MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra výchovy ke zdraví VYBRANÉ CHRONICKÉ NEINFEKČNÍ CHOROBY A JEJICH DIDAKTICKÁ IMPLIKACE DO UČIVA VÝCHOVY K E ZDRAVÍ N A ZÁKLADNÍ ŠKOLE Diplomová práce Brno 2010 Vedoucí diplomové práce PhDr. Jitka Reissmannová Zpracoval Bc. Michal Prokop 1 Bibliografický záznam PROKOP, M . Vybrané chronické neinfekční choroby a jejich didaktická implikace do učiva výchovy ke zdraví na základní škole : Diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra výchovy ke zdraví, 2010. 84 s. Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jitka Reissmannová 2 Anotace Tématem diplomové práce jsou chronické neinfekční choroby, známější pod pojmem civilizační onemocnění. V každé kapitole jsou podrobně popisovány jednotlivé choroby, jejich projevy a prevence. Celá práce je rozdělena na část teoretickou zpracovanou na základě informací získaných z dostupných pramenů, které jsou uvedeny na konci práce v seznamu literatury a část praktickou, ve které jsou uvedeny konkrétní praktické postupy týkající se didaktického začlenění okruhu chronických neinfekčních chorob do školské praxe. Annotation In this work is summary of some chronical non-infectious diseases, their manifestations, division and prevention. A l l this work is divided to Two chapters, first is made theoretic with using materials, mentioned at the end of this work and second is practical part, where I mention concrete steps, how use this theme in practic life on schools. Klíčová slova Chronické neinfekční choroby, Kardiovaskulární choroby, Nádorová onemocnění, Cukrovka, Osteoporóza, Onemocnění dutiny ústní a zubů, Alergické choroby, Obezita, Prevence Keywords Chronical non-infectional diseases, Cardio-vascular diseases, Oncogenous diseases, Diabetes, Bone rarefaction, Mouth and tooth diseases, Alergie disorders, Obesity Prevention 3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval sám a využil literaturu a prameny, které jsou uvedeny v seznamu literatury na konci práce. V Brně dne 20. dubna 20JO Michal Prokop 4 Poděkování Rád bych poděkoval PhDr. Jitce Reissmannové, vedoucí mé diplomové práce za poskytnuté připomínky, odborné rady a trpělivost při realizaci práce. 5 Obsah Úvod 9 1. Chronické neinfekční choroby - definice a rozdělení 11 1.1. Rizikové faktory a prevence 12 2. Kardiovaskulární onemocnění 14 2.1. Definice 14 2.2. Dělení kardiovaskulárních nemocí 14 2.2.2. Hypertenze 15 2.2.3. Komplikace aterosklerózy a hypertenze v srdci, cévách a mozku 18 2.3. Prevence kardiovaskulárních onemocnění 20 3. Nádorová onemocnění 22 3.1. Definice nádoru a nádorového onemocnění 22 3.2. Dělení nádorů 22 3.3. Příčiny a faktory nádorových onemocnění 23 3.3. Prevence onkologických chorob 24 4. Cukrovka 26 4.1. Definice cukrovky 26 4.2. Klasifikace diabetu 26 4.3. Prevence a léčba diabetu 29 5. Osteoporóza 30 5.1. Definice osteoporózy 30 5.2. Příčiny vzniku osteoporózy 30 5.3. Rozdělení a projevy osteoporózy 31 5.4. Prevence osteoporózy 32 6. Onemocnění dutiny ústní a zubů 34 6.2. Příčiny onemocnění 34 6.3. Častá onemocnění v dutině ústní 35 6.3.1. Zubní kaz 35 6.3.2. Zánět dásně 36 6.3.3. Úrazy zubů 36 7. Alergické choroby 39 7.1. Definice a podstata alergie 39 6 7.2. Dělení alergie a typy přecitlivělosti 39 7.3. Prevence alergie 40 8. Obezita 41 8.1. Definice a příčiny obezity 41 8.2. Klasifikace obezity 42 8.2.1. Obezita dospělých 44 8.2.2. Dětská obezita 44 8.3. Prevence obezity 46 9. Chronické neinfekční choroby 51 10. Rámcový vzdělávací program 53 10.1. Implikace chronických neinfekčních chorob v rámci RVP na 1. stupni 54 10.2. Implikace chronických neinfekčních chorob v rámci RVP na 2. stupni 56 10.2.1. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a zdraví 56 11. Didakticko-edukační metody 58 11.1 .Konkrétní didaktické aktivity z oblasti chronických neinfekčních chorob ..61 12. Závěr a shrnutí 81 12. Seznam použité literatury 812 7 I. TEORETICKÁ ČÁST 8 Úvod Téma pro napsání diplomové práce s názvem „Vybrané chronické neinfekční choroby a jejich didaktická implikace do učiva výchovy ke zdraví" jsem si vybral z několika důvodů. Prvním z nich je aktuálnost tématu v současném světě, potenciální hrozba, která nemilosrdně útočí na základě nenápadných příznaků. Dalším z širokého spektra důvodů pro volbu tohoto tématu je nesmírná a nesporná zajímavost tohoto okruhu nemocí. V teoretické části práce budu navazovat na prameny, podle kterých jsem koncipoval práci bakalářskou, která byla na podobné téma - „Chronické neinfekční choroby s důrazem na dětskou obezitu. V teoretické části, kapitolách 1 až 9 diplomové práce se zabývám obecnou charakteristikou chronických neinfekčních chorob, vjejí praktické části pak didaktické zavedení v rámci vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví realizovaného podle Rámcového vzdělávacího programu. Okruh „chronických neinfekčních chorob" je velmi rozsáhlý, název může znít poněkud složitě, avšak jde o současné označení nemocí, které byly dříve označovány jako nemoci „civilizační". Jak již původní označení napovídá, jedná se o skupinu nemocí, které se vyskytují v přímé interakci s lidskou populací, dalo by se říct, že jde o negativní zdravotní efekt lidského konání, důsledek jejich uspěchaného a nevyváženého životního stylu. Není na místě dávat vinu za masivní projev této skupiny onemocnění někomu jinému, než je lidstvu osobně. Definice říká, že vyšší procento výskytu chronických neinfekčních chorob jev okolí velkých měst a v oblastech, kde je intenzivnější průmyslová výroba. Právě v těchto místech se kumuluje stres, hektický způsob života a tím i logický vyšší podíl zastoupení „civilizačních" onemocnění. Masivní rozvoj je přímo úměrný technickému boomu, který způsobil revoluci v podobě zavedení nových technologií ve výrobě včetně používání robotických zařízení. Ty ulehčily lidem fyzickou námahu, která je však udržovala svou pravidelností a nutností v pohybové kondici. Vliv moderního světa je zřejmý a nekompromisní. Lidstvo se ať již chce, nebo ne, podřizuje ke zdravotní stránce nemilosrdným podmínkám, které nastoluje současný výrobní svět. Dlouhodobé perspektivy jakožto hodnoty jdou do ústraní, lidstvo žije současností a podle toho také koná a tak se chová. Stres způsobený časovou stísněností a jeho nedostatkem probouzí v lidech preference k nezdravému stravování formou čím dál více moderních fast foodových restauraci, uklidnění spousta z nás vidí v požitku 9 z vykouřené cigarety. Vysoký podíl nezdravých tuků společně s rychlou konzumací, stejně jako nespočet jedů a nejrůznějších nebezpečných chemikálií obsažených v cigaretě se s každou frekvencí opakování kumuluje a resultuje v masivní projev chronických neinfekční ch chorob. Zanedbaná fyzická aktivita se snaží být v lepším případě nahrazena občasným sportovním vyžitím, v opačných případech je flegmaticky odmítána s argumentem, že se člověk v práci hýbe dost. Závěrem lze podotknout, že každý j e za své zdraví zodpovědný osobně avšak budeme-li chtít bojovat proti tomuto negativnímu zdravotnímu fenoménu moderní doby, nezbývá, než přijmout kolektivní odpovědnost za celou společnost. Jinými slovy lze tuto myšlenku definovat tak, že i když budeme každý dělat vše pro to, abychom posílili své zdraví, okruh chronických neinfekční ch chorob je záležitostí celé společnosti a účinný boj spočívá ve včasné prevenci a informovanosti. 10 1. Chronické neinfekční choroby - definice a rozdělení V úvodu bylo okrajově zmíněno, že chronické neinfekční choroby byly dříve označovány jako nemoci civilizační. Již z tohoto původního označení je patrná definice tohoto širokého spektra chorob. Existuje spousta různých výkladů a definic, které se však společně týkají stále jednoho základu - civilizace. Pro příklad lze uvést, že uvedená skupina chorob bývá mnohdy označovaná jako nemoci, jejichž zastoupení je vyšší ve velkých městech, nebo „nemoci hromadného výskytu" (Machová, 2009, s. 192). Všechny tyto definice však komplexně převyšuje termín chronické neinfekční choroby, který má svůj základ v medicínské terminologii a je tedy oficiálním a současně používaným pojmem. Chronické neinfekční choroby zahrnují velmi obsáhlou skupinu nemocí, postupem času a s tím souvisejícím stále větším technologickým rozvojem lze předpokládat, že se jejich výčet ještě dále rozšíří buď o zcela nové, nebo různým způsobem modifikované formy nemocí již existujících. Machová (2009) počítá mezi chronické neinfekční choroby následující: • Ateroskleróza a její komplikace v oblasti srdce, cév a mozku, • Hypertenze, neboli vysoký krevní tlak, • Cukrovka, • Obezita, • Nádorová onemocnění, • Vředové choroby žaludku a dvanáctníku, • Chronický zánět průdušek, • Alergická onemocnění, • Dopravní úrazy, • Další nemoci, jejichž vznik výrazně ovlivňuje konzumní životní styl (osteoporóza, zubní kaz). O závažnosti chronických neinfekčních chorob hovoří za vše i data z Ústavu zdravotnických informací a statistiky, která uvádí až alarmující zprávu o účasti chronických neinfekčních chorob na důvodech úmrtnosti obyvatel České republiky. 11 Úmrtnost obyvatel ČR podle nej častějších příčin v roce 2006 Příčina úmrtí Úmrtnost na 100 tisíc obyvatel Příčina úmrtí Muži Ženy Celkem Nemoci oběhové soustavy 475,0 547,2 511,9 Novotvary 309,0 241,5 274,5 Vnější příčiny (otravy, úrazy) 81,4 33,7 57,0 Nemoci dýchací soustavy 60,1 50,6 55,2 Nemoci trávicí soustavy 53,8 38,7 46,1 Zdroj: ÚZIS 2007 (INMachová, Kubátová, 2009,s.l92) 1.1. Rizikové faktory a prevence Existuje spousta teorií, které se snaží podat co nej efektivnější vysvětlení, proč chronické neinfekční choroby vznikají, co má za příčinu jejich masivní rozvoj a jak zamezit jejich další expanzi. V hledání odpovědi je potřeba primárně se zaměřit na lidstvo jako takové, detailně rozebrat změny, které v postupu minulých let nastaly, jak na poli pracovním, tak mezilidském, ovlivnitelnost lidstva ze strany moderního světa, jednoduše je třeba hledat odpověď individuálně Je nesporné, že masivní rozvoj má na svědomí technologický rozvoj společnosti, avšak ani ten nemůže být považován za hlavní příčinu. I přesto, že moderní technologické a výrobní způsoby zavedly zjednodušení výrobních procesů a zbavily tak lidstvo alespoň částečně fyzické námahy, za hlavní faktory, které ještě více umocnily a zjednodušily propuknutí chronických neinfekční ch chorob lze považovat samotné lidstvo. Konzumní způsob života společně s nevyrovnaným životním stylem čítajícím nezdravou konzumaci jídel bohatých na tuky včetně nesprávného složení konzumované stravy, nepravidelnou tělesnou a pohybovou aktivitou, či nadměrným stresem a psychickou zátěží. Obvykle se uvedené faktory podílí na vzniku chronických neinfekční ch chorob společně. Dalším faktorem, který vystupuje nenápadně, avšak zcela efektivně je mediální svět, přesněji vliv propagace a reklamy prostřednictvím moderních a atraktivních médií, za které lze bezesporu považovat televizi, rádio, nebo čím dál oblíbenější internet, který odcizuje osobní vztahy, formou svých sociálních sítí boří klasické mezilidské vztahy a vzájemná komunikace se stává čím dál více interaktivní. Při pohledu na propagované výrobky 12 je zřejmé, že tyto ve většině případů mají negativní dopad z hlediska zdraví. Uvedený výčet faktorů lze shrnout následovně (Machová, 2006): • kouření, • nadměrné požívání alkoholických látek, • přejídání, • nevhodné složení přijímané potravy, • nadměrný stres a celková psychická zátěž • rizikové sexuální chování. S prevencí je nutné začít již v primárním stádiu, aby se propuknutí chronických neinfekčních chorob pokud možno zabránilo. Primární prevence by měla být efektivně zaměřena na eliminaci, či úplné odstranění rizikových návyků, které k projevům chronických neinfekčních chorob směřují. Jinými slovy vyvarovat se činností, které jsou definovány výše jako nej rizikovější faktory. Je zřejmé, že i tato snaha je určitým způsobem limitována současným světem. K primární prevenci by měl každý člověk přistupovat individuálně podle svého nej lepšího vědomí a svědomí a zároveň by tyto individuální snahy měly být globálně podporovány lidstvem, jako celkem. Frustrující je skutečnost, že nezdravý životní styl a činnosti, které výrazným způsobem přispívají ke vzniku chronických neinfekčních chorob jsou již jakýmsi zaběhlým standardem v dnešní společnosti a že na tyto aspekty není až na výjimky nahlíženo jako na činnosti patologické. Bohužel se ve většině případů klade důrazný efekt na odstranění již propuknuté nemoci až ve fázi, kdy je pozdě. V dalších kapitolách budu definovat vybrané chronické neinfekční choroby, jejich stručnou definici společně s klasifikací, možnými důsledky a samozřejmě prevenci. 13 2. Kardiovaskulární onemocnění 2.1. Definice Pojem kardiovaskulární systém lze přeložit jako systém srdečně-cévní, z čehož je patrné, že je tvořen ze srdce a soustavy krevních cév, kterými jsou tepny, žíly a vlásečnice. Srdce hraje roli jakéhosi hnacího motoru pro cirkulaci krve a svým pulzováním zajišťuje její stálý pohyb po celém těle. Weston (2003, s. 86) přikládá srdci dále roli komunikačního prostředku tím, že „přenáší chemické informace ve formě hormonů z endokrinních žláz do orgánů a tkání". Hlavní a důležitou funkcí kardiovaskulárního systému je transport kyslíku a živin prostřednictvím krve do jednotlivých částí lidského těla. Za další neméně důležitou funkci, kterou vykonává kardiovaskulární systém lze považovat funkci detoxikační, neboli odstraňování oxidu uhličitého a ostatních odpadových látek, které v těle vznikly jako konečný produkt metabolických procesů. Výše uvedená tabulka z Ústavu zdravotnických informací a statistiky jasně dokazuje, že nemoci kardiovaskulárního systému a oběhové soustavy reprezentují nej vyšší procento v podílu zastoupení chronických neinfekční ch chorob na úmrtnosti obyvatel České republiky. 