Aleš Navrátil
Věteřovské sídliště v Pasohlávkách - „U vodárny"
v kontextu mikroregionu I
Brno 2007
(posudek magisterské diplomové práce)
Diplomová magisterská práce A. Navrátila Věteřovské sídliště v Pasohlávkách - „U
vodárny" v kontextu mikroregionu I je věnována komplexnímu zpracování sídliště
věteřovské skupiny. Toto téma považuji za vhodně zvolené a oceňuji jeho heuristickou a
dokumentační část, protože autor předložil zpracování a vyhodnocení výzkumu, který proběhl
v letech 2002 a 2006. Diplomová práce má celkem 95 stran textu včetně dvou statistických
tabulek a 5 obrázků, z nichž některé jsou statistickými grafy. Součástí práce je obrazová
příloha s 5 mapami a 62 tabulkami s kresebnou dokumentací terénních objektů a nálezů.
Diplomová magisterská práce A. Navrátila se skládá ze čtyř, respektive pěti nestejně
dlouhých kapitol. Ve stručném úvodu objasnil okolnosti vzniku práce. V následující kapitole
(str. 5-12) se autor zaměřil na přehled osídlení a kulturního vývoje ve starší době bronzové na
Moravě. A. Navrátil uvádí (str. 8), že J.-W. Neugebauer (1974) převzal A. Točíkem
vytvořený stupeň RB A 3 , ale již nezaregistroval, že později tento stupeň přestal používat
(Neugebauer 1987 a následující práce). Zvláštní pozornost věnoval historii výzkumů
v katastru obce Pasohlávky a v jeho blízkém okolí.
Základem práce je třetí kapitola (str. 13-72) věnovaná zpracování a zhodnocení dvou
záchranných výzkumů v trati „U vodárny" prováděných v roce 2002 (kap. 3.1.) a v roce 2006
(kap. 3.2.). Nedílnou součástí obou podkapitol je popis jednotlivých objektů a kresebná
dokumentace terénních objektů a nálezů z nich. Pro čtenáře je poněkud komplikovaná
orientace v této části práce, protože v textu nejsou odkazy na vyobrazení jednotlivých objektů.
Ty je nutno složitě vyhledávat v rámci obrazové dokumentace nebo najít v podkapitole
(3.1.1.1. Popis objektů nebo 3.2.1.1. Popis objektů) a teprve potom v obrazové části. Zbytečně
komplikovaný je někdy i samotný odkaz (např. pro objekt K 186 - Obr. Tab. 3), přestože by
stačil jednodušší odkaz (tab. 3:4). Při hodnocení objektů postrádám v souvislosti s podrobným
rozborem a interpretací objektu K 184 (str. 24-27) odkaz na výsledky H. Palátové a M . Salaše
(Pravěk - Supplementum 9, 2002), kteří se problematikou funkce podobných objektů zabývali
velmi podrobně. Zvláštní pozornost si zasluhuje pohřeb v nádobě vobj. K 804 (str. 67).
Kromě vzdálenějších analogií bych upozornil ještě na podobný pohřeb z Mikulova v poloze
Vysoký roh, který autor sice zná, ale zmiňuje ho pouze v jiných souvislostech (str. 63).
Rozbor keramiky z obou lokalit je zpracován dobře, diplomant využíval dostatečné
množství odborné literatury. V některých pasážích však autor volně přechází od jednoho
problému ke druhému. V textu, který je zaměřen na zpracování věteřovského sídliště, je bez
výraznějšího označení zahrnut únětický objekt 302 (diplomantem správně datovaný) a
poněkud méně pozornému čtenáři by to mohlo lehce uniknout.
Ve čtvrté kapitole (str. 73-85) se diplomant zabýval analýzou věteřovského osídlení
regionu. Nejprve stručně představil vývoje osídlení od počátku doby bronzové. Podrobně se
věnoval řešení otázky vztahu obou prozkoumaných okrsků sídliště v Pasohlávkách. Materiál
bohužel neumožnil jednoznačně rozpoznat, zda jde o lokality současné nebo rozdílné.
