám poznáte,
že se Filip snaží pomáhat všude, kde si myslí, že je to potřeba. Má už odmala takovou
povahu!'"91
Filipova rodina je neúplná, schází v ní otec, který zřejmě od matky odešel,
a také další sourozenci.
Tamtéž, s. 42.
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 106.
Tamtéž, s. 13.
38
Filipova rodina pozbývá sice otce, zato se v ní ale najde empatická matka, která má
pro svého syna pochopení. Michalova rodina je komplikovanější. Objevuje se v ní dvojí
polarita - rodič, který svojí výchovou se snaží docílit správného chování chlapce
deklarované školským aparátem, a rodič, který si je vědom nedokonalostí školního
systému a má smysl pro spravedlnost, která není odrazem pouze pedagogických
pracovníků nebo lékařů, kteří se dopouštějí silné desinterpretace chování obou chlapců.
S trochou nadsázky by se dalo konstatovat, že rodiče ve svém chování stojí na ose, jejímž
determinantem a středem je Michal, k sobě v naprosté opozici. Michal se tak zmítá
uprostřed dvou názorů. Ten první, zastupovaný tetou Marcelou a maminkou, z něj dělá
špatného žáka a poukazuje na intencionalitu jeho jednání. Silně negativní přístup obou
žen vyrovnává tatínek, který Michala učí vztahům do života. Například když Michal
přinese nesmyslnou poznámku, protože přihlížel tomu, jak se Filip pere kvůli urážce
s jiným spolužákem, otec syna brání před nechápající matkou. Sám Filip přebírá jeho
teorii o správném chování: „A necita prý nejsem, protože jsem správně vycítil, že urážka
je horší zločin než namočená hlava. Hlava za chvíli uschne, kdežto urážkou zraněná duše
může bolet až do smrti. "9 8
Otcův přístup nabourává unáhlená rozhodnutí matky, která je
přesvědčená o Michalově vině. V jeho pojetí se z pachatelů stávají nepochopení kluci,
kteří za své provinění často nemohou.
6.2 Obraz školy
Školní prostředí je dominantní v celé části knihy. Jedná se o prostor, kde se odehrává
nejvíce spáchaných dobrých skutků, za které jsou kluci potrestáni buď černým puntíkem,
nebo poznámkou do žákovské knížky od třídní učitelky, které obvykle nevědomky naruší
9 8
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 71.
39
absolutní ticho a která rodičům ponechává vzkazy i za drobnosti. Předpojatý je i ředitel
Sojka, který kluky podezírá, i když nic neprovedli. Filip i Michal jsou tak předurčeni
k trestům, i když své činy myslí dobře. Chtějí například pomoci spolužákovi zhubnout,
chtějí mezi sebe začlenit bohatého spolužáka Hurycha, který se nudí. Pedagogy ve škole
jsou determinováni k získávání trestů, a tím se stávají outsidery. Sami se tak ale necítí
a jsou si vědomi toho, že nejsou zlí, ale že jsou nepochopení: „Filda si ještě dlouho
nenápadně utíral slzy. Umytou levou rukou, na kterou měl dostat hodinky. Až bude mít
svátek nebo narozeniny, tak mu u pana Vietnamce nějaké koupím. Zaslouží si je. Je to
opravdu hrdina. "" Jejich sebereflexe je správná. Vědí, že většina prohřešků j e způsobena
také touhou získat správné mužské kamarádské vlastnosti. Jejich outsiderství spočívá ve
vztahu k pedagogům a k lékařům, nikoliv k ostatnímu světu, který pro ně má pochopení
- například v postavě myslivce, který si rád s kluky povídá a spraví jim rozbitý posed, na
který i přes jeho zákaz rádi chodí.
Ve škole se setkáváme i s dalšími dvěma postavami spolužáků - s Tomášem
Valoušem a Hurychem. Oba dva chlapci jsou outsidery, kteří se vymykají běžným
spolužákům. Tomáš je terčem připomínek kvůli svému apetitu a tloušťce. Jeho
outsiderství je umocněno i tím, že sedí dobrovolně izolovaně v první lavici. Hurych se
zase vyčleňuje z j iného důvodu. Má bohaté rodiče, nosí značkové oblečení a neustále
jezdí s rodiči na dovolené do exotických destinací. Jeho absence ve třídě symbolizuje
i jeho ústraní ve třídě. Oba spolužáky se naši protagonisté snaží začlenit do kolektivu.
Z Tomáše se vyklube pachatel, který svádí vinu na Filipa a Michala, raduje se z krize
jejich přátelství, a dokonce se snaží podplatit Michala, aby přišel o svého kamaráda.
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 32.
40
Hurych je naopak outsider, který se projeví čestně a snaží se nevinnou nehodu v lese
objasnit strážníkovi, aby zachránil oba kluky před vyšetřováním policií.
Můžeme tedy konstatovat, že oba chlapci jsou zaškatulkováni u pedagogických
pracovníků, kteří jsou přesvědčeni o jejich vině a jejich pravdivá tvrzení dementují.
Hurych se projeví jako nepochopený outsider, se kterým se může třídní kolektiv
kamarádit, ale z Tomáše se po poznání vyvine skutečný pachatel.
6.3 Pachatelé dobrých skutků
Spatná zpětná vazba na chování protagonistů od okolí je doplněna kontextem jejich
chování a názorů, ze kterých se dětský čtenář dozví o jejich kladné roli. Jak jsme již
zmínili, někteří dospělí je za jejich chování nepranýřují, ale pochopí je. V knize tak tito
dospělí figurují jako nositelé správného řádu (Michalův otec) nebo se snaží vysvětlit
hrdinovo chování na základě své empirie (Filipova matka, která ho označí za starostlivého
dobráka100
).
Protagonisté jsou sice někdy impulzivní a rádi se perou (impulzivní reakce při
dementování matčiny milosrdné lži spolužákem1 0 1
), zároveň jsou ale empatičtí (Filda
nemůže být cirkusákem, protože nechce nechat samotnou matku doma)102
, soucitní (Filip
chodí navštěvovat Michala, když je nemocný)1 0 3
a prokazují některé charakterové
vlastnosti mužů jako je čest (Filip si nenechá líbit pomluvy a znovu se pere)104
, dodržení
pravidel a spravedlnosti (Michal nechce vyhrát jen na základě toho, že Filipovi nařídila
učitelka, aby si sundal kolíček z nosu)1 0 5
i svého slova (když Filip předvádí balet
1 0 0
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 13.
1 0 1
Tamtéž, s. 14.
1 0 2
Tamtéž, s. 25.
1 0 3
Tamtéž, s. 55.
1 0 4
Tamtéž, s. 70.
1 0 5
Tamtéž, s. 17.
41
v lese) . Jejich zkoušené přátelství navíc obstojí i etickou výzvu, kdy je jeden z nich
uplacený, aby se nekamarádili, a oba dokáží, že axiologicky je jejich přátelství důležitější
než peníze.
Můžeme si tedy položit otázku: Kdo je vPuntíkářích pravý pachatel? Oba
protagonisty uvedené výše jsme vyloučili. Již jsme se zmínili o Tomáši Valoušovi coby
záporné postavě. Negativní postavy v díle jsou ale především dospělí, kteří odmítají
pochopit dětský svět a žijí ve světě striktních pravidel a předsudků. Nabízí se tak dvojí
interpretace pachatelů, jedněch jako nepochopených dětí, druhých j ako zlých dospělých,
k nimž patří pedagogičtí pracovníci, Michalova matka a doktorka teta Marcela. Jiří
Novotný dochází k podobnému závěru na větší ploše Kratochvílových próz:
„Zeptejme se proto, kdoje v Kratochvílových prózách tím apriorním blbcem, blbcem bez uvozovek. U řady
postav dospělých reflektujeme jejich hloupou omezenostjiž při prvním kontaktu s textem, aniž se na jeho
významy díváme dětskou optikou a hledáme něco typicky dětsky emočně či racionálně uchopitelného. "™
Novotného závěr zcela potvrzuje, že již v prvních kapitolách se některé dospělé postavy
dopouštějí negativních reakcí a jsou spojeny i s příznačnou charakteristikou, která
v doprovodu s obrázky vytváří humoristický efekt: „(...) Sojka při těch slovech [se]
strašlivě zašklebil a vycenil zubyjako upír. " 1 0 8
Sami protagonisté se vůči tomuto světu
dospělých striktně vymezují jednak na základě klukovských her, jednak zastávají zcela
opačnou touhu než většina dětí, které se snaží vyhnout trestu nebo špatné známce. Michal
si dokonce trest přeje poté, co ho vyděsila teta Marcela možnými psychosomatickými
1 0 6
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 64.
1 0 7
NOVOTNÝ, Jiří. Blbci Miloše Kratochvíla. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 7.-8.
dubna 2016. Liberec: Nakladatelství Bor, 2016, s. 125. (ISBN 978-80-87607-66-4.) s. 125-136.
1 0 8
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 13.
42
poruchami, a poté, co začal trpět daleko větším strachem z naplnění slov psychiatricky
než z uděleného trestu:
„Po týdnu jsem měl pocit, že začnu koktat a počůrávat se užjen z toho čekání. A pak jsem to vymyslel. Řekl
jsem paní učitelce, že z první lavice špatně vidím, protože jsem dalekozraký, a přesedl jsem si do poslední.
K Fildovi Fialkoví. Věřil jsem, že vedle něj nebudu muset čekat na trest tak dlouho. " m
Opět se nám potvrzuje negativní role odborníka. Teta Marcela dovede Michala do horších
stavů, než ve kterých se nachází nebo by se mohl nacházet.
Michal tak netrpí poruchami na základě svého chování, ale na základě přístupu
a jednání dospělého světa. Protagonisté-outsideři jsou jako pachatelé dobrých skutků
dospělým světem pouze nepochopeni a odsuzováni. Sami by se však do dospělého světa
adekvátně nezačlenili a jejich outsiderství je tak domnělé. Žijí si ve svém světě a vědí
o tom, že nejsou zlí. To si dokáží hned na několika zkouškách, kterými prochází i jejich
přátelství.
6.4 Dětský aspekt
Vzdor vůči autoritě a nepochopení dítěte okolím jsou základní znaky pubescentů,
taktéž i snaha vymezit se okolí.1 1 0
Oba chlapci ale dochází do třetí třídy a jejich věk se
pohybuje kolem osmi let. Zato jejich zkušenosti, které můžou čtenářům předat, spíše
odpovídají věku pubescentů stejně jako tematické zaměření díla, které by bylo pro
začínajícího čtenáře velmi složité. Proto se kniha ocitla až v četbě dětí ke konci prvního
stupně, a to v páté třídě.
1 0 9
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009, s. 15.
1 1 0
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum, 2005, s. 350.
43
Kontrast mezi udělovanými tresty a chováním protagonistů by byl zřejmě menšími
školáky desinterpretován. Michal i Filda jsou nepochopeni ve škole, kde se vinou
pedagogických chyb učitelky ocitli na seznamu záškodníků. Třídní učitelka Vlčková
odmítá jejich činy vyšetřit a již předem je odsuzuje a trestá poznámkami do žákovské
knížky. Tradiční role rodičů postrádá tradiční výchovné prvky, sám tatínek se naopak
ještě z poznámek raduje, neboť mu pomáhají při jeho vlastním povolání v reklamě.
Mohli bychom si klást otázku, zda v tomto díle není porušen didaktický ráz, typický
pro literaturu pro děti a mládež. Zda tedy hlavní hrdinové nejsou svým chováním
nebezpeční pro zdravý vývoj dítěte. Tito referenční hrdinové nejsou nebezpeční pro
dětského čtenáře, a to i proto, že za svoje špatné chování, dostávají trest ze strany školy.
Sice nejsou pochopeni okolím, ale dětský recipient si uvědomí, že nemá konat stejné
„dobré" skutky.
Taktéž bychom si mohli položit otázku, jestli jsou referenční hrdinové Filip a Michal
pouze a jenom určeni pro úzkou věkovou skupinu prepubescentů, kteří dokáží již
rozklíčovat nesmyslné kousky protagonistů a mají upevněné morální hodnoty, nebo by
mohli být i rovnocennými partnery u starších čtenářů. Problematika věkové hranice bude
téměř vždy určena zaměřením díla. Jak jsme zmínili již v úvodu, dětský aspekt je
v protikladu k aspektu dospělému. Dospělý čtenář by se tedy měl na základě sníženého
uměleckého potenciálu díla zajímat o jiný typ literatury. Navíc podle úvah teorie by nízká
věková hranice dítěte měla dospělému čtenářovi vadit. Podle internetových recenzí, které
píší dospělí čtenáři, se však tento typ humoristické prózy dostal i do jejich zájmu četby,
a to úspěšně.1 1 1
Názory dospělého čtenáře dotváří jednotné recenzentní fórum. Jak jsme
1 1 1
Databáze knih. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. [online]. Poslední revize 2022-07-04 [cit. 2022-
07-10]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/pachatele-dobrych-skutku-pachatele-dobrychskutku-
1-puntikari-13902.