2.2. Dělení kardiovaskulárních nemocí Machová, Kubátová (2009) rozdělují kardiovaskulární choroby následovně: • Ateroskleróza, • Vysoký krevní tlak, • Komplikace aterosklerózy a hypertenze v srdci, cévách a mozku, Medicínsky podrobnější dělení chorob srdce a oběhové soustavy uvádí Macák a Mačáková ve své publikaci z roku 2004: • Selhání srdce z různých příčin, • Arytmie, • Nemoci srdce, • Šok, 14 • Ateroskleróza, • Některá onemocnění cév. 2.2.1. Ateroskleróza Akademický slovník definuje aterosklerózu jako „onemocnění tepen charakterizované tvorbou tukových, vazivových a ateromových plátů, usazováním cholesterolu ve vnitřní vrstvě tepenné stěny, tzv. kôrnatení tepen" (Petráčková, Kraus a kol., 2001, s.78). Ateroskleróza je nej nebezpečnější formou tzv. artériosklerózy, což je pojem označující kôrnatení tepen (Kubátová, 2006) Usazováním tukových plátů na vnitřní straně ztrácí tepny svou přirozenou pružnost, dále pak se zvětšujícím se růstem tukových plátů dochází k postupnému zužování průchodu tepen, což vede k omezení průtoku krve, která zásobuje jednotlivé tělní části kyslíkem a živinami v krvi rozpuštěnými. Machová (2009) uvádí nej častější formy, ve kterých se tyto patologické změny mohou v konečném důsledku manifestovat: • Akutní infarkt myokardu - uzávěr věnčité tepny, • Mozková mrtvice - uzávěr nebo prasknutí mozkové tepny, • Ischemická choroba dolních končetin (postižení tepen dolních končetin), • Náhlé úmrtí v důsledku výdutě aorty (aneurysmatu). 2.2.2. Hypertenze K druhému nej častěj Šímu onemocnění kardiovaskulárního systému patří hypertenze, neboli vysoký krevní tlak. Srdce při své pravidelné činnosti vykonává stah (tzv. systolu) a oslabení(tzv. diastolu). Při každé z uvedených fází proudí v cévách krev pod jiným tlakem. Jak již název sám napovídá, v prvním případě se jedná o tlak systolický, v druhém o diastolický. V kontextu s chronickými neinfekčními chorobami lze definovat hypertenzi jako zvýšený krevní tlak, který vznikl bez organického postižení orgánů, či orgánových soustav. Machová (2009, 15 s. 199) považuje za pravděpodobnou příčinu také funkční změny v oblastech mozku, které regulují napětí stěn a cév a tím i krevní tlak". Níže uvedená tabulka definuje hodnoty optimálního krevního tlaku a hodnoty odchylek: Definice hypertenze podle kritérií WHO a ISH z r. 1999 Systolický tlak TK (mm Hg) Diastolický tlak TK (mm Hg) Optimální tlak < 120 < 80 Normotenze < 130 < 85 Vysoký krevní tlak 130-139 85-90 Mírná hypertenze 140-159 140 - 149 90-99 90-94 Středně závažná hypertenze 160-179 100-109 Těžká hypertenze >;= 180 >;=110 Izolovaná systolická hypertenze >;= 140 a více 140 - 149 <90 <90 Widimský a kol. (2002) K hypertenzi dochází při zvýšeném minutovém srdečním výdeji. Jednou z dalším příčin může být nadměrné působení hormonu reninu, který vylučují ledviny. Tento aktivuje další hormon angiotenzin, který jednak stahuje tepny, čímž zvyšuje krevní tlak a zároveň uvolňuje z nadledvin hormon aldosteron, který zvyšuje množství soli v ledvinách, což opět vede ke zvýšení krevního tlaku.(Weston, 2003, s.126). Dlouhodobé působení vysokého krevního tlaku se projevuje patologicky vzhledem k činnostem oběhové soustavy. Widimský ( 2002, s.17) rozděluje důsledky hypertenze na hypertenzní a aterosklerotické: 16 1.) Hypertenzní • Hypertrofie ( zmohutnění) levé komory, • Srdeční selhání, • Nitromozkové nebo subarachnoidální krvácení (arachnoidea = jeden z mozkových obalů), • Ledvinné selhání, • Hypertenzní retinopatie (onemocnění sítnice oka), • Maligní hypertenze (zhoubná), • Hypertenzní krize nebo encefalopatie (akutní, život ohrožující stav), • Disekující aneurysma (aneurysma, při němž vzniká ve stěně aorty neúplná trhlina. Skrz ni proniká krev, šíří se podélně s průběhem aorty a odlučuje její jednotlivé vrstvy. Velmi vážný stav který často končí smrtí). 2.) Aterosklerotické • ICHS, ischemická choroba srdeční (angina pectoris, infarkt myokardu, náhlá smrt), • Aterotrombotické mozkové příhody, • Aneuryzma aorty, • Onemocnění periferních tepen, • Stenóza renální artérie (zúžení ledvinné tepny). Stejný autor definuje níže uvedenou tabulku, v níž jsou definovány jednotlivá stádia hypertenze společně s jednotlivými důsledky: Stadia hypertenze Stadium I Bez orgánových organických změn Stadium II Přítomny orgánové projevy, ale bez výraznější poruchy funkce, je přítomna alespoň jedna z následujících orgánových změn: a) hypertrofie levé komory srdeční, bez výraznější poruchy její funkce b) mikroalbuminurie, tj. malá přítomnost albuminu (hlavní bílkoviny lidské krve) v moči, proteinurie (přítomnost bílkoviny v moči) bez výraznější poruchy ledvin, - 17 c) radiologické nebo ultrazvukové známky ateromatózního plátu, d) difúzni nebo lokální zúžení artérií na očním pozadí. Stadium III Značí hypertenzi s těžšími orgánovými změnami provázenými selháváním jejich funkce: a) mozek: cévní mozková příhoda, encefalopatie ( poškození mozkové tkáně) b) srdce: infarkt myokardu, angina pectoris, levostranné srdeční selhání, c) ledviny: ledvinné selhání, d) sítnice: krvácení a exsudáty (zánětlivý výpotek) s nebo bez papiloedému (neostře ohraničené překrvení oční papily), e) cévy: disekující aneuryzma (podélné „odlepení" stěny tepny, ischemická choroba tepen dolních končetin. Stadium IV Značí maligní hypertenzi, což je nejtěžší forma hypertenze, která se vyznačuje: a) těžkými změnami na očním pozadí ( edém, papily, krvácení do sítnice), b) vysokým diastolickým tlakem a rychle progredující renální insuficiencí (nedostatečná funkce ledvin), c) patologie cév s častými nekrózami. 2.2.3. Komplikace aterosklerózy a hypertenze v srdci, cévách a mozku Srdce pracuje na principu pumpy, přesněji řečeno jsou to v podstatě pumpy dvě které pracují synchronně, kdy pravá polovina srdce pumpuje odkysličenou krev do plic(tzv. malý plicní oběh) a levá polovina, představující druhou pumpu, zásobuje okysličenou krví celý zbytek těla (tzv. velký tělní oběh). Srdce je vyživováno věnčitými, neboli koronárními tepnami, které přivádějí pro život nezbytný kyslík a živiny. Pokud dojde k nedostatečnému zásobení srdečního svalu kyslíkem, je funkce srdce ohrožena. Takový stav se nazývá ischemická choroba 18 srdeční. Kubátová (2006, s. 156) rozlišuje tři základní formy, ve kterých se ischemická choroba srdeční manifestuje: • Angina pectoris - projevující se bolestí na hrudi v důsledku fyzické námahy nebo rozrušením. Tuto bolest lze odstranit podáním léků, • Infarkt myokardu - důsledek odumření části srdeční svaloviny vlivem uzavření některé koronárni tepny. Projevuje se silnou bolestí na hrudi, která neustupuje ani po podání léků, • Chronická ischemická choroba - srdeční choroba s dlouhodobým vývojem bez bolesti. V závěrečné fázi se může projevit výše zmíněnými důsledky Machová (2009, s. 201) k dalším druhům komplikací řadí: • Cévní příhody - komplikace nastávají v souvislosti se ztrátou pružnosti a omezením průtoku krve v důsledku aterosklerózy. Tyto příhody lze dále podrobněji rozdělit na: a) Ischemická choroba dolních končetin - zúžení tepen se projevuje bolestmi v lýtku při chůzi, v konečném důsledku může vést k odumření prstů dolní končetiny, což může vyústit až k amputaci části končetiny, b) Búrgerova choroba - základem a pravděpodobnou nej častější příčinou je vliv nikotinu obsaženého v cigaretovém kouři na krevní destičky trombocyty, které se jeho vlivem snadněji shlukují a mohou tak uzavírat průchody tepen, c) Výduť aorty ( aneurysma) - neboli oslabení stěny tepny, v extrémním případě může dojít až k jejímu prasknutí, d) Nedostatečnost ledvin - omezení funkce ledvinových cév vede k jejich nesprávné, či nedostatečné funkci, e) Zelený zákal ( glaukom) - důležitým faktorem pro vznik tohoto onemocnění je vzrůstající nitrooční tlak, jež vzniká v důsledku aterosklerotických změn očních cév. 19 • Mozkové příhody Mozek je řídící centrum lidského těla. Jeho činnost je závislá na dodávce krve s kyslíkem do jednotlivých částí mozku. Jakékoliv omezení přísunu krve s živinami a kyslíkem způsobuje poškození mozku, protože mozek je na přísunu těchto látek závislý více než jakékoliv jiné orgány. K negativním důsledkům poté dochází okamžitě. Nej častějším patologickým stavem je mozková mrtvice, k níž dochází opět zúžením stěny cévy sraženinou nebo cholesterolovými pláty. • Selhání srdce, jakožto životně nezbytného orgánu může mít dvě formy: akutní a chronickou. Jelikož si lze srdce představit jako dvě pumpy, tzn. levou a pravou, výše uvedené formy, jak akutní, tak chronická může postihnout každou ze dvou částí srdce. Jedním ze základních funkcí srdce je pumpování krve do celého těla a je tedy logické, že jakýmkoliv zdravotním omezením činností srdce může dojít k jeho ne zcela efektivnímu působení. Důsledkem je pak zpomalení cirkulace krve v cévách a její hromadění. Takovýto stav se označuje jako „městnavé (kongestivní) srdeční selhání" (Macák, Mačáková, 2004, s.156). 2.3. Prevence kardiovaskulárních onemocnění Propuknutí a urychlení výskytu kardiovaskulárních chorob umocňují výše uvedené faktory. Základem pro vznik aterosklerotických onemocnění je ukládání tukových plátů na vnitřní stěně tepen. Základem efektivní prevence je tedy zamezení usazování uvedených plátů a to především cílenou úpravou stravovacích návyků a zvyklostí. Válek (1974) shrnuje úpravu stravovacích zvyklostí do třech bodů: 1. Snažíme se především upravit energetickou bilanci, jejíž narušení vede k řadě metabolických poruch. Usilujeme o snížení tělesné hmotnosti tak, aby se neodchylovala od ideální hmotnosti v závislosti na věku a výšce více než o 5%. 2. Zaměřujeme se na snížení hladin sérových lipidů, tj. cholesterolu a neutrálních tuků (triacylglycerolů) na úroveň normálních hodnot nebo alespoň na jejich podstatný pokles 20 3. Změnou kvality tuků, tj. vyloučením živočišných tuků a jejich nahrazením tuky rostlinnými (tj. oleji) docílíme většího zastoupení esenciálních mastných kyselin v krvi. Esenciální mastné kyseliny jsou nezbytné jak pro normální přeměnu tuků, tak pro ochranu výstelky tepenné stěny. Důležité je také zmínit pro koho je úprava stravovacích návyků určena, neboli cílové skupiny obyvatel. S prevencí je třeba začít co nejdříve, již v období těhotenství a v dětském věku a podchytit tak jakékoliv patologie. Válek (1974) vytyčuje hlavní skupiny lidí, jimž úpravu stravovacích návyků doporučit: 1. U osob dosud bezpříznakových • U mužů a žen, u nichž opakovanými testy byla zjištěna zvýšená hladina sérového cholesterolu a triacylgylcerolů, za předpokladu, že tyto zvýšené hodnoty nebyly způsobeny jinými onemocněními. • U osob, jejichž přímí příbuzní onemocněli ve středním věku infarktem myokardu, angínou pectoris, mozkovými, cévními příhodami nebo diabetem. • Dietní režim lze doporučit i u diabetiků, u osob s hyperurikémií (zvýšená hladina močové kyseliny v krvi) a zvýšeným krevním tlakem. 2. U nemocných s projevy klinické aterosklerózy • U nemocných po infarktu s angínou pectoris, po mozkové cévní příhodě, • U nemocných s ischemickou chorobou dolních končetin. Redukce tělesné hmotnosti se může brzy projevit snížením nejen frekvence bolestivosti, ale též výrazné zlepšení pohyblivosti. Jedním z dalších faktorů urychlujících propuknutí kardiovaskulárních chorob je zvýšená hodnota krevního tlaku. Jako prevence je nej lepší pravidelně kontrolovat hodnoty tlaku krve. Kubátová (2006, s. 154) uvádí dvě hlavní příčiny chorobného zvýšení krevního tlaku: • Primární příčina - hypertonická choroba bez známé příčiny, • Sekundární příčina - následek onemocnění některých orgánů. 21 3. Nádorová onemocnění 3.1. Definice nádoru a nádorového onemocnění Vokurka, Hugo (2000) definují nádor jako „patologický útvar tvořený tkání, jejíž růst se vymkl kontrole organismu a roste na něm nezávisle. Nádorová choroba je poté patologický proces, kterým organismus reaguje na vznik a další šíření nádoru ". 3.2. Dělení nádorů Obecně se nádory dělí na nezhoubné (benigní) a zhoubné(maligní). a) Benigní nádor -lze definovat jako nádor s ohraničeným růstovým potenciálem, zůstávají na místě svého vzniku, nemetastázují. „Často nemají větší negativní účinek na organismus" (Vorlíček, Abrahámova, Vodičková a kol., 2006, s. 35). I tato forma nádoru však může ohrožovat život pacienta a to především v případě, že se vytvoří v místech, kde svou polohou omezuje, nebo ohrožuje funkci jiného, pro život nezbytného orgánu. K omezení může dojít například zhoršováním výživy orgánů, což v extrémním případě může vést až k odumření tkáně. Může také dojít k situaci, kdy benigní nádor procesem zvaným malignizace přejde do formy maligního, tedy zhoubného nádoru. b) Maligní nádor -možno považovat za naprostý opak výše definovaného benigního nádoru. Maligní nádor představuje množství patologicky změněných buněk, které se vymkly regulačním mechanismům organismu. Buňky se nekontrolovane dělí a prorůstají do okolních tkání. Vytvářejí blízké, či vzdálené metastázy (ložiska). (Machová, 2006, s.160). Konečný důsledek působení maligních nádorů vede, není-li včas poskytnuta léčba, ke stavu neslučitelného se 22 životem. Morfologicky se nádorový růst projevuje třemi způsoby (Vorlíček, Abrahámova, Vorlíčková a kol., 2006, s.35): • Růst expanzivní - charakteristický mechanickým útlakem okolí a pokračující atrofií okolních tkání. Roste tak většina nádorů benigních a různě dlouho některé nádory maligní, • Růst infiltrativní - při němž nádorové buňky vrůstají mezi buňky okolních tkání bez jejich přímého ničení, • Růst invazivní (agresivní, destruktivní) - je typickým vrůstáním nádorových buněk do buněk okolních tkání, které jsou poškozovány a ničeny. Jde o typický růst zhoubného nádoru. 