MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY Systém ucelené rehabilitace v Ústavu sociální péče pro telesne postiženou mládež Kociánka (bakalářská práce) Vedoucí bakalářské práce: Vypracovala: PhDr. Dana Zámečníkova, Ph.D. Teremová Olga Brno 2006 Poděkování: Ráda bych poděkovala PhDr. Daně Zámečníkové, Ph.D. za její cenné rady a odborné konzultace, které mi pomohly při psaní této práce. 2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. podpis 3 OBSAH Úvod 4 1 Vymezení osob s tělesným postižením 6 1.1 Okruh osob s tělesným postižením 6 1.2 Obrny centrální a periferní 7 1.3 Deformace a malformace 13 1.4 Amputace 17 2 Ucelená rehabilitace 18 2.1 Pojem ucelené rehabilitace 18 2.2 Léčebná rehabilitace 18 2.3 Sociální rehabilitace 24 2.4 Pedagogická rehabilitace 26 2.5 Pracovní rehabilitace 27 3 Vývoj a současnost ucelené rehabilitace v ÚSP pro TPM Kociánka 29 3.1 Historie a vývoj Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež 29 3.2 Školy a možnosti vzdělávání pro jedince s tělesným postižením 31 3.3 Jednotlivé terapie ucelené rehabilitace využívané v ústavu 34 4 Vliv ucelené rehabilitace na klienty ÚSP pro TP Kociánka 36 4.1 Metody a cíle šetření 36 4.2 Charakteristika zkoumaného souboru 36 4.3 Případové studie 37 4.4 Závěr šetření 43 Závěr 44 Resumé 45 Literatura a další zdroje 46 4 Úvod V každém okamžiku se na celém světě narodí několik desítek dětí s tělesným či jiným postižením. A vždy je to velkou zátěží pro jeho rodinu i blízké okolí. Je velmi obtížné přijmout ze vším všudy tento nelehký úkol a dát dítěti rodinné zázemí, sílu a víru bojovat a nevzdávat se. Ale pokud rodina vydrží, bude to pro dítě pevný bod, na který se bude moci spolehnout. Ve vývoji dítěte s jakýmkoliv postižením jsou také důležité i jiné faktory, jenž mu dokáží zkvalitnit a zlepšit jeho život. K tomu slouží ucelená rehabilitace, která je založená na včasnosti, návaznosti a propojenosti jednotlivých složek. Sem patří rehabilitace léčebná, sociální, pedagogická a pracovní (Jesenský, J., 2001, s.16). Díky ucelené rehabilitaci se jedinec stává více samostatným a soběstačným a tím umožňuje nejen sobě, ale i svému blízkému okolí prožívat život se všemi jeho krásnými i stinnými stránkami. Také je přínosem pro společnost, protože se stává méně závislým na pomoci ostatních lidí. Samozřejmostí ale je, že dnešní společnost pomáhá a nechává prostor, aby se jedinec s tělesným postižením mohl zapojit jak do běžných školských zařízení, tak i do pracovního procesu v rámci svých možností se všemi právy a možnosti uplatnění bez rozdílu. Celosvětově dochází k integraci jedinců s tělesným i jiným postižením se snahou dosáhnout inkluze. Inkluze je stav, kdy jedinec s postižením je od okamžiku svého narození přijímán společností se všemi právy i povinnostmi stejně jako kterýkoliv jiný občan. Jde o to, aby nedošlo k žádnému vyřazení ze společnosti. ,Je normální býtjiný" (Vítková, M., 2004, s.20). Dítě od zjištění vady je nucené procházet léčebnými terapiemi, které přispívají jak ke zlepšení jeho hybnosti, tak také vedou k větší motivaci a k neustálému zlepšování a bojování se zdravotním stavem. Ale i ostatní terapie sociální, pedagogické a pracovní pomáhají k dobrému psychickému vývoji, jenž je důležitým bodem v životě jedince s postižením. Vzhledem k tomu, že se denně setkávám s dětmi s různě těžkým tělesným, mentálním, ale i sociálním postižením, vybrala jsem si ucelenou rehabilitaci v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež jako téma své bakalářské práce. Cílem bakalářské práce je charakterizovat jednotlivé složky ucelené rehabilitace. Prospěch léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních terapií na celkový psychický rozvoj klienta i na zkvalitnění jeho života. Bakalářská práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole je vymezen okruh osob s tělesným postižením. Charakterizovány jsou mozkové pohybové poruchy, deformace, malformace a amputace. V druhé kapitole je vymezen pojem ucelené rehabilitace, kde je jednotlivě objasněna léčebná, sociální, pedagogická a pracovní 5 rehabilitace s různými typy terapií. Třetí kapitola se zaměřuje na vývoj a současnost ucelené rehabilitace v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Je tu přiblížena historie a vývoj ústavu, jednotlivé složky terapie, které se zde používají a také formy a možnosti vzdělávání klientů s postižením v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež i mimo něj. Výzkum, jenž je zaměřen na vliv ucelené rehabilitace na klienty ústavu je uveden ve čtvrté kapitole. Charakter bakalářské práce je teoreticko empirický. Při zpracovávání byly použity tyto techniky a metody: analýza odborné literatury, obsahová analýza dokumentace o klientech, přímé pozorování a rozhovor s klienty. 6 1 Vymezení osob s tělesným postižením 1.1 Okruh osob s tělesným postižením Jedinci s tělesným postižením jsou na světě od nepaměti. Během této řady let se změnily nejen různé typy vad, některé byly vymíceny včasnou prevencí, léčbou či očkováním, ale změnily se i přístupy k lidem s tělesným postižením. V represivním období docházelo k likvidaci a segregaci jedinců s tělesným postižením. V dalším období převládala péče charitativní, což znamenalo péči o tyto jedince v klášterech a hospitálech, protože křesťanská společnost dodržovala rovnost před bohem a lásku k bližnímu svému. V následném období humanismu a renesance dochází k návratu antické vzdělanosti, což vede ke změně společnosti k jedincům s tělesným postižením a konečně se do popředí dostává výchova a vzdělávání. S vývojem společnosti přichází rehabilitační péče, kde zásadním bodem je prevence vzniku postižení a nemocí (Vítková, M., 1998, s.14). V dnešní době je hlavním cílem integrace, tedy možnost zapojení lidí s postižením mezi intaktní společnost. Moderním trendem je inkluze, což znamená vůbec žádné vyčleňování jedinců s tělesným postižením ze společnosti zdravých lidí (Vítková, M . , 2004, s.20). Vždy je postoj k jedincům s postižením závislý na kulturním, mravním,hospodářském stupni vývoje daného státu. Jedinec s tělesným postižením je zasažen v celé šíři své osobnosti. Nejen po stránce motorické, emocionální, poznávací, ale i ve funkci vnímání. Jedinci s postižením těžko získávají vlastní zkušenosti, protože jejich postižení jim nedovolí danou věc vyzkoušet a prozkoumat. Tím dítě přichází o spoustu možností optimálního rozvoje. Za jedince s tělesným postižením bude označen, kdo má omezenou pohybovou schopnost částečně či úplně, kdo má porušenou centrální či periferní nervovou soustavu a nebo v důsledku omezení hybnosti díky jiným onemocněním jako např. srdeční, kostní choroby apod. (Vítková, M . , 2004, s.169). Tělesné postižení je dlouhodobý nebo trvalý stav. Pohybové poškození vzniká na základě dědičnosti v období pre, perí a postnatálním, nemocí nebo úrazem. Příčinami jsou vnější a vnitřní faktory. Podle Lili Monatové (1994) dělíme pohybové vady na: • vrozené včetně dědičných • získané Všechny pohybové vady mohou být různého rozsahu a stupně poškození. Druhy tělesných postižení dělíme na: • obrny centrální a periferní • deformace 7 • malformace • amputace Tyto skupiny se dále člení a jsou závislé na době vzniku a z příčiny ze které vznikly. 1.2 Obrny centrální a periferní Obrny se týkají centrální a periferní soustavy. V centrální části jde o mozek a míchu, v periferní části o obvodové nervstvo. Jedná se o senzomotorické poškození držení a pohybu na základě nepokračující léze, jenž zasáhla vyvíjející se mozek. Můžeme je dělit na: • cerebrální pohybové poruchy - obrny • centrální tonusové poruchy CTP • centrální koordinační poruchy CKP • dětská mozková obrna DMO • traumatické úrazy mozku • mozkové záněty • mozkové příhody • mozkové nádory • degenerativní onemocnění CNS U tělesných postižení může docházet k různým smíšeným formám (Vítková, M., 2004, s.173). Dětská mozková obrna Největší procento dětí s tělesným postižením je postiženo dětskou mozkovou obrnou. Jedná se o 50-60% z celkového počtu pohybových vad. DMO je centrální koordinační, tonusová porucha, která vzniká na základě postižení nezralého mozku v období prenatálním, perinatálním či postnatálním. Při DMO je typická tělesná neobratnost převážně v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj, neklid, nesoustředěnost, kolísání nálad, nedokonalá představivost apod. DMO můžeme členit na parézy, kdy jde o částečné poškození a plégie, kdy se jedná o úplné poškození. K DMO se často přidávají přidružené vady jako jsou poruchy zraku, řeči, mentální retardace, epilepsie a jiné. DMO se dříve nazývala Littleova nemoc, protože ji jako první popsal anglický lékař William John Little v polovině 19. století, i když informace o DMO jsou známé z dávné minulosti. Trpěli jí např. římský císař Claudius Tiberius Nero Germanicus, anglický král Richard III., anglický básník Georgie gordon Byron a další (Monatová, Lili., 1994, s.55). Neurolog Ivan Lesný, který je zakladatelem dětské neurologie u nás, použil v roce 1952 název 8 perinatální encefalopatie, který v roce 1959 přinesl již současný název dětská mozková obrna. Perinatální encefalopatie se ale používá pro všechny stupně a druhy poškození raného mozku v perinatálním období, což může vést podle Kabele (1988) k : • těžké poruchy hybnosti - DMO • poruchy psychomotoriky - lehká mozková dysfunkce L M D • poruchy psychiky, intelektu - mentální retardace M R • poruchy vědomí - epileptické záchvaty DMO vzniká v období prenatálním, perinatálním, postnatálním vlivem činitelů, kteří v daných obdobích na nezrající mozek utočí. 1) činitelé v období prenatálním - infekce, které gravidní žena prodělá v první části těhotenství. Musíme sem zařadit toxoplasmózu, což je infekce přenášená ze zvířat na člověka, dále pak rubeola (zarděnky), ale také nemoci virového původu. Dalším rizikem je hypertenze (vysoký krevní tlak) Velkým problémem je RTG záření. Dalším nebezpečím může být nedostatek vitamínů čili avitaminóza v době těhotenství. Plod může být nedonosený, může dojít k úrazu břicha např. autohavárie, ale jsou tu i faktory dědičné. 2) činitelé v období perinatálním - sem řadíme nedonosený plod, komplikace během porodu (překotný, protrahovaný, klešťový porod, poloha plodu příčná nebo koncem pánevním). Může dojít ke krvácení do mozku. Dalším nebezpečným faktorem je nízká porodní hmotnost, mnohočetná těhotenství, ale také Rh - inkompatibilita, hypoglykémie, asfyxie apod. 3) činitelé v období postnatálním - jedná se o onemocnění vznikající do jednoho roku věku jedince. Jsou to hlavně infekce typu meningitidy a encefalitidy. Dále pak úrazy hlavy jako jsou otřesy mozku (komoce), stlačení mozku (komprese) a zhmoždění mozku (kontuze), kterým se dá předcházet. Prevalence DMO je kolem 1,5-3 na lOOOživě narozených dětí. Dříve se uvádělo snížení výskytu DMO, ale dnes jsou čísla opět vyšší hlavně z důvodu záchrany dětí, které se v minulosti nedaly v žádném případě zachránit např. nízká porodní hmotnost a předčasné porody. Státy se ve výskytu DMO mírně liší (Kraus, J. a kol., 2005, s.35). DMO rozdělujeme na dvě formy: 1) forma nespastická • hypotonie - je to forma chabé obrny, která je nápadnější na dolních končetinách. Setkáme se s ní v kojeneckém věku, v dalších fázích se mění na formu spastickou nebo 9 dyskinetickou. V případě, že nedojde ke změně, je velmi narušen intelekt. Svalové napětí je snížené (Vítková, M., 1998, s.26). • dyskineze - dříve používán název extrapyramidová. Jsou pro ni typické nepotlačitelné mimovolní pohyby, které narušují hybnost a nejdou sebevětším soustředěním ovlivnit. Tyto pohyby jsou steroidní, choreatické, balistické nebo myoklonické (Lesný, L, Špitz, I, 1989, s.34). • mozečková forma - ataxie je charakteristická snížením svalového napětí a poruchami pohybové koordinace. Je to forma vzácná, která vede k velmi těžkým pohybovým postižením a k těžké mentální retardaci. Někteří autoři ji považují za samostatný syndrom (Vítková, M . , 1998, s.26). 