44
již uvedli výše, dospělého čtenáře bude k dětské knize lákat především relaxace, ale
i nostalgie. Referenční hrdina coby pachatel dobrých skutků tak může oslovit jakéhokoliv
čtenáře od pubescenta po dospělého, a to bez ohledu na svůj pravý věk v knize.
Pachatelé dobrých skutků tak porušují naši základní definici příběhové prózy ze
života dětí a mládeže. Jako referenční hrdinové mají menší znalosti světa než recipienti,
a to způsobuje dosažení situačního humoru. Kdyby čtenář neměl základní znalosti
o chodu světa, nemohl by se smát lumpárnám kluků. V této próze je tedy recipient napřed
před protagonistou.
45
7 Typ z knih To kvůli mně a Uzly a pomeranče
K pachatelům dobrých skutků budeme řadit i typ hrdiny, který se snaží v dospělém
světě substituovat roli neschopného a selhávajícího rodiče. Současná literární produkce
reflektuje problém rozpadu rodiny velmi často, až možná s lehkou nadsázkou můžeme
říci, jestli se již nezačíná jednat o literární klišé. Odráží tím však soudobé problémy
společnosti, které mají těžký dopad na dítěte a jeho psychickou stránku. Dospělé postavy
po ztrátě milované osoby nejčastěji propadají alkoholismu. To vede až k rozpadu celé
rodiny a zanedbané péči o děti. Z knih, které popisují právě tuto destrukci rodinného řádu,
uvádíme Uzly apomeranče Ivy Procházkové, Luke a Jonni
Roberta Williamse a To kvůli
mně od Martiny Drijverové. Ve všech případech přebírají dětští protagonisté veškerou
zodpovědnost za vedení domácnosti, v knize Uzly a pomeranče se Dárek stará dokonce
i o mentálně postiženou mladší sestru Emu. V tomto případě se však nejedná o pachatele
dobrých skutků z nevědomosti, ale o starostlivého referenčního hrdinu.
7.1 To kvůli mně
Martina Drijverová je zkušenou autorkou na literárním poli pro děti a mládež. Vydala
desítku knih, v níž se především zaměřuje na problémy dětí mladšího školního věku. Ve
svých prózách nahlíží na těžkou tematiku především s pochopením. Vybírá si často
hrdiny, kteří se ocitají na okraji kolektivu, do kterého se těžko zapojují: „Hrdinové jejích
próz jsou často outsideři, kteří se vyčleňují pro svou tělesnou slabost, či představují
ztělesnění průměrnosti a obtížněji upevňují svoji pozici v rodině i dětském kolektivu. "113
1 1 2
WILLIAMS, Robert. Luke a Jon. V Praze: Albatros, 2012. ISBN 978-80-00-02940-5.
1 1 3
ŠUBRTOVÁ, Milena. Slovník autorů literatury pro děti a mládež 2. Čeští spisovatelé. Praha: Libri,
2012, s. 113.
46
Tou je například i hlavní hrdinka prózy s tematikou handicapu Domov pro Marťany
(1998), která se ve stejném roce umístila na 2. místě celostátní čtenářské ankety „SUK
čteme všichnť, nebo navázání na předchozí knihu o průměrné hrdince Sísa Kyselá
a ušmudlaný rytíř115
(2002).
Téma destrukce rodiny zpracovala Martina Drijverová i v knize To kvůli mně pro
čtenáře od 10 let. Jelikož se zde jedná o velmi složitou situaci, v níž se hlavní hrdina musí
bránit rozpadu nejen rodiny, ale i silnému obviňování ze strany matky. Problémy
nastávají při odchodu otce, který nejeví žádné známky touhy po návratu: „Chystal jsem
se do školy, máma pomáhala Klárce se zapínáním. Ale táta balil nějaké košile a kalhoty
do kufříku. [...] Nedíval se na nás, nedíval se na mámu, měl hlavu skloněnou ke kufru. "116
Hlavní hrdina Hynek se ocitne v těžké situaci. Otec ho opustil a jeho matka si na něm
vylívá zlost a frustrace, dokonce na něj svaluje příčinu rozpadu svého vztahu a sama
propadá alkoholismu a psychické nemoci. Jako chlapec prožívá vzniklou situaci
netypicky: „Chlapci a dívky reagují na rozpad rodiny rozdílně. Chlapci mají větší
tendenci projevovat svůj hněv a zklamání externalizovaným způsobem, chovají se
hostilně, agresivně, nápadně a sociálně nepřijatelně. " n i
Hlavní hrdina se pokusí postavit k situaci jako dospělý a nahradit roli matky a otce,
která však nemůže být realizována v plném rozsahu, a to i například uznáním, kvůli jeho
dětskému věku i kvůli neustálému srážení sebevědomí od matky. Protagonista se
postupně smiřuje se svojí rolí outsidera ve třídě i v rodině, ale nepropadá zoufalství.
Přestože je matkou označován za pachatele rodinné situace, svým chováním koná dobré
1 1 4
DRIJVEROVÁ, Martina. Domov pro Marťany. Praha: Albatros, 1998. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-
00-00614-6.
1 1 5
DRIJVEROVÁ, Martina. Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř. Praha: Albatros, 2002. Klub mladých čtenářů.
ISBN 80-00-01096-8.
1 1 6
DRIJVEROVÁ, Martina. To kvůli mně. Brno: Edika, 2020, s. 5.
1 1 7
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum, 2005, s. 281.
47
skutky: stará se o svoji mladší sestru a řídí chod celé domácnosti. Sám si je vědom matčina
selhání, ale není schopen ho vyřešit. Tím se odlišuje od prvního typu referenčního hrdiny.
Pachatelé dobrých skutků u Miloše Kratochvíla nevědomky páchali úsměvné vylomeniny
a byli trestáni dospělým světem. Hynek je sice také kárán a trestán za své skutky,
i přestože se snaží nahradit roli dospělého, selhává pouze v matčiných očích, nikoliv
u čtenáře, ať už toho dětského nebo dospělého.
Tento typ referenčního hrdiny, kterého bychom mohli nazvat i obětí teroru, prochází
v knize několika stádii, která trvají zhruba půl roku. Na začátku se jedná o postavu, která
zcela odráží chování dnešních dětí - hraje hry na počítači a tabletu, do školy se moc neučí,
spíše si hlídá vlastní známky, aby nebyl doma potrestán. S vývojem po rozpadu rodiny
hledá Hynek i jiná východiska ze situace. Nejdříve hledá únik z reality v počítačových
hrách. Po zavedení zákazů ze strany matky se obrací k četbě a k učení, k jediným
atributům, které matkou nemohou být zakázány, neboť si sama svůj vztek z nešťastného
vztahu vybíjí na známkách svého syna. S tím, jak se zvětšuje matčina letargie a agresivita,
zvyšuje se i potřeba bránit se. Hynek se doma nedostává do role oběti, která přijímá
pravidla agresora. Sám se snaží proti matčinu útlaku vymezit i za použití expresivních
výrazů: „ ,Na to doučování budeš chodit, blbečku'. Jak řekla ,blbečku', už jsem to
nevydržel. ,Do prdele, budu tam chodit rád, aspoň nebudu tady.' Tojsem přepískl. " m
Oproti rodinné situaci ale přebírá Hynek normy agresorů ve škole, kteří ho za to
odměňují jídlem. Oběť, která strádá doma nejen psychicky, ale i hladem, úkoly plní, aby
si sehnala nějaké jídlo. Hynkovi samotnému na sobě nezáleží, prioritní je zisk svačiny:
„ Smějou se mi, žejsem žebrák, Honza tuhle zvedal chleba se salámem ke stropu:, Vyskoč,
DRIJVEROVÁ, Martina. To kvůli mně. Brno: Edika, 2020, s. 21.
48
Alíku.' Vyskočil jsem. Musel jsem i zaštěkat a lézt po čtyřech. Ale chlebajsem nakonec
dostal. Udělal bych cokoli. "119
Hynek, mající strach o matku i o celou rodinu, se rozhodne raději lhát, aby všechny
chránil. Sám si dobře uvědomuje, že tato lež je špatná.
7.1.1 Věk hrdiny a jeho zájmy
Věková hranice adresáta je nakladatelstvím určena od deseti let, což znamená věk
dítěte, které navštěvuje čtvrtou třídu základní školy. Hynek se nachází také ve čtvrté třídě,
v jejím druhém pololetí. Hynek se ale stane i rovnocenných partnerem pro pubescenta,
který bude navštěvovat sedmou třídu. Předpokládaný čtenář však není námi vnímán jako
opožděný v psychickém vývoji. Hynek i jeho svět disponují množstvím aspektů, které
jsou příznačné pro období pubescence. Protagonista se například snaží vzepřít se rodičům
(matce) a prosadit si svůj názor, s rodiči vede válku, za kterou je trestán. V psychickém
vývoji prosazení sebe samotného chce rodiče naštvat, popřípadě vyhrotit danou situaci,
aby se necítil ponížený: „Mejdlo chutná hnusně. Sice voní, ale štípe. Pálí, když polkneš
sliny. [...] Zvedal se mi žaludek, ale držel jsem se. Abych se pozvracel? Tu radost mámě
neudělám! " 1 2 0
Zároveň se začíná přetvařovat: „A po tvářích jí tekly černé slzy, tojak měla
namalovaný řasy. Vytáhla kapesník, alejen si to rozmazala po tvářích. Bylo to komický,
fakt, a mně bylo do smíchu, jenomže jsem věděl, že chechtat se nesmím. " m
Sama tato skutečnost, kdy se Hynek nachází mezi posloucháním špatného řádu
nastoleného ve lži, výhružkách a obviňování a mezi vlastními úsudky, evokuje přechod
žáka na prahu pubescence k dospělému chování. Jak jsme již zmínili v teoretické části
DRIJVEROVÁ, Martina. To kvůli mně. Brno: Edika, 2020, s. 41.
Tamtéž, s. 23.
Tamtéž, s. 6.
49
práce, postava jako entita literárního textu má seznamovat a podávat informace dětskému
čtenáři o světě. Zároveň ho i připravuje na jeho pozdější roli, aby se uměl sám o sebe
postarat. Tato situace není v literatuře pro děti a mládež zcela neobvyklá. Na přípravu
budoucí role samoživitele se připravuje už Stuclinka a Zachumlánek ve stejnojmenné
knize Františka Nepila. Rozdíl mezi Nepilovou knihou pro děti od pěti let a knihou
Martiny Drijverové s prepubescentem je v realizaci samostatných prací. Zatímco
Stuclinka a Zachumlánek zazimovávají studnu tak, že ji oblečou do teplého zimního
oblečení, Hynek by si takový způsob starání se o domácnost nemohl dovolit. Jeho čtenáři
by bylo totiž jasné, a to na základě vlastních zkušeností, že by s tímto nereálným
přístupem nebyl schopen řídit celou hroutící se rodinu.
Taktéž se může kniha, stylizována do Hynkova deníku, stát četbou dospělého
recipienta. S ohledem na tíživost celé situace bude možná daleko intenzivněji prožívat
pocity bezmoci než samo dítě a bude si uvědomovat všechny nežádoucí následky, kterým
mohou být děti vystaveny. Věk dítěte není pro recepci tohoto díla stěžejní. Referenční
hrdina-pachatel dobrých skutků jako oběť je ve vzniklé situaci možné substituovat
širšímu okruhu recipientů.
Sám Hynek není schopen se této situaci postavit, a proto ji vyřeší dospělí. Vyústění
těžké rodinné situace je až pohádkové a možná inspirováno trendem v současné literatuře:
„Absence některého z rodičů či dokonce obou, nepochopení, podceňování, izolace, osamocení, to jsou
východiskové handicapy, s nimiž dětští hrdinové vstupují do svého vlastního zápasu a zoufale, s bolestným
pocitem svých dětstvím omezených možností, jej nakonec úspěšně zvládnou. " n l
1 2 2
VAŘEJKOVÁ, Věra. Prostor pro náročnou prózu. In: Proměny literatury pro mládež - vstup do nového
tisíciletí. Sborník konference konané dne 19. dubna 200. Brno: PdF M U v Brně, 2000, s. 35.
50
Idylický konec, zakončení návratem otce a léčením matky, je až neúměrně k líčenému
tématu překvapivý.