3.3. Příčiny a faktory nádorových onemocnění Obecný název pro faktory, které se značnou vinou podílejí na propuknutí, masivním šíření a důsledcích nádorových onemocnění, zní nádorotvorné faktory (karcinogenní, kancerogenní). Machová (2009, s. 206) rozděluje karcinogenní faktory do dvou skupin: 1. Vnitřní faktory • Věk • Rodová zátěž • Různá onemocnění, snižující odolnost vůči nádorům 2. Zevní faktory • Chemické karcinogenní látky (polycyklické aromatické uhlovodíky, aromatické aminy, nitrozaminy, těžké kovy), • Fyzikální karcinogenní působení (ionizační záření, ultrafialové záření, chronické dráždění), • Biologické karcinogenní faktory (mykotoxíny, některé viry). Jedním z nej častějších faktorů, který značně ovlivňuje výskyt a tvorbu nádorů v lidském organismu je kouření. Mezi další lze zahrnout nesprávný životní styl, především špatné stravovací návyky, neméně zanedbatelnými jsou také infekce 23 jako důležitý faktor. Především první dva jmenované faktory jsou, jak již bylo zmíněno na začátku, fenoménem moderní doby a na jejich omezení podle statistik nemění nic ani fakt, že právě nádorová onemocnění j sou druhou nej častější příčinou úmrtí lidí v civilizovaném světě. Dalším významným faktorem, který nese svůj původ opět v lidech samotných je nadměrná konzumace alkoholu. V důsledku takto vysokého příjmu alkoholických látek pak orgány ztrácejí svou přirozenou obranyschopnost a odolnost vůči působení karcinogenních látek. 3.3. Prevence onkologických chorob Stejně jako v případě ostatních chronických neinfekční ch chorob platí i pro nádorová onemocnění fakt, že s prevencí je nutno začít co možná nejdříve, v raném věku. Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, faktory, které přispívají k expanzi onkologických onemocnění začínají působit již od nejmladších let. Prevence výše uvedených nej častějších příčin nádorových onemocnění, tedy kouření a abúzu alkoholických napojuje naprosto zřejmá a jasná, neboli razantní omezení příjmu těchto látek. Stejně tak je důležité vyvarovat se expozici těchto látek z okolních vlivů. Je jasné, že pokud se člověk - nekuřák bude velmi často pohybovat v prostředí kuřáků a inhalovat cigaretový kouř, riziko vzniku onkologických onemocnění bude pro něj stejně vysoké, jako u osob kouřících. Rozhodujícím preventivním opatřením je tedy razantní zanechání kouření a stejně tak zavedení pravidla pro zákaz kouření na veřejných prostranstvích a restauračních zařízení. Je však smutný fakt a pohled, že většina lidstva, která se řadí mezi aktivní kuřáky se staví k tomuto problému celkem lhostejně a například kávu si bez cigarety nedokáže představit, stejně tak, jako ranní cigaretu takzvaně na probuzení. Alkoholické nápoje se stávají v posledních letech také výrazným prostředkem pro společnou zábavu, vstupenkou do jiné společnosti a uklidňujícím a uvolňujícím mediem. Na abstinenty vyskytující se ve společnosti lidí požívajících alkoholické nápoje, je nahlíženo poněkud patologicky. Mezi negativní zdravotní účinky působení alkoholu se řadí především jaterní cirhóza. Zdravotní komplikace způsobené poškozením jater v důsledku cirhózy pak způsobují menší odolnost tohoto životně nezbytného orgánu a tedy i větší náchylnost k projevu nemocí onkologického charakteru. Nesporným faktem je skutečnost, že alkohol 24 je v současné společnosti dostupný takřka všude. Je považován za ideální prostředek k odbourání sociálních zábran, obecně je přijímán jako pomocník proti depresivním stavům. Nevhodné složení stravy jako jeden z posledních významných faktorů ovlivňujících expanzi onkologických onemocnění. Machová (2006, s. 161) uvádí, že „vyšší konzumace uzených druhů masa vede k masivnímu rozvoji nádorů tlustého střeva", naopak za pozitivní fakt lze považovat statistický úbytek nádorů žaludku za jehož příčinu lze považovat vhodnější složení přijímané potravy. Již uvedenou skupinu masa lze v současné době považovat ve vztahu k nádorovému riziku jako druhou nejvýznamnější z výživových faktorů, hned po skupině zeleniny a ovoce. V rámci prevence se doporučuje konzumace tzv. bílého masa a ryb (Vorlíček, Abrahámova, Vodičková a kol., 2006, s.25). Statisticky je prokázáno, že pravidelná a druhově pestrá konzumace ovoce a zeleniny obecně snižuje riziko výskytu maligních nádorů až o 20%. 25 4. Cukrovka 4.1. Definice cukrovky Cukrovka (diabetes mellitus) je onemocnění chronické povahy, které se vyznačuj e buď nedostatkem hormonu inzulínu, nebo jeho ne zcela efektivně fungujícím účinkem. Pro diabetes je charakteristická zvýšená hladina cukru v krvi, tzv. hyperglykémie. Inzulín je pro život nezbytný a vyskytuje se běžně v krvi člověka, kde plní důležitou úlohu při předávání cukru přijatého potravou kbuňkám.Plní roli takzvaného klíče, který umožňuje absorpci cukru z krve do buněk. Pokud je tedy funkce inzulínu narušena nebo jeho množství omezeno, dochází k hromadění cukru, který měl být předán z krve k buňkám v krevním řečišti. Následek tohoto nadměrného hromadění cukru v krvi je poté velká žízeň, která je jedním z hlavních projevů cukrovky. Cukr plní funkci energetickou, a když není dostatečně správně předán buňkám, ty trpí jeho nedostatkem a informují centrální nervový systém o této poruše. Tím vzniká nadměrný pocit žízně. Přebytečný cukr v krvi je potom transportován v nevyužité formě do moče a touto cestou dále z těla ven. Po příjmu potravy stoupá množství cukru v krvi přímo úměrně množství, kolik je v potravě obsaženo. Zároveň, aby nedocházelo k jeho nadměrnému hromadění v krvi stoupá množství vylučovaného inzulínu, který cukr z krve předává buňkám. Logicky pak s klesající hodnotou cukru v krvi klesá i množství vylučovaného inzulínu. Definici podloženou číselnými údaji uvádí Svačina, Bretšnajdrová (2003): Cukrovka je definována jako hodnota glykémie (krevního cukru) na lačno vyšší než 7,0 mmol/1. Pokud jde o údaje během dne, neboli již po konzumaci jídla, pak pro normální stav je považována hodnota nižší než 7,8 a za diabetický stav pak údaj vyšší než 11,1 mmol/1. 4.2. Klasifikace diabetu Diabetes mellitus lze nejjednodušeji rozdělit do třech následujících forem (Machová, 2006): • Diabetes mellitus typu I 26 • Diabetes mellitus typu II • Gestační diabetes Diabetes mellitus typu I V definičním úvodu byla zmíněna velmi důležitá funkce hormonu inzulínu. Inzulín plní roli regulátoru krevního cukru. Tvoří se v slinivce břišní (pankreatu), konkrétně vtzv. Langerhansenových ostrůvcích, což jsou skupiny buněk, které jsou rozptýleny po celé ploše pankreatu. Při diabetu prvního typu jde o poruchu, kdy se inzulín nevytváří vůbec a to z mnoha důvodů. Za nej častější příčinu atrofie buněk Langerhansenových ostrůvků produkujících inzulín lze považovat autoimunitní reakci po virovém onemocnění (Machová, 2009, s. 214). Absence inzulínu znamená stav neslučitelný se životem, z čehož je patrné, že pacient trpící touto formou diabetu si musí po celý život podávat pravidelné dávky inzulínu, aby v jeho těle docházelo k regulaci krevního cukru. Nej častější forma podávání inzulínu je v současné době injekční cestou, avšak již s ohledem na individuální snášenlivost této aplikace se vyvíjí alternativní metody podávání tohoto životně nezbytného hormonu. Diabetes mellitus typu II Na rozdíl od výše uvedeného diabetu prvního typu se tento druhý typ odlišuje nedostatečně efektivně působící funkcí vylučovaného hormonu inzulínu. Neboli inzulín se v Langerhansenových ostrůvcích tvoří a množství je k zajištění regulace krevního cukru dostatečné, avšak funkce hormonu je omezena na insuficientní úroveň. Konečný důsledek tohoto omezení znamená opět hromadění cukru v krvi a jeho nevyužití k původnímu účelu. V tomto případě léčba není nutně vázaná na pravidelné podávání inzulínu, avšak je nastolena přísná dieta zaměřená na minimalizaci přijímaného cukru do těla. Eventualitou je také používání umělých sladidel, či konzumace DIA výrobků. Farmakologická léčba probíhá formou perorálního podávání antidiabetických léků, což je mnohem příjemnější forma, než injekční aplikace. 27 Gestační diabetes Třetí typ diabetu je charakteristický pro těhotné ženy, zejména v období druhé poloviny těhotenství. Za příčinu lze považovat mohutné metabolické změny v této fázi. Machová (2009, s. 214) uvádí, že „důsledkem těchto změn dochází k prolomení glukózové tolerance, což v podstatě znamená, že v průběhu těhotenství jsou vyvíjeny vyšší nároky na slinivku břišní k tvorbě inzulínu, aby se udržela stabilní hladina glukózy v krvi". Slinivka břišní, resp. Langerhansenovy ostrůvky nejsou schopny reagovat na abnormální poptávku inzulínu, čímž dochází ke zvyšování krevního cukru v krevním řečišti. Nedostatek inzulínu může znamenat i riziko postižení plodu a stejné zdravotní riziko představuje také pro matku samotnou. Obecně by gestační diabetes měl po porodu vymizet, avšak objevily se i případy, kdy se tento typ diabetu přeměnil v cukrovku klasickou. Etzwiler(1994) shrnuje rozdělení výše uvedených typů diabetu do následující tabulky: Druh cukrovky Typl se závislostí na inzulínu Typ II bez závislosti na inzulínu Těhotenská cukrovka (gestační cukrovka) Vznik Obvykle u dětí a mládeže Obvykle u obézních dospělých nad 40 let Vyskytuje se u 3-5% těhotných žen Příčiny Dědičnost a jiné faktory vedoucí k selhání produkce izulínu Genetické dispozice a nadváha vedou k pasivitě tělesných buněk při zpracovávání inzulínu Hormonální změny vyvolávají vysoký krevní cukr Symptomy Extrémní žízeň, obrovská chuť k jídlu, únava a časté močení - možnost ketoacidózy Nemusejí se zjevně projevovat, event. únava, časté močení a velká žízeň Běžně chybějí, někdy únava Diagnóza Měření krevního cukru na lačno Měření krevního cukru na lačno Perorální glukózotol eranční test Léčba Dieta, správné rozvržení Dieta, správné rozvržení Dieta, správné 28 stravy, tělesná aktivita a stravy, tělesná aktivita a rozvržení stavy, inzulinová injekce někdy tablety nebo tělesná aktivita a inzulínové injekce někdy inzulínové injekce 4.3. Prevence a léčba diabetu Cukrovka jako jedna z dalších chronických neinfekčních onemocnění má svou souvislost taktéž s životním stylem. Nej efektivnější prevence spočívá, stejně jako v ostatních případech této skupiny chorob, v úpravě životního stylu. V rámci zdravého životního stylu se doporučuje především pravidelná pohybová aktivita a vyváženější jídelníček s omezením tuků. Cukrovka je v mnoha případech důsledkem obezity. S včasnou prevencí je nutno začít především u lidí, v jejichž rodinách se již cukrovka objevila a lze tedy předpokládat genetické predispozice. V takovýchto případech je nutná pravidelná kontrola krevního cukru a výsledky konzultovat s odborným lékařem - diabetologem. Primární prevence tedy spočívá především v podchycení negativních projevů, či odchylek od normálu. Společným cílem těchto aktivit je pak zamezení projevu diabetu. Machová (2006, s.167) dále uvádí, že „prevence musí být úzce spjata také s edukací, tj. vysvětlením podstaty diabetu, významu úpravy životního stylu, nebo o negativních zdravotních důsledcích diabetu ". Pokud jde o léčbu samotnou, tak jak již bylo uvedeno v případě prvního typu diabetu probíhá léčba injekční aplikací hormonu inzulínu. Do budoucna se uvažuje o léčbě chirurgického charakteru, což v podstatě znamená transplantaci buď celé slinivky břišní, nebo pouze buněk Langerhansenových ostrůvků, které k produkci inzulínu stačí. Transplantace těchto buněk by byla možná jejich vyšlechtěním z embryonálních kmenových buněk pacienta. Moderní medicína i díky podpoře ze strany celé společnosti dokáže mnohdy až neuvěřitelné činy a je tedy vyhlídkou na lepší budoucnost, pokud dokáže snížit procento zastoupení diabetiků v lidské populaci. 29 5. Osteoporóza 5.1. Definice osteoporózy Nejjednodušší definice pojmu osteoporóza zní řídnutí kostí, avšak pro toto v poslední době velmi hojně rozšířené chronické neinfekční onemocnění existuje celá řada dalších definic a označení. Jayson (2001, s. 51) definuje osteoporózu jako „běžnou formu kostní choroby, která postihuje nejčastěji ženy po přechodu, kdy hormonální změny vedou k oslabení kostní struktury, i když stejně tak může ohrozit i mužskou populaci". Tato nemoc je charakteristická odvápněním kostní struktury, což v podstatě znamená, že v kosti mizí podpůrný prvek a tím se kost stává jemnější, řidší a křehčí (Jonáš, Strnadelova, 1998, s.23). 5.2. Příčiny vzniku osteoporózy Na úvod pro pochopení toho, jak osteoporóza vzniká, jaké mohou být její projevy, důsledky a prevence je nutné objasnit si základní pojmy vztahující se ke kosti a kostní struktuře. Kostra tvoří opěrný aparát těla a ve spojení se svalovou soustavou zajišťuje pohyb celého těla. Kromě této pohybové a opěrné funkce plní i nadále důležitou funkci ochrannou, kdy části kostry slouží jako ochranná pouzdra některých životně důležitých orgánů (hrudník, lebka,...). Proč přesně osteoporóza vzniká není zcela přesně objasněno. Vápník dodává kostem jejich tvrdost a je tedy logické, že jeho ubývání může být jedním z důležitých faktorů pro vznik osteoporózy. Stejně jako jiné struktury lidského těla, jako například kůže, dochází i v kosti k postupnému omlazovacímu procesu, neboli k postupnému odbourávání staré kostní tkáně a tvorbě tkáně nové. Tak je zajištěna pravidelná obměna, která zajišťuje pevnou a stále aktivní kost. Tento proces se nazývá remodelace a pokud má být situace standardní, musí být odbourávání staré kostní tkáně a tvorba tkáně nové v rovnováze. Pakliže nastane situace, kdy výše uvedené procesy jsou v dysbalanci, množství staré odbourané kostní tkáně je větší, než objem tkáně nově vytvořené a tím logicky dochází k celkovému řídnutí kosti, což má za následek vznik osteoporózy. Mezi další příčiny, kterým lze přičíst důvody pro vznik osteoporózy je věk. Přirozeně se stoupajícím věkem dochází 30 k čím dál většímu opotřebení celého těla včetně opěrného aparátu. I přes harmonii v nahrazování a odbourávání kostní tkáně dochází s rostoucím věkem k postupnému úbytku vápníku v kostech a vápník je hlavním prvkem, který tvoří kost pevnou. Jeho úbytek pak resultuje v postupné řídnutí kostí. Z hlediska jednotlivých etap lidského života je pak pro pevnost kostí nej důležitější období puberty, které je charakteristické ve vztahu k opěrnému systému největší tvorbou kostní tkáně. Dojde-li tedy zvláště v tomto období k jakékoliv patologii, která zamezí kompletnímu vytvoření kostní tkáně, opět tento fakt lze považovat za jeden z faktorů pro vznik osteoporózy. 