2) forma spastická • kvadruparetická forma - jedná se o velmi rozsáhlé poškození CNS. Narušena je senzomotorika všech čtyř končetin i hlavy. Většinou se jedná o kombinované postižení nejčastěji v kombinaci s mentální retardací a epilepsií. Kvadruparéza se vyznačuje obloukovitým prohnutím těla dozadu díky zvýšenému svalovému napětí v zádech. Ruka je zatnutá v pěst, jednostranně natočená, paže jsou ohnuté, nohy mohou být natažené či ohnuté s chybným postavením a s vnitřní rotací (Hedderich, 1999, s.36, in Vítková 2004). Je velmi narušena hrubá a jemná motorika, pokaždé jsou přítomny ortopedické vady a je velmi malá pravděpodobnost dosažení vertikální polohy (Vítková, M., 2004, s.176). • diparetická forma - postižení vzniká při poškození mozku v temenním laloku. Dochází k poškození v oblasti dolních končetin. Chůze jedince má nůžkovitý charakter, protože nohy jsou ve vnitřní rotaci, také dochází k jejich chybnému postavení (Hedderich, 1999, s.37, in Vítková 2004). Chůze je možná v pozdějším věku než u ostatních, ale dá se jí docílit jak s pomůckami tak i bez nich. Důležité je nevynucovat vzpřimování násilím, protože pak dochází k fixačním chybám. Lepší je, aby dítě bylo vedené k fyziologickému vzpřímení (Vítková, M., 1998, s.74). • hemiparetická forma - vzniká při lokálním poškození, které je způsobeno krvácením do mozku v postranních komorách mozkové kůry. Jedná se o postižení poloviny těla v horizontálním směru, kdy horní končetina je postižena více než dolní. Paže je buď ve směru od těla nebo k tělu s dlaní otočenou směrem dolů. Nohy jsou chybném držení s rotací dovnitř (Hedderich, 1999, s.38, in Vítková 2004). Současná spolupráce obou rukou není příliš možná. Postižená ruka má velké problémy s jemnou motorikou a s pohyby prstů. Chůze je možná, i když často bývá narušena rovnováha. Ortopedické vady se objeví v pozdějším věku 10 (Vítková, M . , 2004, s. 177). Pokud je postižena pravá hemisféra dosahují průměrně IQ90, pokud je postižena levá hemisféra bývá jedna polovina dětí v normě, ale druhá má sníženou inteligenci na úroveň lehké mentální retardace průměrně kolem IQ65 bez rozdílu mezi verbální a názorovou složkou (Říčan, Krejčířová,1997, in Vítková, 1998). Dětská obrna (poliomyelitis) Také někdy nazývaná Heine-Mediniova nemoc, která je způsobena virem zanechávající velmi těžké následky. Dětská obrna probíhá ve dvou fázích, kdy první připomíná chřipkovou infekci s náznakem uzdravení, ale poté přichází druhá fáze s horečkami a s příznaky podráždění mozkových blan. V roce 1958 bylo Československo první zemí, která použila Sabinovu vakcínu a od roku 1961 nebyl u nás zaznamenán žádný nový případ (Monatová, L., 1994, s.61). Obrna míchy Jedná se o velmi závažné postižení, jenž vzniká na základě onemocnění, které je zčásti podmíněné dědičně nebo vrozenými faktory, ale také může vzniknout díky úrazu páteře s poraněním míchy (sport, dopravní nehody). Pokud je poraněno pár předních kořenů dojde k chabé obrně bez poruch citlivosti, když je ale porušena polovina páteřní míchy bude jednostranně ochrnuto kosterní svalstvo a na druhé straně dojde ke ztrátě citlivosti na teplo, chlad a bolest. V případě, že je mícha přerušena úplně dochází k ochrnutí kosterního svalstva a orgánů, jenž jsou zásobovány míšními kořeny. Důležitým faktorem je zdaje mícha zasažena částečně nebo úplně, ale také v jaké části je zasažena. Čím výše dojde k zasažení, tím horší jsou následky. Bude-li zasažena mícha bederní či křížová (segment C5-C8) dojde k paraparéze až paraplegii na dolních končetinách. Bude-li však zasažena horní část míchy (segment C1-C4) vznikne spastická kvadruparéza až kvadruplégie s poruchou citlivosti, jenž sahá až ke krku (Monatová, L., 1994, s.59). Rozštěp páteře Rozštěp páteře je vrozené postižení, které můžeme rozdělit podle místa zasažení na: • rozštěp páteře - spina bifida • rozštěp páteře a míšních plen - meningokéla • rozštěp páteře, plen a míchy- meningomyelokéla Postižení vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu, nejčastěji v bederní oblasti. Nutná je brzká neurochirurgická operace. Prognóza u posledních dvou typů není příznivá. Při tomto postižení dochází k částečné nebo úplné obrně dolních končetin a k obrně svěračů. Děti potřebují zvýšenou zdravotní péči. V dnešní době dochází k snižování tohoto postižení díky 11 včasnému screnningu vrozených vývojových vad ultrazvukem. Intelekt nebývá zasažen (Pipeková, J. a kol., 1998, s.134). Mozkové záněty (encephalitis) Nejčastěji jsou způsobeny mikrobem např. virem či bakterií, ale u některých příčinu vzniku neznáme. Nemoc probíhá ve dvou fázích, kdy v první části vnikne mikrob do těla (klíště, potravou, apod.) a začnou horečky. Průběh je v této části hodně podobný chřipce, doprovázen bolestí hlavy, malátností a nechutenstvím. Pak dojde ke zlepšení, ale brzy na to přichází další fáze, kdy je už mikrob přítomný v mozku. Tato fáze se vyznačuje vysokými horečkami, ochrnutím končetin, mozečkovými poruchami, časté jsou epileptické záchvaty a duševní poruchy. Jakmile nemoc odezní většinou vymizí i jednotlivé příznaky (Monatová, L., 1994, s.56). Mozkové nádory (tumor cerebri) Komplikací je stav po mozkovém nádoru. Po operaci většinou dochází k postižení v pohybové oblasti, ale také v oblasti řeči. Je nutné, aby pacient byl dlouhodobě sledován pro možnost návratu epileptických záchvatů. Z tohoto důvodu jsou mu podávány preventivně antiepileptika a má zákaz požívání alkoholu. Léčba je velmi náročná a požaduje spolupráci celé rodiny (Monatová, L., 1994, s.57). Mozkové příhody • Krvácení do mozku (ictus apoplecticus cerebri) je závažným onemocněním, který způsobuje ochrnutí jedné poloviny těla. Pokud je krevní výron rozsáhlý může dojít ochrnutí obou polovin těla, i když tento stav se většinou neslučuje se životem. Mozkové příhody postihují spíše lidi staršího věku, ale samozřejmě mohou nastat i u mladého člověka např. při vysokém krevním tlaku apod. • Mozková embólie (embólia cerebri) je způsobena zaklíněním krevní sraženiny, čímž dojde k nedokrvení mozku a následnému odumírání mozkové tkáně. Mozková embólie má za následek ochrnutí poloviny těla s více postiženou horní končetinou, která může být zasažena od lehké a nedostatečné síly až po hemiparézu či hemiplégii podle zasažení hemisféry (Pipeková, J. a kol., 1998, s.133) Traumatické obrny Traumatické obrny můžeme rozdělit na tři stupně podle zasažení lebky a mozku: • otřes mozku - komoce, který rozdělujeme na lehký, střední, těžký • stlačení mozku - komprese 12 • zhmoždění mozku - kontuse, způsobuje trvalou hemiparézu až hemiplegii. Dochází k němu vlivem vnitřního poranění. Jedná se o ložiskové traumatické postižení mozku, jenž působí na celý mozek včetně důležitých životních center. Kvantitativní poruchy vědomí mohou trvat různě dlouho, což způsobuje řadu dalších somatických a psychických problémů (Monatová, L., 1994, s.58) Každý úraz hlavy se musí brát vážně a nesmí být ponechán bez povšimnutí, protože některé projevy se ukáží až za několik hodin po úraze. Častým příznakem je nevolnost, zvracení a bolest hlavy. Vždy je nutné vyhledat odbornou pomoc. Degenerativní onemocnění mozku a míchy Degenerativní onemocnění se začnou rozvíjet až v průběhu života, kdy se začnou rozpadat a zanikat nervové buňky. Počátek nemoci je pomalý, ale postupně všechny faktory nasvědčující k chorobě narůstají. Nemocí tohoto typuje celá řada např.: • Mozečková heredoataxie (Senator-Marieova choroba) - je dědičná. Při této chorobě dochází k postupné degeneraci mozečku někdy i míchy. Typickým znakem je vrávoravá chůze, nystagmus (třes očí, rychlé pohyby očí), zraková atrofie a poruchy řeči. Postihuje jednu nebo obě hemisféry. Onemocnění může propuknout až po období puberty či na počátku dospělosti, ale i později. Prognóza je nepříznivá, je zde důležitá rehabilitace a působení na intelekt, protože dochází k snižování mentální úrovně, což vede až k demenci (Pipeková, J. a kol., 1998, s.134). • Roztroušená skleróza mozkomíšní (sclerosis cerebrospinalis multiplex) - původ není znám. Dochází k ložiskovým změnám na mozku a míše. Postihuje 1% populace, kdy u dětí nebývá obvyklá, ale u mladších dospělých se vyskytuje často. Příznaků bývá poměrně hodně k nejběžnějším patří poruchy pohybového aparátu, poruchy řeči a zraku. K duševním poruchám dochází zřídka, ale pokud je stádium pokročilé vyskytuje se demence. Je nutná komplexní rehabilitace a stejný postup u všech osob pohybujících se kolem pacienta (Monatová, L., 1994, s.58). • Friedreichova heredoataxie - je degenerativní onemocnění míchy, kdy dochází k rozpadu míšních provazců. Postihuje děti kolem 6 až 10 roku věku. Typickým znakem je deformace dolní končetiny, nejistá až vrávoravá chůze. Postupně dochází ke spastické obrně dolních končetin. Toto onemocnění má prognózu velmi nepříznivou (Pipeková, J. a kol., 1998, s.135). 13 Obrny periferních nervů K obrně periferních nervů může dojít úrazem, kdy dojde k přerušení nebo ke zhmoždění nervu na končetinách s částečnou nebo úplnou obrnou. U částečné obrny je zasažena pohyblivost a svalová síla, u úplné obrny dojde k tomu, že končetina bezvládně visí. K této nemoci může dojít také různými chorobami a záněty periferních nervů, což může mít nepříznivý vliv na pohyblivost. Rehabilitace u obrn periferních nervů je nezbytná. Jedná se hlavně o léčebnou rehabilitaci, která zahrnuje elektroléčbu, vodoléčbu, ale důležité jsou i ostatní složky ucelené rehabilitace (Monatová, L., 1994, s.62). 1.3 Deformace a malformace Deformace zahrnují velkou skupinu vrozených nebo získaných vad, které se vyznačují nesprávným tvarem některé části těla. Jsou to deformace lebky, hrudníku, páteře, kloubů, svalů a končetin. Rozlišujeme deformace vrozené a získané. Vrozené deformace vznikají v nitroděložním životě, kdy příčin vzniku může být velké množství, takže hovoříme o multifaktoriálním typu dědičnosti. Získané deformace mohou nastat jako důsledek nesprávného držení těla. Mohou takto začínat některé druhy skolióz a kyfóz. Příčiny mohou být vnitřní tedy fyziologické a vnější, kdy nemá jedinec dostatek pohybu, trpí obezitou, věnuje se jednostrannému pohybu, spí na měkkém lůžku a další. Důležitým faktorem je prevence a rehabilitační cvičení. Další příčinou jsou různá onemocnění, úrazy a popáleniny, jenž zanechávají trvalé následky (Monatová, L., 1994, s.62). Deformace lebky Mezi deformace lebky můžeme zařadit např. kraniostenozu, hydrocefalus či mikrocefalus. Je možná přítomnost mentální retardace. • Kraniostenoza - jedná se deformitu lebky z předčasného srůstu lebečních švů (http://slovnik-cizich-slov. abz.cz) • Hydrocefalus - jde o nahromadění mozkomíšního moku ve schránce lební. Etiologie je nejednotná, ačkoliv základní mechanismy jsou stejné. Může se jednat nadprodukci mozkomíšního moku, poruchu absorpce mozkomíšního moku, obstrukce průchodu mozkomíšního moku. Hydrocefalus dělíme na získaný, který způsobují meningitidy, nádory, nitrolební krvácení apod. Vrozený se vyskytuje 1:500 narozeným, vzniká jako samostatný syndrom či jako součást různých syndromů. Je zjistitelný ve 14 12. týdnu gravidity ultrazvukem, ale může také dojít k záměně s normálně se vyvíjejícími komorami (http://genetika.wz. cz). • Mikrocefalus - jedná se o abnormálně malou hlavu, čelo a temeno je ploché, obvod hlavy menší (http://www.maxdorf.cz). Deformace hrudníku Deformace hrudníku jsou různého typu a mohou způsobovat problémy s dýcháním, srdeční problémy, vadné držení těla a jiné. Pohyby hrudní páteře ovlivňují dynamiku dýchání a dýchání naopak ovlivňuje dynamiku páteře. Jedná se o ptačí hrudník, soudkovitý hrudník, hrudník kyfoskoliotický, vpadlý, klenutý, nesouměrný apod. • Ptačí hrudník (pectus carinatum) - je méně častou deformací hrudníku. Příčinou je rachitis, což je choroba projevující se kostnatěním tkání. Jde o ostré vystoupení horní části hrudní kosti ve tvaru lodního kýlu. Léčba je chirurgická také hlavně z kosmetického důvodu (http ://diskuse. apotykar. cz). • Soudkovitý hrudník - typické jsou horizontálně probíhající žebra se širokými mezižeberními prostory. Hrudník je v trvalém inspiračním (vdechovaném) postavení a má malou ventilační výkonnost (http://biomech.ftvs.cuni.cz). Deformace páteře Vadné držení těla postihuje až 50% dětí díky vnějším a vnitřním příčinám, které byli popsány výše. U jiných zdrojů se uvádí až 80% dětí s vadným držením těla a pokud hodnotíme i malé odchylky těžko bychom hledali dítě, jehož hybný systém by byl ideální (www.ortotika.cz). Vadné držení těla se vyznačuje změnami v zakřivení páteře nebo labilním držením těla. Skutečné deformity se vyznačují trvalostí a stálostí (Vítková, M , 2004, s.174). Můžeme je rozdělovat na: 1) Rovina saginální - předozadní • Hyperkyfóza - hrudní hyperkyfóza jsou tzv. kulatá záda, kdy je zvětšené vyklenutí hrudní páteře. Dochází k tomu při ochabování mezilopaťkových svalů. Bývá typická při některých nemocech jako např. při Scheuermannově chorobě (progresivně se zhoršující kyfóza a omezený rozsah extense hrudní páteře, postihuje 5% dětí kolem 10 roku věku, 2x více dívky) nebo při Bechtěrevově chorobě (revmatické zánětlivé onemocnění, kdy je snížena pohyblivost páteře až ztuhnutí kosterního aparátu). • Hyperlordóza - nadměrné prohnutí bederní páteře. Dochází k ní při ochabování břišního svalstva nebo pokud je celková nadměrná pohyblivost spojená s ochablostí. Bývá z důvodu velmi přetížené bederní páteře např. nošením vysokých podpadků. 