7.2 Uzfy a pomeranče
Iva Procházková je jednou z českých spisovatelek, jejíž příběhová próza ze života dětí
a mládeže může provázet čtenáře po celé období jeho dětství i dospívání. Menším dětem
jsou určeny prózy jako jsou například námi dvě vybrané s tématem osamělosti
protagonisty Eliáš a babička z vajíčka123
(2002) s hlavním hrdinou Eliášem, na kterého
rodiče nemají čas a postrádá prarodiče, kteří by mu částečně rodiče suplovali, a Kryštofe,
neblbni a slez dolů!124
(2004) s velmi urážlivým hlavním hrdinou Kryštofem. Iva
Procházková se ale také věnuje jako jedna z mála autorů literatuře pro adolescenty. Velmi
brzy po listopadové revoluci se objevila kniha s antiutopickou vizí světa Soví zpěv125
(1995, česky 1999). Reflexi zranitelnosti dospívajících a rozpad tradičních rodinných
vztahů autorka zachytila v knize Nazí126
(2009).
Kniha Uzly a pomeranče (2011) je situována do zapadlé oblasti Slezska se sociálními
problémy jako jsou nezaměstnanost, finanční problémy rodiny, podnikání mimo platné
zákony, ale zaměřuje se také na rozpad tradiční úplné rodiny. Matka hlavnímu hrdinovi,
dospívajícímu synovi Darekovi, umírá a Dárek se musí sám postarat jak o chod
domácnosti, tak i o postiženou sestru Emu. Sám nechce přijmout pomoc, jež by nahradila
1 2 3
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Eliáš a babička z vajíčka. Praha: Amulet, 2002. Klíček. ISBN 80-7327-011-0.
1 2 4
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů!. Praha: Albatros, 2004. Klub mladých čtenářů.
ISBN 80-00-01326-6.
1 2 5
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Soví zpěv. Praha: Amulet, 1999. Oáza. ISBN 80-86299-04-X.
1 2 6
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Nazí. Praha: Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185-979-6.
51
v rodině matčinu péči. K rodinné tragédii se přidává otcův alkoholismus, který není
schopen zaujmout část matčiny výchovy.
Matka v knize nevystupuje jen jako stmelující prvek, ale pomáhá svému synovi se
vyznat ve světě pomocí vlastních zákonů: „ Udělej si uzel. Vjejím světě nebylo místo na
bloudění a pochybnosti. Kdo se matčinými zákony řídil a uměl uvázat uzly, nemohljen
tak sejít z cesty. " l 2 1
Zatímco matka nastoluje v Darekovém světě řád, jeho otec znamená pro svého syna
jeden velký složitý uzel a kontrast k matce: „Je složitě strukturován, s uzlíky různých
velikostí a tvarů. Někdy mnohem volnějšími, [...] jiné se proplétají se složitými,
zašmodrchanými, které Dárek nedovedl ani přesně pojmenovat, protože byly spojeny se
vztahovými výkyvy, s citovou nejistotou, studem, zlostí až nenávistí [...]. " m
Dárek j ako hlavní postava v románu dospívá, dozrává po citové stránce. Jeho povaha
obsahuje typické mužské prvky, díky kterým je schopen starat se o svoji nesamostatnou
sestru a s pomocí Martiny, kterou neustále odmítá a nechce si ji připustit na matčino
místo, jsou schopni se postarat o domácnost. Ve srovnání se svými vrstevníky poté Dárek
nevykazuje typické pubescentní zájmy: „Jeho skromnost je přítomna vtom, že
nepožaduje po otci kapesné, protože vidí, že rodině peníze nenadbývají. Spokojí se
s oblečením, tolik vzdáleným značkovému zboží, v němž třeba Michal a Hanka běžně
chodí. " m
Darkovi v životě chybí postava, která by saturovala jeho potřeby plynoucí z absence
matky a chladného vztahu kotci. O to více je situaci citelnější, protože se jedná
1 2 7
PROCHÁZKOVÁ, IVA. Uzly a pomeranče. Praha: Albatros, 2011, s. 5.
1 2 8
URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická
fakulta, 2012, s. 133.
1 2 9
Tamtéž, s. 135.
52
o nesnadné období dospívání, kdy se obecně pubescenti a adolescenti dostávají do
snadného konfliktu s okolím a dospělými. Dárek tyto konflikty často zakládá na až
dětském lpění na pravdě, které je po analýze v rozporu schováním dospělých a je
urážející: „ ,Co by mi kupoval?' šklebil sejí [Martě] do obličeje. ,Zašiju si to. Roztrženej
svetr se dá zašít, prochlastaná bunda těžko!'"130
Dějová peripetie velmi připomíná předcházející knihu To kvůli mně. Na rozdíl od
Darka však Hynek nedokáže rozeznat, zdaje odchod otce definitivní, a to může vést ke
šťastnému konci. Dárek je dobře seznámen s rodinnou situací a ví, že tato změna je trvalá.
Dospělí tu jsou zobrazováni nejen jako nositelé špatných vlastností a vykonavatelé
rozpadu rodiny i teroru, ale i jako pokrytečtí a podlí. Darkovi nejvíce ublíží, když zjistí,
že chovaní koně jsou určeni na jatka. Dospělý svět je v knize vnímán spíše jako zlý
a vypočítavý, nedokáže sám napravit a nastolit pořádek. Tím se vyznění obou knih se
stejným typem outsidera liší a je určeno dětským aspektem, kterému čtenáři je daná
určena kniha.
Realistické vnímání postavy recipientem je podle Jany Sladové a Milana Poláka dáno
věrohodným zobrazením:
„ Věrohodnost postav ajejich chování je pro současného čtenáře velice důležitá, v knize působí hodnověrně
také dialogypostav ajejich motivace k chování. Také prostředí, ve kterém postavy žijí, je reálné i se všemi
atributy doby: například Hanka má počítač, internet, Facebook, má ,pírsink' a ,kerku'. "131
1 3 0
PROCHÁZKOVÁ, IVA. Uzly a pomeranče. Praha: Albatros, 2011, s. 20.
1 3 1
SLADOVÁ, Jana a Milan Polák. Uzly a pomeranče: inspirace (nejenom) pro mladé čtenáře. In:
KOUDELKOVÁ, Eva (ed.). Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 15. - 16. října 2013. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2014, s. 129.
53
Podle naší typologie půjde postava Darka velmi špatně typizovat a zobecňovat. Dárek
jakožto třináctiletý chlapec není stabilní ohledně veškerého svého chování. Jeho postoje
jsou ke každé postavě rozdílné. Jiné vztahy má ke své sestře, jiné ke svému otci
a jednotlivým postavám nebo školnímu kolektivu. Změť jednotlivých přistupuje navíc
nabourána i Dárkovým nejednoznačným emočním prožíváním. Mísí se vněm několik
prožitků najednou, na jedné straně cítí zodpovědnost za svoji sestru a touhu ji bránit, na
druhé straně k ní cítí i výčitky a vztek. Tatáž situace nastává i s Hankou. Ačkoliv j e hlavní
protagonista do Hanky zamilován a touží po její bezprostřední blízkosti, zároveň si musí
dávat veliký pozor na svůj vzhled i na svá slova, neboť Hanka ráda rozvádí každé slůvko.
Nejednoznačné prokreslení hlavního hrdiny, který se navíc v průběhu románu vyvíjí
a dospívá, nám ztěžuje přiřazení do typologie. Dárek jako pachatel dobrých skutků se
nevědomky podílí na přípravě koní pro jatka, je spojen s tímto nezákonným podnikáním.
Můžeme tedy říci, že tento starostlivý hlavní hrdina osciluje na ose s dvěma póly dobro
a zlo, přičemž jeho negativní emoce by měly být recipientem akceptovány. Jako hlavní
determinant v utváření Dárkový osobnosti bude jeho rodina. Sám hlavní hrdina se
neustále vrací ke své matce ve vzpomínkách. Pomocí vševědoucího vypravěče můžeme
navíc plně nahlédnout do Dárkový duše.
7.2.1 Dětský aspekt
Jak j sme již zmínili, hlavní hrdina má předbíhat ideálně mírně věk dítěte a připravovat
ho na jeho budoucí postarání se nejen o sebe sama, ale i o jeho rodinu. Dárek v tomto
případě vystupuje jako velmi schopný. Dokáže se starat o svoji sestru, která trpí lehkou
mentální retardací, a s pomocí Marty jí i sobě zajistit jídlo. Je velmi zručný, již v úvodu
knihy se dozvídáme o tom, že pomáhá sestrojit starší Hance elektrický obvod na
gymnázium. Dokonce je ochotný svoji rodinu bránit za každou cenu, když Hugo ustřihne
54
Emě pramínek vlasů a následně dojde k úvodnímu chlapeckému souboji. Zároveň je ale
uvědomělý a ví, že s Hugem se nepotřebuje za každou cenu prát do posledního dechu
a od hřbitovní zdi odchází, na výhružky Huga pak nereaguje.
Netypické prožívání pro dítě je nostalgie. Je to emoce, která je stěžejní pro dospělého
jedince. Dárek je velmi nostalgický co se týče vzpomínek na matku, ale i vzpomínek na
Hanku a další postavy. Pomocí této nostalgie se postupně recipienti seznamují s příběhem
v knize. Vypravěč v er-formě je v některých kapitolách navíc nahrazen ich-formou.
Mnohovrstevnatost v tomto případě není rušivá a nostalgické střípky nebudou
recipientem vnímány negativně nebo dokonce odosobněné. Nostalgické vzpomínky lze
taktéž námi interpretovat jako možný posun ve vývoji hlavní postavy, která předchází
vývojově recipienta.
7.2.2 Dárek ve vztahu k matce
Absence matky silně narušila rodinný chod. Postupný úpadek rodiny zrcadlící se
v otcově neschopnosti se se ztrátou manželky vyrovnat a oddávání se alkoholu se promítá
do veškerého chodu domácnosti, a to jak po velké změny, tak i ty malé jako je například
izolování obývacího pokoje od zbytku statku, neboť připomíná všem stále matku.
Tragický osud člena rodiny a detabuizace smrti i rozpadu rodinné blízké vzájemnosti
je častým tématem současné příběhové prózy. Například kniha Luke a Jon (2012) od
Roberta Williamse odhaluje velmi podobný syžet jako kniha Ivy Procházkové, rozdílné
je však zpracování a uchopení absence matky v tomto díle.
Britský autor volí vyrovnávání se s tragickou smrtí matky při autonehodě, její smrt
znamená v rodině de facto i celkový odchod. Iva Procházková však Darkovu matku
neustále připomíná. Funguje pro hlavního hrdinu jako část jeho rozumového aparátu,
zároveň i jako část jeho svědomí: „Když pak lezl unavený se zanícenýma očima do
55
postele, míval špatné svědomí. Věděl, že matka by mu takové ubíjení času nikdy
nedovolila. Ale nebyla tu a nikdojiný se o Darkovi večery nezajímal " 1 3 2
a také se neustále
vrací v podobě vzpomínek.
PROCHÁZKOVÁ, IVA. Uzly a pomeranče. Praha: Albatros, 2011, s. 43.
56
8 Outsider kvůli psychické poruše
Třetím typem pachatele dobrých skutků je outsider, který se nedokáže na základě
svých sociálních nebo psychických problémů začlenit do kolektivu svých vrstevníků.
K tomuto distancování, které je pro protagonistu velmi nepříjemné, se zpravidla přidávají
ještě další problémy, především rozpad rodiny spojený s alkoholismem jednoho z rodičů
nebo silné psychické stavy, pocity úzkosti a zoufalství. Často tento typ hrdiny nebude
vědět, co je příčinou jeho chování. V literatuře pro děti i mládež však nakonec přijde na
to, co způsobovalo jeho nutkavé reakce a činy, a pokusí se to odstranit a začlenit se do
kolektivu.
Pro tento typ protagonisty jsme si zvolili dvě knihy: Pravidla skutečných ninjů od
Petry Stárkové určenou dětem od sedmi let a knihu Stephana Chboského Ten, kdo stojí
v koutě určenou nakladatelství sice pro děti od dvanácti let, nicméně tuto knihu budeme
považovat za zástupce literatury pro adolescenty, neboť sama předkládá obraz studentů
na střední škole.
8.1 Pravidla skutečných ninjů
Psycholožka a spisovatelka Petra Stárková se zabývá problematikou dětského
chování a dětské psychiky. Její profesní zaměření jí umožnilo vydat v posledním
desetiletí několik knih pro děti, které jim přibližují problematiku dětské psychiky, a to
například téma autismu Lukáš s profesor Neptun133
(2017) a problematiky ADHD Můj
brácha tornádo134
(2018). Navazuje tím na řadu úspěšné příběhové prózy s tematikou
handicapu po roce 1989 (Pět minutpřed večeří135
od Ivy Procházkové nebo Lentilka pro
STÁRKOVÁ, Petra. Lukáš a profesor Neptun. V Praze: Albatros, 2017. ISBN 978-80-00-04849-9.
STÁRKOVÁ, Petra. Můj brácha Tornádo. Praha: Albatros, 2018. ISBN 978-80-00-05051-5.
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Pět minutpřed večeří. Praha: Albatros, 1996. ISBN 80-00-00436-4.