5.3. Rozdělení a projevy osteoporózy Osteoporóza se dělí do dvou hlavních skupin a to podle oblastí pohybového aparátu, které postihují: • První skupina - postihuje oblast krčku kosti stehenní • Druhá skupina - vztahuje se na obratle páteře První uvedená skupina se vztahuje na oblast pánve, kde krček kosti stehenní funguje jako spojovatel mezi pánví a stehenní kostí. Na tomto místě je vyvíjen celkem velký tlak horní polovinou těla a tedy jakékoliv patologické omezení, nebo oslabení krčku kosti stehenní způsobí inaktivitu pacienta a celá situace se musí řešit operativní cestou. V krajních případech těžké fáze osteoporózy pak k fraktuře této oblasti může dojít i při minimálním pohybu. Moderní medicína tyto situace řeší celkem efektivně a tak je rekonvalescence poměrně rychlá. Druhá skupina opěrného aparátu na kterou se osteoporóza nejčastěji vztahuje, tedy páteřní obratle je pak ve svých důsledcích charakterizována degenerativními změnami páteře, které se fyzicky mohou projevit změnou tělesné výšky. 31 5.4. Prevence osteoporózy Včasná prevence znamená větší naději na menší postižení civilizačními chorobami. Obecné pravidlo, které stejně tak platí i pro osteoporózu. Pokud jde o konkrétní preventivní opatření, tak jak již bylo řečeno v úvodní definici, pevnost kosti je závislá na dostatečném zdroji vápníku. Z hlediska výživy je tedy prevence stanovená na dostatečný příjem potravin bohatých na zdroj vápníku. Další negativní faktor, který se může podílet na pozdějším vzniku osteoporózy jsou zlomeniny kostí. Pokud dojde k fraktuře kosti, neboli jejímu zlomení, na kostní struktuře se toto projeví rovněž patologických následkem. Mechanická prevence tedy spočívá ve vyvarování se zlomeninám kostí. Je obecně známé, že zlomeniny se s přibývajícím věkem hojí hůře. Konkrétní preventivní opatření definuje Machová (2006): • opatření týkající se životního stylu (omezit nebo vyloučit ty faktory životního stylu, které prokazatelně škodí kostnímu metabolismu, dbát na dostatečnou pohybovou aktivitu po celý život, nekouřit, alkohol jen v mírných dávkách), • opatření týkající se stravování (zajistit přísun doporučené denní dávky vápníku v potravě a vitamínu D, a to nejen u dětí a dospívajících, ale i u starších lidí), • hormonální substituce deficitu estrogenních hormonů po menopauze u žen (estrogen = ženský pohlavní hormon, který z fyziologického hlediska mimojiné podporuje tvorbu kostní hmoty a jeho množství po menopauze v těle ženy klesá). Kombinace aktivního pohybu a vhodného složení stravy je tedy nej doporučovanějšími preventivními kroky v boji proti osteoporóze. Jonáš, Strnadelova (1998, s. 40) doporučují jako nejvhodnější prevenci osteoporózy „každodenní sestavu cviků, které procvičí celé tělo, každý kloub a každou naši kost". Pravidelné cvičení v kratších časových intervalech je vhodnější než jednorázová fyzická zátěž. Stejně jako u každé fyzické námahy, tak i u pravidelných cviků je nutno nezapomínat na kvalitní rozcvičení těla. Zmínění autoři pak doporučují pravidelné cviky zaměřené především na partie, které osteoporóza postihuje 32 nejčastěji, neboli oblasti páteřních obratlů a dolních končetin. V případě již například chemickou, či medikamentózni cestou. Tato forma se může zdát na první pohled z hlediska pragmatického efektivnější, avšak je nutno mít na paměti, že jakákoliv nadměrná aplikace chemických léků s sebou nese celou řadu vedlejších účinků, jejichž následky se mohou na našem zdraví podepsat mnohem hůře, než touha po okamžitém a zázračném vyléčení původní nemoci. 33 6. Onemocnění dutiny ústní a zubů 6.1. Definice Primární funkcí dutiny ústní a zubů je ukusování, následné mechanické a chemické rozmělňování přijaté potravy. Mezi další funkce lze za účasti jazyka počítat také spoluúčast na tvorbě některých hlásek a to především díky morfologickému tvaru zubů. Neméně zanedbatelnou je také funkce estetická. Machová (2009, s. 231) dále uvádí, že větší množství chybějících zubů se negativně podílí jednak z hlediska logopedického na tvorbě hlásek, jednak toto omezení může snížit výšku čelistí, čímž se mění vzhled obličeje, což může mít špatné následky z hlediska psychického stavu jedince. Tyto funkce však může vykonávat pouze zdravý chrup a dutina ústní a jakákoliv patologie, o kterých bude pojednáno konkrétně dále, narušuje negativně některou, nebo současně několik zvýše uvedených funkcí. 6.2. Příčiny onemocnění Zuby jsou tvarově rozlišeny podle funkce, ke které jsou v ústní dutiny určeny. Povrch viditelné části zubů kryje nejtvrdší tkáň v lidském těle - sklovina. I přesto, že se jedná o vůbec nejtvrdší tkáň lidského těla, existují rizika, která mohou způsobit její poškození. Z úvodní definice dutiny ústní a zubů vyplívá, že primární funkcí je mechanické a chemické zpracování přijaté potravy. Přijatá potrava je mechanicky rozmělněna za účasti zubů, jazyka a tvrdého patra. Chemické zpracování je poté v režii slin, které jsou do dutiny ústní vylučování prostřednictvím slinných žláz, které se v ústní dutině nachází pod jazykem, pod čelistí a v oblasti uší. Sliny obstarávají jednak obalení mechanicky rozmělněné potravy a tak jejich lepší klouzavost v dalších okrscích trávicí soustavy, jednak prvé chemické natrávení pro snadnější zužitkování látek v potravě obsažených. K samotnému narušení zubů dochází při dlouhodobějším působení látek obsažených v přijaté potravě společně se zanedbáním vhodné prevence hygieny dutiny ústní. Přeměněné látky zpracované potravy ve společnosti s bakteriemi, které se vyskytují v pozůstatcích potravy v podobě zubního plaku pak narušují zubní sklovinu a mění původní pH ústní dutiny. Dlouhodobější narušení, stejně jako nenavrácení ústní dutiny k původním 34 hodnotám pH vede k rozvoji zubních onemocnění. Nezanedbatelnou roli při rozvoji onemocnění dutiny ústní a zubů hraje také dědičnost, neboli vyšší náklonnost k narušování přirozené struktury dutiny ústní a zubů. Další příčinou onemocnění zubuje mechanická podstata, kdy jsou zuby poškozeny na základě úrazů. 6.3. Častá onemocnění v dutině ústní 6.3.1 Zubní kaz Zubní kaz je vůbec nej častější onemocnění zubů. Trápí až 95% obyvatel v civilizovaných zemích (Machová, 2006). Jedná se o destruktivní chorobu, jejíž příčinou je působení chemických látek na korunku zubu. Chemické látky obsažené v potravě odnímají ze skloviny minerály, látky, které dávají sklovine tvrdost. Tímto působením dochází k narušování struktury skloviny a vzniku zubního kazu. Pro ilustraci uvádím tabulku, ve které je porovnávána kazivost zubů u dětí v ČR s dětmi v Evropské unii. Kazivost zubů lze stanovit tzv. indexem kazivosti (KPE), který se vypočítá součtem zubů postižených kazem (K), plombou (P) nebo vytržením = extrakcí (E) v průměru na osobu (Machová, 2009). Tabulka kazivosti zubů u dětí ve věku pět a dvanáct let ve vybraných městech států Evropské unie (Machová, 2009) Pětileté děti Dvanáctileté děti země město KPE země město KPE Švédsko Stockholm 0,80 Anglie Birmingham 0,87 Anglie Birmingham 0,83 Španělsko Valencie 1,75 Španělsko Valencie 0,85 Skotsko Dundee 1,82 Belgie Gent 1,38 Irsko Cork 1,85 Řecko Athény 1,62 Belgie Gent 1,93 Irsko Cork 2,09 Švédsko Stockholm 1,93 CR Praha 2,49 Itálie Sassari 2,24 Itálie Sassari 2,99 Řecko Athény 2,35 35 Německo Berlín 2,99 Německo Berlín 2,58 Skotsko Dundee 3,06 CR Praha 2,98 6.3.2. Zánět dásně Dáseň pokrývá zubní výběžek obou čelistí a krček zubu. Příčina vzniku je buď místní, např. důsledek špatné ústní hygieny, nebo průvodní, kdy provází některé celkové choroby, např. nedostatek vitamínu C. Projevem tohoto zánětu je bolestivost, krvácivost, dáseň je na pohled zarudlá, na omak zduřelá. Nej častější příčinou je zanedbání ústní hygieny, které v konečných důsledcích vede k hromadění zubního plaku v oblasti kolem krčku zubu. Zubní plak, respektive bakterie, které se vněm vyskytují pak společně s látkami obsaženými v přijaté potravě působí negativně jak na zubní sklovinu, tak na dáseň. Zánět je poté přirozenou reakcí tohoto působení. Dalšími příčinami je mechanické či chemické podráždění dásní, nebo následek infekcí. 6.3.3. Úrazy zubů Dalším z častých návštěv zubního lékaře jsou úrazy zubů. V etapě lidského života se vyskytují dva zásadní milníky, které svou frekvencí výskytů úrazů zubů suverénně převyšují ostatní vývojová stádia. Prvním z nich je období okolo tří let věku. Kromě ostatních anatomicko-morfologických změn je toto období charakteristické tím, že se dítě učí chodit. Je logické, že první fáze tohoto procesu, kdy se dítě vzpřimuje je plná prvních nezdarů, pokusů a pádů. Při těchto pokusech pak snadno dochází k mechanickému poškození zubů následkem četných pádů. Druhou etapou charakteristickou četností výskytu mechanických poškození zubů je pak období mezi 9-12 rokem života. Toto lze charakterizovat jako období vysoké pohybové aktivity. Je fakt, že děti v této době navštěvují nej různější pohybové a sportovní kroužky, při kterých se riziko mechanického poškození zubů zvyšuje. Dalším nezanedbatelných důvodem lze uvést rvačky mezi dětmi navzájem ať už z mnohých důvodů. Nej častějším mechanickým poškozením zubů je odlomení korunky zubu, a to především u řezáků, což jsou první ze čtyř druhů zubů v ústní dutině. Vedle 36 odlomení korunky zubu může dojít také k situaci, kdy je zub vylomen zcela ze zubního lůžka. V takovém případě se doporučuje urychlený transport k zubnímu lékaři, který se může pokusit vylomený zub opětovně úspěšně vložit do zubního lůžka. V případě odlomení korunky zubu pak léčba může probíhat buď formou modelového dotvoření ztracené části zubu, nebo úplnou náhradou deformovaného zubu. 6.4. Preventivní opatření a hygiena dutiny ústní Nejvýznamnější roli na poli prevence onemocnění zubů a dutiny ústní hraje včasná hygiena dutiny ústní, vhodná starost o chrup a v případě mechanických zranění zubů pak pokud možno vyhýbání se situacím, ve kterých by k těmto poraněním mohlo dojít. Jak již bylo zmíněno v kapitole o zubním kazu, tak tento, jakožto nej častější onemocnění ve spektru chorob zubů a dutiny ústní, vzniká spolupůsobením zubního plaku a chemických látek, které jsou obsaženy v přijaté potravě. Zubní plak se usazuje především v mezizubních prostorách jako pozůstatek přijaté potravy. Cílem a základním mechanickým preventivním opatřením je tedy snaha o co největší odstranění tohoto plaku ze všech možných míst v ústní dutině. Jako pomůcku lze použít klasický zubní kartáček, který však v mnoha případech nevyčistí těžko dostupná místa a mezizubní prostory. V takovýchto případech se doporučuje dentální nit, nebo v poslední době velmi rozšířené a moderní mezizubní kartáčky, které jsou konstruovány tak, aby vykryly veškerý prostor v okolí zubu. Pro mechanické odstranění větších kusů potravy lze použít obyčejné párátko. Chemickou prevenci zajišťuje zubní pasta. Aby byla prevence stoprocentně účinná, je nutné zvolit vhodný typ pasty, s dostatečným obsahem fluoru. Jako dalším prostředkem pro hygienu dutiny ústní je také ústní voda, avšak i tato musí být vhodně zvolená, aby nedošlo k porušené přirozené mikroflóry dutiny ústní. Další preventivní postupy jsou úzce spjaty se životosprávou. Měli bychom volit takové druhy jídel, které nejsou příliš bohaté na cukry, další zásada je nekonzumovat žádné jídlo po vyčištění zubů. Stejný zákaz by měl platit pro nápoje bohaté na cukry. Celkem vhodným preventivním opatřením a to především v průběhu dne je žvýkačka bez cukru, která slouží jako ideální doplněk v rámci prevence hygieny dutiny ústní. 37 Odbornou prevenci zajišťuje zubní lékař, kterého bychom měli navštěvovat minimálně dvakrát ročně do dovršení 18 let věku a poté jednou ročně v dospělosti z důvodu průběžné prevence. A samozřejmostí zůstává fakt, že zubního lékaře je nutno navštívit při prvních náznacích bolesti, či jakýchkoliv jiných potíží v oblasti dutiny ústní. Včasná prevence může předejít pozdějším špatným následkům. 38 7. Alergické choroby 7.1. Definice a podstata alergie Alergií se označuje stav přecitlivělosti organismu na určitou látku - alergen. Podstatou alergie je porucha řízení imunitního systému vedoucí k nadměrným reakcím - často spojeným s vyplavením některých látek, jež vyvolávají poškození (Vokurka, Hugo, 2000). V podstatě lze alergický stav definovat jako situaci, kdy imunitní systém namísto aby organismus chránil, jej naopak poškozuje. 7.2. Dělení alergie a typy přecitlivělosti Alergie lze dělit podle více měřítek v závislosti na úhlu pohledu. Podle časových účinků se alergické reakce dělí na: • Velmi rychlé (anafylaxe, atopie), • S opožděným nástupem účinku (některé formy kontaktního ekzému). Extrémním stavem u tohoto typu rozdělení je tzv. anafylaktický šok, charakteristický přehnaně intenzivní a bouřlivou reakcí organismu, která se projevuje těžkou dusností, poklesem krevního tlaku, oběhovým selháním a v konečném důsledku může vést až ke stavu neslučitelného se životem (Kubátová, 2009). Reakce přecitlivělosti bývají tradičně rozdělovány do čtyř typů dle Coombse a Gella (In Machová, 2006): 1. Časná přecitlivělost - přecitlivělost na alergen (alergie v užším smyslu, atopie, anafylaxe) • nej častější typ reakce, k níž dochází v důsledku setkání organismu s cizorodou látkou. Tuto látku nazýváme alergen a může být rostlinného či živočišného původu, nebo chemickou látkou. 2. Cytotoxická přecitlivělost závislá na protilátkách (autoimunitní reakce, hemolýza krvinek) 39 • reakce tohoto typu přecitlivělosti se uplatňují při transfúzni ch reakcích, které nastávají, když se v séru příjemce nacházejí protilátky proti červeným krvinkám dárce, dále při řadě autoimunitních reakcí a při transplantacích. 3. Přecitlivělost z imunitních komplexů (některé záněty, sérová nemoc) • imunitní komplexy „antigen-protilátka", které v těle vznikají při každé protilátkové odpovědi, nějakou dobu cirkulují v krvi. Obvykle jsou rychle odstraňovány, ale za určitých podmínek může dojít k ukládání těchto komplexů a poškozování organismu. 