Se zhoršujícím se stavem vodních toků po celém světě se jejich
revitalizace provádějí stále častěji. Cílem revitalizací je
obvykle obnovit heterogenitu biotopů a vodních společenstev, a
ekosystémové služby toků. Zatímco heterogenitu biotopů je možné
obnovit různými revitalizačními opatřeními, obnova společenstev
může být limitována množstvím faktorů. Nejčastěji to bývá
absence přirozených společenstev v okolí, odkud by bylo možné
kolonizovat revitalizované toky, a špatná kvalita vody. Pokud
je však kolonizační potenciál společenstva v okolí 5 km
dostatečný a kvalita vody není negativně ovlivněna zemědělstvím
nebo urbanizací, revitalizace vodních toků mohou přispívat k
jejich biologické obnově. Revitalizované potoky na Šumavě,
Hučina a Jedlový a Žlebský potok mají velký potenciál pro
obnovu přirozených společenstev. V rámci komplexních
revitalizací byla zrekonstruována jejich původní podoba, což
přispělo ke zlepšení hydrologického režimu v nivě toků. Potoky
se nacházejí v národním parku, kde je dostatek potenciálních
kolonizátorů a dobrá kvalita vody. Obnovu biodiverzity vodního
společenství by tak nemělo nic zásadním způsobem limitovat. V
diplomové práci se věnuji analýze kolonizace revitalizovaných
potoků během prvních tří let po revitalizací larvami jepic
(Ephemeroptera), pošvatek (Plecoptera) a chrostíků
(Trichoptera), s důrazem na abundanci, druhovou bohatnost a
druhovou skladbu společenstev. Porovnávám také revitalizované
potoky s referenčními toky v okolí a společenstva dvou potoků
se společenstvy, které se v nich vyskytovaly před revitalizací.
Všechny revitalizované toky byly již během prvního roku
osídlené jepicemi, pošvatkami a chrostíky v abundancích
srovnatelných s přirozenými toky a některé revitalizované úseky
dosáhly během prvních tří let srovnatelné nebo dokonce vyšší
druhové bohatosti jako referenční úseky v okolí. Vývoj
jednotlivých potoků a jejich úseků v čase je různý, přičemž
největší rozdíl je mezi Hučinou, která patří do povodí Studené
Vltavy, a dvojicí Jedlový a Žlebský potok, které patří do
povodí Teplé Vltavy. Zatímco na Hučině je vliv času na druhovou
skladbu evidentní, vývoj v čase v Jedlovém a Žlebském potoce je
spíše neuspořádaný. Taxocenóza jepic, pošvatek a chrostíků je
do určité míry ovlivněna sezónou a příslušností k mezohabitatu,
přičemž nejodlišnější jsou společenstva tůní. Porovnání
společenstev Jedlového a Žlebského potoka před revitalizací a
po ní ukázalo, že na třech ze čtyř revitalizovaných lokalit
došlo k výrazné změně druhového složení. Porovnání společenstev
revitalizovaných a referenčních úseků zas odhalilo, že
společenstvo revitalizované Hučiny se přiblížilo tomu
přirozenému více, než v ostatních tocích a po třech letech jsou
již podobná. Kolonizace revitalizovaných toků byla úspěšná, ale
k stabilizaci bioty obvykle nedojde dříve než 5–10 let po
zásahu. Další analýzy a dlouhodobý monitoring by přinesly cenné
informace o regeneraci společenstva vodních bezobratlých po
rozsáhlé revitalizací.