57
dědu Edu od Ivony Březinové). Kniha o agresivním chování žáka čtvrté třídy Pravidla
skutečných ninjů byla zařazena do Nejlepších knih dětem v ročníku 2019-2020.
V ní je harmonický a přátelský kolektiv narušen příchodem nového žáka, který
z neznámého důvodu již vystřídal velké množství škol. Třída, která zcela spolupracuje
ave které se neřeší žádné třídní rozbroje, je vystavena nedbalému chování, prudkým
reakcím i impulsivitě ze strany Ivoše. K všeobecnému opovržení Ivošového
nepřiměřeného chováním ve škole i k jeho nedostatečným znalostem učiva
i společenských norem, například když se vydá třída do divadla, Ivoš přijde ve stejném
oblečení, ve kterém chodil už několik dní, se přidává posléze i podezíravost z krádeží
a úmyslného fyzického napadání. Po zakázaném vstupu do divadla musí Ivoš čekat na
recepci a dostane knihu o bojovnících, kterou posléze čte se sociální pracovnicí a snaží
se najít způsob, kterým by se mohl začlenit mezi spolužáky. Postupně si sepisují pravidla,
která má Ivoš dodržovat, aby kvůli svému strachu nejednal bezmyšlenkovitě a neútočil
na spolužáky. Vlivem učitelů se mění i postoj třídy k Ivošovi a začíná ho postupně
začleňovat mezi sebe. Kniha tak ukazuje možnost, které může využít každý útočník
a které by měli především využít i kantoři. Netrestat pachatele, nýbrž s ním promluvit
a vyřešit daný problém.
8.1.1 Dětský aspekt
Kniha je silně ovlivněna asijským, zejména japonským prostředím, což dokládají
ninjové a zájem kolektivu třídy o pokémony. Vyskytují se v ní dva vypravěči: spolužák
Hynek a Ivoš. Knihu dle našeho názoru snižuje částečná inklinace ke komiksu.
1 3 6
BŘEZINOVÁ, Ivona. Lentilkapro dědu Edu. Praha: Albatros, 2006. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-
00-01583-8.
58
Ilustrátorka zřejmě kopíruje oblíbené hybridizační postupy, následné ilustrace jsou
v knize vedeny jako komiksové výseky, které znovu reprodukují promluvy postav.
S ohledem na věk protagonistů i cílovou čtenářskou skupinu je možná volba
zpracování nevhodná. Například se učitelé střídají, to by mohlo dětského recipienta
v sedmé třídě zmást. Autorka taktéž počítá s neukotvenou opozicí dobra a zla. Ivoš se
nejdříve jeví jako zlá postava, která je postupně napravována. Dle našeho názoru se spíše
jedná o rys prózy pro starší čtenáře, než je druhá třída základní školy. Také změny
vypravěče jsou rysem, který by se neměl objevit v prvopočátečním čtením. Reakce
daných hrdinů jsou očekávatelné, autorka dobře zasadila příběh do prostředí školy, často
však pracuje i s reakcemi postav, které bychom očekávali u pubescentů (například
ohledně svačin a reakcí dívky).
Didaktická funkce je realizována na základě nápravy „zlého" spolužáka. Dílo je velmi
dynamické, často dochází k potyčkám od hlavního protagonisty Ivoše, děj graduje,
autorka vytváří napětí (stezka odvahy a následné hoření) apod. Dětský aspekt je podpořen
také dynamickými složkami: „... a rozběhl se ke knihovně. Všichni ostatní za ním.
„Knihovna hoří!" neslo se chodbou, ale to užjsme viděli všichni. (...) „Požární přístroje
jsou nad schodištěm!" volal tělocvikář a řítil se po schodech nahoru. " n i
Dynamické
prvky se střídají se statickými, vhodně se prolínají Ivošovy problémy, které jsou
spouštěčem dynamiky, s úvahami nad jeho chováním.
Přestože byla kniha oceněna jako jedna z nejlepších knih dětem a vhodně zpracovává
důležitou tematiku nemocného dítěte, se kterým je obvykle špatně jednáno ze strany
rodičů i učitelů a jeho chování je předkládáno jako zlé, najdou se v knize i nedostatky,
které zasahují do dětského aspektu. Například věk protagonistů je v některých chvílích
1 3 7
STÁRKOVÁ, Petra. Příběh skutečných ninjů. Praha: Albatros, 2019, s. 84.
59
pomíjivý. Sami vystupují jako subjekty, které dokáží situaci samy vyřešit jako dospělí.
V knize se objevuje jedno negativní vymezení vůči věkové skupině: „Protože když jsme
utíkali, máma sbalila do dvou tašek oblečení a mně řekli, ať si vezmu tašku do školy
a nejoblíbenější hračku. Popadl jsem angličáky, karty s pokémonama, tygříka, co mám
od doby, kdy jsem byl mimino [...J"m
to však není negativní vůči čtenářům. Dílo je
zajímavé právě tím, že na pozadí rozpadu rodiny se řeší závažný problém - začlenění
problematického studenta do kolektivu.
8.1.2 Hynek
Hynek je postavou a zároveň vševědoucím vypravěčem v díle. Volba ich-formy
dociluje větší emotivnosti a důvěryhodnosti textu. Navíc sám protagonista je velmi
soucitný. Při příchodu Ivoše se srovnává sám s jeho vzhledem, dokonce ho lituje, že nosí
staré a ošklivé oblečení a je zanedbaný: „Toho kluka mi bylo trochu líto, protože stál
přede všemi v tomhle děsném oblečení, co se nosilo asi tak před sto lety, a být tu navíc
úplně nový, to asi není nic moc."139
Hynek sám ví všechno o svých spolužácích. Dokáže
dešifrovat jejich gesta nebo nálady.
8.1.3 Ivoš
Protagonista knihy Pravidla skutečných ninjů Ivoš přichází do nového kolektivu dětí
na prvním stupni. Na první pohled se podobá Hynkovi z knihy To kvůli mně - nosí
špinavé oblečení a je zanedbaný. Nový kolektiv se ho snaží, i přes prvotní odpor,
přijmout, Ivoš však vždy reaguje podrážděně. Třídní kolektiv se ho nejdříve snaží stranit
STÁRKOVÁ, Petra. Příběh skutečných ninjů. Praha: Albatros, 2019, s. 80.
Tamtéž, s. 9.
60
a bránit se vůči Ivošově agresi. Po práci učitelů se začne Ivoš více začleňovat do třídy
a jeho chování způsobené sociálním distancováním začíná být tolerováno a omlouváno.
Přímá definice postavy je u Ivoše naplněna dostatečně. Recipient se nejdříve dozvídá
o jeho chování i vzhledu, později dochází ke změně vypravěče a Ivoš vše zdůvodňuje ze
své vlastní perspektivy. Protagonista je impulzivní a snaží se bránit i domnělým útokům,
které nejsou nebezpečné.
Na rozdíl od Hynka, hlavního protagonisty knihy To kvůli mně, která se zabývá
stejným tématem rozpadu rodiny, Ivoš nemusí prosebně a nedůstojně žebrat u svých
spolužáků o svačinu, neboť jedna spolužačka nemá ráda svačiny připravované její matkou
a ráda se s Ivošem rozdělí. Ivoš jako pachatel dobrých skutků je i částečně ochranář,
neodhadne ale svoji sílu, a to například při stezce odvahy ve škole. Ivoš tvoří dvojici
s menším klukem, kterého se rozhodne bránit za každou cenu. Spatnou shodou náhod ale
vygradují Ivošovy problémy a v knihovně začne hořet. Můžeme tedy říci, že Ivoš není
obětí, která by byla fyzicky týrána. Jeho sílaje tak vysoká, že musí být usměrňována.
Prakticky by se mělo jednat o zlou postavu, neboť mlátí spolužáky. Díky zásahu ze strany
pedagogů a idylickému kolektivu ve třídě se však Ivoš neukazuje jako zlá postava, nýbrž
jako komplikovaná.
Hlavní hrdina by měl být postavou, která slouží jako vzor pro dětského recipienta.
Protože však na první pohled zlá, na druhý pohled nevyrovnaná postava nemůže
zobrazovat ideály dítěte, přistupuje autorka k dvojímu vypravěčovi. Prvním je Hynek,
který nás se vším seznámí a popíše Ivošovo jednání. Při procesu terapie následuje nový
vypravěč, sám Ivoš. Jako vzor pro všechny další recipienty nevidíme impulzivnost
a agresivitu, ale možnost nápravy a úsilí daného hrdiny. Vývoj, kterým prochází
protagonista, je velmi rychlý a rychlé je i jeho dovršení.
61
Změna vypravěče je naznačena i graficky. Vševědoucí vypravěč Hynek se nachází
pouze v kolektivu třídy a do Ivošových záměrů nebo interpretace jeho chování
nezasahuje. Příčiny chování nám popisuje až Ivoš, včetně své roztržitosti a nočních můr.
Ivoš prochází jednoduchým vývojem. Dostal se do začarovaného kruhu, nebo spíše
spirály, po které se řítí dolů. Jedním z problémů je finanční zázemí rodiny, která postrádá
základní podmínky k životu. Jednak je zbaven možnosti vyrůstat v rodině, dále ho sužuje
strach vyvolaný rozpadem otcovy role v domácnosti. Následná stěhování a změny škol
vytváří v Ivošovi jednak pocit nedůvěry v okolí a v sebe sama, ale také se jeho problém
prohlubuje. Dokonce má i noční můry, které mu prohlubují špatný psychický stav. Jeho
postoj a chování se vlivem terapie mění, nejdříve z agrese na mírnění reakcí a přiměřené
napadání, dokonce vyhnutí se konfliktu, což spolužáci velmi oceňují. Končí s lítostí za
své činy a se sebeobviňováním. Veškeré problémy jsou ale jeho změnou chování
vyřešeny.
Typickými rysy tohoto protagonisty jsou tedy duševní problémy, poruchy, handicap.
Nevylučujeme, že by se nemohlo taktéž jednat i o handicap tělesný, který by bránil
hlavnímu protagonistovi začlenit se do kolektivu. Jistou podobnost spatřujeme v předešlé
knize To kvůli mně, kde je protagonistka Lenka taktéž handicapovaná. Tam se ale stává
médiem, přes které se všechny problémy dokážou vyřešit. Handicapovaný hlavní hrdina
bude nést tedy rysy psychické nebo duševní poruchy, která ovlivňuje jeho chování.
Nebude se moct sám začlenit do kolektivu, bude jednat impulzivně a bez motivace, sám
nebude moci své činy interpretovat bez vnější pomoci dospělého. Předpokládáme, že
konflikty nemusí být pouze jen ve školním prostředí nebo doma. Vždy se ale bude jednat
o outsidera, který nedokáže sám ovlivnit danou situaci, ačkoliv se o to bude snažit.
K dosažení harmonického stavu bude zapotřebí nějaké léčby, řešení konfliktu nebo
62
terapie, která je ve všech případech prózy úspěšná. Neúspěšný akt léčby by mohl
v recipientovi vyvolat pocity nicoty. Přestože se i adolescent může setkat i s knihou, která
obsahuje špatnou léčbu daného hlavního hrdiny1 4 1
, v literatuře z adolescentního prostředí
by se takto destrukční metoda objevovat neměla.
8.1.4 Třídní kolektiv
Kromě dospělých postav, sociální pracovnice, učitelů a rodičů dětí, které příběh
dotvářejí, se v knížce objevují i Hynkovy spolužáci. Jelikož se nejedná o výrazné typy
postav v próze, a ani v jejich kolektivu nedochází ke konfliktům, nýbrž jsou sami sobě
nápomocní a přátelští, dovolíme si o třídním kolektivu mluvit jako o homogenní skupině.
Sami vystupují jako přátelská třída, která se v dobrém slova smyslu snaží udělat si ze
všeho legraci. První setkání s Ivošem však dopadne špatně, Ivoš legraci třídy neakceptuje
a volí raději útěk. Dospělé postavy neusměrňují dětský kolektiv, nic mu nenařizují
a nepanuje mezi nimi role vedoucí - podřízení.
Prakticky jsou role určeny hlavně pohlavím. Dívky jsou převážně starostlivé, jako
například Anička, která chce urovnat prvotní konflikt mezi Hynkem a Ivošem. Kluci jsou
1 4 0
V případě hraničního žánru příběhové prózy a pohádky by se mohlo jednat i o léčbu magickým
předmětem nebo kouzlem. V pohádkách by byla takováto situace řešitelná i vícero způsoby. Například
v pohádce Myši patří do nebe... ale jenom na skok od Ivy Procházkové je daný strach a nemožnost navázat
přátelství podmíněna zprvu biologickými zvířecími hodnotami protagonistů. V „reálném" světě se jedná o
vztah predátora a kořisti. Díky existenci záhrobního světa je tento vztah protagonistů napraven a na zem se
znovu vracejí jako přátelé. Ačkoliv jsme si vědomi, že typologie hrdinů pro pohádku bude od příběhové
prózy rozdílná, poznámku uvádíme z důvodu, že u příběhové prózy ze života dětí, která je věnována
nejmladším čtenářům, dochází k míšení obou pilířů. Ve výsledném příběhu by některá kniha pak mohla
obsahovat stejný rys jako próza Myši patří do nebe ... ale jenom na skok.