4. Oddálená přecitlivělost zprostředkovaná buňkami (např. kontaktní ekzém) • tento typ přecitlivělosti vzniká s časovým odstupem (minimálně 12 hodin) po opakovaném kontaktu s antigenem. 7.3. Prevence alergie Prevence je vcelku jednoduchá. Lidé trpící alergií by se měli vyhýbat místům a situacím, při kterých by mohlo dojít ke styku s alergenem, neboli s látkou, která u nich alergii vyvolává. Kubátová (2009, s. 244) uvádí, že „možnou příčinou alergií je zvyšující se počet očkování v současné době, neboli vysoké množství cizorodých bílkovin, které se dostávají do těla". Tato očkování však znamenají prevenci proti ostatním nemocem a jejich omezení by mohlo znamenat vyšší riziko. Kromě vyhýbání se potenciálním alergickým faktorům hraje důležitou roli také úprava okolního prostředí, tzn. odstranění, nebo co nejvyšší eliminace alergických látek, které by mohly působit jako efektivní spouštěč alergické reakce. Projevy alergických reakcí lze celkem úspěšně zmírnit pomocí léků a pak je tedy nutné včas kontrolovat přítomnost a dostatečné množství vhodných léků u alergiků. Diagnózu na základě níž jsou lidem doporučený léky pak stanovuje odborný lékař na základě podrobných testů. 40 8. Obezita 8.1. Definice a příčiny obezity Obezita, zvaná též otylost by se stručně dala definovat jako nadměrné hromadění energetických zásob v podobě tuku, což vede ke zvýšení tělesné hmotnosti (Vokurka, Hugo, 2000). Pro obezitu je charakteristické ukládání tuku nejen pod kůži, ale i do orgánů. Důvodů, kvůli kterým obezita vzniká, je hned několik. Nejjednodušším vysvětlením je disproporce mezi energetickým příjmem a jeho výdejem, což lze přeložit jako nevyrovnanost v přijmu energetických látek, jejich neefektivní využití a malý výdej energie. Ze statistik vyplívá, že obezita je jednou z nejvíce zastoupených příčin v podílu úmrtnosti obyvatel a alarmující je také fakt, že tato nemoc má na svědomí pětkrát více lidských životů, než rakovina. Z fyziologického hlediska je určité množství tuku v těle nezbytné. Je zdrojem zásobní energie, plní důležitou roli jako ochranný prvek a také jeho izolační vlastnosti jsou nezanedbatelné. V průběhu ontogenetického vývoje se křivka procentuálního zastoupení tuku v těle výrazně mění, pomocí nejrůznějších testů lze průběžně zjišťovat, je-li množství fyziologicky přirozené, nebo již naopak patologické. O jednotlivých metodách bude podrobněji pojednáno v dalších kapitolách. Kromě nepoměru mezi energetickým příjmem a výdejem se na projevu obezity výraznou měrou podílí nezdravý životní styl. Nevhodné složení přijímané potravy a samozřejmě nepravidelná frekvence v příjmu. Na vině vysokému příjmu potravin a s tím souvisejícím vznikem obezity je především hektický životní styl, nekontrolovaná a neomezovaná chuť k jídlu a pak také široké spektrum nabídky potravin ze strany moderních obchodních domů. Tyto důvody jsou výhradně v režii lidského faktoru. Mezi další faktory, které lze v souvislosti s obezitou uvést patří příčiny fyziologického charakteru, např. „patologické poruchy center sytosti a hladu v oblasti mezimozku" (Machová, 2006 s. 172). Obecně obezita vzniká častěji v průmyslových oblastech a za hlavní příčinu je spíše považována nedostatečná fyzická aktivita než vysoký příjem potravy. Další příčiny lze zařadit do kategorie dědičnosti, kdy vlivem genetiky může být omezena schopnost spalování základních živin. Machová (2006, s. 172) uvádí, že se „genetika podílí na rozvoji obezity až 41 z 50 %". Stejná autorka zastává teorii, že jednou z příčin obezity může být porucha regulace bílkoviny leptinu. Leptin hraje v těle důležitou roli coby regulátor center sytosti a hladu a proto jeho nedostatečná, nebo špatná funkce může být jednou z příčin proč obezita vzniká. Fořt (2004) uvádí příčiny obezity, které nemají vztah ke zdravotnímu stavu: • nedostatek pohybu a sedavý způsob života (aneb škola, televize, počítač) • sociálně-ekonomické podmínky života dítěte (aneb chudé rodiny) • nevhodné výživové zvyklosti a přejídání (aneb jezme, co hrdlo ráčí) • tlak prostředí (vliv reklam na nevhodné potraviny, přejídající se rodiče, nevhodné společenské zvyklosti a životní styl) Stejný autor dále rozděluje příčiny obezity na: 1. Ovlivnitelné zdravotní příčiny vzniku obezity • mimořádně snížený klidový výdej energie - příčina je v poruše funkce štítné žlázy, • nadbytek kortizolu - vzniká poruchou činnosti nadledvin nebo jako důsledek dlouhodobého užívání kortikoidů, • nedostatečná produkce růstového hormonu, • porucha činnosti mozku - z jakýchkoli příčin, • podávání psychofarmak, • předčasné podávání antikoncepce. 2. Neovlivnitelné příčiny vzniku obezity • genetické dispozice - vyšší výskyt obezity u dětí, jejichž rodiče jsou obézní nebo trpí výraznou nadváhou, • genový efekt MC-4 R - 4. typ receptoru pro melanokortin se projevuje patologickou žravostí a časným nástupem obezity. 8.2. Klasifikace obezity Pravidla klasifikace se stejně jako u ostatních nemocí vztahují i na obezitu. Hledisek, podle kterých lze obezitu rozdělit, je celá řada. Svačina, Bretšnajdrová (2003) dělí obezitu podle místa výskytu tuku na: • Obezita mužského typu (typ jablko, androidní typ) -tuk se ukládá v oblasti hrudníku a uvnitř břicha, 42 o Obezita ženského typu (typ hruška, gynoidní typ) -pro tento typ je charakteristické ukládání tuku na hýždích a stehnech sjednoť ty tečky Uvedené typy, ačkoliv j sou nazvány mužský a ženský typ, nej sou striktně vázány na určité pohlaví, neboli každý z uvedených typů obezity se může vzhledem k pohlaví projevit recipročně. Jedním z nejčastěji používaných klasifikačních kritérií v souvislosti s obezitou je tzv. BMI index. Toto označení je zkratkou počátečních písmen slov Body Mass Index, což v překladu znamená Index tělesné hmotnosti. Tento stanovuje na základě dosažení individuálních hodnot do vzorce výsledek, podle kterého si lze porovnat výslednou hodnotu s klasifikačními normami. Vzorec pro BMI index vypadá takto: v (m ) kdy za čitatel zlomku dosadíme aktuální tělesnou hmotnost v kilogramech a tuto hodnotu vydělíme číslem ve jmenovateli, což je druhá mocnina aktuální výšky postavy vyjádřená v metrech. Machová (2006) uvádí kromě BMI indexu ještě další možnosti, podle kterých lze klasifikovat, zda se jedná o obezitu, či nikoliv. Jednou z nich je tzv. Broccovo pravidlo, které říká, že člověk by měl vážit tolik, co činí rozdíl jeho tělesné výšky a jednoho metru. V praxi to znamená, že od tělesné výšky vyjádřené v centimetrech je nutné odečíst 100 cm a výsledná hodnota by měla být ideální váhou člověka. Kladné a záporné odchylky jsou pak ukazatelem, jak moc se člověk od normálu blíží k obezitě, resp. k podváze. Poslední možnost, blízce podobná Brocovu pravidlu, jak lze vypočítat ideální tělesnou váhu je podle vzorce: (v-100) - [(v-100)/10], kde vje výška v centimetrech (Novák, 1977). 43 8.2.1 Obezita dospělých Je samozřejmě nezbytné rozlišovat obezitu dětskou a obezitu dospělých. Výše uvedené klasifikační kritéria jsou určena především pro obezitu u dospělých lidí a to především z důležitého hlediska rozdílu tělesné hmotnosti. Je logické, že u dospělých lidí, kteří se již tělesně nevyvíjí je zastaven tělesný růst a tedy i fyziologické zvětšování tělesného objemu. Na rozdíl u dětí probíhá standardní anatomicko - morfologický vývoj a s tím souvisí přirozené zvětšování tělesného objemu. Jednotlivé klasifikační hodnoty obecně nej používanějšího BMI indexu shrnuje níže uvedená tabulka: Tabulka 1: Rozdělení hodnot BMI pro dospělou populaci(Machová, 2006): BMI (kg/m2 ) Kategorie pod 18,5 podváha 18,5-24,9 norma 25-29,9 nadváha 30-34,5 obezita 1. stupně (lehká otylost) 35-39,9 obezita 2. stupně (výrazná otylost) nad 40 obezita 3. stupně (morbidní otylost) Ideální hodnota BMI indexuje považována v rozmezí 18,5 - 24,9 8.2.2. Dětská obezita Druhý zmíněný typ, který je nutné striktně rozlišovat je dětská obezita. Tato může být průvodním příznakem mnohých zdravotních omezení a komplikací. Jedním z nejvyšších rizik je fakt, že tento typ může přetrvat i do dospělosti. Z ortopedického hlediska se obezita podílí na špatném rozvoji kostry a může mít vliv i na patologické abnormality v zakřiveních páteře. Obezita je úzce spojena také se vznikem cukrovky, jejíž negativní důsledky jsou popsány v samostatné kapitole. Jak již bylo uvedeno, obezita je charakteristická zvýšeným ukládáním tukových látek. Toto nadměrné množství poté může způsobit negativní zdravotní důsledky zejména aterosklerotického charakteru. Krčílek (1974) uvádí, že u dětí trpících 44 obezitou se vyskytuje vyšší zastoupení zánětů žil na dolních končetinách a plochých nohou. Podle Fořta (2004) existují v etapě dětského období 4 kritické fáze, které jsou pro vznik obezity náchylné: • výživa kojence po porodu - dostatečně dlouhé kojení je základ prevence obezity. Mateřské mléko obsahuje látky a živiny, které zaručují správnou funkci jater a nehromadění tuků, • období několika měsíců po odstavení od kojení - strava, která je svým složením odlišná od složení mateřského mléka neobsahuje protilátky a druhy cukrů a tuků vyskytujících se přirozeně v mateřském mléce, • období puberty - období hormonálních změn, které se projevují i ve volbě stravy • období zastavení růstu - pokud přetrvá nadměrná konzumace potravin, lze předpokládat pozdější vznik obezity Obezitu tedy lze podle výše uvedené tabulky 1 rozdělit podle intenzity do 3 stupňů. Další tabulka uvádí jednotlivé hodnoty BMI indexu pro každý stupeň obezity v závislosti na věku dětí: Tabulka 2: Tři stupně obezity podle BMI chlapců a dívek vzhledem k věku (Bláha, 2001) Věk/rok CHLAPCI DÍVKY Věk/rok 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 1. stupeň 2. stupeň 3. stupeň 6,0 - 6,99 19,6 - 24,8 24,9 - 28,8 nad 28,8 19,7 - 24,8 24,9 - 28,6 nad 28,6 7,0 - 7,99 20,2 - 25,0 25,1 -29,2 nad 29,2 20,6 - 24,6 24,7 - 28,8 nad 28,8 8,0-8,99 21,1-25,3 25,4 - 30,4 nad 30,4 21,5-24,4 24,5 - 28,8 nad 28,8 9,0 - 9,99 22,2 - 25,7 25,8 - 30,5 nad 30,5 22,4 - 25,2 25,3 - 29,4 nad 29,4 10,0-10,99 23,3 - 26,2 26,3 - 30,9 nad 30,9 23,1 -25,7 25,8 - 30,0 nad 30,0 11,0-11,99 24,3 - 27,0 27,1 -32,0 nad 32,0 24,2 - 26,3 26,4-31,4 nad 31,4 12,0-12,99 24,8 - 27,8 27,9 - 33,3 nad 33,3 25,3 - 27,6 27,7 - 32,8 nad 32,8 13,0-13,99 25,1 -28,6 28,7-33,5 nad 33,5 25,6-28,9 29,0 - 34,6 nad 34,6 14,0-14,99 25,5 - 29,3 29,4 - 34,7 nad 34,7 25,5 - 29,5 29,6 - 35,0 nad 35,0 15,0-15,99 26,2-31,0 31,1-39,6 nad 39,6 25,8 - 29,7 29,8 - 36,3 nad 36,3 16,0-16,99 26,9 - 32,5 32,6-38,3 nad 38,3 27,2 - 30,2 30,3 - 37,3 nad 37,3 45 17,0-18,99 27,6 - 33,5 33,6-40,4 nad 40,4 27,3-31,4 31,5-38,1 nad 38,1 8.3. Prevence obezity Obecně lze říct, že nejúčinnější prevence spočívá v odstranění příčin, které se na vzniku obezity projevují. Jelikož lze obezitu klasifikovat na dětskou a obezitu dospělých, pak je důležité vhodně se zaměřit na preventivní kroky pro každý typ. Hlavní příčina, která byla uvedena je nevyrovnanost v energetickém příjmu a výdeji. Jednou z prvních preventivních opatření je tedy snaha o vyrovnání tohoto nepoměru. Další z teorií tvrdí, že tato nevyrovnanost není tolik podstatná, důležitější je dostatečný aktivní pohyb přímo úměrný přijaté energii. Z čehož je patrné, že zvýšením tělesné námahy a aktivity dojde k většímu spalování přijatých látek. Prevence je úzce spjata s edukací, tzn. k efektivnímu nastolení preventivních kroků je třeba znát přesné příčiny. Pokud jde o dětskou obezitu, v těchto případech je nutné zaměřit se na způsoby trávení volného času, složení potravy a frekvenci jejího příjmu. Další skupinou, která je ze strany obezity ohroženajsou děti, v jejichž rodinách se obezita vyskytuje, nebo byla v minulosti zastoupena a lze tak předpokládat genetické dispozice. U intaktní populace je pak nutné sledovat stravovací návyky rodiny, eventuelně složení konzumované potravy, protože je fakt, že rodina je prostředí, ve kterém se dítě vyskytuje nejčastěji, kde tráví nejvíce času a z něhož si odnáší nejvíce podnětů. Z hlediska výživy pak je kladen vysoký důraz na pravidelnou frekvenci přijímané potravy. Tzn. pravidelné snídaně, teplý oběd, lehká večeře. Náhradní formy oběda v podobě studených baget a salámu v případech, kdy dítěti oběd ve školní jídelně nechutná může být jedním z průvodních znaků pro rozvoj obezity. Pokud jde o pohybovou aktivitu, spousta dětí tráví většinu dne sedavým způsobem života. Plnoštíhlejší děti se pak vyhýbají pohybovým aktivitám záměrně, z důvodu neobratnosti a možnosti snížení sebevědomí. S preventivními opatřeními je nutné začít již v prenatálním vývoji, přístup matky ke stravování v období těhotenství je velmi důležitým faktorem. Machová (2009, s. 222) dále uvádí, že děti kojené přirozenou cestou mají menší zastoupení tuku v těle, než děti krmené umělou výživou, což má na pozdější projev obezity nemalý vliv. 46 Preventivní opatření mají značný význam také v dospělosti. Je nutné však rozdělovat dva pojmy, a to nadváhu a obezitu, kdy první typ je nutno léčit až v případě, kdy dojde ke zvětšení obvodu pasu. Obecně se za zdraví ohrožující považuje zvýšení obvodu u mužů nad 102 cm a u žen nad 88 cm (Machová, 2009). Účinným prostředkem pro snížení nadváhy jsou dietní opatření formou nahrazení některým potraviny jinými, které jsou ze zdravotního hlediska vhodnější, dále potom zvýšení pravidelné pohybové aktivity. Naproti tomu obezitu je nutno léčit vždy, protože na rozdíl od nadváhy se jedná o nemoc. V případě obezity je nutná konzultace s lékařem, či odborníkem přes výživu kvůli sestavení individuálního léčebného postupu zohledňujícího samotného jedince. Léčba obezity může mít několik forem, avšak standardní postup vypracovala Česká obezitologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (In Machová, Kubátová, 2009, s. 225). Léčení obezity má tři základní složky: • Nízkoenergetická dieta, • Zvýšení pohybové aktivity, • Změna životního stylu, zejména úprava jídelních a pohybových návyků. Na bázi tohoto postupu by mělo docházet ke snižování v objemu cca 0,5 - 1 kg/ den. Pokud tomu tak není, je možno využít léčbu farmakologicky, neboli formou podání léků, které snižují chuť k jídlu a zvyšují schopnost organismu ke vstřebávání tuků. Možností v případě těžších typů obezity je také chirurgická léčba. Dieta musí být striktně konzultována s lékařem a musí zohledňovat stravovací návyky pacienta. Cílem této diety není vyvolání pocitu hladu u pacienta, ale naopak pocit sytosti při vyvážené konzumaci zdravotně vhodných produktů v pravidelných frekvencích. Tento postup je vhodný i pro trvalé udržení nastolených stravovacích návyků. Pohybová aktivita je dalším důležitým krokem k dosažení redukce tělesné hmotnosti. Není vhodné jednorázově a nárazově vyhledávat sportovní vyžití, naopak plynulý a pravidelný pohyb je zárukou úspěchu. Obecně by se mělo postupovat od menších dávek a s postupem a viditelnými pokroky na zátěži přidávat. Změna životního stylu v podstatě zahrnuje i intenzivnější pohybovou aktivitu, stejně tak má své zastoupení v oblasti diety. Je jedním ze tří pilířů 47 a společně s dodržování ostatních preventivních opatření by měl dosáhnout úspěchu ve formě redukce nadváhy. Obezita je nemoc hromadného rozšíření a tak prevence musí vést nejen k jednotlivci, ale k celé společnosti. 