15 • Plochá záda - jedná se o současně oploštělou bederní, hrudní i krční páteř. Na rozdíl od tzv.upnutého držení těla jde o setrvalý stav, který se napravuje cvičením (www.cvicime.cz) 2) Rovina frontální - čelní • Skolióza - jedná se o vychýlení páteře do strany. Jedinec má nestejnou výšku ramen a sešikmenou pánev. Trpí ji asi 2,5% dětí z populace. Vzniká následkem jednostranné zátěže, dochází k ní při nestejné délce dolních končetin. Výraznější skolióza se projeví nestejným sešlapáním podrážek u bot. Dělíme ji podle místa vzniku na krční, hrudní a bederní a dále se používá dělení podle typu C vybočení vlevo, D vybočení vpravo, S složená skolióza (Vítková, M., 2004, s.174). Deformace kloubů a končetin Mezi tyto deformace můžeme zařadit velkou skupinu pohybových vad, kterou tvoří např. nesprávný vývoj kyčelního kloubu, Perthesova choroba, bočitost kolen či plochá noha. • Nesprávný vývoj kyčelního kloubu - může jít o jednostranné, oboustranné či získané poškození kyčelního kloubu nedostatečným vývojem. Pokud dojde k úplnému vykloubení hlavice jde o luxaci, která postihuje asi 3% kojenců, když dojde jen k částečnému vykloubení jedná se o subluxaci, jenž postihuje 15% kojenců. V dnešní době se snažíme předcházet těmto poškozením povinným screeningem, kdy všechny děti ještě v porodnici jsou vyšetřeny ultrazvukem (Pipeková, J. a kol., 1998, s.136). • Perthesova choroba - jedná se o deformaci, která postihuje hlavici stehenní kosti a má příznivou prognózu. Příčinou je poškození cév, jenž vyživují kloubní hlavici. Nejvíce postihuje děti kolem 5 - 7 roku. Její léčba trvá asi dva roky (Pipeková, J. a kol., 1998, s.136). • Bočitost kolen - může být vnitřní nebo zevní. Jde o špatné postavení hlezenního kloubu. Vyvrácený kotník v takovém případě má špatný vliv na postavení pánve a dolních končetin (Pipeková, J. a kol., 1998, 136). • Plochá noha - vzniká vlivem vadného vývoje a postavením nohy, kdy se jedná o nedokonalou péči o nohy v době růstu. Velký vliv může mít špatná obuv, rychlý růst, závodní sportování, ale i poúrazové stavy. Hlavními příznaky jsou únava nohou při zátěži a delší chůzi, ale i při stání, dále pak otoky, pocity těžkých noh. Diagnózu stanovujeme pomocí plantoskopu a plantografú. Plantoskop je přístroj na němž hned vidíme klenbu nožní. Pantograf je deska, na které si uděláme otisk nohy při zátěži. Pro zlepšení používáme ortopedickou obuv a ortopedické vložky (www.dostry.cz). 16 Deformace svalů Myopatie je termín, který se používá širším smyslu slova při poškození svalového vlákna. Může být způsobeno geneticky nebo zevními faktory např. úrazy, intoxikací, záněty, metabolickými faktory apod. progresivní svalová dystrofie zaujímá víc jak 50% mezi svalovými chorobami. Jedná se o primární onemocnění příčně pruhovaného svalstva, kdy dochází k degeneraci svalových vláken, která jsou nahrazována vazivovou a tukovou tkání. V etiologii jsou důležité genetické faktory. Je to onemocnění progresivní s různou rychlostí a mírou postižení, i když všichni postižení mají v pozdějších stádiích minimální možnost pohybu. Nejdříve atrofújí kořeny končetin. U pacientů se kromě somatických problémů začnou vyskytovat deprese, špatná nálada a nechuť do života. Intelekt je u všech jedinců zachován. Důležitým faktorem je léčebná rehabilitace a pedagogicko-psychologická podpora. Kapounek (1988) uvádí dvě formy onemocnění: • Forma postihující ramenní pletenec - ramena ční dopředu, lopatky odstávají, mění se výraz obličeje, postihuje obě pohlaví, má dobrou prognózu. • Forma postihující pánevní pletenec - dědičnost dominantní, nejprve onemocní svalstvo pánve, později svalstvo dolních končetin. Hlavní část léčby je rehabilitace (Pipeková, J. a kol., 1998, s.136). Jiné členění rozeznává tyto formy: • Duchennova svalová dystrofie - postihuje především chlapce. Vede k postupnému rozpadu celého svalstva. Výskyt je uváděn různý od 1:1700 až po l:3500na počet novorozeneckých chlapců. První příznaky jsou patrné mezi 2 - 6 rokem, kdy se začnou vyskytovat časté pády, jiný druh chůze a jiné. Kolem 8-13 let je jedinec upoután na invalidní vozík a postupem času odkázán na pomoc okolí. Příčinou smrti je často srdeční slabost či slabost dýchacích svalů a dojde k ní většinou ve spánku ve věku 20 - 251et. • Beckerova svalová dystrofie - začíná v postpubertálním věku a má pomalejší průběh. Je to lehčí forma Duchennovy svalové dystrofie, která postihuje jen chlapce, u nichž neschopnost chůze nastupuje kolem 30 roku věku (www.zdravi.idnes.cz). Malformace Malformace je vrozená vývojová úchylka tvaru, zrůdný vzrůst přesahující meze variability organismu (Akademický slovník cizích slov, 2001, s.476). Z velkého množství takovýchto poškození můžeme uvést např: • Amélie - vrozené nevyvinutí končetin, popř.jiných částí těla 17 • Dysmelie - vrozený nedokonalý vývoj končetin nebo jiných částí těla • Peromelie - zrůdné zakrnění končetin, chybění části paže (předloktí, ruka) • Fokomélie - končetiny ve tvaru ploutve nasedající rovnou na ramena • Syndaktylie - vrozená vývojová vada, při které nejsou prsty od sebe odděleny • Polydaktylie - dědičný výskyt nenormálního počtu prstů, víceprstost (Akademický slovník cizích slov, 2001). 1.4 Amputace Amputace je operativní odstranění některé části těla nebo celé končetiny, ale i části orgánu. Příčinou mohou být úrazy např. autonehody, popáleniny a jiné. Dalším důvodem amputace mohou být různé choroby jako jsou cévní onemocnění, cukrovka apod. Amputovat jsme také nuceni v některých případech u zhoubných nádorů, ale i v případě otravy krve, kdy nejde situaci zvládnout konzervativními prostředky (Pipeková, J. a kol., 1998, s. 137). Pokud je amputace provedena přímo v kloubu, mluvíme tehdy o tzv. exartikulaci (Akademický slovník cizích slov, 2001). Amputace můžeme rozdělit podle fází, kdy jsou prováděny. Jedná se o amputaci primární, dochází k ní hned po úraze, amputaci sekundární, v některých případech je nutné vyčkat na průběh onemocnění a o amputaci terciální, provádí se kdykoliv v pozdější době po pečlivém a uvážlivém rozhodnutí. Amputace můžeme rozčlenit podle místa, kde k nim došlo. Jsou to amputace horních a dolních končetin, amputace prstů, amputace kombinovaná a amputace úplná. Amputace můžeme také členit na amputace vrozené, kdy se jedná o část nebo celou končetinu a umělé, kdy k amputování dojde v okamžiku úrazu nebo těsně po něm. Amputace dále dělíme podle příčiny na úrazy (autohavárie, poranění elektrickým proudem, atd.), cévní onemocnění (BurgerovaWiniwarterova choroba), zhoubné nádory na končetinách a infekční původu (Pipeková, J. a kol., 1998, s.137). Pacienti, kterým byla určitá část těla amputována, trpí nejen její ztrátou anatomickou, ale také ztrátou funkční. V další řadě nesmíme opomenout, že vznikl viditelný kosmetický problém, se kterým se musí pacient psychicky vyrovnat. Jedná se tedy o fyzické i psychické vyrovnávání se se ztrátou, kdy jsou velkými pomocníky lékaři z oboru plastické chirurgie, specialisté z oboru protetiky, ale také psychologové. K nahrazení amputovaných končetin používáme protézy, které nahrazují jak končetinu, tak její funkční stránku. 18 2 Ucelená rehabilitace 2.1 Pojem ucelené rehabilitace Pojem rehabilitace se vyskytuje v evropských zemích od konce druhé světové války. Rozvíjel se v zemích, pro které jedinci s tělesným postižením nebyli přítěží a dokázali je zapojit do běžného společenského života. Díky tomu vznikly deklarace, jimiž se dnes řídí mnoho států včetně České republiky. Cílem rehabilitace je včasná pomoc a snaha o to, aby nedošlo u jedince ke zdravotnímu postižení. V situacích, kdy se dítě s postižením narodilo nebo postižení vzniklo brzo po něm, používáme spíše slovo habilitace (Jesenský, J., 2001, s.17). V těchto případech je potřeba zajistit tzv. kruhovou péči tedy kompletní multidisciplinární tým lidí, kteří se budou snažit o zkvalitnění života jedince ve všech jeho složkách. Do této kruhové péče řadíme odborné lékaře, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, psychologa, speciálního pedagoga, sociálního pracovníka a rodiče. Středem všeho je dítě (Vítková, M . , 2003, s.65). Všichni tito odborníci musí spolu dokonale spolupracovat a komunikovat, protože na tom je založen úspěch rehabilitační péče. 2.2 Léčebná rehabilitace Léčebná rehabilitace je velmi významnou složkou. A bývá často složkou rozhodující. Představuje systém prvků, které se snaží o co největší možnou nápravu v pohybovém aparátu. Zahrnuje je různé terapie, které se snaží zabránit omezení a znemožnění vykonávat určité činnosti z důvodu nemoci. Léčebná rehabilitace se úzce propojuje s léčením klasickým, takže mnohdy nejde přesně určit hranici mezi těmito dvěma složkami. Je to rozsáhlá oblast, kde jsou nejvíce zastoupeny medicínské obory, ale najdeme tu i jiné, které sahají i do jiných oblastí a přispívají ke zlepšení fyzického, ale hlavně duševního zdraví. Možnosti jsou rozsáhlé, což nemá být důvodem k tomu, aby dítě prošlo všemi procedurami, ale spíše možností jak nalézt co nejlepší variantu pro konkrétního jedince. Rehabilitace by měla být nejen přesná, ale hlavně také v rámci možností příjemná (Kraus, J. a kol., 2005, s.229). Rodiče jsou v této oblasti velmi důležitým článkem a i na jejich přístupu a spolupráci s ostatními závisí výsledek celého vývoje. Můžeme uvést několik příkladů léčebné rehabilitace: 19 • Synergetická reflexní terapie Je to nová samostatná léčebná metoda, kterou objevil dr. W. Pfaffenrot. Slovo synergismus můžeme vysvětlit jako působení stejným směrem, či zvýšení léčebných účinků použitím kombinace dvou metod stejně působících. Nejvíce je používána u léčení a prevence u dětí s DMO a u dětí s neuroortopedickými poruchami. Tato terapie jako ani žádná jiná nemá schopnost vyléčit jedince, ale může dopomoci k velkému zlepšení zdravotního stavu. Metoda má vliv na centrální nervovou soustavu, při které se kombinují různé terapie a jejich spojením dochází k rozšíření účinku působení (Kraus, J. a kol., 2005, s.219). Používá tyto techniky a postupy - myofaciální technika (použití malého působení, při kterém dojde k přepjetí a po několika vteřinách se blokace uvolní), akupresura, chiroterapie (způsob ručního napravování), a doplňkové metody, který jsou např. laser, infračervené záření a jiné (Kraus, J. a kol., 2005, s.220). • Fyzikální terapie Do této metody patří různé druhy masáží, elektroléčby s různou intenzitou frekvenčních proudů, ultrazvuk, magnetoterapie, laserterapie, léčba světlem, termoterapie, balneoterapie (léčba přírodními prostředky) a vodoléčba (Jankovský, J., 2001, s.17). Posledně zmiňovaná má velmi dobrý vliv na jedince s postižením. Zahrnuje perličkové lázně a vířivé koupele. Děti s DMO mají rády vodní prostředí, protože jim dává pocit, že se mohou volně pohybovat, zažívají to, co reálně na souši nejsou schopné udělat. U této metody je dobré brát ohled na věk, vztah jedince k vodě a typ postižení (Kraus, J. a kol., 2005, s.222). • Plavání dětí s DMO Když jsou provozovány výše uvedené vodoléčebné metody, dítě u nich nebývá příliš aktivním. Změny můžeme dosáhnout u plavání s jedincem, což má pro něj nejen dobrý vliv na jeho fyzickou formu, ale ve vodě se cítí i samostatnějším a dochází i k psychickému uvolnění. Plavání působí pozitivně na krevní oběh, dýchací cesty, pohybový aparát, trávící soustavu i zlepšení metabolismu. S výukou plavání se dnes začíná hodně brzy. V prvopočátku dochází k přivykání na vodu a poté přichází samotný nácvik plavání. Když má dítě z vody strach, snažíme o odblokování nenásilným způsobem. Plavání je vhodné pro všechny typy postižení, ale také je nutné brát ohled na uspokojení a radost dítěte z pohybu ve vodě (Kraus, J. a kol., 2005, s.223-224). 