Disertační práce nabízí vůbec první pokus o zmapování vztahu
českých středoškolských poetik k dobové literární teorii.
Prostřednictvím čtyř sond, pokrývajících zhruba sto padesát let
jejich vývoje (1820–1970), jsou prezentovány a analyzovány
hlavní teoretické aspekty vybraných učebnic a nastíněn jejich
dobový literárněvědný kontext. V závěru je revidována dosavadní
představa o dějinách české literární teorie a stanoven poměr
probraných českých středoškolských poetik k jejímu novému
obrazu.