Dizertační práce s názvem Duchovní kompozice Jana Křtitele
Vaňhala v moravských archivních sbírkách věnuje pozornost dosud
málo prozkoumané kompoziční oblasti klasika českého původu
(narozen 1739 v Nechanicích, zemřel 1813 ve Vídni). Text
propojuje většinu již publikovaných informací z existujících
textů v biografický portrét a poukazuje na kontakty, které
rozvíjejícího se skladatele postupně formovaly od v tisku
proslavených vídeňských začátků (1760-61, vykoupení z
nevolnictví, symfonie) přes studijní a pracovní pobyt v Itálii
(spolupráce s Gassmannem, kompozice oper), návrat do Vídně,
spolupráci a podporu rodiny Erdödyů (léčba zdravotních problémů
v Chorvatsku) a posléze k intenzivnímu obratu k duchovním
skladbám. Dochází k postupnému shrnutí, utřídění a porovnání
všech dostupných informací. V rámci stylové charakteristiky je
upozorněno na zpěvnost až líbivost skladatelova hudebního
vyjadřování, které se promítá i do tvorby chrámové a je snad i
důvodem interpretačního přežívání mší, litanií i jiných
duchovních forem v moravských kostelech až do roku 1877.
Shrnuje i výsledky hodnocení a analýz konkrétních kompozic z
novějších studií, jež jsou podloženy notovými materiály a
nahrávkami a často vycházejí z nedokončeného seznamu všech
Vaňhalových skladeb, pořízeného Alexandrem Weinmannem. (např.
P. Bryan – symfonie, B. MacIntyre – duchovní tvorba a její
vývoj komplexně, A. Badley – pozn. k nahrávkám mší, H. Hosar –
rozbory mší a další drobnější studie od různých autorů). Osou
předkládaného textu je katalog všech Vaňhalových skladeb,
uložených v ODH MZM a z něj vyvozené závěry. O způsobu skladby
zde svědčí jejich incipity i několik analýz: dramatické Requiem
Es dur z Valtic, prozářené však i lidově tanečními momenty a
autorsky odlišnou, avšak stylově příbuznou Deutsche Messe
Michaela Haydna omylem Vaňhalovi připsanou v kostele Zvěstování
Panny Marie v Brně Tuřanech pod názvem Missa boemica. Ve
Vaňhalově duchovní tvorbě se podobně jako v symfoniích,
instrumentální a klavírní tvorbě zrcadlí sklon k italsko-české
příjemné melodice, tendence k preromantickému výrazu a převaha
hudebního cítění nad historicky již zastaralým respektováním
deklamačního vzorce církevních textů.