Předkládaná práce reaguje na narůstající počet žen emigrujících
na území džihádistickýc organizací. Ve snaze přispět k debatě
věnované jejich motivaci se práce soustředí na analýzu
propagandy směřované na ženy. Cílem práce je zodpovědět, jakým
způsobem skupiny s ženami komunikují a nakolik se propaganda
těchto skupin překrývá s push&pull faktory vedoucími k
radikalizaci žen. K dosažení toho cíle byly analyzovány články
věnované ženám a to za využití kritické analýzy diskurzu,
přesněji metody Normana Fairclough. V závěru dochází ke
komparaci al-Káidy a Islámského státu, vyzdvihnuty jsou
podobnosti a rozdílnosti v komunikačních strategiích i snaze
odpovědět na push&pull faktory.