1 4 1
A to například v beletrii na hodinách literatury na střední škole například v prózách Ladislava Fukse
Spalovač mrtvol nebo Pan Theodor Mundstock. Kánon školní četby si spíše však vybírá smírnější řešení:
například v Krysaři Viktora Dýka je postava Seppa Jórgena zázračně vyléčena na základě křiku
novorozeněte.
63
převážně ve funkci ochranářů, svoji sílu používají pouze na ochranu třídy proti Ivošovi,
a to je například Albert.
Ve třídě se objevuje postava Aničky, dobrosrdečné, ale bojácné dívky: „Albert se
nabídl, že půjde ve dvojici s Aničkou, která se trochu bála. "1 4 2
Anička spíše substituuje
dospělou postavu, která se snaží urovnat veškeré konflikty. Sama poprvé se snaží urovnat
první negativní zážitek mezi Hynkem a Ivošem a je napadnuta. Od dobrých činů jí
neodradí ani Ivošova agrese. Vystupuje v roli ochranářky, a to například v situaci, kdy se
Ivoš snaží napravit svoji krádež: „ Všiml jsem si, že Anička sevřela ruce dopěstí a zvedla
je tak, jak to dělá vždy, když někomu drží palce. " m
Chování Aničky je vyzráléa spíše
reprezentuje postavu dospělou, než postavu dětskou. Mohli bychom ji tak přiřadit do naší
typologie hlavních hrdinů k hrdinovi jako je Jonáš z knihy Bratři Lví srdce. Její funkce je
v díle jednoznačná. Sama s dospělými postavami se snaží motivovat k začlenění
problematického Ivoše do kolektivu: „ „ Víte co, kluci? "Mněpřipadá, že Ivoš už se tolik
nepere. A dá se s ním i docela dobře povídat, " prohlásila Anička. "144
8.1.5 Dospělé postavy
Okrajově se zmíníme i o dospělých postavách v knize. Již výše jsme mluvili o jejich
důležitosti. V příběhové próze ze života dětí a mládeže zastávají dospělé postavy roli
organizátorů, kteří vytváří dané prostředí. Dokáží jednak vytvořit problémy pro
referenčního hrdinu, jednak dokáží tyto problémy i řešit. Jen velmi zřídka se stává, že
v příběhové próze ze života dětí vyřeší závažné problémy dětští protagonisté, a to
například v prózách Astrid Lindgrenové Mio, můj Mio, kde protagonista má jedinečnou
STÁRKOVÁ, Petra. Příběh skutečných ninjů. Praha: Albatros, 2019, s. 79.
Tamtéž, s. 70.
Tamtéž, s. 77.
64
schopnost přemoci zlo, a Bratří Lví srdce, kde je stejné téma. Jiný pohled má na řešení
problémů pohádka, kde za pomoci kouzelných předmětů a nadpřirozených bytostí dětští
hrdinové dokáží zvítězit. Příběhová próza ze života dětí toto řešení nenabízí, je si totiž
vědoma toho, že odráží reálný svět potenciálního čtenáře, který dané problémy není
schopen zcela vyřešit sám a často v případě absence rodičů či pěstounů musí pomoci
hlavním protagonistům jiná hlavní postava145
. Jiné vnímání a nároky jsou směřovány na
protagonistu pro adolescenty. Již je sám schopen řešit některé situace a přicházet
s vlastním řešením. Protagonista je na cestě k dospělosti, sám se začíná stávat dospělým
a literatura má za cíl recipienta vést k této změně. Proto je schopen vyřešit některé situace
sám. Například hlavní postava knihy Soví zpěv se stává dospělým ve chvíli, kdy bez rady
okolního světa dokáže vyřešit velký problém - po zbořené hrázi zachránit lidské životy.
V některých případech dochází zase k ostrému vymezení hlavní postavy vůči dospělým,
a to například v knize Nazí - hlavní postavy si tak řeší své problémy již samy.
Důležitá postava, která se v díle neobjeví, je postava Ivošova otce. Evokace člena
rodiny na základě krátkého setkání s bezdomovcem rozklíčuj e všechny Ivošovy problémy
a naznačí, proč se rodina rozpadla, a to z důvodu alkoholismu otce.
Další postavy (Lenka jako sociální pracovnice a pan učitel Sluníčko) fungují jako
aktivní a úspěšný aparát, který chce napravit dané problémy a který chce chápat problémy
dětí. Oba dva pracují odděleně. Zatímco Lenka pracuje s Ivošem na jeho nápravě
a začlenění do kolektivu, pan učitel Sluníčko se snaží motivovat kolektiv, aby přijal Ivoše.
Knihy obsahuje didaktickou funkci ve snaze začlenit spolužáka i přes zjevné problémy
do kolektivu i na základě drobných motivů jako je zábava z práce (když děti opravují
1 4 5
To je případ i ve Štuclince a Zachumlánkovi. Ačkoliv se oba protagonisté snaží zvládat sami danou
situaci, a mnohdy j i nezvládají, což vede k ústředním konfliktům, dohlíží na ně postava staré hajné.
65
shořelou knihovnu). Je otázkou, jakým způsobem by dítě ve druhé nebo první třídě
(kterému je dle nakladatelství text určen) vnímalo vývoj daného hrdiny. Zda by se
dokázalo vymezit ze zažitých protikladů dobro versus zlo, které si musí nejdříve ukotvit.
Zda by vnímalo Ivoše jako postavu čistě reálnou, která se změnila ze zlé na dobrou, která
se snaží svoje chování změnit. Bez zjevných pohádkových motivů by mohla být u tak
malého čtenáře kniha nepochopena či desinterpretována, mohl by být také zmaten. Jak
jsme již výše uvažovali u knihy pachatelé dobrých skutků, hlavní protagonisté jsou sice
mladší, ale potenciální čtenář musí být dítě, které má jasně ukotvené morální mantinely
a ví, které chování je dobré a které špatné, pak může sám rozhodovat o tom, zda je
protagonista kladná nebo spíše záporná postava. Prokreslení hlavního hrdiny nebývá
obvyklé i z důvodu výše zmíněných nastolených řádů. Je otázkou, zda tuto novou knihu
dětští recipienti přijmou a která věková kategorie se stane její cílovou čtenářskou
skupinou. Vývoj protagonisty, který prochází od agrese a nepochopení až k lítosti, může
působit malým čtenářům velký problém.
Přesto jsme si ale Ivoše vybrali do naší typologie. Jedná se o postavu, která je
v příběhové próze pro tak malé čtenáře sice komplikovaná, ale odpovídá našemu výběru
-jedná se o pachatele dobrých skutků, který neví, jak se má začlenit do kolektivu.
66
8.2 Ten, kdo stojí v koutě146
Podobného referenčního hrdinu najdeme i v knižním debutu Ten kdo stojí v koutě.
Stephen Chbosky, který se zabývá problematikou zneužívání dětí a který popisoval
psychické následky oběti, přichází s novou postavou, která je zároveň vypravěčem.
Epištolami román, který zároveň může být vnímán jako forma deníku, zobrazuje v ichformě
Charlieho, který se neumí začlenit do kolektivu adolescentů. Charliovy traumata
silně ovlivňují jeho povahu, je uzavřený, bojí se oslovit cizí lidi a při bližším kontaktu
s dívkou je paralyzován. V díle je zobrazena sebereflexe protagonisty: „Postup vyprávění
založený na vlastní výpovědi hlavního hrdiny ajeho sebereflexi umožnil autorovi vykreslit
vnitřní svět dospívajícího chlapce snažícího seporozumět sobě i svému okolí a hledajícího
své místo mezi svými vrstevníky i dospělými. " U 1
Outsider v tomto případě je popsán pomocí ich-formy a znovu se dostal na okraj
společnosti kvůli porušení norem, které nemá z důvodu absence sociálních vztahů ještě
pořádně ukotvené. Sám ani není schopen kvůli ohromnému strachu se do společnosti
začlenit: „ Tak teda normálně jsem dost stydlivý, ale Nijak vypadal jako typ kluka, ke
kterému klidně můžeš přijít během utkání, i když je o tři roky starší a nezná tě. "148
Taktéž jako Ivoš disponuje Charlie velkou silou, kterou ale používá jenom při obraně.
Po vyčlenění z okruhu starších přátel se jednoho dne v jídelně zastane Patrika a zachrání
ho od mlácení: „ V tomhle případě toještě šlo, dokud nezasáhli Bradoví kámoši a nebyla
1 4 6
Přestože se jedná o autora zahraničního, dovolujeme si překlad jeho prózy zařadit do naší práce, a to
kvůli následné komparaci hrdinů pro děti a pubescenty s hrdinou adolescentním. Protože jeho stěžejní dílo
vychází až v roce 2012, není toto heslo zpracováno ve Slovníku autorů literaturypro děti a mládež. Krátký
úvod do tvorby se pokusíme zpracovat sami na základě biografie na tiráži knihy.
Srov. DOROVSKY, Ivan a Vlasta ŘEŘICHOVÁ. Slovník autorů literaturypro děti a mládež 1. Zahraniční
spisovatelé. Libri: Praha, 2007. ISBN 978-80-7277-314-5.
1 4 7
SLADOVÁ, Jana a kol. Dětství a dospívání v současné literatuře pro děti a mládež. Olomouc:
Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, s. 81.
1 4 8
CHBOSKY, Stephen. Ten, kdo stojí v koutě. Praha: Brio, 2012, s. 26.
67
z toho rvačka pět najednoho. V tu chvíli jsem zasáhl já. Prostě jsem se nemohl dívat, jak
ubližujou Patrickovi, i když ještě nebylo úplně rozhodnuto. " 1 4 9
Konflikt, do kterého se
zapojí, sice mu přinese kázeňský postih, sám je však zpět přijat do skupiny kamarádů.
Charlieho silně ovlivňují jeho psychické stavy, které jej vylučují ze společnosti. Na
rozdíl od Ivoše je přáteli pochopen a pomáhají mu překlenout těžké období v nemocnici:
„Dokonce mipřinesl dopis odSam, ve kterém Sampsala, že se chystá přijet koncem srpna
a vezme mě s Patrickem na projížďku tunelem. A že tentokrát můžu stát vzadu na korbě,
jestli budu chtít. Tyhle věci mi pomohly víc než cokoliv jiného. " 1 5 0
Tunel, který je
několikrát v díle zmíněn, je symbolem hledání sebe sama. Protagonista popisuje, že
nejkrásnější je vyjet z tunelu a uvidět rozzářená světla města v noci: „A to stačí, abych se
cítil nekonečně. " 1 5 1
Ačkoliv je konec otevřený, obsahuje symbolickou cestu tunelem a lze
předpokládat, že Charlie své problémy vyřeší.
CHBOSKY, Stephen. Ten, kdo stojí v koutě. Praha: Brio, 2012, s. 152.
Tamtéž, s. 209.
Tamtéž, s. 213.
68
9 Média nabourávající četbu mládeže
V současnosti u dětí a mládeže nabývají na oblibě počítačové hry, které vytlačují
nejen tradiční knižní médium, ale jsou možná i agresivnějším substituentem čteného textu
než seriálová a filmová produkce. Pritom, dle našeho názoru, všechna tři média fungují
na podobném principu a řídí se dětským aspektem. U některých počítačových her pak
může docházet i k tomu, že jejich následná estetická funkce1 5 2
je dána i grafickou
stránkou hry, podobně jako je tomu u komiksu.
9.1 Čtenářství a jeho ohrožení
Čtenářství je důležitý proces, při kterém dochází hned k několika pozitivním účinkům
na čtenáře, jako je například relaxace, prohlubování estetického cítění a vnímání,
rozvíjení fantasie, ale i gramatických a čtenářských kompetencí. V současnosti ale
nabývají na intenzitě dynamická média, která četbu mládeže a dětí odsouvají na druhé
místo. Tuto podkapitolu si dovolujeme zařadit do práce, neboť na jejím konci hodnotíme
postavu z počítačových her jako referenčního hrdinu.
Důvodem úpadku čtenářství je větší zájem dětí a mládeže o televizi, internet, sociální
sítě s chaty, počítačové hry. Tato nová média zabírají stále více volného času dětem, který
by mohly trávit četbou. Dle výzkumu Friedlaenderové je čas věnovaný četbě v porovnání
s časem věnovaným ostatním aktivitám velmi podprůměrný a dosahuje kolem 30 minut
denně u dětí od devíti do čtrnácti let, a to jak ve všední dny, tak i o víkendu.1 5 3
„Růst
mediálních aktivit má výrazný podíl na poklesufrekvencečtení knih; denně se četbě knih
1 5 2
Předpokládáme, že některé počítačové hry mají stejné, popřípadě velmi podobné, funkce jako narativy.
