Expoziční terapie ve virtuální realitě (z anglického Virtual
Reality Exposure Therapy, VRET) prokazuje účinnost v léčbě
specifických fobií, avšak výzkum proměnných prostředí, které
mohou úzkostné reakce zvyšovat či snižovat, zůstává omezený.
Tato bakalářská práce se zaměřuje na zkoumání vlivu blikajícího
osvětlení a míry nepořádku v prostředí na fyziologické (srdeční
tep) a psychologické (dotazník STAI X1 CZ) stresové reakce
během virtuální expozice zaměřené na strach z výšek.

Existující virtuální prostředí výtahu bylo upraveno a doplněno
o přepínatelné proměnné prostředí. Interakce s prostředím
probíhala prostřednictvím funkce "hand-tracking". Srdeční tep
účastníků byl  nepřetržitě monitorován pomocí hrudního pásu
Polar H9. Uživatelská studie byla navržena jako experiment s
opakovanými měřeními a vyváženým pořadím prezentace
jednotlivých podmínek, přičemž stresové reakce byly
zaznamenávány během jízdy výtahem do 20. patra.

Výsledky potvrdily schopnost VRET vyvolat stresovou reakci,
jelikož ve všech experimentálních podmínkách došlo k významnému
zvýšení srdečního tepu oproti výchozí linii. Mezi jednotlivými
variantami prostředí však nebyly zjištěny rozdíly ani ve
fyziologických ukazatelích, ani v subjektivně hodnocené úzkosti
měřené pomocí dotazníku STAI. Výskyt cybersickness (nevolnosti
při použití virtuální reality) byl minimální. Kvalitativní
zpětná vazba naznačila, že nepořádek v prostředí mohl sloužit
jako rozptylující prvek, avšak nevedl ke zvýšení úzkostných
reakcí.

Tato uživatelská studie potvrzuje efektivitu virtuální expozice
a zároveň poskytuje důležitá data pro optimalizaci návrhu
virtuálních prostředí v kontextu personalizované expoziční
terapie při léčbě strachu z výšek.