ANOTACE
	Problém „primitivnosti“ lze vnímat nejenom v rovině
diskriminace a předsudků ve vztahu k příslušníkům
necivilizovaných či izolovaných společností, ale také jako
poněkud obsáhlejší koncept nerovnosti. Takto rozšířený model
vnímání „primitivismu“ si je možné představit jako všeobecně
pojaté riziko zneužitelnosti moci. Nalézá se všude tam, kde
určitá majoritní, dominantní, expertní skupina interaguje se
skupinou, která takové postavení nemá, a je tudíž explicitně
znevýhodněna. V kontextu vědy a výzkumu lze problém
„primitivnosti“ definovat jako problém hierarchického rozložení
sil uvnitř interakce zkoumaného a zkoumajícího. Podobné
hodnotící tendence se objevují i v symbolické rovině jazyka. A
je to právě jazyk, který dává tvar myšlení, které je v jistém
smyslu také vždy společensky normované. Společensky
konstruované myšlení pak představuje riziko i pro samotnou
validitu výzkumu, potažmo apolitičnost vědy jako takové. Vědění
je záležitostí poziční, to znamená odráží myšlenkovou a
společenskou perspektivu svého autora. Společnost je mocný
determinující prvek a na jedince, i přes jeho nadání svobodnou
vůlí, neustále působí. Závěr práce je ponechán společenské
diferenciaci, která vychází jak z individuality člověka, tak z
kulturní různorodosti. A tyto rozmanitosti jsou v práci
představeny jako hybatelé společenských změn a pokroku.