Estetickou funkcí zde myslíme tu funkci, která má za cíl vzbudit v recipientovi emoce a vcítění. O její
kvalitě budeme hovořit níže.
1 5 3
Srovnání: FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Irena PRÁZOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České
děti a mládež jako čtenáři 2017. Brno: Host, 2018, s. 28.
69
věnuje 22 % dětí ve věku 9 10 let apouze 12 % dětí ve věku 13 14 let. Zároveň s tím také
roste podíl dětí, které nečtou knihy nikdy (ze 7 na 12 %). "154
K j iným výsledkům dospěl Trávníček1 5 5
při zkoumání četby adolescentů ve
věku 15-24 let. Během 6 let nedocházelo k výraznému úbytku čtenářstva, pouze se snížil
počet čtenářů, kteří přečtou za rok více jak 13 knih, a zvýšil se počet takzvaných
pravidelných čtenářů, kteří přečtou do roka 7-12 knih. Ačkoliv Trávníčkova studie
vznikla v době, kdy nebyl natolik rozšířený každodenní kontakt s médii, lze i přesto
usuzovat, že pokud si čtenář vypěstuje návyk ke čtení v raném období, v adolescenci číst
nepřestane.
Z důvodu nahrazování četby počítačovými hrami, sledováním sociálních sítí a televizí
se domníváme, že tato média substituují příběhovou prózu ze života dětí a mládeže a dítě
se může na jejím základě seznamovat se světem. Často však u nich chybí estetická funkce,
oproti příběhově próze svého recipienta neseznamují s možností řešení problémů
a nevyjadřují se vhodně k věku adresáta k aktuálním problémům ve společnosti.
9.2 Počítačové hry
Princip počítačových her kopíruje znaky dobrodružného románu nebo pohádky.
Hlavní hrdina musí úspěšně splnit zadaný úkol, nacházíme zde dobrodružné prvky, kdy
se hlavní postavy nacházejí na hranici života a smrti a musí se z nebezpečí aktivně dostat.
U většiny her nalezneme také striktní rozdělení postav na dobré a zlé a hráč se v procesu
hraní ztotožňuje s herní postavou. Nové hry jsou substituenty jak příběhové prózy ze
1 5 4
FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Irena PRÁZOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České děti a
mládež jako čtenáři 2017. Brno: Host, s. 28.
1 5 5
TRÁVNÍČEK, Jiří. Překnížkováno: co čteme a kupujeme (2013). Brno: Host, 2014, s. 56.
70
života dětí a mládeže, tak i pohádky. Dokáží předkládat čtenářům líbivější a dynamičtější
narativ, než kniha: „ Tyto technologie nabízejí recipientům dokonalé technicky
promyšlené příběhy se stále větším množstvím interaktivních prvků. Realita tohoto
zpracování je dokonalejší než skutečnost-jde o realitu virtuální. " 1 5 6
Stručně řečeno, dítě
si dokáže lépe představit příběh hry, která mu ho sama předkládá, než se na základě své
fantasie přenést do příběhu knihy.
Například v dynamické pohybové hře Crash hraje konzument
za antropomorfizovanou postavu podobnou vlkovi. Hra je určena především dětem
mladšího školního věku. Cílem je zničit zlého protivníka a jeho spojence, kteří chtějí
ovládnout svět. Jednotlivé úkoly jsou provázány příběhy a krátkými videi, ve kterých
hlavní hrdina putuje po celém světě a dostává se i do vesmíru. Zničení protivníka bychom
mohli poté považovat za rys, který známe z pohádek. V nich je také nutné překonat různé
nadpřirozené bytosti, například čerty, draky apod. Předpokládáme, že pohádkové rysy
byly v této hře zohledněny kvůli vyšší poptávce na trhu ze strany dětí.
Hry cílené na pubescenty se od této odlišují realistickým zpracováním krajin světa.
Příkladem mohou být takzvané střílečky, které se snaží o autenticitu daného prostředí,
a některé fantastické hry s rozvolněným pojetím dobra a zla. Ze stříleček zmíníme českou
hru Mafie. Hraje určená pro konzumenty od patnácti let. Úkolem hráče je plnit nařízení
mafiánského šéfa, a hlavní postava se tak dopouští zločinů, jako jsou například krádeže,
braní výpalného, pašování alkoholu v době prohibice nebo vraždění. Jednotlivé mise jsou
ohraničené videi s příběhem. Celá hraje laděná do retrospektivního vyprávění hlavní
postavy.
156 STOLIČNÝ, Peter. Virtuální svět současné pohádky pro děti. In: REISSNER, Martin. Proměny
literatury pro mládež - vstup do nového tisíciletí. Sborník konference konané dne 19. dubna 2000. Brno:
Masarykova univerzita v Brně, 2001, s. 48.
71
Najdeme taktéž několik her s příběhem o fantastickém světě, který se inspiroval
zřejmě sérií knih Pána prstenů. Tyto hry vznikají na základě stejné šablony, dokonce
kopírují i rasy, jako například elfy, čaroděje a podobně. Jednou z těchto her může být
i League ofLegends, ve které si hráč volí vlastní postavu, za kterou následně hraje v týmu,
a snaží se porazit druhý tým. Všechny postavy mají nadpřirozené schopnosti a je o nich
při výběru napsán krátký příběh ajejich životopis. Jednou z oblíbených postav je holčička
Annie, která si s sebou nosí plyšového medvěda. Postavy taktéž při hře samovolně
promlouvají a Annie používá dětskou mluvu. V případě, že bychom považovali herní
postavu za podobnou postavě referenčního hrdiny, by věk znovu v oblasti teorie selhával.
Stěžejní by pro hráče byla realizace stylizovaného boje, Annieiny schopnosti
a ovladatelnost dané postavy, byť je založená na dětském principu.
To, že jsou herní postavy podobné literárním a proces hraní her dosahuje podobných
účinků jako četba, můžeme doložit na základě tvrzení Nezkusila o dobrodružném
románu. Výběr těchto knih byl recipienty motivován především vnitřní psychologickou
potřebou výhry hlavního hrdiny: „Pocit uspokojení z četby dobrodružného románu
nemusí být dán pouze úspěšnou činností hrdinovou, tím že hrdina zvítězí; to co působí
zároveň, je způsob, jak hrdina zvítězí. " 1 5 7
Cílem většiny hráčů bude zvítězit nad
protivníkem, vymýšlet nové strategie, které lze ve hře uplatnit.
Mimo to hry mají silnou společenskou funkci v komunitě pubescentů a adolescentů.
Vznikají různé herní týmy, o hrách se velmi často diskutuje a při hraní jsou jednotliví
hráči často spojení pomocí sluchátek a mikrofonu. Herní aktivita pak vytváří iluzi
společného dobrodružství, které herní týmy podstupují. Společenská funkce se tu
NEZKUSIL, Vladimír. Sporo specifičnost dětské literatury. Praha: Albatros, 1971. Str. 66.
72
projevuje stejně, jako tomu bylo dříve u pubescentů a adolescentů při četbě
dobrodružných románů nebo časopisů.
Zároveň tu i probíhají procesy příznačné pro kýč a trivialitu jako je líbivost. Současně
zde probíhá taktéž bagatelizace smrti, na rozdíl od Uzlů a pomerančů nebo knihy Ten,
kdo stojí v koutě, ve které je brána smrt vážně a stává se důležitým motivem, se kterým
se hlavní protagonista musí ztotožnit. Negativní dopad smrti v současné kultuře
zpracovala Milena Šubrtová: „Rozměr smrti bývá bagatelizován multimediálními hrami,
v nichž dětský hráč a zároveň protagonista hry disponuje hned několika rezervními
životy."158
Uvážíme-li, že se hráč ztotožňuje s hlavní postavou a postava má obvykle
nekonečné množství životů, a tedy může hned několikrát zemřít, mohou mít tyto hry silně
negativní dopad na následující generaci, která s nimi vyrůstá.
Vztáhneme-li problematiku postav ve hrách k našemu nástinu typologie referenčního
hrdiny, setkáváme se nejčastěji s protagonistou, který nejvíce odpovídá statečnému
hrdinovi, kterého jsme typologizovali na základě postavy Jonatána z knihy Bratři Lví
srdce. Jonatán je dokonalý průvodce pro mladšího bratra Suchárka po Nangijale,
posmrtném světě, kde oba zápasí se zlem a opět mohou zemřít. Jejich schopnosti i způsob
vyprávění má ve své kompetenci pouze vypravěč. Estetická funkce je navíc podložena
recepcí smrti jako konečného výsledku, který nelze už zvrátit. Protagonisté
v počítačových hrách se pohybují na základě ovládání počítače konzumenty. Jejich
charakteristika je stejná jako u literatury braku. Triviální literatura obsahuje široké
žánrové spektrum od dobrodružných románů pro muže až po erotickou literaturu.159
Počítačové hry navíc se dalšími motivy připodobňují k triviální literatuře: „Mnozí autoři
1 5 8
ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova
univerzita, 2007, s. 9.
1 5 9
POLÁČEK, Jiří. Triviální literatura. In: POLÁČEK, Jiří a kol. Průhledy do české literatury 20. století.
Brno: Cerm, 2000, s. 156.
73
této literatury sázejí na dějové napětí, senzačnost a atraktivitu prostředí, na nevšednost
profesí čijmen [...]. " m
Jsou jednoznačně interpretovatelní a představují kladné postavy.
Počet jejich životů je zpravidla neomezený a při špatném ovládání postavy lze kapitolu
několikrát opakovat. To všechno koresponduje s důležitým motivem triviální literatury neustálým
bojem o život a vytvářením napětí. Relaxační funkce je zde nevhodně
propojena s bagatelizací smrti, kdy tito stateční hrdinové mají nekonečně mnoho životů.
1 6 0
POLÁČEK, Jiří. Triviální literatura. In: POLÁČEK, Jiří a kol. Průhledy do české literatury 20. století.
Brno: Cerm, 2000, s. 156.
74
Zaver
Cílem naší magisterské diplomové práce bylo zkoumání typů referenčního hrdiny
v příběhové próze ze života dětí a mládeže. Protože referenční hrdina musí být blízký
svému recipientovi a musí řešit i podobné problémy jako čtenář, naši analýzu jsme
založili na současné literatuře vydávané od roku 2009, a to včetně překladových titulů.
Pro každou dějinnou etapu literatury bude platit, že typologie referenčního hrdiny v ní
bude specifická, a proto j sme pracovali při typizování s literaturou vydanou od roku 1989.
Námi vytvořená typologie referenčních hrdinů čítá celkem šest typů na základě chování
protagonisty a jeho emočního prožívání: (1) detektiva, (2) bojácného hrdinu, (3)
statečného hrdinu, (4) vzdorujícího hrdinu, (5) outsidera z důvodu společenských
předsudků a (6) nepochopeného outsidera aneb pachatele dobrých skutků. Námi
vytvořený nástin typologie referenčního hrdiny nemusí být konečný. Jeho jednotlivé typy
se mohou prolínat, zvláště pokud se jedná o postavu, která j e složitější a mísí se v ní různé
emoce a chování, což najdeme hlavně u próz pro adolescenty. Jeho zevrubnou analýzu
necháváme k dalšímu bádání.
V diplomové práci jsme si analýzu typologie zjednodušili a podívali jsme se na
jednotlivé subvarianty nepochopeného outsidera. Dle tematického přístupu bychom
mohli konstatovat, že každá postava odkazuje v naší typologii k různým rolím.1 6 1
Tím se
naše tři typy referenčního hrdiny odlišují, každý zastává v textu jinou funkci. Sami
protagonisté naplňují každý jiný cíl. Stejně takjsou jiné i jejich reakce od každého typu
referenčního hrdiny a jiným způsobem taktéž budeme interpretovat jejich páchání
1 6 1
Za tematický přístup se považuje v naratologii metoda Jamese Phelena, která odkazuje k sociálním rolím
a idejím, které postavy reprezentují. Viz FORT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty
naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica & historica, 2008, s. 58.
75
dobrých skutku. Stylem, kterým reprezentují svůj outsiderský přístup, se navzájem
vymezují. Dětský recipient do nich bude vkládat jiné emoční predispozice.
U prvního typu pachatele dobrých skutků může být dominantní humoristická složka,
díky níž se stávají protagonisté přijatelnější pro čtenáře. Jedná se o typ postavy, která je
schopná se sama začlenit do společnosti a svými činy snaží konat dobré skutky, které jsou
ale okolím nepochopeny. Pracovně by se mohl tento typ nazvat jako dobromyslný hrdina.