Vyčlenění věteřovských objektů do pěti skupin - pěti obytných jednotek poskytuje zajímavý
námět k zamyšlení, který bude nutno ověřit na dalších nalezištích. V této souvislosti bych
opravil názor A. Navrátila, že obytné objekty z věteřovských sídlišť neznáme (str. 78). Vedle
jim odmítnuté zahloubené stavby z Budkovic (s tím lze souhlasit) však máme k dispozici i
halovou stavbu z Sumic a hlavně malou kůlovou chatu ze Sedlece, případně i z Moravské
Nové Vsi - Hrušek. Podobný sídlištní celek vymezuje v oblasti Mušova a další na území
Horních a Dolních Věstonic.
V krátkém závěru (str. 88-89) diplomant stručně shrnul poznatky získané
v předchozím textu.
Práce je přehledná, stylisticky i jazykově vcelku dobře napsaná. Členění do
jednotlivých kapitol a podkapitol je logické. Mnohem větší pozornost měl diplomant věnovat
závěrečnému přehlédnutí textu, protože v práci zůstalo velké množství chyb a neopravených
překlepů. Z překlepů upozorním jen namátkou na scházející znaky (str. 11: zaměřm místo
zaměřím; str. 29 viz. místo viz; str. 92 Stana). Poněkud větší chybou je opakované komolení
jmen některých známých badatelů. K. Tihelka je uveden rovněž jako Tielka (str. 5), Tihleka
(str. 6, 25, 33, 94 ad.) nebo Tihlelka (str. 8), M . Geisler jako Gaisler (str. 5, 76), Z. BenkovskyPivovarová
jako Benkovski-Pivovarová (str. 9, 88 ad.), Neugebauer jako Neugenauer (str. 30),
Droberjar jako Drobečky (str. 74) a další. Rovněž odkazy na tabulky nebo obrázky by měly
začínat malým písmenem (tab.) místo velkým. Za zbytečné považuji opakování údajů o
nadmořské výšce (str. 13 - nadmořská výška je 175 m n. m.). Velmi rád musím zdůraznit
vysokou úroveň obrazové dokumentace. Snad jen na tabulkách s terénní dokumentací (tab. 2 až
7) je zbytečné přikládat více totožných měřítek.
Práce s literaturou je oproti běžným zvyklostem dobrá, ale i zde se diplomant dopustil
několika chyb. Některé citované práce nejsou zařazeny v seznamu literatury (str. 26: Ondráček
- Stuchlíková 1982; str. 29: Stuchlíková 1999; Stuchlík 1993, 82; str. 31: Ondráček Stuchlíková
1988). Několikrát u citované práce není uveden rok (str. 31,32: Ondráček Stuchlíková).
V textu je uváděna citace Neugebauer 1975 (str. 60, 61), ale v seznamu
literatury jsou dvě práce z tohoto roku. Článek K. Tihelky a V. Hanka má vročení 1946 (str.
39), ale v seznamu literatury je správně uveden r. 1949 a studie J. Ondráčka a J. Stuchlíkové
z roku 1986 (str. 29) je ve skutečnosti z roku 1988. Nedůsledné je uvádění citací (str. 13 Jelínková,
1987, 243 místo správného Tihelka 1960, 48). Snad u všech citací několika autorů
nejsou jména oddělována mezerami (např. Lorencová-Beneš-Podborský nebo OndráčekStuchlíková
místo správného Lorencová - Beneš - Podhorský nebo Ondráček - Stuchlíková).
Bez mezer se totiž uvádí jen autor, jehož příjmení obsahuje dvě slova (např. Benkovsky-
Pivovarová).
Uvedené faktické a hlavně formální připomínky lze zřejmě vysvětlit závěrečným
spěchem vyvolaným snahou o dodržení termínu. Po odstranění těchto chyb by bylo možno
diplomovou práci hodnotit lépe. I za těchto okolností je možno posuzovanou práci hodnotit
vcelku pozitivně. Nejvíce je třeba ocenit, že magisterská práce je postavena na autentickém a
teprve nedávno získaném pramenném fondu, který byl standardním způsobem zpracován a
vyhodnocen. Samotný rozbor nálezů, zejména keramických, mohl být proveden typologický
zevrubněji. Na závěr doporučuji hodnotit magisterskou diplomovou práci A. Navrátila
stupněm C (2) a postoupit ji k dalšímu řízení.
V Brně 30. 1. 2008
Prof. PhDr. Stanislav Stuchlík, CSc.