Diplomová práce se zabývá významem a proměnami neformálního
vzdělávání sportovních trenérů. Sport ve své podstatě lze
označit za jeden
z nejsložitějších aspektů kulturního, ekonomického i sociálního
života.
Profese trenéra proto představuje velmi náročné a komplexní
povolání,
ovlivněné nejen osobnostním profilem trenéra, ale také jeho
zkušenostmi a úrovní dosaženého formálního vzdělání (trenérskou
licencí).
Pro schopnost obsáhnout všechny teoretické, praktické i
pedagogické
aspekty tohoto povolání je však rovněž nezbytné soustavné
neformální
vzdělávání. Cílem empirického šetření proto bylo zjistit
možnosti, limity
a proměny neformálního vzdělávání u vybraného vzorku
sportovních
trenérů a porovnat získaná data s analogickými výzkumy
uskutečněnými
před 5 a 10 lety. Výsledky ukazují, že organizace a instituce,
nabízející
trenérům neformální vzdělávání, nepřetržitě rozšiřují svoji
nabídku, ale
stále nedokáží vhodně provázat teoretická východiska s praxí. I
díky
tomu proto obliba neformálního vzdělávání u sportovních trenérů
pomalu klesá. Příčinou je však rovněž neustále se zvyšující
časová vytíženost trenérů.