20 • Léčebná tělesná výchova (LTV) Tato metoda patří u dětí s DMO k nej efektivnějším. Podle A. Gútha jde o dva přístupy. Prvním jsou gymnastické léčebné cviky a druhým je reflexní motorika. Tady nejvíce funguje Vojtova metoda reflexní lokomoce a metoda manželů Bobathových. Vojtova metoda — jedná se o reflexní plazení a reflexní otáčení. V padesátých letech minulého století dr. Vojta vypozoroval, že když se svalová spolupráce jednou vzbudí je automaticky zavedena do motoriky jedince. Výsledkem tedy je globální koordinační komplex, což je pohybový model, který vytvoří změny v držení těla (Kraus, J. a kol., 2005, s.193). V této metodě je důležité, že s dítětem cvičí matka a možnost má celá rodina, terapeut jen jejím učitelem a pomocníkem. Metoda manželů Bobathových - jde o terapeutický přístup pro kojence, starší děti i dospělé nejčastěji s DMO. V tomto případě nejde ani tak o metodu, ale o pochopení filozofie, která se na jedince dívá v jeho celistvosti. Metoda se vyvinula díky manželům Bobathovým ve čtyřicátých letech minulého století a prošla několika změnami i díky tomu, že dnešní medicína je schopna zachránit i děti s velmi nízkou porodní hmotností. Jednou z nej důležitějších věcí je, aby terapeut udělal důkladnou analýzu podle níž se stanový cíl, kterého se bude dosahovat. Sleduje, co dítě zvládá samo, kde je potřeba mu pomoci a co vůbec nezvládá. Neustále si klade otázku, jak to dítě zvládá a proč něco není schopno zvládnout. Musí mít též na paměti i přidružené vady, které mohou narušovat pohyb dítěte. Když je splněn cíl, pacient je znovu analyzován a je položen další terapeutický plán. Pokud není stanovený cíl splněn udělá se nové vyšetření a stanový se nový postup (Kraus, J. a kol., 2005, s.211). U tohoto přístupu je kladen velký důraz na výcvik rodičů, kolektivní práci a rannou intervenci. Mezi hlavní tým patří fyzioterapeuti, logopéd, ergoterapeut a samozřejmostí jsou rodiče dítěte (Kraus, J. a kol., 2005, s.217). Metodika profesora Tardieu — je metoda, při které profesor děti rozděluje na dvě skupiny podle jejich postižení. Z tohoto rozdělení jedna skupina vychází jako vzdělavatelná a schopná začlenění, což jsou děti s poruchou centrálního motoneuronu a druhá má natolik zasaženou intelektovou stránku, že by terapie pro ně byla velice náročná a hlavně by nepřinášela kýžený výsledek. Toto rozdělení je poněkud tvrdé a dalo by se o něm dlouze diskutovat, ale výsledky jeho činnosti mluví samy za sebe. Na dítě je pohlíženo po stránce pedagogickopsychologické, kdy je pozornost věnována hlavně intelektu. V této metodě se používá faktorové hodnocení což je velmi důkladné hodnocení 26 položek, které začínají etiologií, přes vyšetření motoriky až po hodnocení chůze. Tardieu dělí terapeutický plán na dvě části: 21 krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá vychází z aktuálního zdravotního stavu jedince, dlouhodobá je plánována na delší aktivity jako např. využití volného času, vzdělávání, fyzikální terapie apod. (Kraus, J. a kol., 2005, s.227). • Cvičení na míči Gymnastické míče už patří v dnešní době k běžným rehabilitačním pomůckám. Jedná se o činnost, kdy s dítětem jemně pohupujeme a polohujeme ho do pozic mimo jeho těžiště. Vše musí probíhat pomalu a v klidu, aby dítě cítilo pocit bezpečí a dokázalo tak uvolnit ztuhlé tělo. U starších jedinců děláme tzv. balanční cviky, kdy je potřebná spolupráce dítěte, které musí stále hledat své těžiště. Cvičení na míči má dobrý vliv na svalové skupiny, jenž nejsou běžně a tak často zapojovány, na dýchací a zažívací soustavu. Míče svou pružností umožňují odstranění přebytku energie. To se nám hodí hlavně u dětí hyperaktivních (Kraus, J. a kol., 2005, s. 221-222). • Ergoterapie Patří mezi léčebnou rehabilitaci a jedná se o léčbu prací. Podstatou metody je, aby dítě či dospělý jedinec byli schopni vykonávat činnosti, které mu umožní plnohodnotné prožití života. Tuto metodu lze studovat na vysokých školách a v posledních letech se dostává hodně do popředí terapií. Ergoterapii rozdělujeme na čtyři oblasti, které jsou vzájemně propojené a úzce se ovlivňují. Kondiční ergoterapie - jde hlavně o dobrou psychickou vyrovnanost jedince. Ergoterapie cílená na postiženou oblast - jedná se o pohyb při práci přesně stanovený v rozsahu a v množství. Ergoterapie zaměřená na pracovní začlenění — pro jedince s postižením je jeho budoucí povolání jedním z hlavních možností začlenění do společnosti, a proto je důležité rozvíjet jeho schopnosti na co nejvyšší možnou míru. Ergoterapie zaměřená na výchovu k soběstačnosti - jedná se o činnosti běžné denní potřeby, po jejichž zvládnutí získá jedinec možnost větší samostatnosti a důvěry v sám sebe. Určité zvláštnosti jsou v ergoterapii dětské, kdy je nutné přihlížet k tomu, že dítě nemá získané žádné stereotypy. Hlavní metodou je hra, jenž se dá různě rozdělovat podle dané vývojové etapy, ve které se právě dítě nachází. Je potřeba mít k jedincům individuální přístup a snaha dosáhnout co největší možné soběstačnosti. Jako v každé terapii i zde hrají důležitou úlohu rodiče a také jejich zapálení k této metodě. Ergoterapie svým rozsahem zasahuje jak do oblasti pracovní rehabilitace, tak i do sociální rehabilitace (Jankovský, J., 2001, s. 19-20). 22 • Hipoterapie Je další z terapií, která v tomto období prožívá velký rozmach. V této metodě jsou hlavní potřebou koně. Jedná se o to, že dítě se dostane do polohy, do které by se svou vlastní přirozeností nedostalo, protože mu vtom brání jeho postižení. Kůň působí na jedince svým stylem kroku, teplem, dotykem apod. Dítě je nuceno vyrovnávat svoje vychylování při kroku koně, díky teplu se stehenní přitahovače uvolňují, což pozitivně působí na psychiku jedince. Hipoterapie má dvě části, které je nutné respektovat. Za prvé je potřeba, aby vznikl kontakt mezi dítětem a koněm. Jde o určité překonání strachu dítěte z velkého zvířete, zvyk na jeho pohyb a splynutí s pohyby koně. Až je toto splněno, může dojít k další fázi, což je jízda sama. U dětí s určitým těžším stupněm postižení jako je např. kvadruparéza musíme zvolit metodu pasivní, kdy je jedinec položen přes koně nebo leží na krku koně. Ale i v tomto případě má tato terapie velký vliv na psychický stav, protože pro dítě je to vlastně jediná možná příležitost chůze. Předepsání hiporehabilitace je na lékaři. Terapie je vhodná a doporučována pro všechny formy DMO. Jen v případech dětí s epilepsií je důležitý individuální přístup, nejen kvůli záchvatům, ale i nemožnosti očkování proti tetanu (Kraus, J. a kol., 2005, s.228). • Canisterapie Terapie se začala používat od čtyřicátých let minulého století, kdy byl pes využit u zraněných vojáků. V dnešní době je rozšířena po celém světě a hojně využívána. U této terapie dochází k zlepšení jemné motoriky, komunikace, kreativity a emocionálního vývoje. Je možnost zbavit dítě strachu ze zvířat. Také dochází ke zklidnění agresivního chování jedince. Pes dokáže rozpoznat a ovlivní své chování k dítěti s postižením (Jankovský, J., 2001, s.21). Umí se radovat, je komunikativní, nestydí se. Dítě se v jeho přítomnosti cítí důležité a zapomíná na svá trápení a bolesti. Pes je důležitým pomocníkem a partnerem u jedinců zdravotně postižených jako asistenční pes, ale i u jedinců se zrakovým postižením má nezastupitelnou úlohu. Tito psi musí být dobře vycvičeni. V ČR je rozšiřovatelem prof. Zdeněk Matějček. Založil spolu s psychiatrem MuDr. Milošem Vojtěchovským sdružení AOVZ - Asociace odpovědného vztahu k malým zvířatům dne 16. 5. 1995, která je členem IAHAIO organizace, jenž sdružuje asociace z celého světa a pořádá různé konference (http://www.kirican.com). • Arteterapie Arteterapie je terapie, která má blízký vztah nejen k rehabilitaci léčebné, ale i k sociální, pedagogické a nakonec i k pracovní. Mezi prostředky, které tato terapie používá patří výtvarné činnosti různých technik i materiálů jako je keramika, dřevo, kov a jiné. Při užití 23 arteterapie dochází k zlepšení hrubé i jemné motoriky, estetičnosti a emočního cítění. U dětí s DMO dochází k radosti z vlastního úspěchu. Mohli bychom říct, že v tom případě se jedná o artefiletiku, u které jde spíše o výtvarný zážitek, o možnost nalezení místa ve společnosti než o to, že by se jednalo o terapii (Jankovský, J., 2001, s. 21). Pomůcky a techniky musíme vybírat podle zájmu dětí, ale i podle jejich zdravotních možností. K tomu nám slouží různé alternativy možností (prstové barvy, nástavce na tužky a pastelky, speciální nůžky, drátky a podobné pomůcky). Musíme si uvědomit, že dítě s postižením potřebuje velký prostor. Mezi oblíbené činnosti dětí s postižením patří modelování s hlíny, kreslení mandal, apod. Všechny tyto praktiky dokáží odvézt pozornost dítěte od jeho postižení a problémů, uvolní jeho mysl a vnitřně uklidní (Kraus, J. a kol., 2005, s.225). • Muzikoterapie Doklady o prvním využití muzikoterapie jsou ze 4. tisíciletí před Kristem (Pipeková, J., Vítková, M . , 2001, s.27). Po druhé světové válce se tato metoda vytvořila z několika navzájem si blízkých oblastí vědních oborů, ale největšího rozmachu a dobrému pochopení došlo na konci 80. a na začátku 90. let minulého století (Pipeková, J., Vítková, M . , 2001, s.34). Dnes můžeme říci, že muzikoterapie léčí pomocí hudby, rytmu a písněmi. Je dobrým pomocníkem u dětí s problémy s verbální komunikací, u dětí s DMO i u dětí s mentálním postižením. Dochází totiž k uklidnění celého těla, jeho harmonizaci a vnitřnímu uklidnění celého organismu. Jedinec se ale také snaží o aktivní zapojení, čímž se zlepšuje jeho rytmizace i dýchání. Muzikoterapie má také vliv na pochopení sama sebe, vzniká úcta k sobě samotnému i k druhým (Kraus, J. a kol., 2005, s.226). U léčebných prostředků rehabilitace musíme počítat i s léčením chirurgickým, hlavně u dětí s DMO. Dalšími podstatnými prostředky, jsou technické pomůcky, které slouží k ulehčení a zlepšení např. chůze u jedinců s tělesným postižením - vozíky elektrické, mechanické, chodítka, ortézy apod. (Jankovský, J., 2001, s.22). Dalším důležitým bodem jsou léky tedy medikamentózni léčba, kterou neurolog MuDr. R. Šlapal považuje pouze za symptomatickou např. vitamíny, sedatíva, antiepileptika a jiné (Šlapal, R., 2002, s.24). Nesmíme opomenout lázeňskou léčbu, jenž je u dětí s DMO, ale i jiných postižení velmi důležitá. Na všechny procedury díky delšímu pobytu v lázních má dítě hodně času a během tohoto času se věnuje jen léčbě. Jedinci, kteří jsou na léčebném pobytu během školního roku plní školní povinnosti, jenž bývají zapracovány v jejich léčebných programech. Lázně pro dítě znamenají důležitý krok v jejich léčbě a proto je dobré, když mohou být s dítětem jeho rodiče nebo alespoň jeden z nich, aby mohlo být v psychické pohodě. Nejznámější lázně, které jsou 24 zaměřené na jedince s DMO je Hamzova dětská léčebna v Luži - Košumberk, Jánské Lázně a další, jenž jsou rozmístněné po celé České republice (Kraus, J. a kol., 2005, s.224). 2.3 Sociální rehabilitace U sociální rehabilitace je důležitým momentem, jak je člověk společností přijímán a respektován se všemi svými přednostmi i nedostatky. U jedince s postižením je tento úkol o to náročnější, že on sám musí akceptovat svou nemoc a díky tomu je lépe schopen se co nejlépe začlenit do společnosti. Když se mu začlenění povede, dojde u něj k vnitřní vyrovnanosti a spokojenosti se svým životem (Jankovský, J., 2001, s.23). Problém nastává tehdy, kdy jedinec není schopen přijmout svou tělesnou vadu, čímž dochází i ke špatné nebo spíše žádné integraci člověka do společnosti. Tato situace nastává díky tělesné vadě nebo při nižším výkonu. Prioritou dnešní doby by měla být možnost co nejlepšího začleňování - integrace po všech stránkách, sociální, pedagogické i pracovní, ale ještě větším cílem a důkazem vyspělosti daného státu a společnosti je inkluze. Inkluze je vlastně stav, kdy jedinec s postižením není vůbec vyčleněn a je rovnou součástí veškerého dění v daném společenství (Vítková, M., 2004, s.20). Tyto snahy probíhají i v České republice, takže pomalými kroky se přechází od integrace k inkluzi, ale k úplné změně dojde až za několik let. Velkou a nedílnou součástí sociální rehabilitace je rodina a její funkčnost. Protože díky ní je možné dojít k cílům, kdy jedinec dokáže používat všechny své schopnosti, dovednosti a návyky, přijmout určité společenské role, které jsou prospěšné nejen pro něj, ale i pro celou společnost. V rodině, ve které se narodí dítě se zdravotním či jiným postižením, dojde k velké zátěži na všechny členy rodiny. Jedná se hlavně o vyrovnání se s celou situací, přijmutí této situace a dokázat přijmout tento stav za svůj nový životní úkol. Jedná se o coping-proces, což znamená vyrovnání se se situací, sžití se s problémem (Kraus, J. a kol., 2005, s.269). Bohužel to často vede k výčitkám mezi partnery, k jejich vzájemnému oddalování a v nej horších případech i k rozpadu vztahu, který ale dítě pro svůj harmonický vývoj potřebuje. Každý rozvod je nejen emočně náročný, ale rodina se dostává i na nižší socioekonomickou úroveň (Kraus, J. a kol., 2005, s.267). Je to těžkou zkouškou, protože rodiče se na své dítě těšili už dlouho před jeho narozením a najednou jejich očekávání není naplněno. Pokud ale partneři dokáží překonat prvopočáteční šok, obranu, kterou se v sobě snaží vytvořit a přijmou dítě takové jaké je, budou se moci radovat z každého jeho úspěchu. Dětský úsměv je tím nejcennějším darem pro všechny rodiče. Rodiny, jenž se starají o dítě se zdravotním postižením tvoří pro stát důležitý sociální prvek, který ovšem nemůže být nikdy plně doceněn. 