8.4. Potravinová pyramida Potravinová pyramida, jinak též nazvaná výživová pyramida hraje důležitou roli při volbě vhodné stravy a samozřejmě ji lze použít jako vhodný názorný edukační prostředek. Graficky je rozdělena do několika úrovní, z hlediska výběru potravin je nutno na ni nahlížet také s ohledem na stranovou souměrnost. Nej doporučovanější potraviny jsou zastoupeny v základně pyramidy, naopak nevhodné v samotném vrcholu. Stranová souměrnost hraje důležitou roli, kdy nalevo jsou potraviny vhodnější a na pravé straně potraviny méně vhodné. zdroj: www.vyzivadeti.cz Je nutné ovšem zohledňovat fakt, že uvedená pyramida je určena pro dospělou populaci, tj. pro lidi, kteří se z ontogenetického hlediska již dále nevyvíjí. V případě dětské populace je pak nutné rozlišovat individuální fyziologické období dětí, především pak ve volbě velikosti porcí potravin. 48 Současná společnost je hodně ovlivněna médii. Mediální kultura se dotýká našich životů prakticky každodenně. Je tedy logické, že i v případě volby potravin se orientujeme podle mediálního vlivu. V mnoha případech však jsou mediální doporučení zcela v nesouladu s názory a doporučeními výživových odborníků. Fořt (2002) srovnává pyramidu ideální, doporučovanou odborníky, a pyramidu, jak vypadá v závislosti na propagaci televizní reklamou vysílanou mezi dětskými programy: Zdroj: Fořt(2002) Z uvedeného vyobrazení je názorně jasné, že propagace formou mediální kultury zohledňuje především nezdravé produkty a výrobky, naopak doporučované složky nepropaguje vůbec, nebo j en velmi okrajově. 49 II. PRAKTICKÁ ČÁST 50 9. Chronické neinfekční choroby V teoretické části byly detailně popsány některé chronické neinfekční choroby, jejich příčiny, projevy, důsledky a preventivní opatření. V praktické části se zaměřím především na prevenci, protože ta je z hlediska celého komplexu skupin chorob jedním z nej důležitějších bodů. Včasná prevence může zcela odvrátit, nebo velmi výrazně zmírnit negativní zdravotní, sociální a ekonomické dopady na člověka. Prevence je úzce spojena s edukací a vůbec s komunikačním procesem předávání informací. Bez znalosti prevence nelze nastolit účinné kroky, které mohou výrazným způsobem pomoci v boji s tímto negativním zdravotním fenoménem moderní doby. Edukační kroky je třeba směřovat do míst a situací, ve kterých se člověk nachází nejčastěji a to z důvodu neustálé informovanosti, která je základem pro efektivní prevenci. V případě skupiny dětí, u nichž je prevence neméně důležitá je nutné zaměřit se především na prostředí rodiny a školy, jakožto dvou prostředí, ve kterých se dítě vyskytuje nejčastěji. Spolupráce a úzká interakce rodiny a školy je toužebným přáním většiny odborníků a pedagogů. Ne vždy tomu tak ovšem je. Vinu lze přičíst buď chladnému až nezajímavému vztahu rodičů k dětem, nezájmu o podstatu důležitých informací, či přílišnou časovou zaneprázdněnost. Další, koho lze obvinit je škola, resp. schopnost a zájem jejich pracovníků. Laxní a povrchní přístup při edukaci dětí může být také jedním z důsledků, proč informace není předána efektivním způsobem. Dalším ve výčtu důvodů může být neinformovanost o dané problematice. Mnohem horší variantou však je nezájem ze strany dětí samotných. Pokud selhává příjem informace, je veškerá snaha o edukačně-preventivní kroky zbytečná V této praktické části se zaměřím na podstatu prevence v dětském věku, jelikož z hlediska pedagogického je žák ontogeneticky vtzv. první etapě života, neboli v dětském věku. Prevence na tomto stupni může přinášet úspěchy v dalších životních etapách. Otázkou tedy je, jaké postupy zvolit, aby prevence byla efektivní. Preventivní oblasti chronických neinfekční ch chorob lze shrnout do následujících okruhů: • Poskytnout dostatečné množství vhodných informací o příčinách, projevech, důsledcích a prevenci chorob, 51 • Nenásilně žáky směrovat v souladu s preventivními opatřeními, • Vytvářet v okolí žáků vhodné podmínky pro realizaci preventivních kroků. Pokud jde o vyučování samotné, pak je vhodné v duchu prevence začlenit opatření do aktivit, které jsou pro žáky zábavné a přitom edukační. Kolektivní hry s informačním podtextem jsou jedním zvíce metod. Princip názornosti tak, jako ostatně u mnoha dalších pedagogických postupů platí stejně efektivně i v případě chronických neinfekční ch chorob. Názorná didaktika vytváří v žácích plastický vjem, který si zapamatují mnohem snadněji, než informace přečtené z papíru. Cílem edukačních tendencí směrem k žákům není striktní propagace preventivních opatření, naopak spíše snaha o vytvoření vlastního vztahu a odpovědnosti za společnost jako celek. Vytvoření kolektivní odpovědnosti a společné snahy o nastolení vhodné prevence lze považovat za pilíře edukace v oblasti prevence. V kolektivu je síla a tedy tato, bude-li vhodně podpořena může vzejít jako vítěz v boji s touto skupinou chorob. 52 10. Rámcový vzdělávací program V roce 2004 schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nový koncept vzdělávání s názvem Rámcový vzdělávací program(dále jen RVP). Tento koncept má znamenat reformu ve vzdělávání, větší efektivitu v edukaci žáků a vyšší praktickou použitelnost. RVP se vztahuje na vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Tento nový proud ve vzdělání upravil současné kurikulární dokumenty, resp. jejich systém, který je od roku 2004 vytvářen na dvou úrovních - státní a školní (www.rvp.cz). Grafické znázornění současného pojetí kurikulárních dokumentů demonstruje následující vyobrazení: NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ \t STATNI ÚROVEŇ RÁMCOVÉ VZDELÁVACÍ PROGRAMY (RVP) RVP PV RVP ZV RVPZV-LMP RVP PV RVP ZV RVPZV-LMP R V P S O V RVP GV Statni RVP T SKOLNI VZDELÁVACÍ PROGRAMY (SVP) ŠKOLNÍ ÚROVEŇ zdroj: www.cs.wikipedia.org Legenda: • RVP PV: Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, • RVP ZV-LMP: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a příloha Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, • RVP GV: Rámcový vzdělávací program pro gymnázia, • RVP SOV: Rámcové vzdělávací programy pro střední odborné vzdělávání 53 Na rozdíl od původních tradičních forem vzdělávání se RVP koncepčně liší především zavedením tzv. klíčových kompetencí, které formulují očekávanou úroveň vzdělávání v jednotlivých okruzích pro absolventy konkrétních stupňů.Klíčové kompetence v etapě základního vzdělávání jsou následující [www.rvp.cz]: • Kompetence k učení, • Kompetence k řešení problému, • Kompetence komunikativní, • Kompetence sociální a personální, • Kompetence občanské, • Kompetence pracovní. Obsah vzdělávání je potom rozdělen do celkem 9 oblastí,z nichž každá oblast sestává z jednoho nebo více předmětů s tématickým zaměřením: vzdělávací oblast vzdělávací obory Jazyk a jazyková komunikace Český jazyk a literatura, Cizí jazyk Matematika a její aplikace Matematika a její aplikace Informační a komunikační technologie I Informační a komunikační technologie Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Člověk a společnost Dějepis, Výchova k občanství Člověk a příroda Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis Umění a kultura Hudební výchova, Výtvarná výchova Člověk a zdraví Výchova ke zdraví, Tělesná výchova Člověk a svět práce Člověk a svět práce Zdroj: www.cs.wikipedia.org 10.1. Implikace chronických neinfekční ch chorob v rámci RVP na 1. stupni Okruh chronických neinfekčních chorob lze na prvním stupni implikovat v rámci vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Tato oblast je tématicky členěna celkem do pěti okruhů [www.rvp.cz]: 54 • Místo, kde žijeme, • Lidé kolem nás, • Lidé a čas, • Rozmanitost přírody, • Člověk a j eho zdraví. Poslední z výše uvedených okruhů se k probírané problematice vztahuje nejlépe. Tématicky jej lze považovat za vhodný základ a ideální přípravu pro didaktickou implikaci chronických neinfekčních chorob v rámci vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví, který je poté realizován na druhém stupni základní školy. 10.1.1. Charakteristika tématického okruhu Člověk ajeho zdraví Tématický okruh Člověk a jeho zdraví a jeho cíl směrem k žákům lze stručně charakterizovat následovně [www.rvp.cz] : • Žáci poznávají především sebe na základě poznávání člověka jako živé bytosti, která má své biologické a fyziologické funkce a potřeby, • Poznávají, jak se člověk vyvíjí a mění od narození do dospělosti, co je pro něj vhodné a nevhodné z hlediska denního režimu, výživy, mezilidských vztahů, • Získávají základní informace o zdraví a zdravotní prevenci. Postupně si uvědomují, jakou odpovědnost má každý člověk za své zdraví a bezpečnost i za zdraví jiných lidí, • Žáci docházejí k poznání, že zdraví je nej cennější hodnota v životě člověka. Hlavní cíle uvedeného tématického okruhu pak lze shrnout následovně: • poznávání podstaty zdraví i příčin nemocí, upevňování preventivního chování, účelné rozhodování a jednání v různých situacích ohrožení vlastního zdraví a bezpečnosti, • poznávání a chápání rozdílů mezi lidmi, kulturní a tolerantní chápání a jednání na základě společně vytvořených a přijatých nebo obecně uplatňovaných pravidel soužití, 55 • orientace ve světě informací, časové a místní propojování kulturních informací. 10.2. Implikace chronických neinfekční ch chorob v rámci RVP na 2. stupni Pokud jde o druhý stupeň základní školy, tak potom okruh chronických neinfekčních chorob zapadá tématicky nejlépe do oblasti Člověk a zdraví, resp. vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví. 10.2.1. Charakteristika vzdělávací oblasti Člověk a zdraví Dle definice WHO je zdraví člověka chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl života, zdravotně preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd. Protože je zdraví základním předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělání [www.rvp.cz], V teoretickém úvodu byla zmínka o úzké propojenosti prevence a edukace. Vzdělávání a podávání důležitých informací je nesporným základem pro počátek efektivní prevence. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví seznamuje žáky se základy pojmu zdraví, jeho vysokou hodnotu a důležitost při péči o ně. Nastiňuje možné negativní dopady, které mohou nastat, pokud není se zdravím zacházeno patřičně. Smysl zdravotní prevence je pak uváděn jako příklad pro předcházení negativním zdravotním důsledkům. Neméně důležitou informací, která je žákům předávána je pochopení odpovědnosti za své zdraví a za zdraví celé společnosti. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Oblast Člověk a zdraví prolíná do ostatních vzdělávacích oblastí, které je obohacují nebo aplikují, a do života školy. 56 Cíle vzdělávací oblasti Člověk a zdraví lze definovat v následujících bodech: • získávání základní orientace a vytváření vlastních názorů na to, co je zdraví a co může naopak zdraví ohrozit, či poškodit, • poznávání hodnoty zdraví, jako nejvyšší životní hodnoty, • aktivní podpora zdraví a preventivní postupy, • propojování činností a jednání, které souvisí se zdravím, • chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd. 57 11. Didakticko-edukační metody Pochopení a následná aplikace teoretických poznatků do praxe je základním pilířem veškerých snah při didaktické implikaci nejen tématu chronických neinfekční ch chorob. Každý pedagog si musí zvolit individuální metodu předávání informací, kterou bude považovat za efektivní a která povede k cíli ve formě aplikace teoretických znalostí v praktické dovednosti. Shapiro (1992) uvádí několik typů výukových metod a jejich procentuální zastoupení v rámci zapamatování předávané informace: • Přednáška, výklad (5 % zapamatování) Jsou to učitelem prezentované informace o jednotlivém tématu. Přestože mohou být přednášky velmi prospěšné, mají své nevýhody - při delší časové dotaci mohou být nudné, nepodaří-li se žáky aktivně zapojit, studenti jsou v pozici pasivních posluchačů. • Čtení (10 % zapamatování) Je samozřejmě důležitou metodou, lepších výsledků však dosáhneme v kombinaci s ostatními učebními metodami. • Audiovizuální metoda (20 % zapamatování) Videokazety a filmy mohou podpořit myšlenky prezentované učitelem. Měly by být před prezentací učitelem pečlivě prozkoumány. Audiovizuální materiály doplněné diskusí po shlédnutí mohou znatelně zvýšit přínos učení. • Demonstrace (30 % zapamatování) Každý student používá jednu ze svých schopností více než ty ostatní a tak každému vyhovuje jiná učební metoda. Někdo se lépe učí posloucháním, jiný čtením nebo sledováním filmu či aktivní činností. Demonstrace může mít nej různější podoby, a tak mohou učitelé asistovat při všech učebních stylech - transparenty, pracovní listy, plakáty. • Diskuse ve skupinách (30 % zapamatování) Verbální výměna mezi žáky a vedoucími poskytuje žákům příležitost podělit se o vlastní názory, pocity a myšlenky, naslouchat odlišným názorům a aplikovat to, co se naučili. Velmi oblíbená je i spontánní diskuse - tzv. brainstorming, 58 umožňuje volný tok nápadu na specifické téma. Všechny nápady jsou zhodnoceny poté, co výměna skončí. • Praktické cvičení (70 % zapamatování) Žáci přijmou určitou roli, zpravidla jinou než je jim vlastní, a zahrají či předvedou určitou životní situaci. Scénka trvá jen několik minut, protože žáci předvádí různé způsoby. Protože žáci nehrají sami sebe, jde o bezpečný způsob, jak probádat nestandardní či velmi obtížné situace. • Učení ostatních (90 % zapamatování) Student, který učí ostatní studenty, si zapamatuje drtivou většinu informací sám. Během dospívání je vliv vrstevníka významnější než v ostatních obdobích života, proto není obtížné získat si pozornost studentů Momentální edukační situace postupně upouští od klasických forem frontálního vyučování a na místo této formy preferuje diskusi mezi žáky. Vhodná konfrontace a výměna názorů vede k efektívnej Šímu zapamatování podstatných informací z probíraného tématu. Samozřejmě i diskuse musí mít svá pravidla, pevné mantinely, které zaručí, že obsah diskusních příspěvků bude v souladu s probíraným tématem, vyhne se osobním konfrontacím a zaměří se pouze na edukační princip, neboli předání informace žákům a zapamatování podstatných fakt. Stejný autor vymezuje sedm pravidel pro diskusi: 1. Naslouchatjeden druhému S řečníkem udržujeme kontakt očima, nehovoříme. 