Nejedná se o zlé postavy, ačkoliv je okolí odsuzuje. Protagonisté na základě svých
neznalostí se dopouštějí v očích dospělých špatných činů. Jejich reakce jsou často
spontánní a bez velké rozvahy. Reprezentují ideje a postoje volnomyšlenkářů, kteří se
nadají zkrotit školou. Ta hraje roli „dozorce" - kontrolora nad jednotlivými skutky
hlavních protagonistů, které špatně interpretuje. Nápravu v knize Puntíkáři aneb
Pachatelé dobrých skutků nastoluje otec Michala, hlavního hrdiny, a samotní
protagonisté, kteří si jsou vědomí své nevinnosti a předsudků okolního světa.
Druhý typ referenčního hrdiny by se dal nazvat obětí. Sociální role Hynka z To kvůli
mně je role žáka a syna v rodině, postupně ale musí ale nahradit místo po otci, který od
rodiny odešel, a dokonce i matky, která propadá alkoholismu. Stará se o rodinu i o svoji
mladší sestru, matkou je ale odsuzován a silně odsuzován jako viník rozpadu rodiny.
Hynek touží po lepším světě, po světě úplné rodiny. Postava otce v závěru knihy
symbolizuje spásu a rodinnou nápravu. Interpretace Hynkova jednání nejsou
předvídatelná. Ačkoliv si přeje vymanit se z této žalostné a těžké situace, sám začíná lhát,
čímž se celá problematika ještě zhoršuje. Škola v tuto chvíli poskytuje protagonistovi
jedinou ochranu v celé situaci a vyřeší i problémy, které není hlavní hrdina s to řešit.
V případě Dareka z Uzlů a pomerančů také dochází k používání nástroje lži jako
ochrany. I proto jsme tohoto protagonistu použili jako protipól k subvariantě typu oběti.
76
Sám hlavní hrdina je daleko stabilnější než Hynek. To je způsobené jednak Darekovou
vyspělostí, jednak i faktem, že jeho rodič po rozpadu rodiny díky nové práci
v alkoholismu nepokračuje (a to i přes strašnou realitu obchodu s koňským masem).
V případě Hynka je závěr idylický návratem otce a recipient je saturován pozitivními
emocemi, závěruDarkaje spíše smířlivý s nelítostným světem dospělých. Odlišný konec
příběhové prózy se stejnou subvariantou protagonistů zde však není naplněním
konkrétního cíle referenčního hrdiny, nýbrž věkovou skupinou, které je umělecký text
adresován, a také autorovým záměrem. U menšího čtenáře bude děj končit především
happyendem. Spatný konec by mohl totiž narušit jeho utváření morálních pravidel
o světě. U desetiletého recipienta by se tedy mohlo stát, že v případě špatného nebo spíše
jednoznačně interpretovatelného tragického konce1 6 2
by dokonce zanevřel na četbu.
Otevřený konec určený pro adolescenty s odhalením strašného tajemství sice adolescenta
může rozrušit, zároveň je však připravován na tragický konec, který obsahuje literatura
pro dospělé, tedy ta část literatury, která mu bude jednou vlastní, a taktéž nabízí reálný
odraz světa, ve kterém žije. Situace ho připravuje i na to, že ne vždy všechno bude končit
v jeho životě šťastně.
Poslední typ referenčního hrdiny jako pachatele dobrých skutků je outsider z důvodu
absence vlastních sociálních norem, které by měl u vrstevníků znát. V příběhové próze
ze života dětí zastává Ivoš z Pravidel skutečných ninjů protagonistu, který jedná
impulzivně. Nedokážeme s jistotou odhadnout jeho reakci na podnět, který ho rozruší.
1 6 2
Pouhé označení špatný konec není v tomto případě ideální volbou. Některé knihy jsou totiž možné
interpretovat dvěma způsoby. Například Kniha Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce nabízí dva možné
konce: první o šťastném konci, kdy se děj přesouvá do nového světa; druhý o tragické smrti hlavního hrdiny,
který blouzní na lůžku a umírá. Interpretace bude záležet na čtenářských schopnostech recipienta, dětští
čtenáři budou volit první variantu a někteří dospělí recipienti mohou závěr vykládat dvojím způsobem.
77
Přesto lze vytvořit množinu podnětů, při kterých se cítí ohroženě a jedná vznětlivě.
Ačkoliv svými činy útočí na spolužáky, nemyslí je zle. Tím je velmi podobný našemu
prvnímu typu referenčního hrdiny. Na rozdíl však od něj nekoná tyto činy s vyšší mírou
rozvahy. Škola v tomto typu pak bude plnit funkci nápravnou, pokusí se Ivoše stimulovat
k ovladatelnému chování.
Charlie z knihy Ten, kdo stojí v koutě se nevyznačuje stejným chováním jako Ivoš,
jeho reakce na podněty jsou však také nejasné. Trpí paralýzou na některé motivy jednání
a chování a také si s nimi neví rady. Jeho stav se na okamžik zlepší, když začne
navštěvovat střední školu. Vyřešení a nápravu dané indispozice však zařídí až soustavná
lékařská péče.
V obou případech tohoto referenčního hrdiny se setkáváme s hrdiny, kteří nemají
kontrolu nad svým vlastním jednáním a oba zastávají ideu nápravy - chtějí se začlenit do
kolektivu vrstevníků. Rychlost řešení problémů i konec díla opět souvisejí s věkovou
kategorií, které jsou určeny. Zatímco Ivoš dostal jednoznačný a rychlý návod od sociální
pracovnice, Charlieho čekala bolestivá a dlouhá terapie v léčebně. Zatímco Ivošovi se
ještě během knihy podaří začlenit se do kolektivu přátel, závěr knihy Ten, kdo stojí v koutě
je otevřený: „ Takže kdyby se ukázalo, že tohle byl můj poslední dopis, věř mi prosím, že
se to u mě vyvíjí dobře, a kdyby ne, tak se to brzy obrátí k lepšímu. A věřím, že s tebou to
bude taky tak. " 1 6 3
Otevřený konec poté v čtenáři zanechává naději, že je všechno
vyřešené.
Ačkoliv by se narativ Charlieho nemohl ocitnout v knihovničkách menších dětí, a to
z důvodu těžkého tématu, který je v tomto díle zpracováván, Ivoš by mohl být i postavou
pro prózu pubescentů. To by se mohlo realizovat za předpokladu, kdy by se v díle změnila
1 6 3
CHBOSKY, Stephen. Ten, kdo stojí v koutě. Praha: Brio, 2012, s. 213.
78
třída, do které docházejí děti, a zároveň by se v díle objevilo více témat, které řeší
pubescenti (nebo mohou řešit). Postava Ivoše by se poté nemusela složitě přetvářet.
Výsledná cílová skupina čtenářů bude u tohoto díla dána především jeho strukturou
a snadným koncem s happyendem.
Dětský aspekt a téma příběhové prózy jsou dva výrazné prostředky, které ovlivňují
utváření referenčního hrdiny. V obrazu totálního rozpadu rodiny, jak jsme ukázali na
základě knihy To kvůli mně a Uzly a pomeranče, bude hrát referenční hrdina důležitou
úlohu pro čtenáře, kterému budou nabídnuta dvě interpretační čtení podle jeho
dosavadních zkušeností z mimoliterárního světa. Marcela Hrdličková takovéto dvojí
čtení dokládá na próze Eliáš a babička z vajíčka: „Pokud sám [čtenář] má alespoň
jednohoprarodiče, vzbudí Eliášův extrémní stavjeho soucit a rovněž naději na eventuální
zlepšení vlastní rodinné krize. Slouží pakjako návod, kde hledatpomoc. " 1 6 4
Interpretační
čtení může být unifikační v podobných typech próz. Čtenář procházející katarzí si
uvědomí vlastní malicherné rodinné spory při čtení obou námi rozebíraných knih. Druhý
způsob interpretace se opírá o čtenáře, který již nabyl z mimoliterárního světa zkušenosti
podobné hlavní postavě. V případě prózy s Eliášem se realita čtenáře opírá o absenci
prarodičů: „ Ve chvíli, kdy sám čtenář postrádá babičky a dědečky ve svém životě, což
nemusí být nutně způsobeno jejich smrtí, jak tomu pravděpodobně je v případě Eliáše,
nabízí mu text jedinou interpretaci: změna k lepšímu není vyloučena. " 1 6 5
V našem
případě první prózy s Hynkem je přímo sdělen návod na zlepšení, který spočívá v zásahu
důvěryhodné dospělé osoby. V případě Darka v Uzlech a pomerančích je recipient
1 6 4
HRDLIČKOVÁ, Marcela. Obraz rodiny v současné příběhové próze ze života dětí a mládeže. In:
Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů,
2009, s. 90.
1 6 5
Tamtéž, s. 91.
79
ukolébán v průběhu čtení nadějí na změnu, která je však v závěru knihy zmařena
realistickým pohledem a vyzněním. Interpretační čtení tudíž závisí i na dětském
(popřípadě čtenářském) aspektu. Zároveň jsme vyvrátili definici referenčního hrdiny
spjatou s věkem recipienta. Protagonista nemusí být nutně stejně starý nebo o rok starší,
v některých typech próz dosahují mladší protagonisté komických prvků {Puntíkáň), nebo
kniha svým tematickým zaměřením může být čtena podstatně staršími recipienty {Uzly
a pomeranče a Ten, kdo stojí v koutě). Věková hranice tudíž pro kategorii referenčního
hrdiny není zásadní, důležitější bude naplnění dětského aspektu pomocí protagonisty.
Zmínili jsme se o rozdílnosti estetické funkce u literatury pro děti a mládež
a v literatuře pro dospělé. S ideou zastávanou Kopálem zcela nesouhlasíme, neboť
některé knihy, jako jsou Lichožrouti, popřípadě i některé obrazové narativy svojí
mnohovrstevnatostí dokáží plnohodnotně esteticky působit na děti i dospělé. U některých
narativů bude však estetická funkce věnována pouze dětskému čtenáři, dospělý čtenář
bude spíše prožívat nostalgii a relaxaci. Zároveň je text uklidňující, všechny problémy
jsou vyřešené. V soudobé literatuře existují především tragické texty, které dospělému
čtenáři neposkytují útěchu. Navíc v dětské próze je velmi uspokojující, že dané problémy
dětského recipienta jsou buď samy vyřešeny, nebo je za čtenáře vyřeší jiná literární
postava. Je také možné, že se dospělý svět začíná přibližovat k tomu dětskému a hledá
v něm útočiště. Nejedná se situaci zcela neobvyklou, tento postup volili například
i Božena Němcová nebo Karel Poláček a jejich prózy s dětským hrdinou jsou dnes
neintencionální četbou v literatuře pro děti.
Z historického i sociokulturního kontextu se mění i vztah k dětství. Dříve děti neměly
vlastní literaturu, byly závislé na pohádkách pro dospělé. Citové pouto rodičů k dětem
nebylo tak vyvinuté jako dnes, a to zřejmě kvůli vysokému počtu potomků i kvůli jejich
80
vysoké úmrtnosti v j ej ich nízkém věku. Vlivem lékařské péče a očkování je radikálně
úmrtnost dětí snížena, a rodiče nemají tak vysoký počet potomků. Ke svým dětem
navazují silný emoční, a někdy i ochranářský vztah. Sdílení zážitků a prožitků s dítětem
se poté může promítnout i do jejich životního stylu. Nemusí se proto jednat pouze
o uspokojení z četby dětské humoristické prózy či vyvolání tíživých pocitů a následného
uspokojení u četby sociálně-patologických jevů jako je kniha To kvůli mně. Na
„estetickou funkci" dospělých cílí i obchodní řetězce, a to třeba s oblečením Hello Kitty,
na kterém je zvířecí postavička a které se prodává i ve velikostech pro dospělé. Nemůže
se zde jednat o příznak nostalgie, neboť postava Hello Kitty v době dětství dnešních
dospělých nebyla hojně v českém prostředí rozšířena. Nacházíme se tedy v době, kdy
existuje malá míra infantilnosti ve světě dospělých a příklon k dětskému světu.
Typy relaxace spojené s literaturou jsou nej různějšího charakteru. Zmínili jsme tu
dospělé čtenáře jako aktivní konzumenty dětské knihy. Substituentem četby dětí jsou
jednak nová média, jednak i počítačové hry. V diplomové práci jsme uvedli několik
počítačových her, které jsou založené na příběhu a hlavní postavě. Hlavní postava by
mohla být chápána taktéž j ako hlavní hrdina, potažmo referenční hrdina, a to j e dle našeho
názoru důvod, proč jsou hry tolik vyhledávány. O jejich škodlivosti spojené především
s bagatelizací smrti jsme pojednali krátce v poslední kapitole práce.
81
Použitá literatura
Primární literatura
BREZINA, Thomas. Kletba černého rytíře. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01279-0.
BŘEZINOVÁ, Ivona. Lentilka pro dědu Edu. Praha: Albatros, 2006. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-
01583-8.