25 Je důležité dát vědět rodičům, že nejsou na tento těžký úkol sami, že je zde s nimi tým lékařů, psychologů, speciálních pedagogů, fyzioterapeutů, sociálních pracovníků a spousta dalších lidí, jenž jim budou v jejich nelehké situaci nápomocni. Samozřejmě dochází k tomu, že ne vždy je rodina rodinou fungující. V těchto případech jsou lidé se zdravotním postižením v zařízeních jako jsou ústavy sociální péče, zdravotnická zařízení, nestatní neziskové organizace nebo chráněné podporované bydlení (Jankovský, J., 2001, s.24). Pro sociální rehabilitaci jsou podstatné taktéž rehabilitační pomůcky, bezbariérovost prostředí, v němž jedinci se zdravotním postižením žijí. Dále sem patří mimořádné výhody a sociální dávky, které mají jedince materiálně zabezpečit v běžném životě. Mimořádnými výhodami se rozumí zajištění osob s těžkým zdravotním postižením, jenž určují k tomu určené komise, u dětí od jednoho roku věku podle vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb. Dělí se na I. stupeň TP, který zajišťuje majiteli uvolnění vyhrazeného místa v dopravních prostředcích a přednost na úřadech. II. stupeň ZTP kromě předchozího má právo na bezplatné cestování MHD, slevy u vlaků a dálkových autobusů, slevu na sportovní a kulturní činnosti. III. stupeň ZTP/P mimo výše uvedeného má právo na bezplatnou dopravu doprovázející osoby, u vstupenek má průvodce slevu. Aby jedinci byl přiznán příspěvek na auto a jeho provoz musí splňovat II. a III. stupeň (Kraus, J. a kol., 2005, s.275). Podle zákona 436/2004 o sociálním zabezpečení dochází ke změně z pojmu osoba se změněnou pracovní schopností ZPS na nový pojem osoba se zdravotním postižením. Osoby se zdravotním postižením se dále dělí na osoby s těžkým zdravotním postižením TZP, osoby částečně invalidní a osoby zdravotně znevýhodněné (Zámečníkova, D., 2005, s.62). Dávek sociálního zabezpečení je nepřeberné množství, jenž se neustále mění. Jejich plný výčet najdeme na webových stránkách MPSV. V neposlední řadě do sociální rehabilitace patří také osobní asistence. Je to služba, kdy se jedinec se zdravotním postižením může samostatně rozhodovat o svých potřebách a touhách, při kterých je mu nápomocna druhá osoba. Rozdíl mezi osobní asistencí a pečovatelskou službou je znatelný v několika bodech (Vítková, M., 2004, s.190). Osobní asistence je činnost neomezená časově, místem, ponechávající individuálnost žadatele, není potřeba speciálního vzdělání, zajišťující základní potřeby, pomoc při domácích činnostech, při vzdělání, při zaměstnání, při běžných činnostech denní potřeby. Dělí se na tři typy osobní asistence. Prvním typem je nárazová konající se o víkendech, na různých kurzech apod. Druhý typ je asistence pravidelná, týká se zaměstnání, společenských aktivit, sportovních činnostech, domácích činnostech a základních hygienických potřeb. Třetím typem je nepřetržitá celodenní asistence, která je přítomna v jakoukoliv denní či noční hodinu, při všech činnostech, které klient potřebuje a vyžaduje (Vítková, M . , 2004, s. 191). Ještě ji rozdělujeme 26 na sebeurčující a řízenou. První jmenovaná je pro osoby, jenž jsou schopné si sami řídit a určovat náplň osobního asistenta. Druhá je pro osoby, které nezvládnou díky svému postižení osobního asistenta řídit (mentální retardace) nebo u smyslových vad, kdy je potřeba asistenta nutná okolnostmi (Vítková, M , 2004, s.192). Pečovatelská služba je služba, kterou stanoví lékař, služby jsou vykonávány jen v čase a v domácnosti, které určí ona, financováno je příslušným úřadem (Vítková, M., 2004, s. 194). 2.4 Pedagogická rehabilitace Pedagogická rehabilitace je podstatná a důležitá pro jedince s postižením od narození i pro jedince s postižením získaným v pozdější době. Jedná se hlavně o výchovu a vzdělávání v celém procesu vývoje jedince. Základním momentem je raná péče, včasná intervence. Raná péče je systém služeb, které pomáhají dítěti a rodině s jakýmkoliv zdravotním postižením zmírňovat a odstraňovat následky. Čím dříve jsou služby zapojeny do běžného života dítěte s postižením, tím více se dají napravit a rozvíjet složky, jenž byly narušeny. Dětský mozek má výhodu plasticity, což je vlastně základním bodem rané péče a díky tomu může dojít k velkému zlepšení ohroženého vývoje dítěte (Opatřilová, D., 2005, s.16). Tyto služby jsou poskytovány do doby než je dítě zařazeno do nějakého typu školy podle jeho možností. Pedagogická rehabilitace je působištěm pro speciální pedagogiku. Ta se rozděluje podle druhu postižení na somatopedii, psychopedii, etopedii, surdopedii, oftalmologii, logopedii, ale také nezapomíná na kombinaci různých postižení, kdy se jedná o pedagogiku pro jedince s více vadami. I když speciální pedagogika využívá všech dostupných speciálních metod je důležitá spolupráce i s dalšími obory, kterými jsou např. medicína, psychologie, sociologie a jiné. Hlavním úkolem pedagogické rehabilitace je dosažení optimálního rozvoje osobnosti po všech stránkách, aby jedinec vedl produktivní život a nedostal se na okraj společnosti (Jankovský, J., 2001, s.25). Nejen raná péče, ale i školní edukace a profesní vzdělávání je cílem pedagogické rehabilitace. Možnost vzdělávání jedinců se zdravotním postižením se řídí novým školním zákonem 561/2004 ze dne 24. 9. 2004 s novelizací 383/2005 ze dne 1. 12. 2005 a vyhláškami na něj navazující. Důležitou vyhláškou pro děti se zdravotním postižením je vyhláška číslo 72/2005 ze dne 9. 2. 2005 o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, kam patří pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Další důležitou vyhláškou pro vzdělávání dětí se zdravotním postižením je vyhláška číslo 73/2005 ze dne 9. 2. 2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se 27 speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Děti se zdravotním postižením se mohou vzdělávat v ČR v běžných typech škol. Dochází tak k minimalizaci odloučení od rodiny než tomu bývalo v dřívějších dobách, ale také k rozvoji vztahů mezi běžnou populací a jedinci se zdravotním postižením, což vede k vzájemnému chápání a respektování odlišností u obou skupin. Zařazení žáka se zdravotním postižením do běžného typu škol vyžaduje ale spoustu podmínek, aby bylo docíleno kvalitního vzdělávání jak pro žáka s handicapem tak pro ostatní žáky dané třídy. Jen příkladem je možno uvést bezbariérovost, možnost asistenta nebo druhého pedagoga ve třídě, speciální pomůcky a mnoho dalších podmínek, které ale nemají být překážkou k možnosti vzdělávání žáka na běžné škole. Děti s těžkým či kombinovaným postižením studují na školách speciálního typu, kde je jim zajištěna veškerá péče pro jejich optimální vývoj. Důležitým mezníkem v životě všech žáků je rozhodnutí jejich profesní orientace, což je nelehkým úkolem jak pro žáky zdravé, tak o to větším a složitějším rozhodnutím je to pro žáky se zdravotním znevýhodněním. U těchto žáků často dochází k tomu, že nelze skloubit jejich zájmy, touhy a přání ohledně povolání, protože jim to nedovoluje jejich zdravotní stav. Žák se zdravotním postižením musí o svém pracovním uplatnění uvažovat již od základní školy. Tento úkol je v kompetenci žáka a jeho rodičů, ale také školy a profesního poradce na dané škole. Základním faktorem úspěšnosti výběru vhodného povolání pro žáka se zdravotním postižením je brát zřetel na jeho vlastnosti a schopnosti, ale také na možnost uplatnění na otevřeném trhu práce (Zámečníkova, D., 2005, s. 113). 2.5 Pracovní rehabilitace V pracovní rehabilitaci nejde jen o pracovní přípravu čili kvalifikaci, ale jde soubor procesů, které v sobě obsahují péči o jedince se zdravotním postižením. Jedná se o uplatnění na otevřeném trhu práce. Je důležité si uvědomit, že práce patří mezi primární potřeby člověka, které mu umožňují nejen finanční samostatnost, ale i duševní seberealizaci a potřebu aktivity. Ve chvílích, kdy dojde ke ztrátě zaměstnání či dlouhodobě trvá stav nemožnosti si najít adekvátní zaměstnání, může docházet k frustraci až ke stresovým stavům. Pracovní rehabilitace má za úkol snažit se takovým situacím předcházet a tyto problémy umět účelně řešit (Jankovský, J., 2001, s.28). Jak už bylo napsáno výše osoba se změněnou pracovní schopností byla nahrazena pojmem osoba se zdravotním postižením. Jedná se o osoby, které povolání sice mohou vykonávat, ale jsou omezeni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V zákoně č. 436/2004 je 28 vysvětlen pojem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je vlastně stav, který trvá víc jak jeden rok a narušuje psychické, fyzické a smyslové schopnosti, které brání plnění pracovních úkolů v plném rozsahu (Zámečníkova, D., 2005, s.62). Osoby, které mají nižší vzdělání, jsou méně zruční, imigranti a etnické skupiny, zdravotně postižení mají velké obtíže na otevřeném trhu práce a proto dochází ke zvyšování pracovních příležitostí i pro tyto občany. Zákon také stanovuje povinnosti pro zaměstnavatele, jejich spolupráci s pracovními úřady a tím k rozšiřování pracovních možností pro osoby se zdravotním postižením. Úřad práce by měl zaměstnavatele informovat o možných poradenských službách při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, pomáhat vytvářet pracovní místa pro tyto osoby, pomáhat řešit otázky, při individuálních problémech při přizpůsobování osob se zdravotním postižením pracovnímu místu. Na druhou stranu jsou zaměstnavatelé povinni ohlašovat volná pracovní místa a oznamovat zda jde o místo pro osobu se zdravotním postižením, pomáhat úřadu práce při pracovní rehabilitaci, mít evidenci osob se zdravotním postižením a o pracovních místech pro tyto osoby (zákon 435/2004 Sb. o zaměstnanosti in Zámečníkova, D., 2005). Zákon dále stanovuje, že zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají více jak 25 lidí, musí plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením, jenž činí 4% a mohou si vybrat z několika variant tohoto plnění. • Zaměstnávat osoby se zdravotním postižením v pracovním poměru • Odebírat výrobky či služby od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více jak 50% osob se zdravotním postižením nebo např. z chráněných dílen, státem registrovanou církví či obecně prospěšnou společností • Odvod do státního rozpočtu • Různá kombinace výše uvedeného Velkým pomocníkem v pracovní rehabilitaci je poradenská činnost, která pomáhá osobám se zdravotním postižením, hledat informace o daných povoláních, o možnostech dalšího studia, informace o možnosti vykonávat dané povolání, jaké jsou předpoklady a požadavky pro danou práci, pomáhat v přípravě na povolání. Informovat o možnostech rekvalifikace. Dále se zaměřuje na posuzování zdravotního, psychického stavu a kvalifikace osoby pro možnost doporučení vhodného povolání. Odstraňuje překážky, které narušují možnost vstupu na otevřený trh práce. Poradenská činnost funguje ve dvou formách jako skupinové poradenství a individuální poradenství (Zámečníkova, D., 2005, s.65). Pracovní rehabilitace patří mezi důležité momenty ovlivňující průběh celého života osoby se zdravotním postižením. 29 3 Vývoj a současnost ucelené rehabilitace v Ústavu sociální péče pro telesné postiženou mládež Kociánka 3.1 Historie a vývoj Ústavu sociální péče pro telesne postiženou mládež Na území dnešního areálu byl knížecí a poté královský dvorec Přemyslovský. Doba vzniku není přesně určena, ale předpokládá se 12. století. V roce 1919 koupil celý areál Zemský spolek pro výchovu mrzáčků na Moravě a ve Slezsku. Koupen byl téměř celý na dluh za 350 000 korun. Vznikl tak ústav pro jedince s tělesným postižením v Brně Králově poli. V té době ale nesl název Ustav pro zmrzačelé. První valná hromada spolku se konala dne 23. června 1919. Toto datum je dnes považováno za výročí založení ústavu, i když byl Spolek ustanoven již 28. 4. 1919. Založen byl učitelem a humanistou Janem Chlupem z podnětu Dr. Alice Masarykové a prof. Dr. Rudolfa Jedličky (Monatová, 1998, s.42). Cílem ústavu bylo poskytnout péči dětem s tělesným postižením v celém rozsahu. I když tehdejší metody výchovy, rehabilitace a vzdělávání nemůžeme srovnávat se současnými projekty a programy, představovala činnost Spolku na svou dobu komplexní profesionální péči. Po druhé světové válce byl ústav již 20. 8. 