2. Mluví vždy jen jeden V případě, že žákům dělá potíže „neskákat" druhým do řeči, můžeme použít například klíč od dveří, který bude vždy držet v ruce mluvčí, a později ho předá tomu, kdo bude chtít mluvit. 3. Zůstat ujednoho tématu Žáci mají tendenci unikat z hlavního bodu diskuse. Je na učiteli - vedoucím skupiny, aby diskusi řídil správným směrem. 4. Všechny nápady jsou důležité 59 Žáci potřebují povzbuzení, aby se podělili o své myšlenky. Je třeba dát žákům najevo, že jejich nápady jsou cenné a oceňované. Povzbuďme je, žák nesmí cítit stud nebo výsměch za svůj názor nebo otázku. 5. Podporovat sebeúctu Všichni žáci jsou vedeni k účasti na činnosti ve třídě a na diskusích. Přesto by měl žák mít právo nezúčastnit se, pokud by pro něj účast byla zvlášť bolestná nebo stresující. 6. Nepřípustné chování Je v pořádku s někým nesouhlasit, ale nevhodné odsoudit druhé za jejich názory. Umožněme jim, porozumět, jak se ostatní cítí, když se někdo takto chová. Ukažme, že takové chování je nepřijatelné a nebude tolerováno. 7. Vážit si všech studentů Pamatujme si, že není hloupé otázky, jen hloupé odpovědi. Přesvědčme žáky, že všechny jejich otázky budou brány s vážností a během výuky budou zodpovězeny. 60 11.1 .Konkrétní didaktické aktivity z oblasti chronických neinfekční ch chorob Níže uvedené aktivity jsou již v praxi vyzkoušené, a to na základní škole v rámci projektu Dny zdraví. Práce s žáky při jednotlivých aktivitách je natočena na kameru a CD s výstupem je přiloženo k mé diplomové práci. Může tak sloužit pedagogům j ako možná inspirace. Zvolenou třídu je vhodné upravit tak, aby žáci utvořili pokud možno rovnoměrně zastoupené skupiny, které se budou v časových intervalech střídat na jednotlivých stanovištích. Ze školních lavic se utvoří tzv. ostrovy, kde každý reprezentuje jednu aktivitu. 61 AKTIVITA PRVNÍ Chronické neinfekční choroby - obecné pojmy -první z uvedeného výčtu didaktických aktivit se zaměřuje na zjištění úrovně teoretických znalostí žáků ve zvolené třídě. Je vhodné dozvědět se, kolik a do jaké míry jsou žáci o probíraném tématu informování, spolupráce na konkrétních aktivitách je poté jednodušší. Tato aktivita probíhá formou tzv. „brainstromingu", neboli volného toku myšlenek s ohledem na konkrétnost tématu. Žáci postupně zkoušejí odhadnout co nejpřesnější definice položených otázek. O jejich myšlenkových pokusech je veden zápis na tabuli, který je poté detailně analyzován a vysvětlen. Časová dotace: 30 min. Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Člověk a jeho zdraví Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje K řešení problému- vnímá nej různější problémové situace ve škole i mimo ni, rozpozná a pochopí problém, přemýšlí o nesrovnalostech a jejich příčinách, promyslí a naplánuje způsob řešení problémů a využívá k tomu vlastního úsudku a zkušeností civilizační nemoci, infarkt, mozková mrtvice, nádorová onemocnění, cukrovka, obezita, onemocnění zubů chronické neinfekční choroby, kardiovaskulární choroby, onkologická onemocnění, diabetes řízený rozhovor, diskuse skupinová výuka, frontální výuka tabule 62 Realizace hodiny: Úvod (5 minut) V této aktivitě seznámím žáky s okruhem chronických neinfekční ch chorob. Motivace O výše uvedené aktivitě povedu diskusi s žáky na dané téma. Na základě diskuse zjistím množství informací a poznatky, kterými žáci disponují o dané problematice. Během diskuse provedu průběžný záznam na tabuli. Expozice Opět povedu s žáky diskusi, ve které si objasníme vyšší výskyt jednotlivých chorob ve větších městech a dále budu s žáky diskutovat na téma možnosti prevence. Fixace Na konci této aktivity získají žáci teoretický přehled k probranému tématu. V této části hodiny si ověřím úroveň získaných znalostí kladením otázek. Závěr V závěru hodiny shrnu učivo a poděkuji žákům za pozornost. AKTIVITA DRUHÁ BMI index -tato aktivita se zabývá tzv. BMI indexem, neboli indexem tělesné hmotnosti a jeho zjištěná hodnota po následném porovnání slouží jako rada, případně doporučení k preventivnímu opatření. Ze skupiny civilizačních onemocnění se tato aktivita vztahuje k obezitě. Zvýše uvedených školních lavic utvořte tzv. stůl, na nějž položte tabulky, na nichž jsou znázorněny jednak hodnoty pro ideální tělesný index u dětí v rozmezí 6-15 let věku a jednak tabulky, jejichž hodnoty reprezentují postupně tři stupně obezity u stejného věku dětí (viz. kapitola 9.2.2 Dětská obezita, tabulka 2, strana 45.). Aby byly hodnoty přesné, vedle lavic položte nejlépe digitální osobní váhu, která změří tělesnou hmotnost s přesností najedno desetinné místo. Tuto aktivitu umístěte prostorově ke zdi třídy, protože je nutné změřit přesnou tělesnou výšku. Na zeď nalepte krejčovský metr. Tímto docílíte přesných hodnot u jednotlivých dětí a konečný výsledek BMI je tak přesný. Zjištěné hodnoty poté doplňte do jednoduchého vzorce: 63 BMI = mjkg) y (m) Pro jednodušší a rychlejší výpočet a následnou úsporu času použijte kalkulačky. Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje Pracovní- používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky tělesná hmotnost, zdraví, prevence, nadváha, obezita body mass index (BMI) řízený rozhovor, práce s tabulkami frontální výuka, práce ve skupině kalkulačka, krejčovský metr, tabulky s jednotlivými hodnotami stupňů obezity Realizace hodiny: Úvod (5 minut) Seznámím žáky s tématem a problematikou obezity, příčinami, důsledky a základy prevence obezity. Motivace V této aktivitě si budou moct žáci osobně zjistit vlastní hodnoty BMI a tyto porovnat s přiloženou tabulkou, která reprezentuje jednak hodnoty ideální, jednak hodnoty odchylující se od normy. Expozice Pomocí digitální váhy a krejčovského metru upevněného na zdi třídy si každý z žáků zjistí přesné individuální hodnoty. K dispozici je žákům také názorný vzorec 64 pro výpočet indexu tělesné hmotnosti. Po zjištění přesných hodnot žáci dosadí zjištěná čísla do vzorce a výsledky porovnají s přiloženými tabulkami. Fixace Tato část hodiny proběhne formou diskuse o zjištěných hodnotách. Dále s žáky proberu jednotlivé možnosti preventivních opatření a zásady zdravého životního stylu. Závěr Na závěr bloku shrnu probranou problematiku a poděkuji žákům za pozornost. AKTIVITA TŘETÍ Doplňování pojmů Pomůcky: předem připravený text vztahující se k chronickým neinfekčním nemocem s vynechanými pojmy. Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje civilizační nemoci, infarkt, mozková mrtvice, nádorová onemocnění, cukrovka, obezita, onemocnění zubů chronické neinfekční choroby, kardiovaskulární choroby, onkologická onemocnění, diabetes řízený rozhovor, práce s textem frontální výuka, práce ve skupině test vztahující se k okruhu chronických neinfekční ch chorob s vynechanými pojmy 65 -smyslem této aktivity je reflexe teoretických znalostí žáků formou doplnění testů. Předložte žákům článek, ve kterém jsou vynechány ve větách slova, která se vztahují k civilizačním nemocem. Pokud nějaký žák neví odpověď pokuste se jej sokratovskou metodou, tedy metodou návodných otázek nasměrovat ke správné odpovědi. Před samotným rozdělením žáků do skupin předneste před třídou teoretický příspěvek v krátkém časovém rozložení, aby žáci u této aktivity měli nějaký teoretický základ, z něhož poté mohou vycházet. Po chvíli zkontrolujte výsledky žáků. Realizace hodiny Úvod Tato aktivita bude sloužit pouze k ověření úrovně znalostí, které žáci pochytili z první aktivity. Motivace Touto aktivitou si žáci prohloubí svoje dosavadní teoretické znalosti. Po vyplnění předloženého textu s vynechanými pojmy se budeme bavit s žáky o případných nejasnostech a nesrovnalostech. Expozice Každému žákovi rozdám stejný text s vynechanými pojmy a zároveň stanovím časový limit na jeho vyplnění. Fixace Po vyplnění textu budou s žáky diskutovat o věcech, které případně nebyly jasné. Na základě množství vyplněných políček si žáky ověří svoje znalosti o dané problematice. Závěr Na závěr bloku zopakuji probranou problematiku a poděkuji všem za pozornost. AKTIVITA ČTVRTÁ Potravinová pyramida Časová dotace: 30 min. Vzdělávací oblast RVP ZV: Člověk a zdraví Vzdělávací obor: Výchova ke zdraví Tematický celek: Zdravý způsob života a péče o zdraví 66 Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje Pracovní- používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky potravinová pyramida, zdravý životní styl, ovoce, zelenina řízený rozhovor, práce s textem frontální výuka, práce ve skupině barevně vytištěná potravinová pyramida, silueta potravinové pyramidy, vystřižené obrázky znázorňující konkrétní potraviny -aktivita třetí se věnuje potravinové pyramidě. Na předem vytvořený stůl z lavic, jako v předchozích aktivitách rozložte siluetu pyramidy. Dále na stůl položte předem vystřižené obrázky potravin a nápojů, lehce dostupné např. z informačních letáků supermarketů. Cílem této aktivity je aby se žáci snažili doplnit předem vystřižené obrázky do správného patra pyramidy. Po určité době ověřte výsledky žáků s předlohou. Realizace hodiny Úvod V této aktivitě žáci na základě vlastního úsudku doplní předem připravené obrázky symbolizující jednotlivé potraviny do siluety potravinové pyramidy. Motivace Ideální potravinová pyramida bude před žáky schována. Expozice Žáci budou mít před sebou pouze připravenou siluetu potravinové pyramidy a obrázky jednotlivých potravin, které podle vlastního zvážení doplní do jednotlivých pater potravinové pyramidy. Fixace 67 Po sestavení potravinové pyramidy žáky odkryji ideální potravinovou pyramidu a společně porovnáme obě pyramidy. Zároveň si vysvetlime jednotlivá patra a strany ideální potravinové pyramidy. Závěr V této aktivitě shrnu učivo a poděkování žákům za pozornost. IDEÁLNÍ POTRAVINOVÁ PYRAMIDA zdroj: www.vyzivadeti.cz 68 SILUETA POTRAVINOVÉ PYRAMIDY AKTIVITA PATA Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: Ateroskleróza 15 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje Pracovní- používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky tuková usazenina, krev, infarkt ateroskleróza řízený rozhovor, práce s demonstračními materiály frontální výuka, práce ve skupině chemické zkumavky (demonstrace cév), tuš, voda, korková zátka, vatový tampon, obrázky s možnostmi usazení cév -tato aktivita má zcela demonstrační charakter. Věnuje se kardiovaskulárním chorobám, konkrétně ateroskléróze, neboli patologickému zúžení cév. Pro tuto aktivitu použijte chemické zkumavky s gumovou zátkou. Protože tyto jsou vyrobeny s průhledného skla, poskytují ideální demonstrační pomůcku, jak vypadá patologická zúženina uvnitř cévy. Pro tuto aktivitu použijte tři zkumavky a poté červenou tuš smíchanou s vodou, která má demonstrovat krev. První zkumavku naplňte zhruba do poloviny směsí tuše a vody a zkumavku zcela uzavřete gumovou zátkou. Tato zkumavka demonstruje průchod krve zdravou cévou. Druhou zkumavku v několika místech vyplňte například vyřezanou korkovou zátkou, nebo čímkoliv podobným, co bude částečně znemožňovat průtok tekutiny. A konečně třetí zkumavku zhruba v polovině zcela ucpěte vatovým tamponem, který se po otočení zkumavky naplní tekutinou a až je zcela naplněn, tekutina pozvolna 70 překapává do druhé části zkumavky. Tato zkumavka má demonstrovat úplné uzavření cévy. Realizace hodiny Úvod Tato aktivita má zcela demonstrační charakter, žákům nabízí představu, jak vypadá zdravá céva a cévy různě postižené tukovými usazeninami. Motivace Díky demonstračnímu charakteru si mohou žáci názorně představit jak je důležitá funkce zdravé cévy pro správný krevní oběh. Expozice Žákům názorně ukážu tři zkumavky, které budou představovat cévy, kdy první bude zcela bez postižení a další dvě s různým stupněm usazení tukovým plátem. Fixace S žáky budu diskutovat o významu funkce krve v těle a o důležitosti správné průchodnosti cév. Žáci díky názorné ukázce jednodušeji pochopí uvedenou problematiku. Závěr S žáky proberu případné nejasnosti, shrnu učivo a poděkuji za pozornost. NÁZORNÝ OBRÁZEK TŘECH TYPŮ CÉV V ZÁVISLOSTI N A MÍŘE USAZENÍ TUKOVÉHO PLÁTU zdroj: www.vseprozdravi.cz 71 AKTIVITA SESTA „Skryté cukry" v potravinách Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: zdroj: Shapiro (1992) 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje Pracovní- používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky cukr, konzumace, jídelníček řízený rozhovor, práce s názornými pomůckami frontální výuka, práce ve skupině sáček cukru, talíř, tabulka s vyjádřením hodnot cukru u jednotlivých potravin -při této aktivitě si žáci ověří kolik cukru by zkonzumovali za den při jimi zvolené stravě. Pro tuto činnost budete potřebovat pytlík cukru, talíř a lžičku. Na předem připravených papírech jsou vypsány potraviny, z kterých si žáci vyberou ty, které by za den zkonzumovali. Každá potravina je na papíře vyjádřena počtem lžiček cukru. Po sestavení „jídelníčku" si každé dítě na připravené talíře odváží lžičkami přesný počet cukru ve lžičkách. Po dokončení má před sebou představu, kolik cukru za den zkonzumují. Realizace hodiny Úvod Tato aktivita vyjadřuje zastoupení cukru v jednotlivých potravinách. Motivace Žáci zde mohou zjistit kolik cukru (v čajových lžičkách) by zkonzumovali po sestavení osobního jídelníčku. 