BŘEZINOVÁ, Ivona. Začarovaná třída. Praha: Amulet, 2002. ISBN 80-7327-006-4.
CARTER, Forrest. ŠkolaMalého stromu. Praha: Kalich, 2012. ISBN 978-80-7017-187-5.
DRIJVEROVÁ, Martina. Domov pro Marťany. Praha: Albatros, 2012. 2. vyd. ISBN 978-80-00-02938-2.
DRIJVEROVÁ, Martina. Sísa Kyselá a ušmudlaný rytíř. Praha: Albatros, 2002. Klub mladých čtenářů.
ISBN 80-00-01096-8.
DRIJVEROVÁ, Martina. To kvůli mně. Brno: Edika, 2020. ISBN 978-80-266-1566-8.
FISHEROVÁ, Daniela. Lenka a Nelka neboli AHA. Praha: Knižní klub, 1994. ISBN 80-7176-064-1.
CHBOSKY, Stephen. Ten, kdo stojí v koutě. Praha: Brio, 2012. ISBN 978-80-7391-613-8.
KINNEY, Jeff. Deník malého poseroutky: zápisky Grega Heffleyho. Praha: Albatros, 2009. ISBN 978-80-
00-02225-3.
KRATOCHVÍL, Miloš. Hloupežníci. Praha: Mladá fronta, 2011. Už umím číst. ISBN 978-80-204-2435-8.
KRATOCHVÍL, Miloš. Hodina smíchu. Frýdek-Místek: Alpress, 2000. Klokánek. ISBN 80-7218-333-8.
KRATOCHVÍL, Miloš. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-
204-1973-6.
KRATOCHVÍL, Miloš. Prázdniny blbce číslo 13: jak jsme zachraňovali svět. Praha: Mladá fronta, 2014.
ISBN 978-80-204-3365-7.
KRATOCHVÍL, Miloš. Zajatci stříbrného slunce. Praha: Stanislav Juhaňák - Triton, 2015. ISBN 978-80-
7387-581-7.
LINDGRENOVÁ, Astrid. Bratři Lví srdce. Praha, Albatros, 2001. 2. vyd. ISBN 80-00-00967-6.
LINDGRENOVÁ, Astrid. M/o, můjMio. Praha: Albatros, 2004. 2. vyd. ISBN 80-00-01367-3.
MÁRQUEZ, Gabriel Garda. Na paměť mým smutným courám. Praha: Odeon, 2004. ISBN 978-80-207-
1961-4.
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Eliáš a babička z vajíčka. Praha: Amulet, 2002. Klíček. ISBN 80-7327-011-0.
82
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Kryštofe, neblbni a slez dolů!. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80-00-01326-6.
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Pět minutpřed večeří. Praha: Albatros, 1996. ISBN 80-00-00436-4.
PROCHÁZKOVÁ, Iva. Soví zpěv. Praha: Amulet, 1999. Oáza. ISBN 80-86299-04-X.
PROCHÁZKOVÁ, IVA. Uzly a pomeranče. Praha: Albatros, 2011. ISBN 978-80-00-02820-0.
ROWLINGOVÁ, Joanne K. HarryPotter a Kámen mudrců. Praha: Albatros, 2002. ISBN 80-00-01161-1.
STEKLAČ, Vojtěch. Boříkovy lapálie. Kniha druhá. 2. upr. vyd., V Albatrosu a v této úpravě 1. vyd. Praha:
Albatros, 2001. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-00928-5.
STEKLAČ, Vojtěch. Dvojčata v akci. Poklad hraběte Domanína. Praha: Albatros, 2006. ISBN 80-00-
01644-3.
ŠRŮT, Pavel. Lichožrouti. Praha: Paseka s. r. o., 2012. ISBN 978-80-7432-178-8.
STÁRKOVÁ, Petra. Lukáš a profesor Neptun. V Praze: Albatros, 2017. Má to háček. ISBN 978-80-00-
04849-9.
STÁRKOVÁ, Petra. Můj brácha Tornádo. Praha: Albatros, 2018. ISBN 978-80-00-05051-5.
STÁRKOVÁ, Petra. Příběh skutečných ninjů. Praha: Albatros, 2019. ISBN 978-80-00-05692-0.
WILLIAMS, Robert. Luke a Jon. V Praze: Albatros, 2012. ISBN 978-80-00-02940-5.
Sekundární literatura
B A L A D A , Jan. Rámcový vzdělávací program pro gymnázia: RVP G. Praha: Výzkumný ústav pedagogický
v Praze, c2007. ISBN 978-80-87000-11-3.
ČERMÁK, František a kol. Slovník české frazeológie a idiomatiky 4. Větné výrazy. Praha: LEDA, 2009.
ISBN 978-80-7335-440-4.
ČEŇKOVA, Jana a kol. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrově struktury. Praha: Portál, 2006.
ISBN 80-7367-095-X.
ČERNOUŠEK, Michal. Děti a svět pohádek. Praha: Albatros, 1990. ISBN 80-00-00060-1.
ČERVENKA, Jan (ed.). O pohádkách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960.
DOROVSKY, Ivan a Vlasta ŘEŘICHOVÁ. Slovník autorů literatury pro děti a mládež 1. Zahraniční
spisovatelé. Libri: Praha, 2007. ISBN 978-80-7277-314-5.
FISHER Jan. Pohádka očima psychiatra. Rodiče se nás ptají. In: Červenka, Jan (ed.). O pohádkách. Praha:
SPN, 1960.
83
FOŘT, Bohumil. Literární postava. Vývoj a aspekty naratologických zkoumání. Blansko: Theoretica &
historica, 2008. ISBN 978-80-85778-61-8.
FRIEDLAENDEROVÁ, Hana, Irena PRÁZOVÁ, Hana LANDOVÁ a Vít RICHTER. České děti a mládež
jako čtenáři 2017. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-804-8.
HODROVÁ, Daniela a kol. ... na okraji chaosu... Poetika literárního díla 20. století. Praha: Torst, 2001.
ISBN 80-7215-140-1.
HORVÁTHOVA, Brigita. Nové tóny v príbehovej próze pre deti a mládež. In: ŠINK, Radim (ed.). 12.
kulatý stůl - Komunikace s dětmi a mládeží - spojující i rozdělující: sborník příspěvků z konference s
mezinárodní účastí. Ostrava: Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2009. S. 227-232. ISBN
978-80-7368-765-6.
HRDLIČKOVÁ, Marcela. Obraz rodiny v současné příběhové próze ze života dětí a mládeže. In:
Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Kontexty, problémy, trendy. Praha: Obec spisovatelů,
2009. S. 89-102. ISBN 978-80-904218-3-7.
HRDLIČKOVÁ, Marcela. Proměny české příběhové prózy ze života mládeže po roce 1989 [online]. Brno,
2018 [cit. 2022-07-09]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/b88ms/. Disertační práce. Masarykova univerzita,
Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa NOVÁKOVÁ.
CHALOUPKA, Otakar a Jaroslav VORÁCEK. Kontury české literatury pro děti a mládež: (od začátku 19.
století po současnost). 2. vyd. Praha: Albatros, 1984.
CHALOUPKA, Otakar a Vladimír NEZKUSIL. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury I. Praha:
Albatros, 1973.
JUREK, Jan. Bylo nás pět a dětský čtenář. In: Ladění. Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury, 2004,
č. 2, s. 2-5. ISSN 1211-3484.
KOPAL, Ján. Literatúra a detský aspekt. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelství, 1970.
KROUPOVÁ, Libuše, FILIPEC, Josef, ed. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-
200-1347-4.
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární
teorie. Vydání první. Jihlava: EKON, 2002. ISBN 80-7319-020-6.
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. O pubescentním čtenářství II. Český jazyk a literatura,
č. 5, roč. 47 (1996-1997), s. 115-120. ISSN 0009-0786.
LEDERBUCHOVÁ, Ladislava a Monika STEHLÍKOVÁ. Čítanka 8: příručka učitele pro základní školy
a víceletá gymnázia. Plzeň: Fraus, 2006. ISBN 80-7238-423-6.
MIKO, František. Hra o poznanie v detskej próze. Bratislava: Mladé letá, 1980.
84
MOCNÁ, Dagmar a Josef PETERKA. Encyklopedie literárních žánrů. Praha: Paseka, 2004. ISBN 80-
7185-669-X.
NEZKUSIL, Vladimír. Spor o specifičnost dětské literatury. Praha: Albatros, 1971.
NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasie, uvolnění a hledání řádu. Dětská literatura a dospělý čtenář. In:
KOUDELKOVÁ, Eva. Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 16.-17. března 2006. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2006. S. 41^19. ISBN 80-7372-139-2.
NOVÁKOVÁ, Luisa. Fantasy jako cesta ad fontes. Ladění, 2005, č. 2, s. 2-4. ISSN 1211-3484.
NOVOTNÝ, Jiří. Blbci Miloše Kratochvíla. In: Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 7.-8.
dubna 2016. Liberec: Nakladatelství Bor, 2016, s. 125. (ISBN 978-80-87607-66-4.) s. 125-136.
POLÁČEK, Jiří. Triviální literatura. In: POLÁČEK, Jiří a kol. Průhledy do české literatury 20. století.
Brno: Cerm, 2000. S. 155-188. ISBN 80-7204-162-2.
PROPP, Vladimír Jakovlevič. Morfologie pohádky ajiné studie. Jinočany: H & H, 1999. ISBN 80-86022-
16-1.
SATURKOVÁ, Jitka (ed.). Kniha mého srdce na pokračování. Praha: Česká televize, 2009. ISBN 978-80-
7404-039-9.
SLADOVÁ, Jana a kol. Dětství a dospívání v současné literatuře pro děti a mládež. Olomouc: Univerzita
Palackého v Olomouci, 2014. ISBN 978-80-244-4025-5.
SLADOVÁ, Jana a Milan Polák. Uzly a pomeranče: inspirace (nejenom) pro mladé čtenáře. In:
KOUDELKOVÁ, Eva (ed.). Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec 15. - 16. října 2013. Liberec:
Technická univerzita v Liberci, 2014. S. 121 - 131. ISBN 978-80-87607-26-8.
STOLIČNÝ, Peter. Virtuální svět současné pohádky pro děti. In: REISSNER, Martin. Proměny literatury
pro mládež -vstup do nového tisíciletí. Sborník konference konané dne 19. dubna 2000. Brno: Masarykova
univerzita v Brně, 2001, s. 46-50. ISBN 80-210-2521-2.
ŠUBRTOVÁ, Milena. Fenomén outsiderství ve vývoji prózy pro děti a mládež. In: Cesty současné
literatury pro děti a mládež: tradice a inovace. Slavkov u Brna: BMTypo, 2003. Ladění. ISBN 80-903339-
0-7.
ŠUBRTOVÁ, Milena. Slovník autorů literatury pro děti a mládež 2. Čeští spisovatelé. Praha: Libri, 2012.
ISBN 978-80-7277-506-4.
ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova
univerzita, 2007. ISBN 978-80-210-4413-5.
TOMAN, Jaroslav. Současná česká literatura pro děti a mládež (Tvorba devadesátých let 20. století). Brno:
Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 2000. ISBN 80-7204-170-3.
TOMAN, Jaroslav. Vybrané kapitoly z teorie dětské literatury. České Budějovice: Pedagogická fakulta JU,
1992. ISBN 80-7040-055-2.
85
TRÁVNÍČEK, Jiří. Překnížkováno: co čteme a kupujeme (2013). Brno: Host, 2014. ISBN 978-80-7491-
256-6.
URBANOVÁ, Svatava. Dialogy Ivy Procházkové. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická
fakulta, 2012. ISBN 978-80-7464-143-5.
URBANOVÁ, Svatava a kol. Sedm klíčů k otevření literatury pro děti a mládež XX. století. (Reflexe české
tvorby a recepce). Olomouc: Votobia, 2004. ISBN 80-7220-185-9.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0956-8.
VAREJKOVÁ, Věra. Prostor pro náročnou prózu. In: Proměny literatury pro mládež - vstup do nového
tisíciletí. Sborník konference konané dne 19. dubna 200. Brno: PdF M U v Brně, 2000. S. 32-37. ISBN 80-
210-2521-2.
VLASIN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984.
Elektronické zdroje
Výsledky ankety o nejoblíbenější knihy pro děti „SUK - Čteme všichni předchozí ročníky" [online].
Poslední revize 2022-07-10 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z:
<https://www.npmk.cz/knihovna/sukova-knihovna/suk-cteme-vsichni/predchozi-rocniky>.
Databáze knih. Pachatelé dobrých skutků 1. Puntíkáři. [online].
Poslední revize 2022-07-04 [cit. 2022-07-10]. Dostupné z:
<https://www.databazeknih.cz/knihy/pachatele-dobrych-skutku-pachatele-dobrych-skutku-l-puntikari-
13902>.
86