1945 znárodněn přes protesty Spolku. Spolek se rozpustil a ústav se stal majetkem státu. Došlo ke změně jména ze Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáků na Moravě a ve Slezsku na Zemský ústav tělesně vadných. Bohužel přišlo to, co zakladatelé očekávali. Utlum rozvoje a celková stagnace ústavu, jak v otázkách léčebných tak i pedagogických a edukačních. Během nadcházejících 40ti let se instituce stále více uzavírala před veřejností. Kociánka byla zařazena do soustavy ústavů sociální péče v Československu. Do nich se děti a mladiství umísťovali podle druhu postižení. V tomto případě se jednalo o jedince (pouze a výhradně) s tělesným postižením. Ti, kteří bydleli v Brně a blízkém okolí navštěvovali jen ústavní školu. Děti a mládež z Moravy a Čech zůstávaly v ústavu na týdenní či celoroční pobyt. Typ pobytu se určoval také stupněm mobility a postojem rodičů. Mimo to, že byla jedincům s tělesným postižením poskytována odborná péče, vznikal tu problém segregace těchto dětí ze společnosti zdravých lidí. V této době se minimálně přihlíženo na potřeby dětí a mladistvích s tělesným postižením. V roce 1952 vzniklo dětské středisko Březejc u Velkého Meziříčí na Českomoravské vrchovině. Vybudovalo se z finanční sbírky Čechoameričanů. Jeho poloha je vhodná ke školám v přírodě a k letním táborům, ke kterým slouží dodnes. Až do roku 1980 byla využívána jen pro tyto účely od tohoto roku slouží jako instituce pro vzdělávání dětí s kombinovanými vadami (tělesné a mentální). Je tu Základní škola praktická a Praktická rodinná škola. Je zde 36 míst s poskytnutím veškerých služeb, které jedinci s postižením 30 vyžadují. V tomto středisku se konají mezinárodní tábory a psychorehabilitační pobyty pro děti z celé republiky. Ve své době další takové zařízení bylo ve Zbuchu u Plzně. I když by tento časový úsek zasloužil spíše slova kritiky než chvály, musíme vzpomenout na ty, kteří věnovali svůj volný čas, své nadšení a elán ke zpříjemnění dětství těm, kteří nemohly vyrůstat v rodinném prostředí. Myslím, že lidé, jenž v tu tuto neblahou dobu pracovali se snažili dělat maximum pro rozvoj dětí. Organizovali různé výlety, návštěvy kin a spoustu dalších volnočasových aktivit, což se často nemuselo setkávat s pochopením u nadřízených orgánů. V roce 1985 byla zpracována koncepce rozvoje ústavu. Snahou bylo zlepšit rehabilitaci, vztah rodičů a pracovníků, pobyt „chovanců". Změny to byly spíše materiální - autobus se zvedací plošinou, koně na činnost hipoterapie, vytápění pavilonů, a jiné). V roce 1989 začal stát přistupovat k jedincům se zdravotním postižením tak, aby jejich zařazení do společnosti bylo možné v co největší míře. Období po roce 1989 je obdobím velkých změn v přístupu k jedincům s tělesným postižením. Legislativní podmínky pro integraci zdravotně postižených dětí a žáků byly poprvé vyjádřeny zákonem ČNR č.390/1991 Sb.o předškolních a školských zařízeních (Vítková, M . , 2004, s.21). Dnes, jak již bylo zmíněno výše, se legislativní podmínky řídí školským zákonem 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. V této době také dochází ke změně, kdy se opouští od názvu „chovanci" a přechází se k názvu „klienti", což vystihuje rovnoprávnější vztah mezi ním a poskytovatelem služeb. Díky tomu, že neustále přibývá kombinovaných vad, přichází do ústavu klienti i s mentálním postižením, autismem, vždy by ale mělo být výraznější tělesné postižení, což se ale u všech klientů nedá zajistit. V roce 1993 vzniklo nové pracoviště na ulici Terezy Novákové v Brně - Řečkovicích, které se přezdívá „Tereza". Je to specializované zařízení Kociánky pro jedince s kombinovaným postižením, (viz kapitola 3.2) Pro toto zařízení je uvolněno jedno podlaží. V dalších patrech je domov pro matky s dětmi a pro děti s mentálním postižením. Ustav nyní používá název Ustav sociální péče pro tělesně postiženou mládež v Brně Králově Poli. Je státním zařízením s celorepublikovou působností pod patronátem Ministerstva práce a sociálních věcí. Je to otevřená instituce s denním, týdenním a celoročním pobytem pro jedince od 3 let do ukončení přípravy na povolání. Kapacitně je možné přijmout 450 klientů a z toho 322 je možné ubytovat. Počet těchto lůžek je sečten ze všech pracovišť Kociánky. Do ústavu jsou přijímány děti s neurologickými a ortopedickými nemocemi (nečastěji DMO všech typů). Neustále přibývá jedinců s těžkým či kombinovaným postižením. Dále je péče věnována i sociálně slabým jedincům. Všechny tyto okolnosti vedou 31 k potřebě úplné bezbariérovosti a kvalitnímu technickému vybavení, na čemž instituce neustále pracuje. Naopak díky možnosti integrace se očekává odchod klientů s lehčím postižením, kteří budou moci studovat na běžných základních, středních, vysokých školách a učilištích s tím, že v ústavu by byli jen ubytováni. Veškeré služby na Kociánce jsou poskytovány v týmové spolupráci všech odborníků, jenž si kladou za cíl stoprocentní zajištění požadavků a potřeb klientů. Celý systém představuje rehabilitaci, léčebnou preventivní péči, sociálně právní zabezpečení, výchovně vzdělávací potřeby, přípravu na budoucí povolání, logopedickou a psychologickou péči, pomoc rodičům a celým rodinám u dětí s tělesným postižením. Dalšími činnostmi, které ústav poskytuje jsou různé druhy terapií, provoz modelového chráněného bydlení, krátkodobé pobyty pro dítě vyžaduje-li to sociální situace v rodině, soudem nařízená ústavní výchova pro jedince s tělesným či v kombinaci s mentálním postižením, podle možností autodopravu pro klienty, ozdravné pobyty, vzdělávání zaměstnanců v oblasti sociální péče a jiné. U klientů musí být zajištěna komplexní výchova a vzdělávání, zlepšování či stabilizování zdravotního stavu, zaručena náhrada rodinné péče, rozvíjeno nadání klientů po všech jeho stránkách dle jeho zájmů. Ustav by se již neměl rozšiřovat o další budovy, protože už by to narušilo krásný zámecký park. Všechny úpravy se budou dít na stávajících stavbách, aby sloužili k co nej lepšímu komfortu pro klientelu zařízení a co největší možné bezbariérovosti. Uvažuje se o změně názvu z „ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež" na „centrum ucelené rehabilitace s diagnostickým pobytem". Může se to zdát jako změna, která nebude mít nijak velký vliv, ale slova a názvy v lidech zanechávají pocity a obrazy, jenž si pod nimi mohou představit a proto si myslím, že by tato proměna byla přínosem. v 3.2 Školy a možnosti vzdělávání pro jedince s tělesným postižením V ústavu jsou školy, které se řídí pokyny MŠMT a vyhláškami jimi vydanými. Je tu zastoupení škol pro žáky předškolního, školního a před profesního věku. Typy škol mohou navštěvovat studenti, jenž do školy dochází každodenně ze svých domovů, tzv. „ambulanti" a dále klienti ubytovaní v ústavu na týdenní či celoroční pobyt. • Mateřská škola Poskytuje služby dětem s tělesným postižením a jejich rodičům, dále pak dětem s neurologickým postižením, dětem v kombinaci s mentálním postižením a dětem zdravotně oslabeným. Pobyt dětí zde může být denního, týdenního, celoročního charakteru, ale i pobyt 32 s nepravidelnou docházkou. Odloučená pracoviště Mateřské školy jsou v Kojeneckém ústavu na Hlinkách 132, Brno, kde je jedna třída mateřské školy a na Voroněžské 5, Brno, kde jsou dvě třídy (http://www.skola-kocianka.net). • Speciálně pedagogické centrum Je součástí Mateřské školy a základní školy pro tělesně postižené. Zajišťuje poradenskou činnost pro rodiče, učitele, zákonné zástupce a to bezplatně. Pro rodiče problémových dětí individuální poradny. Dělají šetření školní zralosti a návrhy na odklad školní docházky. Poskytují poradenství v oblasti komunikace a řeči, náhradní komunikační možnosti. Pracují v rámci různých terapií jako jsou muzikoterapie, autoterapie, rodinná terapie, terapie na vodním lůžku a další. Umožňují vypůjčit si různé kompenzační pomůcky a odbornou literaturu. Vytváří činnost na rozvoj hrubé i jemné motoriky. Zajišťují možnost práce na počítači. Používají stimulační programy např. Portage - pro děti s mentálním postižením, pro děti s kombinovaným postižením, a jiné (http://www.skola-kocianka.net). • Základní škola Základní školu můžeme rozdělit do oblasti tří vzdělávacích programů, které v této době prochází změnou danou Školským zákonem 561/2004 ze dne 24. 9. 2004 a jeho novelizací 383/2005 ze dne 1. 12. 2005. Základní škola pro tělesně postižené Povinná školní docházka je devítiletá. Škola se dělí na první a druhý stupeň základní školy. První stupeň je od 1. - 5.třídy, druhý stupeň od 6. - 9.třídy. Zatím se výuka řídí podle vzdělávacího programu Základní škola č.j. 25018/98-22. Vyučuje se zde anglický jazyk, jehož výuka začíná od 4.ročníku. Žáci mohou být hodnoceni na vysvědčení vyznamenáním již od první třídy. Je možnost slovního hodnocení. Děti mohou navštěvovat přírodovědný, výtvarný a keramický kroužek. Základní škola praktická pro tělesně postižené Povinná školní docházka je devítiletá. Dělí se na první, druhý a třetí stupeň základní školy praktické. První stupeň od 1. - 3.třídy, druhý stupeň od 4. - ó.třídy a třetí stupeň od 7. - 9.třídy. V této době se stále řídí vzdělávacím programem Zvláštní školy č.j. 22980/97-22. Hodnotit žáky na vysvědčení je možné vyznamenáním. Jde hodnotit i slovně. Děti mohou navštěvovat výše uvedené zájmové kroužky. Základní škola speciální pro tělesné postižené Povinná školní docházka je desetiletá. Školu rozdělujeme na přípravný stupeň základní školy speciální, nižší, střední, vyšší a pracovní stupeň. Přípravný stupeň může trvat 1 až 3 roky s možností přestupu do nižšího stupně základní školy speciální (Švarcová, I. 2003, s.76). 33 Nižší stupeň trvá od 1. - 3.třídy. Střední stupeň od 4. - ó.třídy. Vyšší stupeň od 7. - 8. třídy. Pracovní stupeň od 9. - lO.třídy. Řídí se vzdělávacím programem č.j. 24035/97-22. Žáci základní školy speciální se hodnotí formou širšího slovního hodnocení. Žákům přípravného stupně se vydává osvědčení (Švarcová, L, 2003, s.74-75). Odloučená pracoviště základní školy jsou na Terezy Novákové 62a, Brno, kde je pět tříd Základní školy praktické, jedna třída Základní školy speciální a jedna třída rehabilitační třídy. Dalším je Kojenecký ústav na Hlinkách 132, Brno s jednou třídou přípravného stupně Základní školy speciální (http://www.skola-kocianka.net). • Možnosti předprofesní přípravy V ústavu se nachází několik možností studia po základní škole jakéhokoliv typu, ale klienti mohou navštěvovat i školy mimo ústav. Obchodní akademie 4 roky s maturitou Gymnázium - všeobecné 4 roky s maturitou Brašnář 3 roky Brašnářsko-sedlácké práce 3 roky Eltech., montážní práce 3 roky Šití oděvů 3 roky Krejčí 3 roky Mechanik elektro. zařízení 3 roky Zahradnické práce 3 roky Zahradník 3 roky Zámečnické práce a údržba 3 roky Obchodní škola 2 roky Rodinná škola 2 roky Praktická škola dvouletá 2 roky Praktická škola jednoletá 1 rok Chráněné modelové dílny jsou specifickou přípravou pro jedince s velmi těžkým postižením, které vznikly v rámci ústavu. Klienti jsou zacvičováni v jednoduchých pracovních činnostech. Zácvikové kurzy jsou také novou formou přípravy na povolání konané v rámci ústavu, pro absolventy ZŠpraktické a Z Sspeciální, těm co nedokončili Praktickou školu, jedincům se zdravotním postižením se základním vzděláním a s nedokončenou ZŠpraktickou či ZŠspeciální (Zámečníkova, D., 2005, s. 116-117). Další střední školy a učiliště mohou navštěvovat kdekoliv v České republice dle vlastního výběru. Řídí se vyhláškou 13/2005 ze dne 29.12. 2004 o středním vzdělávání a vzdělávání 34 v konzervatoři. Podmínkou pro přijetí je splnění povinné školní docházky, zdravotní způsobilost k oboru, splnění podmínek přijímacího řízení (Zákon 561/2004 §59). Stupně středního vzdělání jsou střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou (Zákon 561/2004 §58). K nejčastěji navštěvovaným školám mimo ústav patří Gemini, kde jsou obory Provoz služeb na 3 roky a Veřejnosprávní činnost na 5 let. Další je soukromé gymnázium Integra, které má 41eté a 81eté všeobecné gymnázium (http://www.skoly.vzdelani.cz). • Vysoké školy Jedinci s tělesným postižením mohou navštěvovat Vysokou školu při splnění přijímacích podmínek dané vysoké školy. 3.3 Jednotlivé terapie ucelené rehabilitace využívané v ústavu Ustav sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka se stal díky své globální péči moderním zařízením. Cílem ucelené rehabilitace v rámci ustavuje snaha zlepšit nebo alespoň stabilizovat zdravotní stav klienta a dovést ho co nejblíže k vlastní představě, co by chtěl v životě dělat. Všechny složky ucelené rehabilitace v ústavu jsou poskytovány týmem profesionálů ve svých oborech ať už medicínských, pedagogických, sociálních či psychologických, kteří spolu navzájem spolupracují a snaží se společnými silami dosáhnout co nejlepšího výsledku pro dobrý vývoj klienta. Léčebná rehabilitace v ústavu funguje od jeho založení. Dřívější léčba se lišila technickým vybavením, které bylo v té době dostupné. V dnešní době se používá nej modernější technické vybavení. • Fyzikální terapie - zařadíme sem různé druhy masáží, elektroléčbu, magnetoterapii, laser, termoterapii, vodoléčbu a plavání. Posledně jmenované jsou v ústavu provozovány v novém bazénu, který vznikl v roce 2000. Nachází se tu vířivá koupel, chodící pás a spousta dalších rehabilitačních pomůcek, které umožňují klientovi a fyzioterapeutovi rozšiřovat léčebné možnosti. Dále se používají rotopedy, gymnastické míče, které jsou nejen na rehabilitačních odděleních, ale i na pobytech (místnosti, kde klienti tráví volný čas) a ve třídách. • Ergoterapie je v ústavu od jeho založení a velice přispívá ke kvalitnímu vývoji klienta. Dříve se nazývala léčba prací. • Hipoterapie na Kociánce funguje od roku 1989. Počet koní se v průběhu let mění, nyní jich je pět. U stájí najdeme také kozy, králíky, čuníka, morčata, osmáky a jiná drobná zvířata, která mají velmi dobrý vliv na klienty. Klienti rádi pečují a starají se o zvířata. 