Anaerobní technologie

Jedná se o technologie a procesy, které probíhají bez přístupu vzduchu. Hlavním zástucem této skupiny je anaerobní digesce.

1. Anaerobní digesce

Anaerobní digesce (fermentace) je biodegradační proces. Při něm je organická hmota rozkládána mikroorganismy za nepřístupu vzduchu v reaktorech, za optimálně řízených podmínek (např. obsah sušiny, reakční teplota, pH). Hlavním produktem této přeměny je energeticky využitelný bioplyn (obsahující okolo 55 – 70 % methanu) na straně jedné a na straně druhé kvalitní hnojivo – kompost. Proces anaerobní digesce je nejčastěji využíván v bioplynových stanicích.

Z technologického hlediska lze anaerobní procesy dále rozdělit následujícím způsobem podle obsahu sušiny:

• Mokrá fermentace (obsah sušiny max. 12 %)
• Suchá fermentace (obsah sušiny 20 % až 60 %)

Anaerobní digescí je výrazně redukována přirozená pachová zátěž z rozkladu organické hmoty obsažené ve zpracovávaných odpadech. Proces totiž probíhá v plynotěsném reaktoru a není doprovázen žádnými dalšími emisemi nežádoucích chemických komponent.

Výsledným produktem anaerobní fermentace je digestát (hnojivý substrát využitelný pro výrobu kompostu a hnojiv) a energeticky využitelný bioplyn.

Jistou nevýhodou ve srovnání s aerobní fermentací je vyšší investiční náročnost technologie a vyšší provozní náklady. Tato zdánlivá nevýhoda je však více než kompenzována energetickým přínosem bioplynu (výroba a prodej elektřiny, tepla a pohon dopravních prostředků).

 

Zdroj: Jiří Hřebíček, Michal Hejč, František Piliar a Julie Zhyltsová: Identifikace a posouzení efektivnosti systémů nakládání s BRO v ČR a v zemích EU, DEKONT INTERNATIONAL, s.r.o., 2006, 151 s