Náboženské rituály nabývají zdánlivě nepřeberného množství
podob, složených z nejrůznějších složek a atributů. Zároveň je
ale možné pozorovat zřetelné a všudypřítomné vzorce v užívání
symbolizmu těla, tělesných signálů a manipulace s těly
rituálních účastníků, které jsou však dosud z religionistického
hlediska téměř neprozkoumané. Mnohé přístupy ke studiu
náboženství kladou důraz na náboženské myšlení, čímž podporují
přirozené zkreslení dualistického zacházení s tělem jako s
vlastnictvím spíše než jako s nedílnou součástí mysli. K
překonání tohoto nedostatku a naplnění potřeby po chybějícím
explicitním a systematickém výzkumném programu těla v
náboženském rituálu, navrhuji víceúrovňový model rituální
komunikace skrze tělesné praktiky. Model se skládá ze tří
úrovní: symbolické, sociální a individuální, z nichž každá
představuje odlišnou úroveň složitosti komunikace. Při
hodnocení teoretických rámců každé z těchto úrovní se zabývám i
jejich vzájemnou provázaností a navrhuji způsoby, jak mezi nimi
hledat kontinuitu. Pro ilustraci potenciálu navrženého modelu
při studiu konkrétních obsahů komunikovaných prostřednictvím
tělesných rituálních praktik, se nejprve zaměřuji na evolučně
významný koncept často sdělovaný v náboženských rituálech: na
asymetrii moci. Tento aplikovaný model ukazuje různorodé
způsoby komunikace moci nadlidských jednatelů a bezmocnosti
lidí, a to na každé z komunikačních úrovní. Jedním z těchto
způsobů komunikace je použití submisivních rituálních tělesných
poloh, kterým se věnuji v následující části, kde předkládám
výsledky devíti empirických studií, ve kterých testuji roli
rituální tělesné praxe klečení. Kromě objasnění široké výzkumné
otázky po funkci těla v náboženském rituálu nabízím také
výzkumný program, který by mohl vytvořit příležitosti pro
interdisciplinární překlenutí mezi přísně naturalistickou
perspektivou a sociokulturními přístupy. Tvrdím, že téma těla a
tělesnosti v náboženském rituálu může sloužit jako přirozená
příležitost k systematické interdisciplinární spolupráci.