35 Dochází tak u nich k získávání určitých povinností, které živý tvor potřebuje. Má to dobrý vliv na klienty, protože ti díky ústavní péči mohou mít často pocit, že všechny služby kolem jsou samozřejmostí. • Canisterapie na Kociánce není ve vlastním zastoupení. Psi se svými pány přicházejí za dětmi do ústavu. Tato terapie je velmi oblíbenou, bohužel finančně náročnou, takže nemůže být provozována ve větším rozsahu. Několik klientů vlastní asistenčního psa. • Arteterapie a muzikoterapie se provozuje po celém areálu v různých podobách. Tyto činnosti jsou běžně v určité podobě vykonávány i vychovatelem na odděleních. Příkladem můžeme uvést Centrum tvořivé činnosti na pavilonu „DEF", jenž vzniklo v letech 1993-1994. • Psychorelaxace je vedena odbornou psycholožkou. V ústavu byla použita poprvé v roce 2001 a výsledky u klientů jsou značné. Děti psycholožku navštěvují i mimo tuto činnost, kdy sejí svěřují se svými osobními problémy. • Dramatoterapie je také velmi oblíbenou terapií klientů, protože u ní mohou projevit své pocity a vlastní prožitky. • Sport je v ústavu zastoupen hned v několika variantách, takže každý klient může dojít k naplnění svých sportovních přání. Např. je to floorball, bocca, plavání, posilovna, atletika a mnoho dalších. V případě sociální rehabilitace se ústav snaží o co největší možnou spolupráci rodiny a zařízení, aby byla vždy přínosem pro klienta. Ne vždy ale rodina funguje, a potom ústav zastává roli rodiče v co největší možné míře, tak jak je to v rámci ústavní péče možné. Klientů s ústavní péčí není velké množství, ale přesto se jich určité procento v zařízení nachází. Ustav se o tyto klienty stará po všech stránkách - šacení, strava, vzdělávání, školní pomůcky, volnočasové aktivity, kapesné, apod. Pedagogická rehabilitace v rámci ústavu byla podrobně popsána výše v kapitole 3.2. Klienti s postižením mohou navštěvovat systém vzdělávání v rámci ústavu, ale je jim umožněno navštěvovat, integrovat se na jakoukoliv školu dle jejich výběru. Pracovní rehabilitace na Kociánce pomáhá klientům k možnosti vést plnohodnotný a samostatný život. V případech, kdy to není možné, snaží se najít pro klienta řešení, které mu umožní prožít krásný život s možností pracovního uplatnění např. v rámci ústavu. 36 4 Vliv ucelené rehabilitace na klienty Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka 4.1 Metody a cíle šetření Cílem výzkumného projektu bakalářské práce bylo zjistit jaký vliv má ucelená rehabilitace se svými léčebnými, sociálními, pedagogickými a pracovními terapiemi na celkový rozvoj osobnosti u dětí s tělesným postižením, případně s přidruženým mentálním postižením či sociálním postižením. Respondenty zkoumání byli klienti Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka. Zkoumáni byli dva chlapci a tři děvčata. Každý respondent má jinou diagnózu, jinou rodinnou situaci, jiné školní výsledky a odlišné představy o svém budoucím povolání a pracovním uplatnění. Metody výzkumného šetření Při zpracování výzkumného projektu bakalářské práce byly použity tyto metody: • přímé pozorování • přirozený experiment • obsahová analýza dokumentace klienta => individuální výchovné plány => psychologická vyšetření => osobní spisy sociálního odboru => zdravotní dokumentace 4.2 Charakteristika zkoumaného souboru Pro výzkum uvedený v bakalářské práci jsem zvolila heterogenní skupinu klientů ústavu ve věku od 151et dol71et s různým typem postižení a odlišnou mentální úrovní. Klienti jsou vybíráni z podnětného i nepodnětného prostředí. U vybraného souboru jsem dlouhodobě sledovala vliv léčebné, sociální, pedagogické a pracovní rehabilitace. Dále pak terapie, které tyto složky obsahují, rodinné prostředí, rodinné vzory, školní činnost, volnočasové aktivity, vliv výchovy, zájmy a možnosti pracovního uplatnění u klienta s tělesným postižením. 37 4.3 Případové studie Lenka Diagnóza: vícečetné kontuze mozku, apalický syndrom, plastická operace měkkých částí obličeje vpravo, CT - pokročilá mozková atrofie a poskontní atrofie tkáně v okolí. Věk: 16 let Osobní anamnéza: dívka z druhého těhotenství, narozena zdráva. Těžce zraněna při autohavárii. Týden v bezvědomí. Navštěvovala odloučené pracoviště Tereza, kde chodila do 1.-5. třídy ZŠpraktické. Nyní navštěvuje 8. třídu ZŠpraktické na Kociánce. Rodinná anamnéza: rodiče zdrávi, matka pracuje jako učitelka, otec je hlídač objektu. Jeden starší sourozenec, zdráv. Rodinné prostředí je podnětné. Velká snaha o zařazení dívky zpět do běžného života (zdravotní dokumentace). Léčebná rehabilitace: • Masáže - přispívají ke zlepšení stavu pravé horní končetiny. • Ergoterapie - zdokonalování hrubé a jemné motoriky, vedení k soběstačnosti. • Logopedie - zlepšování narušené plynulosti řeči a pomalého tempa řeči. • Psychiatrie - od 15 let se stav po psychické stránce zhoršil. Dívka utíkala, ztrácela orientaci, myšlenky se neustále vracely k autohavárii, představy o tom, že je bojovnicí, sexuálně obtěžovala dospělé, přejídala se. Byla nasazena medikamentózni léčba, díky které došlo ke zklidnění. • Psychorelaxace - snaha o uvolnění a uklidnění celého těla. Sociální rehabilitace: • Rodina - dívka je v ústavu na týdenní pobyt. Každý víkend odjíždí domů, kam se velmi těší. Dívka se běžně účastní všech aktivit, které rodina společně dělá (výlety do přírody, letní tábory, apod). Péče o dívku je nyní na dobré úrovni. Dlouho ale trvalo než se rodiče vyrovnali s úrazem své dcery, což se projevovalo tím, že otec měl snahu nutit dívku dělat věci, které nebyla schopna díky svému postižení zvládat. Problém nastal i při zjištění psychických problémů a při nasazení léků. Rodiče měli snahu dívku léčit přírodní cestou, navštěvovali léčitele, volili léky přírodního typu a chemické léky o víkendu nepodávali. To mělo za následek velké výkyvy jak chemických reakcí v těle, tak v psychickém kolísání 38 chovaní dívky. Po velkých prázdninách, kdy byla klientka dlouhodobě doma, začali léky podávat a stav se stabilizoval a velmi zlepšil. • Dívka - má snahu se neustále zlepšovat, i když její pokroky jsou malé. Snaží se být soběstačná, což s určitou kontrolou zvládá. Samostatnost v běžném životě, ale pravděpodobně nebude možná. V kolektivu je respektována, ale nemá žádnou blízkou kamarádku. Je samotářské povahy, více komunikuje s dospělými. • Ustav - snaha o rozvoj větší komunikace, vedení k samostatnosti, rozšíření možností volnočasových aktivit, které by se mohly stát koníčkem, jenž by vedly k uplatnění ve společnosti. Pedagogická rehabilitace: • Školní aktivity - dívka učivo zvládá v slabším rozsahu všeobecných vědomostí, početní úkony zvládá s pomocí, psaní je přiměřené postižení. • Volnočasové aktivity - dívka ráda chodí na procházky, vyšívá do papíru, sleduje pohádky na videu, poslouchá hudbu, někdy si i ráda zatancuje. Pracovní rehabilitace: • Pravděpodobně bude dívka navštěvovat po ukončení ZŠpraktické Rodinnou školu či Praktickou školu, kde bude pokračovat snaha o rozvíjení samostatných úkonů potřebných v běžném životě. Zařazení této dívenky na otevřený trh práce bude velmi náročný, z důvodu jejího postižení. Závěr: všechny terapie, které jsou s dívkou vykonávány přispívají ke zlepšení jejího zdravotního stavu, nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Spolupráce s rodinou je nyní na dobré úrovni, snaží se dívku co nejvíce zařadit do běžných životních aktivit. Je důležité zaměřit se na vyrovnání se se vzpomínkami na autohavárii, která se stala více jak před deseti lety. Dále je nutné rozvíjet hrubou i jemnou motoriku a rozvíjet praktické dovednosti, jenž by dívce umožňovaly alespoň minimální samostatnost v běžném životě. 39 Standa Diagnóza: malformace obličeje, dyslalie. Věk: 17 Osobní anamnéza: gravidita probíhala bez problémů, porod byl ve 42.týdnu, nekříšen, spontánně hlavičkou, PH 3550/52. Jakmile byla zjištěna vrozená vývojová vada, byl chlapec umístěn v kojeneckém ústavu. Již během tohoto pobytu proběhla operace rozštěpu rtu. Chlapec má na pravé straně obličeje malformace - rozštěp postihující čelo, oblast očí, rtů, horní víčko nestačí krýt oko, dolní víčko je špatně vyvinuto. Navštěvuje odborné učiliště na Kociánce obor zahradník prvním rokem. Rodinná anamnéza: rodiče rozvedeni, matka v loňském roce zemřela na rakovinu, jeden mladší sourozenec, sestra zdráva. Matka o chlapce nikdy nejevila velký zájem a styděla se za něj. Při minimální návštěvnosti chlapce ponižovala. Po smrti matky chlapec nejezdí vůbec domů, babička, sestra a nevlastní otec nejeví žádný zájem o chlapce. Je to učebnicový případ odmítaného dítěte (zdravotní dokumentace). Léčebná rehabilitace: chlapec během celého pobytu navštěvuje spoustu terapií, které mu pomáhají v jeho osobnostním rozvoji a přijmutí své viditelné vady. • Ergoterapie - rozvoj manuální zručnosti, samostatnosti, došlo k velkému zlepšení. • Hypoterapie - chlapec miluje péči o všechny zvířata, pomáhá každé odpoledne ve stájích i s drobným zvířectvem. • Canisterapie - chlapec si psy oblíbil a snaží se pomáhat při terapii ostatním dětem při kontaktu se psem. • Dramatoterapie - v nižším věku se věnoval loutkovému divadlu a hrál v různých školních i volnočasových představeních. Tato činnost chlapce uspokojovala a zlepšovala jeho vztahy s ostatními lidmi, ať už s vrstevníky či dospělými. • Muzikoterapie - chlapec pěkně a rád zpívá, účastní se pěveckých soutěží, které probíhají v ústavu či při různých akcích. • Arteterapie - chlapec se naučil používat všechny možné techniky, rád používá barvy na sklo, vyrábí keramické výrobky, kreslí velké obrazy. • Plavání - pomáhá chlapci zlepšovat kondici a fyzický skelet. 40 Sociální rehabilitace: Rodina - vztah rodiny a klienta byl vždycky na velmi špatné úrovni. Matka neměla zájem o chlapce v žádném směru. Školní pomůcky, kapesné, odívání šlo vždy mimo ni i když chlapec nebyl v ústavní péči. Ta byla schválena až po smrti matky. Při příjezdu matky musel chlapec chodit několik kroků za ní a nosit sluneční brýle. Matka se vyhýbala jakémukoliv kontaktu s pracovníky ústavu, k těm docházelo až po několika výzvách. • Chlapec - je manuálně velmi zručný a šikovný. Bývá rád středem pozornosti, touží být obdivován. Jeho výbuchy zlosti a vzteku s věkem pomalu ustupují. Nyní má spíše snahu pomáhat ostatním. • Ustav - se snaží rozvíjet sebevědomí a úctu sám k sobě, rozvíjení praktických dovedností, aby chlapec mohl vykonávat povolání, které ho bude uspokojovat. Je schopen samostatného života. Je jen potřeba naučit chlapce zacházet s větším obnosem peněz a také ho naučit péči o domácnost, protože díky dlouhodobé ústavní péči nejsou vybudovány základní pravidla samostatného bydlení. Pedagogická rehabilitace: • Školní aktivity - učivo chápe pomaleji, formuluje vlastní myšlenky, slovní zásoba by mohla být vyšší, pracovní tempo má dobré. • Volnočasové aktivity - sport, kreslení, zpěv, starost o zvířata, četba. Pracovní rehabilitace: • Chlapec se chtěl vyučit kuchařem, ale to mu bylo ze zdravotního hlediska zamítnuto. Rád by po ukončení oboru zahradník nastoupil na maturitní či učební obor zaměřený na sociální sféru. Chtěl by jednou pracovat s lidmi a pomáhat jim. Závěr: po té co byl chlapec přijat do ústavní péče se jeho psychický stav zlepšil. Je nutné se zaměřit na ukončení učiliště a motivovat v něm snahu pokračovat ve studiu, aby jeho uplatnění na volném trhu práce bylo co největší. Chlapec má předpoklady vést samostatný život, nutné zaměřit se na manipulaci s penězi a starost o domácnost. 41 Michaela Diagnóza: postižení míšních drah, malformace, dolichocefalická hlava, přidružen strabismus. Věk: 15 let Osobní anamnéza: dívka je z prvního těhotenství, porod spontánní, nebyla kříšena, četné malformace znesnadnily porod. Je upoutána na elektrický vozík, který řídí ústy. Osobní hygiena a péče o zevnějšek vždy za pomoci druhé osoby. Menstruace začala v roce 2002. Dokáže sedět bez opory. Navštěvuje 8.ročník ZŠ. Rodinná anamnéza: otec i matka zdraví, jeden mladší sourozenec, sestra zdráva. Otec pracuje jako řidič soukromé firmy, matka v domácnosti. Matka dlouho nechtěla dceru přijmout za vlastní, v této době byla veškerá starost na otci. Nyní je vztah dívky i rodičů kladný. Velmi podnětné rodinné prostředí (zdravotní dokumentace). Léčebná rehabilitace: ie pro dívku velmi důležitá a nezbytná. • Fyzikální terapie - dívka využívá všechny prvky vodoléčby, masáží, termoterapie, magnetoterapie, laserterapie a spoustu dalších, které ji pomáhají stabilizovat její zdravotní stav. Jednou ročně jezdí do Jánských lázní. • Plavání - dívce nejen velice prospívá na uvolnění celého těla, ale tuto činnost má oblíbenou hlavně proto, že může sama dělat pohyby, kterých na souši není schopná. • Ergoterapie - dívka se naučila veškerou činnost vykonávat ústy. • Arteterapie - dívka ráda kreslí portréty. Oblíbenými nástroji jsou štětec, tempery, ale i obyčejná tužka, při které si vyhraje se stínováním. Její obrazy jsou na výstavách často kupovány. Sociální rehabilitace: • Rodina - vztahy jsou nyní velmi dobré. Snaží se dívku zapojovat do všech aktivit. Jezdí domů jednou za 14 dní. Rodina dívce poskytuje nejen velkou psychickou oporu, ale i dobré technické vybavení jako je možnost vlastního PC v ústavu, široký výběr naučných a zábavných programů, mobilní telefon s hans free, CD přehrávač, discman, apod. • Dívka - je přátelská, hovorná, ctižádostivá, energická, ráda se učí novým věcem. Snaží se být v co nejvíce činnostech samostatná. Trénuje zvládání naježení bez pomoci druhé osoby. • Ustav - se snaží nabídnout dívce co nejvíce možností volnočasových aktivit, aby její energičnost a ctižádostivost byla co nejvíce uplatňována. Dále je potřeba dívce zajistit co 42 nejvíce možností opustit ústav a docílit tak samostatného pohybu po městě, na úřadech, v obchodě bez pomoci druhé osoby. Pedagogická rehabilitace: • Školní aktivity - učivo zvládá bez problémů, řeč artikulačně bezchybná, bohatá slovní zásoba, rychle chápe, má dobrou paměť, dlouho udržuje nabyté vědomosti. • Volnočasové aktivity - ráda plave, kreslí, čte naučnou literaturu, pracuje na PC, poslouchá hudbu, jezdí na dlouhé procházky. Pracovní rehabilitace: • Dívka, i když bude potřebovat každodenní pomoc při běžných úkonech, bude schopna se uplatnit ve společnosti a najít si zaměstnání na otevřeném trhu práce. Dívka umí přijímat a respektovat sociální role, ale také je velmi aktivní a hovorná, což jí často otevírá dveře tam , kam by se jiné dítě nebylo schopné dostat. Závěr: dívka velice dobře přijímá své postižení, díky tomu přijímá i všechny terapie, které bere jako přínos a rozvoj její osobnosti. V této době je nutné zaměřit se na co největší samostatnost dívky mimo ústav, aby byla schopna si sama vyřídit věci na poště, úřadě, běžné nákupy a podobné činnosti potřebné k možnosti samostatného života. 