72 Expozice Každá z nabídnutých potravin je vyjádřena množství cukru (v čajových lžičkách), které obsahuje. Každý z žáků si sestaví svůj jídelníček z předem nabídnutých potravin. Pro názornost má každý z žáků k dispozici sáček cukru a talíř, do kterého výsledné množství „odlžičkuje". Po dokončení aktivity žáci názorně uvidí výsledné množství zkonzumovaného cukru. Konkrétní potraviny a jejich přibližné množství cukru vyjádřené v čajových lžičkách POLOŽKA MNOŽSTVÍ PRIBLIŽNÝ OBSAH CUKRU V ČAJOVÝCH LŽIČKÁCH Coca Cola 1-180 ml láhev nebo sklenice 3,5 Čokoládové mléko 1-240 ml sklenice 3 Sladké pečivo 1 kus 7 Čokoládový dort (s cukrovou polevou) l ( H 2 g ) 10 Průměrná čokoládová tyčinka l(84g) 5 Žvýkačka 1 plátek V2 Tvrdé bonbóny 1 balíček 5 Zmrzlina 120 ml 4 Zelé 15 ml 5 Pomerančová marmeláda 15 ml 5 Jahodový džem 15 ml 4 Zavařenina 120 ml 5 Koláč malý kousek 6 Fixace Žáci názorně uvidí objem cukru. Poté s nimi povedu diskusi, zda by nebylo možné některou z potravin nahradit jinou s nižším obsahem cukru a výsledné množství cukru tak snížit. Závěr Proberu případné nesrovnalosti a poděkuji žákům za pozornost. 73 AKTIVITA SEDMÁ Test na skryté tuky Zdroj: Shapiro (1992) Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje Pracovní- používá bezpečně a účinně materiály, nástroje a vybavení, dodržuje vymezená pravidla, plní povinnosti a závazky, adaptuje se na změněné nebo nové pracovní podmínky tuk, cholesterol, zdravý životní styl skrytý tuk řízený rozhovor, práce s názornými pomůckami frontální výuka, práce ve skupině vybrané potraviny vhodné k testování, hnědý papír Realizace hodiny Úvod Tato aktivita se bude vztahovat k odhalení skrytého tuku v předem připravených potravinách. Motivace V této aktivitě budou moct žáci zjistit, jaké množství tuku se ukrývá v předem připravených potravinách. Expozice 1. Poskládejte pruh hnědého papíru a vytvořte políčka 1 2 3 4 5 6 7 8 74 9 10 11 12 2. Označte každé jednotlivé políčko číslem 3. Očíslujte j ednotlivé potraviny na tácu 4. Otřete každou potravinu o papír (podle čísel) 5. Jestliže mastná/olejová skvrna zůstane na papíru po pěti minutách, potom potravina obsahuje skrytý tuk Potraviny vhodné k testování: 1.) Vepřové sádlo 2.) Sladké pečivo 3.) Salát 4.) Chléb 5.) Salám 6.) Uzenka 7.) Slanina 8.) Majonéza 9.) Květák 10.) Zelí 11.) Ovoce 12.) Čokoláda Fixace S žáky proberu jednotlivé odzkoušené potraviny a budeme diskutovat o přítomnosti tuků v potravinách. Žáci si zapamatují některé typy potravin s vyšším zastoupením skrytých tuků a některé z potravin tzv. „zdravějších". Závěr Na závěru bloku proberu případné nesrovnalosti a poděkuji za pozornost. 75 AKTIVITA OSMÁ Test na téma chronických neinfekčních chorob Zdroj: Machová(2006) Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Pojmy opěrné: Pojmy nové: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje civilizační nemoci, infarkt, mozková mrtvice, nádorová onemocnění, cukrovka, obezita, onemocnění zubů chronické neinfekční choroby, kardiovaskulární choroby, onkologická onemocnění, diabetes řízený rozhovor, práce s textem frontální výuka, práce ve skupině test s možnostmi výběru z nabídnutých odpovědí Realizace hodiny Úvod Žákům je předložen předem připravený test s otázkami, které se vztahují k chronickým neinfekčním chorobám. Motivace Tato aktivita je blízce podobná aktivitě třetí. Žáci si ověří své teoretické znalosti o problematice chronických neinfekčních chorob. Expozice Níže uvádím konkrétní podobu testu, kterou žáci vyplní. 1.) Aterosklérózaje a) onemocnění postihující pouze staré lidi 76 onemocnění nervové soustavy proces ucpávání tepen výrůstky tukové a anorganické povahy, které vyrůstají z vnitřní stěny tepen ucpání tepny krevní sraženinou Kuřáctví cigaret nemá vliv na choroby cév nepatří k rizikových faktorům aterosklerózy nemá vliv na činnost srdce způsobuje poruchy prokrvení, k nejtěžším následkům patří tzv. Biirgerova choroba Lékařský obor zabývající se léčením nádorových onemocnění se nazývá onkológie ontogeneze orogeneze Nádorová onemocnění patří mezi infekční choroby patří mezi časté neinfekční choroby patří mezi častá zánětlivá onemocnění Cukrovka je chronická choroba, při které je: porucha metabolismu sacharidů porucha metabolismu proteinů porucha metabolismu lipidů Při cukrovce je porucha tvorby hormonu ptyalinu pepsinu inzulínu Osteoporóza je onemocnění, které postihuje epitelovou tkáň kostní tkáň svalovou tkáň Chrup dočasný má 10 zubů 20 zubů 30 zubů 77 9.) Chrup trvalý má a) 20 zubů b) 26 zubů c) 32 zubů 10.) Pojem alergie můžeme definovat jako stav a) kdy organismus na určitou látku vůbec nereaguje b) hypersenzibility (přecitlivělosti na určitou látku) c) snížené citlivosti na určitou látku d) závislosti na určité látce Fixace Prostřednictvím předloženého testu si žáci jednak prohloubí svoje dosavadní teoretické znalosti, jednak formou diskuse upřesním případné nesrovnalosti. Závěr Před poděkováním žáků bude zopakováno učivo. AKTIVITA DEVÁTÁ Kdy podávat jídlo hostům Časová dotace: Vzdělávací oblast RVP ZV: Vzdělávací obor: Tematický celek: Průřezové téma: Mezipředmětové vztahy: Kompetence: Použité metody: Použité formy: Pomůcky: Zdroj: Shapiro (1992) 30 min. Člověk a zdraví Výchova ke zdraví Zdravý způsob života a péče o zdraví Ochrana před přenosnými i nepřenosnými chorobami, chronickým onemocněním a úrazy Přírodopis Komunikativní- formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu naslouchá promluvám druhých lidí, porozumí jim, vhodně na ně reaguje, účinně se zapojuje do diskuse, obhajuje svůj názor a vhodně argumentuje řízený rozhovor, diskuse ve skupinách frontální výuka, práce ve skupině hrané scénky 78 Realizace hodiny Úvod Tato aktivita, která se vztahuje k zdravému životnímu stylu, slouží k upevnění správných stravovacích návyků. Motivace V této aktivitě může každý z žáků předvést, jak by se zachoval v níže uvedené situaci. Expozice Žáci po rozdělení do skupinek sehrají scénku na následující téma: Vaše maminka si zrovna sedla po dlouhém pracovním dnu. Je po večeři, nádobí umyté. Maminka zapíná televizor. V tu chvíli zazvoní zvonek. Maminčina přítelkyně Eva přichází, aby vrátila knížky, které si vypůjčila. Maminka se unaveně zvedá ze židle, vítá Evu, říkají, ať se posadí, a odchází do kuchyně. A za pár okamžiků maminka vchází do obýváku se šálkem kávy, mísou pečiva, atd. Možnosti volby pro matku: 1.) Podávejte kávu a pečivo jako obvykle 2.) Podávejte pokrmy s nízkým obsahem tuku, jako je ovoce a zelenina 3.) Nepodávejte občerstvení 4.) Zeptejte se hosta, má-li hlad 5.) Zeptejte se hosta, má-li žízeň 6.) Nechte děti, ať připraví občerstvení 7.) Nabídněte hostům pouze ovocnou šťávu Otázky pro diskusi v malé skupince: 1.) Jaké jsou kulturní normy, týkající se pohostinnosti 2.) Jaké jsou zvyky u vás doma, pokud jde o podávání občerstvení hostům, kteří přijdou na návštěvu 3.) Kdy je vhodné podávat jídlo? 4.) Je vždy nutné podávat občerstvení hostům? 5.) Je zdravé, aby lidé jedli mnohokrát denně? 6.) Jak se v této situaci rozhodnete? 7.) Chcete-li podávat občerstvení, máte na výběr něco zdravějšího? 79 Fixace Po odehrání jednotlivých scének budu s žáky diskutovat o stravovacích zvyklostech a vhodnému časovému rozložení pro příjem potravy. Závěr Na závěr poděkuji žákům za pozornost a předvedené herecké výkony. rNFORMAČNÍ STŮL -zhruba doprostřed třídy je vhodné umístit tzv. informační stůl, s množstvím materiálů, letáků, doporučení a brožur vztahujících se k civilizačním nemocem. Žáci si poté mohou dle zájmu informační materiály vzít. Propagační materiály jsou dostupné prakticky u všech organizací, společností a firem, které se problematikou chronických neinfekční ch chorob zabývají. Velké množství podstatných informací, které se vztahují k okruhu chronických neinfekční ch chorob lze najít také na internetu. Součástí informačního stolu je počítač, kde si mohou žáci nalézt konkrétní internetové stránky vztahující se k okruhu chronických neinfekční ch chorob. Vybrané stránky budou napsány na přiloženém papíru. Každému žákovi je přidělena jedna stránka, kterou v následující hodině bude prezentovat formou referátu, ve kterém zbytek třídy seznámí s obsahem této stránky. Pro ilustraci uvádím několik vhodných odkazů, ke lze zjistit podstatné informace: www.normalnijenekourit.cz www.nekurte.cz. www.pyramidacek.cz www.stobik.cz www.skolnimleko.cz www.vseprozdravi.cz www.vyzivadeti.cz www.zdravezuby.cz 80 12. Závěr a shrnutí Diplomová práce byla zpracována na téma chronických neinfekčních chorob. Tento okruh nemocí je v poslední době velmi aktuální jednak pro svůj vysoký výskyt v poslední době, jednak z důvodu, že procento zastoupení na úmrtnosti obyvatel mají tyto nemoci z velké části. Statistiky říkají, že větší zastoupení mají tyto nemoci ve větších městech především z toho důvodu, že právě v těchto lokalitách se kumuluje stres, hektické pracovní tempo a nezdravý způsob života. I přesto, že chronické neinfekční choroby jsou záležitostí spíše větších měst, či průmyslových oblastí, je nutné si uvědomit, že za vlastní zdraví jsme si každý zodpovědný osobně a je tedy jen na lidech samotných, jakým směrem se budou vyvíjet čísla ve statistikách v budoucnosti. Celá práce je rozdělena do dvou kapitol, kdy první - teoretická - popisuje vybrané nemoci z hlediska jejich definice, rozdělení, příčin, důsledků a prevence. Praktická část, neboli druhá kapitola byla již v praxi vyzkoušena v rámci projektu Dny zdraví a aktivity, které jsou v této kapitole uvedeny byly realizovány na Základní škole v Brně pod vedením vedoucí této práce, p. PhDr. Reissmannové. Věřím, že tato práce poslouží jako teoretická pomůcka a zároveň i jako praktická inspirace. 81 13. Seznam použité literatury 1) BLÁHA,P. Tělesný habitus a některé rizikové faktory českých obézních dětí a adolescentů. In: Sbor. Sledování růstu českých dětí a dospívajících (ed. J.Vignerová, P. Bláha). Praha: SZÚ.2001, 106 - 118 2) COATES, N., JOLLMAN, N . Jde o život. 2. vyd. Praha: Erika, s. r. o., 1990. 292 s. ISBN 80-85612-55-0. 3) DUB, O., BROŽEK, I. Cukrovka od A do Z. 1. vyd. Praha: AVICENUM, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1970. 264 s. 4) DUB, O., BROŽEK, I. Cukrovka od A do Z. 3. vyd. Praha: AVICENUM, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1983. 292 s. 5) ETZWILER, D.D. Příručka pro diabetiky : Jak dobře žít s cukrovkou. Ostrava: Sfinga, 1994. 338 s. ISBN 80-85491-72-9 6) FORT, P. Stop dětské obezitě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Ikar, 2004. 208 s. ISBN 80-249-0418-7 7) FORT, P. Výživa pro dokonalou kondici a zdraví. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 184 s. ISBN 80-247-1057-9 8) HEJDA, S., JEŽKOVA, D. Výživou proti cévní skleróze a předčasnému stárnutí. 3. vyd. Praha: AVICENUM, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1982. 120 s. 9) HORAN, P. Znáš svůj cholesterol? Cestlice: Nakladatelství Pavla Momčilová, 1996. 141 s. ISBN 80-85936-06-2 10) JAYSON, M . Bolest zad. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2001. 80 s. ISBN 80-247-0089-1. 82 11) JONÁŠ, J., STRNADELOVA, V. Osteoporóza. 1. vyd. Praha: REMAT, 1998. 107 s. ISBN 80-901519-4-9. 12) KÁBRT, J., VALACH, V. Stručný lékařský slovník. 6. vyd. Praha: AVICENUM, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1984. 412 s. 13) KOPECKÝ, A. Cukrovka dětí a mladistvých. 1. vyd. Praha: AVICENUM, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1986. 112 s. 14) KOVÁŘ, L. Stop civilizačním nemocem. Olomouc: FONTÁNA, 1998. 200 s. ISBN 80-86179-02-8. 15) KRCILEK, A. Trombózy a záněty žil : rady nemocným. 3. vyd. Praha: Avicenum, 1987. 88 s. ISBN 08-071-87 16) KUBÁT, R. Bolí mne záda, pane doktore! Praha: Grada Avicenum, 1993. 80 s. ISBN 80-7169-058-9. 17) MACHOVÁ, J. Výchova ke zdraví pro učitele. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, Pedagogická fakulta, 2006. 250 s. ISBN 80-7044-768-0 18) MACHOVÁ, J., KUBÁTOVÁ, D. a kol. Výchova ke zdraví 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2715-8 19) MAČAK, J., MAČÁKOVÁ, J. Patologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2004. 372 s. ISBN 80-247-0785-3. 20) NOVÁK, I. Radí vám lékař /105 hesel základního poučení/. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1977. 176 s. 21) NOVOTNÝ, L, HRUŠKA, M . Biologie člověka. 2. vyd. Praha: FORTUNA, 2000. 136 s. ISBN 80-7168-462-7. 22) SHAPIRO, S. Výživa a vaše zdraví. New York: Soros Foundations, 1992. 83 23) SVAČINA, Š., BRETŠNAJDROVÁ, A. Cukrovka a obezita. 1. vyd. Praha: Maxdorf, 2003. 246 s. ISBN 80-85912-58-9 24) VÁLEK, J. Dieta : proti ateroskleróze. 2. vyd. Praha: Avicenum, 1986. 60 s. ISBN 08-075-86 25) VOKURKA, M . HUGO, J. Praktický slovník medicíny. 6. vyd. Praha: Maxdorf, 2000. 490 s. ISBN 80-85912-38-4 26) VORLÍČEK, J., ABRAHÁMOVA, J., VORLÍČKOVÁ, H. a kol. Klinická onkológie pro sestry. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2006. 328 s. ISBN 80- 247-1716-6. 27) WESTON, T. Atlas lidského těla. Vyrobeno pro Levné knihy Kma, spol. s r. o., 2003. 156 s. ISBN 80-7321-092-4 28) WIDPMSKÝ, J. a kol. Hypertenze. 1. vyd. Praha: TRITON, 2002. 422 s. ISBN 80-7254-249-4. Internetové odkazy www.cs.wikipedia.org www.rvp.cz www.szu.cu www.zubrno.cz 84