43 4.4 Závěr šetření Pro výzkum jsem si vybrala heterogenní skupinu klientů ústavu ve věku od 15 do 17 let s různým typem postižení a odlišnou mentální úrovní. Skupina se skládá z klientů, kteří jsou postiženi vícečetnou kontuzí mozku, apalickým syndromem, malformacemi obličeje, dolichocefalií a poškozením míšních drah. Klienti byli vybráni z podnětného i nepodnětného, až sociálně znevýhodněného rodinného prostředí. V případových studiích jsem se zaměřila na jednotlivý rozsah terapií, které klient využívá v léčebné rehabilitaci, jaké je jeho rodinné zázemí, jaký je on sám jeho charakterové vlastnosti, co mu nabízí ústav v sociální rehabilitaci, zvládání učiva a volnočasové aktivity v rámci rehabilitace pedagogické, možnosti uplatnění a zařazení do společnosti, schopnost samostatného života, přijmutí sociálních rolí, uplatnění na volném trhu práce s pomocí rehabilitace pracovní. Hlavním tématem však bylo zjistit vliv ucelené rehabilitace na celkový rozvoj osobnosti a možnosti zvýšení kvality života u dětí s tělesným, přidruženým mentálním postižením. Výzkum potvrdil, že systém ucelené rehabilitace kladně působí na psychickou, fyzickou a sociální oblast klienta. Rozvíjí jeho emocionální stránku, posiluje sebevědomí, soustředěnost, zdokonaluje chování k ostatním i k sobě samému, zvyšuje komunikační dovednosti, rozvíjí a zlepšuje hrubou i jemnou motoriku, péči o osobní hygienu a samostatnost, motivuje ke zlepšování školních výsledků, které přispívají k uplatnění v zaměstnání i v běžném životě. Výzkum ověřil, že zdravotní stav, jeho zlepšování či stabilizování, má kladný dopad na vývoj klienta. Dochází tím k další motivaci v oblastech pedagogických, sociálních a pracovních, jenž jako celek mají možnost ovlivnit kvalitu a hodnoty života. Z výzkumu s vybranou skupinou vyplývá, že podnětné rodinné prostředí má velký vliv na rozvoj dítěte. Klienti s nepodnětného rodinného prostředí jsou skupinou ohroženou, ale vhodnými terapiemi, motivací a navázáním osobního kontaktu s terapeuty, se speciálními pedagogickými pracovníky, lékaři, lze docílit kladného vývoje v rozvoji osobnosti dítěte a možnosti zařazení do společnosti. Šetření objevuje pedagogickou a pracovní spojitost, kterou je docíleno sociálního uplatnění a možnosti integrovat se do běžné populace se všemi možnostmi, jenž jsou státem a společností umožněny. Šetřením jsem dospěla k závěru, že klienti v ústavu sociální péče s jakýmkoliv typem ubytování, mohou prožít plnohodnotný a pro ně i společnost obohacující život. 44 Závěr Bakalářskou práci na téma „Systém ucelené rehabilitace v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka" jsem si vybrala záměrně, protože v ústavu pracuji již sedm let a náplní mé práce je vzdělávání a výchova dětí a mládeže v ústavu. Bez systému ucelené rehabilitace se svými léčebnými, sociálními, pedagogickými a pracovními terapiemi, by dnes už ústav nemohl fungovat.. Tento komplexní celek umožňuje splnit všechny potřebné požadavky, které klient s tělesným či jiným postižením potřebuje pro svůj osobnostní růst, uplatnění v nějaké profesi, jenž bude naplňovat jeho, ale také bude užitečná a přínosná společnosti a pro možnost zapojení se do běžného, samostatného života. Hlavním cílem je spolupráce lékařů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků, rehabilitačních pracovníků a rodičů, kteří budou v plné šíři respektovat individualitu dítěte, jeho přirozená práva a potřeby, jeho možnosti a zájmy. Tento tým se snaží zdokonalovat či alespoň stabilizovat zdravotní stav a následky postižení, rozvíjí schopnosti komunikace, pomáhá vyrovnávat se s negativními vlivy způsobenými nepodnětným prostředím a okolím, jenž není schopné respektovat odlišnosti, motivuje k pracování sám na sobě, na svých vědomostech a dovednostech a v neposlední řadě dává pocit bezpečí a jistoty lásky, tolerance, sounáležitosti a naděje. K dosažení plnohodnotného rozvoje dítěte po všech stránkách slouží široká škála terapeutických činností obsažených v léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních rehabilitacích. Všechny terapie jsou zdrojem uvolnění a uspokojování vlastních představ a potřeb jedince se zdravotním postižením. Ustav sociální péče pro tělesně postiženou mládež dokázal za své dlouholeté působení vytvořit komplex služeb pro děti, mládež i dospělé s tělesným či přidruženým postižením, které umožňují prožít plnohodnotný a smysluplný život. Ustav dokáže uplatnit nové, moderní trendy ve spolupráci se zaběhnutými službami a tato součinnost nabízí velké možnosti k rozvíjení klienta. Ustav připravuje klienty k integraci do běžného typu škol. Hlavním záměrem zařízení je připravit klienty k samostatnému a nezávislému způsobu života. K tomu je velmi důležitá příprava na budoucí povolání a na to navazující uplatnění ve společnosti nejen po pracovní stránce, ale i po stránce zvládat a přijímat sociální role, které jsou společností dány. 45 Resumé Bakalářská práce se zabývá problematikou ucelené rehabilitace dětí se zdravotním postižením. Pozornost je věnována všem jejím složkám, tedy rehabilitaci léčebné, sociální, pedagogické a pracovní. Práce má část teoretickou a praktickou. Teoretická část je tvořena třemi kapitolami. První kapitola vymezuje okruh osob s tělesným postižením, charakterizuje obrny centrální a periferní, deformace, malformace a amputace. Druhá kapitola pojednává o systému ucelené rehabilitace a jejich jednotlivých složkách. Třetí kapitola se věnuje vývoji a současnosti ucelené rehabilitace v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka, možnostmi vzdělávání pro jedince s tělesným postižením a jednotlivými rehabilitačními terapiemi využívanými v ústavu. Praktická část zkoumá vliv ucelené rehabilitace na klienty Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka a na jejich celkový rozvoj. 46 Literatura a další zdroje DOBROVOLNÁ, M . , MACHÁČEK, M . , ŠMAHEL, I. Vybrané kapitoly ze speciální pedagogiky a patopsychologie. l.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1991. 107s. ISBN 80-210-0240-9 HELUS, Z. Dítě v osobnostním pojetí. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. 232s. ISBN 80-7178-888-0 JANKOVSKY, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha: TRITON, 2001. 158s. ISBN 80-7254-192-7 KABELE, F. Somatopedie. Praha: SPN, 1970, 1992. ISBN 80-7066-533-5 KRAUS, J. a kol. Dětská mozková obrna. 1. vyd. Praha: GRADA, 2005. 348s. ISBN 80-247-1018-8 KRAUS, J., ŠANDERA, O. Tělesně postižené dítě. 1. vyd. Praha: SPN, 1964. 178s. ISBN14- 002-65 KVETONOVÁ-ŠVECOVÁ, L. Edukace dětí se speciálními potřebami v raném a předškolním věku. 1. vyd. Brno: Paido, 2004. 126s. ISBN 80-7315-063-8 LESNÝ, I., ŠPITZ, J. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 232s. ISBN 80-04-22922-0 MERTIN, V. Individuální vzdělávací program pro zdravotně postižené žáky. 1. vyd. Praha: Portál, 1995. 107s. ISBN 80-7178-033-4 MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. 2 rozšířené vyd. Brno: Paido, 1998. 85s. ISBN 80-85931-60-5 MONATOVÁ, L. Pedagogika speciální. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1994. 199s. ISBN 80-210-1009-6 OPATŘILOVÁ, D. Metody práce u jedinců s těžkým postižením a více vadami. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 146s. ISBN 80-210-3819-5 OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVA, D. Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. 132s. ISBN 80-210-3718-0 PETRÁČKOVÁ, V., KRAUS, J. a kol. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha: Akadémia, 2001. 834s. ISBN 80-200-0607-9 PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 1. vyd. Brno: Paido, 1998. 234s. ISBN 80-85931-65-6 47 PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ M . Terapie ve speciální pedagogické péči. 2.rozšířené vyd. Brno: Paido, 2001. 159s. ISBN 80-7315-010-7 POKORNÁ, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3.rozšířené vyd. Praha: Portál, 2001. 336s. ISBN 80-7178-570-9 SPOUSTA, V. Vádemékum autora odborné a vědecké práce, l.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 158s. ISBN 80-210-2387-2 ŠLAPAL, R. Vybrané kapitoly z dětské neurologie pro speciální pedagogy. Brno: Paido, 2002. 35s. ISBN 80-7315-017-4 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 2.přepracované vyd. Praha: Portál, 2003. 192s. ISBN 80-7178-821-X ÚSPKOCIÁNKA. Výroční zprávy. Brno, 1931 - 1945 VALENTA, M., MÜLLER, O. Psychopedie.l.yyd. Praha: PARTA, 2003. 443s. ISBN 80-7320-039-2 VÁGNEROVÁ, M . Psychopatologie pro pomáhající profese. 3vyd. Praha: Portál, 2002. 444s. ISBN 80-7178-678-0 VÍTKOVÁ, M . Paradigma somatopedie. Brno: Masarykova univerzita, 1998. 140s. ISBN 80- 210-1953-0 VÍTKOVÁ, M . Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 291s. VÍTKOVÁ, M . Otázky speciálně pedagogického poradenství. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 125s. ISBN 80-86633-08-X VÍTKOVÁ, M . Otázky speciálně pedagogického poradenství II. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 103s. VÍTKOVÁ, M . Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. 2.rozšířené vyd. Brno: Paido, 2004. 462s. ISBN 80-7315-071-9 ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. 10. zcela přeprac.a rozš. vyd. Praha: Portál, 2003.264s. ISBN 80-7178-800-7 ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 208s. ISBN 80-7178-544-X ZVOLSKY, P. a kol. Speciální psychiatrie. 1 vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 206s. ISBN 80-7184-203-6 Speciální pedagogika, časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky. 1997,1998, 1999, 2000, 2001, 2005, 2006 48 Internetové zdroje: Asociace odpovědného vztahu ke zvířatům [online]. Olomoucký klub KIRICAN, [cit. 3. února 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Asistenční psi [online]. Pomocné tlapky o.p.s., [cit. 14. února 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Beckerova svalová dystrofie [online]. MF Dnes, [cit. 3. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Deformace páteře [online]. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, [cit. 3. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Hydrocefalus [online]. Genetika - Váš zdroj informací o genetice, [cit. 4. března 2006], Dostupné na Word Wide Web: Kraniostenóza [online]. A B Z slovník cizích slov, [cit. 4. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: mikrocefalus [online]. Velký lékařský slovník, [cit. 8. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Plochá noha [online]. Ortopedická ambulance MUDr. Dalibor Ostrý, [cit. 3. března 2006], Dostupné na Word Wide Web: Plochá záda [online]. Poruchy držení těla, [cit. 2. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Ptačí hrudník [online]. Apatykář.info, [cit. 2. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Soudkovitý hrudník [online]. Patobiomechanika a patokineziologie KOMPENDIUM, [cit. 2. března 2006]. Dostupné na Word Wide Web: 49 Střední školy pro tělesně postižené [online]. A - Web Sys, spol. s r.o. Vzdělání cz, [cit. 8. ledna 2006]. Dostupné na Word Wide Web: Legislativa: Zákon 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Vyhláška MŠMT ČR č. 13/2005 Sb. o středním vzdělávání a vzdělávání na konzervatoři. Vyhláška MŠMT ČR č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání. Vyhláška MŠMT ČR č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky. Vyhláška MŠMT ČR č. 72/2005 Sb.o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Vyhláška MŠMT ČR č. 73/ 2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. MŠMT ČR. Vzdělávací program zvláštní školy. Praha: SEPTIMA, 2003. 96s. ISBN 80-7216-183-0 MŠMT ČR. Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Praha: SEPTIMA, 1997. 64s. ISBN 80-7216-030-3 50 51 52